Beck, Jeff - Wired

Beck, Jeff - Wired - tracklist alba, hodnocen?, recenze

1976

Tracklist:

1. Led Boots
2. Come Dancing
3. Goodbye Pork Pie Hat
4. Head for Backstage Pass
5. Blue Wind
6. Sophie
7. Play With Me
8. Love is Green


Obsazení:

Jeff Beck: guitar
Narada Michael Walden: drums (1,2,6,7,8)
Wilbur Bascomb: bass (1,2,3,4,6,7,8)
Max Middleton: clavinette (1,2,4,6,7), fender rhodes (3,6)
Jan Hammer: Synthesizer (1,2,5,7), drums (5)
Ed Green: drums (2)
Richard Bailey: drums (3,4)

 
25.11.2017 pinkman
5 stars

Beckovu stylotvornou desku Wired bych bez rozpaků zastrčil do pytle s nášivkou jazz-rock. Když se poptáme u gurmánů poslouchajících jazz a fusion, každý z nich vám vyjmenuje několik interpretů, většinou kapel a na sólové umělce-kytaristy si málokdo vzpomene. Přitom jsou Beckovi desky Blow by Blow a právě Wired seřazeny na nejvyšším vrcholku tohoto stylu. Na albu najdeme plejádu známých jmen a zkušených hudebních harcovníků, kteří kytaristovi pomohli dotvořit tak ucelené a kvalitně výrazné dílo jakým Wired je. Někteří z nich přispěli také jako songwriteři. Předně je to však Jeffův muzikantský talent, který brázdí tuhle masivně vyrobenou loď mezi několika hudebními proudy a směřuje ji k dokonalosti. Každá skladba na albu je nadčasová. Svým originálním uchopením a Jeffovou nezaměnitelnou prací uvnitř těžce srovnatelná. Přítulný, nevtíravě něžný zvuk jeho nástroje se tu noblesně snoubí s basou Wilbura Bascomba a dokáže navodit stavy, při nichž se budou jazz-rockové uši koupat radostí.
Momentální TOP skladba: Love is Green
reagovat

@ 26.11.2017 10:03:36
Fusion je jedním z nejoblíbenějších oborů muziky jakou poslouchám. Beck byl titán, podobně jako Beethoven a jelikož Claptona nemusím a Page mám spojeného především s Led Z. je právě Beck ze oné svaté šedesátkové trojky tím nejschopnějším dryáčníkem, který slepoval všemožné styly dohromady. V tom byl narozdíl od Jimmyho určitě schopnější.

pinkman @ 28.11.2017 07:39:05
S Beckem jsou spojeny šedesátá a sedmdesátá léta. V dalším období už ničím podstatnýn nepřispěl a proto taky upadl v zapomnění. U něj platí první desky = velká kvalita. To ostatní už je nepodstatné, včetně letošního podivuhodného paskvilu.

Jarda P @ 28.11.2017 10:19:28
Pro mě představuje Jeff Beck album Truth a Beck Bogert & Appice. Nic jiného mě od něj nezaujalo. Ani éra s Jeff Beck Group, ani fusion období a éra experimentů už vůbec.

EasyRocker @ 28.11.2017 11:55:16
Pro mě je Beckův stylový záběr a kvalita jeho práce až neuvěřitelná. Podle mě jako jeden z mála hudebníků dodnes hudbu obohacuje aktivně.

@ 28.11.2017 14:26:05
Beck není jenom Truth přestože ho nejvíce proslavil. V jazzu byl stejně dobrý jako v blues. Měl velké ambice a schopnosti.

13.02.2017 steve
4 stars

Jazz rocková deska Wired Jeffa Becka patří k jeho nejucelenějším výtvorům. Precizní práce kytarové, ale i rytmické složky se tu předvede v osmi kvalitativně vyrovnaných skladbách, hledající v podobné muzice těžko konkurenci. Samozřejmě najdeme spousty alb ovlivněných těmito variabilními styly, ovšem Beckovo pojetí se na hony vzdaluje skličující vyumělkovanosti, prázdným a nic neříkajícím kytarovým frázím, nebo melodiím které nejdou pod povrch a nesnaží se zanechat hlubšího dojmu.

Led Boots je pestrá úvodní baletka vznášející se na špičkách prstů nohou s lehkostí jako pírko. Po ní přijde swingující Come Dancing s betelnou bass figurou, živými klávesy a Jeffem v životní formě. Goodbye Pork Pie Hat má meditativní charakter a velké smyslné čaro, Jeff hraje srdcem ne hlavou a to mi sakra imponuje. Rád poslouchám i klávesově nápaditou Blue Wind, nebo smutnou tečku alba Love is Green, kde klavírní rytmus ověnčen kytarovou melodií vytváří ty správné romantické chvíle.

Pro milovníky kytarové muziky je tohle velice dobrá volba a pro jazzmany ještě lepší.


reagovat

horyna @ 20.04.2017 10:03:13
Wired je excelentní Beckova práce, moje neoblíbenější album tohoto kytaristy. Souhra Walden/Bascomb je to, co mě na desce baví ještě více než Jeffova technika. A Martinův zvuk, paráda, obzvláště klávesy. 5*

05.11.2016 EasyRocker
5 stars

Tvorba tohoto umělce je u mě v bohatém rockovém oceánu hodně, hodně vysoko, ční u mě ve stejných stratosférických výších se Santanou, Jimim Hendrixem, Led Zeppelin nebo The Who. Už jeho legendární debut z roku 1968 mě mimořádně omámil a od té doby jeho předlouhou hudební pouť až na malé výjimky sleduju velmi pozorně. Obrovská hodnota je i v množství stylů a přístupů, které se rozhodl vyzkoušet. Jedním z nich byl v polovině sedmé dekády i instrumentální jazzrock.

Led Boots startuje pořádně žhavým fusion kotrmelcem, kde je ale chaos jen zdánlivě - na mistrovy lehkonové figury se jako jedno tělo napojuje basa jeho druha Wilbura Bascomba, Waldenova bicí smršť (jinak Mahavishnu mark II) a máme tady i Jana Hammera, kterého snad představovat není třeba. Rytmický základ je pevný jako skála a o něj se tříští a přelévají další nástroje. Úsporný klouzavý bicí rytmus, Bascombův parádní basový výjezd a pak totálně rozpoutaný fusionový tanec Come Dancing mě totálně smetl už při prvním kontaktu s tímto mistrovským dílem, a vězte, že dnes tomu není jinak. Pravověrně stylové kytarové figury, plavající bezmračnem, funkově načichlá rytmika, Hammerovy synťáky a Middletonův klavinet tomu dávají zvláštní šansonový přídech a je tu živo minimálně jako u skoro souseda Santany. No, tady se děly věci tehdy a dějí se stále! Ve druhé půli se odvázal i sám pan Mistr na svých strunách a je to adrenalinová jízda, že vám vyklouznou oči z důlků... Díky za to, hluboká poklona. Goodbye Pork Pie Hat - Beckovy astrální tóny pevně dokazují jeho zaujetí pro "nový" žánr, pak se nám ale zapojí na prastaré bluesové figuře postavená rytmická figura, nad kterou se vznášejí tu ospale, tu živě přitažlivé jazzrockové ornamenty. Mistr tu na strunách vede a propojuje krásné melodie, mistrně a milimetrově provázané se zbytkem osazenstva. Krásná, živelná skladba, prosycená omšelou náladou báru, dýmu a whisky. Není co dodat. Head for Backstage Pass - dokonale fusionově drtící souhra Bascombovy basy a bicích (zde Richard Bailey), vplétají se rychlopalné tóny a sóla pana principála a Middletonových klavinetových ústřelů. V závěru vás totálně nažhaví a strhne odvázaná kytarová práce. Hammerovy potemnělé synťáky otevírají další krásku Blue Wind (zde si "Honza" i zabubnoval, a stojí to za to), pod tuto věc se podepsal i skladatelsky a kdo jeho tvorbu znáte, určitě se netrefíte vedle. Poctivá, instrumentálně nesmírně nadřená věcička s pravověrným stylovým odkazem, snad nejčistší ukázka stylu na albu vůbec s drtící baterií, na konci podmanivý návrat k úvodnímu tématu... Sophie - křehké mistrovy tóny s Middletonovými klapkami prozrazují baladu, od prvních sekund s pravověrným jazzrockovým otiskem a atmosférou, které rozpoutají původně klidnou skladbu k dokonalé instrumentální katarzi a infernu, pokud milujete všechny stylové persóny jako Mahavishnu, Weather Report či Return to Forever, budete zde jako u svých. Play With Me - no to je výstavní Bascombův start na čtyřech drátech, s Beckovou kytarou nastupuje další pravověrný fusion melodický koktejl, tohle má tak neskutečnou energii a tlak, že mě to střílí do stratosféry, a to je rytmika spíše v pozadí. Drtící fusion palba s funkovým otiskem, i Hammer si tu naposledy zařádil za synťákovými stolečky. Pro mě jednoznačně jeden z vrcholů alba... Na závěr je tu klidná, konejšivá Love is Green - krásné tříštivé tóny kytary, výrazná, ale neagresívní basa, piano. Beck si tu pěkně vyhrál i s krabičkami, efekty jako mág. Dokonalý závěr, svědčící o naprosté suverenitě téhle našlapané hudební jednotky.

Kvalitou, poselstvím, atmosférou mimořádné dílo pětihvězdičkové hodnoty, vytvořené pevně semknutou jednotkou na jedné stran hudebních veteránů, na druhé věrozvěstů. Většina skládání také zůstala na Beckových spoluhráčích (Walden má pět kusů), což určitě dodává albu živelnost a pestrost.
reagovat

Petr_70 @ 05.11.2016 20:48:21
Jeff Becka mám velmi rád nejen pro jeho vyjímečnou a velmi originální hru na elektrickou kytaru, ale i pro jeho široký hudební záběr počínaje blues a konče řekněme techno rockem (slyšte např. album Who else!).
Pokud se týče tohoto jeho jazzrockového období mnohem více než toto album se mi líbí předchozí Blow by blow. Max Middleton na klávesy mi po boku Jeffa zkrátka sedl mnohem více než Jan Hammer... :)

04.05.2011 Petr Gratias
5 stars

O tom, že Jeff Beck je vynikající hudebník není sporu. Dokázal to a stále dokazuje na živých koncertech, ale i na albech, která jsou jeho jménem signována. Album Wired (1976) mě velmi oslovilo od prvního poslechu. To co naznačil v jasných konturách na předešlém albu Blow By Blow (1975), dotáhl k preciznosti a dokonalosti.
Sestava přináší renomovaná jména, která jsou známkou kvality. "Český Honza" Jan Hammer (ex-Mahavishnu Orchestra)na synthesizer a bicí nástroje, Narada Michael Walden (ex-Mahavishnu Orchestra Mark II), několikaletý Beckův klávesový doprovazeč Max Middleton a další dva bubeníci se ústrojně zapojili do hudebního schématu alba.

LED BOOTS - liché rytmy a agresivní nástup bicích, baskytary, clavinetu a Beckových kytarových kreací. Výbušné, divoké, nespoutané funkové rytmy a téměř mahavishnovské uchopení kytarového tématu ovšem s rockovým timbrem v nádherných duetech se synthesizerem. Lepší prolog na album si člověk ani nedokáže představit. Jiskry létají na všechny strany!

COME DANCING - je učebnicový příklad živelné funky hudby naroubované do jazzrockového aranžmá, kde Beck předvádí skvělé zvukové experimenty a mění barvy svých blyštivých tónů jako impresionistický malíř. Elektrické piano hodně připomíná fenomenálního Herbieho Hancocka a rytmika šlape jako správně seřízený stroj....

GOODBYE PORK PIE HAT - skladba převzatá od známého kontrabasisty Charlie Minguse. Vynikající elektrické blues po všech stránkách. Povšimněte si, jak Beck od začátku rozechvívá nenapodobitelným způsobem tóny, za asistence echovaného elektrického piana a akcentovaných bicích nástrojů. Tónové barvy nádherně rozprostírá jako barvy na plátno. Cítíme ovšem onu expresivitu podání a vyjádření v každém slova smyslu a výbušnost kytarového sóla posluchač přimrazí a přinutí s otevřenými ústy naslouchat až do konce. Jeden z nejsilnějších okamžiků na albu!!
Možná to řada posluchačů nepostřehla, ale je zvláštní, že (ostatně jako už na jiných projetech) Beck zde vystupuje jako výtečný instrumentalista a aranžér, ale ne jako autor! Autorská zázemí náleží členům doprovodné skupiny, anebo jiným autorům. Že by méně spoléhal na svou skladatelskou invenci

HEAD FOR BACKSTAGE PASS - energeticky výrazný potenciál. Výtečná baskytara Wilbura Bascomba představuje technicky skvělé uchopené téma. V němž se střídají sólové party elektrické kytary a kláves za kreativních eskapád bicích nástrojů. Jazzrock par excellence po všech stránkách!

BLUE WIND - jedna z nejdůležitějších skladeb na albu, v níž slyšíme a cítíme podíl Jana Hammera. Nahrál sem skvělé party na synthesizer, ale i bicí nástroje. Jeff Beck mu ponechává dostatečný prostor pro sebevyjádření a potom i on sám vstupuje na kolbiště, aby rozehrál svoje kytarové eskapády. Skladba má jedinečný energetický potenciál, který je udržován během celé interpretace na vysokém stupni. Strhující a emocionální prezentace!

SOPHIE - náladotvorná skladba v pomalém tempu s elektrickým pianem a kytarovými ornamenty, opakující schéma. Po důrazném bubenickém nástupu se ovšem skladba rozběhne vpřed jako zběsilý kůň a a vrstvení harmonických struktur pokračuje za asistence synthesizeru a Beckovy kytary. Vzájemné prolínání vytváří barevné spektrum kaleidoskopické proměnlivosti a v další fázi se kompozice vrací k úvodnímu tématu, ze kterého vychází a celý proces se řetězovitě opakuje za maximalního nasazení všech hudebníků...

PLAY WITH ME - úvodní téma rozběhne Middletonův clavinet a pak už se skladba odvíjí podle funkového rytmického modelu, kde významnější roli zpočátku přejímá synthesizer a kreativní rytmické proměny baskytary a bicích nástrojů. Beck se zde v jistém slova smyslu stahuje do pozadí, aby více vynikly struktury skladby a "spokojí" se s dokreslováním atmosféry a dělá to skvěle!

LOVE IS GREEN - epilog náleží baladě. Její počáteční část trochu nečekaně přináší melancholické téma na akustickou kytaru, v níž Becka tak často nepoznáváme, asistuje mu k tomu klavír Michaela Waldena na pokraji klasicizujícího tématu, ale poté se opět přihlásí elektrická kytara, která uprostřed skladby dodá emocionální energetický potenciál, aby se opět v závěru skladba vrátila do své baladické polohy. Krásné. Po rytmických a elektrických výbojích přichází konejšivé zklidnění, jako pohádka na dobrou noc...
Plný počet hvězd bez zaváhání!


reagovat

Brano @ 04.05.2011 17:03:18
S recenziou sa stotožňujem,tento album mám veľmi rád.Petr,klobúk dolu pred Tvojimi vedomosťami.

27.03.2009 hejkal
5 stars

Pamätám sa, ako ma môj otec presviedčal, čoby dvanásťročného fracka, že tento album, znejúci z kazety, je niečo úžasné. A aký je tam bubeník! Moc som to nebral, na Haberu sa to nechytalo, takže tak...

Čas plynul, moje hudobné obzory sa rozšírili a Jeff Beck dostal ešte jednu šancu.

Wired je druhý album, ktorý sa dá zaradiť do kolónky džez rock. Zostava je hviezdna, za všetkých spomeniem bubeníka Waldena, o ktorom, teraz to už viem, mi otec neklamal, a klávesáka Jana Hammera, ktorý by českým bratom nemal byť neznámy.

Neviem prečo býva prvá skladba často najlepšia vec na albume, ale býva to tak. A platí to aj tu. Parádna Led boots je vlajkovou loďou Jeffa ako džezmena. Má to náprah, švih, presnosť a údernosť. Come dancing je také to funky fusion, ktoré sa už objavilo na albume Blow by blow a osobne ho moc nemusím, ničmenej neuráža. V tichom meditovaní zastihneme skupinu v Goodbye pork pie hat a táto poloha mi sadne. A späť je fu(nk)sion, Head for backstage pass je predvádzačka basáka a ostatní nezaostávajú. Blue wind hrajú až dvaja ľudia, hlavný protagonista a Hammer, ktorý hrá aj na bicie, skladba je dominantná v klávesoch (a gitare, všakáno). Sophie je živá a rozbehaná vec, patrí k najlepším momentom na albume. Nastupuje opäť osvedčený strednotempový tepajúci kúsok Play with me (aby som furt nefunkoval). Na záver si clivo zaplače gitarka v Love is green a album končí.


Osobne si myslím, že je to najlepší Beckov album z kategórie džez rock. Niektoré veci mi trošku nesedia, ale má to „drajv“ a keď je človek naladený na podobnú muziku, nešliapne s Wired vedľa.
4,5 *

reagovat

PaloM @ 27.03.2009 08:46:30
I ja si myslím, že by som s týmto titulom nešliapol vedľa. Hammera poznajú aj bratia Slováci minimálne od čias Mahavishnu. Videl som na neakom videu spoločný koncert Beck - Hammer, zabudol som rok nahrávky. Privítal by som, keby si zrecenzoval aj ďalšie jeho albumy, potrebujem sa zorientovať. Vďaka.

hejkal @ 27.03.2009 08:51:33
Taká lajfka vyšla na albume myslím v roku 1977.

PaloM @ 31.03.2009 08:32:13
Hejkal, tu majú Becka za fantastickú cenu >> odkaz
Pre mňa je to veľká "dobierková" výzva.

Detail hodnocení alba (hodnoceno x)

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 6x
Petr Gratias, hejkal, EasyRocker, pinkman, luk63, ivazzoo
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 1x
steve
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje Internetplus.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000