Beatles, The - Sgt. Pepper´s lonely hearts club band

asi teď uslyším spousty nadávek na svou hlavu... ale ne, rozhodně to není nejlepší album všech dob ani milník západní civilizace. Poslouchal jsem ho mnohokrát z vinylu a nepřijde mi zas tak extra. Ano, možná je v něčem vyjímečné, ale ne tolik. Zbytečně přece�ovaná nahrávka.

Neříkám, že se mi nelíbí, ale mám averzi proti zbytečnému nadržování. Je to v diskografii Beatles průměrná deska,

ode mně 3,4 hvězdy
reagovat

Progjar @ 30.03.2012 12:29:45
Nie, nejdem ti nadavat. Hudba a jej hodnotenie je vysostne subjektivna zalezitost. Ani pre mna nie je toto album Beatles najvyssie, radsej mam Biely album a Abbey Road. Problem je v tom, ze ty vlastne v tej recenzii neuvadzas ziadne dovody. Aspon jeden dva.

Mohyla @ 30.03.2012 12:31:47
corsica. Nejde o nadávky. Ide o to, že album nevnímaš v súvislostiach a s Beatles si nerástol, ich tvorbu spoznávaš spätne. Treba si uvedomiť, zjednodušene povedané, že do seržanta bolo v podstate také yéyé obdobie a do toho prišlo niečo prelomové, čiže nejde o nadržovanie, ale pre určitú generáciu je to album revolučný a kultový a tak ho vnímame. Tvoj názor Ti samozrejme neberiem a rešpekujem ho. Zdraví Ťa Mohyla.

dolycentrum @ 30.03.2012 12:36:58
...zeby neznalost...? nechapanie ostatnych zanrov...? hluchotu som vylucil vzhladom k inym nadsenym recenziam.Bude to asi nedostupnostou vod do ktorych vplyvom okolia asi sem tam zabrdneme.Pripustam moznost komplikovanosti vlastnej orientacie pokial nedostatok skusenosti nam brani v istote.Ale nestaviam sa na roven nie jedneho nazoru,ale nadsenia akvalit generacie.Filtracia rokov potvrdzuje uctu a pomyselny piedestal na ktory ich korunovali.Len z neznalosti cnie neusta a kus jesitnosti zviditelnenia svojho Ja..ale to vsetko sa da prepacit a ospravedlnit.Ved je tusloboda prejavu...

Petr Gratias @ 30.03.2012 12:53:55
Možná by bylo zajímavé, kdyby nám Corsica sám uvedl album, které on považuje za nejzásadnější v dějinách rockové hudby...třeba budeme překvapeni.
Potom můžeme diskutovat na dané téma dál.

Corsica @ 30.03.2012 13:05:26
nepovažuju jedno jediné album rocku za nejdůležitější nebo nejlepší. Beatles na tomhle albu hodně experimentovali a já jim to neberu. Progresivní rock má svůj Court of Crimson King, heavy metal svůj Black Sabbath, power své Rainbow Rising.

Důvody... prostě mě to neoslovilo, proto mě hned nemusíte zatracovat. První tři písničky jsou klasika, ale zbytek alba mě nebavil. Hodnotil jsem svoje pocity, nechtěl jsem se blýsknout u ostatních

Pro vás to možná bylo průlomové album, pro mě ne, jde jen o střet názorů, taky nepodezírám druhé z hluchoty, protože se jim nelíbí to, co mě.
Osobně mám od Beatles nejradši Abbey Road, po něm Hard Day's Night

ackerman17 @ 30.03.2012 13:10:49
Já bych třeba, Petře, uvést nejzásadnější album nedovedl. Vývoj hudby, dle mě, na jednom albu nestojí.

Corsica @ 30.03.2012 13:16:05
nejzásadnější jsou asi uši ve spojení s elektrickou kytarou ;)

dolycentrum @ 30.03.2012 13:33:05
prave hluchota bola vylucena...ale citujem :Zbytečně přece�ovaná nahrávka...ale mám averzi proti zbytečnému nadržování...to samo za seba reprezentuje nie len nazor..to je nepodlozene hodnotenie..zatial kriteria nemaju na diskusiu.Je to len reakcia,ale nie diskusia..a ostatne s tym rizikom si to aj uvadzal,nuz niet sa co divit...asi teď uslyším spousty nadávek na svou hlavu... ale ne, rozhodně to není nejlepší album všech dob ani milník západní civilizace.To snad za za vsetko...

Progjar @ 30.03.2012 13:35:17
Pojem najzásadnejšie album sa dá lepšie aplikovať subjektívne na určitú osobu. Pre m�a najzásadnejšie album v mojom živote je The Wall. Už som tu písal, že som si toto album svojho času nahral na kotúčový magnetofón aby som ho mohol počúvať bez prerušenia. Ale neviem povedať prečo, či je to hudbou, textami, atmosférou, produkciou. Najskôr je to synergia menovaných aspektov.
Albumy Beatles ako pesničkárskej kapely s prvkami progresu počúvam rád ale nie stále. Mám iné kapely, ktore točím často a určite častejšie ako Beatles, napr. Anathema, Pendragon, Ayreon, Pink Floyd. Dôvody? Neviem ich pomenovať, hudbu počúvam pocitovo, podľa nálady alebo chuti. Uznávam ale, že sú albumy, ktorých hodnota je nadčasová a sem kapela osamelých sŕdc určite patrí.

Petr Gratias @ 30.03.2012 14:10:55
Corsico.... zareaguji nebeatlesovsky.
BLACK SABBATH nejsou heavy metal, ale HARD ROCK!
Do stejné kategorie jsou řazeni i RAINBOW.

A k Seržantovi? Už vidím, že se tady možná rozvine dlouhá, nekonečně dlouhá debata a přemyšlím, jestli se do ní vlastně pouštět.
Možná to bude zase jedna z generačních srážek.
Připadá mi absurdní, abych takový uznávaný hudební opus, který je respektován tolika známými osobnostmi, součástí tolika sbírek názorově odlišných posluchačů (jazzmanů, folkařů, rockerů, milovníků vážné hudby...) a adorován pro svou nadčasovost potřeboval ode mě ještě nějaká další slova na obhajobu.....
Asi toho nechám. Je to věc, úcty, respektu a koncepčního vnímání.....

Asi by to byl boj Don Quijota s větrnými mlýny, viz moje zkušenost s Katapultem a s obhajobou Mahavishnu Orchestra....
Jenom poslední poznámka: že by se na světě tolik lidí zmýlilo se Seržantem a ťápli vedle, stejně jako řada hudebních kritiků a muzikologů?

hejkal @ 30.03.2012 15:21:59
Vychádzam z premisy, že každý jeden album má zákonite minimálne jedného poslucháča, ktorý ho vôbec nemusí (nenávidí, neznáša, bridí sa mu a pod.), aspo� jedného, ktorému je ľahostajný a aspo� jedného, ktorý ho má rád (zbož�uje, uznáva atď.). Počet muzikológov alebo prevládajúcej masy pri jednom z týchto postojov nehrá žiadnu rolu. Ak to tak človek cíti, čo už, z toho sa nestrieľa. Do momentálne nastavenej debaty "bez argumentov" sa púšťať nebudem, to radšej napíšem vlastnú recenziu. :)

PaloM @ 30.03.2012 17:14:35
Prekvapilo ma toľko jalovej diskusie ku ešte jalovejším pár vetám odborníka z Korziky :-)

Corsica @ 30.03.2012 17:43:24
dolycentrum: super, nevadĂ­ mi, Ĺľe jsi mÄ› odepsal do konce Ĺľivota

petr gratias: snad se nehodláš hádat, že Black Sabbath a Rainbow jsou JEN hardrockové kapely. Toto tvrzení je subjektivní a já ho neschvaluji, ale mysli si co chceš
A to, že to uznávají ostatní neznamená, že to musím uznávat i já. Nebudu předstírat, že se mi něco líbí, když se mi to nelíbí

hejkal: neřekl jsem, že to album nenávidím, jenom že mi není sympatické jeho vychvalování.

ostatním: přijde mi hloupé napadat někoho jen proto, že nedal vašemu oblíbenému albu pět hvězdiček, ale či�te jak chcete ;)

Corsica @ 30.03.2012 17:46:45
a byl by vážený odborník PaloM spokojenější, kdyby byli všichni na světě stejně úžasní, jako on? ;)

dolycentrum @ 30.03.2012 18:09:13
Corsica..snad len na margo..neodpisal som Ta a uz vobec nie do konca zivota..len som sa pozastavil nad tolkou intoleranciou...

fruupp @ 30.03.2012 18:58:44
Corsica:
Chlapče, chlapče chápu, že se ti některé nahrávky nemusí oslovit ale chceš-li se vyjadřovat k deskám z doby, kterou jsi (zcela jistě) nezažil, měl by jsi se zajímat o dobu, ve které to či které LP vzniklo. Co se v tom čase hrálo a jak. Jaké byly třeba technické možnosti atd... Jinak se radši omez jen na líbí - nelíbí ...

Jarda P @ 30.03.2012 19:34:59
I když i pro mě neni SGT Pepper nejoblíbenější deskou od Beatles, uznávám jeho historickou a přelomovou hodnotu. A divím se, že na něj píší recenze ti, kterým se nelíbí či jim nic neříká. Následné diskuze pak nikam nevedou.

Petr Gratias @ 30.03.2012 19:39:48
Corsico.....
samozřejmě že se Ti povinně nemusí líbit to co ostatním, můžeš mít jiný vkus a jiné založení, ale....
může to mít i trochu jiné pozadí. Třeba Ti nedostetk intelektu brání pochopit, vnímat a empaticky se vcítit do něčeho, čemu jsi jednoduše zatím nedorostl.
Mě se také nelíbí velkokapelové orchestry Bennyho Goodmana, Duke Ellingtona, Glenn Millera, ale přesto v nich ctím žánrový vývojový proud, bez kterého by tahle větev hudebního stromu byla zbavena olistění (rozumíme si?).
Otázka líbí a nelíbí je vždycky velmi subjektivní, ale někdy to nelíbí nemusí znamenat jenom odpor k danému typu hudby, ale jednoduše nedostatek informací a schopnost poslouchat hudbu v dobových souvislostech a potom uznat její nadčasovost...
Další omílání obhajoby beatlesovské pozůstalosti na téma význam Seržanta považuji za bohapusté tlachání a žvanění... Proč? Protože když takový Sir Leonard Bernstein, houslový virtuos Isaac Stern a sitárový virtuos Ravi Shankar, ale i hudební vědec PhDr. Miloš Štědro� (za ostatní nejmenované) Beatles vnímají jako hudební revoluci (každý po svém, ale přesto stejně) a Seržanta jako futuristický projekt, tak já už z úcty k těmto lidem (třebaže jsem se o svůj názor nikdy nebál)tohle téma respektují a nedovolil bych si nějakými nevyzrálými postoji shazovat a znevažovat něco, co je dnes klasikou v pravém slova smyslu....
Troufl by sis říci, že Leonardo da Vinci byl mazal a Monu Lisu odbyl, a že Rembrandt van Rijn odflákl Noční hlídku? Já tedy ne a tohle platí i o BEATLES.

Voytus @ 01.04.2012 09:39:49
Vytvořil jsem výběr ze Seržanta a Magical Mystery Tour. Mohl by se jmenovat Sgt. Pepper's Lonely Magical Mystery Tour a byly by na něm tyto písně:

1. Sgt. Pepper's lonely hearts club band
2. With a little help from my friends
3. Lucy in the sky with diamonds
4. I am the walrus
5. Being the benefit for mr. Kite
6. Penny Lane
7. She's leaving home
8. Magical mystery tour
9. Strawberry fields forever
10. Within you without you
11. All you need is love
12. Sgt. Pepper's ... (reprise)
13. A day in the life

Také nacházím na tomto albu slabší místa. Nemyslím si, že by všechny skladby byly až tak přelomové, jde spíš o využití studia a práci s celkovým zvukem. Ve stejném roce totiž nacházím i např. Disraeli Gears od Cream, Absolutely free od Mothers, o rok dříve pak Pet Sounds od Beach Boys.

verjan2 @ 21.06.2012 15:06:55
Corsica:
První 3 skladby ok a potom už nic??? A co She´s Leaving Home, When I´m Sixty-Four, Lovely Rita a jeden z nejlepších hudebních počinů všech dob, A Day In The Life? Tato skladba je často přirovnávána k obrazu v Sixtínské kapli a také je na prvním místě žebříčku nejlepších skladeb Beatles podle časopisu The Rolling Stone. V lednu roku 1992 u nás vyšla obsáhlá recenze Seržanta v časopise Rock & Pop s českými texty Jiřího Černého včetně reakcí známých hudebníků a osobností. Mimo jiné tam je i povzdech Briana Wilsona z Beach Boys:"Myslel jsem, že moje Pet Sounds jsou konec světa a pak přijdou Beatles se Seržantem. Teď aby Beach Boys chodili kanálama".
TakĹľe asi tak.

Petr Gratias @ 21.06.2012 15:25:51
DĂ­ky, Verjane!
Napsal jsi to velmi úderně a výstižně
po všech stránkách....
Ještě před pár lety by si nikdo nedovolil do Beatles kopat jako do nějaké zdechliny a teď jakoby šla úcta a respekt stranou a kdekdo má pocit, že může tyhle klasiky kopnout do zadku.
Někdo agresivněji, někdo méně......
Kdoví, možná zde za chvíli budou Beatles stát v jednom levelu s Katapultem (to by byl ovšem konec světa)
Nic s tím nenaděláme.
Nechci bojovat s větrnými mlýny. Svůj názor jsem nezměnil a ani ho nehodlám nějak rentgenovat....
Mě ale zaráží, že tolik světově významných autorit ze světa kumštu Beatles vnímá jako vzácnou hřivnu a Seržanta jako milník. Že by se všichni spletli, nebo se nechali koupit...
No nic.
DĂ­ky, Verjane!

zdenek2512 @ 09.02.2013 09:09:08
corsica: Omlouvá tě pouze mládí a myslím si, že jsi ani to album neslyšel celé. Jinak dle profilu máš rád krom Doors uřvané a uječené party, které nesahají Beatles ani po kotníky. nebudu jmenovat. Když se ti Beatles nelíbí tak o nich nepiš. Něco podobného jako o Beatles jsi stvořil o King Crimson.

Jardo @ 09.02.2013 18:35:08
zdenek2512: Nechcem obhajovať Corsicovu recenziu, ale to naozaj myslíš, že tie "uřvané a uječené party", ktoré má Corsica v profile (o ktorých sa zmie�uješ) nesiahajú Beatles ani po kotníky? Teda hudobníkov napr. Led Zeppelin alebo Deep Purple takto zhadzuješ? Už keď sme pri týchto virtuózoch, aboslútnych profíkov a majstrov svojich nástrojov, tak chceš povedať, že Beatles mali lepších spevákov, gitaristov, bubeníkov, basgitaristov, klávesákov, ako tieto kapely. Tak to si teda poriadne prestrelil. Páni muzikatni to dotiahli na vrchol o akým sa väčšine môže len snívať.

zdenek2512 @ 09.02.2013 18:50:45
JardaP: Ty LZ A DP samozřejmě ne. To ostatní nerozvádím

Jardo @ 09.02.2013 20:38:10
zdenek2512: no veď preto :-) ale ani o takých Uriah Heep s nedostihnuteľným Byronom za mikrofónom alebo superskladateľom Hensleym, či beštiálnym Boxom by sa človek mal vyjadrovať s obdivom. To isté platí v prípade Rainbow na čele s geniálnym Blackmoreom, fantastickým bubeníkom Powellom či spevákom, ktorý dokonale zvládne tak balady ako aj razantné rockové pecky - Diom. Iron Maiden sú podľa m�a tiež fajn. Ich vzory sú vyššie menované kapely. Dickinson spieva ako málokto a ich piesne, to nie je bezhlavé mlátenie do niečoho. Sú to profíci. Nádherné melódie, atď... Rešpekt si však určite zaslúžia aj chlapci z Liverpoolu, veď takmer každý interpret túži po takom úspechu. Revolučná kapela.

Jardo @ 09.02.2013 20:41:32
... pardon, oprava... "ale aj o takých"

Cossack @ 09.02.2013 20:54:23
zdenek2512:
Aha, takže ty „uřvané a uječené party” jsou podle Tebe Black Sabbath, Uriah Heep, Lucifer’s Friend, Rainbow, taky Alice Cooper, Gary Moore, Neil Young či Dio?
Zajímavý názor… Nevěřím však, že si za ním budeš stát i poté, co z Tebe vyprchá rozčílení (nad pro Tebe „nepřípustným” hodnocením). :-)
Take it easy, man!

Cossack @ 09.02.2013 20:56:31
Jardo byl rychlejší…

K Seržantovi sa dnes dá pristupovať naozaj rôznorodo, ale fakt je, že objektívnych posudkov už má toľko, že sa hádam blížia počtu tých subjektívnych. Mohol by som sa opakovať a písať do nemoty o koncepčných rysoch, o roku 1967, v ktorom sa toho dialo požehnane (Doors, Jimi Hendrix, Cream, Ten Years After, Frank Zappa a ďalší moji obľúbenci začali výrazne meniť tvár cukrovinkovej psychedélie) a v ktorom sa Beatles brýzgali na vrchole popularity (čo im nemám za zlé, naopak). Ale aj keby som sa zaklínal davmi ľudí, ktorým tento album zmenil život a sťaby kazateľ kázal slová zástupov hudobných publicistov, nemalo by to dušu. To radšej prenechám tým, čo sa radi hrabkajú v kôpkach poznaného aj dávno po uplynutí doby trvanlivosti. Takže, áno, nespochyb�ujem, že toto dielo nemožno obísť bez povšimnutia, keď sa človek zaujíma o 60. a dokonca aj 70. a iné roky rockových dejín, zárove� však nie som fanúšik skupiny ako takej, a preto sa moje postrehy k dielu budú blížiť tomu, ako to vnímam sťaby poslucháč a nie historik, objektivista, či, ešte to tak, dokonca hlásateľ jedinej pravdy.

Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band začína rockovo, ako sa patrí, nejaké to šumiace auditórium a dychy tomu nemôžu uškodiť, nech sa snažia ako chcú. Okamžitý prechod do citlivej balady With a little help from my friends je fajn, ale mám smolu, že skladbu som prvý raz počul z videa na Woodstocku, kde ju parádne nažhavil Joe Cocker a toto je jednoducho slabý odvar (respektíve niečo iné, neporovnateľné). Moja najobľúbenejšia skladba na albume je milučká Lucy in the sky with diamonds. Síce je to syxtýsovka ako vyšitá, ale ako malé dieťa ma zaujal refrén a čo sa zamladi naučíš, toho sa bez poriadnej stareckej choroby nezbavíš. Horšie je to s podobne časovanou skladbou Getting better, tá sa mi v detstve nevypálila do gebule a dnes ma veru neberie. Pam-pam-pam, lenivo sa šinie Fixing a hole, zato ma baví gitarové sólo. Slákové melanchólie She's leaving home svedčia. Temnejší kúsok Being for the benefit of Mr. Kite! má v sebe aj niečo úsmevné, zato indický pach Within or without you nepredýcham, keď som na niečo alergický, tak na tieto pseudo ázijské inšpirácie (môj problém, viem). A keď už som pri problémoch s dýchaním, tak úplne mimo m�a ide aj When I'm sixty-four. Pamätám si, že sme na hodine angličtiny na strednej (alebo koncom základnej, teraz si nie som istý) škole práve túto skladbu počúvali a učili sa text. Možno je to príjemná didaktická pomôcka, ale ako rocker takéto skladby vyhľadávam zriedkavo, väčšinou mi sedia vo filmoch o prvej polovici 20. storočia, než na albumoch. Ale je to milučké, to uznávam. Keďže nasleduje ďalšia za vlasy pritiahnutá utiahnutosť Lovely Rita, moja pozornosť sa začína viac než len vytrácať, aj keď klavír je tu svieži. Zakikiríka kohút a nastúpi ďalšia útrpná blbinka Good morning good morning, chápem, že je to hravé, ale ja sa nehrám, nech na m�a tá skladba hoci aj šteká. Z jednou výnimkou, čo už asi tušíte. Tá nasrdená gitara je parádna. Repríza úvodnej skladby opäť prebudí rockera vo mne, konečne! Plynulý prechod do skvelej uspávanky A day in a life sa vydaril a tvorí peknú bodku za celým dielom (psycho dovetok nerátam).

Čo dodať na záver? Nebudem sa púšťať do nejakých zásadných prehlásení, od Beatles mám rád jediný album, Abbey Road, nuž vnímam Seržanta ako historický artefakt, ktorý ma na pár miestach oslovuje.

reagovat

PaloM @ 30.03.2012 17:12:14
hejkal, tvoje recenzie na Beatles je radosť čítať. Zase som sa nasmial. No, vedel by som polemizovať, argumentovať a namiesto toho skonštatujem, že obdivujem tvoju invenciu za triezva, lebo ja by som si musel dať pár pohárov vína, aby ma vôbec ešte na tému Beatles niečo napadlo.

Petr Gratias @ 30.03.2012 20:08:52
Ahoj Hejkale....
v mnoha pohledech na hudbu se potkáme a jak to tak vyhodnocuji, líbí se nám a vyhledáváme téměř identická alba, ale ruku na srdce (bez nějakých vyhrocených vášní)... dát Seržantovi jenom tři hvězdy?
To se mi zda opravdu málo.
"Pseudoasijské inspirace" ve Within´You, Without You?
Tohle před Beatles nikdo nedělal spojovat orientální hudbu s jejich soundem na albu (třebaže ve skladeb hraje z Beatles jenom George)
Strawberry Field Forever (mimo Seržanta)bylo nazváno nejkratší symfonií....

Ale jinak mimo postoje a názory k albu doporučuji shlédnout více než hodinový film, IT WAS TWENTY YEARS AGO TODAY (1987), který se počátkem devadesátých let promítal s velkým úspěchem v české televizi (ve slovenské jazykové verzi) a ten přesně mapuje psychedelické období Seržanta, ale i dění v Británii a USA v dané době a tam jsou přesně determinované postoje a názory a zachycena je i atmosféra se všemi plusy i minusy kolem psychedelické doby.
Doporučil bych to někde vyhledat a shlédnout zejména mladším rockerům, kteří mají zájem dozvědět se něco z hudební historie. Myslím, že potom by mnohý objektivně uvažující progboardista změnil názor, anebo by se odmítavých postojů zmoc�oval s výrazně větším ostychem, než bez těchto vědomostí...

hejkal @ 31.03.2012 08:08:39
Petr - vždy sa rád dovzdelávam, dokonca rozumiem aj tvojmu prístupu, ktorý neoddeľuje nehudobné kontexty od pôsobenia umeleckého diela ako takého, ale práve preto som sa snažil pomerne obsiahlo uviesť, že ja riešim iba to, ako na mˇ�a pôsobí hudba Beatles a nie historické súvislosti, ktoré vôbec nepopieram. Hviezdičky sú pre m�a iba sprievodný generátor miery okamžitého rozpoloženia a tento album na m�a nepôsobí. Určite poznáš množstvo traktátov na tému umenie, ktoré treba vysvetľovať, nie je nadčasové. Ja to vnímam tak, že ak človeka nieoč zaujme, má prirodzenú túžbu sa o tom dozvedieť čo najviac a odhaľovať súvislosti, o ktorých autor diela ani netušil a ani nedúfal. To je bezpochyby intelektuálna činnosť, ktorá prináša každému, kto o to stojí (napríklad mne), slasť, ale pokiaľ dielo neosloví dostatočne, akékoľvek veľajšie okolnosti môžu síce zmeniť rozum, ale nie cit. A mne tu na progboarde ide predovšetkým o city a úprimnosť, skrývať sa za nejaké jediné rozšírené interpretácie (je to geniálne dielo a pod.), prípadne nepriznať neznalosť, to ma už prešlo. A rovnako som prestal spájať intelekt s umením, na to poznámn priveľa blbcov, ktorí počúvajú skvelú hudbu, či chodia do divadla a naopak, aj mnohí podľa m�a múdri jedinci sú schopní počúvať odpad a sledovať Markízu (Novu). Myslím, že generácia mojich rodičov to za komunizmu mala ťažké a tieto kastovania a vymedzovania a súdenia ľudí podľa ich umeleckých preferencií boli o to intenzívnejšie, o čo to bolo ťažšie, ale osobne som rád, že dnes toto kastovanie nemá žiaden dôvod (význam určite áno, pre tých, čo potrebujú ľudí radiť do kást, tiež ľudí, ktorých poznám, nejako člením, ale odnaučil som sa posudzovať inteligenciu, či iné ľudské vlastnosti na základe hudby, ktorú počúvajú, nemá to žiadny reálny základ, skôr sú to predsudky). Tak to zhrniem, bez ohľadu na význam tohto diela z historických "objektívnych" súvislostí, som o %�om napísal to, čo pre m�a znamená. Bodka. :)

pito63 @ 31.03.2012 10:35:01
Hejkal
K Tvojmu príspevku niet čo dodať, iba ak obrovské �NO!
Verím, že to Gratiasovi a jemu podobným konečne zapne! Tých školení o tom, čo je z hudby jedine správne, kvalitné a inteligentné, už mám plné zuby...

Petr_70 @ 31.03.2012 13:33:46
Nějak mi to nedá, neb vidím, že v tom nejsem sám...

Já osobně nejen toto album, ale obecně celou tvorbu Beatles chápu jako silně generační záležitost!
Jestliže mám hovořit o recenzovaném albu, poslechl jsem si ho několikrát po sobě, takže tedy moje resumé:
je to místy příjemný a "hezký" poslech, ale nic víc a nic méně. Mám-li být upřímný jako vyjímečné či přelomové ho rozhodně přijmout nedokážu.

Nicméně rozumím tumu, že album je třeba brát a chápat v kontextu doby vzniku. A tu já jsem nezažil a tudíž ji zřejmě nedokážu objektivně posoudit.
Na druhou stranu ale... taková díla jako debut King Crimson či Hot Rats Franka Zappy nejsou od recenzovaného titulu dobou vzniku zase tak vzdálená a jejich vyjímečnost a nadčasovost bych si nedovolil zpochybnit ani na okamžik.

Petr Gratias @ 31.03.2012 18:16:21
ZdravĂ­m, Hejkale...
napsal jsi velmi zajímavý ponor do dané tematiky a problematiky. Opravdu mě zaujal.
Je zde hodnÄ› inteligence a nadhledu, ale i empatie.
DĂ­ky za nÄ›!
O to víc mě mrzí, že se nám asi těžko podaří se někdy osobně sejít a věci rozebrat a pojednat FACE TO FACE.
V každém případě díky!

hejkal @ 31.03.2012 18:22:15
Petr - a možno sa stretneme, na nejakom koncerte v Čechách... Budem sa tešiť. Pekný večer prajem.

Mohyla @ 01.04.2012 10:03:10
Po prečítaní príspevkov, aj čo sa corsicy týka, by som povedal toto. Aj keď je seržant z môjho pohľadu najlepším albumom od Beatles, neznamená to, že taký musí byť pre všetkých. Proste niekomu nesadne a nezmenia na tom nič ani historické súvislosti, ani to, že sa páči Sirovi Bernsteinovi, pánovi Dorůžkovi, Rejžkovi, alebo inému publicistovi, či kritikovi. Proste je to tak a už vôbec by som do toho neťahal inteligenciu a mentálnu vyzretosť poslucháča/ to sa týka King Crimson/. Žiť a nechať žiť! Bodka!

Album Sergeant Pepper´s Lonely Hearts Club Band je geniální dílo hudební potažmo rockové historie. Milník šedesátých let a pro další vývoj hudební scény je zcela nezastupitelné svou nadčasovostí, pojetím, zpracováním a posláním. Jestliže předešlý Revolver byl odvážný průkopnický pohled do budoucnosti, Sgt. Pepper´s Lonely Hearts Club Band dosáhl na onen hudební Parnas a sedí na něm dodnes – vlastně už dlouhých pětačtyřicet let, které uplynou letos 1. června (na Den dětí), a jsou pro album narozeninami!
Poprvé jsem ho uslyšel v Divadle hudby na podzim r. 1970 (relativně pozdě), ale v dané době nebylo možné tohle album (alespo� v mých kruzích) získat, protože u nás bylo všechno zpožděné…. Byl jsem absolutně ohromen jeho pojetím zvukem a zpracováním, půl roku předtím jsem hltal A Collection Of Beatles…Oldies But Goldies a srovnával ty obrovské hudební rozdíly a zárove� identická spojení, která se mi nabízela a já se tím musel sám prokousávat….
Později jsem album získal v praskající verze firmy Jugoton a teprve po nějakém čase jsem zakoupil skutečný anglický originál se vším všudy a dlouho jsem se s tím obalem laskal a hudbu přehrával stále dokola a objevoval ji pro další lidi ve svém okolí. Také jsem vlastnil tři CD verze, až jsem se propracoval k tomu nejaktuálnějšímu digipackovému originálu z luxury edition a stejně jako jako vinyl (který jsem si s piety nechal) ho mám ve své sbírce jako cenný klenot.
Už ta jásavost a přepestrá barevnost obalu symbolizovala léto lásky 1967 a nabíjela optimismem, pozitivním myšlením, laskavostí, hravostí a všeobjímající touhou poznání bez hranic…..
O historii vzniku a předobrazu tohoto projektu už bylo popsáno hodně materiálu a nechtěl bych proto zatěžovat pány progboardisty dalšími postřehy, které jsou ostatně dnes historicky známy. Že je Sgt. Pepper britskou odpovědí na Pet Sounds od Beach Boys je dnes všeobecně známo, přesto však mezi oběma alby po instrumentální stránce ční velký rozdíl. Rozpínavá psychedelická mlha, svobodomyslné vyjádření, uvolnění a oproštění se od společenských konvencí se zde nádherně propojuje s řadou nových netypických postupů, které se podařilo po dlouhoměsíčním vyčerpávajícím nahrávání, kdy Beatles už nebyli zdaleka daným hudebním kvartetem, ale sdružením, které se propojovalo s potřebami a představami autorů a aranžérské práce za doprovodu řady hudebníků, kteří vstupovali ústrojně do hudebního děje. A tak už po nespočtukrát vstoupím znovu do virtuálních vod tohoto famózního projektu a nechám se jím unášet, tak jako před desítkami let……


SGT. PEPPER´S LONELY HEARTS CLUB BAND – šum koncertzní síně, zvuky z orchestřiště a pak už se přihlásí nekompromisní rockový nástup a kapela se mocným způsobem hlásí o slovo za spolupráce orchestru a máme zde Paulův přiostřený hlas a nádherně doaranžovávané vokální party, kde slyšíme Johna. Kapela šlape a razí si cestu vpřed, údernými Ringovými bubny, Paulovou basovou linkou a Georgeovou kytarou. Sólovou kytaru ovšem hraje Paul, který měl na skladbě lví podíl. Spontánní veselí v pozadí a vyvrcholení skladby v symfonickém kabátě nás přivádí na pokraj další skladby

WITH A LITTLE HELP FROM MY FRIENDS – nostalgická melodie postaví před mikrofon Ringa. Rytmus je téměř swingový a Ringo nezapomíná používat vedle své materie i tympány a tak se zde Beatles výtečně dopl�ují nejen nádherně zaranžovanými vokály, ve kterých exceluji nad Ringovým hlasem John a Paul. Ten dělá velký pokrok ve své hřen na baskytaru a jeho dunivý nástup a sázené tóny výtečně rezonují. Kytaru nahrál George, zatímco John zpívá a cinká do kravského zvonce, George Martin hraje party na hammondky. Krásná vzpomínka na šedesátá léta jejíž nadčasovost umocnil i Joe Cocker velmi zdařilou coververzí…..

LUCY IN THE SKY WITH DIAMONDS – tady se v psychedelii sedmašedesátého roku přímo koupem. Zatímco baskytara je melodicky stručně jasná, George nahrál vedle kytary ještě indický strunný nástroj tambura ony výtečné tetelivé zvuky před hammondky a výtečný dozvuk. Cítím tu rozpínavost a snivost a odpoutání se od pozemských starostí. Třebaže skladba vznikla jako inspirace od malůvky Johnova syna Juliana a jeho spolužačky Lucy, hledače skrytých významů využili tajemného složení písmen a odér LSD se díky tomu vznášel nad skladbou tenkrát jako dnes. Nádherně naivníi nadzemská píse� plná kontrastních slov a významů…. Inspirovala i Eltona Johna k vytvoření covetrverze ve stylu reggae (!)

GETTING BETTER – úsečné kytarové záseky. Ve skladbě nahráli party na dvě sólové kytary George i John a George opět indickou tamburu, která nádherně přivolává vůni Indie, Ringovy bicí jsou stručné, ale kromě nich ještě nahrál rytmické obrazce na conga. Výtečně zaranžované vokální party, v nichž má prim Paul, a John a George mu zdatně pomáhají. Tady cítím tu nádhernou rozezpívanost hippieovského střihu a jsedm virtuálně v Kalifornii na Haight Ashbury mezi máničkami a krásnými holkami, které jsou něžné a přítulné, protože teď už bude všechno „jenom lepší“…. Naivně krásné poselství, kterému se nedá neporozumět.

FIXING A HOLE – další skladba, která má výrazný Paulův rukopis. Vedení hlasu a sborové zpěvy jsou real-beatlesovské. Musím se rovněž rozdychtit nad zajímavou barvou Georgeovy sólové kytary, která byla tuším nahrána ve dvou stopách. Má krásnou melodickou linku a zvláštní barevný odstín. Zase musím litovat, že nebylo nejmladšímu Beatlovi poskytnuto více prostoru, aby mohl déle promlouvat skrze svoje kytarové party. Barva kytary mi trochu připomíná sound ve starší skladbě Nowhere Man…Byl by to krásné monolog (!). Také basové party jsou zde nahrány velmi pečlivě s hledačským způsobem dostat do skladby vlastní vhled. George Martin zde vypomáhá hrou na cembalo, které má stejný ortelně kovový zvuk jako v méně známé skladbě Not Guilty od George, která se nevešla na white double album….. Nádherná atmosféra…

SHE´S LEAVING HOME – harfa a další instrumentace se obloukem vzdaluje od rockového pojetí – podobně jako dříve Yesterday nebo Eleanor Rigby. Mistrovský kousek. Dostat do několika minut epický příběh, který je vyprávěn famózními hlasy, které jsou vypravěčem, hlasem svědomí a hlasem rodičů…. A všechno výtečně zaranžováno do houslí, viol, violoncella a kontrabasu. Ve skladbě účinkují John a Paul – jejich vokální podíl mi vyvolává mrazení v zádech, stejně jako melancholická atmosféra doprovodu ve zvláštních harmonických proměnách. Jedna z opravdu zvláštních skladeb a i způsobů vyjádření pocitů a vlastně generačního nepochopení, které bylo mimořádně skvělě pojmenováno….

BEING FOR THE BENEFIT OF MR. KITE – Johnův podíl na albu (jak sám tvrdí) je vedle Paula výrazně menší, ale jsou momenty, kdy se jeho autorský otisk a názorové zhmotnění výtečně spojují… Zvláštní protiklady, akcentovaná atmosféra cirkusu, tanečníků a akrobatů, která je komentována Johnovým hlasem, který svým nosovým přízvukem připomíná spíš ceremoniáře než zpěváka. Dějí se zde po instrumentální a zvukové stránce téměř neuvěřitelné věci. Harmonium, zvonkohra, hammondky, foukací harmonika a zpomalované přehrávané pásky….. to všechno vytváří atmosféru kolotače a bláznivých houpaček, kdy jste jednou nahoře a jednou dole a zase vás to pozvedá k výšinám… Cítím zde vliv psychotropních látek, ale i starého britského viktoriánského divadla, které má dodnes na ostrovech svou tradici…. panoptikální atmosféra periférních divadel a kabaretů…. To všechno je zhutněno na relativně krátké ploše a proniká to do vaší mysli. Znovu si připomínám, jak by asi Seržant vypadal, kdyby už tehdy byl natočen jako dvojalbový projekt! Přibylo by pár nevšedních songů, ale možná by se protáhla i stopáž daných skladeb a ten prostor by ještě více nabídnul experimentální řešení, která by nebyla svázány tak striktně minutám díky formátu vinylu, kdoví?!

WITHIN´ YOU WITHOUT YOU – tohle je prostě „moje“ skladba. Odjakživa byla od prvního poslechu a za ty desítky let nijak nedevalvovala. Přivírám oči a moje tělo se stává součástí astrálního prostoru…. George jako Beatle je zastoupen sám! Hraje na sitár, tamburu a také na akustickou kytaru. Pak jsou zde ještě bengálští hudebníci, kteří hrají na dilrubu, tamburu svarmandal a bubínky tabla a pak samozřejmě „klasikové“ na housle, violoncella a tuším, že ještě cestovní manažer Neil Aspinall doluje pár tónu z tambury. Nádherná je mezihra, kde se nástroje vzájemně prolínají a vytvářejí nádhernou těžko zprostředkovatelnou atmosféru nekonečného prostoru vznášejícího mou mysl nad Himálajemi. Georgeův hlas zní rozechvěle a opisuji složitou indickou melodickou linku a nutí mě k meditaci, ale i k přemýšlení nad filozofujícím textem obsahu skladby. Krásná skladba jako background k milování, anebo snění (!?) se závěrečným smíchem, který nás vrací do reality života a osobitým Georgeovým humorem říká, že všechno není tak jasné jak vypadá, je a zní…. Moje velmi oblíbená skladba, která mě ještě úžeji než Love You To přiměla ve své době zajímat se o indickou hudbu, ale i o jejich kulturu…

WHEN I´M SIXTY-FOUR – Paul zabrousí do totálně odlišného světa. Tady se vracíme do dvacátých let k music-hallu. Paul to dělal rád, že vyvolával ducha starých časů a máme to u Beatles možnost posoudit i jinde. Klarinety, music hallový klavír, stručně dusavá baskytara, vešel se sem i John ve sborech a s kytarou, zatímco George dodal pouze vlastní sborový zpěv a Ringo dusá v základním tempu. Opravdu velká dramaturgický proměna a Paul v ní medituje nad důchodcovským věkem s jeho hračičkářským mudroslovím…

LOVELY RITA – také další skladba je vizitkou Paulovy autorské potence a jeho jasné představy jak má vypadat osobitá melodická skladba s preparovanými rytmickými základy. Příklad tvořivého přístupu, který nese svoje ovoce ve vokálních partech, kde vedle klavírních partů a rytmických postupů zazní třeba i hřeben s toaletním papírem. Je to rovněž reflexe na Paulův život uprostřed Londýna v St. Johns Wood. Do skladby proniklo i echo, zvláštní ozvěna, která se teprve v dané době začal prosazovat do písní a tady se výtečně vklínila do atmosféry a podala svědectví o další výborně zpracované skladbě. Ze skladby je cítit, jak Paula (a předpokládám že i ostatní) práce ve studiu bavila a inspirovala. Třebaže se při procesu občas hádali, nadávali a snad prý došlo i na pěsti (!?) Výsledek je ale jednoznačně přesvědčivý…..

GOOD MORNING, GOOD MORNING – Johnův přínos pro album. Úvodní zakokrhání s vámi zatřese…Skladba zní hodně neuroticky a možná zmateně a vyjadřuje lidskou rozporuplnost a otrávenost z útoku reklamy a ztráty soukromí a měšťáckého typu zábavy u televize. Skladba je hodně členěná a vedle řízné dechové sekce saxofonů, trombonů i lesní roh, zde pracují Beatles jako regulérní rocková kapela. Paul a George nahráli dva party sólových kytar a výtečně se dopl�ují a John s Ringem nezůstávají pozadu. Ringo si na bicí konečně pořádně zařádí v řadě přechodů a attacků. Skladba má hutný spodek a prolínají harmonických struktur se dobře spojuje s použitím experimentů s projevy domácích zvířat, jako je pípání kuřat, mńoukání kočky, štěkání psa, řehtání koní a pak trumpety přivolávají jakoby parforsní hon s ko�mi za noční temnoty…. Tenhle motiv byl částečně okopírován Alem Kooperem na první album Blood Sweat And Tears ve skladbě House On The Country (!?)…. Zcela nečekaná beatlesovská proměna, ale….

SGT. PEPPER´S LONELY HEARTS CLUB BAND reprise – odpočítávání a už dusajhí a mhřmí přesné bubenické nástupy a naživo se zde představí Beatles jako gruntovní rocková kapela s akordickými záseky kytary, kvílející sólovou kytarou, dunícími basy a klasickými beatlesovskými vokály a člověku je líto, že tenhle „živý“ vstup trval tak krátce, protože si dokážu představit, jak se asi ve studiu řádilo a jaký by tahle skladba získala rozměr za okolností reálného živého alba. Strhující, nakažlivé, podmanivé, nostalgické a rozpoutané v tom nejlepším slova smyslu…..

A DAY IN THE LIFE – přicházíme ke konci, který je téměř napojen na předešlé běsnění…. Krásné proměny mollových a durových akordů akustické kytary s hutnými klavírními vstupy a nosový hlas Johna přivolává těžkou melancholii. Jeden klavír nahríál John a druhý Paul s výraznou baskytarou. George zde hraje na conga a Ringo na bicí a percussion….víc není ani potřeba je zde symfonický orchestr, který zde za pomoci houslí, viol, violoncell, kontrabasu, harfy, ale i dechové sekce a tympánů vytvoří malou symfonii. Inspirace přišla od tragické smrti mladého milionáře Tary Brownea, dědicě Guinnessova pivovaru, který byl přítel Beatles a zahynul při autonehodě, ale jsou zde i vnitřní rozčarování z deziluzí světa a prázdnoty, což se podařilo mimořádně krásně vložit do tématu. Část skladby zpívá rozevlátý John a druhou rytmicky preparovanou Paul se zvláštně zastřeným hlasem. Výtečně frázuje a nádherně se vyrovnává s akordickými proměnami a rytmy bicích ke svému hlasovému projevu, což je navíc kolorováno Johnovým naříkavým vokálem. Nahrávání téhle skladby bylo nejnáročnější a tuším trvalo více než třicet hodin, ovšem výsledný tvar je opravdu geniální. Vzestupná dramatická harmonická struktura smyčců se valí na pomyslný vrchol, aby se potom mocným klavírním úderem „zřítila“ do nekonečna. (Možná, že ni skladba Strom na albu Progress Organization – Barnodaj našla inspiraci právě v podobném experimentu s orchestrem….) Myslím, že by tohle zacloumalo i se Stravinským nebo Stockhausenem. Mistři by zírali, kam to bigbíťáci z Liverpoolu svým myšlením a cítěním dotáhli. Však také americký respektovaný dirigent a skladatel Leonard Bernstein Beatles po poslechu skladby „dekoroval“ svým uznáním…Tohle je umělecký orgasmus v bytostném slova smyslu s nekonečným dozvukem ve fadeoutu a pak v žertovném slovním groovu v závěru…

Záměrně album nesrovnávám s jinými výraznými progresivními hudebními počiny jako jsou alba PINK FLOYD: The Dark Side Of The Moon, KING CRIMSON: In The Court Of The Crimson King, LED ZEPPELIN: I, DEEP PURPLE: In Rock, EMERSON LAKE AND PALMER: Tarkus, VAN DER GRAAF GENERATOR: Pawn Hearts, YES: Close To The Edge, GENESIS: A Trick Of The Tail, QUEEN: A Night At Opera, MOTHERS OF INVENTION: Freak Out, WHO: Tommy, BOB DYLAN: Blonde On Blonde, JIMI HENDRIX EXPERIENCE: Are You Experienced?, CREAM: Disraeli Gears….
Jednoduše to není možné, protože na tenhle virtuální trůn by se měli vejít vlastně všichni jmenovaní… ale postavení legendárních Beatles je vskutku jiné. Není to jenom kumulace fantastických nápadů a jejich dovedení do kompaktní finální polohy a podoby, ale je to i sociologický fenomén, tvůrce veřejného mínění, názoru a stanovená norma konceptuální hudební, textové, výtvarné a lidsky hřejivého a všeobjímajícího poselství, které je staví na tuto úrove�.
Zdaleka si to nemyslím jenom já (což mě samozřejmě těší), ale i odborná hudební kritika, která v drtivé většině vyhlásila za nejzásadnější tři hudební alba na (bez ohledu na hudební styl, pojetí, zpracování) světě Sgt. Pepper´s Lonely Hearts Club Band, SIMON AND GARFUNKEL: Bridge Over Troubled Water a konečně MIKE OLDFIELD: Tubular Bells.. Také hlasování čtenářů magazínu Rolling Stone označila Seržanta za první album mezi 500 alby bez ohledu na žánr, dobu a pojetí…..
Tenhle beatlesovský majstrštyk je moje srdeční záležitost už desítky let a pět hvězdiček je prostě samozřejmou věcí…..









reagovat

Mohyla @ 14.03.2012 19:00:39
Súhlasím s Petrom, tento album pokladám tiež za beatlesovský "majsterštik", môj najmilší od Beatles, 5* ako bič!

Podľa m�a najdôležitejší album v histórii modernej hudby (netvrdím, že najlepší). Najväčší prínos bol, že radikálne zmenil význam slova album. Už nešlo len o zbierku hitov a nahrávok, ale skladby tvorili jednoliaty kompaktný celok. Novinky prinesol aj obal: stal sa prvým obalom v histórii s textami piesní a vloženou prílohou. Album vydržal na vrchole rebríčka 15 týžd�ov a získal 4 grammy (najlepší album, najlepšia rocková nahrávka, najlepší obal, najlepšia technická kvalita). Nemá zmysle rozbrať jednotlivé skladby, treba vypočuť!!!

Dobový článok Times: "Vydanie tohto albumu je rozhodujúci moment v histórii západnej civilizácie.!"

NezabĂşdajme na hudobnĂ˝ odkaz Beatles!!!!
reagovat

Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band je deska, která měla zásadní vliv na další vývoj hudby a to nejen Beatles. Ukázala nám, jakým vývojem tato čtveřice z Liverpoolu prošla během svoji existence. Seržant Pepř je totiž zcela jiný než jejich předešlé desky. Brouci zde přinesli mnoho nového do světové populární hudby a zcela se odpoutali od obrazu těch čtyř mladíčků, co zpívají a skládají písničky o lásce (ač i tyto písničky jsou nesmrtelné a geniální zárove�). Na této desce je každá píse� jiná, než ta předchozí, mají náročnější kompozici a přinášejí svým charakterem mnoho nového. Na Sgt. Peppers byly poprvé použity hudební koláže (zvuky z kolotočů; sesbíraný hluk sestřihaný dohromady), k desce byly přiloženy texty písní, což do té doby nebývalo zvykem, zkrátka můžeme konstatovat, že právě toto album předběhlo svoji dobu o dobrých 12-15 let! Nutno také říci, že Seržant Pepř nestárne a zahrajete-li písničky z této desky na dnešní nástroje a s dnešním vybavením, tak ani neřeknete, že hrajete muziku starou více jak 40 let!! To, myslím, dokonale podtrhuje můj výrok o nadčasovosti! ===
Sgt. Pepper's lonely hearts club band - rocková pecka, která má neskutečný drive i na dnešní dobu. Zub času se na této úvodní písničce téměř vůbec nepodepsal. Atmosféra nás vtahuje do klubu několikrát zmíněného Sgt. Pepře. ===
With a little help from my friends - jednoduchá písnička, která patří Ringo Starrovi. Je zde slyšet jeho obliba evropských šantánů. Ringo zde de facto zpívá o sobě. Sám věděl, že je nejslabším článekm skupiny po stránce tvůrčí i pěvecké, ovšem Beatles bez něj by nebyli ti správní Brouci. Není sice nijak oslnivý bubeník, ale je neuvěřitelně přizpůsobivý a navíc je prvním bicařem, který hraje na soupravu úderným způsobem. ===
Lucy in the sky with diamonds - tento kousek v sobě skrývá oficiálně nepotvrzenou šifru (LSD). Lennon tento fakt nikdy nepřiznal, ovšem mnozí kritici a fanoušci mají jednoznačnou odpověď. Když se zaposloucháte do textu, tak skutečně mnohé pasáže doslova popisují stavy, které při užití LSD bývají (marmelade sky, apod.) ===
She's leaving home - nádherná a naprosto skvostná písnička. Dívka opouští domov a rodiče nechápou její počínání, nedovedou si jej vysvětlit (we gave her everything,...). Krásné vokály jsou pro tuto písničku typické. ===
Being for the benefit of mr. Kite! - toulání se po kolotočích, alespo� takto tento song působí na mě. ===
Within you without you - v této písničce Brouci zavítají do Indie! Především díky George Harrisonovi, který touto dobou je již silně ovlivněn tímto světem. Jak je patrné, je to písnička z jeho pera. ===
When I'm sixty-four - dva klarinety na začátku: a) výborný nápad, b) skvělé navození atmosféry kabaretu. Jednoduchá melodie, přesto dokonalý kousek. Kdo by tušil, když tuto písničku psali, že Lennon skončí svoji životní pouť v pouhých 40 letech. ===
Lovely Rita - jedna z těch jednodušších písní na desce, přesto je však krásná svoji melodií a podáním. ===
Good morning, good morning - Je čas vstávat! ;) ===
Sgt. Pepper's lonely hearts club band (reprise) - ještě přitvrdíme! Neuvěřitelné! ===
A day in the life - uzavírá celou desku, pomalá a lyrická písnička, den v životě...

reagovat

Mohyla @ 05.02.2011 13:34:38
Môj najmilší album od Beatles, súhlasím *****.