Al DiMeola & John McLaughlin & Paco de Lucia - Friday Night In San Francisco

Al DiMeola & John McLaughlin & Paco de Lucia - Friday Night In San Francisco - tracklist alba, hodnocen?, recenze

1981

Tracklist:

Mediterranean Sundance
Composed By – Al Di Meola, Paco DeLucia* Performer [Left Channel] – Paco DeLucia* Performer [Right Channel] – Al Di Meola

Rio Ancho
Composed By – Al Di Meola, Paco DeLucia
Performer [Left Channel] – Paco DeLucia* Performer [Right Channel] – Al Di Meola

Short Tales Of The Black Forest
Composed By – Chick Corea Performer [Left Channel] – John McLaughlin Performer [Right Channel] – Al Di Meola

Frevo Rasgado
Composed By – Egberto Gismonti Performer [Left Channel] – John McLaughlin Performer [Right Channel] – Paco DeLucia*

Fantasia Suite
Composed By – Al Di Meola Performer [Left Channel] – Paco DeLucia* Performer [Middle Channel] – John McLaughlin Performer [Right Channel] – Al Di Meola

Guardian Angel
Composed By – John McLaughlin Performer [Left Channel] – Paco DeLucia* Performer [Middle Channel] – John McLaughlin Performer [Right Channel] – Al Di Meola


Obsazení:

Acoustic Guitar– Al Di Meola, John McLaughlin, Paco DeLucia*
Design– Paula Scher
Engineer– Ray Bardani (tracks: B3)
Engineer [Mobile]– Rex Olsen, Tom Pinch
Engineer [Mobile], Recorded By [Live]– Tim Pinch
Executive Producer– Barrie Marshall, Philip Roberge
Mastered By– Bob Ludwig
Photography By [Sleeve]– Randy Backman
Producer– Al Di Meola, John McLaughlin, Paco DeLucia*
Recorded By– Tim Pinch


Notes▼


Recorded Live at The Warfield Theatre, San Francisco, California, Friday, December 5, 1980 except "Guardian Angel", recorded and mixed at Minot Sound, White Plains.
Released with a printed innersleeve

 
11.02.2012 Petr Gratias
5 stars

Když se v roce 1981 objevila deska s názvem Friday Night In San Francisco, vzbudilo mnoho ohromených diskusí na dané téma. Album přineslo virtuozní akustické ztvárnění pěti skladeb, jejichž prezentace ohromila nejen Ameriku, ale i Evropu a Japonsko.
Tohle album se kupodivu někdy na počátku osmdesátých let objevilo i u nás k prodeji, což vzbudilo skutečně mimořádný zájem. Samozřejmě, že album kupovali hlavně hudebníci, kteří pronikali do sfér kytarového umění a chtěli mít to správné vodítko od opravdových velmistrů, ale zájem o něj měli i fanoušci náročnější koncertní hudby stejně jako zvědaví standardní posluchači, kteří jednoduše chtěli slyšet, jak tahle hudba pro jejich uši bude znít.
Popravdě řečeno, vinylový výlisek vydal holandský label Philips/Phonogram International B. V., což bylo poměrně nešťastné řešení. Alba s touto etiketou (pokud se pamatuji z jiných příkladů), nezněla nijak zvlášť kvalitně, což byl pro danou hudbu poměrně velký handicap. Přesněji řečeno pro ty posluchače, kteří měli hifi aparatury vyšší kategorie, protože deska šuměla, místy praskala a také dynamická stránka za moc nestála.
Na použití nové technologie SBM bylo na počátku osmdesátých let ještě brzy…
Hodně lidí tehdy litovalo, že album nevydal renomovaný víceméně jazzový label ECM, který měl špičkovou kvalitu zvuku svých vinylů. Ten ale měl striktní dramaturgii orientovanou jiným směrem.
Až se potom hudba později digitalizovala, bylo to pro tenhle projekt opravdové řešení a pozdější vydání, které záznam ještě remasterovalo, prostě přineslo zvukově čistý až průzračný zvuk a mohli jsme konečně docenit album ve veškeré šíři jeho prezentace…

MEDITERRANEAN SUNDANCE / RIO ANCHO – z levého reproduktoru nám servíruje svoje kytarové běhy Paco de Lucia a z pravého Al DiMeola. První část je z autorské dílny DiMeoly a druhá od De Lucii. Křišťálově čistá hra bez dotahovaného šumlování působí téměř přízračně. Atmosféra exotického prostředí je zde vykreslována jedinečnými nápadami a famózními kytarovými běhy, u nichž místy zůstává rozum běžného posluchače stát. Ke své hře vůbec nepotřebuje žádné rytmické podporování, vystačí si dokonale sami a sekundují si ve vzájemné shodě a komunikaci velmi účinným vnímáním nejen své vlastní hry, ale především svého hráčského partnera. Volám: bravo dnes, jako před třiceti lety!

SHORT TALES OF THE BLACK FOREST – ve druhé skladbě, kterou napsal Chick Corea, geniální hráč na klávesy a DiMeolův kolega z Return To Forever, a jež pochází z DiMeolova prvního sólového alba, se předvedou z levého reproduktoru John McLaughlin a z pravého Al DiMeola. Kytarová virtuosita se uchýlí do trochu jiného pojetí, v níž najdeme prvky jazzu a dokonce i názvuky soudobé articifiální hudby. Ze ovšem Corea tíhnul v daném období i latinskoamerickým inspiracím je zjevné i tady. Dynamické odstíny ve skladbě jsou možná výrazněji preparovány než v předešlé a tak si můžeme vychutnat i drobné jednotlivosti muzikantské famozity, která jako roje rozzuřených sršňů zaútočí na naše uši a přitom můžeme vnímat, jak se oba hudebníci i při své superrychlé hře dokáží vzájemně bavit a slyšitelně baví i publikum… zvláště když zcela nečekaně do hry vstoupí akustické blues, které by v daných propozicích nikdo neočekával. Hudební poloha se zvolna přemístí do téměř meditativní polohy a nálad, které vzápětí vygradují v divoké kytarové honičky. Par excellence!

FREVO RASGARDO – třetí skladba pochází od brazilského kytarového virtuosa Egberta Gismontiho… z levého reproduktoru začne řádit John McLaughlin a z pravého Paco de Lucia. Střídání rychlých kytarových běhu zleva a zprava vám umožní sledovat ještě čitelněji jednotlivé kytaristy a subjektivně posuzovat rozdílné kytarové běhy a technické vybavení obou hráčů. Uvolněnost a zpěvnost provází celou kompozici, bez jakýchkoliv křečovitých snah přebíjet toho druhého a kreslit svými melodickými obrazci impresivní nálady, které jsou harmonicky košaté a stále emotivní. Zbaveno jakéhokoliv akademismu (s kterým mnohdy zápasí vynikající jazzmani), je nám servírováno opravdu plnokrevné muzikantství jedinečných technických schopností opravdových virtuosů a je radost poslouchat vzájemné inspirační zdroje a prolínání doprovodů a sólových exhibicí se zde děje ve vzájemně úctě a obapolnosti, při čemž se občas udeří do horní ozvučné desky a zdůrazní rytmický akcent. Famózní vyvrcholení. Bravo, bravissimo!

FANTASIA SUITE – předposlední skladba je opět z DiMeolovy dílny z rozsáhlé kompozice na jeho albu Casino. V předposlední skladbě se ovšem potkávají všichni tři virtuosové dohromady. Z levého reproduktoru hraje Paco de Lucia, uprostřed trůní John McLaughlin a z pravého kanálu sem vjíždí Al DiMeola. Z téhle skladby cítím, že DiMeola nehraje jenom jazz a latinu, ale studoval i vážnou hudbu. Je tady spousta aspirací, které nelze ani pojmenovat a famózní kytarové běhy se na vás řítí opravdu téměř ze všech stran. Melodická linka je čitelná a je tady opět latinskoamerické téma, které svádí k tanečnosti a posluchač má opět vize divokých vnadných tanečnic a atmosféra noční taverny s patiem, kde vysedávají kolem stolu bujaří návštěvníci a na širokém prostranství se odehrávají taneční variace, usedlému Středoevropanu téměř nepochopitelné….. Kytarista hraje stále na plný plyn a nijak se nešetří – škoda že u alba nebyl připojen DVD záznam, abychom mohli vychutnat ještě vizuální stránku věci. Fantástico, bravissimo!

GUARDIAN ANGEL – poslední skladba je autorskou výpovědí Johna McLaughlina. Skladba je opět hrána v triu a ve stejném rozložení jako v předešlém příspěvku. Začíná jakoby rozvážněji a stupňovaná harmonická linka se zvolna rozbíhá a opět tu máme jednotlivé rychloběhové vstupy, skladba je ale přece jenom pomalejší a jakoby více „písničková“ a melodicky čitelnější než předešlé. McLaughlin je autorsky jiná kategorie než jeho kolegové a tak vedle divokých jízd můžeme vnímat i akordické proměny, jenž jsou překrýváno a postupně odkrývány nálety kytarových vibrací. Akustický výlet ve společnosti kytarových géniů je u konce a zanechal stále famózní dojem jako před lety a nic na něm pro mě nevyvanulo…..

Co dodat závěrem? Myslím, že nejen kytaristé, ale i opravdoví milovníci hudby, která překročila hranice standardu a nadstandardu, by měli tohle album zařadit do své sbírky a proniknout každý po svém do tohoto virtuozního mistrovství. Mnozí z nás si bohužel uvědomí, že jakékoliv hráčské snahy posunout svou hru na vyšší piedestal jsou limitovány osobním talentem a technickou bravurností míst, kam jednoduše (alespoň podle mého názoru) nejde dosáhnout.
Vždycky si říkám, na jakou částku musejí mít pojištěny obě ruce tito tři virtuosové, protože nějaká nečekaná zlomenina, obraženina nebo jiný defekt by mohly mít fatální následky a také si kladu otázku, kolik hodin denně je třeba usilovně cvičit, aby bylo možno udržet takovou úroveň….
Pět hvězdiček zcela jasně!
reagovat

mikepis @ 11.02.2012 22:18:27
je fakt, je to vynimocna platna. aspon kedysi za socializmu na mna urobila dojem - dnes by ma to az tak nevzalo.

kupil som ju niekde ako 16-rocny, ked vysla. kazdy gitarista z ineho kanalu - bolo to impresivne. dali sa dobre porovnavat ich styly. pamatam sa, kazdy z nich hral celkom inak.

yngwie3 @ 12.02.2012 11:55:14
Na mojom vzťahu k tomuto OPUSU sa od prvého stretnutia až dodnes, nič nezmenilo. Geniálne a neopočúvateľné. Ďalšie potvrdenie toho, že virtuozita hudobníka, je na tej istej úrovni ako genialita skladateľa. Aspoň u mňa to platí.

yngwie3 @ 12.02.2012 11:59:24
:o) Myslel som tým samozrejme genialitu a viztuozitu géniov a viztuózov, nie moju :o)) Zle som sformuloval záver, za čo sa ospravedlňujem.

yngwie3 @ 12.02.2012 12:02:42
Korekcia ! Virtuozita virtuózov.

Petr Gratias @ 12.02.2012 21:15:03
Zdravím Mikepise....
cituji:...je fakt, je to vynimocna platna. aspon kedysi za socializmu na mna urobila dojem - dnes by ma to az tak nevzalo.

No já se přiznám, že mě tento názor přinutil k zamyšlení. Řekl bych, že v 16 letech takovou hudbu člověk spíš přejde bez hlubšího zájmu (asi k ní musím nějak vnitřně dospět) a naopak jako starší s ní souzní....
Když jsem před lety viděl koncert, jemuž vévodil právě Paco De Lucia, tak publikum tvořili spíš starší, poučenější posluchači a žádné teenagery jsem v davech neviděl...
Ale netvrdím, že to musí platit jako dogma.
Zdravím!

mikepis @ 13.02.2012 16:10:02
Petr

nepocul som to vela rokov. Ale uz vtedy mi bolo jasne, ze ta platna bola koncipovana trosku exhibicionisticky. Kvalita aj technika su obdivuhodne, ale kazdeho pritiahnu hlavne tie tri mena na jednej platni.

Citankovo podobnym prikladom je projekt GTR z 80-tych rokov (Howe + Hackett).

Osud tychto a podobnych platni byva vacsinou rovnaky - 2x pustis a nechas tak.

Hikoki777 @ 14.02.2012 08:55:32
Fantastická věc, ikdyž sem ji roky neslyšel. Dokonce jsem se díky ní zkoušel naučit některé neotřelé kytarové postupy, ač mě to moc nešlo. Jedno ze zásadních desek mého mládí,

hejkal @ 14.02.2012 09:21:47
Jasné, že ho doma nemám, nič to nemení na tom, že ako ukážka toho, kam sa dá zájsť na ceste driny a muzikantského majstrovstva, je jedinečný.

Mohyla @ 22.02.2012 18:16:41
Myslím, že Peťo sa vo svojom hodntení trafil perfektne, s jeho cítením nahrávky bezo zvyšku súhlasím. Koncert v pravom zmysle slova. Páni sú géniovia, svoju virtuozitu podložili feelingom, do koncertu sa "položili", percítili ho.Ich výkony sú miestami "nadľudské", sedem hviezdičiek z piatich možných?

@ 22.02.2012 20:39:07
tuhle desku jsem kdysi davno taky mel.. pro soudruhy bylo holt mnohem jednodussi vydavat pod. desky u kterejch nemuseli lustit/cenzorovat zpev/texty.. o tom ze jsou vsichni tri kytarovi geniove neni sporu, ale ve svy dobe sem si tuhle desku pustil taky snad jen 2x-3x. na druhou stranu chpu ze pro lidi majici radi klasickou hru na kytaru to mohlo/muze bejt vzrusujici. Myslim ze ve stejnym roce vyslo na zapade mnohem vic zajimavejsich desek, ktery se tu mely oficialne vydat, nezli zrova toto.. takze nehodnotim.. (diky tomu ze sem si ji za 10 let pustil opravdu snad jenom 2x bych musel dat max. 1*)

led.zep @ 22.08.2012 20:52:33
Díky Petrovi za svělou recenzi! I pro mě tohle byla a pořád je zásadní deska, a co na tom, že vinyl šuměl a praskal, u takové muziky to není až tak podstatné (vzpomínám si, jak kdysi na koleji studenti AMU poslouchali na přenosném gramci Oistracha na sovětské značce Melodia - tahle kombinace šuměla a praskala až až, ale oni nad to byli povzneseni, pro ně to byl především OISTRACH). U Fantasia Suite mívám pravidelně pocit, že mě ta hudba odnáší někam - do vesmíru? Nevim, ale je to tam moc fajn.
Pět hvězdiček bez diskuse!!!

Detail hodnocení alba (hodnoceno x)

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 5x
Petr Gratias, Hikoki777, Mohyla, led.zep, Zdeněk
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

Přihlášení

uživatelské jméno

heslo

Auto-login
» nový uživatel

Progboard Radio

» Pustit radio
» Progboard TV

Diskografie Al DiMeola & John McLaughlin & Paco de Lucia


copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje Internetplus.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000