Bakerloo
Kořeny Bakerloo sahají do druhé poloviny šedesátých let, kdy kytarista Dave 'Clem' Clempson založil bluesrockové trio s Johnem Hinchem (bicí) a Davem Masonem (baskytara), v jehož případě šlo pouze o shodu jmen se známým kytaristou z Traffic, a také o krátkou epizodu.
V únoru 1968 ho vystřídal Terry Poole, na kterého Clempson narazil v jednom z birminghamských disco klubů. Doladěné sestavy, která přijala název Bakerloo Blues Line, se chopil ostřílený manažer Jim Simpson. Začlenil ji do svého projektu Big Bear Ffolly, v jehož rámci absolvovala koncertní šňůru po střední Anglii ve společnosti Tea & Symphony, Locomotive a Earth (Black Sabbath).
V říjnu se Bakerloo Blues Line poprvé představili v Peelově pořadu Top Gear na BBC Radio 1, v Marquee předskakovali jak Led Zeppelin při jejich koncertní premiéře pod tímto názvem, tak i Jethro Tull při jejich posledním vystoupení ve věhlasném klubu. Traduje se, že toho večera dostal Clempson nabídku nahradit v Andersonově bandu odcházejícího Micka Abrahamse. Tehdy však ještě věřil v budoucnost vlastní kapely, cítil pouze potřebu získat zdatnějšího bicmana. Neváhal tak na bubenické stolici roztočit nevídanou fluktuační spirálu.
V prosinci 1968 nastoupil Tony O’Reilly (ex-Koobas), v lednu 1969 ho vystřídal Peter York (ex-Spencer Davis Group), v únoru zkusili štěstí další, mezi nimi např. John 'Poli' Palmer (ex-Blossom Toes), obstál ale až Keith Baker. Soubor zkrátil název na Bakerloo a jako jeden z prvních podepsal smlouvu s novým labelem Harvest (EMI), kde 11. července vyšel singl Driving Bachwards/Once Upon A Time. Adaptace Bachova Bourée s hostujícím trumpetistou Jerrym Salisburym se dostala i na album, které vznikalo v londýnských Trident Studios v produkci legendárního Guse Dudgeona. Na pultech se objevilo v polovině srpna 1969 bez původně navrženého názvu Gang Bang. Navzdory příznivým recenzím komerčně propadlo, Clempson už byl ale stejně jednou nohou v Colosseum, kam nastoupil po jediném koncertu s Cozym Powellem a Davem Peggem na Nottinghamské univerzitě.
Simpson uhájil značku Bakerloo a snažil se ji udržet při životě, přestože se i Poole s Bakerem pustili do nového projektu May Blitz. Na uvolněné místo nakonec nastoupil Adrian Ingram, sestavu rozšířil saxofonista George Northall a restartovaná formace vyrazila začátkem roku 1970 na krátké turné po Británii a Německu. Chabý ohlas však přiblížil definitivní konec souboru, který se rozloučil vystoupením v Marquee 14. května.
Ingram s Northallem využili Simpsonovy nabídky do právě vznikajících Hannibal (viz. profil), Clempson hrál s Humble Pie, Rough Diamond, Champion, Snafu, Strange Brew aj., spolupracoval s nekonečnou řadou muzikantů.
Původní bubeník Hinch našel uplatnění v kapele Hiroshima s Robem Halfordem, spolu přestoupili i do Judas Priest, Baker pokračoval v Daddy (pre-Supertramp) a Uriah Heep, Poole v Graham Bond Organisation a Vinegar Joe.
zdroj: sleeve-note by Chris Welch (REP 2000), www.tamworthbands.com, www.themarqueeclub.net
Borek, 03/2011 ... (celý článek)
Discografie a recenze
