Bonamassa, Joe - Redemption

Bonamassa, Joe - Redemption - tracklist alba, hodnocen?, recenze

2018

Tracklist:

1. Evil Mama
2. King Bee Shakedown
3. Molly O'
4. Deep In The Blues Again
5. Self-Inflicted Wounds
6. Pick Up The Pieces
7. The Ghost Of Macon Jones
8. Just 'Cos You Can Don't Mean You Should
9. Redemption
10. I've Got Some Mind Over What Matters
11. Stronger Now In Broken Places
12. Love Is A Gamble


Obsazení:

drummer - Anton Fig
bassist - Michael Rhodes
keyboardist - Reese Wynans
horn players - Lee Thornburg and Paulie Cerra
harmony vocalist - Gary Pinto
background singers - Mahalia Barnes, Jade McRae, Juanita Tippins and Kevin Shirley
introduced two additional guitar players - Kenny Greenberg and Doug Lancio

 
12.10.2018 horyna
5 stars

Letošní podzim je na nové a zajímavé desky skutečně bohatý. Mezi dvojici mnou nejočekávanějších projektů Riverside a Pineapple Thief se vklínila ještě jedna opravdová lahůdka. Tou je teprve před pár dny z výrobních pásů vyběhlá novinka americké bluesové (dnes už) ikony Joe Bonamassy. Tento teprve jednačtyřicetiletý fenomén elektrické kytary s železnou pravidelností zaplavuje trh svými novými nahrávkami. Dvouroční interval byl dodržen i tentokrát (pokud tedy nepočítáme jeho ostatní projekty) a tak tu dnes máme nástupce pro mne zcela nedostižné desky Blues of Desperation.

Hned z kraje musím prozradit, že mě možná nejočekávanější letošní deska znovu naprosto nadchla. Pokud se spolu máme projít jeho pestrou kariérou a v mnoha ohledech se názory na jeho dosavadní činnost a skladatelskou potenci mohou různit, jelikož každý z nás má tu svoji pravdu, můj pohled je asi takový: Jeho prvních pět či možná dokonce sedm alb není nikterak závratných a ohromujících. 3/4 převzatého materiálu doplňuje autorskými příspěvky a vyrovnanost má v obou případech kolísající charakter.

Osmá deska Black Rock už operuje v daleko širším stylovém rozpětí a následující majstrštyk Dust Bowl jasně prezentuje vyzrálého a dospělého jedince, jež demonstruje své odhodlání sbírkou individuálně silných písní, kterým konečně vtiskává své interpretační charisma. Podobný model bude od teď Joe tesat do všech dalších nahrávek, které postupně hodlá vypouštět do éteru. Výrazná změna pak následuje u desky Different Shades of Blue, při které kytarista mění strategii a poprvé ve své historii předkládá pouze (až na jednu kratičkou "hendrixiádu") vlastní materiál. Redemption je tedy třetím skladatelovým pokusem porvat se a uspět s vlastními nápady.

Album bylo nahráno v několika studiích napříč Spojenými státy. Jeho kapelu rozšířili dva další kytaristé - Kenny Greenberg a Doug Lancio, věc zatím pro tohoto virtuóza dosud nevídaná. Zvuk měl znovu na starosti dlouholetý přítel a Joeův kamarád Kevin Shirley a nutno poznamenat, že se mu znovu podařilo vykřesat neuvěřitelně průzračný, čistý, masivní a přitom pružný zvukový zábal, který má schopnost svého posluchače pěkně pohltit a sveřepě vtáhnout do děje hned první skladbou.

Tou je song Evil Mama, u něhož si díky vytrubujícím dechům ihned vzpomenete na čtyři léta starou nahrávku, zmiňovanou Different Shades of Blue. Joeova syrová kytara útočí spolu s dechy hned z první pozice, slyšíme pořádně valivý riff, dámskou podporu ve sborech a klenutě melodický refrén - toť ten pravý openec pro novou desku.
Rychlé počítání a už je tu tornádo v podobě písně King Bee Shakedown. Tempo cválá jako skupinka divokých pony, po bocích znovu houfně vytrubují dechy, klavír brnká líbeznou jazzovou melodii a z písně tryská neskutečná radost.

Třetí Molly O' otevřou zvuky větru opírající se do lodního ráhnoví. Tvrdost, temnota, mocné údery do bicí baterie a kytaristova skvělá hlasová výbava. To všechno zde uslyšíte v míře vrchovaté a jako bonus, i skvostně vystavěnou melodii v refrénu s intenzivním svolání Molly O'. A málem bych zapomněl, v půli přijde pasáž jako vystřižená od otců blues-rocku Led Zeppelin. Deep In The Blues Again přesně zapadá do nálady a krajiny amerického středozápadu. Ozdobou jsou zvonivé tóny Joeovy kytary i bohatý dámský doprovod. Překrásné a velmi nápadité.

Self-Inflicted Wounds konečně zpomalí. Akustické ozvěny spolu s rumba koulemi dokáží vyčarovat ten správný podklad pro Bonamassův plnokrevný a odhodlaný vokální projev i atmosféru písně jako celku. Pick Up The Pieces je totální bomba. Monstrózní černošké blues vykotlané z nějakého začouzeného baru kdesi na konci světa. Každý nástroj dostal jasnou pozici, ale saxofonová melodie písni dominuje a svou melancholickou notou vás dokáže přenést skrze čas i místo.

The Ghost Of Macon Jones mám moc rád. Jde o takovou stylově těžko zařaditelnou rozjuchanou taškařici, jaká nemá v kytaristově repertoáru moc příbuzných.
První pořádné a vlastně i klasické blues se skrývá pod číslem osm a je jím píseň Just 'Cos You Can Don't Mean You Should. Zde si opět trochu zadechujeme, ale hlavní gró má basová linka a kytarové vyhrávky, které se okolo ní svíjí a tancují jako klubko divoženek. Paráda.

Titulní Redemption se zhoupne na country, avšak nikdy vám nedovolí zapomenout na těžiště, které je spoutané hard-rockovými elementy. I’ve Got Some Mind Over What Matters se po bluesovém žebříku šplhá nejvýše. Stejně jako u její předchůdkyně, jsou i tady nejdůležitější kytaristovy dokreslovací tahy, ale k větší free náladě se brnká i do klavíru, a když se ve třetině píseň zlomí v tempu a ozdůbkách, říkáte si, ani tohle nebude žádný odpadlík.

Předposlední Stronger Now In Broken Places je vlastně překrásná, citem bičovaná balada, jejíž náboj je vpraven do smutné kytarové melodie a Bonamassových skličujících slov. Závěr je čistě bluesový. Love Is A Gamble jde ve stopách stylu, který pramení přímo z Joeovy DNA a pro mne se stává jedinou maličko slabší skladbou z celé desky.

Na závěr ještě pár slov samotného tvůrce: "Prošel jsem si v životě něčím, čím jsem netušil, že budu muset projít. Na albu je to poznat, je na něm lítost, její přijetí, bolest, ale také víra, že přichází něco nového. Cítím, že nový materiál je hlubší, a to jak hudebně, tak i v textech písní." Producent Kevin Shirley říká, že "se jedná o zatím nejosobnější Joeovo album, ze kterého je cítit i beznaděj. Je to nový pohled na blues."

Svou letošní kolekcí, která vychází přesně rok po čtvrtém albu hvězdného projektu Black Country Communion, Joe opět navazuje na dlouhou bluesovou tradici, kterou kdysi započali Eric Clapton, Peter Green, Jeff Beck nebo Jimmy Page. Za sebe mu přeji ještě spoustu podobně vydařených a ambiciózních děl, jako je to letošní.
reagovat

pinkman @ 12.10.2018 15:27:52
Tomu říkám maximální recenzentská potence. Během jediného týdne sem zavěsit tři takto obsáhlé a čtivé recenze, klobouk dolů pane horyno. Ani Riverside, ani Pineapple Thief nepatří mezi moje závodní koně(přečtení jsem se nebránil), ale Bonamassa to je jiná káva. Desku jsem slyšel zatím dvakrát a moc se mně líbí. Není tolik bluesová jako jeho předešlá tvorba, ale to mi nevadí.
Rovněž chválím zvuk a variabilitu materiálu. Bonamassa znovu složil hodně pestré album. Díky za výbornou recenzi.

Zdeněk @ 12.10.2018 15:37:25
Mám objednáno a těším se.

horyna @ 12.10.2018 18:56:09
Novému Bonamassovi zkrátka nešlo odolat. Pro mne to byl domácí úkol, který musím a hlavně chci udělat. Ten klučina si drží posledních osm let formu jako hrom. A stejně jako v případě Santana a Riverside nedokážu objektivně posoudit, která nahrávka ční nad ostatní.
V jeho případě platí, že starý fortel a původní řemeslná technika, je nad všechny moderní vymoženosti.

messi70 @ 09.11.2018 13:37:14
Ahoj píšeš že zvuk je pruzračný, čistý a podobně, no popravdě se těším na hudbu z novinky. Bonamassu mám rád ale minulé album bylo jak jsem psal zvukově hodně špatné a tak se trochu bojím že to bude zase mizérie. Našel bych dost jiných alb o kterých by se dalo napsat něco o čistotě nahrávky (Outlander,Jeff Schhetz...). No rozhodně se Tě nechci dotknout to bych nerad..recenze je super a muzika je určitě taky tak kéž bude i zvuk.

horyna @ 10.11.2018 08:33:08
Zdravím Lionela: nového Bonamassu jsem kupodivu časově dokázal otestovat i na domací hifi-soustavě. Tam mi hrál úžasně, byl jsem spokojený. Ale každý máme ty svoje měřítka kvality nastavená jinak, tak nedokážu posoudit, nakolik budeš spokojen i ty.
Bavíme se o soustavě v řádu několika destítek tisíc korun za každý komponent zvlášť, ne stovek - nejsem Onassis ani blázen. (dohromady samozřejmě ne, to už jsem za ty roky přec trošku jinde, trošku dál :-)

Stejně je na prvním místě u mne hudba a ta se zatraceně povedla.

messi70 @ 12.11.2018 12:51:25
Ještě jednou ahoj, samozřejmě i u mně je na prvním místě hudba ale pokud se k tomu přidá i kvalitní zvuk užiju si album o dost víc. Myslím že mám taky docela slušnou aparaturu ale aspektu muže být více - třeba jenom v kabeláži. Já vlastním cd ty gramo desku? Díval jsem se na DR nahrávky a u gramo desky je o hodně lepší než u cd. Měj se hezky a mnoho dalších krásných prožitku u super muziky.
Zdraví Lionel

horyna @ 12.11.2018 13:49:31
Lio - já to mám úplně stejné, pokud se ke kvalitní hudbě přidá i super zvuk, je o dobrý zážitek postaráno. Ano, i na kabeláži se nevyplatí škudlit, ale někdy jsou rozdíli tak marginální, že pokud nejsi netopýr a neustále neporovnáváš, nemusíš na ně ani přijít.
Ne, já gramec nemám, takže všechno na cd. Dr-ko je u lp desek vždy o dost vyšší, ale já už na to až na pár vyjímek kašlu a nechci se tím pořád zabývat. Překupování cd je jen dalším stupněm závislosti/nemoci, který nehodlám nějak výrazněji rozjíždět :-)
Taky se měj a užívej nejen s bonamásličem.

Detail hodnocení alba (hodnoceno x)

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 1x
horyna
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 1x
Zdeněk
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje Internetplus.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000