Beatles, The - Beatles For Sale

Beatles, The - Beatles For Sale - tracklist alba, hodnocen?, recenze

1964

Tracklist:

1. No Reply (2:17)
2. I'm A Loser (2:33)
3. Baby's In Black (2:07)
4. Rock 'n' Roll Music (2:33)
5. I'll Follow The Sun (1:50)
6. Mr Moonlight (2:37)
7. Kansas City (2:33)
8. Eight Days A Week (2:45)
9. Words Of Love (2:14)
10. Honey Don't (2:59)
11. Don't Want To Spoil The Party (2:36)
12. What You're Doing (2:34)
13. Everybody's Tryin' To Be My Baby (2:23)

Total Time 32:01


Obsazení:

John Lennon – lead, harmony and backing vocals, rhythm and acoustic guitars, piano, harmonica, tambourine, handclaps; 12-string lead guitar on "Every Little Thing"
Paul McCartney – lead, harmony and backing vocals, bass guitar, acoustic guitar, piano, Hammond organ, handclaps
George Harrison – harmony and backing vocals, lead vocals on "Everybody's Trying to Be My Baby", lead, acoustic and 12 string guitars, African drum, handclaps
Ringo Starr – drums, tambourine, maracas, timpani, cowbell, packing case, bongos, lead vocals on "Honey Don't"

Additional musicians:
George Martin – piano and producer

 
02.04.2014 Akana
5 stars

Už se zdálo, že se liverpoolský zázrak nadále spolehne pouze na vlastní repertoár, ale na Beatles for Sale se vrací k modelu prvních dvou alb a osm původních písní opět doplňuje šestice coverů. Krok zpět? To by bylo zbytečně příkré. Naplnit LP kvalitním autorským materiálem by jistě nebyl problém, z nahrávacích sessions zbylo i na singl neobsažený na desce. Ale ediční zvyklosti velí držet se zatím osvědčeného mixu a Beatles mají v záloze ještě dost převzatých písní vyzkoušených na hamburském pódiu, s nimiž se mohou pochlubit. A opravdu tu nejsou jen trpěným přívažkem. Vydatně těží z klasického rock'n'rollu a třeba Berryho Rock and Roll Music nebo Kansas City/Hey-Hey-Hey-Hey! Little Richarda jsou odpálené opravdu s gustem.

Ve vlastních skladbách si kapela neochvějně drží laťku prvotřídní kvality. Skladatelská muška se zpřesňuje a tříbí, melodické a harmonické možnosti se zdají být bez hranic a Lennon s McCartneym svým songwriterským následovníkům dál úspěšně "vyjídají spíž". Dvanáctistrunka George Harrisona dostává opět víc prostoru (Words of Love, What You're Doing) a vůbec je instrumentálně čím dál víc co poslouchat. I do textů se mezi teenagersky bezstarostné veršíky nesměle vloudilo pár tmavších odstínů (I'm a Loser, Baby's in Black), však se i na titulu čtveřice tváří nezvykle vážně.

Asi nejznámějším hitem na desce je Eight Days a Week, ale léty neblednou ani další: No Reply, I'll Follow the Sun (další McCartneyho jemnůstka jaké ostatně skládá dodnes), Every Little Thing, What You're Doing. Beatles zkrátka ani na čtvrtém albu nepůsobí vyčerpaně, spíš naopak. Skoro všechno na co sáhnou se jim daří a to je opravdu velké věci teprve čekají.
reagovat

29.09.2013 vmagistr
4 stars

Vydat čtyři studiová alba za méně než dva roky by asi pro jakoukoliv dnešní rockovou kapelu byl sebevražedný úkol. Napěchovat je navíc odshora dolů hity, které si ještě za padesát let budou prozpěvovat lidé na všech sedmi světadílech, to už chce něco víc než tvůrčí nadšení a dobrou pracovní morálku. To chce talent - a Beatles byli bezesporu jedna z kapel, u nichž múzy pracovaly na třísměnný provoz sedm dní v týdnu. Jistě, ani oni neměli ve všem stoprocentní úspěšnost, ale velká většina skladeb, na kterých kdy kapela zanechala svůj otisk, jako by se ve zlato proměnila. Člověk si jen klade otázku, jak by jednotlivá alba vypadala, kdyby nad jejich obsahem měli Beatles od začátku absolutní kontrolu a nemuseli se podřizovat diktátu trhu. Čtvrté LP Beatles For Sale na toto doplatilo velmi výrazně - nebýt některých nešťastně vybraných coverů, mohlo by se jednat o jednu z jejich nejlepších desek.

Ale pěkně popořádku. Silných skladeb, z jejichž atmosféry naskakuje husí kůže, tu totiž vidím víc než dost, takže budeme nejprve chválit. Tradici silných broučích otvíráků dodržuje srdcervoucí No Reply a jen o kousek dál se dočkáme zpěvného valčíku Baby's in Black. Další, pod kůži se vrývající melodie nabízí kapela i v Eight Days a Week či Every Little Thing. Z jemnějších kousků můžu více než doporučit krásnou I'll Follow the Sun (která má, coby jeden z raných kousků Karla Plíhala pod názvem Frýdek-Místek taky šmrnc) a o nic horší What You're Doing. No a že by zbývající autorské skladby I'm a Loser a I Don't Want to Spoil the Party byly nějak méněcenné? To tedy nejsou ani náhodou. První má lehounký nádech amerického country, zatímco druhá už je typická akustická lennonovka.

Průšvih opět přichází s některými covery. Dvojice skladeb Carla Perkinse Everybody's Trying to Be My Baby a Honey Don't mi v podání Beatles vůbec nesedí. Možná, kdyby si kapela originály více přetvořila k obrazu svému a pouze je nepřehrála, zamlouvaly by se mi víc - ale takto je to jenom řemeslná práce. Medley Kansas City/Hey-Hey-Hey-Hey! je pro mě taky spíše vatou, než plnohodnotným kouskem broučí úrovně. To Berryho Rock and Roll Music má alespoň pořádný rock'n'rollový švih (a nabízí se tu srovnání s Twist and Shout z první desky). Words of Love od Buddy Hollyho Beatles zmákli snad lépe než Holly sám a v Mr. Moonlight zase Lennon pojal svůj vokální part ve stylu Jamese Browna, což také nezní vůbec špatně.

V mé osobní beatlesácké hierarchii není toto album ani mezi nejlepšími, ani mezi nejhoršími, takže čtyři hvězdičky budou rozumným kompromisem. Povedeného je tu na ně víc než dost.
reagovat

29.01.2011 springfame
3 stars

Pohledy na čtvrtý albový počin Beatles nemohou být jiné než rozporné. Nahrávání začalo v době, kdy se předchozí deska A Hard Day´s Night prodrala na vrcholy albových žebříčků po obou stranách Atlantiku. Nasazená laťka tentokrát zůstala vysoko a Beatles svůj stín nepřekročili. Jedním dechem dodávám, že je to určitě škoda. Album v jistém smyslu pokračuje v náladě svého předchůdce (hlavně jeho druhé strany), kdy se písně začínají obracet více do niterných pocitů autorů. Tento trend tady udávají především Lennonovy I´m A Loser a I Don´t Want To Spoil The Party. Na albu se především projevil časový pres, do kterého skupinu dostala mateřská firma EMI. Chtěla totiž album dostat stůj co stůj na předvánoční trh. A tak tu proti vyloženě vydařeným písním tu stojí neobvykle mnoho vaty, představované především některými převzatými písněmi.
Start desky je více než slibný. Opět byla perfektně zvolena zahajovací píseň - No Reply patří k tomu nejlepšímu, co skupina kdy vytvořila. Naléhavost střední části je umocněna přihraným tleskáním, a je asi dobře, že Beatles nepodlehli pokušení tuto pasáž zopakovat. Zůstala tak jedinečným skvostem nejen na této desce.
I´m A Loser byla už zmíněna. Oznamovala počínající Lennonovo "dylanovské období", text je autobiografický. Pod maskou šaška se skrývají smutek a pochybnosti. Lennon však trochu přecenil své pěvecké možnosti, když se dostává na spodní hranici svého rozsahu, což písni trochu škodí.
Dvanáctiosminová Baby´s In Black naopak nepatří mezi písně, u nichž by byl text rozhodující složkou. Dominantní je dvojhlas Lennona a McCartneyho. Starr s jistotou udává tempo, Harrison se se svým sólem prý trochu lopotil, ale výsledek je docela zdařilý.
Následuje neuvěřitelně spontánní podání Berryho Rock And Roll Music. Určitě jeden z nejlepších coverů nahraných Beatles, a určitě také jeden z vrcholů celého alba. Skupina měla píseň dostatečně nazkoušenou již od roku 1959, kdy se objevila na jejich koncertním playlistu, kde zůstala až do konce jejich živého hraní v roce 1966. Lennon při jejím nahrávání zapomněl i na únavných 8 hodin, které ten den již ve studiu strávil. Verze Beatles je nad Berryho trochu ospalý originál povznesena o více než jen o tu kvartu, o kterou byla transponována.
Původního materiálu bylo zoufale málo, a tak musel McCartney sáhnout až do dob počátků Beatles a vytáhnou píseň I´ll Follow The Sun, napsanou již v létě 1960 v Hamburku. Trochu lkavý akustický popěvek je naštěstí dlouhý přesně tak dlouho, kolik je ještě snesitelné. A tak působí alespoň jako příjemné odlehčení.
Hrůzu mi však nahání následující Mr. Moonlight. Naprostý omyl co do výběru i provedení. Lennon se sice snaží o jakýs takýs pěvecký výkon, ale mocně posílené druhé hlasy na kráse rozhodně nepřidají. Přesvědčivost zpodobněná v jeho předchozím čísle je ta tam. V podobě hammondkového sóla spáchal McCartney asi nejhorších čtrnáct sekund dosavadní beatlesácké diskografie. Celé to trvá nekonečné dvě a půl minuty. Proč nebyla místo toho zařazena (a vlastně nikdy vydána) stejného dne nahraná Leave My Kitten Alone, zůstává pro mě buď záhadou, nebo dokladem momentálního selhání citu Beatles pro dobrý vkus.
Kansas City / Hey, Hey, Hey, Hey není sice bůhvíjaký poklad, ale nelze jí upřít aspoň snaha o nasazení. A byla-li zařazena právě po Mr. Moonlightovi, je to právě ona, kdo opět pozvedává laťku. McCartneyho však v podobné hlasové poloze příliš nemusím, i když jsem si vědom, že mnozí budou mít názor jiný. Jako nesporné klady této verze vidím pianové trioly v podání George Martina, kráčející McCartneyho basu, Harrisonovo sólo a v neposlední řadě ránu, kterou Starr spojil obě části písně.
Obraťme list, totiž desku. Její druhá strana začíná milým fade-inem a příjemnými zvonivými kytarami. Z původních písní má snad jako jediná optimistickou atmosféru. Ač byla napsána McCartneym, hlavní vokál obstarává Lennon. Ten se však úkolu zhostil více než dobře, píseň navíc příjemně ozvláštňuje zvolnění v refrénu. A závěrečné zopakování úvodní pasáže jen dotvoří příjemnou náladu písně.
Ta pak pokračuje i v dalším kousku - Words Of Love, jakémsi opožděném holdu předčasně zesnulému Buddymu Holymu. Nahrávka Beatles opět předčila originál: Harrison je bezchybný stejně jako dvojhlas Lennona a McCartneyho. Ringo tluče do víka od kufru na kytaru sice trochu nepravidelně, takže se nahrávka občas rytmicky trochu rozjede (1:12), ale celkové vyznění je příjemné.
A teď Honey Don´t, dodnes Starrův koncertní kousek. Starr je prostě bubeník, naštěstí nad věcí - dokonce i nad tou, že není zpěvák. Nahrávka je o něco lepší než dřívější I Wanna Be Your Man, a předčí i Mr. Moonlighta. Stejně ale projde skoro nepovšimnuta.
Zastavím se na chvilku před zbytkem desky. Žádná z písní není sama o sobě špatná, ale zkrátka to jaksi nedrží pohromadě. Every Little Thing svou náladou působí snad až příliš kontrastně k rozjuchané Honey Don´t. Skladba je více záhadná faktem, že z autorského dua Lennon-McCartney se k ní nehlásil ani jeden. K těm nejlepším věcem ji asi nezařadíte, ale v paměti vám zřejmě zůstane už kvůli ojediněle použitým kotlům.
Lennonovy osobní zpovědi se mimo jiné poznají podle stylu. Pravidelně opouštěl zavedený zvuk skupiny a utíkal někam do obasti country nebo folku. Nejinak tomu bylo i v I Don´t Want To Spoil The Party. Krátký přechod do moll v každé sloce ("so I will disappear") je dokonalý, dlouhé noty v refrénu ("I still love her") jsou nádherným kontrastem. Starrovo bubnování je přesně takové, jaké si nahrávka podobného stylu žádá. Během Harrisonova sóla se bicí příjemně rozvášní, takže tvoří jeho nedílnou součást. Totéž si pak ještě jednou v malém zopakují na samém konci. V textu pak Lennon vlastní pocity raději obalil nánosem banalit, přesto síla výpovědi zůstala. Slušelo by jí lepší zařazení než na nevyrovnaný konec tohoto alba.
S What You´re Doing naléhavá nálada padá hned po skončení bubnové předehry. Možná by to mohl být snesitelný přechod k finále, jenže to jaksi nenásleduje. Beatles při výběru závěrečné skladby tentokrát prostě sáhli vedle. Má-li platit, že poslední dojem zůstává v paměti nejdéle, pak je to v tomto případě průšvih. Na Harrisona se opět nedostalo autorsky, a tak mu mělo být věnováno (stejně jako Starrovi s Honey Don´t) aspoň jedno pěvecké číslo. Zpěv se téměř ztrácí v přemíře echa, celá nahrávka je tím nepříjemně rozmáznutá. Nejhroznější je samotný úvod: jak Beatles mohlo projít tak do uší bijící rozhození rytmu Lennonovy kytary, to pořád nemůžu pochopit. Závěr měl asi evokovat náladu živého hraní, ale tento pokus už ani nejde vnímat. Kterákoliv živá verze je lepší než tento záznam.
Úroveň alba sráží - jak už řečeno - nezvyklé množství vycpávek. Celkový dojem pak hlavně v závěru lehce upadá. Na A Hard Day´s Night toto album nemá šanci, ale nedosahuje ani úrovně prvních dvou desek. Proto musím, ač nerad, i oproti nim bod ubrat.
reagovat

02.04.2009 nowhere_man
4 stars

Štvrtý album Beatles znamenal určitú zmenu v smerovaní kapely. Po prvýkrát sa objavili skladby, ktoré nezobrazujú veselosť, ktorú doteraz prezentovali. Aj obal vyzerá pochmúrnejšie. Texty sa stali introvertnejšími (I´m a loser) ale mínusom bolo použitie coverov, hoci dobrých. Zapríčinilo to málo času na skladanie nových skladieb počas turné.

Album bol opäť veľmi úspešný - držal sa 4 mesiace na čele britskej hitparády. V podstate u Beatles sa stretávame s tým, s čím málokedy - postavenie albumov v rebríčku zodpovedá aj ich kvalite.
reagovat

Detail hodnocení alba (hodnoceno x)

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 2x
verjan2, Akana
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 3x
nowhere_man, vmagistr, ZeroCZ
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 2x
springfame, Petr59
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 1x
kaktus
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje Internetplus.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000