Black Sabbath - Headless Cross

Black Sabbath - Headless Cross - tracklist alba, hodnocen?, recenze

1989

Tracklist:

01. The Gates of Hell (1:06)
02. Headless Cross (6:29)
03. Devil & Daughter (4:44)
04. When Death Calls (6:55)
05. Kill in the Spirit World (5:11)
06. Call of the Wild (5:18)
07. Black Moon (4:06)
08. Nightwing (6:35)

Released April 24, 1989

Recorded & Mixed August - November 1988
at Soundmill, Woodcray, & Amazon Studios


Obsazení:

Tony Iommi - Lead Guitar
Tony Martin - Vocals
Laurence Cottle - Bass
Cozy Powell - Drums

Geoff Nicholls - Keyboards
Brian May – Guitar solo on "When Death Calls"

Produced by Tony Iommi & Cozy Powell

 
24.05.2016 horyna
5 stars

Ani Ozzy, ani Dio a už vůbec né Gillan, či Hughes. Tony Martin je pro mne největším hrdinou, nejkvalitnějším pěvcem (promiň Dio), jedinečnou osobností a sirénou temných Sabbath. Jeho slovutný, sytý a barevně nádherně položený hlasový projev mne nezkonale přitahuje a imponuje. Je mi jasné, že pro naprostou většinu fans jsou jiná a specifičtější období Birminghamských bohů k uctívání hodna. Sám se skláním například před jejich prvními nahrávkami, nebo slovutnou Heaven and Hell, přesto je nevyhledávám, oslovuje mne totiž epičtější rozměr jejich hudby a ten nalézám na deskách vysoustružených s tímto zlatým slavíkem.
To co Eternal Idol naznačoval, plně vykrystalizovalo na zmíněném kotouči a pokračovalo i na svých následovnících, obzvláště pak Tyr a Cross Purposes, zdají se býti více než vyvedenými.

Sám název úvodní skladby přesně vystihuje to, co se právě začíná dít, brány se otevirají a divák s patřičnou nervozitou, strachem, ale i veklou zvědavostí nakukuje do pekelných útrob The Gates of Hell.
Headless Cross- monumentální stěny Nichollsových klávesy, jasná Cottlova basová linie a hromové bicí Cozyho Powell. Do této mistrné atmosféry sází pan kytarista Tony Iommi mocné kytarové riffy. Vše korunuje právě Martin svým ohromujícím vokálem a napomáhá stavbě gigantického monolitu jedné z etap Black Sabbath a pomníku hard rocku všeobecně.
Devil & Daughter- patří k mým nejoblíbenějším, mám za to, že právě zde podává Martin jeden ze svých nejlepších vokálních výkonů, navíc dravost této písně mne plně strhává od počátečních tónů, pozitivum jež z ní čiší navíc podtrhuje skvělé Cozyho zahušťování bicí technikou a dává tak lehce vzpomenout na svá nejlepší léta strávená v Rainbow.
When Death Calls- s patřičnou něžností, vypouští Iommi své senzibilní tónů skrze svou kytaru a připravuje tak půdu pro příchod hymny Sabbath v pravém slova smyslu, emoce začínají prýštit ven s nastupujícím Martinovým hlasem, skladba se dere na povrch a údery bicích jí v tom skvěle asistují, posluchač se nechává uhoupat její zasmušilou náladou. Do toho však jako bles vtrhne riffový uragán a píseň náhle až nepochopitelně zrychlý, tento obohacující prvek, má velký význam na celkový jedinečný účinek skladby, kytarové sólo patřicí zde k nejlepším, už je jen ozdobou této vskutku pohnuté chvíle.
Kill in the Spirit World - její struktůra není vůbec technicky náročná, ovšem chuť, s jakou ji kapela prezentuje, nám dává záruky, že z nasazené formy nehodlá polevit, držíme se především basové linky a skvěle intonujícího Martina, jehož modulovaný vokál, podporovaný bicí baterií a fantaskně vzletným Iommiho sólem na pozadí klávesové malby, píše dějiny rockové hudby.
Call of the Wild -čirá melodie, kudrliny vyhrávek a orientální motiv, to vše dokázal Tony do skladby procpat, ani by ji v nejmenším přesytil, zde je opět potřeba vyzvednout Cozyho bicí techniku, dodávající skladbě na patřičné dynamice a nevšední melodickou pasáž, přicházející před šestistrunným sólem.
Black Moon-Nichollsovy klávesy se rozprostírají do krajiny, v které už připraven čekající Iommi, expolude dávkou melodických prvků, hravé bicí a hitový potenciál činí z písně příjemného adepta na jasně zapamtovatelný track alba.
Desku uzavírá baladická Nightwing- vrstvení španěl, opravdu překrásné basové rytmy v jejím průběhu a romantická nálada, jež se prohloubí s charakterisickým refrénem mířícím k hudebnímu nebi. Martinův klidný a odzbrojující přednes dodává hudbě B.S. zcela nový a nepoznaný rozměr, dokonalost a posluchačův úžas navíc potvrdí Iommiho klasické kytarové sólo.

Pro mne, jeden z milníku právě končícího desetiletí, nejlepší album Sabbath vůbec a dokonalý artefakt doby a stylu.
reagovat

zdenek3 @ 24.05.2016 16:46:11
Otázkou je, zda to jsou Black Sabbath nebo ne.
Pro mne ne. Neupírám všem "ostatním" sestavám jejich kvalit,ale BS pro mne byli jen ti jedni a jediní a jediněční.

yngwie3 @ 24.05.2016 17:14:39
to horyna: Ak máš rád Tonyho Martina, poznáš aj tieto jeho počiny ?
Dario Mollo / Tony Martin - The Cage
Dario Mollo / Tony Martin - The Cage 2
Dario Mollo / Tony Martin - The Third Cage

vmagistr @ 24.05.2016 17:35:38
Já ze sabbathovské produkce s Tonym Martinem nějak extra odvařený nejsem - skladby mi přijdou tak nějak přemelodizované a málo dravé (a těžko tam zkousávám ty klávesy). Samozřejmě je to hodně dané dobou, takhle se tenkrát prostě hrálo (a studiová produkce na tom má určitě taky dost podíl), ale kvůli tomu jsou pro mě v tomhle období Black Sabbath jenom jedna ze zástupu rockových kapel, nic výjimečného.

horyna @ 24.05.2016 17:42:33
yngwie3: ve své sbírce vlastním tuto kolekci--Dario Mollo / Tony Martin - The Third Cage --a musím konstatovat že jsem z ní nadšen, sice kvalit a magie Headless C. nedosahuje, pořád je to ale špičová hudba.
jinak názory ostatních pánů chápu a rozumím jejich pravdě :-) nic proti, sám to mám ale u B.S. nastavené jinak

zdenek3 @ 24.05.2016 22:09:05
.....kvůli tomu jsou pro mě v tomhle období Black Sabbath jenom jedna z mnoha ze zástupu rockových kapel, nic výjimečného....

Asi k tomuto pojmenování bych se přiklonil. A to nejen u BS ,ale moha jiných, podobně "změněných" původních kapel.
Pokud se vymění zpěvák, je to skoro vždy hodně cítit,ale i to se někdy dá.Ale pokud z původního složení zůstane jen jeden člen, tak to prostě s původní kapelou a jejím zvukem nemá moc společného. I při vyjíměčnosti Iommiho.

domy @ 24.05.2016 22:14:26
Nebude nás nijak mnoho, ale taky patřím k těm několika, jimž se tohle období zamlouvá . Určitě ctím klasiku a uznávám DIA jako boha, ale tohle je hodně hodně dobré.

horyna @ 24.05.2016 22:21:42
domy: jsme v těžké menšině, možná kdyby album nevzniklo pod hlavičkou B.S., sklidilo by větší ovace.

EasyRocker @ 25.05.2016 06:48:10
Tohle nemohu, než podpepsat. Martin je neskutečný zpěvák a ta dvě alba s ním mají unikátní atmosféru.

Jarda P @ 25.05.2016 08:16:25
BS v tomto složení jsem někdy v 90. letech viděl naživo v Ostravě a byl to tak otřesný rachot, že jsem musel odejít. Z té zvukové koule nebylo poznat co hrají. Po tom zážitku už jsem nenašel odvahu BS navštívit ani po reunionu.

POsibr @ 25.05.2016 11:12:09
Podnietený recenziou som si teda tento album ešte raz vypočul a musím zhodnotiť, že v kontexte Black Sabbath sa ani nedá hodnotiť - toto je akoby dielo inej kapely, ešte aj Iommi trošku "zosvetlil" svoje riffovanie a vyčistil sóla.

Sám o sebe album nie je vôbec zlý, ale nie je to ani nič výnimočné, do roku 1989 tu takých diel bolo až-až. Martin nie je zlý spevák, miestami mi však pripomína farbou hlasu práve Dia. Pri hodnotení by som sa určite vyhol extrémom, na tie tri hviezdy to obstojí. Toto je platňa, pri ktorej si zgustnú jej fanúšikovia, ináč to vidím len rekreačne. Čus.

b.wolf @ 25.05.2016 13:08:56
Výborné album s T. Martinem, stejně jako jeho počin The Cage. Sice to už není klasický Black Sabbath, ale ostudu určitě neudělal. Headless Cross či Tyr jsou moje oblíbené fošny a pro mě jasně 5/5.

horyna @ 25.05.2016 13:38:38
V pravdě, ani jsem neočekával že tato deska sebou přivodí tolika protichůdných reakcí, oni opoziční recenzenti mají vesměs pravdu, přesto jsem rád že třeba EasyRocker, nebo b.wolf- desku kvitují s povděkem

b.wolf @ 25.05.2016 17:16:07
Taj jasně, že klasická sestava s Ozzym je ikona, ale ani Ronnie ani Tony (jak se mně to pěkně rýmuje) rozhodně nezaostávají. BS si dávám se všemi frontmany, jediné Born Again míjím, tam mně zkrátka Gillan nesedí. Faktem nicméně zůstává, že prvních šest fošen se svou temnou atmosférou už BS, i přes jmenované borce. nikdy nepřekonali.

POsibr @ 25.05.2016 17:32:15
Tento album by si podľa mna počíňal oveľa lepšie, keby pred jeho názvom nestalo Black Sabbath. Nevyhnutne tak bude porovnávaný s ranou tvorbou kapely, ktorá je niekde úplne inde.

Dobrá hudba si však nájde fanúšikov vždy.

EasyRocker @ 26.05.2016 09:33:53
b.wolf: vlastně úplný souhlas. Je ale fakt, že tuhle desku stavím kvalitou rozhodně např. nad dvě poslední desky s Ozzym. To je zase jen všechno věc gusta... :)

18.08.2010 Fermata
5 stars

Velice podarené dielko Sabbathov. Za mikrofón sa postavil Tony Martin ktorý hlasovo trocha pripomína Dia, ale kľudne sa mohol rovnať dovtedy všetkým spevákom Sabbathov od Ozzyho, Dia a Iana Gilliana. Za bicie nástroje si sadol Cozy Powell ktorý na albume predvádza úžasnú hru. Basovku mal na starosti Laurence Cottle ktorý tiež predviedol dobrú hru, a na sólovú gitaru kto iný ako majster ťažkotonážnych riffov Tony Iommi. Album sa nesie v duchu takého osemdesiatkového hard rocku a trocha aj heavy metalu. Skladba Headless Cross ktorá začína bicími a spevom, nakoniec prechádza do surového a dunivého hard and heavy plného skvelých riffov a poriadneho jačavého spevu. Na albume sa nachádzajú tuším aj dve skvelé balady. Čo ešte dodať k tomuto skvelému dielu. Vrelo ho odporúčam každému a aj fanúšikom Sabbathov ktorý počúvajú albumy len s Ozzym.
reagovat

pito63 @ 19.08.2010 11:19:59
Black Sabbath mám rád a počúvam všetky albumy. Každý spevák v tejto skupine bol výnimočný.

miguel12 @ 23.08.2010 17:54:41
veľmi dobrý dobrý album, okrem spomínaného Headless Cross sú veľmi podarenými skladbami When Death Calls a Black Moon.

Tony Martin proste valí :)
A tie bicie... Cozy bol najlepší :)

18.12.2008 EasyRocker
5 stars

Absolutně hrubě nedoceněná deska, přitom Tony Martin byl pro mě možná nejlepším vokalistou, kterého kdy BS měli (což Tonymu sdělil i sám Iommi; bohužel v pozdějších letech, ve vidině dobře honorovaného comebacku, na svá prohlášení rychle zapomněl). Co říct k temným hymnám jako titulní Headless Cross, Devil and Daughter, zcela famózní When Death Calls nebo závěrečné Nightwing? Iommiho kytara kouzlí podmanivé, téměř okamžitě působící heavy riffy a Martinův vypjatě emocionální zpěv je tím nejlepším, co tehdy bylo na hard´n´heavy scéně k dispozici. Zezadu vše neomylně jistí Cozy Powell (sestava, jaká se tady sešla, je instrumentálně možná nejlepší v celých dějinách BS). Headless Cross, ale i následující Tyr, je pokladnicí temného heavy rocku, která bohužel u většiny příznivců Ozzyho i Dia neměla šanci už předem. Přitom je to tak jednoduché: překonat nesmyslné předsudky a tenhle klenot si vychutnat se vším všudy.
reagovat

redrocker @ 18.12.2008 13:30:06
Ano, nedoceněné. To samé platí např. o Deep Purple, protože srovnávat všechny novější desky s těmi starými se nedá. Headless Cross mám z celé tvorby BS hned po H&H nejraději. S Ozzym nejraději Technical Ectasy.

Lothian @ 18.12.2008 14:40:39
Já považuji Headless cross také za absolutně nejlepší a z dnešního pohledu nejvyrovnanější album seskupení z názvem Black Sabbath.

martin @ 18.12.2008 14:56:05
myslím že je jedna z nejlepších ,B.S. mám rád se všemi vokalisty kteří se v nich vystřídali

EasyRocker @ 18.12.2008 15:02:30
No vida, kolik je tu neortodoxních fandů ... to je dobrá zpráva :)

@ 18.12.2008 15:03:26
Hoši, takhle možná vidí Black Sabbath progrockeři, ale jinak vám každý řekne, že "nejlepší desky Sabatů jsou stejně Black Sabbath, Paranoid nebo Sabbath Bloody Sabbath" (plus některé další, záleží na jednotlivcích). A ono to tak naprosto objektivně (z hlediska celé rockové historie) taky je. Tohle byly nejvlivnější desky, tady byli BS nejoriginálnější, těmihle deskami inspirovali nejvíc následovníků a potěšili nejvíc fans. ... Jinak já osobně mám nejradši tvorbu BS na prvních šesti deskách (od Black Sabbath po Sabotage) a potom obě první desky s Diem. Teprve potom je Headless Cross (který jako jedinou desku s Tony Martinem rád, zato hodně). PS: Hodně s mi s Martinem líbí i skladba Shining z Eternal Idol. (A abych nezapomněl na Born Again - není to špatný experiment, určitě mě baví víc než většina věcí s Martinem.)

martin @ 18.12.2008 15:33:16
jasně desky s Ozzym psali historii ,ale srovnávat je z pozdějšími asi ani nejde ,mám rád Sabbaty v každém období a s každým zpěvákem ,jen Forbidden jsem moc nezkousl,tu považuji za nejslabší v celé discografii

merhaut @ 18.12.2008 16:04:16
Apache to napsal i za mě.

U muziky jsou pro mne nejvyšší ligou stylotvorní.

Mirek Kostlivý @ 18.12.2008 17:03:13
Přiznám se bez mučení, že tuhle desku neznám, ale půjčím si to od syna na mp3 a poreferuji.
Já jsem na Black Sabbath ještě přísnější, již z Master of Reality jsme dělali výběr na konci pásků, a pozdější díla jsem z dnešního pohledu trochu nespravedlivě odzíval.

08.03.2008 redrocker
4 stars

Proč se hrabat v minulosti, když máte možnost slyšet tak silný materiál jako ukázali Sabbath na této fošně. Věrní budou neustále křičet OZZY možná ještě uznají DIA, ale to už je v roce 1989 minulost. Produkce IOMMI & POWELL je příčinou soudu, který Vám přivodí extázi a nebudete chtít věřit, že už je deska u konce. Není zde slabé místo a i první klávesové intro není zbytečné a potom už první rána Cozyho kulometu, který končí až s posledním taktem celé desky. Nejsilnější věc je pro mě Call of the Wild, ale to co je před a potom je taky zážitek. Výkon Tonyho Martina je bravurní a není náhodou, že na svém koncertě v Plzni zahrál hodně věcí z této lahůdky.
reagovat

PaloM @ 08.03.2008 21:55:39
Pre mňa Sabbath skončili s Technical ecstasy, na zbytku viem nájsť len pár pekných balád. A ešte 2CD Reunion, DVD z tohto koncertu je nadobro zosraté neustálymi strihmi na rozhovory - zastreliť ich je za to málo! Vie niekto o Reunion koncerte na DVD bez tých blbých kecov?

24.07.2007 martin.b
3 stars

Tony Martin se v kapele zabydlel, rozezpíval a získal hodně na sebedůvěře. Vzniklo, i za podpory výborného Cozy Powella, výborné album, které může bez problému nést značku Black Sabbath. Produkce je podle mě z těch slabších, snad až příliš vzdušná a jakoby sykavá, ale to nijak nekalí dobrý zážitek z nahrávky. K nejsilnějším skladbám z alba řadím samozřejmě When Death Calls, ale ani další skladby nijak kvalitativně nezaostávají. Fandové, kteří uznávají u Black Sabbath i jiné vokalisty než Ozzyho a Dia, museli nastražit uši, protože podle této nahrávky to vypadalo, že se opět blýská na lepší časy. Doba se od jejich debutu změnila, změnili se i Black Sabbath, ale schopnost napsat dobrou skladbu na této desce prokázali na celé čáře.
reagovat

Ludekk @ 22.01.2008 02:01:22
Jo, musím souhlasit. When Death Calls je opravdu pecka. Ale jinak bych řekl, že celé album je hodně vyvážené a já s ním držím rekord v počtu opakovaných spuštění. Podle mě to má fakt spád a ke konci vždycky lituju, že to končí.

CZertik @ 25.01.2009 19:33:45
U mě je to taky nejpřehrávanější album :-)

Detail hodnocení alba (hodnoceno x)

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 6x
EasyRocker, oravda.cz, Fermata, guns n roses, horyna, VaclavV
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 1x
redrocker
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 2x
martin.b, POsibr
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje GMMedia.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000