Atomic Rooster - Atomic Rooster

Atomic Rooster - Atomic Rooster - tracklist alba, hodnocen?, recenze

1970

Tracklist:

1. Friday The 13th (Crane) - 3:35
2. And So To Bed (Crane) - 4:13
3. Winter (Crane) - 6:57
4. Decline And Fall (Crane, Graham, Palmer) - 5:49
5. Banstead (Crane, Graham, Palmer) - 3:29
6. S.L.Y. (Crane) - 4:46
7. Broken Wings (Grun) - 5:41
8. Before Tomorrow (Crane) - 5:54

Bonusové přídavky na CD:
9. Friday The 13th (Crane) - 3:31 (1970 US Version)
10. Before Tomorrow (Crane) - 5:51 (1970 US Version)
11. S.L.Y. (Crane) - 4:58 (US Version)
12. Friday The 13th (Crane) - 4:29 (BBC Radio Session, Mike Harding - 26.05.70)
13. Seven Lonely Streets (Du Cann) - 6:16 (BBC Radio Session, Mike Harding - 26.05.70)


Obsazení:

Vincent Crane - piano, organ, guitar
Carl Palmer - drums
Nick Graham - bass, vocals, flute
John Du Cann - guitar, vocals

 
24.07.2012 Petr Gratias
4 stars



První album britských Atomic Rooster ̶ Atomic Roooster mě v první polovině sedmdesátých let utkvělo v paměti svým obalem, na kterém byl zdařile namalován podivný pták s ženskými ňadry s rozepjatými křídly v nějaké skleněné (nebo plastové) krabici. V té době jsem už znal jejich druhé album Death Walks Behind You a byl jsem dokonale očarován hudbou a soundem, která se z alba linula. Celkem logicky tedy můj zájem o první album byl výrazně zesílený…
Atomic Rooster se stali „mojí kapelou“ a tak jsem postupně během dalších let jejich alba shromažďoval, třebaže k některým album jsem měl blíž a k jiným jsem cestu našel až po několikátém poslechu. Drtivá většina mě ale pohltila napoprvé.
Konec šedesátých let byl ve znamení mnoha experimentálních kapel a do módy přišlo hrát v triu (Jimi Hendrix Experience, Cream, Groundhogs, Nice… přichytíme-li se přísně instrumentálního složení, „triem“ se stávají i Led Zeppelin, The Who, Free nebo Crazy World Of Arthur Brown). Po rozpadu poslední jmenované psychedelické legendy se kreativní varhaník a klavírista Vincent Crane a vynikající bubeník Carl Palmer spojili s baskytaristou Nickem Grahamem, který zpíval a také hrál na flétnu a už na počátku r. 1970 vychází první album nové skupiny Atomic Rooster, sledované velkou pozorností hudebních kritiků a příznivců progresivního rocku…

FRIDAY THE 13th – úderný začátek nám nabídne dobře vymyšlený riff pro rockovou kapelu, která si v sobě nese psychedelickou minulost, ale vstupuje na hardrockovou půdu. Výtečně pojednané bicí nástroje Carla Palmera zaručují bezpečný chod tohoto rytmického motoru společně s baskytarou Nicka Grahama a samozřejmě nechybí podnětná hra dravého varhaníka Vincenta Cranea.

AND SO TO BED – deklarovaný hardrock se v další skladbě poněkud vytrácí. Cítím tady vliv Nicka Grahama. Jeho baskytarová linka má patřičnou důraznost, stejně jako zpívaný part. Jeho hlas je nosný a výrazný, třebaže to není typ dravého rockové shoutera. Dokonce sem zavál vítr i jisté jazzové prvky a skladba jakoby vnitřně hledala svou ideální polohu. Crane střídá hammondky a klavír, na kterém nás ohromí svými ráznými úhozy. Instrumentálně se zde nedá nikomu nic vytknout. Souhra je jasná a dynamické napětí, které skladbu provází….

WINTER – krásně zádumčivý flétnový part souzní se samotným názvem skladby. Palmer hraje na zvonečky, Crane klavírní party a Graham spíše subtilní basové tóny a jeho mírně zasněný hlas koresponduje s atmosférou období sněhu, stmívání a stísněné nálady. Příjemná balada, která výrazně vybočuje z tematického zaměření a přináší nové hledačské prvky. Palmer neváhá použit tympány a Craneův klavír získává tajemnou ozvěnu a ve spojení s flétnou se tahle kooperace jeví mému sluchu jako velmi zdařilá. Nejsou to ani Trafic, ani Jethro Tull, ani Van Der Graaf Generator…. výtečné odstínění dynamiky z první fáze skladby nabývá na větší důraznosti a hutnosti, ale návrat do původního pojetí je vnitřně jaksi logický a my se zase zvolna vracíme na zádumčivou polohu. Dokonce se zde objevuje i violoncello (?!). Skladba, která má schopnost potěšit duši, ale muzikantsky se napřímit za přispění fanfár dechové sekce…

DECLINE AND FALL – kloubení rhythm and blues, jazzu a rocku se zde děje ve velmi vkusném a promyšleném tématu. Palmer nás svými důraznými bubenickými breaky a akcenty dostává do kolen a Crane na svoje hammondky řádí s velkou vervou a odevzdaností. Bubenické eskapády Palmer předvádí už u Atomic Rooster, třebaže svoje schopnosti superbubeníka na britských ostrovech rozvinul ještě hlouběji u Emerson Lake And Palmer. Tady už máme možnost posoudit jeho technické schopnosti, do kterých baskytara Nicka Grahama výtečně zapadne a Crane si pohrává s klávesami varhan s erudicí opravdového mistra, který má za sebou bohatou dlouholetou praxi. Instrumentálně emotivní záležitost plná zhutnělého varhanního soundu s jedinečnými rytmickými postupy. Palmer se v další fází nezdráhá natočit playbackem i percussion a Graham proměňuje téma instrumentálních pasáží ve zpívané party. Nic polovičatého, všechno dotažené do konce.

BANSTEAD – na počátku zní skladba jaksi rozvláčně jako tklivá balada, ale posléze ji Graham dokáže pořádně naostřit proměnami svého dravého vokálního projevu. Procol Harum, Moody Blues a The Trinity se pohybují v jiných rovinách. Rocková tendence dostat do skladby pořádný nářez a zachovat přitom proporce je zde zachována. I zde nám do hry vstupuje violoncello a i když se muzikantsky kapela drží na vysoké příčce a nebojí se experimentovat, přesto se mi zdá tenhle model jako hledání nějaké výslednice….

S.L.Y – psychedelický úvod prořízne originální zvuk bass fuzzu a pak už se skladba dostává na neklidně rozhoupanou hudební půdu. Vliv jazzu a rhythm and blues je hodně čitelný, ale s mnohem dravějším nástupem, než bylo ještě před pár lety v daném stylu zvykem. Nezbývá mi než pochválit basové linky a syrový vokální projev, které jsou pro skladbu opravdovou životodárnou mízou. Pořádně vypilované rytmické postupy a zpívaný projev mají pořádný tah na branku a celá kooperace vrcholí dramatickým finále….

BROKEN WINGS – úvod mocných fanfár přece jenom překvapí. Jakoby se zde objevilo velké téma z nějakého historického filmu opěvující anglickou historii. Další téma s varhanami a syrovým soul-bluesovým projevem v hlase mi ale evokuje model skladby Broken Wings od Johna Mayalla z alba Blues Alone (1967). Je ovšem r. 1970 a skladba musí znít dravějí a syrověji bez uhlazování. Tady je ovšem hard rock zapouzen a vracíme se zde na odvážnější platformu rhythm and blues s pořádnými soulovými kořeny. Výtečně zahrané a přesvědčivě interpretované, ale i přes nesporné progresivní prvky bych skladbu nazval dalším hledačským modelem. Závěr opět patří patetickým fanfárám, o kterých nejsem zase tak úplně přesvědčen, že skladbě pomáhají k výjimečnosti…

BEFORE TOMORROW – rockově hutné téma s modulujícími tóny varhan a s výtečně dusající rytmikou je tou správnou vizitkou kapely, baskytara sem zanáší prvky jazzu a mňoukavé hammondkovské tóny sviští nad harmonickou strukturou jako vichřice. Ano, tohle je pohled do budoucnosti Atomic Rooster. Palmer se ve své hře opravdu dostává na mistrovskou platformu. V další fází nezapomene použít percussion, stejně tak jako Graham opět sáhne po flétně. Bicí baterie se zde rozbíhá do šíleného maelströmu za zdušených výkřiků a basového běsnění, kdy i Crane stržen rytmem řádí jako kulový blesk. Nechci říct přímo nejlepší, ale v každém případě jedna z nejpřesvědčivějších skladeb na albu, která nám představuje novou hvězdu na britském poli progresivního rocku. Katarze hudební instrumentace je famózní až do konce.

První album Atomic Rooster sice v Británii hned napoprvé nevystoupalo do nejvyšších příček popularity, ale hudební kritika byla fascinována takovou porcí energie a vyspělé instrumentální dovednosti, že kapelu nepustila z pozornosti. Jsem z alba nadšen i po letech. Kladu si otázku, jak by kapela zněla dál, kdyby po několika měsících ze sestavy neodešel Nick Graham (do Skin Alley) a jeho baskytara, flétna a hlas byly doplňovány kytaristou a zpěvákem Johnem Cannem a kdyby zůstal i Carl Palmer….. To jsou ovšem jenom „kdyby“.
Objektivně řečeno ovšem jednu hvězdičku uberu, protože vrcholné okamžiky u kapely teprve přijdou a tak to bude „jenom“ za čtyři. Album mohu vřele doporučit všem milovníkům poctivé, rozmáchlé a dravé hudební formy, protože tady se nikdo nešetří a hraje jako o život s maximálním nasazením.





reagovat

hejkal @ 24.07.2012 18:08:54
Veru, milovať Atomic Rooster je ľahké, originálnejšiu a pritom stále skvelo rockovú kapelu aby človek hľadal lupou.

Jardo @ 28.03.2015 08:33:16
..."tu sa nikto nešetrí a hrá, ako o život s maximálnym nasadením." - dokonalá charakteristika, s ktorou súhlasím.

Atomic Raster som, v porovnaní s ostatnými legendami hardrocku, spoznal až neskôr, ale ihneď sa zaradili medzi mojich favoritov.

01.12.2008 hejkal
4 stars

Využívam možnosť copy paste a vraciam, čo som kedysi splodil. Áno, jedna z najzaujímavejších (a zároveň mnou osobne najviac preferovaných) skupín je tu.

Debut skupiny, kde hrá mnou zbožňovaný Carl Palmer, sa nesie v psychedelicko-rockovom duchu. Mám tu česť vlastniť CD, kde sú okrem anglickej verzie albumu aj tri skladby z americkej verzie, kde dohral gitaru John Cann (konkrétne do skladieb S.L.Y., Before tomorrow a Friday the 13th).

Ale po poriadku. Svojho času vyšiel v časopise Muzikus profil všetkých troch bubeníkov, ktorí hrali v prvej etape skupiny, a kde bolo konštatované, že čo bol Yardbirds pre gitaru, to bol Atomic Rooster pre bicie. Netreba dodávať, že sa s týmto výrokom úplne stotožňujem. Ba čo viac, hriešne si dovolím konštatovať, že Palmer z nich všetkých ukázal najmenej. Samozrejme, aj najmenej znamená dosť (hovoríme predsa o Palmerovi!). Sólový vstup v Decline and fall sa miestami dosť podobá na sólo v skladbe ELP Tank (ibaže má trošku horší zvuk).

Nick Graham bol zdatný spevák a dovolím si tvrdiť, že aj ako spoluautor zanechal na doske dosť. Neskôr v Skin Alley (predovšetkým na doske Two quid deal) sa človek neubráni dojmu, že počuje Atomic. :)

Vo všeobecnosti je celý album výborný. Neskutočne zaspievaný Banstead, krásna balada Winter, nářez Friday the 13th, čistokrvné blues Broken wings... Škoda slov, to treba počuť. A to najlepšie ešte len malo prísť. (Preto 4*)

reagovat

martin69 @ 10.03.2011 14:07:09
hejkal : já vlastním tuhle desku od Repertoire Records z roku 1991.Skladby jsou trochu přeházené a jako bonus je skladba Play The Game.

hejkal @ 10.03.2011 14:09:57
Hej, tú som mal aj ja. Atomic Rooster som však nevyhnutne nemohol opomenúť, keď vyšli nanovo. Pôvonú som tuším niekomu predal za zostatkovú bazárovú cenu.

hejkal @ 10.03.2011 14:12:04
Tá z roku 1991 obsahuje americkú verziu albumu so skladbami, kde už gitaru dohral DuCann. Tá, čo mám teraz, doplnila aj anglické vydanie s Grahamom.

martin69 @ 10.03.2011 14:13:40
Díky za info!

pito63 @ 11.03.2011 13:05:59
Skupina, o ktorej nemôžem tvrdiť, že by som ju extra vyhľadával. Čítal som zaujímavý názor; najväčší problém Atomic Rooster bol Vincent Crane.

hejkal @ 11.03.2011 13:13:21
Áno, on je najväčším vo všetkých smeroch, nielen v problémoch, on je totižto Atomic Rooster.

pito63 @ 11.03.2011 13:14:25
Áno, práve preto sa ho nemohli zbaviť.

hejkal @ 11.03.2011 13:16:39
To je údel géniov. :)

pito63 @ 11.03.2011 15:22:43
Genialita má aj temné stránky. Nemám nič proti Vincentovi a Atomic Rooster. Pri jeho chorobe však pochybujem, že to bola skupina, kde bolo všetko s kostolným poriadkom.

Mirek Kostlivý @ 11.03.2011 15:43:45
A taky tu ani nejsme od toho, aby jsme někoho soudili. Posuzovat můžeme jedině hudbu, kterou kdo v minulosti vytvořil. A Vincent Crane se opravdu nemá za co stydět.

pito63 @ 11.03.2011 16:36:52
Nie som sudca, preto nikoho nemôžem súdiť.

Apache @ 11.03.2011 16:40:46
:-)

Petr Gratias @ 28.11.2011 08:29:13
Překvapuje mě, jakým způsobem je tady nazíráno na jednoho z nejgeniálnějších varhaníků v Británii - Vincenta Cranea!
Bez Vincenta Cranea by neexistovali ATOMIC ROOSTER Ani Carl Palmer, ani Nick Graham by (ve vší úctě k jejich muzikantskému podílu) kapelu nezaložili, nevytvořili a nedali jí takovou pečeť, jako ON.
Vincent byl bohužel duševně nemocný člověk a jeho nemoc se plíživým způsobem v dalších letech vzdalovala a zase vracela. Byl to silný introvert a zranitelný a labilní člověk, ale po umělecké stránce to byl mimořádný zjev - jako varhaník, klavírista, aranžér a skladatel.
ATOMIC ROOSTER nedosáhli takové slávy a obchodního úspěchu jako např. Emerson Lake And Palmer nebo Deep Purple a Yes.... ale po muzikantské stránce se Vincent Crane Emersonovi a Lordovi vyrovnal.
Stačí se podívat na koncertní a studiové záznamy Atomic Rooster....
Chtělo by to více úcty a respektu k takovým hudebníkům jako byl (bohužel musím psát v minulém čase) Vincent Crane.... Marně přemýšlím, kdo by ho v dnešní době dokázal v takové šíři nahradit, ale nikdo mě nenapadá....

PaloM @ 28.11.2011 16:10:54
Vincent Crane mal nezameniteľný štýl hry na organ a klavír, bez neho by ma Atomic Rooster nebavil. Neviem nič o jeho zdravotných problémoch, a ako to ovplyvňovalo chod skupiny, preto to nemôžem komentovať.

PaloM @ 28.11.2011 16:24:45
Našiel som podrobný článok o Vincentovi Crane v angličtine, ak mám niekto chuť si prečítať. Za serióznosť neručím, ale asi je to OK >> odkaz

Colin Harper, autor, článku >> odkaz

Neskôr si to prečítam.

Jardo @ 28.03.2015 10:08:12
S tými bubeníkmi to je pravda - žiadna kapela nemala takých bubeníkov a ani (asi) mať nebude.

Hejkal: ktorý z nich ťa v AR najviac zaujal?

Mirek Kostlivý @ 28.03.2015 18:44:28
Nejenom kvalitní bubeníky! V kapele se vystřídalo mnoho výborných zpěváků, kteří byli častokrát i výbornými skladateli. Neznám jinou kapelu, kde by se na prvních čtyřech deskách vystřídali čtyři tak dobří zpěváci (Graham, Du Cann, French, Farlow) - jeden lepší než druhý! Vincent Crane byl navzdory psychické nemoci při tomto výběru jedinečný. Je to velká škoda, že již více jak 25 let není mezi námi.

hejkal @ 30.03.2015 17:34:09
Všetci traja z pôvodného obdobia ma zaujali rovnako. Najradšej mám Hammonda, pretože bol "najrockovejší", ale inak je mojou večnou jednotkou Carl Palmer, idol a no.1 od čias, kedy som to začal myslieť s bicími vážne. Parnell je tiež zaujímavý, ale jeho štýl je chvíľami zvláštny a najmä, vydržal mu len jeden album.

Detail hodnocení alba (hodnoceno x)

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 3x
zdenek2512, VaclavV, jiří schwarz
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 2x
hejkal, Petr Gratias
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

Přihlášení

uživatelské jméno

heslo

Auto-login
» nový uživatel

Progboard Radio

» Pustit radio
» Progboard TV

Diskografie Atomic Rooster


copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje Internetplus.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000