"For me, it was never sex, drugs and rock 'n roll. It was rock 'n roll." Randy Bachman, 2004
Kariéra Randyho Bachmana se začala odvíjet na začátku šedesátých let v souborech bez budoucnosti The Embers, The Velvetones a The Jurymen. Spolupráci s bubeníkem Garrym Petersonem vyměnil koncem roku 1961 za anabázi v uskupeních zpěváka a kytaristy Chada Allana (Allan & The Silvertones, Chad Allan & The Reflections a Chad Allan & The Expressions). V prosinci 1965 se všichni tři sešli v první sestavě The Guess Who, Allana však od mikrofonu brzy vystrnadil tehdy sedmnáctiletý Burton Cummings, zatímco Bachman kapelu opustil na vrcholu popularity. Jednak se stupňovala jeho rivalita s novým frontmanem, druhak byl stávající životní styl v rozporu s jeho mormonskou vírou.
Po instrumentální sólovce Axe (1970) zakládá s Allanem country-rockový soubor Brave Belt, kde se poprvé představil i mladší z bratrů Robbie 'hejkal' Bachman (bicí). Jejich albový debut z roku 1971 se však s úspěchem minul a Allan se rozhodl propříště dát přednost studiu a manželství. Bachmanové na radu dalšího Kanaďana Neila Younga oslovili univerzálního kytaristu a majitele hromového hlasu Freda Turnera. V roce 1972 s ním natočili album Brave Belt II s již jasně patrnými záblesky dřevorubeckého rokenrolu, na který si kapela časem vyhobluje copyright (tak hlasitě, že o tom muselo být slyšet až v Jacksonvillu). Pro koncertní turné přibrali jako druhého kytaristu svého bratra Tima, s nímž také nahráli nový materiál pro třetí album. Přes 20 hudebních vydavatelství ale snímek odmítlo, než s kapelou v dubnu 1973 uzavřel smlouvu Charlie Fach z Mercury Records. Rozhodnutí v něm uzrálo při poslechu prvního vzorku, jeho podmínkou však bylo intenzivní koncertování a nový název formace.
Truckerský časopis byl inspirací pro jeho změnu na Bachman-Turner Overdrive a přebuzení se promítlo také do loga, obalů desek i samotného soundu kapely. Vytrvale odmítaný materiál se svého vydání dočkal 17. května 1973 a propracoval se na deváté místo domácího albového žebříčku!
Předvánoční titul Bachman-Turner Overdrive II přinesl singlové hity Takin' Care Of Business a Let It Ride, a před kapelou narýsoval veskrze slibnou budoucnost, kterou nezhatil ani Timův nedobrovolný odchod z kapely na jaře 1974. S příchodem Blaira Thorntona (ex-Crosstown Bus) se ustálila klasická sestava, která se v srpnu představila veleúspěšným albem Not Fragile s dalšími dvěma hity. Vedle prvního singlu Roll On Down The Highway se jím stal Randyho lehkovážný song You Ain't Seen Nothin' Yet, který přitom své místo na desce získal až dodatečně a singlem se stal až po třítýdenním autorově váhání. Nakonec to dopracoval na první místo ve Státech a druhé v Británii!
Povzbuzená kapela byla při chuti a během šesti dnů nahrála skladby pro další úspěšné album, které vychází v květnu 1975 pod titulem Four Wheel Drive. Obsahuje další vrchol domácího singlového žebříčku, kterým je Bachmanův vzkaz Cummingsovi nazvaný Hey You, a také něco nevyužitého materiálu z natáčení předchozí desky.
Na vlně obrovského úspěchu firma znovu vydává druhé album Brave Belt, tentokrát pod značkou Bachman-Turner-Bachman s původním názvem jen v podtitulu, a skupina do konce roku stihne připravit další album. Deska Head On vychází s rozkládacím plakátem s portréty všech členů kapely a je považována za bod zlomu v historii Bachman-Turner Overdrive. Přinesla jak ústup od dosavadní přímočarosti, tak odliv posluchačů. Znavené sestavě nic nepomohla ani hostující účast jednoho z pionýrů rokenrolu Little Richarda ve strhující jízdě Take It Like a Man.
Nasazené tempo vydržet snad ani nešlo, vedle japonského turné tak rok 1976 přináší jen první kompilaci, která pod titulem Best of B.T.O. (So Far) mapuje dosavadní tvorbu skupiny.
Kocovinu z dílčího neúspěchu se Randy Bachman snažil překonat další porcí nové muziky. Album Freeways z února 1977 je až na jednu výjimku jeho dílem, zatímco Turner odzpíval pouze dva songy a nesouhlasil ani s vlastní fotkou na obal desky. Nakonec se Bachman nezavděčil nikomu, skalní příznivci BB-sound nepřijali, nové fanoušky v punkem pohnuté době nezískal. Album komerčně propadlo, načež se rozčarovaný frontman rozhodl pustit do práce na sólovém projektu a dočasně pozastavit činnost bandu.
Vítanou připomínkou jeho předchozích aktivit byl první živák Japan Tour: Live!, který obsahoval novinku Slow Down Boogie, k mání však byl právě jen v Japonsku a Kanadě.
Po nezdaru druhého sólového pokusu Survivor z roku 1978 Randy Bachman zakládá vlastní soubor Ironhorse, později Union. Tehdy už má ale za sebou albovou premiéru také zbylé trio, které překvapilo rozhodnutím pokračovat s baskytaristou Jimem Clenchem (ex-April Wine). Turner se chopil kytary, formace předešla sporům zkrácením názvu na B.T.O. a již v únoru 1978 vydala slibný titul Street Action.
Nápady však rychle došly. O rok později vychází album Rock n' Roll Nights, pro které si kvartet nechal napsat několik skladeb od bubeníka a producenta Jima Vallanceho, jednu píseň dodal i jeho známý, tehdy neznámý Bryan Adams. Nesourodému materiálu nepomohly ani Clenchovy utahané příspěvky, ani návrat do amerického singlového žebříčku, jenž obstarala Turnerova Heartaches.
Přesčasové dny kapely byly prozatím sečteny.
S myšlenkou na reunion přišel v roce 1983 Randy Bachman. Jeho představu o návratu v původním složení však "rovnostářskými" požadavky zhatil Robbie. Volným místem tak vzal zavděk starý známý Garry Peterson z The Guess Who.
Na Fachově novém labelu Compleat vychází v září 1984 eponymní album a skupina absolvuje americké turné s Van Halen, z něhož je pořízen živák Live! Live! Live! se dvěma novými songy, Bad News Travels Fast a Fragile Man (studiová nahrávka s přidaným ohlasem publika). Na pultech se objevil na jaře 1986, kdy se Bachmanova družina znovu připojila k Van Halen při jejich 5150 Tour, tentokrát ale oslabena o jednoho muže, když nebyl k dispozici Fred Turner. Závěr společného turné však zároveň znamenal konec první části comebacku. V příštích dvou letech byl aktivní jen Tim Bachman, který dostal souhlas k používání značky B.T.O. pro svůj band v čele se zpívajícím kytaristou Randym Murraym.
Druhý návrat Bachman-Turner Overdrive na scénu, tentokrát v klasickém obsazení, se odehrál v roce 1988. Přinesl nekonečnou šňůru koncertů, která se nepřetrhla ani koncem roku 1991, kdy Randy Bachman znovu odešel za vlastními projekty. V sestavě, která opět přijala zkrácenou verzi názvu B.T.O., byl nahrazen právě Murraym, což se ukázalo být tím nejtrvalejším možným řešením. Nová podoba skupiny s přestávkami vydržela hrát až do konce roku 2004! Vedle stovek vystoupení po ní zbylo kompilační album Trial by Fire: Greatest and Latest (1996), které mj. obsahovalo čtyři novinky, koncertně vypilovanou cover verzi The House of the Rising Sun nebo Murraym nazpívaná čísla You Ain't Seen Nothing Yet a Hey You. Jediným nezdarem sáhodlouhé etapy tak zůstala nominace do kanadské hudební Síně slávy v roce 2003, kdy B.T.O. odmítli pozvání, pokud jim nebude umožněno vystoupit v aktuální sestavě bez Randyho, takže je samotné "uvedení" nakonec minulo.
Bývalý mormon ("Náboženství je spousta pravidel a faktor strachu") mezitím natočil řadu sólových alb (Any Road, Bob's Garage, Merge, Jazz Thing I & II), absolvoval turné s The Guess Who, narovnal vztah s Burtonem Cummingsem, s nímž spolupracoval na několika titulech (Songbook, The Thunderbird Trax, Jukebox), od léta 2005 uváděl úspěšný pořad Randy's Vinyl Tap na CBC Radio One a televizní show Road to Guitar vysílanou na Discovery Channel, v lednu 2009 si po letech zahrál s Timem a s vlastním Bandem (Mick Dalla Vee, Brent Knudson a Marc LaFrance) cestoval po celé Severní Americe.
12. září 2009 však deník Winnipeg Free Press oznámil, že se pánové Randy Bachman a C.F. Turner domluvili na společném programu, vč. koncertních termínů v Kanadě, USA i Evropě v příštích dvou letech.
Světová premiéra projektu Bachman & Turner se uskutečnila v červnu 2010 na festivalu Sweden Rock a v září bylo na světě eponymní album, které je tou nejlepší pozvánkou na jejich vystoupení.
zdroj: www.randybachman.com, sleeve-note, www.thecanadianencyclopedia.com
Borek, 03/2011 ... (celý článek)
