Anathema - The Optimist

Anathema - The Optimist - tracklist alba, hodnocen?, recenze

2017

Tracklist:

01. 32.63N 117.14W (1:18)
02. Leaving It Behind (4:27)
03. Endless Ways (5:49)
04. The Optimist (5:37)
05. San Francisco (4:59)
06. Springfield (5:49)
07. Ghosts (4:17)
08. Can't Let Go (5:00)
09. Close Your Eyes (3:39)
10. Wildfires (5:40)
11. Back to the Start (11:41)

Total Time 58:16


Obsazení:

Vincent Cavanagh - Vocals, Guitar, Keys
Danny Cavanagh - Guitar, Keys, Vocals
John Douglas - Acoustic, Electronic Percussion
Lee Douglas - Vocals
Jamie Cavanagh - Bass
Daniel Cardoso - Drums

 
26.06.2017 horyna
0 stars

Nové a další poslechy měli zásadní význam a napomohli odtajnit ukrytou sílu pro mne dnes už zcela úchvatného díla The Optimist, ostrovanů Anathema. Tato mikro recenze je pouze doplnění předchozích řádků recenzenta, ve kterých se záměrně určitým náležitostem vyhnul, nebo některá fakta opomenul.
Rozhodně jsem nezmínil výtvarnou stránku alba, která vzdáleně s nahrávkou A Fine... koresponduje. Ať už se jedná o působivě povedený přebal, či fotografie a koláže uvnitř, jež zážitek z hudby "doporučují" umocnit. Zodpovědný je všeuměl Travis Smith, který odvedl skutečně výbornou práci. Důležitým faktorem je i variabilní zvuk, který ač na dvou, třech místech rezonuje, dokáže si udržet čistou fazónu a povedenou dynamiku.

A pak tu jsou písně samotné, které postupem času vyplavují dostatek endorfinu, aby dokázali posluchače uspokojit.

Výborná, po intru následující píseň Leaving It Behind, by se stejně dobře vyjímala na území, které řídí předešlé satellity. Endless Ways je další zástupce z pokladničky romantických a posmutnělých holubic, ve které se plně zaskví vokál Lee Douglas. Skladbu částečně opanují elektronické vsuvky, hledící skrze budoucno a přidávají do kompozice zcela odlišný rozměr. Titulní The Optimist kooperuje na svém začátku s podobným modelem jako píseň předchozí a příváží posmutnělou klavírní melodií v závěsu intonačně skvělého Vincenta, ten postupně přechází v duet se svou sokyní. I tato věc, se dokáže dynamicky osvobodit a vybudit. Krásné rozjímání nabízí klavírní běhy instrumentálky San Francisco, na niž stylově navazují další a další povedené emoční trumfy. Osobně mám moc rád svižnější Can't Let Go, hřbitovní tryznu Close Your Eyes (sílu okamžiku potrhne sólo na trubku), nebo meditační Back to the Start.

Hodina strávená ve společnosti alba The Optimist uteče jako voda a uvnitř vaší schránky vám uloží vzpomínky na něco zcela neuchopitelného, co možná stejně jako recenzent plně doceníte po určité časové periodě.



reagovat

PaloM @ 26.06.2017 19:38:54
Asi si mal požiadať moderátorov, aby tento text doplnili pod Tvoju recenziu.
Nechápem, ako sa to dá, dal si tu nula hviezd a v celkovom hodnotení albumu sa to neprejaví?

Jarda P @ 27.06.2017 07:43:08
Stejný počet hvězd jako Horyna bych dal i já :-)

Tomáš Rojt @ 27.06.2017 07:45:55
Také si myslím, že hodnocení bez hvězd by mělo být tabu. Doporučuji buď vlastní komentář pod regulérní recenzi - to speciálně v tomto případě a nebo umístit recenzi až po ujasnění, kolik hvězd chci vlastně udělit - viz - THE MUTE GODS .

horyna @ 27.06.2017 14:02:32
Album jsem oznámkoval v předchozí recenzi, proto ta nula. Přesto, že bych dnes půl bodu přidal, nechtěl jsem zbytečně plést.

Zaphirus @ 13.07.2017 11:03:08
Nemozem si pomoct, vyborny album. V podstate od albumu We´r here.. je latka impozantne vysoko. Som uprimne rad, ze sa Anathema dokazala odstrihnut od svojej doomovej minulosti a ubera sa touto cestou. Ananthema zreje ako vino a je to vino rozhodne prvej triesdy.

20.06.2017 horyna
4 stars

Už tomu bude pětadvacet let, kdy kapela Anathema poprvé vystrčila svůj nosánek ze zatuchlých síní doom metalu, v anglickém hrabství Lancashire. V jejich začátcích ji uctívali především gotikou posedlí metalisté, pro něž byla devadesátá léta jakousi obrodou a "nový hudební styl" živnou půdou na neprozkoumaném územím. Charakterizovali jej pomalinku se táhnoucí, těžké kytarové stěny, šité po vzoru Black Sabbath a Candlemass.

Díky těmto obhroublým začátkům má kapela dodnes stylizační smůlu, jelikož ji nezanedbatelná část hudebně smýšlející populace, bude už navždy řadit mezi zaprodance, přeběhlíky a trendaře (na rozdíl od obloukem se navrátivších kopírovaček P. L. a M. D. B.) Cavanaghovci toho času, během pouhých čtyř let, prodělají obrovskou změnu a už na třetím albu Eternity, zcela mění svůj hudební model. Raketový vývoj se výrazně podepíše na stále se zlepšující produkci Alternative 4 a Judgement (ke kterým se dodnes spousty jedinců stále obrací jako k ikonickým) a přitáhne hordy nových fans i uznání soudobou kritikou. Po experimentálnějších a spíše rockových nahrávkách A Fine... a Natural... přichází sedmiletý odpočinek. Tento tvůrčí půst byl ukončen nově nastartovanou a částečně přesbrojenou kapelou, v čele s famózní nahrávkou We’re Here Because We’re Here.

Od té doby nám naši Liverpoolané servíruje nová alba opět v pravidelných intervalech a na každém z nich se snaží posunout svoji vyšlechtěnou, osobitou a prchavým emočním kouzlem provoněnou muziku kupředu. Postupují po drobných krůčcích, aniž by jakkoliv stagnovali, klopítali, nebo se, nedej bože opakovali.
A tak jsou mezi námi ti, kteří je následují s chutí a uši bedlivě nastražují, aby jim neunikl ani jediný tón z malebného hlásku, dnes už výrazně dominantnější zpěvačky Lee Douglas, která pomaloučku přebírá hlavní pěvecké otěže a Vincentův vokál nepatrně vytěsňuje.
A samozřejmě i ti, jež budou kapelu už navždy osočovat s plagiátorství sebe samých, elektronické nudy, zaslepeného egocentrismu, či úpadku do alternativního mainstreamu.

Před vydáním alba kapela avízovala zprávu, o tématické návaznosti na desku A Fine... Po textové stránce snad, ovšem po té hudební se o žádný "návrat" rozhodně nejedná. Optimist pokračuje přesně v místech, kam už předchozí Satellity nedosahovali, nebo se s nimi z půli překrývají. Porce melancholie je ještě roztahanější a některé skladby budí dojem zbytečně uspávací. Občasná monotónnost je ke škodě věci, ale pokud má člověk ve chvíli, kdy mačká tlačítko play svou náladu vyšponovanou do ezoteričtějších pater, nic nebrání, ani by se s nahrávkou bezpečně pomazlil.

K jednotlivým skladbám se prozatím vyjadřovat nebudu, nahrávku nemám prostudovanou natolik, abych dokázal vypichnout její silné momenty. Po prvních seznamovacích dotecích, je splývající efekt stále hodně hmatatelný.

Z (nové) muziky kapely Anathema, z polohy, ve které se dnes nachází, není těžké vycítit, jak moc jí pánové a dáma věří a spokojeně se v ní koupou. Za sebe bych těmi očistnými přípravky trochu šetřil, menší porce bublinek a zředěnosti, by pokožku vycídila o poznání důkladněji.

Kdysi nášivkami zarostlý rejpal opět pronese opakující se úpadkářskou formulku a do budoucna hledící rocker pozitivec zajásá, nad dalším rozkvetlým pupencem v sadu jménem Anathema.

Osobně se přikloním k té druhé kategorii, ovšem s připomínkou k přecitlivělé hudební vláčnosti, která místy budí dojem až přehnaného sentimentu a jisté akademické setrvačnosti.




reagovat

john l @ 20.06.2017 18:11:40
Takto zaměřené album jsem čekal a taky ho i dostal, takže o nějakém zklamání nemůže být doma vůbec řeč.

dan @ 21.06.2017 15:30:15
Doufám jen, že za svůj opoziční názor nedostanu hnedle zase ban. Ale přesně tohle je Progboard, tohle jste vy, hluší ve své pokrytecké jistotě. Nová Anathema dostane 2x5 a 3x4 hvězdy? Tak si říkám, čím tihle lidé poslouchají, kolenem? Stačí mě jedno jediný setkání, abych poznal, že kapela zase, vlastně už 15 let vaří z té stejné vody pořád dokola. Převařuje a uspává. Takhle že maj vypadat emoce? Tak si pusťe Pink Floyd, nebo novýho Waterse. To je emoční hudba a ne znuděná parta, kterou teď řídí krákorající ženská.

b.wolf @ 21.06.2017 16:39:50
Po několika soustředěných nočních posleších tentokrát souhlasím s danem. Poslední slušné album A Fine Day To Exit, které si od Anathemy dávám, je zřejmě vrcholem. Ty doommetalové začátky mě nikdy nebraly, ale novinka je prostě otřes. A jak do toho ještě přibrali ženskou, to už fakt ne. 100x jinak a pokaždé stejně... bohužel. 1/5

@ 21.06.2017 17:47:02
Dan má zřejmě patent na názor, který zjevně bere jako všeobjímající. Kategoricky s tebou nesouhlasím, už z principu jediného poslechu, který prostě není dostačující.

steve @ 21.06.2017 18:11:09
Copak jste se zblázlili? Nová Anathema je naprosto fantastická. Už jsem ji slyšel snad pětkrát a nemůžu se nabažit. Dovolím si tvrdit, že jde o nejlepší desku za poslední roky. A laskavě tady pánové nepodsouvejte nějaké feministické bludy.

Petr87 @ 21.06.2017 18:21:52
Hmm...
Předchozí deska "Distant Satellites" mi, i přes všechny ty elektro vsuvky, opravdu sedla, takže jsem na novinku opravdu velmi zvědavý.
Zítra bych ji měl mít doma, a upozorňuji, že jsem z "The Optimist" ještě neslyšel ani notu - tak snad těch zlatek nebudu litovat. :)

steve @ 21.06.2017 18:54:29
Vývojově je deska v pořádku a pokud na ní někdo nenajde emoce, měl by si zaskočit na obvod. Bude zapotřebí vyšetřit nejen uši.

Tomáš Rojt @ 22.06.2017 07:41:09
Anathema má především svůj typický rukopis, i když už několikrát " přepřahala" co se stylu týče, stále jejich hudbu poznáte téměř na první poslech. Naposledy jsme jemnou změnu stylu zaznamenali v závěru alba " Distant Satellitest" a v podobném duch pokračuje tahle partička i na novém albu. To jsem slyšel dvakrát a vím, že se k němu potřetí vrátím rád a to abych se utvrdil ve svém názoru, vychutnal si dosud neobjevené okamžiky , protože ač se to možná na první poslech nezná, album je to vícevrstevné a je co zde objevovat. Kdo chce tuhle kapelu poznat v širším aspektu, nechť si vychutná koncertní album "Universal" , nejlépe na DVD. Atmosféra koncertu v bulharském Plovdivu je neopakovatelná a pokud to násobíte skvělou produkcí a samotnou hudbou, tak si to opravdu užijete a navíc uděláte svůj vlastní úsudek o téhle kapele.
Jinak pro mne dosavadní vrchol: " We are here Because we are here" z roku 2010, dost možná kvůli dopomoci Steva Wilsona...

b.wolf @ 22.06.2017 07:52:29
Nevidím žádný "vývojový posun", vidím pouze nouzové řešení mnoha dnešních smeček ve stylu nevím, kudy kam, hoši, dáme sem nějakou frontwoman, uvidíme, co to udělá. To se stalo i tady, bubeník má ségru, tož místo backing vokálů dáme lead singer a ono ... NIC. Od Natural Diseaster, kde zvláště na nádhernou Are You There? nelze zapomenout, už jsou další alba sice stále solidní, ale žádné už mě nezaujalo, tak jako jmenované. To steve: mně prostě zpěvule (na výjimky, jako jsou třeba dračice Nervosa, Marta Gabriel nebo Kobra Paige) v hard rocku, potažmo art rocku, nesedí, to není nic proti kočkám, zkrátka to tak vidím...

horyna @ 23.06.2017 08:37:39
Nová Anathema nám fanoušky opět pěkně rozděluje, což se dalo samo očekávat. Absolvoval jsem další dva poslechy (dnes nejspíš další) a opravdu se to znatelně lepší.

Progjar @ 27.06.2017 14:14:21
Reagujem na Dana. Tie "krákorajicí ženské" sú nositeľkami života. A nuda v prípade Anathemy? Ty asi počúvaš hudbu neumytou riťou. Sorry chlapče, ale ešte raz a máš ban 7 dní.
Skús vniesť trochu slušnosti do svojho vyjadrovania a bude to v poriadku. Aj keď uznávam, že ani tento môj príspevok nie je príliš diplomatický. Ale aký požič, taký vráť.
Servítok je niekedy nanič.

Detail hodnocení alba (hodnoceno x)

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 2x
Petr59, Marillion
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 7x
Progjar, horyna, PaloM, ripo, Zaphirus, Carloss87, kaktus
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 1x
Petr87
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 1x
b.wolf
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

Přihlášení

uživatelské jméno

heslo

Auto-login
» nový uživatel

Progboard Radio

» Pustit radio
» Progboard TV

Diskografie Anathema


copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje Internetplus.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000