Black Sabbath - Sabbath Bloody Sabbath

Dovolená na jaře a v létě 1973 členům kapely prospěla. Zklidnili životní tempo, dali se trošku dohromady i po fyzické stránce a s evidentní chutí, která je z desky Sabbath Bloody Sabbath prostě slyšet, se vrhli do skládání. A nebylo to skládání ledajaké, Black Sabbath platili v roce 1973 za jednu z nejslavnějších rockových skupin na světě, takže penízky v prasátku určitě nechyběli. Dostali nápad, že si ke skládání pronajmou rovnou celý hrad, asi aby je to přivedlo do správné nálady. A jak si usmysleli, tak také učinili. A učinili velice dobře, protože Sabbath Bloody Sabbath je opět dílo jak hrom. Oproti minulým nahrávkám přibylo trochu více progresivity a orchestrálnosti, skupina nehodlala hloupě přešlapovat na stejném místě. Na albu se také začaly v rozumné míře uplatňovat syntetizátory, k čemuž si kapela přizvala kamaráda Ricka Wakemana, klávesového mága ze skupiny Yes. A nezůstalo jen u studiového nahrávání, Rick jezdil s Black Sabbath i na turné, ač plnohodnotným členem kapely se nikdy nestal. Byl to takový neviditelný zvukotvůrce v pozadí, většinou se o něm ani moc nevědělo.

Album otevírá slavná skladba Sabbath Bloody Sabbath, následuje neméně opěvovaná A National Acrobat. Ono vůbec nelze na této desce najít píseň, kterou by šlo označit jako průměrný materiál, natož pak slabý. Po skoro už "povinné" instrumentálce, kterou na Sabbath Bloody Sabbath představuje Fluff, následuje Sabbra Cadabra, která přestože zní trošku ve stylu bububu není o ničem strašidleném ani o černé magii, i když nelze říct, že by nepojednávala o kouzlech. Tématem je totiž láska. Hodně se zde uplatnil Rick Wakeman se syntetizátory, stejně jako v zadumané Who Are You?. K dalším opusům můžeme bez ostychu zařadit Killing Yourself to Live a ráznou Looking for Today. Album pak uzavírá orchestrální Spiral Architect.

Následující rok 1974 byl první v historii kapely, kdy Black Sabbath nevydali album. Nicméně rozhodně nelenili. V dubnu 1974 se účastnili slavného California Jam Festivalu, kde hráli nejvěhlasnější kapely té doby, Sabbati samosebou nemohli chybět a o obrovském úspěchu, který kapela dosahovala, se asi ani netřeba zmiňovat. Poté se vrhli do komponování další desky, ale o tom až příště.

reagovat

Vrátím-li se k čtyřce a jejímu zvuku, tak zde (a na následujícím albu)je naprosto brilantní, (vztaženo k možnostem tehdejší doby a vybavení náhravacích studií).
A rozplývám-li se dnes nad zvukem této desky, tak totéž platí i o jejím obsahu. Opět necelých 45 minut, ale "MUZIKY" !!!
Přibylo "barev" díky použitím, nikoli zneužitím syntezátorů. Ozzy zpívá o něco vypjatěji, než dříve, ale samotná deska neobsahuje slabší věc.

Toto album bylo, je, a zůstane navždy vyjmečné! 5*

P.S.(Opět Jirka Schilinger / Metro, dobrý den. - A National Acrobat).
reagovat

Na Sabbath Bloody Sabbath se nám představuje jakoby "nová" kapela. Sound nahrávky je překvapivě jasný a čistý. Těch "kovadlinových" riffů a zastřeného zvuku z předchozích alb jakoby ubylo. Ale je to právě jen ten zvuk, který představuje Sabbath s novou a řekl bych i komerčnější tváří. Silné skladby zůstávají a člověk při poslechu tímto albem projede jako nůž máslem a najednou je konec. Vše je na svém místě a mám pocit že na kapele začali pracovat ti správní lidé kolem. Počínaje již zmiňovaným zvukem a coverem alba konče. Poprvé na mě obálka desky Black Sabbath působí komplexním dojmem a fotka uvitř alba je jedna z nejhežčích co jsem na obalech alb kdy viděl. Jednu poznámku ke skladbám si ale neodpustím. Tímto albem počínaje, začal zpěvák Ozzy Osbourne při zpěvu některých pasáží jakoby "mečet". Obecně je známo, že Ozzy je hlasově poměrně dost limitován, ale toto poloha zpěvu se mě u něj nikdy moc nelíbila.
reagovat