Arena - Pride

Další výborná deska, propracované kompozice Fool ´s gold, Sirens, Empire of a thousand days, Medusa s vynikajícími nápady a výkony a náladou a napětím, které tak strašně chybí jakékoli desce Marillion po Clutching at straws. Arena není klonem, ale už ve chvíli, kdy Pride vyšla, lepším následovníkem.
reagovat

Tímhle albem jsem s Arenou začínal, takže má u mě trošku zvláštní místo. Pride je totiž album s více chybami než následující tři kousky (Visitor, Immortal?, Contagion) - viz například zbytečně protahované instrumentální party v nepovedeném experimentu Empire Of Thousand Days nebo jinak povedené sedmičce Fool's Gold. Taky nevím, co chtěl básník říci úvodem k osmému tracku 'Crying For Help VIII'... no nic :) deska, která ještě smrdí ranými experimenty a objevováním sebe sama, má kromě výše zmíněných přehmatů (plus třeba ne zrovna jistý výkon vokalisty Paula Wrightsona) taky spoustu kladných stránek. Například hned úvodní, téměř punková vypalovačka Welcome To The Cage, založená na kvílejícím syntezátorovém motivu a atmosféře jako z amerických středoškolských seriálů. Nádherné duo instrumentálek Crying For Help V-VI. Nebo jednu z vůbec největších klenotů v tvorbě kapely, neuvěřitelně procítěnou klavírní baladu Medusa se strhujícím refrénem a nezvykle nízko posazeným Wrightsonovým vokálem.
Sečteno a podtrženo: album, které má určitě své chyby, ale začíná z něj být - i když zatím jen v útržcích - patrná na pozdějších kouscích proklamovaná genialita všech instrumentalistů a úžasné nápady Nolana s Mitchellem. Dal bych to přesně půl na půl, ale hodnocení 2,5 bodu tady jaksi nejde :) takže za tři
reagovat

Dominik @ 17.11.2004
SORRY samozřejmě jsem myslel skvělé nápady Nolana s Pointerem. Mitchell na téhle desce jaksi není :)