Balance of Power - Ten More Tales Of Grand Illusion

Balance of Power - Ten More Tales Of Grand Illusion - tracklist alba, hodnocen?, recenze

1999

Tracklist:

1. Day Breaker (4:22)
2. Prisoner Of Pride (5:53)
3. Savage Tears (7:07)
4. Under The Spell (5:07)
5. Blind Man (6:51)
6. About To Burn (5:20)
7. Under Innocence Wing (1:21)
8. Sins Of The World (4:48)
9. The Darker Side (4:32)
10. Ten More Tales Of Grand Illusion (7:31)

Total Time 52:52




Obsazení:

- Lance King / vocals
- Pete Southern / guitar
- Bill Yates / guitar
- Chris Dale / bass
- Lionel Hicks / drums

 
06.02.2019 horyna
4 stars

Při procházce vzpomínkami, které že to kapely jsem cca před dvaceti lety poslouchal, mi na mysl vyplavala i tato, pro mne v době mladistvé oblíbená deska. Patří dávno rozpadlé britské formaci Balance of Power, která na konci devadesátých let stihla nahrát pět studiových alb. V tehdejší době běžný internet prakticky ještě neexistoval a nové koně jsme hledali kde se dalo. Nevzpomínám si přesně, kde jsem na Balance narazil já (možná v německém Rock Hardu), ale oslovil mě obal a následně také muzika. Tenkrát jsem na podobné produkci (dle vzoru Dream Theater) celkem ujížděl a Ten More Tales of Grand Illusion se zakrátko stalo jedním z černých koní mé fonotéky. Nějaký rok mi doma vydržel, prakticky až do doby, než začala velká stylová přestavba.

Žádnou jinou desku jsem si od Balance of Power už nepořídil a když jsem je testoval nedávno, výsledek byl totožný. Jen tento jediný disk mě znovu oslovil a já si ho prostřednictvím čeho jiného než Discogs (vždyť jde o dávno mrtvé zboží) objednal znovu. Když zakrátko placka zářící novotou dorazila, ještě ten den jsem ji šupnul do přehrávače, volume posunul doprava a oživoval vzpomínky na téměř bezstarostnou dobu, kdy je člověku okolo dvacítky. Bylo to tam znovu a já si tu desku zase pořádně užil. Tolik tedy sentiment a teď konečně i trochu těch faktografických údajů:

Balance of Power založil bubeník Lionel Hicks. Na prvním a posledním albu zpívají už jiní zpěváci, ale prostřední trojici desek svým vysokým hláskem zkrášlil Američan Lance King, jehož barva hlasu mě dodnes nepřestává imponovat. Někde jsem se dočetl, že jej přirovnávali k Jamesi LaBriemu z dob Images and Words. Nikdy mě to tak netrklo, až teď. Ale já v něm slyším i kus Mikea Barkera ze Shadow Gallery, na které jde spíš než k Dream Theater hudba Balance of Power implantovat. Jistě, není tolik "namachrovaná" (v tom dobrém slova smyslu), hráči nejsou technicky na tak vysokém vývojovém stupni jako pánové ze zmiňovaných kapel, přesto si z jejich výrazu cosi berou. Dnes mi krapet vadí zbytečně vystrčená Lionelova hra na bící, která s občasným přibroušením kytar strhává desku do metalového rance. Ale pořád je tu dostatek výsostně melodických vyhrávek, velkolepých sól a vznešených klávesových ploch (i když klávesák v sestavě chybí), které otřásají deskou mezi mantinely prog-rocku, hard-rocku, A.O.R. a power metalu.

Mrštný nátlakový začátek rozehrává úvodní píseň Day Breaker. Ale už první prohrábnutí not v akustickém kytarovém hávu a něžný Kingův vokál poponáší skladbu do úplně jiné dimenze. Když pak v bridge zní ono slastné "áááááá", King rázem šplhá do výše a v chorusu rezonují slova "Day Breakeeeer", nemůže být posluchač presovaný lisem značky "slast" neuspokojen. Druhou Prisoner Of Pride zprvu ovíjí pozoruhodné kytarové sólo a Hicksovy bubenické brejky. Klávesy zní pompézně a přijatelně atmosféricky. King ve střední poloze, kytara zlehka zařezává až do chvíle, kdy se začne vše vzpínat a šroubovat vzhůru. Refrén ale nepřichází, místo něj je tu slaďoučké sólíčko a zopakování prvních témat. Konečně se přiřítí i refrén a já vzpomínám na druhou desku Dream Theater.

Savage Tears si vezme námět z "galerie stínů" a ladně obměňuje melodie kláves i kytar. Akustika zlehka drnká, basa krásně přede a Lance vás tahá za srdce. Překrásné sbory i naléhavý refrén jen podtrhují oduševnělé okamžiky této písně. Čtvrtá Under The Spell je další trefou do mého melodiemi naplněného srdce. Žeru všechny ty klávesovo-kytarové vyhrávky, Kingův působivý vokál který se dokáže několikrát ladně zhoupnout do výšek, i sošně pompézní náladu této skladby. Blind Man je jeden z mých osobních favoritů na albu. Začíná dojemným klavírním úvodem, přidají se klávesy, riffující kytara a pulzující basa kontra dynamické bicí. Skladba si nenuceně pluje na akustických tónech a jemných riffech rezonujících v povzdálí. Rytmika krásně tluče a King je svým Blind Man v refrénu naléhavý a čitelně uvěřitelný. Výborný je také následující opernější úryvek.

Toť první půle desky. Druhou už jen telegraficky. Tu zahájí další pecka alá Dream Theater About To Burn. Po trošku zbytečné instrumentálce Under Innocence Wing a jediné vycpávce Sins Of The World přijde na řadu queenovská balada The Darker Side. Titulka Ten More Tales Of Grand Illusion desku uzavře v mírně pochodovém a pompézním duchu na křižovatce Shadow Gallery a Magnum.

Pro mě je tohle další sentimentálně srdcová záležitost. Deska prostoupena klasickou ostrovní melodikou s mírně dynamičtějším charakterem a jedinečným Kingem za mikrofonem je dobrým tipem pro všechny, kteří se občas rádi prohrabují devadesátými léty s touhou vyštrachat něco ukrytého vespod truhlice s nápisem "great melodies".

A tady malá ukázka pro nepolíbené: >> odkaz

Pište, hodnoťte, chvalte, nadávejte.
reagovat

pinkman @ 06.02.2019 11:06:14
Je to až příliš podobné na Dream Theater. To není zrovna kapela kterou bych nějak přehnaně uctíval. Děkuji za tip, ale nic pro mě.

b.wolf @ 06.02.2019 12:38:20
Mám to to nějak podobně, jako horyna, jenže na Lance Kinga, což je teda pro mě naprostá No.1, kterého jsem poprvé slyšel u absolutně famózní fošny Pyramaze (kdo nezná, mohu více než vřele doporučit), zkrátka nedám dopustit, DT ne DT... Balance of Power mě chytli od debutu "Úpadku či zkázy světa" a nesmírně mě mrzí, že skončili... :( Vydali "pouhých" pět desek, ale já je mám ve zlatém fondu progmetalu a ty desky nešly pod 4* ... už se těším na nové album Lance Kinga... :)

horyna @ 06.02.2019 12:41:51
pinkman: Dream jsou jiný level, alespoň o tu třídu víš. Balance neoslňují závratnou technikou, sázejí spíš na písničky a melodie. Je tam pomp i A.O.R. Mně neva že se ti to nelíbí, možná kdybych desku slyšel dnes poprvé já, reagoval bych stejně. Jak říkám - sentiment.

horyna @ 06.02.2019 12:45:48
b.wolf: těší mě, že tu mají takového znalce. Poslední Heathen Machine mne skrze "zvláštního" zpěváka (vůbec mi nesedl) nijak nenadchla. První nahrávky jsou příjemnější a líbivější.

john l @ 06.02.2019 18:15:19
horyno: Balance of Power znám. Léta jsem je poslouchal a desky s Kingem nejsou vůbec špatný.

Hlavně ti chci však poděkovat za vyčerpávající návod k discogs pod Iluvatar. Podle něho jsem neměl sebemenší problém. To je úžasný na kolik věcí jsem narazil. Řekl bych, že tam najdeš možná stovky, nebo tisíce běžně nedostupných titulů. A ty ceny jsou taky normální.
Jsem tvým velkým dlužníkem.

horyna @ 07.02.2019 08:28:55
johne nic mi nedlužíš :-)
Jsem rád, že jsi spokojen. A co jsi tam tedy nahrabošil, jestli to není tajné?

Ještě k Balance - tvá nejoblíbenější fošna?

Simon @ 07.02.2019 14:59:02
Netušil jsem, že tahle kapela existuje. Jak už jsem tu psal, oproti vám, co sem píšete, toho znám opravdu jen zlomek a musím před vámi smeknout. Neznám spoustu kapel, o kterých si tu díky vám čtu. Tedy ani Balance of Power. Ukázku pro nepolíbené jsem si poslechl a i já tam vliv Dream Theater slyším a současně souhlasím s tím, že tohle je díky melodiím a tak nějak celkově přístupnější. Není to ale muzika mě. I tak díky.

john l @ 07.02.2019 16:34:38
horyna: Od Balance of Power považuju za nejvydařenější debut a tuto trojku.

Z discogs jsem si objednal dvoje Iluvatar, doplnil jsem další Echolyn a na střídačku přidal ještě nějaké věci ze sedmdesátek. Mám obrovitánský pořadník, který by se tam dal rychle přefiltrovat ve skutečnost. Ale musím na to jít pomalu.
Stalo se ti žes tam taky něco nenašel?

horyna @ 09.02.2019 07:54:08
Johne Echolyn považuji za největší naději a zároveň star na americké progresivní scéně. Málokdo je v kompozích tak dokonalý, jako právě oni. Ať posloucháš As the World, nebo desku poslední, vždy se z toho stává dokonalý hudební svátek. Echolyn Forever!!!!!!!!
Jistě, někdy je i na Discogs něco vyprodáno. Právě čekám, až se tam jeden titul objeví.

Detail hodnocení alba (hodnoceno x)

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 1x
horyna
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

Přihlášení

uživatelské jméno

heslo

Auto-login
» nový uživatel

Progboard Radio

» Pustit radio
» Progboard TV

Diskografie Balance of Power


copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje Internetplus.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000