Blind Faith - Blind Faith

Blind Faith - Blind Faith - tracklist alba, hodnocen?, recenze

1969

Tracklist:

01. Had to Cry Today (Winwood)
02. Can´t Find My Way Home (Winwood)
03. Well All Right (Petty, Holly, Allison, Mauldin)
04. Presence of The Lord (Clapton)
05. Sea of Joy (Winwood)
06. Do What You Like (Baker)


Obsazení:

STEVE WINWOOD: elektrické piano R.M.I., varhany Hammond, klavír, sólový zpěv
ERIC CLAPTON: elektrická kytara, zpěv
RICK GRECH: baskytara
GINGER BAKER: bicí nástroje, percussion, zpěv

 
07.06.2011 Petr Gratias
4 stars

Album Blind Faith provázely velké naděje a jejich premiéra v Londýně byla sledována se zvýšenou pozorností. Když se album objevilo na hudebním trhu, jeho obal způsobil v konzervativních kruzích poprask. Postava nahé nezletilé dívky od pasu nahoru s modelem tryskáče na zelené louce pod modrým letním nebem byla provokujícím motivem, proto se první vydání nakonec muselo vkládat do papírového přebalu.... Ale byla tu hlavně hudba.

HAD TO CRY TODAY - úderný riff kytarového unisona s baskytarou zahajuje první skladbu. Winwoodův naříkavý hlas dokresluje pěveckým vstupem atmosféru písně a my už dešifrujeme klasické Bakerovy přechody. Nemohu se ubránit dojmu, že skladbě chybí větší švih a zápal pro hru. Jednotlivé nástroje jsou sice v rukou mistrů, ale cítím malou odevzdanost do společného hudebního tématu a výrazně menší odpich. Claptonova kytara je rozostřená a nemá onu creamovskou barevnost a tak skladba pomalu odplývá až k samému závěru do donekonečna opakovaného schematického riffu s krátkým zvukovým experimentem. V závěru sice claptonovské playbackované kytarové party ožívají a jakoby si chtěly napravit reputaci, ale na Mistra jsou kladeny vždycky zvýšené nároky....

CAN´T FIND MY WAY HOME - Clapton zahraje kytarové party na akustické kytary za jasných úderů Bakerových činelů a přiškrceného Winwoodova vokálu, který zde hraje na další akustickou kytaru. Melancholická balada má svou subtilní přitažlivost, přesně vystavěná ve winwoodovském duchu raných Traffic

WELL ALL RIGHT - převzata skladba výrazně melodického typu. Klavírní akordy a kytarové vyhrávky rozbíhají skladbu vpřed za šlapajících rytmických obrazců baskytary a bicích. Winwood aplikuje i hammondky. Dostáváme se na pokraj jižanského rocku. Osobně se mi líbí tato skladba v podání santanovské coververze líp. Má více prokreslené rytmické party a strhujícím způsobem zpívající Greg Walker je vroucnější.... Zato zde se odváže v klavírních partech Winwood opravdu ve velmi slušném světle, zatímco Clapton "pauzíruje"...

PRESENCE OF THE LORD - další skladba spíše pomalejšího rázu představuje claptonovský autorský vklad. Výtečně zpívající Winwood si pohrává s línou melodií. Cítím zde spíš vliv americké skupiny Band, které si Clapton, považoval.... Najednou se ozve pronikavý wah wah pedal a Clapton se dostává do ráže a blýskne se rychlým a zajímavě vystavěným sólem, které přinese do skladby vzruch

SEA OF JOY - stupňující se kytarový úvod ustoupí do pozadí další baladicky pojaté skladbě, v níž zvoní akustické kytary a slyšíme tremolo hammondek a vypjatý Winwoodův vokál, který je znělý a suverénní i ve výškách. Clapton vrátí so hry svoje kytarové téma a Bakerovy bubny se na chvíli šamansky rozbubnují, ale pak do hry vstoupí housle (anonymní hráč), které zjemní sound do pohodové atmosféry. Naříkavý Winwoodův hlas dovádí skladbu s houslemi do finále...

DO WHAT YOU LIKE - závěrečná skladba je z Bakerovy dílny. Rytmické obrazce od prvních úderů připomenou Santanu zbavenou perkusivního doprovodu. Píseň má téměř jamový charakter a svádí k následování s aplikací dalších nástrojů do tématu. Bzučení varhan, tlumené elektrické piano a hypnoticky přesná baskytara ovládají prostor. Tady dokonce i Clapton - bluesový experimentátor - se nechal ovlivnit santanovsky uchopeným dlouhým čistým tónem, jaký od něho na albech neslýcháme ani předtím, ani potom. Nakonec dostane příležitost na baskytaru i přehlížený Grech, který zde moduluje tóny s jistotou a smyslem pro barevnost. Sekundují mu k tomu subtilní bicí nástroje, prezentované především činely a jemnými údery do bubnů a k tomu z pozadí zaznívají opakované nezřetelné hlasy. Nakonec zůstane ve hře sám Baker a po vzoru jeho pověstných dlouhých sól na bicí baterii ani zde nezklame své příznivce a nabídne svoje bubenické eskapády v té době už bubeníky zvolna stavící do role suverénních sólistů vedle ostatních hráčů. Baker ve stále divočejším tempu rozehrává bubenické exhibice, až se opět přihlásí Winwoodovy hammondky a jeho hlas a také Grechova baskytara. Clapton, jakoby pauzíroval a marně ho hledáme mezi nástrojovým instrumentářem. Zato se zde popřálo jakémusi uvolnění emocí v podobě nezřetelných zvuků a hlasů. Doplněný hudební materiál má instrumentální podobu, v němž se propojuje elektrická kytara s houslemi za asistence rytmiky v opakujícím se schématu....

Nutno podotknout, že nějaké překročení creamovského pojetí bluesrocku se nekonalo, ba ani milovníci v té době "zmrazených" Traffic neměli pocit, že by tahle kapela překonala bývalou Winwoodovu partu.
Album je odrazem doby, ale možná jistým zklamáním z velkého očekávání.
Kapela Blind Faith se po prvním albu rozešla a nedošlo k jejímu obnovení. Winwood začal pracovat na novém albu, které nakonec dalo příležitost ke znovuvzkříšení Traffic, Clapton doprovázel Delaney Bonnie And Friends, také tvořil Plastic Ono Band a přemýšlel, jak dále naložit se svým talentem. Baker založil Ginger Baker´s Air Force...
Nicméně po mnoha letech se Clapton a Winwood potkali se smíšeným repertoárem Cream a Blind Faith na jednom pódiu a neznělo to nijak špatně....
Na pět hvězdiček podle mého soudu album nedosáhlo, ale na čtyři ano.


reagovat

gunslinger @ 07.06.2011 18:53:18
skvelá recenzia a ešte lepšie album ja by som mu možno dal aj 5 hviezd,ale ten obal prehnali vôbec sa my nepáči je to nevinné ale...?

catcher @ 07.06.2011 21:07:59
Ten obal je náhodou docela dobrej ... tenkrát nadzvedl tehdejší prudérní "society" (dnes by po něm neštěkl pes). S muzikou je to horší (aspoň pro mě). Očekávání bylo velké (Cream/Traffic !), výsledek "half way thru". Nebudu rozebírat již rozebrané, uvedu jen, že v následujích letech vydané věci od Erika a Baker Gurvitz Army mě oslovily víc ... nicméně tři a půl hvězdy bych dal, přinejmenším za solidní muzikantské výkony.

Mirek Kostlivý @ 07.06.2011 21:32:25
Už jsem k vůli této desce (kritickému pohledu na obal) založil samostatné vlákno:
>> odkaz
A jak tak koukám, kritici na něj existují stále :-).

catcher @ 07.06.2011 21:47:29
..ne že bych byl z tohoto obalu bůhvíjak odvázanej, ale připadá mi vcelku originální (asi lepší, než fotka kapely u nějaké dřevěné ohrady .. na to byli lepší Humble Pie :). A co se týče nevhodnosti užití "teen naked body", o čtyři roky později vydali "klasici" album s (pro mě) velice zdařilým obalem (Houses of the Holy) a bylo to tam zase ...

catcher @ 07.06.2011 21:58:35
...jen bych ještě přidal pro bdělé a ostražité hlídače morálky, že se v obou případech jedná o potomky hlavních protagonistů (dcera Gingera, resp. syn & dcera Roberta)...

hejkal @ 08.06.2011 08:05:42
Nič nie je prirodzenejšie ako nahota, darmo sa budú odporcovia zadúšať vo vlastných chlipných predstavách. Ich problém. :)

Filozof @ 08.06.2011 11:40:11
Catcher:
1) tuším to byla neteš Bakera, nikoliv dcera,

2) "...(dnes by po něm neštěkl pes)..."
:-)) Dnes jsou Amíci prudérnější, než tenkrát! :-) Proč si myslíš, že CD vyšlo v bílém mléčném, neprůhledném, plastovém obalu v choulostivých místech? :-)

Filozof @ 08.06.2011 11:43:10
Petr Gratias
Máš jako vždy velmi osobitý pohled. Co Ty všechno kde v hudbě neslyšíš občas žasnu. A tak je to dobře - kdybychom viděli všichni všechno stejně, byla by nuda.
Jen si dovolím Tě upozornit, že pohled na LP se mění s časem. Ono je výborné a vždy bylo. Jen tehdy čekali někteří zázrak a on se nestal. Takže pod vlivem tohoto zklamání jej hodnotili slaběji - dnes ovšem přiznávají, že neoprávněně.

Cossack @ 08.06.2011 20:13:08
Filozofe, catcher má pravdu, byla to dcera (a je stejně „hezká”, jako tatík)... :-D

adam @ 08.06.2011 20:26:56
Seidemann wrote that he approached a girl reported to be 14 years old on the London Tube about modelling for the cover, and eventually met with her parents, but that she proved too old for the effect he wanted. Instead, the model he used was her younger sister Mariora Goschen, who was reported to be 11 years old.[5] Mariora initially requested a horse as a fee but was instead paid £40.

cize nie je to bakerova dcera ani neter ani nic...

adam @ 08.06.2011 20:28:38
a pre uplnch neveriacich tomasov: >> odkaz
:-)

PaloM @ 08.06.2011 21:47:14
V debate o bezvýznamnom obale (z môjho pohľadu, lebo inak by som oň nezavadil, nebyť upozorňovania v reakciách na recedzie Progboardu) zaniká význam nahrávky. Možno v tom čase bolo sklamanie, že nepokračuje Cream, čo mám ja na háku, lebo vtedy som netušil nič o rockovej muzike, ale teraz sa mi CD páči a bez predsudkov. Po mnoho rokoch sa Clapton a Winwood
stretli a to presne pred 2 rokmi v Madison Square Garden >> odkaz Problém je, že až tak veľmi nepresvedčili, aspoň v mojom okolí nie.

adam @ 08.06.2011 21:52:15
blind faith mam rad. cream zerem, ale clapton solovo.... nic pre mna. este layla, ale potom uz nic.

Cossack @ 08.06.2011 22:15:34
adam:
Takže jsem žil v omylu! Díky za doplnění informací.
>> odkaz
Pak věřte Internetu! :-)

Jinak ale souhlasím s PaleM, že to je celkem nepodstatná perlička na okraj, jež paradoxně ke skupině přitáhla pozornost spousty těch, které hudba (aspoň tato) vůbec nezajímala...
(A že „můj krýgl píva” ten obal taky není asi ani nemusím dodávat – ve vlákně „oblibených obalů” jsem svůj (ne)vkus, myslím, už dostatečně odhalil...)

Mně se „labuťopísňový” debut jedné z prvních „superskupin” líbí dost (a nostalgie tu nehraje roli, protože jsem se k němu dostal poměrně nedávno – asi tak před třemi, čtyřmi lety) a myslím si, že je škoda, že těch alb nebylo víc.

A souhlasím i s názorem, že přehnaným očekáváním způsobené zklamání z desky, zavinilo její nedocenění (v době vyjití), odčiněné pozdější „rehabilitací” a „oslavou” tohoto díla...
Dal bych klidně pět hvězd (jen bych zkrátil únavné Gingerovo sólo na bicí v jinak povedené "Do What You Like").

Cossack @ 08.06.2011 22:21:01
To nedocenění jsem myslel ze strany hudební kritiky; mezi fanoušky se albu (i skupině a jejím koncertům) dařilo o dost lépe, pokud vím...

PaloM @ 09.06.2011 04:58:03
adam a Clapton sólo: skús E.Clapton s Rainbow Concert (1973), From The Cradle (1994), Me And Mr Johnson (2004), Blues 2CD (1999).

adam @ 09.06.2011 07:53:15
skusal som vsetko od neho. kamosi ho totiz zboznuju. uzasnu gitaru ukazal u mayalla. nemusim mat vsetko.

Filozof @ 09.06.2011 11:39:04
Cossack
Internet je pochopitelně to poslední, čemu snad kdo věří. Údaj o neteři mám z knihy Jirky Černého, který býval vždy hodně poctivý při shánění informací. Ale jistě nelze ručit za vše. Odkud Jarda Merhaut vzal to o té dceři na své stránky (v Tvém odkazu) netuším.
Mimochodem - vždycky mi bylo divné, že by Baker dal na obal vlastní příbuznou v této pozici...

Filozof @ 09.06.2011 11:47:36
Adam
Popového Claptona taky nemusím. Mj. Layla mi přijde velmi slabá.
Ale jako bluesmana mne úžasně uspokojují From The Cradle a MTV Unplugged - to oboje je skvělá muzika.
Ale už třeba Me And Mr. Johnson či Riding With The King mi přijdou chladné a nic moc - ačkoliv jsou bluesové.

Za famózní ovšem považuji 461 Ocean Boulevard, k němuž jsem si hledal cestu dlouho, ale nakonec jsem úplně podlehl. Na dobré aparatuře je fantastické jemné předivo motivů a chytlavých nápadů u remasterované verze na CD prostě neodolatelné. Dokonalá deska - tady s kritikou souhlasím.

Celkem dobré je ještě koncertní dvojalbum Just One Night z Japonska - pro rockery.

luk63 @ 09.06.2011 14:52:10
Filozofe, se sólovým Claptonem to mám do puntíku stejně jako tys to zde vyjádřil.

Mirek Kostlivý @ 09.06.2011 16:36:28
Pro mě je to vrchol tvorby E. Claptona, i když uznávám, že také pár skladeb z pozdějšího období se dá poslouchat. Jinak zklamání hudebních kritiků z této desky chápu vhledem k jejich velkému očekávání. Asi takovému, které jsem měl já u jiné superskupiny - kapely Asia. A potom to zklamání! Běžný posluchač z této desky určitě zklamán nebyl, aspoň si já nikoho ve svém okolí nevybavuji. Dokonce jsem diskutovali, která kapela je lepší, jestli Pink Floyd nebo Blind Faith! Jasné LP za 5.

Detail hodnocení alba (hodnoceno x)

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 3x
zdenek2512, Karlos80, Jarouš
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 1x
Petr Gratias
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

Přihlášení

uživatelské jméno

heslo

Auto-login
» nový uživatel

Progboard Radio

» Pustit radio
» Progboard TV

Diskografie Blind Faith


copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje Internetplus.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000