Black Sabbath - Black Sabbath

První album spolu s druhým a částečně třetím jsou tím umělecky nejhodnotnějším co Black Sabbath vytvořily.
Bohužel následující alba již těchto kvalit nedosahují.
Opět syrovost a stylová nevyhraněnost těchto alb je tím co je odlišilo od následné produkce skupiny.
reagovat

Tak tohle je album, které se mi od Black Sabbath LÍBÍ ze všech nejvíc. Netvrdím že je nejlepší (i když je to docela dobře možné), ale je to deska, u níž už nějakých 15 let cítím doslova všemi póry, jak moc se mi LÍBÍ.
Fantastické věci vznikají někdy rychle - tahle údajně za dva dny. Temný, svou nápaditou jednoduchostí vpravdě undergroundový hard rock s těžkým odérem mystična - to je debut Black Sabbath. Hudebně je tato kolekce jedinou z jejich dílny, na níž cítím bluesové vlivy, a i to je možná důvod, proč se mi líbí nejvíce. Neméně důležitý je ovšem i fakt, že na téhle nádherně dřevní heavy metalové záležitosti nenacházím žádnou vadu.
Jednoduše řečeno: nic tu nemá chybu.
Už obal je naprosto fenomenálně horrorový. Všichni black metaloví bubáci současnosti můžou nad tímto kouskem jen bezmocně slintat závistí. A to se Sabbati obešli bez jakýchkoliv zbytečných, rádoby šokujících berliček, bez kterých by si dnešní black metalisti ani neuprdli. Mladí Sabati jakoby jim navždy nechali vzkaz: Takhle se to má dělat, vy ťulpasové. :-) Ale ťulpasové se nikdy nepoučí.

Nejsilnější kusy: Úvodní dvojice "Black Sabbath" & "The Wizard"*.
(* pokud se nemýlím, jde o jediný song v repertoáru BS, na němž zazní můj oblíbený bluesový nástroj - foukací harmonika)
Další osobní favorit: "Evil Woman".
reagovat

Voytus @ 10.04.2008
Přesně, vždycky, když se bavim s metlošema, tak jako zásadní nezapomenu uvést tuhle desku od BS. Taky už mě pár let provází...

Svůj eponymní debut vydali Black Sabbath v roce 1970. Hnutí hippies bylo tehdy v plné síle, což se promítlo samozřejmě i v muzice. Mezi záplavou kapel jásajích nad krásou bytí, láskou a odmítáním způsobu života tehdejší společnosti, vzniklo v Astonu, předměstí Birminghamu něco, co s květinovými dětmi nemělo sice vůbec nic společného, ale co ovlivnilo tisíce muzikantů na celém světě a stalo se jednou z nejdůležitějších kapel historie rocku. Sami členové kapely tvrdí, že prostě nešlo dělat muziku o lásce, když všichni vyrůstali na předměstí Birminghamu, průmyslovém městě, které se pomalu otřepávalo z následků druhé světové války, kdy bylo z velké části poškozeno vytrvalým bombardováním. Tihle kluci také pocházeli z chudých rodin a od raného věku byli zvyklí řešit poněkud jiné problémy, než někteří jejich bohatší vrstevníci, s čímž přicházely také problémy se zákonem apod. Členové budoucích Black Sabbath vystupovali původně pod názvem Earth a hráli směsici jazzu a bluesrocku. Údajně poté shlédli v kině horror s názvem Black Sabbath a přišli s nápadem, že by mohli dělat něco podobného i v muzice.

Člověk ale ani nemusí slyšet, o čem vlastně chlapci zpívají, už při poslechu prvních taktů úvodní skladby, nazvané stejně jako sama kapela – Black Sabbath, už při prvních úderech do strun Tonyho kytary je jasné, že tady o lásku ani o květiny nepůjde. Se zvukem Tonyho kytary se pojí také zajímavost. Ve druhé polovině 60. let pracoval Tony Iommi jako svářeč. Nehoda v zaměstnání ho tehdy připravila o horní články několika prstů. Tony ale hraní na kytaru nezabalil, nejprve coby levoruký kytarista se zkoušel přeučit na pravačku, ale potom si na sám vyrobil jakési plastikové nástavce a učil se hrát takto. I tak ho prsty ale pořád bolely a měl s nimi problémy, musel proto používat co nejměkčí struny a ještě kytaru podlaďoval, aby snížil pnutí na strunách (podlaďování do Cis docházelo od alba Master of Reality). Na svoji dobu velice nezvyklý, těžký, syrový, temně zkreslený zvuk signalizuje, že tohleto je něco jiného, než co tehdy dalo běžně slyšet. Sám začátek písně a celého alba – všude ticho, do noci mohutně prší a zdálky se ozývá zvon kostela. Do toho hrábne Tony do strun, hraje úvodní a nosný riff celé písně, zvon bije dál a prší čím dál mohutněji. Později uslyšíte Ozzyho nezaměnitelný, plačtivý hlas, který jen podtrhne sílu celé písně, výpověď a imige celé kapely. Viděl jsem Black Sabbath v původní sestavě naživo, na koncertě tuším v létě 2005, a démoničnost téhle písně je i dnes obrovská, v 70. letech to muselo být opravdu něco, co by tehdejším babkám v kostele zřejmě přivodilo újmu na duševním zdraví a prudké tiky v obličeji. Skladba má obrovskou atmosféru, vůbec z celé desky doslova stříká proudem taková zvláštní, tajemná a temná atmosféra. Démoničnost písně Black Sabbath hravě strčí do kapsy spoustu dnešních rádoby „strašidelných" a podobných spíše legračních seskupení v gumových maskách atd. Z Black Sabbath čiší upřímnost, opravdovost. Ale nemyslete si, kapela tímhle albem nedobyla svět. Sice si albem zajistili další obstojné smlouvy u nahrávacích společností, ale hlavně tehdejší britská kritika album nijak s jásotem nepřijala, spousta kritiků nalepila kapele nálepku „satanská", a zapomněli na ni. Později ještě přitvrdili – šokovaní recenzenti o nich psali, že se oddávají alkoholismu a užívání drog (což ovšem byla asi jediná pravdivá věc, kterou o Black Sabbath napsali), že se vyžívají v sexuálních orgiích a skupinovém sexu, provozují ďábelské rituály, homosexualitu, nekrofilii a podobně. Někteří tehdejší kritici, pocházející hlavně z těch nejkonzervativnějších vrstev, byli samozřejmě zvyklí na naprosto jiný žánr muziky, líbilo by se jim kdyby kapela hrála radši spokojený a neškodný jazz jako dříve, dělali tedy všechno proto, aby svým čtenářům vysvětlili, že tahle skupina je pro jejich ucho nevhodná. Nutno dodat, že samotní členové se k satanismu nikdy nehlásili a dle rozhovorů s nimi je asi docela otravovalo, když se toho chytil každej magor, údajně jim psali opravdu různí blázni a zvali je na různé podivné mše a orgie a vzývali přes jejich muziku nejspíš samotného Satana a bůhví co ještě. Basista Geezer se sice zajímal o okultní vědy (autorem textu písně Black Sabbath, jakož i většiny textů kapely vůbec, je on)a kapela si pěstovala jakousi horrorovou image, ale k satanismu se nikdy nehlásili, brali svoji muziku jako zábavu a dělali, co se jim líbilo, ale rozhodně nehodlali pálit kostely ani se věnovat jiným podobným legracím. Nicméně katolická kapela to samosebou zrovna nebyla, a stačilo pár nezaobalených poznámek a ironických textů, a některým křesťanským aktivistům hned přibyla práce, což si dokážu představit, někdo se prostě doslechl, že se v některých textech zpívá o ďáblovi a hned se varovně zvedal prst, aniž by o kapele věděli něco bližšího. Prý i u nás, když hrála v devadesátých letech kapela v Praze (tehdy se zpěvákem Tony Martinem) rozdávali křesťanští aktivisté návštěvníkům koncertu letáky informující o „závadnosti" chystané produkce. Když jsem byl na Black Sabbath minulý rok já(to hráli v původní sestavě s Ozzy Osbournem), tak mi nikdo krucifix o hlavu za mou troufalost, že jsem si dovolil jít na koncert „sabbatů", neomlátil. Asi je to už přestalo bavit, koneckonců Black Sabbath prostě satanská kapela není a nebyla.

Ale vraťme se k albu samotnému – vyšlo příznačně na pátek třináctého, konkrétně 13. února 1970. Celé nahrávání trvalo jenom za tři dny a stálo pouze 600 liber. Smlouvu na vydání alba podepsala kapela s firmou Vertigo. Jako inspirace k obalu posloužil nejstarší vodní mlýn ve Velké Británii – Mapledurham Watermill. Úvodní píseň Black Sabath obsahovala původně čytři sloky, nakonec z ní byla však třetí sloka vyjmuta. Zde jsou texty původní třetí sloky: Child cries out for his mother/ mother´s screaming in the fire/ Satan points at me again/ opens the door and push me in – Oh no!. Kromě zmiňované skladby Black Sabbath obsahovalo samozřejmě i kompozice další, dnes již legendární, za což se dá označit hned v pořadí druhá – The Wizard. Ozzy Osbourne zde hraje netradičně na foukací harmoniku, kdy se báječně doplňuje s tvrdými a syrovými riffy Tony Iommiho. Dále stojí za velkou zmínku určitě píseň s trochu záhadným názvem – N.I.B. Obecně se časem rozšířil mylný dojem, že zkratka znamená Nativity in black. Pravda je ovšem jiná, jak potvrzuje např. Bill Ward na DVD se záznamem koncertu Last Supper z devadesátých let. Jeho vousu začali v kapele přezdívat mu říkali „pen nib", což znamená volně v překladu hrot pera, a potom prostě nějak vyplynulo, že z toho udělali název písně. Nakonec tomu přidali tečky, právě proto, aby to bylo prostě zajímavější. Pak ale někdo přišel s „nativity in black" (národ v černém), čemuž se vůbec nebránili, protože to k samotnému textu písně sedí mnohem lépe. Také stojí za zmínku, že Butler patří mezi průkopníky i pedálu wah-wah pro hru na baskytaru, což je tady krásně slyšet. Současně patřil také k prvním, který basu podlaďoval, což dělal hlavně kvůli jednodušší souhře s kytaristou Iommim, jednak taky samozřejmě kvůli celkovému zvuku.

Pro pořádek je na místě zmínit ještě jednu věc. Verze tohoto alba z roku 2004 (nejnovější remaster) byla vydána v následující podobě:

1) Black Sabbath

2) The Wizard

3) Wasp / Behind the Wall of Sleep / Bassically / N.I.B.

4) Evil Woman (jedná se o coververzi od kapely Crow)

5) A Bit of Finger / Sleeping Village / The Warning (The Warning je coververze od The Aynsley Dunbar Retaliation)

Je to celkem logické, vzhledem k tomu, že tituly pod jednou stopou na sebe vesměs plynule navazují. Wasp a Bassicaly jsou vlastně jenom názvy pro intro k následujícím rozsáhlejším kompozicím, stejně jako A Bit of Finger. Skladba Wicked World v původním vydání nebyla vůbec zařazena. Objevila se na singlu, který kapela vydala před vydáním alba, v lednu 1970, kromě této písně ještě obsahovala Evil Woman, ale singl nezaznamenal téměř žádný ohlas.

Toť vše k začátkům Black Sabbath. Příště si povíme o albu, které přineslo kapele nesmrtelnost – Paranoid.

Převzato z >> odkaz se souhlasem autora.
reagovat

Necelé dva dny (!) stačily kapele k natočení první desky, která vyšla symbolicky v pátek 13. února 1970.

Už samotný úvod je ohromující, z bouřky a vzdálených zvonů se na vás valí těžká rytmika, s dnes již učebnicovým riffem mladých metallistů a vše dokreslující, osobitý, naříkavý Ozzyho zpěv. Na této desce mám nejraději nepřeslechnutelnou jazz-bluesovou minulost členú kapely, byť převlečenou do těžkého hávu.

V roce 2004 vyšla na labelu Rhino reedice desky s přemíchaným pořadím skladeb, doplněná o skladbu Wicked World z US verze, která naopak neobsahovala Evil Woman.

1 Black Sabbath Butler, Iommi, Osborne, Ward (6:18) 2 The Wizard Butler, Iommi, Osborne, Ward (4:23)
3 Wasp/Behind the Wall of Sleep/Bassically/N.I.B.
Butler, Iommi, Osborne, Ward (9:44)
4 Wicked World Butler, Iommi, Osborne, Ward (4:46)
5 A Bit of Finger/Sleeping Village Warning Butler,
Iommi, Osborne, Ward (14:16)
6 Evil Woman Wagner, Wiegand (3:23)
reagovat

merhaut @ 23.08.2007
Technická:
- je dobré si to po sobě přečíst a odstranit překlepy,
- plus zaregistrovat se a přihlásit se

kneekal @ 23.08.2007
Pravda, registrace je dobrá věc. Doporučuji :)

kahvas @ 23.08.2007
Registrován jsem jako kahvas (Kahoun Václav), přihlásil jsem se také... někde je chybka.

miguel7 @ 23.08.2007
Já jsem také zaregistrován a přihlašuji se každý den a pořád nemám "červený" jméno, jako ostatní:(

merhaut @ 23.08.2007
miguel7 - pošli mi na mail merhaut@mbox.vol.cz popis toho, jak se přihlašuješ a jaké přihlašovací údaje používáš, ty jsi se totiž zaregistroval 3x a pokaždé s jinými údaji ... takže je mi jasné, kde je chybka.

Kdeže jsou ty časy, kdy Black Sabbath a Deep Purple vládly mojí hifině a kdy se o mou přízeň rvala Highway Star, nemilosrdně vytlačovaná Paranoidem. Inu, pár let již tomu je...

Když jsem si tedy dnes pustil debut Black Sabbath, bylo to jako setkání se starým prohnilým kolegou, který povstal z nějakého zapomenutého hrobu, aby mi připomněl, že je stále ještě tady a má mi co říct.

Co k téhle desce dodat? Jistě, ta skvělá záhrobní atmosféra, která vás div neláká si udělat výlet a za zvuku titulní skladby tančit mezi hroby. :) Pláč zombieho Osbourna, valivá kytara Iommiho, klasické rockové skladby jako je The Wizard nebo N.I.B.

Pro mě má speciální význam Behind the Wall of Sleep, kterou mám z desky snad nejraději a je to jedna z dvou sabbathackých skladeb, které jsem se učil hrát na kytaru (druhá je pochopitelně Paranoid a víc jich nebylo, protože mi Iommi nikdy jako kytarista moc nesedl).

Pro hard/heavy rockery jistě stěžejní záležitost, kterou uctívají za svitu svíček, pro mě výborný hudební zážitek, který si kdykoli zas rád připomenu. ****

P.S. v žebříčku Rolling Stone 500 Greatest Albums of All Time se deska Black Sabbath umístila na 241. místě.
reagovat

Black Sabbath se, možná nechtěně, podařilo na této nahrávce zachytit všechno, co do té doby v hudbě nebylo k mání. Neslýchané riffy, temné texty a hlavně titulní skladba. Nejsou to ještě hotoví Black Sabbath, ale pokud je pravda, že tuto nahrávku pořídili za pár liber a několik dní, tak přemýšlím o čem jsou dnešní technicky dokonalé nahrávky jiných kapel, nad kterými tyto tráví ve studiu rok a mnohdy i více času...
reagovat

Stepan @ 27.07.2007
Hmm,věru zajímavé,nad tím se stojí zamyslet..

Tahle deska jako celek mě moc nezaujala,jistě by se v tvotbě "sabatů" našli lepší kousky,přesto tato deska má pro mě velkou hodnotu a to hlavně díky úvodní písni Black sabbath...vždy když ji slyším běhá mi mráz po zádech...ze začátku déšť,poté velice jednoduchý riff a až děsivý text...to vše podtrženo Ozzyho "strašidelným" hlasem a na posluchače dýchne neopakovatelná atmosféra.Neříkám že ostatní písně jsou špatné, The Wizard - obzvláště pasáže s foukací harmonikou, a nebo Warning, kde se zase vyřádil Tony Iommi na el.kytaře,nicméně celému albu vévodí úvodní hit,řekl bych dnes už pro fanoušky rocku a metalu spíše hymna.

reagovat