Beatles, The - Let it be

Album Let It Be... Tečka za řadovou beatlesovskou produkcí. Jakým prizmatem vnímat jeho poslání a smysl? Toť otázka na tělo. Jeden úhel pohledu říká, že album nemělo vůbec spatřit světlo světa. Beatles by se tak důstojně rozloučili s vynikajícím albem Abbey Road a nepřetrvávaly by nějaké pochybnosti a nezodpovězené otázky, co by, kdyby...
Jiný úhel pohledu říká, že beatlesovská vůle měla být více tlačena k zodpovědnosti za práci celku, protože na výsledném produktu všem vždycky záleželo nejvíc a tady to najednou neplatilo.
Další úhel pohledu říká, že pokud by producentem Let It Be zůstal zkušený spolupracovník a hlavní poradce Beatles - George Martin, mohly věci získat jiný obrat... jisté je, že album začalo vznikat v době, kdy ze sebe Lennon, McCartney, Harrison a Starr ještě nesetřásli únavu z natáčecího procesu kolem "bílého dvojalba" a když k tomu připočteme uraženou ješitnost, skrytý boj o pozice... tak to ani jinak dopadnout nemohlo.
Především si ale myslím, že každý, kdo se rozhodne poslouchat album Let It Be by měl mít nejprve možnost shlédnout středometrážní filmový záznam režiséra Michaela Lindsay-Hogga (Let It Be), aby si udělal vlastní úsudek o realizačním procesu, mezilidských vztazích a koncepčním přístupu. Tuto možnost ovšem mnoho lidí nemělo a nemá, protože na rozdíl od jiných beatlesovských filmů je Let It Be v podivném postavení, kdy dodnes McCartney a Starr brání jeho běžnému zařazení do distribuce, aby divák nezískal "nesprávný pohled" na daný běh věcí...
Nic na tom nezměnilo ani čtyřicet let od vzniku, kdy jsme všichni očekávali digitalizovaný obraz a záznam na DVD potažmo Blue-ray....!?
Protože jsem velký obdivovatel Beatles, těžko se mohu odvážit hovořit v nějakých striktních a odmítavých polohách, ale pokusím se o racionálnější objektivitu, pokud to v sobě nějakým způsobem zmobilizuji.
Jak je známo, prvotní záměr byl, aby album bylo natočeno živě, bez příkras a studiových vymožeností. Po zdlouhavém a složitém studiovém nahrávání "bílého dvojalba" byl tento názor naprosto legitimní. Tento záměr ale bohužel nevyšel, ale hudební materiál (s pracovním názvem Get Back Session), od kterého se otrávení Beatles odvrátili, byl svěřen zvukovému inženýrovi Glynu Johnsovi a posléze americkému producentovi Philu Spectorovi, kteří měli s materiálem naložit tak, aby byli Beatles spokojeni... To byla fatální chyba, třebaže Spector měl jako producent výtečnou pověst. Po různých machinacích a spekulacích, kdy se s pásky nakládalo jednou jako s horkým zbožím a podruhé jako s jakýmsi odpadem mělo dojít k finalizaci... Spector sám tvrdil, že Beatles s jeho prací byli srozuměni, třebaže to McCartney dodnes striktně odmítá jako lež.
PodĂ­vejme se na tracklist.
TWO OF US - je příjemná kytarová skladba s akustickými nástroji bez baskytary a působí přímočaře jasně a přehledně podle mccartneyovského pohledu na pís�ové téma. Lennon a McCartney se zde vzájemně podporují a v textu vlastně deklarují svoje pocity a zpívají o sobě...

DIG A PONY - původní název zněl All I Want Is You. Tohle je lennonovské blues, kde vedle kytar slyšíme i elektrické piano a uprostřed krátké, ale pečlivě vystavěné Harrisonovo kytarové sólo. Rychlá akordická výměna přiostřuje sound za doprovodu správně nažhavených hlasů...(na závěr slyšíme neodfiltrovaný pokus o živé ztvárnění ze záznamu)

ACROSS THE UNIVERSE - je mimořádná skladba v každém ohledu. Patří ovšem do psychedelického období a neoddiskutovatelně je ozdobou alba a dokonce existuje její alternativní verze, která jenom podmi�uje básnivý text s nádhernými metaforami, s valivým rytmem a zvolna stup�ovaným harmonickým postupem za tajemného mystického zvolání JAI GURU DEVA OM...

I ME MINE - je osobní zpověď Harrisona, který skladbu složil jako reakci na složité vnitřní vztahy uvnitř kapely, které vyhrotily po jeho "střetu" s McCartneym během hledání optimálního kytarového tématu. Citlivý kytarista nechápal, proč se egoismus a panovačnost může stát základním lidským modelem chování a tesknost ve skladbě demonstruje rozčarování ze stavu věcí. Jeho kytarové party mají svou osobitou elastičnost a valčíkový rytmus dokáží dostat v proměně na okraj španělského tématu, za úderného rytmu ve stylu boogie...

DIG IT - je výsečí z dlouhého session. Nepřináší na album nic podnětného, závratného ani určujícího. Tato skladba měla být podle mého subjektivního vidění vyřazena. Přináší jenom nekoncepční uvolnění emocí a zabírá na albu místo (třebaže jen kratičký prostor)...

LET IT BE - je nádherný gospel song se silnou nosnou mccartneyovskou melodií a katarzí. Harrison zde vystavěl vynikající sólo (nechal bych ho hrát ještě alespo� o dvě minuty déle, měl to velmi dobře promyšlené..). Špičková a velmi silná skladba po všech stránkách, kde vedle úderného klavíru přicházejí ke slovu i hammondky. I tato nádherná skladba se dočkala alternativní verze

MAGGIE MAE - je opět téměř hospodskou hudební hříčkou, v níž se Beatles vracejí do let svého liverpoolského mládí. V kontextu alba je to ovšem vycpávka, která opět jenom zabírala místo a mohla skončit jako B strana singlu...

I´VE GOT A FEELING - je silným příspěvkem na albu a pravděpodobně poslední společnou kooperací Lennona a McCartneyho na albu. První téma je McCartneyho prací, zatímco druhé vypravěčsky zklid�ující mělo pracovní název (EVERYONE HAD A HARD YEAR), ale Lennon se s motivem nedostal dál a tak se dohodli na propojení a výtečně to do sebe zapadlo. McCartney zde ukazuje svůj výtečný hlasový potenciál. Dokáže syrově zařvat a přitlačit na emoce, zatímco Lennon jenom skepticky vypočítává jakési životní "ztráty a nálezy". Tempo je spíše střednědobé, ale přesto v písni kypí napětí a katarze v závěru. Důležitý podíl na albu...

ONE AFTER 9O9 - je klasický rock and roll, který už Beatles nahráli kdysi dávno v r. 1963 a v rámci Get Back Session se na něm rozehrávali a vraceli do nálady. Původní verze nakonec vyšla v raritách a tak si člověk říká při vší úctě, že i tato skladba, třebaže byla stylotvorná a Harrison se zde blýskl se slušným sólem, měla být z tracklistu odstraněna...

THE LONG AND WINDING ROAD - byla ryzí mccartneyovskou záležitostí, na které ostatní Beatles, třebaže jsou přítomni - vlastně neměli žádný zájem. Billy Preston zde odehraje ústrojné, ale příliš krátké sólo na varhany s Leslie boxem.
Tato skladba se stala kamenem úrazu a předmětem sváru mezi McCartneym a Spectorem, který svým aranžmá podle autora skladbu zničil. Je to smutná záležitost, stejně jako těžká a sebezpytující nostalgie, která ze skladby vystupuje o které ale všichni přesto říkáme, že je krásná....

FOR YOU BLUE - je Harrisonovo blues napsané tak trochu v duchu černošského bluesmana Elmora Jamese. Po předešlé rozevláté téměř filmové melodii přichází úderné a přímočaré hraní, v němž McCartney přesnými údery do klavíru doprovází Harrisonovu akustickou kytaru a Lennona, který hraje na steel-kytaru a vytváří onen bluesový opar...

GET BACK - tato skladba na albu vůbec neměla být! Vyšla přece na singlu a navíc v mnohem lepší verzi než byla tato, která je zase tím nepodařeným pokusem o live sejmutá na střeše sídelní budovy Apple na Savile Row v Londýně. Vnesla na album jenom zmatek a opět zabrala místo...

I tak je album zbytečně krátké a je cítit, že všichni zainteresováni, kteří na finální podobě pracovali měli jedinou snahu, aby to už všechno měli za sebou... To bylo pro album opravdu fatální!

Jak známo, v té době už měl Harrison tematicky připravené skladbu ALL THINGS MUST PASS, jako "odpad" z "bílého dvojalba" měl skladbu NOT GUILTY a BEWARE OF DARKNESS měl jako hrubou kostru, kolik chybělo do finále, se už dnes asi nedozvíme... Lennon měl zase v rukávu skladbu CHILD OF NATURE (nakonec se z ní na albu Imagine vyklubala nádherná Jealous Guy (!!) a také baladu OH MY LOVE (rovněž zachycená na Imagine) a McCartney měl skladbu TEDDY BOY a HOT AS SUN!!
Můžeme jít ještě dál a ptát se, kam zmizely rozpracované skladby jako LITTLE EDDIE, SUICIDE, NOT UNKNOWN, PINK LITMUS AND PAPER SHIRT, ROAD TO MARRAKESH nebo snad hříčky DEHRA DUN a THE MAHARISHI SONG (které ovšem vznikly v Indii o rok dřív). To už se asi také nedozvíme. V té době panovalo mezi Beatles jiné klima a po úspěšném albu Abbey Road se přestali prakticky stýkat jako kvartet a k poslednímu setkání došlo mezi McCartneym, Harrisonem a Starrem v lednu 1970 při finalizaci skladby I ME MINE, která je také vnímána jako poslední společná píse� kapely (Lennon v té době nebyl ve studiu přítomen). Záznamy skladeb byly smazány,anebo se dochovaly pouze pracovní nepoužitelné verze se kterými nikdo nechtěl nic mít.
Nakonec na albu cizopasil manažer Allen Klein, který společně s vydavatelstvím firmy Apple nabídl album za neslýchaně předraženou cenu, ovšem doplněné nádhernou fotobrožurou Ethana Russella zachycující ve fotografiích celý nahrávací proces ve Twickenhams Studios a v Apple Studios včetně scénáře.....
Sliboval jsem, že se nerozepíšu a nakonec jsem neodolal.... sorry. Mám Beatles příliš rád nato, abych dělal něco jenom tak napůl. A právě proto, že mám Beatles rád a jejich produkci vnímám komplexně si dovolím albu z výše uvedených důvodů ubrat jednu hvězdu od absolutoria. Vlastně ne Beatles, ale Philu Spectorovi, Andy Johnsovi, Allenu Kleinovi zainteresovaným na této podobě....
Nakonec vyšlo album Let It Be Naked, ale to už je jiná kapitola...
reagovat

Filozof @ 04.05.2011 12:26:33
Petr Gratias
A znáš úžasnou coveverzi Let It Be od Laibach?

Petr Gratias @ 04.05.2011 15:26:30
ZdravĂ­m, Filozofe,
samozřejmě že znám. Má v sobě mysticizmus a netušený rozměr. Já sice Laibach nemám jako svou krevní skupinu, ale tohle se jim opravdu POVEDLO.
Docela by mně zajímalo, co na to sir Paul McCartney řekl, když se k němu donesla tato coververze.
Pročetl jsem Tvůj odzbrojující rozbor na téma hudby, logiky a pragmatiky a také Tvoje postřehy a postoje.
Přinutil jsi mě více se ponořit do úvah a sebekriticky přiznám že v řadě případů můžeš mít pravdu. Já jsem ze staré školy a třebaže si myslím, že nejsem předpojatý, možná ta výchova ve mně zanechala nějaké stopy, které mi brání jednoznačně akceptovat všechno, co se stalo předmětem zajímavé polemiky.
Doba mě ovšem moc nenahrává a vnímám kolem sebe spíš špatné příklady, které mě nemotivují, ale nejsem programový skeptik, jsem jenom "hudební publicistický dědoušek" a tak mě takového prosím ber. Díky za pochopení a jako druhdy Paul Rodgers přeji Wishing well!

Filozof @ 05.05.2011 09:24:28
Petr Gratias

Děkuji za sebereflexi. Ta často značí opravdovou osobnost.

Pokusím se nastínit svůj pohled na projekt Get Back uvedený posléze pod názvem Let It Be. Nutné je zmínit album i film - obojí vzešlo z téhož a nelze jednoduše oba projekty od sebe oddělit.

1. Reality show
Chtě nechtě musím McCartneymu a potažmo Beatles přiznat další prvenství - totiž vynález reality show. Jakkoliv byli Beatles dosud novátorští coby skupina, tentokrát se to říci nedá.
Autorem nápadu byl McCartney a ostatní se stali účinkujícími. První problém. Byť se Beatles zrovna v pohodě a soudržnosti nenacházeli, svět jim stále ještě zobal z ruky. Bílé album si nevedlo špatně, přes všechny mínusy, které na něm lze najít. Čtyřka měla za sebou všechny možné úspěchy, které si lze představit. Pro pár chlapů na prahu třicítky, kteří nepotřebovali nic dokazovat sobě ani světu, celá tahle akce tak trochu zaváněla nucenou prací. Trochu ve smyslu Lennonovy poznámky, že v osm ráno nemůžete vymýšlet muziku a nechat se u toho natáčet.

2. Strávený čas
Když už něco dělat nemůžete a přitom musíte, alespo� se snažíte předstírat nějakou činnost. Tady šlo ve výsledku o přehlídku ztraceného času. Kdo je vybaven trpělivostí a prokouše se vším možným materiálem z onoho ledna 1969, může získat několik dojmů. Mně jako první vytanulo na mysli, že drtivou většinu času nejde o nahrávání alba. Možná skupině chybělo živé hraní a nakonec i kontakt jednoho s
druhým, nevím. Je to možné vysvětlení faktu, že skupina místo zkoušení nového materiálu omílá rokenrolovou i jinou klasiku včetně vlastní tvorby. Díky tomu, že vše bylo nahráno a natočeno, můžeme hodnotit. Klenot aby člověk lupou hledal - a nutno dodat, že nenajde. Na těch nahrávkách je nejcennější fakt, že je pořídili Beatles. Jejich oficiální uveřejnění by ve své době mohlo s firmou Beatles krutě otřást.
Beatles tu vůbec nehrají jako skupina, která má v podstatě všechno v kapse. Spíše připomínají partičku známých, která spolu nehrála už hodně dlouho. A tak si není schopna vzpomenout tu na slova, tu na harmonii, ale hlavně na jakéhosi společného ducha. Posluchač by pochopil, že se jedná o zkoušky (čeho vlastně?), které nejsou určené pro ucho posluchače a nemusí vše nutně sedět. Jenže Beatles to často prostě neladí. Nemyslím teď jednotlivé přehmaty či kiksy, prostě jim to nehraje dohromady. V uchu mi zůstává McCartneyho přepjatý hlas. Kdo má v paměti jeho dosud převážně vytříbený vokál, nestačí se divit. Valná část toho, co odzpívá, je rozeřvaná až běda. Jeho filmové podání Besame Mucho kolísá mezi parodií sebe sama a ztrátou vkusu.
Když se hlavního pěveckého partu ujme Lennon, zní znuděně, bez zájmu, chvílemi možná přiopilecky. A možná taky všechno dohromady. McCartneyho druhé hlasy zní často hrozně. Nechci vypadat zaujatě, ale dělá to na mě dojem, jako by chtěl za každou cenu být slyšet. Na hospodskou partu dobré, na nejlepší kapelu na světě uboze málo.
Harrison se upřímně snaží přinést pár skvělých písní. O tom, jaký je výsledek, o chvilku dále. Skutečný zájem o projekt mu však zřejmě chybí.
Nad tím vším ční jako maják pohodář Ringo. O svůj prostor se nerve, protože ví, že autorský ani pěvecký stejně nedostane. A na své bubny hraje poctivě, ze všech čtyř podává nejlepší instrumentální výkon i během bezcílného jamování. A když se zrovna nehraje a čeká se na cokoliv, Ringo sedí a poslušně čeká také. Byť se ostatní alespo� ve chvílích nutnosti probudili ke slušným hráčským výkonům, jediný Ringo snese přísnější měřítka po celou dobu zkoušení a nahrávání. Sám však kapelu spasit nemohl.
Její hraní lze často označit jako prznění písní cizích i vlastních. Vlastních minulých i budoucích. Že si neumíte představit Beatles, kteří nedokážou slušně odehrát třeba Love Me Do, You Really Got A Hold On Me, You Can´t Do That či Lady Madonna? Tak tento projekt vám je přináší. Mezi jamováním se občas zjeví verze některé z písní, které známe z konečné podoby alba. Působí to dost chaotickým dojmem, píse� se prostě objeví a zase skončí, jsa obklopena změtí úryvků skladeb všech možných žánrů. O bezkoncepčnosti celého dění možná svědčí i to, že na singlech byly vydány jiné verze, než se potom objevily na LP. Celá ta akce připomíná nahrávání až ke konci, kdy lze konečně vystopovat určitý systém.
Poctivě a nestříhat - to bylo krédo, které si McCartney vytkl před zahájením celé akce. Zákazem stříhat zaťal celému tomu pochybnému nápadu nůž do zad ještě dříve, než byl realizován. Celé to nepřineslo více než další problém - vršily se i desítky verzí jednotlivých písní, z nichž se měla vybrat ta nejlepší. Perfektní nebyla žádná, při troše práce s nůžkami by bylo možné dobrou nahrávku vytvořit. Jenže tento základní producentský postup nebyl povolen.

3. Kapela
Pokud již předtím nebyla atmosféra ve skupině ideální, tady se chvílemi jedná o skutečný rozklad. McCartney pochopitelně pro svou ideu ostatní příliš nezískal.
Nebyl však odmítnut hned zpočátku. Harrison zpětně hodnotí celý projekt jako nový rok a nový nápad, tak tedy proč ne, jedním dechem ale dodává, že brzo vše bylo zase bolestné. Pro něj asi obzvlášť, když to po pár dnech natáčení zabalil a oznámil, že ze skupiny odchází. I když byl tento konflikt aspo� na čas urovnán, loď jménem Beatles dostala další trhlinu nebezpečně blízko čáry ponoru.
Výsledný film snad ani není o Beatles - v hlavní roli se ocitá McCartney. McCartney vymýšlí, McCartney radí, McCartney poučuje, McCartney organizuje, McCartney buzeruje. Ponorková nemoc se dostavuje velmi záhy. Scéna hádky McCartneyho a
Harrisona je dostatečně známá. V detailu pěkně popisuje bezkoncepčnost celého dění: aby měl po ruce nějaký příklad, vytáhne McCartney z rukávu Hey Jude a poučuje Harrisona, že by v ní měla kytara pauzírovat. Souvislost se vznikajícím albem a filmem opravdu nenacházím. Když pak jindy Lennonovi vysvětluje, že kamery vždy a všude jsou nutné a že všichni jen trpí trémou, tento na něj zůstal nevěřícně zírat.
Aby toho nebylo málo, skupinu opustil i druhý George - tedy producent Martin. Narozdíl od prvního George se během natáčení nevrátil a od projektu dal ruce pryč. Což se ukáže později jako další problém.
Dojem ze špatného měsíce napravoval alespo� částečně střešní koncert z 30. ledna, byť ze všech myslitelných míst pro filmové finále bylo vybráno snad to nejméně vhodné - Londýn, střecha budovy, leden a mráz. Nejlepší výkony tu však podávají jak jednotlivci, tak skupina jako celek. Podíl Billyho Prestona coby hosta je nezanedbatelný.

4. Album
Deska přináší titulní McCartneyho sladbu - píse� par excellance. Byť tu narazíme na prohřešek proti původnímu konceptu alba, totiž dotočené Harrisonovo kytarové sólo. Lennon tak skvělou věc na albu nemá. Dig A Pony není nejhorší, ale kvality titulní věci dosáhnout nemůže - už proto, že hudebně je úplně o něčem jiném. A mimochodem přináší další - celkem nepochopitelný - zásah v podobě vystřižené pasáže v úvodu nahrávky. Proč právě v tomto případě došlo k provinění vůči předem danému zákazu stříhání, opravdu těžko říct.
Další čárku k dobru si Lennon může připsat za účast na písni I´ve Got A Feeling, jenže hlavní téma je McCartneyho a Lennonův příspěvek je pouze využitím hodně nedokončeného nápadu. Jeho Dig It (byť podepsáno kolektivně) nepůsobí tak nevázaně a hravě, jak by asi mělo, navíc se jedná o pouhý fragment dvanáctiminutového jamu. Across The Universe v této podobě na albu vlastně nemá co dělat, protože vznikla jindy. A tak jeho nejlepší kus Down Let Me Down se musel spokojit s pozicí béčka na singlu s McCartneyho kolovrátkovým Get Back a na album se nedostal. Aspo� se však dočkal vydání, Child Of Nature se podobného štěstí nedostalo. Harrison dopadl ještě hůře - z jeho příspěvků se chytily pouze dva: víceméně tuctová, byť mile podaná For You Blue a výborná I Me Mine. Jenže je to s ní podobné jako s Across The Universe - během natáčení Let It Be dokončena nebyla a verze z LP vznikla až na počátku roku 1970, dávno po albu Abbey Road a bez účasti Lennona (mimochodem se stala na 24 let poslední písní nahranou pod hlavičkou Beatles). Fakta o "čistotě" při jejím nahrávání jsou také dostatečně známá. Další Harrisonovy skvělé věci (All Things Must Pass, Something, Let It Down, Isn´t It A Pity) byly odmítnuty. Musím se ptát, kam dali ostatní pánové uši. Několikrát jsem konkrétně vyřazení All Things Must Pass z beatlesáckého repertoáru označil za zločin vůči Harrisonovi, a tady na tomto názoru budu trvat. Something měla to štěstí, že byla v létě oprášena pro LP Abbey Road. Této cti se dostalo i mnoha dalším skladbám dua Lennon-McCartney - Oh! Darling, Maxwell´s Silver Hammer, She Came In Through The Bathroom Window, Mean Mr. Mustard, Carry That Weight, Golden Slumbers a věřte nevěřte i Her Majesty. Stejný osud potkal i jediný Starrův pokus o vlastní příspěvek, Octopus´s Garden.
Byť jsou průpovídky mezi písněmi na desce vytrženy z původních míst, dávají - když nic jiného - dojem jakési živé produkce. Celé album aspo� v první půlce drží jakž takž pohromadě. Two Of Us je snesitelný rozjezd, Dig A Pony syrový náklad tříčtvrtečního blues. Již zmíněné koncepční problémy se zařazením Across The Universe a I Me Mine nás koneckonců coby posluchače nemusí až tak moc zajímat, a tak můžeme vnímat pouze jednu solidní a jednu skvělou píse�. Sneseme-li útržek z Dig It, dostaneme se k nádherné titulní skladbě - a pak následuje první šok: odrhovačka Maggie Mae na album asi zařazena být neměla, a když už být musela, ne snad v takto neúplné a náhle uťaté verzi (podotýkám, že kompletní verze existuje, a byla myslím zahrána jen nedlouho po té na LP použité). Nálada se zklidní s I´ve Got A Feeling. Z utržené rány se sotva vzpamatujeme u One After 909, a dostaneme další. S přeslazeným aranžmá The Long And Winding Road se celá deska sesype jak cukrová homole. Smyčce a sbory, možná snesitelné na Bílém albu, tady působí jako pěst na oko. Album zbývající dva kousky už nezachrání, především proto, že na to hudebně nemají.
S The Long And Winding Road padl na skupinu poslední problém, který se ukázal být zásadním. Byť byl možná použit jen jako záminka, znamenal ve svém důsledku rozpad kapely. Přitom píse� jako taková se dá řadit mezi McCartneyho nejzdařilejší kousky, ovšem v původním provedení znamenala krutou ránu pro jeho pověst perfekcionisty. Spector byl zřejmě veden snahou píse� pro album zachránit, jeho postup byl však v konečném důsledku dost kontraproduktivní. Jak moc se snažil Lennon celý projekt shodit, když předal pásky ke zpracování Philu Spectorovi a jako bonus přidal falzetovou hlášku o přicházejících andělech, o tom můžeme jen spekulovat. Kladem této snahy zůstává jen fakt, že Spector dokázal aspo� částečně snesitelně poskládat k sobě kousky čehosi, s čím si nevěděli rady ani
George Martin ani Glyn Johns.
Co tedy vlastně Beatles za měsíc nahrávání stvořili? Výsledkem je nijak zázračné, ale poslouchatelné album, na které si fanoušci museli počkat celý rok a čtvrt po jeho dokončení a dočkali se ho až v době, kdy byl rozpad Beatles již veřejně oznámen. A navíc bylo v datu vydání předstiženo o půl roku mladším následovníkem.
Nic nového či snad převratného objeveno nebylo a zdaleka (naštěstí) nebyl (a asi ani být nemohl) dodržen původní koncept nahrávání.

5. Film
Jakkoliv to možná bude v protikladu s prvním odstavcem, film působí od alba dosti odtrženě. Především obsahuje spoustu materiálu, který si fanoušci na albu koupit nemohli. Některé písně byly postaveny do nových souvislostí. Pár příkladů: zatímco Two Of Us album otvírá, ve filmu je prezentována jako výsledek dílčího snažení.
Mimochodem, působí tu o mnoho více křečovitě McCartneyho snahou o prezentaci seriózní za každou cenu. Nahrávka vznikla spolu s Let It Be a The Long And Winding Road až po střešním koncertu, který tedy nebyl úplným vyvrcholením celého projektu, jak nám film předstírá. Ve světle všech okolností se však zdá být vrcholem tvůrčím. Z kapely konečně vyzařuje trocha kolektivu a dobré nálady. Zvukem i obrazem. Včetně drobných a milých detailů, jako když Beatles zopakují nástup k Dig A Pony. To vše jen z toho prozaického důvodu, že se Ringo potřeboval vysmrkat.
Zvláštní figurou je ve filmových záběrech Yoko Ono. Sedí a kouká a moc toho nenamluví. Působí jak zjevení z jiného světa. Když už konečně využije svůj mikrofon, začne kvílet způsobem přijatelným snad jen pro masochisty. Její přítomnost je pochopitelně dána přítomností Lennonovou, ale jaký to mělo smysl i pro ty samotné dva, to opravdu nechápu.


6. Pár vět na závěr
Nakonec vzniknuvší film a album byly výsledkem měsíční lopoty a honby za něčím, čeho nejenže dosaženo nebylo, ale skončilo potupným fiaskem. Možnost další spolupráce se otřásla v základech a kolektivní duch skupiny byl minulostí. Hlavní rána měla ještě přijít: roztržka v obchodních záležitostech (spor Klein versus Eastman) byla již za dveřmi.
Dávám tři hvězdy jako průměr - ne za výkon kapely, ale za těch pár dobrých písniček.
reagovat

Petr Gratias @ 03.05.2011 22:54:24
Chtěl jsem Vám poděkovat za Vaši subjektivní analýzu k poslednímu beatlesovskému projektu. Myslím, že jste se v řadě postřehů velmi těsně přiblížil k rozkrývání různých záhad, poťouchlostí, nevyzpytatelností, jako málokdo. Beatlesovskou tematiku a problematiku sleduji pozorně už desítky let (jsem ročník 1955) a je to "moje skupina na celý život". To mám prověřené, třebaže se mě líbí i diametrálně odlišné hudební styly, Beatles stále zůstávají se vším všudy. Máte velmi dobrý pozorovací talent a instinkt a toho si vážím. Jen málo lidí v dnešní době dokáže pocitově nastínit různé metafory a na druhé straně velmi srozumitelně a logicky popsat historii. Blahopřeji Vám a přeji všechno dobré, máte můj obdiv!
Zkusím také já ještě přihodit nějaké to subjektivní polínko na ohe�, i když to podstatné jste řekl Vy a já to jen "doladím" svými subjetivními postřehy....

Rok 1969 začali Beatles na práci na novom albume, ktorý mal byť bez playbacku, strihania či dokrúcania a zárove� mal byť živý a nahrávaný kamerami. Nahrávanie sprevádzali opäť nezhody, počas ktorých kapelu opustil zas George Harrison, no po pár d�och sa vrátil. Pomáhal aj čierny klavirista Billy Preston. Po ukončení nahrávania (30.1. poslednýkoncert Beatles na streche štúdia) bolo tak veľa materiálu, že album i film Let it be vyšli až po rozpade kapely v roku 1970. Koniec koncov úprava skladieb Phillom Spectorom dohnala Paula k vyzradeniu rozpadu Beatles v máji 1970.

Piesne sú však ozaj dobré - Get back, Let it be, divoká I me mine či krásna The long and winding road. A nezabudnem ani na Across the universe. Takže pekná bodka za Beatles, ale pozor!! Nie je to ich posledný album, ale predposledný...
reagovat