THE SPEKTORS (1965-66)
THE VALENTINES (1966-70)
FRATERNITY (1970-73)
Ronald Belford 'Bon' Scott se narodil 9. července 1946 ve skotském Kirriemuir, kde strávil prvních šest let svého života. V roce 1952 s rodiči přesídlil do Austrálie - po krátkém pobytu v Melbourne a adelaidském předměstí Sunshine se v roce 1956 usadili ve Fremantle, jednom z nejstarobylejších měst Západní Austrálie. Hudba byla po celá léta součástí jejich rodinného života a Bon se brzy přes akordeon a piano dostal k bicím, na které hrál po otcově boku v místním Caledonian Society's Bandu.
Na jaře 1965 se podílel na vzniku jedné z mnoha tehdejších beatových kapel v Perthu - THE SPEKTORS. Ti později vstoupili ve známost právě tím, že se stali první profesionální skupinou, kde se Bon Scott představil i v roli zpěváka. Při koncertech se u mikrofonu pravidelně střídal s Johnem Collinsem. The Spektors nepořídili žádnou oficiální nahrávku, ale zachoval se záznam jejich vystoupení z října 1965 v populárním pořadu místní televize Club 17, kde odehráli čtyři převzaté songy. A jak bylo zvykem, dva Bon Scott nazpíval a další dva odehrál na bicí. Část dochovaného záznamu byla zpřístupněna anglickým vydavatelstvím See For Miles Records nejprve koncem roku 1992 na CD singlu, a o sedm let později již v kompletní podobě, doplněna o nejznámější skladby příští Bonovy kapely.
Když v létě 1966 The Spektors skončili, dali se Bon Scott s Wynem Milsonem dohromady s odpadlíky z The Winztons, a spolu s Warwickem Findlaym z Ray Hoff & The Off Beats založili THE VALENTINES. Během několika dnů byli připraveni a začali neúnavně koncertovat, nejčastěji v místních klubech Canterbury Court a Swanbourne Stomp. Začátkem roku 1967 skončili první v perthském předkole legendární australské soutěže Hoadleys Battle Of The Sounds, která probíhala v období 1966-72 (celonárodní finále v Melbourne tehdy vyhráli domácí The Groop, ale Bon Scott v něm nakonec také uspěl - zvítězil s Fraternity v předposledním ročníku soutěže). Tím upoutali pozornost Martina Clarka, provozujícího s Keithem McGowanem tehdy jedinou nahrávací společnost v Perthu - Clarion (1966/78). V březnu 1967 s nimi podepsali smlouvu a v květnu vychází první singl. A-strana byla coverem 'Every Day I Have To Cry' Arthura Alexandera a druhá předělávkou The Small Faces 'I Can't Dance With You'. Tento R&B pop se soulovými prvky byl vydařeným začátkem - v regionální Top charts se vyšplhal až na 5. místo. Na druhý singl ze srpna 1967 navázalo podzimní mini-turné po Západní Austrálii se spřízněnými The Easybeats.
Začátkem roku 1968 došlo v The Valentines k první změně. Bubeníka Warwicka Finlaye dočasně nahradil Brian Abbot, jehož v létě vystřídal Doug Lavery. Ten měl prvotřídní doporučení z The Questions, Andy James Asylum nebo Doug Parkinson In Focus, a v únoru se nová sestava představila prvním původním počinem 'Why Me?'. Na A-stranu dalšího singlu poprvé přispěli skladbou 'Peculiar Hole In The Sky' Harry Vanda s Georgem Youngem z úspěšnějších The Easybeats. Jeho produkce bývá připsána Patu Aultonovi (Normie Rowe, Dave Miller Set, Kahvas Jute), ale ve skutečnosti se na ni opět podílel Martin Clarke. Ani s tímto singlem však The Valentines v celonárodním měřítku neuspěli, podařilo se jim však zaujmout Stana Rofea, předního australského DJ'e a tak neváhali přesídlit do Melbourne - Mekky australského popu. Koncem roku 1968 podepsali smlouvu s June Productions Rona Tudora, který práva na jejich příští tvorbu obratem pronajal Philipsu.
Manažeři a nahrávací společnosti tehdy nadšeně přijali novou 'Think Pink' módu. Skupiny jako Zoot nebo The New Dream vystupovali v růžových oblecích, a odpovídající barvu měli dokonce i jejich kytary... Tento trend přilákal mnoho uznávaných skupin, které chrlili nezapomenutelné slaďáky, na čas se nechali svést např. místní průkopníci country rocku Flying Circus, kteří v té době nahráli dva hity - 'Hayride' (02/69) a 'La La' (05/69). The Valentines při svých koncertech přidali i koordinované pohybové kreace, světla a kouřové efekty, a konečně se prosadili i v celonárodním měřítku. Singl, který vyšel na den sv. Valentýna jim zajistil úspěch v australské Top 40 i zájem hudebních časopisů.
Ani tyto příznivé údálosti ale nezabránily dalším změnám v sestavě. V květnu 1969 nahradil Laveryho - kterého si vybral Brian Cadd do nově formované superskupiny Axiom - Paddy Beach (ex-Compulsion) a v září odešel John Cooksey, po němž basovou kytaru převzal Ted Ward. The Valentines se tak zredukovali v pětičlennou formaci (ukázka). Tehdy se také dostali do titulků všech hlavních australských deníků, protože se stali druhou zdejší kapelou (po The Id se zpěvákem Jeffem St Johnem), která byla zatčena za držení marihuany. Po propuštění (pokuta 150 dolarů) neváhali v rockovém magazínu Go-Set vydat prohlášení, v němž horovali ve prospěch legalizace 'trávy'. V tuto příhodnou dobu vychází nový singl s aktualizovanou verzí 'Nick Nack Paddy Wack' a jednou z mála skladeb, na nichž se autorsky podílel Bon Scott 'Getting Better'. Poté se The Valentines zúčastnili historického Operation Starlift Tour, kde vystoupili v průběhu hlavního dne, stejně jako Russell Morris, Johnny Farnham, Ronnie Burns, Doug Parkinson In Focus, Zoot nebo The Masters Apprentices. Samozřejmě potom nechyběli ani na divoké after party, kde zazářili ještě jednou. Aussie rock zažil více jejich podobných incidentů, o některých se podrobněji lze dočíst v biografii Jima Keayse 'His Master's Voice'.
Se začátkem roku 1970 však došlo v Austrálii k výraznému poklesu zájmu o glamrockovou scénu, k čemuž se přidaly i rozpory v kapele o jejím dalším směřování, což poznamenalo její budoucnost. Poslední singl The Valentines sice obsadil v celostátním žebříčku slušné 28. místo, ale přesto se v červnu rozhodli ukončit činnost.
Nedlouho poté Bona Scotta pozval do Sydney baskytarista Bruce Howe, aby se připojil k jeho skupině FRATERNITY, která již měla podepsanou smlouvu se Sweet Peach i první singl s vlastním songem 'Why Did It Have To Be Me?' a coverem od Moody Blues 'Question'. Bon jeho nabídku přijal právě v době, kdy se jejich sídlem stal klub v jižní části Sydney Jonathan's Disco (později známý jako Phoenician Club). Tam se střídali s další nadějnou kapelou Sherbert, po čase proslavenou hitem 'Howzat!', který se stal prvním ryze australským songem úspěšným i v zahraničí. S repertoárem ovlivněným zpočátku především tvorbou Vanilla Fudge, Deep Purple a The Nice, později soubory The Band, Yes a The Byrds absolvovali Fraternity vyčerpávající několikahodinová vystoupení.
Další singl z ledna 1971 je dnes cennou raritou, ale ani ten ještě kapele nepřinesl větší úspěch. Toho se dočkala až v květnu s baladou 'Seasons Of Change', která budiž nejzářivějším příkladem všem coverům. Při zachování ústředního motivu se ukázalo být hlavním plusem oproti původní verzi - vedle zapojení flétny a hammondek - právě pěvecké podání. Neale Johns, mimochodem její spoluautor, se prostě Bonu Scottovi nevyrovnal. Další zajímavostí bezesporu je, že Bon Scott se hrou na perkuse a mandolínu částečně podílel i na albu 'At The Mountains of Madness' (04/71) skupiny Blackfeather, kde se originální verze 'Seasons Of Change' objevila poprvé (ukázka) - jenom o měsíc dříve, než ji Fraternity vydali na singlu.
Debutové album 'Livestock', na němž všechny předchozí vlivy přetavili v osobitý boogie rock s bluesovými prvky, přivedlo na konci roku 1971 ke kapele - vedle řady nových příznivců - i manažera Hamishe Henryho. Ten skupině nabídl významnou finanční podporu za přemístění na Hemmingsovu farmu vzdálenou 17 mil od Adelaide, s veškerým vybavením i klidem potřebným pro další uměleckou tvorbu. V naprosté odlehlosti jejich nového sídla (podobně svého času tvořili Traffic nebo The Band) tak vznikal materiál na nové album. A donesl se tam také náznak zájmu o kapelu ve Státech. Po vydání druhého alba 'Flaming Galah' v dubnu 1972 - výrazně rockovějšího, ale také uspěchaného - však změnili na poslední chvíli rozhodnutí, a za místo svého dalšího působení zvolili Británii.
Bohužel je tady potkal osud mnoha dalších australských skupin - nenaplněný sen o nahrávací smlouvě s britskou společností a problém s obstaráním samotných vystoupení. A tak kromě několika jednorázových koncertů po celé Anglii vzali zavděk alespoň pobytem v Německu, kde působili jako předkapela Status Quo, Fairport Convention nebo Mungo Jerry. Po návratu do Londýna v lednu 1973 skupinu opustili oba klávesáci, a zbylý kvintet pod názvem Fang ještě odehrál pár předskokanských vystoupení se skupinou Geordie, kde zpíval Brian Johnson. To už ale bylo zřejmé, že se neutěšená britská epizoda chýlí ke svému konci. Bon Scott na čas dokonce přijal práci v jednom z místních barů, aby vyplnil volný čas, a když v létě 1973 přestal kapelu podporovat i Hamish Hanry, byl návrat do Austrálie nevyhnutelný.
Tam však mezitím o skupinu opadl zájem, a tak na čas přerušila veškerou spolupráci. Bon Scott se domluvil s Peterem Headem a jeho Mount Lofty Rangers. V tomto volném uskupení se během roku 1974 vystřídaly desítky členů, a přestože to pro nikoho z nich nebyl hlavní projekt, odehráli v tom roce přes 200 koncertů. Dostali se dokonce do adelaidské TV show a uváděli i vlastní muzikál Lofty, v němž ale Bon Scott neúčinkoval. Jako hlavní zpěvák figuroval pouze na několika koncertech a při pořízení demosnímků, které byly nahrány v Slater Sound Studios. Na vzniklé demonahrávky se zapomnělo a až v devadesátých letech je znovuobjevil Peter Head - ve spolupráci s Tedem Yannim je v říjnu 1996 připravil k vydání na CD singlu 'Round and Round and Round' (ukázka).
Po několikaměsíční přestávce se rozhodli pokračovat i Fraternity s novým zpěvákem Johnem Swanem. S bývalými spoluhráči ale zůstaval v kontaktu i Bon Scott a právě potom, co se během jedné z občasných schůzek pohádali, vyrazil do místního hotelu Old Lion, kde se totálně zpil, načež odjel na svém novém Triumphu a havaroval - při nehodě utrpěl těžká zranění a tři dny zůstal v komatu. Následnou úspěšnou rekonvalescencí vlastně uzavřel méně známou kapitolu svého hudebního života.
O několik týdnů později byl prostřednictvím dlouholetého přítele Vince Lovegroveho doporučen managementu AC/DC. Přes místo řidiče kamionu přepravujícího jejich aparaturu povýšil Bon Scott v září 1974 na post zpěváka kapely, před níž se teprve vzdáleně rýsovala Highway To Hell - to už je ale jiný příběh.
THE SPEKTORS (03/1965-08/1966)
John Collins - zpěv, bicí
Bon Scott – bicí, zpěv
Wyn Milson - kytara
Brian Gannon – basová kytara, klávesy
THE VALENTINES
Bon Scott – zpěv (10/1966-06/1970)
Wyn Milson – kytara (10/1966-06/1970)
Vince Lovegrove – zpěv (10/1966-06/1970)
Ted Ward - rytmická kytara (10/1966-09/1969), basová kytara (10/1969-06/1970)
Bruce Abbot - basová kytara (10/1966–06/1968)
Warwick Finlay - bicí (10/1966-01/1968)
Brian Abbot – bicí (01/1968-06/1968)
Doug Lavery - bicí (06/1968-05/1969)
John Coocksey - basová kytara (07/1968-09/1969)
Paddy Beach - bicí (05/1969-06/1970)
FRATERNITY (01/1973-08/1973 jako FANG)
Bruce Howe - basová kytara (07/1970-08/1973)
Mick Jurd - kytara (07/1970-08/1973)
John Bisset - klávesy (07/1970-12/1972)
Tony Buettel - bicí (07/1970-12/1970)
Bon Scott – zpěv, flétna (10/1970-08/1973)
John Freeman – bicí (12/1970-08/1973)
John Ayers - harmonika, zpěv (05/1971-08/1973)
Sam See - kytara, piano (08/1971-12/1972)
&
Bruce Howe - basová kytara (1974-76)
John Ayers - harmonika, zpěv (1974-76)
Peter Bersee - housle (1974-76)
John Swan - zpěv (1974), bicí (1975-76)
John Freeman – bicí (1974)
Maurice Berg - kytara (1975)
Jimmy Barnes - zpěv (1975-1976)
MOUNT LOFTY RANGERS (během 1974, neúplný seznam)
Peter Head - piano
Robyn Archer - zpěv
John Ayres - harmonika
Chris Bailey – basová kytara
John Freeman - bicí
Mauri Berg - kytara
Phil Colson - kytara
Jimmy Barnes - zpěv
Bruce Howe – basová kytara
Bon Scott - zpěv
Vince Lovegrove - zpěv
diskografie:
THE SPEKTORS
1992 - Bon Scott With The Spektors (CD single, See For Miles/Pinnacle SEACD6)
1999 - The Legendary Bon Scott & The Spektors and The Valentines (CD, See For Miles Record SEECD 7041999)
THE VALENTINES
1967 - Everyday I Have To Cry / I Can't Dance With You (SP, Clarion/Festival MCK-1773)
1967 - She Said / To Know You Is To Love You (SP, Clarion/Festival MCK-1975)
1968 - Why Me? / I Can Hear The Raindrops (SP, Clarion/Festival MCK-2167)
1968 - Peculiar Hole In The Sky / Love Makes Sweet Music (SP, Clarion/Festival MCK-2441)
1968 - I Can Hear The Raindrops - Why Me / She Said - To Know You Is To Love You (EP, Clarion/Festival MCX 11.472)
1969 - Ebeneezer / My Old Man's A Groovy Old Man (SP, Philips BF 427)
1969 - Nick Nack Paddy Whack / Getting Better (SP, Philips BF-444)
1969 - My Old Man's A Groovy Old Man - Ebeneezer / Nick Nack Paddy Whack - Getting Better (EP, Philips PE 81)
1970 - Juliette / Hoochie Coochie Billy (SP, Philips BF-469)
1987 - The Valentines (LP, Clarion CLR-501) Includes all Clarion singles plus ‚Sooky Sooky‘ (Issued 1988, entitled ‚Bon Scott With The Valentines - The Early Years‘)
1988 - Seasons Of Change: The Early Years 1967-72 (LP, Raven/Festival RVLP-33) Includes all Philips singles plus 1 side Fraternity
1991 - Bon Scott With The Valentines: The Early Years (CD, C5 Rec/Pinacle C5CD 520)
1991 - The Early Years 1967-1972 (CD, See For Miles/Pinnacle SEECD247) Includes all Valentines recordings, plus Fraternity
FRATERNITY
1970 - Why Did It Have To Be Me? / Question (SP, Sweet Peach SP 105)
1971 – Livestock / Why Did It Have To Be Me? - Cool Spot (EP, Sweet Peach SPM 501) Bon not on Track 1 side B
1971 - Seasons Of Change / Summerville (SP, Sweet Peach SP 113) B side not on CD ‚Complete Sessions‘
1971 - The Race Pt. 1 / The Race Pt. 2 (SP, Sweet Peach SP 116)
1971 - If You Got It / Raglan's Folly - You Have a God (EP, Raven NSP060)
1971 - Livestock (LP, Sweet Peach/Astor SP 12005) Produced by James Stewart and Doug Ashdown
1972 - Welfare Boogie / Annabelle (SP, RCA 102038)
1972 - Flaming Galah (LP, RCA SL 102038) Produced by Grape Productions
1988 - Seasons Of Change: The Early Years 1967-72 (LP, Raven/Festival RVLP-33) Includes 1 side Fraternity
1991 - The Early Years 1967-1972 (CD, See For Miles/Pinnacle SEECD247) Compilation of Valentines & Fraternity (Includes 6 tracks)
1997 - The Complete Sessions 1971-72 (2-CD, Raven RVCD-56)
1998 - Livestock (CD, Connoisseur Collection Ltd./Archive Recording VSOP CD261) Alternate cover, plus bonus tracks ‚The Race, Pt. I & II’ and ‚Seasons Of Change‘
vedlejší projekty:
THE MOUNT LOFTY RANGERS
1996 - Round & Round & Round (CD single, Head Office HOR 002) Original independent release
BLACKFEATRHER
1971 - Seasons Of Change / On The Day That I Die (SP, Infinity/Festival INK4248) Bon on Timbalis, Tambourine
Borek, 2008 (milesago.com, acdc-faq.fsnet, stason.org)... (celý článek)
