Anderson, Ian - Thick as a Brick 2: Whatever Happened to Gerald Bostock?

Anderson, Ian - Thick as a Brick 2: Whatever Happened to Gerald Bostock? - tracklist alba, hodnocen?, recenze

2012

Tracklist:

1. From A Pebble Thrown (3:04)
2. Pebbles Instrumental (3:30)
3. Might-have-beens (0:50)
4. Upper Sixth Loan Shark (1:13)
5. Banker Bets, Banker Wins (4:27)
6. Swing It Far (3:28)
7. Adrift And Dumfounded (4:25)
8. Old School Song (3:06)
9. Wootton Bassett Town (3:43)
10. Power And Spirit (1:59)
11. Give Till It Hurts (1:12)
12. Cosy Corner (1:24)
13. Shunt And Shuffle (2:12)
14. A Change Of Horses (8:04)
15. Confessional (3:08)
16. Kismet In Suburbia (4:17)
17. What-ifs, Maybes And Might-have-beens (3:36)

DVD:
01. 5.1 Surround Sound of entire album
02. The making of the album
03. Interview with Ian Anderson talking about the album
04. Interview with Steven Wilson


Obsazení:

Ian Anderson - vocals, flute, acoustic guitar
John O'Hara - keyboards
David Goodier - bass
Florian Opahle - guitar
Scott Hammond - drums

 
20.09.2016 kamila
5 stars

Dvojky, nebo-li pokračující části původních (koncepčních) děl tvořené po letech od jejich vzdálených originálů, bývají většinou slepenci na objednávku (tlak)firmy, nastartování skomírající kapely, nebo vytáhnutí věčího objemu peněz z kapes svých fans. Nepamatuju se že by to kdy dopadlo nějak úžasně, momentálně mě napadá například Keeper o.t.S.K. III, což byla žalostně chudobná sbírka nepovedených písniček, která oběma dílům strážce z druhé poloviny osmdesátých let sotva mohla jít naproti. Nebo pokus o záchranu kapely Queensryche, svým Operation Mindcrime II, který zůstal stát napůl cesty za famózní jedničkou z 88 roku.
A teď i Jethro Tull, spíš teda Ian Anderson oznamuje, že na rok 2012 je připraveno vypuštění Thicka II. Předně řeknu, že album řadím do kategorie kapely a né sólo projektu jejich lídra, prostě mi tam patří a tím že navazuje na monument 40 let starý, spadá podle mě pod křídla J.T., i když nikdy nechybějící Martin Barre přítomen není a F. Ophale se snaží a jde mu to, pro mě to je další a poslední deska tullů. A jak teda dopadlo pokračování monumentu, myslím, že ze všech jmenovaných rozhodně nejlíp, nejdotaženějc a nejzajímavějc. Nesnaží se opakovat a jen vzpomínat, jde s novou dobou, ukrývá novou výzvu, svým vysoce kvalitním a transparentním zvukem boduje. Opět pracuje s originálním konceptem a v řadě neposlední, uzemní výbornými individuálními výkony a dokonalou stavbou i aranžérskými schopnostmi. Hlas lídra vysoko umlčí veškeré pochybnosti o jeho kvalitě a jeho modulace na různým místech alba, si nic nezadá s působivou minulostí.

Sedmnácti skladbový příděl vypadá mohutně, dobrou polovinu tvoří ovšem kratší spojovací skladbičky, přes které dokonale postupuje příběh Geralda Bostocka. Začátek mě přijde nesmělý a rozjezd je spíš pozvolnější, do doby než přijde úder v podobě mé nejoblíbenější věci, písničky Banker Bets, Banker Wins, dokonale zvládnuté dynamické pecky s parádní kytarovou melodií, šlapajícíma španělama, kvalitní rytmikou i vokálem, v jedné části hnaný přes efekt mašinkami z nebe. Jo a sóla, sóla na kytaru, flétnu i kouzelný hammond jsou úplně super. Po ní přijde něžnost v podobě Swing It Far a já si říkám, co by příznivci původního alba mohli chtít víc. Ophale zazáří v Adrift And Dumfounded, kde jak klasická kytara, tak elektrická staví na základech kapely ze sedmé dekády. Old School Song naplno vypustí témata původního dílu, zahráno s dokonalou lehkostí i obrovskou letitou nadstavbou, progres kapely duní doširoka a flétnový výstup nepostrádá exhibiční erupce. Wootton Bassett Town pochoduje s hymnickou složkou na ústech a impresionismus okamžiku vyznívá v začátku kratičké Power And Spirit. Dixieland Cosy Corner, rokec od podlahy Shunt And Shuffle (démonický Andersonovo hlasový vzezření), organická A Change Of Horses, nebo renesance v Confessional, všechny tyto písně se starají o velice široký záběr alba, který si neklade překážek a svou silou a potenciálem jde ve stopách svého mladičkého předka.

Geniální dílo, disponující obrovskou vnitřní energií, takovou, jakou známe od jeho autora.

Banker Bets, Banker Wins!!!!!!!!!


reagovat

Jarda P @ 20.09.2016 14:03:43
Anderson by už měl jenom nahrávat, studio jeho odcházející hlas spraví. Naživo je to děs, nemá soudnost.

horyna @ 20.09.2016 19:24:48
Dobrý rok jsem s nahrávkou bojoval, stále jsem srovnával s minulostí, než jsem pochopil že je to naprostý nesmysl. Anderson je už jinde, o 40 let jinde, přesto navazuje a kvalitou rozhodně nešetří. Ta deska je zkrátka famózní! Bravo Kamila za talovský ponor a recenze (náhodou jsem si všiml, že na Aqualung přibyly za zhruba měsíc tři recky, to svědčí o stále veliké oblibě kapely i materiálu.
Banker je masakrální věc, vlastně jako deska celá.

Gerry @ 21.09.2016 08:24:52
No vida, včera jsem ti chtěl zrovna doporučit aby sis poslechla TAAB 2, co na něj budeš říkat, ale předběhla jsi mne.
Jinak s tvou reckou plně souhlasím..... také mne Ian s dvojkou velmi potěšil a nezklamal... :-)

john l @ 21.09.2016 10:26:04
Z okolí znám pár lidí kterejm se deska líbí a sám si ji dost často a rád pouštím. Prodejní čísla (oproti třeba jedničce) asi tak velký nebudou, ale věřím že Anderson tímto krokem hodně lidí překvapil a potěšil.

PaloM @ 21.09.2016 18:21:43
Toto nie je geniálne dielo, je to "len" veľmi dobré dielo. Geniálne dielo je Thick as a Brick.

09.04.2012 Libor2
4 stars

Když jsem zaslechl, že Ian Anderson vydá letos pokračování fenomenální JT kompozite TAAB, překvapilo mě to. Za prvé to bylo po těch letech nečekané, podivné bylo i to, že deska nevyjde pod hlavičkou JT (když mohla "A", která byla původně plánovaná jako Andersonova sólová věc nakonec vyjít jako JT záležitost, tak proč ne tohle?). Po zjištění, že se na TAAB2 nebude nacházet věrný Andersonův souputník Martin "Lancelot" Barre mi částečně bylo jasno. Nejspíš už ani Anderson neměl chuť bez Barreho použít nálepku JT. Po tomhle zjištění jsem netušil, jestli se těšit nebo děsit...

Ale deska už je venku a teď už víme... jak to dopadlo? Bez mučení přiznávám, že je to pro mě překvapení roku 2012... příjemné. I přesto, že chybí Barré (dobrá, Opahle je fakt dobrý), deska není od JT (to je spíš ale otázka názvu) a je to pokračování klasiky všech klasik, dopadlo to víc než dobře. Snad bych se nemusel bát ani slova výborně.

Deska nijak nekopíruje původní TAAB, což je dobře. Ano, motivy tam slyšet jsou, ale skryté pod povrchem, jen občas vykouknou trochu víc nad hladinu... Ale co je v dnešní době velké plus, po prvním poslechu CD ve Vás něco z toho zůstane a máte chuť si ho zanedlouho pustit znovu... U dnešní tvorby spíše zřídkavý jev... muzika současnosti je studiově na výší (+/-), instrumentálně jsou výkony dnešních muzikantů na hranicích technických možností, ale po poslechu většiny desek toho v hlavě moc nezůstane a dost často, bohužel, ani chuť si novou desku pustit znovu. Koneckonců, Jethro Tull posledních dvaceti pěti let jsou toho typickým příkladem - poslední opravdu dobrou desku vydali v roce 1987 - Crest Of A Knave... od té doby sice ještě pár kusů vyšlo, všechno jistě kvalitní věci, občas to zajiskřilo víc, občas míň, ale všechno to bylo takové šedé, bez nápadu, myšlenky, vzruchu...

To je na TAAB2 pryč... Anderson se nadechl a rozmáchl k nečekaně heroickému výkonu. A tak je tady deska, ve které nenajdete pouze pocit, že slyšíte nějaké pokračování TAAB, ale tu a tam na vás vykoukne průřez vším, co JT udělali za celou existenci skupiny - od Aqualungu, přes Passion Play a War Child k Heavy Horses a k novějším Root To Branches... jakoby Anderson rekapituloval celou svou hudební dráhu. Navíc je Ian kupodivu slušně hlasově disponován (vzhledem k tomu, jak se jeho zpěv zhoršil po hlasové operaci v polovině 80. let).

Nebudu hodnotit jednu věc po druhé, doporučuji všem si novou desku poslechnout, uslyší skladby, které mají nápady, hlavu a patu a po dlouhé době CD, které v nich zanechá nějaký pocit a které se poslech od poslechu zlepšuje... Jen vyzvednu skladby, které mi připadaly zajímavější (což se, samozřejmě, může po delší době změnit): From A Peeble Thrown; Banker Bets, Banker Wins; Old Schools Song; Wooton Bassett Town; A Change Of Horses; Kismet In Suburbia. Krátká Cosy Corner mi svým vyzněním z nějakého důvodu připomněla část A Passion Play - celkem podivnou mluvenou pasáž "The Hare Who Lost His Spectacles" - kterou jsem nikdy plně nepochopil :-) V tomto případě je Cozy Corner přece jen vhodnější a není tak mimo... spíš taková hříčka - ale formu svým způsobem podobná.

Takže ještě hodnocení: je tady něco, co asi nikdo nečekal. Deska, která se směle může přiřadit k té lepší polovině diskografie JT. Anderson v překvapivé formě jak na flétnu (o tom jistě nikdo nikdy nepochyboval), tak i hlasově a skladatelsky. Škoda, že tu není Barre a nevyšlo to pod značkou Jethro Tull, myslím, že by si "Tullové" zasloužili takový přírůstek do diskografie. I z toho důvodu dávám 4*, možná bych se nebál i nějakou desetinu přihodit.

Pro mě příjemné překvapení roku 2012 (i když jsme teprve v první třetině, nemyslím, že letos zažiji překvapení větší). Jděte do toho, já už si objednal CD i DVD a ve středu všechno pořádně osolím na aparátu (zatím poslech v mp3 na sluchátkách nebo kompu).
reagovat

b.wolf @ 10.04.2012 10:00:26
Sólovky jsem nikdy nemusel, vyjma D. Gilmoura nebo R. Waterse, ovšem tady jsem velice na pochybách-kdysi jsem slyšel Walk into the light a to byl pro mě takový šok, že jsem se zařekl, že už nikdy. Nu což, jářku... zkusím se po tomhle dílu podívat, poslechnout a uvidím.

Voytus @ 10.04.2012 10:57:27
Za sebe ještě můžu říct, že si dost užívám jazz-world z alba Roots to Branches, i když uznávám, že právě na ní zní Andersonův hlas dost unaveně a mohla být o pár minut kratší.
K mluvené části na Passion Play: Chce to trochu proniknout do britského humoru té doby, třeba Monty Python a další projekty z řad této potrhlé skupiny
>> odkaz

Libor2 @ 11.04.2012 01:01:50
ale ano, Pythony znám a mám velmi rád... uznávám, že vazba by tam mohla být, nicméně u Passion Play mi tam ta podivná bajka stejně nesedí a sedět nebude... co nadělám - a jen tak mimochodem, nejsem sám, co vím :-)

Jarda P @ 11.04.2012 07:40:41
Když jsem nahrával Passion Play na pásek, bajku jsem vystřihl, takže mě nerušila v poslechu jinak skvělé desky. Na CD je to horší, musím ji přehrát zrychleně.

Libor2 @ 11.04.2012 10:47:17
Já to ani nepřeskakuju, jen si vždycky říkám, proč tam zrovna tohle je... ale dneska už se tomu trochu směju, dřív mě to štvalo :-)

Libor2 @ 11.04.2012 10:53:01
a ještě poznámka pro b.wolf: ona to ani tak není sólovka, na mě to působí skoro jako standardní řadovka JT (kdyby tam byl Barre, věřím, že by to jako deska JT vyšlo).

Voytus @ 11.04.2012 12:47:25
Libor2: Tak to se omlouvám, sám jsem fandou ujetého britského humoru. Ten příběh lépe vynikne s videem, které k němu JT natočili >> odkaz Ale chápu, že na albu to může rušit, už jen díky tomu násilnému předělu, který ukončí první část Passion Play.

b.wolf @ 11.04.2012 20:59:38
Tak dnes jsem to několikrát poslechl (zatím jenom půjčené v mp3) a jsem velmi příjemně překvapen, co ten starý bard dokázal. Nu což, s koupí nebudu váhat.

catcher @ 02.06.2012 21:20:46
Tak jsem tomu dal myslím dostatečný odstup od prvního poslechu. Slyšel jsem to od té doby asi 15x, a musím napsat že je to fakt skvělá deska. Setkal jsem se i s drtivými kritikami (vaření z vody, vykrádání sebe sama, zoufalý pokus vydělat ještě něco na zavedené značce). Naprosto nesouhlasím a dávám 4 a půl jen proto, že TAAB1 prostě překonat nelze. Ale i tak ční tenhle děda nad ostatní letošní produkcí jako maják. Pokud bych se měl dopustit přece jen jakési oponence, hudebně je to možná až příliš pestrá kolekce někdy dost odlišných motivů (díky použitému názvu desky mě to pořád svádí k porovnání s nesmrtelnou TAAB1).
Ovšem textově je to špica, jako většina libret jurodivého minstrela, v této oblasti dosti nedoceněného.

mivot @ 06.07.2012 20:35:22
zdravím,
marně hledám shop, kde CD nebo lépe kombinaci DVD CD objednat.
předem dík za tip

m.votava
fr.lázně
mira@mivot.cz

vmagistr @ 06.07.2012 20:38:27
mivot: >> odkaz

mivot @ 06.07.2012 20:51:55
dik za tip

m.votava

08.04.2012 Bill Pleška
5 stars

Krajně nepravděpodobná myšlenka, že by pětašedesátiletý Anderson nahrál v roce 2012 prog-rockové koncepční album, a ještě k tomu jako přímé pokračování jednoho z fanouškům nejdražších artefaktů diskografie JT, se stala skutečností. Díky bohu.
Desetiletá autorská přestávka skotskému bardovi zjevně prospěla, protože se vrací na pole skladatelské i textařské v plné síle. Na TAAB2 si pohrává s myšlenkou, jak by žil Gerald Bostock, fiktivní autor textu původního alba, jako dospělý muž o čtyřicet let později. Byl by požitkářským bankéřem, lampasákem nebo třeba homosexuálním bezdomovcem...? Téma vzdáleně příbuzné námětu alba "Three Friends" od skupiny Gentle Giant (ostatně to údajně byl sám Derek Shulman, jenž Andersona k napsání tohoto alba vyprovokoval), ale přitom logicky navazující na původní TAAB a jeho zamýšlení nad úlohou a možnostmi volby vlastního způsobu života člověka v moderní západní společnosti.
Nemá smysl se zabývat malicherným rýpáním některých fanoušků, že na albu chybí kytarista Martin Barre: má zkrátka letos svůj vlastní sólový program, Florian Ophale je za něj více než důstojná náhrada a myslím, že tito šťouralové by z drtivé většiny, nevědíce o této skutečnosti, z pouhého poslechu ani nic nepoznali. Jethro Tull byli stejně vždy pouze doprovodnou skupinou písničkáře Andersona.
Celkem slušně mu to na tomto albu zpívá (minimálně od Roots to Branches před více než patnácti lety jsou vokály ve víceméně stále stejném stavu), o skvělé kytaře a flétně nemluvě. Texty jsou skvělé, v ničem si nezadají se staršími, klasickými alby - možná jsou o dost přímočařejší a méně metaforické, než na staré TAAB či Passion Play, ale o to více jsou hravé, pestré ve slovní zásobě a hlavně vtipné a výstižné. Nebývalý smysl pro humor vykazuje také hudební doprovod, ať už jde o různé odkazy na původní album (např. už úvodní "From a pebble thrown", dále "Old school song" - známé téma transponované do mollové tóniny, popřípadě úplný závěr nahrávky, kde zazní klasické "...so you ride yourselves over the fields...", ovšem zakončené poněkud aktualizovaným způsobem), nebo jiné zvukové hříčky, korespondující s obsahem libreta (vláček v "Cosy Corner").
Nahrávka má skvělý zvuk, veskrze moderní a přitom nenápadně nostalgicky odkazující k 70. létům; velmi často zní například staré dobré Hammondky a instrumentace vůbec zůstává víceméně věrná mateřskému albu.
TAAB 2 je velmi chytře rozdělena na opravdové "tracky", samostatně použitelné písničky, propojené pouze jednotícím tématem. Žádný jednolitý proud hudby přes celou stranu LP, čímž se album vyhne problémům s návazností a konzistencí spojených s touto formou, jaké měla například Passion Play.
Celkově mám z alba veskrze pozitivní pocit; splnilo očekávání fanoušků, nejenom že to je další dlouhohrající studiové album JT s novou hudbou (v což už možná ani nikdo nedoufal), ale je kvalitním a plnohodnotným nástupcem původní Thick as a Brick.



reagovat

Miloš H @ 08.04.2012 14:18:09
Veľmi pekná recenzia,
CD mám objednané,teším sa hlavne na "skvelý zvuk" a na koncert.

Mohyla @ 08.04.2012 17:04:04
To sme na tom rovnako, objednané ho mám aj ja. Som zvedavý a teším sa!

PaloM @ 08.04.2012 16:28:00
Mňa to CD tak chytilo, že som s novinkou objednal aj dve predošlé štúdiovky Andersona. Fajn recenzia, pár drobných poznámok mám. Mne to nevadí resp. vyhovuje, s kým toto CD nahral. Úlohu Barreho, ani žiadneho minulého spoluhráča by som však neznižoval, lebo to nie je pravda,že vždy šlo len o doprovdnú skupinu. Ako rovnocenných spoluhráčov si ich veľmi vážim, bez nich by nebolo Jethro Tull. TAAB2 je kvalitné pokračovanie, je však iné a v žiadnom prípade nie rovnocenné s TAAB. Je to proste rockový kabaret v dobrom zmysle.

PaloM @ 08.04.2012 16:32:32
No, jediný dôvod, prečo to rozdelili, aby vyhoveli prehrávačom na báze moderných technológií, ktoré sa počúvajú so štuplami v ušiach, čo im nezazlievam, že proste chcú zarobiť viac prachov. Takže z núdze cnosť. Mám rád, keď sa povie celá pravda, no uznám, nemusel si to vedieť.

Bill Pleška @ 08.04.2012 18:04:36
@PaloM: Ani já nechci nějak snižovat Andersonovy spoluhráče, téměř všechno to byli fantastičtí muzikanti, ale sotva se dá použít výraz "rovnocenní"... Anderson je výjimečná autorská osobnost, skvělý multiinstrumentalista (například na albu "Stormwatch" bravurně zaskočil i na basu za zesnuvšího Johna Glascocka, a to už byl nějaký baskytarista!) a v Jethro Tull plní mnohem podstatnější funkci, než obvyklý rockový frontman. Prakticky na každý nástroj (kromě Barrovy kytary) se v téhle skupině vystřídala dlouhá řada hudebníků a všichni skákali, jak Anderson pískal - doslova :-)
Ostatně to není nějaká nová myšlenka, takový výrok, že "Ian by mohl vzít libovolných pár muzikantů a dát jim zaznít jako Jethro Tull" pronesl už někdy v roce 1979 David Palmer, což byl přece dlouholetý a nesporně velmi hodnotný člen Jethro Tull.

Rozdělení TAAB2 na sedmnáct tracků asi opravdu mělo onen komerčně-praktický význam, ale když ony to skutečně jsou samostatně životné písničky se začátkem a koncem a je to tak dobře. Nestane se, že člověka při poslechu bijou do uší různé násilně a uměle šroubované přechody, vskuvky, modulace a já nevím co ještě, jimiž se skladatel za každou cenu snaží udržet všechna jednotlivá témata pohromadě jako jedinou, konzistentní skladbu přes celou stranu LP. U Thick as a Brick 1 to bylo ještě celkem v pohodě a přirozené, Passion Play (jinak skvělé album) už takhle držela pohromadě o poznání méně...
Podle mě to na TAAB2 vyřešeno velmi elegantně: máme sedmnáct logicky rozdělených hudebních celků a přitom to ještě pořád je prog-rockové koncepční album, sjednocené (řekněme tomu) příběhem.

To, jestli někomu připadá pokračování stejně nebo méně hodnotné jako původní album, to je jistě věc osobního vkusu, ale mějme na paměti, že původní TAAB byla, přese všechny své umělecké kvality, míněna především jako recese; velkolepá a zároveň dětsky hravá parodie na koncepční alba. Byl tomu přizpůsoben např. i jazyk libreta, záměrně přeplácaný metaforami, alegoriemi a jinými tropismy, čímž Anderson parodoval megalomansky nabubřelý styl některých artrockových autorů. Klikaté úvahy o životě a společnosti se samozřejmě dají sdělit i civilním a srozumitelným způsobem - což se mu, myslím, na tomto novém albu daří.

PaloM @ 08.04.2012 19:39:51
OK, v podstate nemáme problém. Som zvedavý na texty, až dostanem CD.

catcher @ 08.04.2012 21:13:04
Zatím jsem to slyšel jen jednou, a ... prvotní nadšení z hudby bych ještě raději podrobil revizi opakovanými poslechy, ale už teď si troufám tvrdit, že pozice TAAB 1 zůstává neotřesena (řekněme si na rovinu, u tak geniálního díla už to tak asi zůstane 4ever). Nicméně se jedná o opravdu Neočekávaný Dýchánek, opět se zvedl Vítr z Valhally a přiměl našeho Minstrela vydat ze sebe to nejlepší, One Last Time...
Ovšem ty texty mě totálně uzemnily. Že je autor mimo jiné Básníkem par excellence, se ví už od dob Aqualunga, ale tohle je fakt síla. Navíc okořeněná aktuálně kritickým pohledem na hroutící se zlodějský systém 'kapitalismu bez přívlastků'.

adam @ 08.04.2012 21:23:59
Texty velmi zaujimave, ale hudba.... absolutna absencia originality. Vykradanie sameho seba. skoda. Po dot com uz hudobne nic nove nedoniesol. Album sa pocuva dobre, ale teda tych 12€ som mohol zhmotnit inac..... 3 hviezdy.

catcher @ 08.04.2012 22:04:22
to Adam : máš pravdu, ale ten výraz 'vykrádání' je příliš tvrdý. Je to přece jen reminiscence na jednu slavnou kapitolu jedné skvělé kapely. Už číslovka v názvu napovídá, že nepůjde o něco dosud neslyšeného. Zrovna jsem to projel podruhé a pořád to považuju za příjemné překvapení. Pokud bych chtěl šťourat, tak možná v interpretačních detailech - místy jakoby příliš subtilní basová linka, příliš 'čistě' sejmuté bicí (líbilo by se mi tam nějaké to šustění a břinkání navíc, na jaké jsme byli tehdy zvyklí...). Možná bych ješte oželel ten akordeon. Ovšem co se týče elektrické kytary, nepoznal bych, že to není Martin, jeho náhradník ho zastoupil skvěle!
Zatím to vidím tak na tři a půl až čtyři.

PaloM @ 08.04.2012 22:18:56
Tiež si nemyslím, žeby vykrádal sám seba, odvolávky na TAAB sú zámerné. Adam, odlož počúvanie a vráť sa k tomu o týždeň. Vo mne TAAB2 "rástlo" a stále je tu šanca na vylepšovanie dojmu. Ono to ale určite súvisí, že som po tomto vytiahol Rupi s Dance, Secret languages... a koncert na dvd I.Anderson plays orchestral Jethro Tull, potom niekoľko ukážok z Youtube a Andersonove hrátky s Anaushkou Shankar na turné v Indii. Tak mi vznikla jedna veľkolepá plocha britského folku, etno prvkov a akustických aranžmá s orchestrom. Ja počujem v TAAB2 pokračovanie a vplyvy práve týchto prevažne akustických albumov. Ide na mňa z toho všetkého veľmi príjemná, pozitívna, melodická hudba. A kompozične je to všetko úplne inde ako starý Thick as a brick. Tie staré albumy sú "seriózny" progres a art rock, spomínané diela po r.2000 je jedna séria radostnej tanečnej a odľahčenej muziky, ktorá si kvalitu zachovala.

dolycentrum @ 09.04.2012 15:28:34
velmi pekne napisane..cestu k JT som si nenasiel..asi pravdepodobne uz ani nenajdem..ale pri tejto recenzii mam chut si ho vypocut...na rozdiel od niektorych hudobnych ,, patologov '' som sa o tomto projekte dozvedel to co ho tvori a je jeho podstatou....a o to tu ide...vdaka

08.04.2012 zdenek3
5 stars

Byl jsem mooooc zvědavý na to,jak se IA bude potýkat s druhým dílem. Bude to jako nastavovaná kaše, jak to bývá u filmů, nebo to bude pokus o něco zcela srovnatelného, nebo div se příroda,dokonce lepšího než první a již značně starý díl první?

Mne,jako velkého obdivovatel IA a JT stačil první poslech,abych zcela klidně a bez jakéhokoliv pochybení napsal..král je mrtev, ať žije král..

Stalo se něco,co nebývá ani obvyklé,ale je zcela neobvyklé. Tento druhý díl je prostě lepší.
Dokonce i v takové oblasti,jako v " loudness war" může dávat ukázku toho,že i nové a moderní cd může mít DR od 14 do 17.

Co se týče hodnocení, dal bych DTTO pod Billem. Ten to napsal naprosto skvěle a se vším souhlasím do poslední tečky.
reagovat

PaloM @ 08.04.2012 16:36:41
Je to podľa tvojho názoru, že je dvojka lepšia Je proste iná, po každej stránke, ale na jednotku nemá. Mám objednané CD, lebo sa mi hudba páči. Nerozumiem DR 14 17, čo má Anderson s vojnou hlasitosti a akou ?

zdenek3 @ 12.04.2012 22:33:19
Loudness War a DR

Tady asi bude stačit.
>> odkaz

Detail hodnocení alba (hodnoceno x)

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 3x
Bill Pleška, zdenek3, kamila
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 4x
martin69, Libor2, murphy, PaloM
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 2x
adam, Sydd
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

Přihlášení

uživatelské jméno

heslo

Auto-login
» nový uživatel

Progboard Radio

» Pustit radio
» Progboard TV

Diskografie Anderson, Ian


copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje Internetplus.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000