Anathema - The Silent Enigma

Tvrdý a neprístupný neotesaný diamant je vášnivá kompilácia pocitov zúčastnených a variabilná učebnica pre budúcich “utrýznených“ metalistov. Komplet šedých pochmúrnych farieb vymaľovaný pomalými valivými gitarami, akustickými vsúvkami, podmanivými melódiami a strýzneným/burácajúcim Vincentovým vokálom. Dusivá atmosféra albumu je až ťažko uveriteľná, nepochopiteľná a keď počujem titulnú skladbu(viď oficiálny klip), ocitám sa v myšlienkach na pochmúrnych svahoch s hmlou v pätách. Hoci album neprekvitá skvelým zvukom, aj to pridáva na pochmúrnosti a album nestráca štipku svojho kúzla ani dnes. Všetko dvakrat počiarkuje obal, ktorý zhr�uje všetky moje predchádzajúce slova.

Hneď po "play" by som rád vyzdvihol otvárak Restless Oblivion, ktorý patrí do toho naj čo toto album ponúka. Neustále výmeny pomalého či stredného tempa, skvelé melódie a fantasticky Vincent za mikrofónom(jeho “Cmonn“ ma stále posadí na riť!) vytvárajú neopakovateľný zásek. Následná Shroud Of Frost je naopak pomalá vec s vybrnkávajúcou bassou, plná nahromadenej bolesti a smútku, ktorý nemá dna. Kde sa vzala, tu sa vzala jemná akustická Alone pohladená jemným zvukom orchestra. Ďalšia vec, ktorú musím spomenúť je Sunset Of Age, veľmi heavy skladba sprevádzaná krásnou vybrnkávačkou, melodickou gitarou v pozadí a zmutovaným a skresleným vokálom. Mrazivé! Psycho motívy a skľúčenosť v Nocturnal Emission sú dobré tak ku samovražde, alebo ďalším doomovým orgiám. Spomínaná titulná skladba The Silent Enigma ide skoro ešte ďalej a smútok z nej doslova trieska. Texty Anathemy sú ďalšou doležitou stránkou Anathemy. Kontrast lásky, samoty, viere či prázdnoty sú jedinečne. Najväčším hitom tejto kolekcie je bez pochyby skladba A Daying Wish hraná na koncertoch dodnes. Najreprezentatívnejšia skladba celého albumu je jedným slovom jedinečná. Album uzatvára nenápadne Black Orchid, nastáva ticho, tajomno, silent enigma.
Či už má ktorákoľvek tvár Anathemy svoje chyby či muchy, doom metalová na The Silent Enigma ich veľa nemá. Možno zvuk či malé náznaky monotónnosti, ale nič viac. Nezameniteľná zbierka citových stavov plná melanchólie sa bude stále potulovať samotou a hmlou a keď chcete zažiť bolesť či smútok pustite si radšej iba toto cd :)
reagovat

merhaut @ 08.05.2009 19:15:38
Chlapi, doporučuju si to po sobě vždycky přečíst, opravit pravopis i perly typu neotesaný diamant

Apache @ 09.05.2009 00:15:22
Lidí, kteří hodně píšou a málo čtou, je dostatek.

O tomto albume sa hovori, ze spolu s Wildhoney od TIAMAT a Angle and dark river od MY DYING BRIDE patri medzi trojicu najlepsich albumov, ake v doomovom zanri zvykla. Od tychto albumov neskor cerpali vsetky doomove znamejsie i neznamejsie spolky. Pocuvanie tohto albumu bolo pre mna uz poznamenane tym, ze som skor pocul Eternity. Je to prvy a posledny dlhohrajuci album, kde Vincenta pocut skriekat a "growlovat". Krasne melodie, krasne emocie, ale vsetko len prezvesti toho co pride o par albumov neskor... Dying wish je vsak nesmrtelnou hymnou.
reagovat

Nepochybně významově zásadní věc v dějinách metalové hudby.Nejsem si jist,zda jsou již zde patrné náznaky dalšího směřování téhle kapely,která se později dočkala dokonce i srovnání s veličinou největšího kalibru,tedy samotnými Pink Floyd.Jasné je,že styčné body mezi oběma zmíněnými kapelami lze s jistotou definovat až ve tvorbě pozdnější.�ada z vás bude určitě oponovat,že tomu tak bylo už dříve,já jsem však toho názoru,že zrovna tady byla Anathema jasnou definicí doom metalu a o následném vývoji si mohla tak maximálně nechat zdát.Výše uvedené však neznamená,že by se nejednalo o výbornou muziku.Já tohle album miluju stejně jako ostatní alba Anathemy.Je to výborná kapela,která už na předchozích albech produkovala skvělou muziku,ovšem poněkud tvrdšího ražení.Chcete slyšet teskné,temně,melancholické a depresivní album?Pusťte si tohle.Výborné je,že tihle "mladíci" vás dostanou i naživo.
reagovat

NORIK @ 16.04.2007 00:00:00
Mám za sebou první poslech, ale hned na poprvé mě to pořádně dostalo. Podobně jako od Tiamat Wildhoney je tato deska od Anathemy někde v jiné rovině. Vynikající počin. Přemýšlím, jestli si ji mám pustit znovu, když jsem ji poslouchal dopoledne. Že by takhle nějak hráli PF, kdyby se narodili o pár let později, co myslíte ?

Wenzl @ 16.04.2007 00:00:00
Obávám se Noriku,že je to jen takový klam.Anathema je čistě doom metalová záležitost a v podstatě na tyto stránky nepatří.Mé tvrzení předpokládám strhne teď vlnu odporu,ale zcela jistě je to tak,jak říkám.Znám kompletní dg Anathemy,toto jak jistě víte není zdaleka její první počin.Jediné v čem Vám nebudu oponovat je jistá podobnost nálad v některých sekvencích,které by mohly při troše fantazie evokovat nějaké paralely s PF.Nic víc nic mí�.S těmi se ovšem můžete setkat až v její pozdější tvorbě.Na The Silent Enighma rozhodně ne!

b.wolf @ 22.04.2007 00:00:00
tohle album je kultovní album doom metalu. Směrování do vod pinkfloydovských začalo, řekl bych, až s plackou Eternity a vlastně pokračuje dodnes. První počiny Anathemy - zmíním např. Sereneades, Pentecost pluly spíš ve vodách death-doom metalu.

Wenzl @ 22.04.2007 00:00:00
"Směrování do vod pinkfloydovských začalo...",tak tohle je vážně přinejmenším odvážné tvrzení.Jsem asi puntíčkář,ale asi bych se držel spíš pouze těch náladový paralel a to jen v omezené míře.Jen přeci pro floydy je typická jiná tvář než kterou známe z posledních dvou řadovek.A právě ta dvě zmíněná poslední alba PF mohou s trochou fantazie do jisté míry navozovat dojem,že Anathema pluje na podobné vlně.

tady jsem byl trochu na vážkách, protože tahle placka patří mezi řekl bych kultovní alba doom metalu. Ovšem při dalším poslechu už se objevují zřetelné náznaky dalšího směřování Anathemy do vod prog, potažmo art rocku. Je to skutečně temné a melancholické album a zřetelný předěl ve směřování skupiny, ale rozhodně stojí za poslech.
reagovat