Blue Öyster Cult - The Symbol Remains

Blue Öyster Cult - The Symbol Remains - tracklist alba, hodnocen?, recenze

2020

Tracklist:

1. "That Was Me"
2. "Box in My Head"
3. "Tainted Blood"
4. "Nightmare Epiphany"
5. "Edge of the World"
6. "The Machine"
7. "Train True (Lennie’s Song)"
8. "The Return of St. Cecilia"
9. "Stand and Fight"
10. "Florida Man"
11. "The Alchemist"
12. "Secret Road"
13. "There’s a Crime"
14. "Fight"


Obsazení:

Eric Bloom – lead & backing vocals, stun guitar, keyboards
Buck Dharma – lead & rhythm guitars, lead & backing vocals
Richie Castellano – keyboards, rhythm & lead guitars, lead & backing vocals
Danny Miranda – bass guitar, backing vocals
Jules Radino – drums, percussion
Special Guest
Albert Bouchard – cowbell and backing vocals on "That Was Me"

 
30.10.2020 horyna
5 stars

Jen fantasta a naprosto bláhový idealista mohl očekávat, že američtí BLUE OYSTER CULT kdy vydají ještě alespoň jednu studiovou nahrávku. Od té poslední Curse Of The Hidden Mirror letos uplynulo plných devatenáct let a i když byla skupina po celou tu dobu víceméně koncertně aktivní, na nějakou konstruktivnější studiovou činnost to vůbec nevypadalo. Zhruba poslední rok se však začalo o podobných aktivitách nahlas šuškat a přes posuny konečného data vypuštění nové desky, je letošní podzim tím správným a konečně platným údajem.

Vůbec studiová činnost tohoto souboru byla od počátku let devadesátých velice utlumena a spíše sporadická. Ale oba comebacky, jak roku 1998 s velice povedenou a na poměry kapely tvrdou deskou Heaven Forbid, tak i druhý pokus s výše zmiňovanou Curse… z zoku 2001 dopadly na výbornou. Do dnešních dnů poslední desku dokonce hodnotím jako jednu z vůbec nejlepších nahrávek „modrých ústřic“ pro její slušný progresivní záběr, velkou dávku neotřelosti, muzikálnosti a velice přívětivou pohodovou atmosféru. Pokud měla být právě ona tou konečnou u BOC, pak by to byla tečka více než dostačující. Jenže letos je vše jinak a poslední místo v katalogu kapely už zabírá kolekce pojmenovaná „The Symbol Remains“.

Staré časy už sice pamatuje jen dvojice Buck Dharma a Eric Bloom (oba jako zpěváci, kytaristé i klávesáci), kteří se však na novince obklopili více než zdatnými spoluhráči, jmenovitě Richie Castellanem (obsluhujícím též kytaru a klávesy) hrající se souborem už pomalu dvě desetiletí (tato trojice album i produkovala), basákem Danny Mirandou (účinkujícím rovněž na deskách předešlých) a bubeníkem Julesem Radino. Společnými silami povili dítko o čtrnácti částech a celkové hrací době mírně překračující hranici jedné hodiny.

Čtrnáct songů je opravdu hodně, ale ať poslouchám novinku jak poslouchám, až na dva malinko slabší kusy, jmenovitě metalově klišovou Stand and Fight a vcelku nudnou, předposlední Theres a Crime, jde o výběr opravdu více než slušný. Prostřednictvím ostatních songů se zde promítá hned několik etap tohoto souboru. Na zlatá sedmdesátá léta nechá vzpomenout hned úvodní hymnická záležitost That Was me a naopak na dobu zcela nedávnou druhá, uvolněná Box in my Head. Na celé ploše alba zní hlasy obou hlavních protagonistů stále stejně svěže, jako by u nich těch sedm křížků nešlo ani napočítat. Zajímavě a vcelku novátorsky se prezentuje hned třetí, výpravná píseň Tainted Blood, kterou si na pěveckém postu vystřihl Ritchie Castellano. Inspiraci u krajanů Kansas tu nelze přeslechnout. Malinko ztřeštěně pak vyznívá čtvrtá, bodrou náladou opajcnutá Nightmare Epiphany a tajemnou auru opusů, vypuštěných na revolučních albech z konce let sedmdesátých, má skladba Edge of the World. Za tvorbou Lynyrd Skynyrd pošilhává lehkým závanem country šmrncnutá dvojice Train True a The Return of St. Cecilia. Osobně nejvíce kvituji typově rozevláté songy jako Florida Man, půvabnou, vlekoucí se Secret Road, či poslední, rozkošnou drobnost Fight.

S letošní novinkou se mohou Blue Oyster Cult směle zařadit mezi další dinosaury stylu jako jsou Wishbone Ash, Nektar, nebo Kansas, kterým se podařilo s jejich aktuálními kolekcemi rovněž slušně zabodovat.
Na pomyslné stupnici kvality to u mne na čistých pět rozhodně není, spíše za čtyři hodně silné, ale vzhledem k té obrovské čekací lhůtě a s přihlédnutím k faktu, že BOC jsou zkrátka mí miláčkové, přimhouřím pro tentokrát obě oči.





reagovat

Jarda P @ 30.10.2020 08:00:05
Já už sbírku moc novinkama nerozšiřuji, ale tuhle jsem si nenechal ujít. Pokud přeskočím 2 slabší kusy, vyrovná se směle těm nejlepším deskám, které kdy natočili.

gandalf @ 30.10.2020 12:54:17
Souhlasím s Jardou. Jedny z nejlepších Cult. Na starý kolena přijít s tak výživnou deskou, panečku, to se vždycky nevidí. Plný hodnocení je tady naprosto v pořádku.

pinkman @ 02.11.2020 12:10:12
Vsadil jsem na zdejší pochvalnou recenzi i na obě reakce. Několikrát jsem nahrávku rotoval přes pc a dnes šla do objednávky. Naprosto vynikající deska, těch pět bodů je plně adekvátních.

gandalf @ 02.11.2020 20:08:09
To je totiž typ desky, která jde s každým poslechem nahoru. S každým dalším to pěkně roste, což je fajn. Horyna to popsal trefně.

pinkman @ 16.11.2020 13:28:16
Momentálně jedno ze třech nejlepších cd, které letos přistály do mé sbírky. Pánové garance kvality jednotlivých komponentů je téměř stoprocentní.

Detail hodnocení alba (hodnoceno x)

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 1x
horyna
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 2x
Toolista, Michálek
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje GMMedia.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000