Blind Faith - Blind Faith

Blind Faith - Blind Faith - tracklist alba, hodnocen?, recenze

1969

Tracklist:

01. Had to Cry Today (Winwood)
02. Can´t Find My Way Home (Winwood)
03. Well All Right (Petty, Holly, Allison, Mauldin)
04. Presence of The Lord (Clapton)
05. Sea of Joy (Winwood)
06. Do What You Like (Baker)


Obsazení:

STEVE WINWOOD: elektrické piano R.M.I., varhany Hammond, klavír, sólový zpěv
ERIC CLAPTON: elektrická kytara, zpěv
RICK GRECH: baskytara
GINGER BAKER: bicí nástroje, percussion, zpěv

 
08.04.2018 Martin H
4 stars

Na konci roku 1968 se rozešlo famózní trio Cream. Po dvou letech a třech studiových deskách se možnosti tria údajně vyčerpaly a všichni zúčastnění si řekli, že je třeba jít vlastní cestou. Určitě v tom svou roli hrála nabubřelá ega hudebníků, ponorková nemoc a také únava ze dvou společně prožitých hektických let. Začátkem roku 1969 fanoušky ještě potěšila deska Goodbye se třemi novými skladbami, ale to už každý z aktérů řešil otázku, kudy dál.

Kytarista Eric Clapton se dává dohromady se zpěvákem a hráčem na klávesy Stevem Winwoodem známým ze skupin Spencer Davis Group a Traffic a začnou připravovat nový hudební projekt. Na bicí přiberou i přes počáteční Claptonovy námitky Gingera Bakera, s basovou kytarou se připojí Rick Grech a skupina Blind Faith je na světě. Jenomže jak rychle vznikla, tak také skončila. Možná jí nepomohla přílišná očekávání a status supergroup, kterým ji okamžitě obdařili hudební novináři, jí také zrovna nepomohl.

Každopádně po ní zůstala aspoň jedna studiová deska, která ukazuje, že tato sestava určitý potenciál měla, a je jen škoda, že jí nebylo dopřáno více času. Především spojení Clapton – Winwood bylo naladěno na podobnou vlnu a mohlo se vyvinout v něco dlouhodobějšího. Nu, nestalo se a my máme aspoň možnost si při poslechu této desky představovat, co by kdyby.

Polovina repertoáru zde obsaženého pochází z Winwoodova pera, po jednom kousku přispěli Clapton a Baker a píseň Well All Right je vypůjčena z pozůstalosti Buddy Hollyho. Úvodní Winwoodova skladba Had to Cry Today mohla být skvělým otvírákem. Nad úderným riffem se vznáší naříkavý Stevův hlas, Clapton do písně kreslí svou kytarou různé ozdoby a kudrlinky, jenomže jakmile začne jeho sólo, tak si říkám, že to už není ono. Eric jakoby se vznášel ve vlastním světě a mám dojem, že zbytek kapely jde tak trochu mimo něj. Ne hudebně, tam je všechno v pořádku, ale ta chemie známá z desek Cream tu bohužel není. Snad si spravím chuť další skladbou, melancholickou Can´t Find My Way Home. A opravdu, to prolínání akustických kytar ve spojení s jemností Winwoodova hlasu činí z této písně aspoň pro mne jeden z vrcholů alba. Následuje již zmiňovaná coververze, v níž má Winwood šanci se předvést jako hráč na klávesové nástroje, a už je tu druhý vrchol alba, Claptonova píseň Presence of The Lord. Dokonalé spojení Winwoodova hlasu, kláves a Claptonovy kytary činí z této písně posluchačskou lahůdku, k níž se rád znovu a znovu vracím. A to kytarové sólo, jež poklidnou náladu písně trošku brutálně přeruší, je prostě nádherné.

Předposlední skladba Sea of Joy začíná ostrým riffem, očekával bych pořádný nářez, ale píseň velmi rychle náladu změní a máme zde další baladu winwoodovského střihu. Místy zde zazní Bakerovo výrazné šamanské bubnování, ale poklidná atmosféra se v závěru vrací s nádherným houslovým motivem. Clapton se také drží spíše vzadu, jakoby si říkal, že by přílišné tlačení na pilu mohlo celkovému vyznění uškodit. Na závěr nás čeká nejdelší skladba na albu, Bakerova Do What You Like. Ta umožňuje se všem zúčastněným předvést v jednotlivých vstupech, které mnohdy odkazují až do tak odlehlých hudebních světů, jako je latino rock Santanovského typu. Možná už Ginger Baker pomalu přemýšlel nad svým budoucím projektem Ginger Baker´s Air Force.

A víc toho bohužel skupina Blind Faith nezvládla. V září 1969 Clapton oznámil, že o skupinu ztratil zájem, a to byl konec. Cesty hudebníků se rozešly. Jak napsal Jiří Černý, na víc jejich slepá víra nestačila.

reagovat

PaloM @ 08.04.2018 19:28:46
Pekne napísané. Dobré je aj Deluxe vydanie 2Cde s jam sessions. Vďaka za pripomienku legendy.

Martin H @ 08.04.2018 19:35:44
PaloM, dík. Deluxe edici neznám, ale ty jam sessions by mě zajímaly. Snad je někde na netu najdu.

Zdeněk @ 08.04.2018 20:01:18
Minulý týden měl v některých našich kinech premiéru dokument o Ericu Claptonovi. Tady Eric zdůvodňuje rozpad
Cream vzájemnou alergii Gingera Bakera a Jacka Bruce
a to hlavně během jejich amerického turné. samozřejmě jsou tam i záběry ze slavného koncertu Blind Faith v Hade Parku.
Více než 2 hodiny výborné muziky a zajímavých informací.

Zdeněk @ 08.04.2018 20:02:39
Omlouvám se za překlep, samozřejmě jde o koncert v Hyde Parku.

Martin H @ 08.04.2018 20:15:18
Zdeňku, u nás v Břeclavi to šlo v kině tento týden v úterý. Samozřejmě jsem nemohl chybět. Pokud jsem dobře počítal, bylo nás tam asi 25 diváků.

PaloM @ 08.04.2018 20:22:23
Budem si musieť film o Claptonovi pozrieť neskôr, ak to vydajú na DVD. U nás v kine to žiaľ, nedali. A v minulosti boli také ako Waters - The Wall, Black Sabbath - The End alebo Gilmour v Pompejach.

Zdeněk @ 08.04.2018 20:30:31
ad Martin H/ hm, pěkná návštěva. My jsme na tom byli v olomouci, tam to bylo lepší.

northman @ 09.04.2018 05:24:53
Martin H: zdravím, díky za pěkné čtení na podle mě nejméně doceněnou desku rockové historie. V dobovém tisku se psalo, jak je špatná a rychle upadla do zapomnění. Když jsem jí poprvé slyšel počátkem sedmdesátých let, tak jsem byl nadšen, myslím, že Eric Clapton mimo Laylu nevytvořil nic lepšího.

DeLuxe verzi tohoto CD vlastním mimo vinylové původní verze, přikládám odkaz ke stažení.
>> odkaz

Ještě jednou díky za recenzi,

Martin H @ 09.04.2018 06:46:44
Northmane, jsem rád, že se ti recenze líbí. A velké díky za ten odkaz.

northman @ 09.04.2018 06:54:29
Martin H: nemáš za co. Chtěl bych poupravit svou reakci, samozřejmě Erikova práce v Bluesbreakers a prvních třech deskách Cream je výborná taky, ale jeho sólová produkce se mi už nelíbí.

Antony @ 09.04.2018 08:18:38
Dík za recenzi, vynikající album, zcela v duchu creamovské tradice. Dneska si je pouštím už podruhé, naprostá paráda. Vlastním 4 provedení tohoto alba, žádné není zvukový průšvih, ani moderní remastery.
Na různých vydáních se nacházejí různé bonusy. Sice to jsou občas skladby z období, kdy to nebyla kompletní sestava BLIND FAITH, ale jako hudební dokument z období, kdy muzika tryskala doslova v gejzírech inspirace, je to nenahraditelná krása.

bullb @ 09.04.2018 10:50:05
Mal som veľa pokusov, aby som sa s touto LP spriatelil.
Nevyšlo, nedalo sa. Je to osud tzv. superskupín.

07.06.2011 Petr Gratias
4 stars

Album Blind Faith provázely velké naděje a jejich premiéra v Londýně byla sledována se zvýšenou pozorností. Když se album objevilo na hudebním trhu, jeho obal způsobil v konzervativních kruzích poprask. Postava nahé nezletilé dívky od pasu nahoru s modelem tryskáče na zelené louce pod modrým letním nebem byla provokujícím motivem, proto se první vydání nakonec muselo vkládat do papírového přebalu.... Ale byla tu hlavně hudba.

HAD TO CRY TODAY - úderný riff kytarového unisona s baskytarou zahajuje první skladbu. Winwoodův naříkavý hlas dokresluje pěveckým vstupem atmosféru písně a my už dešifrujeme klasické Bakerovy přechody. Nemohu se ubránit dojmu, že skladbě chybí větší švih a zápal pro hru. Jednotlivé nástroje jsou sice v rukou mistrů, ale cítím malou odevzdanost do společného hudebního tématu a výrazně menší odpich. Claptonova kytara je rozostřená a nemá onu creamovskou barevnost a tak skladba pomalu odplývá až k samému závěru do donekonečna opakovaného schematického riffu s krátkým zvukovým experimentem. V závěru sice claptonovské playbackované kytarové party ožívají a jakoby si chtěly napravit reputaci, ale na Mistra jsou kladeny vždycky zvýšené nároky....

CAN´T FIND MY WAY HOME - Clapton zahraje kytarové party na akustické kytary za jasných úderů Bakerových činelů a přiškrceného Winwoodova vokálu, který zde hraje na další akustickou kytaru. Melancholická balada má svou subtilní přitažlivost, přesně vystavěná ve winwoodovském duchu raných Traffic

WELL ALL RIGHT - převzata skladba výrazně melodického typu. Klavírní akordy a kytarové vyhrávky rozbíhají skladbu vpřed za šlapajících rytmických obrazců baskytary a bicích. Winwood aplikuje i hammondky. Dostáváme se na pokraj jižanského rocku. Osobně se mi líbí tato skladba v podání santanovské coververze líp. Má více prokreslené rytmické party a strhujícím způsobem zpívající Greg Walker je vroucnější.... Zato zde se odváže v klavírních partech Winwood opravdu ve velmi slušném světle, zatímco Clapton "pauzíruje"...

PRESENCE OF THE LORD - další skladba spíše pomalejšího rázu představuje claptonovský autorský vklad. Výtečně zpívající Winwood si pohrává s línou melodií. Cítím zde spíš vliv americké skupiny Band, které si Clapton, považoval.... Najednou se ozve pronikavý wah wah pedal a Clapton se dostává do ráže a blýskne se rychlým a zajímavě vystavěným sólem, které přinese do skladby vzruch

SEA OF JOY - stupňující se kytarový úvod ustoupí do pozadí další baladicky pojaté skladbě, v níž zvoní akustické kytary a slyšíme tremolo hammondek a vypjatý Winwoodův vokál, který je znělý a suverénní i ve výškách. Clapton vrátí so hry svoje kytarové téma a Bakerovy bubny se na chvíli šamansky rozbubnují, ale pak do hry vstoupí housle (anonymní hráč), které zjemní sound do pohodové atmosféry. Naříkavý Winwoodův hlas dovádí skladbu s houslemi do finále...

DO WHAT YOU LIKE - závěrečná skladba je z Bakerovy dílny. Rytmické obrazce od prvních úderů připomenou Santanu zbavenou perkusivního doprovodu. Píseň má téměř jamový charakter a svádí k následování s aplikací dalších nástrojů do tématu. Bzučení varhan, tlumené elektrické piano a hypnoticky přesná baskytara ovládají prostor. Tady dokonce i Clapton - bluesový experimentátor - se nechal ovlivnit santanovsky uchopeným dlouhým čistým tónem, jaký od něho na albech neslýcháme ani předtím, ani potom. Nakonec dostane příležitost na baskytaru i přehlížený Grech, který zde moduluje tóny s jistotou a smyslem pro barevnost. Sekundují mu k tomu subtilní bicí nástroje, prezentované především činely a jemnými údery do bubnů a k tomu z pozadí zaznívají opakované nezřetelné hlasy. Nakonec zůstane ve hře sám Baker a po vzoru jeho pověstných dlouhých sól na bicí baterii ani zde nezklame své příznivce a nabídne svoje bubenické eskapády v té době už bubeníky zvolna stavící do role suverénních sólistů vedle ostatních hráčů. Baker ve stále divočejším tempu rozehrává bubenické exhibice, až se opět přihlásí Winwoodovy hammondky a jeho hlas a také Grechova baskytara. Clapton, jakoby pauzíroval a marně ho hledáme mezi nástrojovým instrumentářem. Zato se zde popřálo jakémusi uvolnění emocí v podobě nezřetelných zvuků a hlasů. Doplněný hudební materiál má instrumentální podobu, v němž se propojuje elektrická kytara s houslemi za asistence rytmiky v opakujícím se schématu....

Nutno podotknout, že nějaké překročení creamovského pojetí bluesrocku se nekonalo, ba ani milovníci v té době "zmrazených" Traffic neměli pocit, že by tahle kapela překonala bývalou Winwoodovu partu.
Album je odrazem doby, ale možná jistým zklamáním z velkého očekávání.
Kapela Blind Faith se po prvním albu rozešla a nedošlo k jejímu obnovení. Winwood začal pracovat na novém albu, které nakonec dalo příležitost ke znovuvzkříšení Traffic, Clapton doprovázel Delaney Bonnie And Friends, také tvořil Plastic Ono Band a přemýšlel, jak dále naložit se svým talentem. Baker založil Ginger Baker´s Air Force...
Nicméně po mnoha letech se Clapton a Winwood potkali se smíšeným repertoárem Cream a Blind Faith na jednom pódiu a neznělo to nijak špatně....
Na pět hvězdiček podle mého soudu album nedosáhlo, ale na čtyři ano.


reagovat

gunslinger @ 07.06.2011 18:53:18
skvelá recenzia a ešte lepšie album ja by som mu možno dal aj 5 hviezd,ale ten obal prehnali vôbec sa my nepáči je to nevinné ale...?

catcher @ 07.06.2011 21:07:59
Ten obal je náhodou docela dobrej ... tenkrát nadzvedl tehdejší prudérní "society" (dnes by po něm neštěkl pes). S muzikou je to horší (aspoň pro mě). Očekávání bylo velké (Cream/Traffic !), výsledek "half way thru". Nebudu rozebírat již rozebrané, uvedu jen, že v následujích letech vydané věci od Erika a Baker Gurvitz Army mě oslovily víc ... nicméně tři a půl hvězdy bych dal, přinejmenším za solidní muzikantské výkony.

Mirek Kostlivý @ 07.06.2011 21:32:25
Už jsem k vůli této desce (kritickému pohledu na obal) založil samostatné vlákno:
>> odkaz
A jak tak koukám, kritici na něj existují stále :-).

catcher @ 07.06.2011 21:47:29
..ne že bych byl z tohoto obalu bůhvíjak odvázanej, ale připadá mi vcelku originální (asi lepší, než fotka kapely u nějaké dřevěné ohrady .. na to byli lepší Humble Pie :). A co se týče nevhodnosti užití "teen naked body", o čtyři roky později vydali "klasici" album s (pro mě) velice zdařilým obalem (Houses of the Holy) a bylo to tam zase ...

catcher @ 07.06.2011 21:58:35
...jen bych ještě přidal pro bdělé a ostražité hlídače morálky, že se v obou případech jedná o potomky hlavních protagonistů (dcera Gingera, resp. syn & dcera Roberta)...

hejkal @ 08.06.2011 08:05:42
Nič nie je prirodzenejšie ako nahota, darmo sa budú odporcovia zadúšať vo vlastných chlipných predstavách. Ich problém. :)

Filozof @ 08.06.2011 11:40:11
Catcher:
1) tuším to byla neteš Bakera, nikoliv dcera,

2) "...(dnes by po něm neštěkl pes)..."
:-)) Dnes jsou Amíci prudérnější, než tenkrát! :-) Proč si myslíš, že CD vyšlo v bílém mléčném, neprůhledném, plastovém obalu v choulostivých místech? :-)

Filozof @ 08.06.2011 11:43:10
Petr Gratias
Máš jako vždy velmi osobitý pohled. Co Ty všechno kde v hudbě neslyšíš občas žasnu. A tak je to dobře - kdybychom viděli všichni všechno stejně, byla by nuda.
Jen si dovolím Tě upozornit, že pohled na LP se mění s časem. Ono je výborné a vždy bylo. Jen tehdy čekali někteří zázrak a on se nestal. Takže pod vlivem tohoto zklamání jej hodnotili slaběji - dnes ovšem přiznávají, že neoprávněně.

Cossack @ 08.06.2011 20:13:08
Filozofe, catcher má pravdu, byla to dcera (a je stejně „hezká”, jako tatík)... :-D

adam @ 08.06.2011 20:26:56
Seidemann wrote that he approached a girl reported to be 14 years old on the London Tube about modelling for the cover, and eventually met with her parents, but that she proved too old for the effect he wanted. Instead, the model he used was her younger sister Mariora Goschen, who was reported to be 11 years old.[5] Mariora initially requested a horse as a fee but was instead paid £40.

cize nie je to bakerova dcera ani neter ani nic...

adam @ 08.06.2011 20:28:38
a pre uplnch neveriacich tomasov: >> odkaz
:-)

PaloM @ 08.06.2011 21:47:14
V debate o bezvýznamnom obale (z môjho pohľadu, lebo inak by som oň nezavadil, nebyť upozorňovania v reakciách na recedzie Progboardu) zaniká význam nahrávky. Možno v tom čase bolo sklamanie, že nepokračuje Cream, čo mám ja na háku, lebo vtedy som netušil nič o rockovej muzike, ale teraz sa mi CD páči a bez predsudkov. Po mnoho rokoch sa Clapton a Winwood
stretli a to presne pred 2 rokmi v Madison Square Garden >> odkaz Problém je, že až tak veľmi nepresvedčili, aspoň v mojom okolí nie.

adam @ 08.06.2011 21:52:15
blind faith mam rad. cream zerem, ale clapton solovo.... nic pre mna. este layla, ale potom uz nic.

Cossack @ 08.06.2011 22:15:34
adam:
Takže jsem žil v omylu! Díky za doplnění informací.
>> odkaz
Pak věřte Internetu! :-)

Jinak ale souhlasím s PaleM, že to je celkem nepodstatná perlička na okraj, jež paradoxně ke skupině přitáhla pozornost spousty těch, které hudba (aspoň tato) vůbec nezajímala...
(A že „můj krýgl píva” ten obal taky není asi ani nemusím dodávat – ve vlákně „oblibených obalů” jsem svůj (ne)vkus, myslím, už dostatečně odhalil...)

Mně se „labuťopísňový” debut jedné z prvních „superskupin” líbí dost (a nostalgie tu nehraje roli, protože jsem se k němu dostal poměrně nedávno – asi tak před třemi, čtyřmi lety) a myslím si, že je škoda, že těch alb nebylo víc.

A souhlasím i s názorem, že přehnaným očekáváním způsobené zklamání z desky, zavinilo její nedocenění (v době vyjití), odčiněné pozdější „rehabilitací” a „oslavou” tohoto díla...
Dal bych klidně pět hvězd (jen bych zkrátil únavné Gingerovo sólo na bicí v jinak povedené "Do What You Like").

Cossack @ 08.06.2011 22:21:01
To nedocenění jsem myslel ze strany hudební kritiky; mezi fanoušky se albu (i skupině a jejím koncertům) dařilo o dost lépe, pokud vím...

PaloM @ 09.06.2011 04:58:03
adam a Clapton sólo: skús E.Clapton s Rainbow Concert (1973), From The Cradle (1994), Me And Mr Johnson (2004), Blues 2CD (1999).

adam @ 09.06.2011 07:53:15
skusal som vsetko od neho. kamosi ho totiz zboznuju. uzasnu gitaru ukazal u mayalla. nemusim mat vsetko.

Filozof @ 09.06.2011 11:39:04
Cossack
Internet je pochopitelně to poslední, čemu snad kdo věří. Údaj o neteři mám z knihy Jirky Černého, který býval vždy hodně poctivý při shánění informací. Ale jistě nelze ručit za vše. Odkud Jarda Merhaut vzal to o té dceři na své stránky (v Tvém odkazu) netuším.
Mimochodem - vždycky mi bylo divné, že by Baker dal na obal vlastní příbuznou v této pozici...

Filozof @ 09.06.2011 11:47:36
Adam
Popového Claptona taky nemusím. Mj. Layla mi přijde velmi slabá.
Ale jako bluesmana mne úžasně uspokojují From The Cradle a MTV Unplugged - to oboje je skvělá muzika.
Ale už třeba Me And Mr. Johnson či Riding With The King mi přijdou chladné a nic moc - ačkoliv jsou bluesové.

Za famózní ovšem považuji 461 Ocean Boulevard, k němuž jsem si hledal cestu dlouho, ale nakonec jsem úplně podlehl. Na dobré aparatuře je fantastické jemné předivo motivů a chytlavých nápadů u remasterované verze na CD prostě neodolatelné. Dokonalá deska - tady s kritikou souhlasím.

Celkem dobré je ještě koncertní dvojalbum Just One Night z Japonska - pro rockery.

luk63 @ 09.06.2011 14:52:10
Filozofe, se sólovým Claptonem to mám do puntíku stejně jako tys to zde vyjádřil.

Mirek Kostlivý @ 09.06.2011 16:36:28
Pro mě je to vrchol tvorby E. Claptona, i když uznávám, že také pár skladeb z pozdějšího období se dá poslouchat. Jinak zklamání hudebních kritiků z této desky chápu vhledem k jejich velkému očekávání. Asi takovému, které jsem měl já u jiné superskupiny - kapely Asia. A potom to zklamání! Běžný posluchač z této desky určitě zklamán nebyl, aspoň si já nikoho ve svém okolí nevybavuji. Dokonce jsem diskutovali, která kapela je lepší, jestli Pink Floyd nebo Blind Faith! Jasné LP za 5.

Detail hodnocení alba (hodnoceno x)

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 4x
zdenek2512, Karlos80, Jarouš, Antony
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 3x
Petr Gratias, Martin H, PaloM
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 1x
bullb
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

Přihlášení

uživatelské jméno

heslo

Auto-login
» nový uživatel

Progboard Radio

» Pustit radio
» Progboard TV

Diskografie Blind Faith


copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje Internetplus.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000