Black Sabbath - Heaven and Hell

To bylo vůbec prvé album BS, které jsem slyšel (výběry se nepočítaj). Proč jsem si koupil zrovna tohle. No protože Dio. Jeho jsem poznal poprvé s Rainbow a ten hlas mě uchvátil, zvlášť Stargazer. Ozyho jsem znal a tak jsem v obchodě sáhnul po HaH. No bomba prostě.
Ještě ten večer jsem si ho pustil dvakrát. Na první poslech chytlavé, ale vychytávky má taky.

Všechny moje nejoblíbenější kousky zabírají sudou pozici v pořadníku skladeb. A myslím si že album je i tak rozložené. Liché (1,3,5,7) jsou rockové, bluesové nářezy, často postavené jen na hlavním motivu plus nějaké ty přechydy a sóla, bez nějakých příkras.
No a zbytek je už docela záhul-mystické a melodické.
Hymnická Children of the Sea si mne získala úplně jako první a to díky akustickému intru. Měl jsem hodně rád přechody a kontrasty mezi tvrdostí a jemností (takhle deformován jsem dodnes díky LedZep).
Heaven and Hell je asi pak vrchol. Nevím co říct než, že je opravdu pekelná s výborně temnou atmosférou.
Die Young je druhým vrcholem. Snad už navždy mi uvízl závěr písně v hlavě (die young, die young, young...)
no a poslední kousek je dokonale melancholické blues, dojemně podbarvené klávesy

Tohle album nemá slabou chvilku a je opravdu vyvážené. Je to i trochu odklon od starých BS, ale po tom co předvedli ke konci 70.let, odklon k lepšímu, hutnějšímu a metalovějšímu zvuku 80. let
S desky se neoddiskutovatelně stala klasa a patří k vrcholům BS a Dia má dodnes radši než "kňourala" Ozzyho
reagovat

převzato ze stránky kneekal.bloguje.cz

Na konci 70. let se kapela Black Sabbath ocitla na pořádném rozcestí. Poslední dvě desky (Technical Ectasy a Never Say Die!) nedokázaly kvalitou dosáhnout na předchozí tvorbu Sabbathu. Jaký vliv na to měl velmi kladný vztah zpěváka Ozzy Osbounra k drogám a alkoholu je otázkou…. Vůbec s Ozzym byly poslední roky docela problémy. Už roku 1977 ukončil své působení v kapele, aby se na začátku následujícího roku opět vrátil. Ovšem v roce 1979 došla kapele s feťákem Ozzym trpělivost a byl vyhozen z kapely. Otázkou bylo, koho místo charismatického Angličana na post zpěváka?

Naprosto důstojným nástupcem se stal Američan Ronnie James Dio, který neohromoval výškou, ale rozsahem svého hlasu a který si vydobyl jméno ve světě hudby např. zpěvem v kapele Rainbow (pozn. založil ji bývalý kytarista Deep Purple Richtie Blackmore).
O rok později vydala nová sestava Black Sabbath první desku bez Ozzyho a nutno říct, že překvapila. Ty tam byly temné kompozice plné valivých rifů. S příchodem Dia se zvuk kapely pročistil a výsledkem byl originální hardrock, který se od předchozí tvorby Black Sabbath výrazně odlišoval. Deska nesla název Heaven and Hell a obal zdobili pokuřující andělé.

Tak a jdem si tuhle placku trochu rozpitvat.

Mým favoritem je hnedle první svižná skladba Neon Knights ve které se mi hrozně líbí to, co předvádí kytarista Tony Iommi se svou kytarou. Lahůdka. Už hned u téhle první skladba si zřejmě těžko představíte, že by to zpíval Ozzy. Je vidět, že tohle je Diova parketa a že jeho hlas sem pasuje však vy víte jako co na hrnec :).

Druhá, už pomalejší, Children of the Sea, začíná klidně, ale přejde tentokrát v skladbu, které vládne těžkotonážní kytarový riff, aby se hudba po chvíli opět přelila v klidné čisté kytarové téma. Něco podobného co předvádí Metallica ve svých přechodech z trashe do skoro klasických vyhrávek.

Další výborná pecka je třetí Lady Evil ve které to na nás ze začátku vybalí suverénní basa v rukách Geezera Butlera. Tady oceňuji také super refrén, který se vám určitě vryje do hlavy a jen tak ho nepustíte.

A jsme u královny alba. A tou je samotná Heaven and Hell, která má úctyhodných 7 minut, ale nebojte – utečou jako voda. Skladba se skládá v podstatě ze 3 částí. V první vás navnadí, v druhé uklidní, aby jste v čase 4:15 poznali, co je to peklo. A nakonec… krásné outro, kde máte skoro pocit, že vás unášejí andělé. Jinak text je zřejmě poctou dialektikům… ale to s hudbou nemá tedy mnoho společného.. i když….ehm..

Polední skladbu o které podrobněji porozprávím je Die Young. Po týhle skladbě prostě máte pocit, že opravdu není žádný zítřek a že umřít mladej by nebylo tak docela od věci. Obzvláště působivý je zpomalení ve střední části a Diovo : „Die young, die young, Cant you see the writing on the wall? Die young, gonna die young Someone stopped the pain“. Skoro až běhá mráz po zádech.

A je tu zase závěr. Tak jdem na to. Deska Heaven & Hell je jiná. Pro příznivce klasických Sabatů to bude odklonění od pravé cesty a od jejich mesiáše Ozzyho. Ale změna, která proběhla díky Ozzyho lásce k subjektům prohibice atd. se mi jeví jako velmi užitečná a díky ní kapela chytla jakousi druhou mízu a podařilo se jí natočit výborné album, které si určitě zaslouží titul: jedna z nejlepších desek Black Sabbath. Další skladby o kterých jsem zde nemluvil jsou sice dobré a podle mě kvalit předchozích songů nedosahují (slabší mi přijde hlavně Walk Away), ale to nic nemění na kvalitě týhle muziky. A třeba zjistíte, že bych se za tyhle kecy měl smažit v pekle a nebo mě budete vynášet do nebe (ale asi ne, co?:)….
reagovat

Artigas @ 01.08.2007
... Dio je Ital, ne Američan; pokud vím, tak se jmenuje Ronaldo Padavona

merhaut @ 01.08.2007
On to bude nejspíš Američan italského původu :-)

Óin @ 01.08.2007
Ronnie James Dio was born Ronald James Padavona, an only child to a family of Italian heritage. The family moved to Cortland, New York early on in his life. His parents raised him in the Roman Catholic church, an experience he ultimately found unsatisfactory...

kubys @ 01.08.2007
Óine...tos moc nevysvětlil, protože z tvého příspěvku vyplývá, že se narodil v Itálii a až pak se jeho rodina přestěhovala do USA, přitom se ale narodil V Portsmouthu v USA.

Óin @ 01.08.2007
No jo, vynechal jsem první odstavec, šťourale :-)

Óin @ 01.08.2007
Ale to "italian heritage" je dost nápovědné, ne?

merhaut @ 01.08.2007
Hlavně chlapi nezačněte řešit kdy se Dio narodil :-)

kubys @ 01.08.2007
Pro někoho nemusí:D:D:D

Ozzy Osbourne po známých problémech z kapely odchází, a Black Sabbath mnohým připomínají kulhavého koně před porážkou. Ale jejich jméno je stále dost lákavá značka a tak do své stáje získávají pěveckou hvězdu první velikosti a to Ronnieho Jamese Dia. Ten se nastalé výzvy ujal po svém a výsledkem je jedno z nejlepších alb v hardrockové historii. Do organismu kapely proudí živá voda a je to slyšet na každém tónu, každé z osmi skladeb na albu. I zvuk nahrávky je dokonalý, vždyť se stačí podívat na albu do kolonky "produced and engineered". Nahrávka nezestárla ani po bezmála třiceti letech. Je radost posloucht záležitosti typu LADY EVIL nebo CHILDREN OF THE SEA, která patří k mým nejoblíbenějším na albu. Ale takhle bych mohl jmenovat vlastně všechny. Black Sabbath "model 1980" se moc povedl, ale jak čas ukázal, DIO nebyl až takový týmový hráč jak se možná čekalo. Ale po vydání alba na takovéto úvahy nebylo místo.
reagovat