Aisles - 4:45 AM

Aisles - 4:45 AM - tracklist alba, hodnocen?, recenze

2013

Tracklist:

1. 4:45 AM
2. Gallarda Yarura
3. Shallow and Daft
4. Back my Strength
5. The Sacrifice
6. The Ship
7. Intermission
8. Sorrow
9. Hero
10. Melancholia


Obsazení:

- Germán Vergara / kytary, vokály, klávesy
- Felipe Candia / bicí, perkuse
- Rodrigo Sepúlveda / kytary, vokály
- Sebastian Vergara / zpěv
- Alejandro Meléndez / klávedy
- Daniel Baird-Kerr / basová kytara

 
16.01.2014 Kristýna
3 stars

Aisles. Z informací, které mi byly před poslechem tohoto alba známé, jsem vyvodila, že se bude jednat o zajímavý progresivně rockový projekt se značným podílem jazz-rockových elementů. Na internetu byl neskutečný přehršel všemožných ód na tuto chilskou kapelu, a tak jsem se směle pustila do poslechu. Je podle mě skutečná škoda, že se má očekávání nenaplnila a Aisles tímto albem posluchači servírují v podstatě jen průměrný neoprog s několika světlými momenty. Mezi těmi se často objevují plytké, příliš lehce stravitelné a na nenáročné publikum cílící nicneříkající skladby.

Abych ale kapele nekřivdila, na albu jsem i já schopna najít skladby nad průměr vybočující a svou strukturou přeci jen zajímavé. Vhodným příkladem by mohla být druhá skladba na albu; Gallarda Yarura, která vyniká svou výborně vyvedenou dynamikou. Skladbě dominují pěkně provázané kytarové party, které se vhodně doplňují se syntezátorovými stopami. Je dobře, že kapela u tohoto kousku nesklouzla k patetickému „přeslazování“, ale stále si držela své dynamické cítění, a skladba se tudíž držela v mantinelech dobrého vkusu. I název tomu koneckonců napovídal. Aisles se očividně lehce inspirovali renesančními tanečními skladbami 16. století. Naprostý opak pak ovšem představuje hned následující věc s názvem Shallow and Daft. Ta se z prvopočátku tváří poměrně nadějně, ale pak se vyvine v naprosto zbytečnou osmdesátkovou slátaninu, která nenabízí nic víc než diskutabilní angličtinu Sebastiana Vergary, plytký text, více než lacině znějící syntezátory a jednoduché melodie. U této věci mám pocit, jako bych poslouchala Spandau Ballet. Zkrátka nevkusná zbytečnost, která neměla překročit práh zkušebny.
Osmdesátá léta připomínají i další kompozice na albu, ovšem už v trochu umělecky hodnotnější formě. Aisles nám tak dávají vzpomenout na kapely progového obrození, tedy zástupce nejranější neoprogové scény – zejména pak Marillion a Pendragon. Obzvláště cítit je to ve skladbě Back my Strenght. Jaká je ale škoda, že se až na pár vyjímek jedná o vcelku průměrné záležitosti, které jen reinkarnují původní ideje zmíněných obroditelů.
Vzhledem k tomu, že mou úlohou je mimo jiné i vyzdvihovat to, co je hodné vyzdvihování, musím uznat, že kromě Gallardy Yarura se povedly i poslední dvě skladby, které nezřídkakdy zabruslí i za rámec průměrného neoprogu. Dost možná je to i tím, že mají výrazně delší stopáž než jejich předchůdci, a je v nich tudíž více prostoru pro komplexnější vyjádření.

Toto album je ukázkovým příkladem hudební nevyzrálosti a stálého hlédání vlastní hudební filozofie. Přestože se jedná o již třetí studiový počin této kapely, její přesvědčení se zdá být příliš nekonzistentní – deska je sestavena z různorodých a kvalitativně odlišných kompozicí, které nejsou dostatečně soudržné a jako celek zkrátka nefungují. Je tedy naprosto zbytečné hledat nějakou jasně danou koncepci či prvek, který by všechny skladby propojoval. I když jsou Aisles dost možná výborní muzikanti a nemají problém s tím, že by svou hudbu neuměli dobře prodat, stále tam chybí jednotící myšlenka, která by jejich hudbu mohla posunout o několik úrovní výš. Pokud taková kapela zůstane na svém místě a nebude mít potřebu či vlastní motivaci ke změně, obávám se, že nemá hudební scéně co nového nabídnout.

Slabší tři hvězdy.
reagovat

Petr Gratias @ 16.01.2014 21:37:53
Díky za recenzi....
Ovšem tohle je velmi zajímavý výtvarný design.
Už dlouho mě nic ze současných obalů alb nezaujalo jako tento!!
Jsem výtvarně založený člověk (to už jsem tady zdůraznil vícekrát) a tak dokážu takový obal ocenit.
Náladou a atmosférou mi připomíná dnes už klasika výtvarného umění Jakuba Schikanedera, jehož jednu obrazovou reprodukci vlastním.
Dokázal bych si představit, že by tenhle obraz visel v interiéru mého bytu.
Díky za inspiraci a informaci, Kristýno a zdravím!

Cossack @ 16.01.2014 22:51:24
Ano, Petře, shodneme se, podařený obal… Ale – když si ho zvětšíš, už je to o něco slabší; a pokud jde o Jakuba Schikanedera, tak jeho „melancholickým zákoutím potemnělé samoty” to sahá sotva po kotníky.
(Ač žádnou z jeho reprodukcí nevlastním, patří také k mým oblíbeným malířům.)
Ahoj! ;-)

Detail hodnocení alba (hodnoceno x)

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 1x
Kristýna
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

Přihlášení

uživatelské jméno

heslo

Auto-login
» nový uživatel

Progboard Radio

» Pustit radio
» Progboard TV

Diskografie Aisles


copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje Internetplus.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000