Blue Öyster Cult - Curse Of The Hidden Mirror

Blue Öyster Cult - Curse Of The Hidden Mirror - tracklist alba, hodnocen?, recenze

2001

Tracklist:

01. Dance on Stilts
(Donald Roeser, John Shirley)
02. Showtime
(Eric Bloom, John Trivers)
03. The Old Gods Return
(Eric Bloom, Donald Roeser, John Shirley)
04. Pocket
(Donald Roeser, John Shirley)
05. One Step Ahead of the Devil
(Eric Bloom, Donald Roeser, Danny Miranda, Bobby Rondinelli, John Shirley)
06. I Just Like to Be Bad
(Eric Bloom, B. Neumeister, John Shirley)
07. Here Comes That Feeling
(Donald Roeser, Dick Trismen)
08. Out of the Darkness
(Danny Miranda, Eric Bloom, Donald Roeser, John Shirley)
09. Stone of Love
(Donald Roeser, Richard Meltzer)
10. Eye of the Hurricane
(Eric Bloom, Donald Roeser, Bobby Rondinelli, Neumeister, John Shirley)
11. Good to Feel Hungry
(Danny Miranda, Eric Bloom, Donald Roeser, John Shirley)

Vydáno v červnu 2001

Produkce: Donald Roeser a Eric Bloom


Obsazení:

Donald Roeser - kytara, klávesové nástroje, zpěv
Eric Bloom - kytara, klávesové nástroje, zpěv
Allen Lanier - klávesové nástroje, kytara
Danny Miranda - basa, klávesové nástroje, zpěv
Bobby Rondinelli - bicí

Hosté:
Norman DelTufo - perkuse
George Cintron - vokály

Produkce: Donald Roeser

 
11.01.2018 horyna
5 stars

Americkou kapelu Blue Öyster Cult budu všemožně prosazovat i kdyby na chleba nebylo.
Tuhle památnou větu kdysi pronesl jeden můj známý, který nedal na ústřičky dopustit a byl takovým mým mentorem při seznamování s jejich tvorbou. Syrové začátky souboru pro mne nejsou ničím zvláštní, ale s albem Agents of Fortune je začínám plně akceptovat i já a až na nějaké vyjímky v osmdesátých letech je veskrze zbožňuji. Po Kansas jsou právě BÖC mou druhou nejoblíbenější věkově nejdéle sloužící zaoceánskou partičkou. Ani Styx, či Boston jim nesahají po kotníky.

Originalita si vždy razila cestu jejich muzikou zpříma a barevný kolorit napajcovaný v mnoha skladbách většiny alb je tou nejlepší vizitkou. Jejich bohužel už asi navždy poslední studiový počin Curse Of The Hidden Mirror je dnes více jak dekádu a půl starý a pořekadlo o zkušenosti a kvalitě vyspělých kmetů tu padne jako odrostlejší mimino na nočník.

Všech jedenáct kompozic je slastným hard rockovým balzámem pro otrávené slechy přebujelé moderní hudbou současnosti. BÖC tu ctí své kořeny v plném rozsahu. Rozstřelují jednu lepší melodii vedle druhé, často mění tempa, střídají nálady a podle druhu a atmosféry písně přizpůsobují vokální složku. Jemnější odstín do třetiny skladeb přimíchá Donald Roeser, se zbytkem se popere dominantnější Eric Bloom. Oba jsou úžasní a barevně zcela odlišní. Oba tvoří to gró hudby BÖC. Dnes nebudu posazovat žádnou skladbu nad ty ostatní, své favority bych sice našel, ale zrovna tahle deska je mi milá kompletně tak, jak ji americká pětice ukovala.

Každý máme ve sbírce své oblíbené černé koně. Jedním z hřebců ustájených v té mojí jsou právě Blue Öyster Cult. Sláva jejich jménu.
reagovat

Jarda P @ 11.01.2018 12:53:22
BÖC jsou rovněž mojí oblíbenou US kapelou jen s tím rozdílem, že v mém pořadí vévodí Kansas, pak Styx a na třetím místě BÖC. Také mám nejraději období od Agents Of Fortune s výjimkou Imaginos. Curse je důstojnou tečkou za jejich studiovou érou, i když v koutku duše se nevzdávám naděje, že ještě něco zplodí. Koncertně jsou stále aktivní, i když jen s torzem původních členů.

john l @ 11.01.2018 14:07:55
Boston jsou příšernej popík, ty bych do debaty o špičkové zámořské produkcí vůbec nemontoval. Blue mám taky rád a nevadí mě ani desky z osmdesátých let. Club Ninja je našlapaná hity až po strop.

pinkman @ 11.01.2018 16:43:06
Paradoxně má tebou zmiňovaná deska z roku 1985 k Boston co by kamenem dohodil.

john l @ 12.01.2018 11:55:19
NESOUHLASÍM ! Boston jsou slizký vtíravý cukrkandl. Svou prvotinou se trefili do místního vkusu, proto byli tehdá úspěšní. Oystři jsou nesporně vynalézavější instrumentalisté, což dokázali třeba na ne zrovna povedené desce Imaginos.

Voytus @ 12.01.2018 12:21:08
Vždycky budu prosazovat hlavně ty první, syrové nahrávky. S tím, že za jejich vůbec nejlepší desku považuji Secret Treaties, kde je jedna hitovka za druhou. Nahrávky z 80. let znám jen z výběrovky Don't Fear the Reaper a nemám pocit, že bych o něco přicházel. Až s Heaven Forbid a recenzovaným albem to zase začalo za něco stát.

john l: Souhlas, Boston je možná prvotřídní pop, ale je to přeslazené až hrůza - pozdějc tak začali znít skoro všichni. Nedávno jsem zaslechl na Beatu jeden z pořadů, které dělá Dave Gore (hrozně mě baví jeho czenglish), ve kterém pouštěl všechno možné z 80. let a já měl dojem, že hraje pořád jedna skupina - někde na půli cesty mezi Boston a Def Leppard.

Balů @ 12.01.2018 12:44:19
Mě se také líbí ta syrovost prvních alb.
A Secret Treaties je má velmi oblíbená deska.
A živák z pětasedmdesátého je také pěkný.

EasyRocker @ 12.01.2018 13:20:49
Secret Treaties mám nejraději, i Agents, ale tam už tu ostrost ohladili.

Detail hodnocení alba (hodnoceno x)

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 1x
horyna
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje Internetplus.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000