Anderson, Ian - Walk into Light

Anderson, Ian - Walk into Light - tracklist alba, hodnocen?, recenze

1983

Tracklist:

Side one

1. "Fly by Night" (Ian Anderson, Peter-John Vettese) – 3:55
2. "Made in England" (Anderson, Vettese) – 5:00
3. "Walk into Light" (Anderson) – 3:11
4. "Trains" (Anderson, Vettese) – 3:21
5. "End Game" (Anderson) – 3:20

Side two

1. "Black and White Television" (Anderson) – 3:37
2. "Toad in the Hole" (Anderson) – 3:24
3. "Looking for Eden" (Anderson) – 3:43
4. "User-Friendly" (Anderson, Vettese) – 4:03
5. "Different Germany" (Anderson, Vettese) – 5:24


Obsazení:

Ian Anderson — vocals, flute, guitar, bass
Peter-John Vettese — keyboards

 
12.08.2014 Le Fantak
5 stars

Takže, většinou se s lidmi, co píšou na Progboard docela shodnu, ale v případě této desky musím říct ne, ne a stokrát ne. Třebaže uznávám to, že vznikly i lepší alba, Walk into Light patří k vůbec nejlepším počinům Iana Andersona. Z desek Jehtro Tull samozřejmě musím vyzdvihnout Aqualung, ale snad kromě This Was a Living in the Past, jsou si vlastně všechny jejich alba podobná. A v tom to vězí, všichni pořád srovnáváte s Heavy Hores, Songs from the Wood, War Child a těmi klasickými folkově laděnými alby. Ano tahle deska je úplně jiná, jemná, vnitřní, nesrší z ní energie, všechno podbarvují dobové tóny...přesto si však dovolím tvrdit, že patří mezi několik vůbec nejlepších desek, co vznikly po roce 1973, alespoň z mého pohledu. Bohužel zůstala naprosto nedoceněná.
Od prvního do posledního tónu srší z hudby opravdovost, je přímo cítit, že vychází Ianovi ze srdce, ale dost těch romantických keců, prostě na rozdíl od většiny projektů, na kterých se podílel, nejde o folk rock, ale o art rock. I přes niternost hudby není však roztahaná a ubrečená, jako například Wish You Were Here, ale udržuje si i nějaký ten rytmus. Andersonova flétna se nijak nemlátí s klávesami, ale tvoří spolu jedinečný souzvuk.
Kromě titulní skladby vyčnívá ještě vynikající Black and White Television. Naopak poslední skladbu si už mohl autor odpustit.
Všem desku doporučuji, minimálně poznáte něco zcela nového a jiného. Skutečně bych to do Andersona neřekl...
reagovat

Jarda P @ 13.08.2014 08:00:45
Já naopak považuju tuto desku za Andersonovu nejslabší sólovku (nemluvě o Under Wraps od JT). Nevíc se na ní podepsala elektronika 80. let a hlavně ty bicí, ty mě spolehlivě odrazují. Skladatelsky to špatné není, v jiném aranžmá by to asi znělo jinak.

Tomáš Rojt @ 13.08.2014 09:15:59
Vítám tuto recenzi . Stalo se skoro hitem, zatracovat toto sólové album Iana Andersona a album JT "Under wraps" ze stejného období , ale já nemyslím , že jsou to špatná alba. Naopak, hudebně na výši a navíc umocněna snahou tehdy moderních aranží . Mě obě alba sednou, ale stejně i nejlepší alba ze 70 let. A to je to , co mě baví - změna . Ze stejného období ještě vyzdvihuji album JT "Broadsword and the beast" - pro mne jedno z nejlepších , zde se právě snoubí všechny ingredience a jsou rovnovážně namichané, krásné album., velmi oceňuji hledačství Iana Andersona, ať už na sólových albech, nebo albech JT. Ale ruku na srdce, jaký je mezi nimi rozdíl ? Ale to už je jiná kapitola.

PaloM @ 13.08.2014 09:37:11
Ako som už písal, je to lepší priemer. Kúpil som si toto CD, lebo aj sólovky Andersona rád počúvam.
No trvalo to roky, na začiatku mi nesadli Walk into light a Under wraps.
Broadsword and beast je veľmi pekný album.
Le Fantak, vďaka za recenziu.

Petr_70 @ 13.08.2014 12:16:02
... až na tu větu, že s vyjímkou TW a LITP, jsou si jejich alba podobná (to si tak docela nemyslím) se s tvou recenzí ztotožňuji a to album mám rád, třebaže zde na portále bylo podrobeno zdrcující kritice. Dle mého skromného názoru neopodstatněně. Peter-John Vettese byl klávesový a syntezátorový mág, což dokázal nejen tady, ale ještě více na již zmíněném výborném Broadsword and the Beast nebo dobových živých vystoupeních kapely.

kali @ 13.08.2014 16:36:38
Vítám tuto recenzi a vzpomínám, jaké jsem měl po těle tehdy pupeny, hlavně ze skladby Different Germany. Děkuji za připomenutí. Jeden punťa.

06.11.2012 nowhere_man
3 stars

A padla kosa na kameň... Alebo nie? Každopádne je toto absolútne iná hudba akú dovtedy Ian Anderson produkoval v rámci kapely Jethro Tull. Rok 1983 je tu poznať, podpísal sa na dobovom zvuku a aj štýlu hudby. Stále však Andersonovský rukopis. Počul som tento album párkrát, ale len prvýkrát som bol rozčarovaný. Neskôr som ho akceptoval a nerobí mi problémy. A napríklad taká skladba Fly by night je veľmi podmanivá a zaujímavá. Tú by som odtiaľ vytrhol ako najvydarenejšiu. Zvyšok trochu splýva, ale nezdá sa mi na zahodenie. Každopádne, album je plný synťákov, kto je na ne alergický (hlavne na osemdesiatkové), tomu sa to isto nebude páčiť. I keď tie synťáky nie sú používané tak nechutne ako vo vtedajšej pop hudbe.
Albumu neviem dať dve hviezdy. Najobjektívnejšie by bolo dať z môjho pohľadu 2,5 hviezdy. Ale napokon sa prikláňam k trom, zaokrúhlim to vďaka úvodnej skladbe. Až taký zlý tento album nie je.
reagovat

PaloM @ 07.11.2012 07:39:18
Súhlasím, do zbierky som to nezaradil, ale ani nezatratil.

nowhere_man @ 07.11.2012 09:44:10
PaloM: Vidíš, takto sa mi to páči, to hodotenie - že do zbierky by som to nezaradil, ale ani som to nezatratil. Tak som to mohol napísať :)

PaloM @ 09.02.2013 14:15:45
nowhere_man, dnes som sa rozhodol zaradiť Ianov debut do zbierky CD. Počúvam ho práve asi 3. raz na preskáčku s Divinities... Je to fajn muzika, dnes ma našla.

nowhere_man @ 09.02.2013 14:45:45
PaloM: Tak to je fajn, lebo tento album sadlo málo ľuďom, som prekvapený, že nakoniec si si našiel k nemu cestu aj ty.

15.02.2012 Petr Gratias
2 stars

Walk Into Light - to je nešťastné šlápnutí famózního Iana Andersona mimo cestu do hluboké kaluže. (Záměrně nepoužívám ostřejší a páchnoucí výraz).
Chladné, odosobněné....popravdě řečeno neznám ve svém okolí mezi mnoha příznivci Jethro Tull nikoho, kdo by tohle album vzal na milost. Ortodoxní fandové si album koupili ze setrvačnosti, aby mohli udělat další zářez na pažbu svého derringeru, že mají vedle Jethro Tull i sólové projekty multiinstrumentalisty Iana Andersona.....
Jestliže konec šedesátých let a většina let sedmdesátých byla Jethro Tull (a Andersonovi velmi nakloněná), dalo se očekávat, že nástup elektroniky a nového zvuku tuhle kapelu postaví do anachronického světla.
Kdby to nebyl Ian Anderson, dal bych tomu jednu hvězdičku za pracovní úsilí, takhle přidám jednu navíc....z úcty a respektu.
Každý kumštýř má právo na slabší období - to je vývojově normální - ale tady se z mého pohledu mělo od podobných ambicí ustoupit, protože to mohlo poškodit Andersonovu velmi dobrou uměleckou platformu....
reagovat

catcher @ 15.02.2012 21:23:44
V Bibli se praví : "... podle ovoce jejich poznáš je ... "
Tady to ovšem evidentně neplatí, jurodivého minstrela bych v této slátanině nehledal ani omylem... a přece se stalo. Pod neblahým vlivem J.P. Vetesse vyprodukoval tuto veteš, sice poplatnou syntezátorové době, ale jinak těžko obhajitelnou v rámci kontinuity těch patnácti dosavadních let spanilé jízdy s Tull.
Kapelové album z následujícího roku obsahuje aspoň občasný kytarový ornament Martina Barre (a kupodivu i jednu výtečnou akustickou miniaturu UNDER WRAPS 2 - ten Peggův kontrabas je prvotřídní!), ale tady nula od nuly pojde... málem jsem tenkrát pošel i já, když jsem zjistil, za co jsem na burze vyplázl tři kila :)
Za tento produkt by si plešatící bard opravdu zasloužil na obale přilepit na čelo cedulku BEWARE!TEMPORARILY GONE MAD ... naštěstí se posléze vzpamatoval na albu Erb darebáka. Pro mě tehdy vstal z mrtvých na budapešťském stadionu MTK v osmdesátém sedmém, když ho Pegg a Barre dotlačili na pódium na kolečkovém křesle zabaleného do bílého lajntuchu, aby se z něj za zvuku Steel Monkey stal opět všem známý derviš,odkopnuvší křeslo do propadla ...
V tomto případě považuji Petrovo hodnocení za přehnaně benevolentní, dle mého je tahle záležitost bezehvězdná noc (nenabitá chvěním).

Petr Gratias @ 15.02.2012 22:00:26
Zdravím Catchere....
to je výkon.
Napsal jsi to velmi úderně, srozumitelně a jasně
bez jakýchkoliv předsudků jak to cítíš
a přitom to má výtečnou argumentaci.
No prostě umíš to a hlavně je to pravda!

catcher @ 16.02.2012 11:41:48
Zdravím Petře,
a díky, od hudebního publicisty to potěší ...
Jako ortodoxní fanda jsem si tohle album opatřit musel, nicméně záhy jsem se ho rád zbavil. Vzpomínám si, že jsem se tehdy opakovaným soustředěným poslechem opravdu snažil proniknout k 'jádru pudla', ale žádné jsem přes veškerou snahu nenašel. Tehdy se hodně hrály první dvě alba Planta, Yes 90125, Hammill-Patience, a to byly opravdu jiné kalibry. Poslouchat zároveň tento úlet opravdu nešlo. A to se považuju za 'skalního' Tullovce (před časem jsem sehnal dokonce i Ianův balet WATERS EDGE, nahraný se skotským symfoňákem. Je to dost raw, ale pořád mnohem snesitelnější, než naprosto odlidštěná,'naprogramovaná'Walk Into Light.)
Máš pravdu, že každý tvůrce má právo na experimenty, ale taky jde s kůží na trh s rizikem, že bude do negativního světla postavena i jeho předchozí tvorba. Ian Anderson je ovšem takový solitér, že tyto dvě alba (mám na mysli ještě Under Wraps) nijak vážně neohrozily jeho pozici mezi rockovými ikonami.
Každá loď, křižující v deltě může někdy zajet do slepého ramene, důležité je umět se odsud vymotat, a to Ian naštěstí zvládl...

Petr_70 @ 16.02.2012 16:00:33
Pánové, nomohu si pomoci, ale připadá mi, že jste vůči tomuto albu snad až přehnaně kritičtí. Zcela chápu, že měřeno pohledem tvorby JT sedmé dekády je to trochu šlápnutí vedle a zrovna tak rozumím, že vás prudí popový sound, ale pokud si posluchač oprostí tohoto úhlu pohledu a uvědomí si, že 70-tá léta byla už nenávratně pryč, pak to album zase tak špatné není a určitě si nezaslouží tuhle zdrcující kritiku.. Některé songy minimálně za pozornost a poslech rozhodně stojí, např. Toad In The Hole, Looking For Eden, Different Germany...
Navíc si myslím, že Peter John Vettese byl klávesový a syntezátorový mág a řekl bych že i dost nedoceněný, což dokázal na skvělých řadovkách JT Broadsword and the Best nebo Rock Island, stejně tak jako na četných živých koncertech té doby, které jsem měl možnost vidět.
Takže resumé: to album určitě není na méně než dvě *. To si dovolím tvrdit, že podstatně horší díla tu byla hodnocena lépe.

Petr Gratias @ 16.02.2012 20:30:16
Zdravím, Petře70....
jak zareagovat, abychom si porozuměli....
Vycházím z jedné teorie: Ian Anderson si vydobyl díky své mimořádné umělecké personě, skladatelskému, textařskému a performerskému kumštu na britské, ale v podstatě i na světové scéně takové postavení, že by nemusel dělat kompromisy ani kvůli publiku, ani kvůli kritikům a ani kvůli trendům. Bylo jasné, že osmdesátá léta pro něho budou krušná... to bezesporu a asi také zčasti byla. On si ale mohl dovolit ten "přepych" zpomalit řadu hudebních aktivit a nenechat se konfrontovat s mladými dravými kapelami a počkat, až se přežene ten radikalismus v synthipopu. S o to větší pozorností by se pak vrátil zpět "vyhladovělému" publiku. Ale jako každý kumštýř i on je bezesporu ješitný a nabyl dojmu, že i on má co promluvit do trendové hudby a ukázat co "umí"... tohjle je výsledek.
Peter Vetesse v Jethro Tull byl podle mě už jen standardní hráč.
Po Johnu Evanovi, který byl opravdový virtuos rovný Andersonovi a Barreovi už v kapele byli jenom "pouzí" doprovazeči. Kvalitní, ale doprovazeči, kteří tam nezanechali takový otisk jako John Evan.
Nemusíme mít na to ale oba stejný názor, je to jen můj pohled na věc.
Zdravím!

mikepis @ 16.02.2012 20:41:33
No. Svrbel ma jazyk a povedal som si, nebudem provokovat. Ale ked vidim predrecnika, neodolal som.

Najprv sa chcem podakovat za dobry tip (myslim to vazne). Aj negativna reklama funguje.

Platna po vypocuti patri urcite k tomu lepsiemu, co poznam. Sound su typicke 80-te roky (flauta + fairlight + bubnovy pocitac). Pripomina to kadeco, mne najviac Emersonovu hudbu k filmom z 80-tych rokov (LP Inferno, Nighthawks), ktoru si vysoko cenim a casto pocuvam.

Aj ked zvuk silno pripomina 80-te roky (hlavne vdaka sampleru fairlight, ktory mal vtedy asi kazdy muzikant, co nieco znamenal), a viem, ze ten kazdy nemusi, po harmonickej stranke je to vystavane a premyslene dielo. Kritika zavana vseobecnou frustraciou z muziky celeho desatrocia.

catcher @ 16.02.2012 22:13:22
Moje předchozí reakce byly učiněny 'z partesu', album jsem neslyšel dobrých dvacet let (a to ani náhodně, u nikoho jsem ho ve sbírce neviděl). Nedalo mi to a pustil jsem si ho z netu (320kbps).
Někdy se stane, že po tak dlouhé době, poznamenané zkušeností s mraky jiné muziky, objevují se v nahrávce třeba jiné barvy, nálady, souvislosti. Občas to zažívám...
Ale případ tohoto alba to rozhodně není. Působí na mě dnes stejně sterilně, utahaně a zhlediska aranží a zvukových barev stejně odtažitě jako tehdy. Mikepis má sice pravdu, na harmonické stavbě 'kostry' jednotlivých snímků je poznat práce profíka s nevšedním talentem, ale dnes mi navíc připadá, že už při skicování materiálu bylo Ianovým záměrem vytvořit 'totálně elektronické' album, čemuž podřídil vše...
Dovolil bych si oponovat Petrovi G. stran P.J. Vettese - myslím, že to nebyl jen řadový sideman, byl to mimořádně ambiciózní klávesový technik, vycítivší příležitost u zavedeného jména. Objevil se už na Broadswordu, ale tam toho ještě nestačil tolik zamořit svým pro Tull naprosto nepatřičnou (až by se chtělo napsat ohavnou) barvou kláves, jsa překryt monumentální zvukovou hradbou kapely a jakousi staroanglickou velebností (Broadsword, Fallen On Hard Times). Ovšem ta ambicióznost později vedla Iana i kapelu hodně jinam...
Petr_70: jistě se na tohoto hudebníka lze dívat i jako na nedoceněného mága (ale nepovažuje za takového spousta hudebních fandů i jistého p. Štancla, legendárního autora Poupat ?), nicméně pro Iana Andersona a potažmo i kapelu byl Mr. Vettese darem vpravdě danajským. Stojí za to mrknout se do Vikipedie s kým vším spolupracoval, skoro samá žumpa.
Při dnešním poslechu na mě nečekaně vykoukla dokonce flétna (User-Friendly, už si na ni ani nepamatuji), ovšem zrovna v této skladbě jsou v pozadí mimořádně hnusné samply, jako ostatně skoro všude na albu, takže tohle album opravdu NE.
Mikepis: v té poslední větě máš recht, moje frustrace z muziky 80's obecně je hluboká, považuju tu dobu za velký průser pro všechny hudební směry, které zejména v letech 66-77 tak krásně vykvetly...

Petr Gratias @ 17.02.2012 13:28:37
Mikepis: v té poslední větě máš recht, moje frustrace z muziky 80's obecně je hluboká, považuju tu dobu za velký průser pro všechny hudební směry, které zejména v letech 66-77 tak krásně vykvetly...

Tak pod tohle se podepíšu velkým písmem!
Catcher přesně vyjádřil moje myšlenky a pocity, jako bychom se na to domluvili.
Tohle je velmi obsažná a přesná definice situace a hodnocení zmíněných let, ve srovnání s tím, co nabídla léta 1966 až 1977.
Tohle totiž byla opravdová hudební RENESANCE nového věku a protože se všechno vrací ve vlnách, po tvůrčím vzedmutí uměleckého ducha musel přijít logický sestup a pád do.....
Osobně jsem velmi rád, že jsem jako mladý člověk mohl v obodobí 1966 až 1977 začínat a postupně vstřebávat umělecké podněty....
Catchere, navrhl bych Ti cenu Magnesia Litera za vyjádření pocitů a přesnou definici.....

hejkal @ 17.02.2012 13:53:45
Nikdy sa ku mne táto doska nedostala, nuž k nej nemám čo povedať, ale na tému 80. rokov si vždy rád uľavím, aj keď je pravda, že ich v súčasnosti blahosklonne ignorujem. :)

mikepis @ 17.02.2012 18:50:13
Petr Gratias. Nuz - tvoja laska k hudbe 80-tych rokov je ocividne neprehliadnutelna...

ale pises dobre, pokracuj :-)

catcher @ 17.02.2012 19:23:57
Zdravím Petra G. a ještě jednou dík za podporu.
Jen bych ještě dodal, že svůj názor na 80's nepovažuji za nikterak extravagantní, s mými vrstevníky sledujícími hudební vývoj se vpodstatě shodneme při vzpomínkách na ty hrozné časy diskoték, syntezátorů, napomádovaných vlasů a mrkváčů s teniskami. K tomu se přidal i odklon spousty rockerů k AOR amerického střihu ala Bon Jovi apod...a kulminovalo to posmrtnými portréty Černěnka a Andropova mezi prasečími půlkami ve výlohách řeznictví ... fuj! to byly časy ...
I tehdy vznikaly skvělé desky, ale člověk si musel dát práci s jejich vyhledáváním... Když si jen vzpomenu třeba na dobu kolem 1970 - prakticky každá kapela, která přišla se smysluplným konceptem, prorazila a zapsala se tím do historie. A to ještě na různých nezávislých labelech vyšly spousty alb méně známých, ale neméně dobrých kapel (a to je na tom krásné, že ona doba nesmírného tvůrčího kvasu spousty stylů je pro hledače jakoby bezedná - pořád se dá něco nového s puncem 'vintage' a velkým podílem originality objevit).
Následující dekáda je už bohužel poznamenána ve větší či menší míře epigonstvím, popř. "vznikem" (více či méně) pokleslých stylů.
Ale to už s Ianem Andersonem a jeho elektronickým experimentem nesouvisí. Jemu osobně budiž přičtena k dobru evidentní snaha (jakkoli se totálně minula účinkem) o autorskou originalitu, byť za použití prostředků nehodných Minstrela z Lesů.
Na závěr bych chtěl požádat Hejkala, kterého zde vnímám jako pravověrného rockera, aby si na poslech tohoto alba našel čas, docela by mě jeho názor zajímal.


hejkal @ 17.02.2012 19:28:33
Jakožto pravo-, ľavo- i (sebe)stredný rocker sa úprimne desím na toto dielo čo i len pozrieť, nieto si ho kupovať. Skúsim sa popýtať, či ho niekto nemá na vypožičanie. Sťahovanie ma nezaujíma. Nič nesľubujem, ale ktovie, možno sa toho raz dožiješ a ja s tebou. Pekný večer.

Petr_70 @ 17.02.2012 23:39:00
catcher: ač jsem tak již učinit nechtěl, na některé věci bych přeci jen rád zareagoval... Na svůj názor máme všichni samozřejmě právo, i když v případě Vetesseho s vámi nesouhlasím a to zcela zásadně. Já jsem naopak toho názoru, že právě s Vetesseho pomocí se Andersonovi podařilo vnést do hudby Tull nový rozměr, nový neotřelý zvuk, ale také vymanit se z určitého stylového klišé, do kterého se koncem 70tých let dostal… Tím mám na mysli zejména album Broadsword, který právě díky jeho širším, barvonosným, romantickým klávesovým plochám dostal kouzlo jedinečnosti.
Vámi zmíněná wikipedie také uvádí, že v současné době skládá mj. filmovou hudbu. Nevím.. neslyšel jsem, tak nebudu hodnotit, ale to s kým spolupracoval nemusí mít nutně na kvalitu jeho hudební produkce zásadní vliv.. Kromě toho není zdaleka jediný, koho něco podobného potkalo – stačí z našich hudebních luhů a hájů vzpomenout jména jako Lešek Semelka, Pavel Fořt či Ondřej Soukup…

A ještě jedna věc stojí za zmínku: Vetesseho přetáhli oba hlavní protagonisté Anderson a Barre od skupiny Rich And Famous a zřejmě oba dobře věděli proč...

Ale zpět k recenzovanému albu: padlo tady srovnání s některými alby té doby, mj. s 90125 kapely YES. Nevím... album jsem drahně let neslyšel, především proto, že mne nikdy neoslovilo a nikdy nelíbilo. Nicméně se mi velmi dobře vybavuje "Owner of a Lonely Heart". Tenhle laciný poprock není pro mne o nic menší žumpa, než produkce těch, jejichž jména jste měl zřejmě na mysli v souvislosti s Vetessem..
Ostatně stejný pocit jsem měl předloni na koncertě YES v rámci festivalu Rocková Olomouc, kdy jsem naplněn očekáváním musel většinu času poslouchat něco podobného a hlavou se mi honily myšlenky, zda to pánové neměli už v těch 80-tých letech raději zabalit.

Zdeněk @ 18.02.2012 10:25:03
ad Petr 70/ naprosto přesně jsi vyjádřil svoje pocity z koncertu Yes v Olomouci, byl jsem tam taky a měl
velmi podobné pocity. Nějakou dobu mi trvalo, než jsem si zase doma pustil jejich album.

PaloM @ 18.02.2012 10:56:53
Petr_70: o prínose klávesáka Vetesse pre Jethro Tull súhlasím. Súčasne si cením album Annie Lenox - Diva, kde sa výrazne podieľal (a to mu tu niekto môže pripísať k mínus bodom).
Ostatné tvoje vyjadrenia na margo Yes a 80. rokov sú nechutne radikálne, prehnané, nepravdivé. Máš samozrejme na svoj názor právo.

Žiadnu zo sóloviek Andersona nepovažujem za prepadák, minimálne na 3 hviezdy sú.

Mne osobne vadí pokračovanie existencie Jethro Tull s kontinuálnym, dlhoročným poklesom spevákových schopností.

Petr Gratias @ 18.02.2012 11:50:17
Zdravím PaloM....
Vettese a Annie Lennox.... raději to nebudu komentovat (vždyť už mě znáš, Palo, že?),
ale velmi, velmi souhlasím se závěrem Tvého hodnocení Iana Andersona a Jethro Tull!
Viděl jsem jejich koncert před třemi lety ve
Slavkově v zámeckém parku a Tvoje mínění přesně vystihuje stav věcí.....
Andersonův hlas je už bohužel (zdůrazňuji bohužel)
hluboko za zenitem. Jethro Tull hráli výtečným způsobem a se stejným zaujetím jako kdysi (žádná šmíra), ale Anderson-zpěvák - to byl velký problém.
Když jsem slyšel jak zápasí s hlasem, bylo mi ho líto.
Myslím, že když kolem r. 1967 se Jethro Tull formovali a posléze triumfálně zaútočili na britskou a dále i na světovou scénu - byla to malá revoluce a jistě to na začátku chtělo hodně odvahy.
Domnívám se, že podobný zápas bude muset Ian Anderson vybojovat podruhé, kdy nám všem jeho fanouškům předvede, že také umí přestat!
Obávám se, že jeho ješitnost to nedovolí a tak se budeme na dalších (třebaže dnes už sporadicky vydávaných) albech a sólových projektech dívat na jeho postupný úpadek ve smyslu pěvecké polohy.
Protože JETHRO TULL stojí a padají s Ianem Andersonem a těžko bychom si dokázali představit, že by nějaký mladý neopotřebovaný zpěvák mohl nastoupit na jeho místo.... bude nám dál předvádět, jak tristně budou koncertně znít světově proslulé skladby, kterým vdechl svého ducha a v posledních letech jim ho zase odebírá.....
Slavkobský koncert mě o tom bohužel přesvědčil a jsem připraven se svým názorem (společně s Palem M), který mě bude krýt záda, čelit útokům ortodoxních příznivců Jethro Tull a jejich Fan Clubu, který je i u nás hodně aktivní...

PaloM @ 18.02.2012 13:18:12
Môj bývalý kolega vravieval, že je s Annie Lennox dohodnutý na 50% na sobáši - on na 100%, ona na 0%. Dávno pred ním som bol rovnako dohodnutý s Kate Bush :-)

ufolog001 @ 18.02.2012 13:46:34
Walki Into Light mi strasne moc pripomina kanadskou Sagu nebo solovky Midge Ure.
Jsou tam slyset vlivy novy vlny a pop music 80s kdy frcel komercni synth-pop a electro-pop. Osobne nemam problem s kvalitnim popem aka Eurythmics, Ultravox, Talking Heads nebo se solo Collinsem, Roxy Music ci novyma Genesis nebo Yes aka 90125. Pokud ty muzice nechybej napady a neni to primo vlezly komercni bahno (coz bylo 95%) tak no problem. Stejne tak uznavam treba i Queen, i kdyz zrovna je osobne vubec nemusim.

V tomhle pripade mi proste moderni zvuk ani syntiky vubec nevadej. Album je kompaktni, ma spickovej zvuk, je profesionalne zahrany a nechybi tam ani to nejdulezitejsi - vyborny napady - nektery pisne jsou opravdu vynikajici a Ian zpiva jako Buh. U tyhle desky se proste nenudim.. Osobne povazuju tuhle I. za nejlepsi Andersonovu solovku a hodnotim ji minimalne za 4* Mam ji dokonce radsi, resp. dneska si ji poustim mnohem casteji, nez mnohy alba JT.
Na druhou stranu rozumim skalnim fans progrocku 60/70's a starejch Jethro Tull, ze tuhle desku nijak moc nemusej.

Petr_70 @ 18.02.2012 14:53:45
Petr Gratias:
Nevím zda se mohu počítat mezi ortodoxní příznivce Jethro Tull, ale pravdou je, že patří už téměř 25 let k mým nej.. Nicméně s vašim názorem výše velmi vřele a do poslední věty souhlasím! Dokonce jsem se přistihl, že mě díky Andersonové hlasové indispozici jejich živá vystoupení za posledních řekněme 10 let ani nebaví moc poslouchat či sledovat..
Přesto jsem loni v červnu neodolal a navštívil Ianův koncert na od nás nedalekém hradě Helfštýn, kde se se svým hlasovým handicapem vypořádal překvapivě dobře, byť to bylo zčásti i tím, že jsem na to byl připraven a podvědomě s tím počítal... Zase mi tam ale citelně chyběl Martin Barre, kterého osobně považuji za jednoho z nejlepších rockových kytaristů, kteří se kdy narodili.
Sečteno a podtrženo: Jethro Tull, jak jsme je znali před dvaceti a více lety se už nikdy nevrátí a nám nezbývá než se s tím smířit a žít z toho, co nám tady v minulosti zanechali. A že toho není málo!

Jednu věc ale určitě minulému režimu nikdy neodpustím: to, že nás o jejich nejlepší časy připravili - hlavně pokud jde o živá vystoupení. A to platí nejen v případě Iana Andersona a Jethro Tull...

Jarda P @ 18.02.2012 21:01:31
Den po slavkovském koncertu hráli JT v Ostravě na Černé louce, což jsem si nemohl nechat ujít. Trochu jsem se bál, protože předtím jsem je viděl naživo v Katowicích v době vydání Dot.com a bylo to tak velké zklamání, že jsem se zařek, že už je na živo nechci slyšet. Ale překonání nedůvěry stálo za to, ostravský koncert byl skvělý, tak dobře nazvučené jsem je nikdy dřív neslyšel (ani na konci 90 let na MTK v Budapešti). Vhodným výběrem skladeb Anderson trochu otupil hlasový hendicap ale souhlasím, že úbytek n hlasivkách je citelný a zřejmě nevratný.
Na Helfštýn jsem se chystal, ale koncert byl brzy vyprodaný. Vzhledem k nezvyklé sestavě bezMartina Barra ale nelituju,že jsem se na koncert nedostal.

Detail hodnocení alba (hodnoceno x)

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 2x
Le Fantak
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 1x
Tomáš Rojt
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 1x
nowhere_man
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 1x
Petr Gratias
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 1x
kali
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

Přihlášení

uživatelské jméno

heslo

Auto-login
» nový uživatel

Progboard Radio

» Pustit radio
» Progboard TV

Diskografie Anderson, Ian


copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje Internetplus.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000