Historie pochází z článku o Beatles na http://cs.wikipedia.org/wiki/Beatles
V březnu roku 1957 založil John Lennon během své docházky do gymnázia Quarry Bank v Liverpoolu skifflovou skupinu The Quarrymen. 6.července téhož roku se Lennon a The Quarrymen setkali na wooltonské zahradní slavnosti u kostela Sv. Petra s Paulem McCartneyem. 6.února 1958 pozvala kapela (která hrála pod různými jmény) mladičkého kytaristu George Harrisona, aby se na ně podíval ve Wilson Hall v liverpoolském Garstonu. McCartney se s Harrisonem seznámil ve školním autobuse na cestě do liverpoolského Institutu, protože oba bydleli v Speke. Na McCartneyho naléhání začal Harrison hrát s The Quarrymen jako sólový kytarista po zkoušce v březnu 1958, když překonal Lennonovu úvodní nechuť z důvodu jeho nízkého věku. V průběhu tohoto období členové neustále přicházeli a opouštěli formaci a v lednu 1960 se přidal Lennonův přítel z umělecké školy Stuart Stutcliffe na baskytaru. Lennon s McCartneyem hráli doprovodnou kytaru a v kapele se vystřídalo velké množství bubeníků.
The Quarrymen vystřídali řadu jmen - "Johnny and the Moondogs", "Long John and the Beatles", "The Silver Beetles" (pocházející z návrhu Larryho Parnese na "Long John and the Silver Beetles") – před ustálením se na The Beatles. Existuje mnoho teorií týkajících se názvu kapely a jeho nezvyklého pravopisu. Obvykle je připisováno Lennonovi, který řekl, že jméno bylo kombinací slova beetles (v angličtině brouci, jako odkaz na kapelu Buddy Hollyho The Crickets) a slova beat. Cynthia Lennonová tvrdí, že Lennon vymyslel název Beatles „během brainstormingového sezení u pivem nasáklého stolu v baru Renshaw Hall.“ Lennon, který je známý svým vyprávěním různých verzí příběhů zavtipkoval v časopise Persey Beat z roku 1961, že „to přišlo ve vidině – objevil se muž na ohnivém koláči a řekl jim: „Od tohoto dne dále budete Beatles s A.““ V rozhovoru z roku 2001 převzal nárok na zvláštní pravopis jména Paul McCartney, když řekl, že „John měl nápad, že bychom se mohli jmenovat Beatles a já na to „a co třeba Beatles; jako tlukot bubnu?“ Je zvláštní jak se tvoří dějiny.“
V květnu 1960 Beatles objížděli severovýchodní Skotsko jako doprovodná kapela zpěváka Johnnyho Gentla. S Gentlem se setkali hodinu před jejich prvním vystoupením a McCartney poukazuje na turné jako na velkou zkušenost pro kapelu. Kapela, která byla často bez bubeníka si na turné zajistila služby Tommyho Moora, který byl mnohem starší než ostatní. Avšak brzy po turné se Moore, který cítil velký věkový rozdíl, vrátil do továrny na lahve, kde pracoval jako řidič vysokozdvižného vozíku. Dalším bubeníkem byl Norman Chapman, ale za několik týdnů byl povolán do vojenské služby. Jeho odjezd způsobil závažný problém, jelikož neoficiální manažer kapely Allan Williams pro ně domluvil hraní v klubech na Reeperbahn v německém Hamburku. 15.srpna 1960 pozval McCartney Peta Besta, aby se stal stálým bubeníkem kapely. Viděl Besta hrát s The Blackjacks v Cashbah Clubu, který vlastnila Petova matka Mona Bestová. Byl to sklepní klub v liverpoolském West Derby, kde Beatles hrávali a často ho navštěvovali. V dokumentárním snímku The Compleat Beatles řekl Williams, že Best „nehrál příliš obratně, ale obstojně.“
Beatles začali hrát v hamburských barech Indra a Kaiserkeller. Chtělo se po nich, aby hráli šest až sedm hodin za večer, sedm dní v týdnu. Krátce poté, co začali hrát na novém místě v Top Ten Clubu byl Harrison vyhostěn, protože lhal německým úřadům o svém věku. Týden později byli McCartney a Best zatčeni, obviněni za žhářství a vyhoštěni, protože založili malý požár v domě kde bydleli, když vyklízeli pokoj, aby se přesunuli do luxusnějšího pokoje. Lennon následoval ostatní v půlce prosince.
Znovu spolu hráli Beatles poprvé 17.prosince 1960 v Cashbah Clubu a v dubnu 1961 se vrátili do Hamburku. Během hraní v Top Ten Club si je vybral zpěvák Tony Sheridan jako svou doprovodnou kapelu pro sérii nahrávek pro německou společnost Polydor Label, produkovanou známým kapelníkem Bertem Kaempfertem. Kaempfert podepsal s kapelou při prvním setkání 22.června 1961 jejich vlastní smlouvu pro Polydor. 31.října vydal Polydor nahrávku písně My Bonne (Mein Hertz ist bei dir nur), která se v německých žebříčcích objevila pod jménem Tony Sheridan and the Beat Brother, což byl obecný název pro kohokoliv kdo se objevil v Sheridanově doprovodné kapele. K pověsti, že tato nahrávka vedla k setkání kapely s Brianem Epstainem je třeba dodat, že byli díky ní také poprvé zmíněni v americkém tisku. V létě roku 1962 Beatles potřetí a naposledy odjíždějí do Hamburku a působí ve Star Clubu. V září se vracejí zpět do Británie, loučí se s Petem Bestem a na post bubeníka přichází Ringo Starr (narozený jako Richard Starkey), nejstarší hráč se zkušeností z několika dalších skupin. George Martin si kladl podmínku spolupráce s Beatles právě výměnou bubeníka, Pete Best podle něho nezapadal do záměru ve vytváření image skupiny. V říjnu 1962 vydává skupina u společnosti EMI první singl s názvem Love Me Do (na druhé straně píseň P.S. I Love You), který se dostal na 17. místo nejprodávanějších desek. Druhý singl Please Please Me / From Me To You, byl už velkým hitem v celé Británii, kde se dostal na vrchol hitparády.
První album, nazvané rovněž Please Please Me (1963), znamenalo začátek beatlemánie ve Velké Británii. Beatles také hrají naposledy v Cavern Clubu a začínají koncertovat po celé Evropě a posléze i celém světě. Během let 1963 a 1964 odehráli přes 200 velkých koncertů. V roce 1964 následovalo úspěšné turné po Spojených státech, vystoupení v The Ed Sullivan Show a natočení prvního filmu: A Hard Day's Night (česky Perný den) i stejnojmenné album. Díky úspěchu Beatles se v americkém žebříčku hitparád začaly prosazovat i další britské rockové skupiny jako např. Rolling Stones, Gerry and The Pacemakers nebo Dave Clark Five.
26. října 1965 jsou Beatles vyznamenáni Řádem britského impéria a natáčí další film Help! (česky Pomoc!). Vystoupení na Shea Stadium v roce 1965, při druhém americkém turné, zaznamenalo rekordní počet 55 tisíc diváků. Hudebně se Beatles začínají odklánět od líbivých, ale bezduchých textů o lásce a začínají experimentovat se zvuky různých nástrojů (např. indický strunný nástroj sitar ve skladbě Norwegian Wood) i hraním se smyčcovým kvartetem (píseň Yesterday), dokonce i s celým orchestrem (A Day In The Life).
Vedle Beatles se ovšem prosazují i skupiny vycházející jak z hudebního stylu Beatles, tak i absorbující jiné vlivy. V USA se prosazují skupiny jako např. Beach Boys, Byrds , Buffalo Springfield, Mamas & Papas, Quicksilver Messenger Service, Jefferson Airplane, ve Velké Británii začínají žebříčky ovládat „syrovější“ Rolling Stones nebo „bluesovější“ Yardbirds (či jejich následovníci Cream). Beatles mají na tyto kapely obrovský vliv svými novátorskými přístupy k technice nahrávání, ale zároveň se nechávají sami ovlivňovat. Dokladem toho je například nahrávání první desky Pink Floyd "The Piper at the Gates of Down", když v té době Beatles trávili mnoho času při tvorbě "Sgt. Peppers Lonely Hearts Club Band" (1967). Obě kapely se navzájem navštěvovaly a jistá podoba postupů při větších plochách na obou deskách není náhodná.
4. března 1966 pronese John Lennon při jednom interview poznámku o tom, že Beatles jsou populárnější než Ježíš Kristus, rozpoutá se vlna odporu a rozhlasové stanice v USA bojkotují vysílání hudby Beatles. V témže roce Beatles přestávají koncertovat, 1. května 1966 mají poslední vystoupení ve Wembley ve Velké Británii, v srpnu mají poslední oficiální koncert v Candlestick Park, San Francisco, USA. Na konci srpna 1967 umírá manažer Brian Epstein na předávkování barbituráty. V tom samém roce vychází dle kritiků jedno z nejlepších alb v historii rockové hudby, Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band, které je poznamenáno hudebními studiovými experimenty.
V roce 1967 Beatles točí další film Magical Mystery Tour i stejnojmenné album poznamenané halucinogenními prožitky z užívání drog. I přes první vážné rozmíšky mezi jednotlivými členy skupina natáčí v roce 1968 pozoruhodné The Beatles (nazývané také The White Album podle jeho bílého přebalu). Ringo Starr během nahrávání alba krátkodobě opouští skupinu. Téhož roku zakládají Beatles firmu Apple Corps (česky jablko) - vlastní gramofonovou značku, obchod, filmovou společnost atd. Vzniká další film, tentokrát kreslený, Yellow Submarine. Rok 1969 je pro skupinu kritický a definitivně vede k jejímu rozpadu. John Lennon začíná na nahrávání vodit kontroverzní japonskou umělkyni a svou druhou ženu Yoko Ono, proti čemuž protestuje hlavně Paul McCartney. John Lennon s ní natočil album Unfinished Music No. 1: Two Virgins a začíná se zabývat vlastními „nebeatlovskými“ hudebními projekty (zakládá skupinu Plastic Ono Band) a protesty proti válce ve Vietnamu. Beatles jako skupina spolu naposledy veřejně koncertují na střeše svého nahrávacího studia 30. ledna 1969 a vzniká poslední film i LP Let It Be. Během jejího natáčení po hádkách s McCartneym i Lennonem dočasně skupinu opouští George Harrison.
V létě 1969 skupina natáčí poslední studiové album Abbey Road. Dosud nevydané snímky Let It Be jsou předány hudebnímu producentovi Philu Spectorovi k finálnímu zpracování. John Lennon se v té době věnuje pouze Plastic Ono Band a svým mírovým aktivitám a o další hudební výboje Beatles již nemá zájem. Svět se tak až v dubnu 1970 v interwiu Paula pro hudební časopis New Musical Express oficiálně dovídá, že The Beatles už neexistují. Paul byl obviňován, že opustil Beatles, na to kontroval, že Beatles opustili sami sebe.
Po poslechu zpracovaných skladeb alba Let It Be žádá Paul McCartney o odstranění dle jeho názoru nemístných úprav. Není mu vyhověno a nakonec je to tedy v dubnu 1970 on, kdo ze skupiny odchází a veřejnost se tak poprvé dozví o definitivním rozchodu Beatles. Paul McCartney podává k Nejvyššímu soudu 31. prosince 1970 žádost o oficiální ukončení partnerství Beatles. Všichni členové skupiny se vydávají na sólovou dráhu.
V roce 1994 předala Yoko Ono McCartneymu demosnímky Lennonových písní, ke kterým zbylí členové skupiny nahráli doprovod a vznikly tak poslední písně Real Love a Free As A Bird vydané na albech Anthology 1 (Apple Records, 21. listopadu 1995), Anthology 2 (Apple Records, 18. března 1996), Anthology 3 (Apple Records, 28. října 1996).... (celý článek)
