Antonius Rex - Neque Semper Arcum Tendit Rex

Antonius Rex - Neque Semper Arcum Tendit Rex - tracklist alba, hodnocen?, recenze

1974

Tracklist:

1. Neque semper arcum (8:37)
2. Pactus (8:30)
3. In hoc signo vinces (4:25)
4. Non fiat voluntas tua (6:55)
5. Devil Letter (9:09)
6. Aquila non capit muscas (5:51)


Obsazení:

Antonio Bartoccetti / guitar, vocals
Albert Goodman / drums
Doris Norton / keyboards, vocals

 
22.02.2020 Snake
4 stars

CD Black Widow Records ‎– BWRCD 066-2 /2002/

Ohněm a sírou páchnoucí mazec s atmosférou hustou tak, že by se dala krájet. Živná půda pro fóbie, démony a podobnou, lidskou duši sžírající havěť. Křišťálově čistá produkce, údery tympánů a kytara zkeslená tak, že snad ani nemůže pocházet z tohoto světa. Vzorec, ze kterého by mohla čerpat celá black metalová scéna s Master´s Hammer v čele. A tohle, že má být z roku 1974 ?

Jsem velkým fanouškem Antonius Rex, jenomže čím víc se o nich snažím zjistit, tím větší v tom mám zmatek. Je to jedna z nejzáhadnějších kapel italské rockové scény a okolnosti kolem vzniku neoficiálního debutu Neque semper arcum tendit rex provází množství zcela protichůdných informací. Nakonec tak člověku nezbyde nic jiného, než si udělat vlastní názor...

Skupina Antonius Rex je přímým pokračovatelem podobně záhadného projektu Jacula (1968-72). Rodinnej podnik, za kterým stojí kytarista a skladatel Antonio Bartoccetti se svou životní partnerkou Doris Norton. Oba spojila nejenom vzájemná náklonnost, ale aj společné zájmy z oblasti hudby, filozofie, esoteriky a spiritualismu.

První krůčky Antonius Rex provázela řada obtíží. Bartoccetti měl sice nápadů na rozdávání, ale k jejich realizaci mu chyběly prostředky a tak mu osud připravil zkoušku v podobě setkání s poněkud excentrickým okultistou Albertem Goodmanem. Relativně zámožnej Goodman byl majitelem několika panství, včetně středověkého hradu vybaveného malým nahrávacím studiem. Hudbě se věnoval jenom amatérsky (jako bubeník), ale vlastnil i nezávislé hudební vydavatelství Darkness Record. Práce a plány páru Bartoccetti - Norton se mu líbily a tak jim nabídl finanční prostředky, vliv a konexe. Oni jemu, na oplátku, místo v kapele...

Materiál na debutové album se nahrával v Mondial Sound Studios v Miláně (1974) pod dohledem zvukového inženýra Colina Coldweise a produkce se ujal sám Albert Goodman. Práce ve studiu se protáhly na 38 dní a mastering se dělal v Londýně, což je věc v té době ne tak úplně obvyklá, ale vyplatilo se. Špičkovej, čisťoulinkej a přitom i dostatečně průraznej zvuk obstojí i po letech. Goodman slíbil zajistit vydání alba - včetně promotion - u Vertigo Records, ale se zlou se potázal. Ti, sotva pochopili význam textu ve skladbě Devil Letter požadovali její odstranění, včetně změny obalu desky. To ješitnej Bartoccetti odmítl a tak šel celej projekt k ledu. Goodman chtěl album vydat aspoň prostřednictvím labelu Darkness Record, ale nakonec bylo vylisováno pouhých 400 promo kopií (DRK 40-18). Prvním, oficiálně vydaným titulem Antonius Rex se tak stalo teprve album Zora z roku 1977.

Pásky s nahrávkou Neque semper arcum tendit rex zůstaly v šuplíku a do širší distribuce se dostaly až teprve díky italskému nezávislému vydavatelství Black Widow Rec. v roce 2002, které je poslalo do světa ve dvou verzích. Tu první jako LP limitku (400 ručně číslovanejch kopií), druhou na klasickém CD. To hraje fantasticky, až...

...až se mi nechce věřit tomu, že jde opravdu o matroš z roku 1974. Údaje v bookletu sice hovoří o 28 bit remasteru, ale mám za to, že v tomhle případě půjde spíš o remix, nebo - dokonce - remake. Jsem ochotnej připustit, že některé stopy zůstaly původní (varhany, monology, Devil Letter), ale kytary a hlavně perkusní nástroje zní hodně současně. V rozhovoru s Augusto Crocem to Bartoccetti vysvětluje tím, že Goodmana naučili pracovat s páskami a smyčkami (tedy jakýmsi předchůdcem automatického bubeníka ?), proto ta rytmická dokonalost. V jiném interview - tentokrát s Francescem Fabbrim - popisuje, jak při přípravě reedice pracovali s původním masterem a podle jeho slov si pohráli jen s vyrovnáním zvuku, kompresí, dynamikou a redukcí šumu. Těžko soudit, ale je docela zajímavé sledovat názorovou rozpolcenost mezi fanoušky na různých internetových fórech. Ať už je to jak chce, po obsahové stránce jde o výjimečnej produkt a nakonec je docela jedno, jestli z roku 1974, nebo 2002.

Bartoccetti sice přiznává svou inspiraci u Iommiho Black Sabbath, ale hudba Antonius Rex je mnohem, mnohem temnější. Učiněná symfonie hrůzy, jejíž dopad umocňuje skutečnost, že neobsahuje žádnej zpěv. Jen sugestivní přednes v italštině a není to - jak by se mohlo na první pohled zdát - žádná duchařina. Bartoccetti se ve svých textech zabývá tehdy (a vlastně i dnes) aktuálními tématy. Válkami, drancováním přírodního bohatství, hromaděním majetku, touhou po moci, drogovou závislostí nebo manipulováním lidí prostřednictvím televizní obrazovky (Pactus).

Hudbu na albu charakterizuje masivní sound klasickejch varhan a vstupy brutálně zkreslené kytary. Rytmiku nahrazují různé perkuse typu basového bubnu, tympánů, nebo gongu a vokály již výše zmíněné mluvené slovo. Výjimkami jsou až nečekaně uvolněná a načechraná skladba Pactus, s pěknými sóly na kytaru, nebo minimoog a neurotická podivnost Devil Letter, která vypadá spíš jako výstřižek z nějakého gothic hororového bijáku. Hukot větrné bouře je v tomhle případě nezbytnej, z krypty doléhající zvuk varhan jakbysmet. Pak tam někdo s něčím bouchá, běhá sem a tam, vrže dveřmi a chrastí řetězy. Nakonec Goodman přečte údajnej "ďábelskej" dopis z roku 1624 a tím to hasne. K tracku samotnému se váže několik "zaručenejch" historek, ale mě nezajímaj báchorky, ani podprahová sdělení, ale hudba. A tak je to z mého pohledu spíš zbytečnost.

Podobně, jako album Tardo pede in magiam versus (1972) projektu Jacula, tak ani Neque semper arcum tendit rex nebude pro každého. Spíš jen pro užší okruh fanoušků s kořeny v extrémnějších hudebních žánrech a s kladným vztahem ke strašidelnejm povídačkám, nebo filmům. Mě podobná hudba vyhovuje, ale je problematické zkoušet ji doporučit někomu dalšímu. Bude lepší, když si ji najde každej sám.

Pokud by album Neque semper arcum tendit rex vyšlo v roce 1974 v podobě, jaké ho známe dnes, byla by to bomba. Antonius Rex by předběhli celou metalovou scénu (Saint Vitus, Venom) o dobrejch deset let a dneska by byli považováni za jedny z průkopníků heavy metalu spolu s Deep Purple, nebo Black Sabbath. Leč, nestalo se tak a následující, oficiálně vydané placky Zora (1977) a Ralefun (1979) byly o něco slabší. Přiblížit se k původní tvorbě se páru Bartoccetti / Norton znovu podařilo až deskou Praeternatural, vydanou ve striktně limitované edici v roce 1980. A o té až někdy jindy.

Cedlo od Black Widow je klasicky v plastu a jak už jsem uvedl vejš, hraje bohovsky. Booklet má dvanáct stran a obsahuje biografii kapely v angličtině (Steve Crombell), kredity k albu a celou řadu stylových fotografií.



reagovat

Voytus @ 23.02.2020 13:44:17
Bartocetti mystifikuje, tohle 70. léta nezažilo ani náznakem. Chtěl bych vidět tu digitální výbavu z té doby. Podle zvuku kytary i stylu hry, čistoty tónu - to je jasnej digitál, poznám zejména dle toho hallu a delaye. Jako fór dobrý - ale zcela jistě jde minimálně o 90. léta. Což tomu přeci jen dost ubírá.

Snake @ 23.02.2020 14:34:11
Souhlas, hodně podobně zní aj "debut" Jacula In cauda semper stat venenum. Údajně rok 1969, ale to bych musel bejt padlej na hlavu. Řekl bych, že obě fošny pocházej zhruba ze stejné doby a nejspíš to bude opravdu začátek devadesátejch. Alba z nového milénia už zní jinak.

Z těch starých desek se dá věřit jen ofiko debutu Jacula - Tardo pede in magiam versus (1972) a z produkce Antonius Rex deskám Zora (1977) a Ralefun (1979). Ty skutečně existují a jejich originály se dají koupit. Existence těch ostatních už se dokázat nedá, ale Anno Demoni z roku 1979 zní docela "dobově".

Ať už je to jak chce, pro fanoušky "dark" progresivního rocku je to velmi dobrá hudba a má něco do sebe. Já si oba Bartoccettiho projekty oblíbil a pokud se nepletu, už je mám doma komplet. Navíc jsou to docela raritní a sběratelsky hodnotné kousky, ze kterejch mám radost.

Voytus @ 23.02.2020 15:02:52
Právě, že se u některých desek nedá dopátrat, že by doopravdy vyšly. Ona je to zajímavá hudba, ani se to pořádně nedá nikam zařadit. Ale ty fabulace mi to trochu srážejí. Ale asi je to záměrné, aby to celé působilo ještě tajemněji. Nicméně to nevylučuje, že by nemohl použít původní Tiringovy varhanní nahrávky.

Snake @ 23.02.2020 16:09:34
Tak "něco" určitě bylo. Z té doby existují fotografie, dokonce i nějaké video, ale nejsem schopnej vypátrat, kdo přesně na těch snímcích je. Je to taková Bartoccettiho hra a v dostupnejch rozhovorech se většinou opakuje. Aspoň, že netvrdí pokaždé něco jiného.

Zajímala by mě postava Alberta Goodmana. Prý záhadně zmizel (nebo zahynul) někde v bývalé Jugoslávii, ale zas a opět - nedá se to ověřit, ani dohledat. Varhany na Neque semper arcum tendit rex nahrála Doris Norton. Prý hru na tento nástroj intenzivně studovala tak, aby se Tiringovi zcela vyrovnala. S tím se Bartoccetti poškorpil ještě v dobách Jacula.

To hrabání se v minulosti je zajímavé a baví mě. Že se zhruba polovině z toho nedá věřit už je věc jiná.

Voytus @ 24.02.2020 13:15:08
Pročtu zdejší bio, o tomto projektu toho moc nevím. Narazil jsem na něj v jedné skupině na FB, kde se dotyčný, který to sdílel, rozplýval, jak je to nadčasové, a že takhle nikdo tehdy nehrál, a jak to celé předběhlo dobu. Takže jsem si to hned musel pustit a po pár minutách bylo jasné, že to asi tak úplně nebude. Ale má to atmosféru, dovedu si to představit v nějakém okultně laděném hororu, třeba zrovna z italské produkce, umějí solidní béčka.

Snake @ 25.02.2020 08:13:24
Ezoterika, ani spiritualismus mě nezajímají, ale horory mám rád. Kór ty starý, atmosférický. Asi proto mi vyhovuje i trochu temná a "strašidelná" hudba.

Kolega Jarouš tu biografii přeložil sice otrocky, ale dobře. Zhruba podobné informace kolují aj na zahraničních webech. Bartoccetti si to svoje soukromí docela střeží, nicméně několik zajímavejch rozhovorů s ním se vypátrat dá. A slušně jim jedou i jejich oficiální stránky. Fanouškovská základna Antonius Rex nebude velká, ale o to (možná) věrnější.

jirka 7200 @ 25.02.2020 10:03:12
Tuhle partičku neznám, ale fakt, že zpětně někdo fabuluje o vzniku určitých nahrávek mě pobavil. S tím jsem se ještě nesetkal.

Snake @ 25.02.2020 11:02:52
Bartoccetti si s náma trochu hraje a já mu to žeru. Mám ho rád. O Quorthonovi se toho taky napovídalo a přitom to byl docela normální, obyčejnej chlapík. Byť trochu výstřední.

Detail hodnocení alba (hodnoceno x)

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 1x
Snake
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

Přihlášení

uživatelské jméno

heslo

Auto-login
» nový uživatel

Progboard Radio

» Pustit radio
» Progboard TV

Diskografie Antonius Rex


copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje GMMedia.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000