Black Sabbath - Vol.4

Víte Vol4 pro mě znamené vše. Jse zastánkyně tady Ozzyho-black sabbath v nové sestavě nemusím , ale vzpomínám když jsem pomalu vsunula tu desku do gramofonu.... úžasné!!Changes!!úžasné!!!Vše úžásné!Na každé písničce kterou zazpívá ozzy je něco úžasného něco co se mi zalíbí....Klaním se mu!!
Znamená pro mě víc než můj vlastní život
reagovat

V době vydání čtvrtého alba Volume 4 už kapela platila za uznávanou (opět až na některé kritiky) a nesmírně populární rockovou skupinou, což samozřejmě nepřinášelo jen to příjemné, ale celé osazenstvo se nacházelo pod velkým fyzickým i psychickým tlakem, hlavně v důsledku nepřitržitého nahrávání, koncertování a skládání, prakticky neznali soukromí ani domov, od vydání prvního alba se věnovali jenom činností spojených s kapelou, což si samozřejmě muselo vybrat svoji negativní daň, muzikanti se také téměř neustále nacházeli pod vlivem návykových látek, a v kapele se začaly objevovat první neshody. Po tom všem se nelze divit, bylo už na čase zvolnit tempo a vybrat si také nějaký ten měsíc odpočinku, což se ale stalo až po vydání tohoto alba a následném mamutím turné po Spojených státech a Velké Británii, první "prázdniny" si Sabbati vybrali až na jaře a v létě 1973. Jakkoli se tento náročný styl života mohl projevit na psychice nebo zdraví členů kapely Black Sabbath, neprojevil se naštěstí na jejich muzice, kterou připravili na album Volume 4.

Nahrávalo se opět ve studiu Record Plant v Los Angeles. Album začíná kompozicí Wheels of Confusion, kolébkou progresivního rocku. Na Black Sabbath bylo vždycky sympatické, že přestože si úspěch vydobyli coby "strašidelná" kapela, neusnuli žádným pokračování a omíláním dokola toho samého, pořád se v jejich muzice objevovalo novátorství a svěží nápady, kapela se vyvíjela. Wheels of Confusion je tedy opět malinko něco jiného, než se objevovalo na předchozích albech, ale rukopis kapely je samozřejmě silně patrný i zde. The Straightener je nazýváno outro k této skladbě. Následuje Tomorrows Dream, který skupina vydala před vydáním Volume 4 jako singl, ovšem úspěch se v případě této písně nedostavil. I když tato skladba má své příznivce, můj názor je ten, že Tommorows Dream je neslabší věc, kterou Black Sabbath v průběhu prvních čtyřech alb nahráli. Album dále pokračuje baladou Changes, a jestliže balada zařazená na předchozí desce, Solitude, byla velice úspěšná, nelze ani o Changes říci nic jiného. Iommi se tentokrát nechopil flétny, ale piana, ale jak je známo, na co Tony sáhnul, to se v podstatě rovnalo úspěchu. Další peckou na albu je Supernaut, pojednávající o jakémsi cestovateli z budoucnosti, ale text lze považovat za alegorii stavů prožitých na LSD, tzv. tripu. Drogového téma se neštítí ani Snowblind. Opět pojednává o následcích užívání drog, tentokrát kokainu, což jak se později Ozzy Osbourne vyjádřil, konzumovala kapela "po tunách", ale nezvedá tentokrát varovný prst jako např. Hand of Doom, ani se nejedná o oslavu jako v písni Sweet Leaf, jedná se o osobní text. Kapela chtěla celé toto album nazvat Snowblind (Sněžná slepota, naráží na podobnost kokainu se sněhovým popraškem), jenže opět byla nahrávací společnost silně proti, uvědomme si, že se psal rok 1972, a drogové téma nebylo tak otevřené ani diskutované jako v dnešní době, nahrávací společnost se prostě opět bála potencionálních problémů, takže nakonec bylo album pojmenováno Volume 4. Musela být upravena i sama píseň Snowblind, společnosti se nelíbilo, že Ozzy křičel po každé sloce slovo coccaine, takže nakonec to dopadlo tak, že slovo coccaine Ozzy zašeptá po první sloce. Toť vše. Dodnes mi není trochu jasné, proč si kapela takového věhlasu, což v roce 1972 již Black Sabbath byli, nechala takto zasahovat do svojí tvorby, skupina byla již v té době natolik dobře prodejným produktem, že by se jistě našla jiná nahrávací společnost, která by se nebála trošku "píchnout do vosího hnízda" a zajistila by kapele větší tvůrčí svobodu, možná i stačilo pohrozit Vertigu odchodem jinam, ale samozřejmě, šlo o prachy a vyvázat se ze smlouvy by kapelu přišlo zbytečně draho, nejspíš proto sahali smírně ke kompromisům. On ten koks co do sebe cpali taky nebyl zrovna levná záležitost, že. :-)) Ale vraťme se k nahrávce. Po již tradičním zařazení instumentálky na své album, což tentokrát obstarala kytarová "vybrnkávačka" Laguna Sunrise, je zařazena výborná píseň St. Vitus Dance, a celou desku zakončuje Under the Sun, pojednávající o svobodném přístupu k životu, nezávislosti a revoltě proti konzervativní společnosti.

Jak jsem psal na začátku, po nahrání alba a následném obřím turné si kapela vybrala konečně první volno, ale už na podzim 1973 se chlapci opět dali do tvorby dalšího alba, ale o tom až příště.

-
pozn.: převzato se souhlasem autora >> odkaz
reagovat

Přečetl jsem si hodnocení přede mnou,a tedy tady musím velmi nesouhlasit.Vzhledem k tomu,že pro mne jsou Black Sabbath nejen jednou z "kojících" kapel mého jinošství,ale famózní intuitivní hlas Ozzyho mě doprovází dodnes a Black Sabbath s ním pro mne stojí a padá.Bez něj je to "jen" jiná dobrá kapela.Po Master Of Reality dle mého IV navazuje zcela logicky.Navíc se mi líbí hodně i ty pomalejší a melodičtější kusy.

Pro mne za ****
reagovat

miguel7 @ 14.09.2007
Já si nemůžu pomoct, mě prostě z tý první šestice alb přjde toto nejslabší. Jinak souhlasím, že po Ozym to už byla o něco jiná kapela, bližší heavymetalu 80. let, ale pořád v ní něco zůstalo z těch starých dob (Dehumanizer, Heaven and Hell)

zdenek3 @ 14.09.2007
No pro mne Ozzyovští Black Sabbath mají hodnotu v každém v jejich albu,i když pravda 7. a hlavně 8. jsou slabší.
Ale v těch 6 prvních hodnotím pro sebe všechny velmi vysoko a nastejno.4x****(+1/2).Kromě jednoho,které je za plný počet a to je Master of Reality.

zdenek3 @ 14.09.2007
Sorry za nepřihlášení

zdenka @ 24.10.2007
Ozzy- nejlepší zpěvák!!! Dio ho nedokáže nahradit. přečtěte si ozzyho knihu!!! Lásku k sabbathům mám po otci. A desko V4 je pro mě něco jako bůh-protože ji máme doma eště na gramofonové desce!!!!!§!!!!!!!
A hlavně Dio nedokáže rozproudit publikum
Ozzy-přirozený klaun : )
zdenka.stojdlova@seznam.cz

Tak trochu slátané album. Jsou tu vydařené kousky, moje oblíbené také, ale jsou tu slabší chvilky. Písně které jedou odněkud nikam a ani rify nejsou chytlavé.

První je pecka a má nejsilnější momenty alba, hlavně závěr je grandiózní. Changes je už dosti ohraná a Supernaut, Snowblind a Cornucopia patří k těm lepším na tomto albu. Zbytkem nějak proplouvám bez povšimnutí. Je to prostě takový mišmaš.

V encyklopediích se píše většinou že prvních šest alb jsou zásadní a vyrovnaná. Tohle pro mne znamená propastný rozdíl srovnatelný s úpadkovými alby po albu Sabotage. Nic co by mne zvedalo ( až na první)ze židle, a průměr Sabatů po třech předchozích sotva udrží. Jelikož předchozímu albu a následujícímu bych dal pět, musím dát tomuhle co musím, protože propast je to veliká.
reagovat

Na úvod malá vsuvka - vzpomínka, když jsem kdysi toto album vložil obřadně na gramofonový talíř a přeopatrně posunul přenosku na kraj desky, usadil se do otcova fotelu, po pár minutách jsem měnil elektronky na tehdy skvělém stereo rádiu Capriola (Made In DDR).
Téměř každá skladba hrála jinak hlasitě a měla vůbec "divný" zvuk. Další neděli jsem album bez lítosti prodal a koupil novou kopii (samozřejmě jsem prodělal), ale lepšího zvuku jsem se nedočkal. Nebyl jsem v té době žádný "hifista", ale to se nedalo přeslechnout. (Podobný "zážitek" mi později přinesl Wonderworld od Uriah Heep).
Později jsem se dočetl cosi o jisté chaotičnosti během natáčení, ale vše bylo zapomenuto a odpuštěno, a přes pár skvostů (Snowblind, Changes) tohoto alba i opuštěno příchodem a neustálým poslechem následující desky.

Ve stále ranném období kapely - poctivé tři hvězdy. (Vztaženo - zdůrazňuji! - pouze k tvorbě Black Sabbath).
reagovat

U této desky je třeba si uvědomit, v jaké době a atmosféře vznikla. Kapela dosáhla celosvětového úspěchu a její členové si užívali slávy plnými doušky. Na jednu stranu vzdušné rockové songy a na druhou zatěžkané heavy kompozice jako od jiné kapely. Poprvé se nahrávalo v USA a to, že někteří členové v současných rozhovorech ani neví, jak vůbec tato nahrávka vznikla hovoří za vše. Celá nahrávka zní tak trošku jako v "rauši". Nechci tím ale vůbec říct že je špatná. To ani náhodou. Titulní Wheels Of Confusion je nádherná těžkotonážní palba, naopak Changes na tehdejší Black Sabbath zase balada jako řemen. Těch nálad je na Vol.4 neuvěřitelné množství. Fandové museli být naprosto spokojeni a odpůrci naopak utvrzeni ve svých názorech.
reagovat