Ark - Ark

Ark - Ark - tracklist alba, hodnocen?, recenze

1999

Tracklist:

01. Burning Down (5:26)
02. Where The Wind Blows (5:06)
03. The Hunchback Of Notre Dame (8:53)
04. Singers At The World's Dawn (6:56)
05. Mother Love (8:43)
06. Center Avenue (5:54)
07. Can't Let Go (9:44)


Obsazení:

Jorn Lande / lead vocals
Tore Ostby / lead guitars
John Macaluso / drums

 
03.12.2018 horyna
5 stars

Kdekdo může namítnout, že dvojka Ark je zkrátka lepší, přehlednější, umírněnější, poslechově dotaženější nebo jen hudebně pestřejší. Ano, já s ním budu v některých bodech rád souhlasit, ale skutečně silný progresivní masakr se odehrává už na jejich debutu. Sedm skladeb v délce padesáti minut je to nejlepší progresivní žrádlo, které si dotyčný jedinec závislý na technicky dokonalé muzice může vůbec přát pozřít. Tady se nedělají žádné kompromisy a trojice Lande/Ostby/Macaluso ze sebe ždímá pot jako stařičká pračka Whirpool motající v bubnu vaše propocené prádlo. Tohle je totiž nefalšovaná mega-progresivní jízda vytočená do těch nejvyšších obrátek, při které i nedávno jmenovaní Voivod se svým techno pojetím blednou jako na jaře právě rozkvétající třešeň zasažená návratem ranních mrazíků.

Největší podíl slávy si tady ukrojil bubeník John Macaluso, který svým precizním výkonem zastínil i hlavního kapelníka Tore Ostbyho. Jeho bicí souprava je zvukově malinko vytaženější a neskutečně technická hra, kterou na desce dominuje, prakticky nedovolí vašim slechům uhnout na vedlejší koleje, po kterých frčí další nástroje. Ne, samozřejmě Ostby je také fantastický a předvádí tu ještě vyšší kytarový level než v nedávno rozpuštěných Conception. Deska je prodchnutá jeho kompoziční genialitou, velkými melodiemi, úchvatnými riffy, jazzovými strukturami a zálibou v cizokrajném španělském koloritu.

A pak je tu ještě Jorn Lande stojící na začátku své kariéry. Je to jedna z jeho prvních a rozhodně nejlepších nahrávek. Pozdější sólové práce kolovrátkového typu se jen stěží můžou poměřovat s originalitou, jaké dostál právě v Ark. Zcela coverdalovský silově působící vokál tu roztahuje křídla v obrovském stylovém a frázovacím rozpětí. Je lahoda poslouchat jeho linky a sytě působící hrdelní barvu.

Mírně mi tu vadí jen decentně přebasovaný zvuk, který však nemůže zastínit velkého génia loci této nahrávky. Ten, kdo o sobě s hrdostí prohlašuje, že se cítí progrockerem, poslouchá technicky složitou muziku, a ve svém portfóliu přesto nemá obě nahrávky Ark, jako by nebyl.
reagovat

EasyRocker @ 03.12.2018 09:06:23
Paráda, každá recenze na debut, který zůstal trochu ve stínu dvojky, mě těší. Tohle je totiž technicky neskutečně nadřená jednotka, která si nijak nezadá s krimsony Mk. II. Ale ty latino skluzy mě vzrušují ještě víc. Nádhera!

horyna @ 03.12.2018 09:33:16
Čau Easy a znáš i Conception?

EasyRocker @ 03.12.2018 10:02:09
horyna: taky srdeční záležitost jako Coroner nebo Mekong Delta :)

PaloM @ 03.12.2018 10:02:47
To teda čumím, že tu profil Ark je. A ešte viac čumím, že som to tu ja zadal (so súhlasom autora, zo zaniknutej web stránky) :-))

horyna @ 03.12.2018 10:10:47
V druhém vydání má album tento, dle mého povedenější cover:
>> odkaz

jirka 7200 @ 03.12.2018 11:04:43
horyno, horyno, tobě ten se ten Voivod pěkně zadřel za kůži :-)
Porovnávat totiž jinak vcelku zajímavě pojatou hudbu Ark s kanadskými inženýry je zhola nemožné. Každý vychází inspiračně z úplně jiných zdrojů, má jinou ideu i publikum. To je stejné, jako by jsi porovnával Rush s Jethro Tull. Obě kapely jsou řazeny do škatule prog rock, ale tím veškerá podobnost končí.

Co však porovnat lze, tak to je kvalita zvuku. Oproti Voivod zní prvotina Ark jako demo snímek. Nápadité (sic!) bicí a zpěv v Ark zcela dominují, kytary a klávesy jsou úplně utopeny v pozadí. Tento zásadní nedostatek notně album kvalitativně poznamenal, na repro soustavě je to velmi patrné, při poslechu na sluchátkách je již nahrávka pomalu neposlouchatelná.

Výrazně by pomohl remix, ale k němu se patrně nikdo nechystá.

horyna @ 03.12.2018 11:19:24
Přesně tak, kvalita zvuku je jediným a nejslabším článkem tohoto jinak mistrného alba. Osobně s tím nemám žádný problém, jednou za dlouhý čas co si tuto nahrávku připomenu zas tolik netrpím :-)
Jak kdyby neexistovalo milión mnohem horších nahrávek, nemám problém se nad tím povznést, hold někdy jsou ti inženýři asi hluší.

A co se týče porovnávání, každý si může porovnávat co a s čím chce. Jablka a hrušky si nejsou moc podobný, ale oboje je ovoce:-) :)

To jsou problémy:)

jirka 7200 @ 03.12.2018 12:51:57
Mě osobně ten zmršený zvuk brání v poslechu a ve své sbírce podobně špatnou nahrávku nemám. Jinak porovnávat jistě můžeš s čímkoliv, pro ostatní to ale nemá žádnou výpovědní hodnotu. Občas se tu někdo snaží porovnávat a stavět proti sobě kapely nesrovnatelné. Většina rozumných diskutujících však vždy dospěla ke konsensu, že to není rozumné.

EasyRocker @ 03.12.2018 13:06:10
Tak je pravda, že bicí tady řádí, ale že bych neslyšel při těch x posleších kytary a klávesy? Tak to tedy říct nemůžu ... a to byly poslechy způlky ze sluchátek a způlky z repra.

northman @ 03.12.2018 13:48:25
Pouštím si to z YT, nezní to zas tak špatné, ale s Voivod se to opravdu srovnávat nedá. Voivod jsou daleko tvrdší, syrovější a pro mě úplně jiná kategorie.

EasyRocker @ 03.12.2018 15:38:02
S miláčky Voivod bych taky nesrovnával. Ark nasávají hodně i z fusion a latina, Voivod spíš z psychedelie a space rocku, a hrají zcela unikátní rytmy.

jirka 7200 @ 03.12.2018 18:41:38
to northman:máš pravdu v tom, že z YTB to nezní tak hrozně, než z originál nahrávky. Paradoxně tomu napomohla nízká kvalita v mp3. Na originál CD je kvalita zvuku vyšší, proto tam ten podivný mix také více vynikne.

northman @ 04.12.2018 06:11:33
jirka 7200: ono to taky ze škatulek od firmy Genius, které mám u PC nemůže vyznít jinak. Jinak se mi zdá, že je uměle zvýrazněná basa a bicí.

15.04.2016 EasyRocker
5 stars

Vidím, že se zde kolegové zaměřili hlavně na vysoce kriticky hodnocenou druhou desku "Burn the Sun". Vzpomínám si matně, jak jsem před léty tento skvost našel v jedné pražské prodejně CD, aniž bych vůbec tušil, a co se jedná, prodavač jen tak naznačil. O to větší byl můj následný šok...

Tajemný samplovaný úvod Burning Down nás svým rytmickým pojetím upozorní, že tahle skvělá deska bude výletem do exotiky, alespoň zčásti. Pak už nastoupí famózní riffy Tore Ostbyho, které už určitě znáte i z jeho někdejšího působení v Conception, kam ten chlap na to chodí? Krásná podprahová melodie a konečně PAN zpěvák Lande, jehož coverdaleovská poloha je prostě neodolatelná. Mohutné sekané motivy jsou neuvěřitelně zahuštěné, sólo ve druhé poloze má divoký, schizofrenní průběh a to, co v pozadí předvádí Macaluso, taky není úplně k zahození. Opět konec v duchu začátku s "klasickou" vsuvkou. Už tu máme husté metalové riffy a vévodícího Landeho, který tentokrát ovládl pole hned od prvních vteřin. Macalusův přechod to nakopává ještě na vyšší level - to vše je Where The Wind Blows. Poctivá progmetalová mašina se střídá s jazzově orientovanými vyhrávkami, strojově propojenými s kytarovými sóly a vokály z jiné sféry... neskutečné podání a atmosféra, to by se ovšem dalo říci o celé desce. Konec je v mohutném orchestrálním vyznění a s rytmickými údery. Do toho už bez varování útočí riffová sekačka The Hunchback of Notre Dame - to je prostě nádhera, těžké riffy se tady s úplnou lehkostí proplétají s latinsky orientovanými akustikami, jazzovým klavírem a celé to nabírá pro kapelu oblíbenou "jižní" polohu. Jen tak lehounce pánové propojují několik hudebních stylů, tomuhle jsem propadl hned při prvním poslechu a to žhavé víření latina mě nepustilo dodnes. Jako by se progmetal propojil se Santanou. Hudba, co se snad neposlouchá, ale žije. Neskutečné, famózní!! Singers at The World´s Dawn nastupuje, jak je zvykem, náhle a nečekaně rytmickým těžkým propletencem a plnotučným kytarovým sólem a opravdu výrazný podíl tady má Landeho hlas, který opravdu vypouští ven všechny Coverdaly, Planty a já nevím ještě koho. Jeho démon se pere s opětovně zapojenými latinskými motivy a je tu další hudební lahůdka. Ta refrénová pasáž propojená s přesnými akustikami, to je další krása. Mother Love - kytara propojená s Macalusovými činely a "tunelovým" efektem samplu, stupňování napětí je výborné a celá skladba má velké ovlivnění fusion jak stavbou, tak i vzdušnými sóly. Je cítit, že i tuhle polohu zvládají pánové s přehledem, Lande je znovu skvělý a podmanivý, i když je civilnější a drží se víc při zemi. I tady je drobná latinská vsuvka. Že to má skoro devět minut, si ani nevšimnete... Opět sekaný kytarový nástup a je tady Center Avenue, melodie mají pochmurný charakter a je tady více sevřená a metalová věc, i když Landeho zpěv a krásné sólo ve druhé půli jí dodávají melodie. Rytmika je opravdu ďábelská, nesmíte polevit v soustředění... A je tu závěr - tajemný úvod, Macalusovy pochody, orientální saxofon - host Harry Sagstuen - už úvod Can´t Let Go napovídá, že tady půjde o velké věci. Pozvolna se zapojuje neodolatelný Lande a krásná baladická melodie. Refrén je pak očistcem, kde musím prostě před zúčastněnými virtuálně smeknout klobouček. Tady je drama, emoce doslova prýští. Saxofon a fantastické sólo, které má napětí všech největších rockových mistrů, pochodová rytmika - celý tenhle kus je postaven na úžasném napětí sloka vs refrén. Druhá půle už mě pohltila tak, že jsem stěží schopen něco dalšího vnímat, atmosféra zoufalství a beznaděje pomalu odplouvá se studenými tóny kláves... mistrovský závěr tohoto eposu. Když si vzpomenu, že tady Threshold a Ark hráli někdy v r. 2001 před skoro prázdným Rock Café, je mi smutno...

Tohle je určitě jedna z těch progmetalových formací, která si právem zaslouží přívlastek nedoceněná, protože to "ocenění" se týká opravdu jen menší skupinky nadšenců. Jsem rád, že jsem se mohl zařadit mezi ně. Obě desky Ark hodnotím skoro stejně. Jediné, co hodnotím opravdu špatně je to, že už žádná další nevyšla...
reagovat

horyna @ 15.04.2016 07:59:24
Jé Ark, miluju tuhle kapelu, super že jsi je zmínil! Obě desky (dvojka a okrapítek víc) jsou naprosto parádní přehlídkou jak se má dělat kvalitní a specifická progresivní hudba. Ostby měl (nebo má) velký talent, už v dobách Conception, myslím že Ark šli ještě o velký kus vpřed, vše je více bohatší a barevnější, pracuje se s vělší škálou stylů a rozmanitějším rozsahem záběru, Lande do toho dává celou duši a zvuk je zabijácký. To, že zůstalo pouze u dvou desek je trestuhodné :-)

EasyRocker @ 15.04.2016 08:25:07
horyna: ano, souhlas. Tady to záleží na tom, jak má kdo rád Landeho (znám i dost lidí, kteří ho nemusí), já si ho ale oblíbil velmi. Všechno tady zapadá, pánové si dělají co chtějí, ale všechno opravdu v kvalitě, super že tu mají příznivce:-)

horyna @ 15.04.2016 08:35:57
Nikde jsem nezaregistroval, že by Ostby po těchto klenotech založil nový projekt, nebo vydal nějakou další porci kvalitní hudby. Nevíš proč a jestli se sáhl do ústraní???

EasyRocker @ 15.04.2016 08:40:07


>> odkaz

horyna: podle angl.Wikipedie to vypadá, že se věnuje autorským právům (a je tedy vlastně mým kolegou :-)) ) Jinak s výjimkou asi hostování od Ark opravdu nic....škoda :-(

Detail hodnocení alba (hodnoceno x)

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 2x
EasyRocker, horyna
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 1x
guns n roses
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

Přihlášení

uživatelské jméno

heslo

Auto-login
» nový uživatel

Progboard Radio

» Pustit radio
» Progboard TV

Diskografie Ark


copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje Internetplus.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000