Aerosmith - Toys in the Attic

Aerosmith - Toys in the Attic - tracklist alba, hodnocen?, recenze

1975

Tracklist:

1. Toys in the Attic – 3:05
(Steven Tyler, Joe Perry)
2. Uncle Salty – 4:10
(Steven Tyler, Tom Hamilton)
3. Adam's Apple – 4:34
(Steven Tyler)
4. Walk This Way – 3:40
(Steven Tyler, Joe Perry)
5. Big Ten Inch Record – 2:16
(Fred Weismantel)
6. Sweet Emotion – 4:34
(Steven Tyler, Tom Hamilton)
7. No More No More – 4:34
(Steven Tyler, Joe Perry)
8. Round and Round – 5:03
(Steven Tyler, Brad Whitford)
9. You See Me Crying – 5:12
(Steven Tyler, Don Solomon)

Released April 8, 1975
Recorded January - February 1975 at Record Plant Studios, New York
Length 37:08
Label Columbia Records
Producer Jack Douglas


Obsazení:

Aerosmith:
Steven Tyler – lead vocals, harmonica, percussion
Joe Perry – lead, rhythm, slide & acoustic guitars, backing vocals, talkbox on 6
Brad Whitford – lead, rhythm & acoustic guitars
Tom Hamilton – bass
Joey Kramer – drums, percussion

Additional personnel:
Scott Cushnie – piano on 5 and 7
Michael Mainieri – conductor
Jay Messina – percussion, marimba on 6
Jack Douglas - keyboards, backing vocals

 
10.06.2017 steve
4 stars

Aerosmith se naplno povedl výstřel do amerických, ale taky evropských hitparád až jejich třetím a čtvrtým albem. Ale popularita a úspěch si vybrali svou daň ve formě drog, excesů, hádek a nakonec i nucené přestávky. Toys... je z této etapy tím nejlepším albem Aerosmith a pro staré rockové zakuklence, dokonce vůbec nejlepším deskou Tylera a spol.

Pozitivní nález devíti nebojácných nakládaček, dá se povedět, dvěti hitů. Každá skladba má jiný rukopis, velice charismatický a snadno zapamatovatelný. Walk This Way a Sweet Emotion jsou profláklé rádiové tutovky. No More No More a You See Me Crying mají daleko do vtíravosti břeček z MTV Cryin a Crazy. Pak je tady dixieland Big Ten Inch Record, valivá deka Round and Round a zbytek doplní Uncle Salty a Adam's Apple.

S deskou Toys in the Attic se kapele povedl skutečně razantní nástup na scénu, která prahla po podobně orientované muzice. V zámoří se z nich přes noc stali hudební a posléze i narkotikoví baroni. Tyler a Perry byla vždycky dvojka k pohledání, velkohubý drsňácký projev a slovutná kytarová technika, působili jako magnet na zvlhčované spodní prádélko dámské populace.


reagovat

horyna @ 10.06.2017 13:39:35
U Aerosmith se sklání především před tvorbou z konce osmdesátek, ale šťavnaným biftekem Toys nepohrdnu rovněž.
No jo, copak smithi a dívčí kalhotky. Počítám, že na těch jejich koncertech, stát v první řadě, pěkně ty krajky kolem vás sviští.

19.07.2016 b.wolf
5 stars

Dnes jsem vytáhl další fošnu, jsa namlsán druhým albem a neprohloupil jsem. Skvělá hardrocková pecka, jízda od první skladby. Parádní Uncle Salty, známá Sweet Emotion a finále končí pohodovou You See Me Crying. Tady už hodnocení vytáhnu na plný počet, i když následující Rocks je prý ještě lepší. Tak uvidím, jaké bude srovnání, Toys ovšem bez debat 5/5.
reagovat

Balů @ 21.07.2016 18:27:00
Tato LP byla další iniciačni v mem stále ještě náctiletém věku. Takto jsem si tenkrát představoval Rolling Stones ovlivněné Zeppelíny, a bral jsem to jako americkou reakci na tvorbu těchto kapel. Ale naprosto svébytnou. Spolu s následující Rocks patří ke klasickým albům sedmdesátých let. Prostě první půlka sedmdesátek byl zlatý věk hardrocku.

27.05.2015 EasyRocker
4 stars

Třetí album Aerosmith, Toys in the Attic, patří po právu mezi hardrockové klasiky a je považována fanoušky kapely za jedno z nejlepších z rané tvorby. Pánové ještě svou hudbu nakopli, zvukově zhutnili, aniž by to bylo nějak na škodu kvalitě...

Už titulní a úvodní kus je opravdu razantní, vysokorychlostní, kde se snad už nedostává prostoru, kudy by energie mohla prorazit ven... osvobozuje ji krátký hrací čas. Výmluvný nástup. Druhá Uncle Salty patří mezi moje nejoblíbenější z tvorby kapely - neodolatelný psychedelicky zabarvený zvuk i ospalý Tylerův projev a hmatatelné emoce - plnokrevná rockovina, která potěší příznivce prvních dvou alb. Adam´s Apple je další přímočarou hardrockovou jízdou s vyloženě tahounskými kytarami, za kterou by se snad nestyděli ani AC/DC či Motörhead. Jedním z největších hitů kapely je nepochybně Walk This Way s neodolatelným melodicky vypjatým refrénem a hutnými hardrockovými porcemi, znáte ji asi z řady předělávek. Big Ten Inch Record je prastarý rock´n roll 50. let, který bylo tehdy jakousi módou v různých podobách znovuintegrovat v různých podobách - ale nic proti, piánko, skočná, příjemná záležitost. Sweet Emotion je další skladba s kategorie Uncle Salty, výrazný, psychedelický úvod a táhlý, ospalý Tylerův hlas, pak zásadní kytarový riff, který by zbořil dům... Zase, vícekrát předělaná skladba, kapela sama ji opět předělala na notoricky známý soundtrack k Armageddonu (1998). No More No More je další polobaladou, výrazné akustické vstupy, podobný a stejně kvalitní model jako Seasons of Wither na předchozím albu, i když určitě baladického podílu je tady méně a celá věc je víc odpíchnutá kupředu. Round and Round je na poměry kapely temné a těžké hardrockové sdělení, tomu odpovídá i vypjatý, ponurý Tylerův přednes... Klidně by se dalo říct, že je to jakýsi pradědeček grungeového směru... překvapivá a silná záležitost. Baladou se vším všudy je pak závěrečná You See My Crying, s nostalgickou atmosférou a silným klávesovým vkladem a snad až přepjatým Tylerem...

Společně s následujícím albem "Rocks" pro mě vrchol tvorby kapely, i když přiznávám, že alba hlavně z 80. let moc neznám a ta z 90. taky spíš jen okrajově. Tohle je ale poctivá smršť plná energie a jak hudebně, tak i zvukově zlepšení oproti předchůdci.
reagovat

01.08.2008 hejkal
5 stars

Priznám sa, dlho som im vzdoroval. V 90-tych rokoch, keď som bol ich tvorbou zahltený od kamaráta, mi pripadali dosť komerční. Dnes sa nazdávam, že napriek všetkému patria k tomu lepšiemu, čo v novodobom akože rocku pre MTV existuje (týmto pozdravujem Slasha a jeho Velvet Revolver, Jona Bona Joviho a ďalších „tiežrockerov“). Dôvod je vcelku prozaický, Aerosmith majú za sebou poctivý „background“ zo 70-tych rokov.

Toys in the attic poskytuje krásny pohľad na energickú skupinu hrajúcu priamočiary hard rock. Úvodná skladba svižne odpáli celú dosku, takže zvoľnenie tempa v pohodovej Uncle Salty poslucháč berie s dobrým pocitom a očakávaním, čo príde ďalej. A Adam’s apple predostrie v podstate klasický rock’n’roll. Boli raz takí rapperi (meno odo mňa nechcite) a s Aerosmith duelovali skladbu Walk this way, čo ma moc nebralo. Ale ouha, originálna verzia je chytľavá, húpavá a namakaná skladba, rozhodne jeden z vrcholov albumu. O tom, že rock’n’roll hral v rannej tvorbe skupiny výraznú úlohu, svedčí aj cover Big ten inch record. Ďalšia klasická riffovka je Sweet emotion, povedal by som, klasická Aerosmithovka. No more no more klame názvom, takýchto naliehavých poloslaďákov je potreba nielen more, ale aj oceán. Hádajte, čo je pre mňa vrcholom dosky. Áno, Round and round je posadená metalovoťažká trvďárna, bez chybičky. Asi najlepšia vec od Tylera a spol. Na záver prichádza najväčšie prekvapenie – hosťuje Alice Cooper a zahrá jeden svoj song. Nie? Ani sa mi veriť nechce. Tyler sa pri nahrávaní určite aspoň pomaľoval na čierno okolo očí.

Nie je to úplne najlepšia doska, akú som kedy počul, ale zato obľúbená je dosť. Preto prihadzujem nejaké tie hviezdy navyše. Veľký rozdiel oproti „comebacku“ je aj Tylerov spev, v mladosti sa miestami na seba vôbec nepodobá (napríklad už spomínaný Alice).
reagovat

@ 20.08.2009 11:27:10
Fajn recenze. V názorech na spoustu skladeb se shodujeme, jen bych si dovolil poznámku k You See Me Crying. Pro mě osobně je tahle balada ze stejného těsta jako o téměř 30 let mladší videohitovka Crying, a to včetně typického Tylerova vokálu.
Jinak (nadsázku jsem pochopil :-) ve skutečnosti Alice na žádné desce Aerosmith nehostoval, ovšem skoro kompletní Aerosmith se objevují na jeho desce Trash z roku 1989. Tyler tam pěje vokály v (hodně aerosmithovské) baladě Only My Heart Talkin'.

Voytus @ 20.08.2009 11:31:58
Walk this way s Aerosmith udělali Run DMC. Je k tomu ale zdařilý klip.

@ 20.08.2009 12:10:24
K Walk This Way s Run-D.M.C. musím dodat, že to bylo asi úplně první spojení rapu s kytarovým rockem v historii populární hudby (cca 1986) a úspěch této verze (a skvělého videoklipu) dokonale připravil půdu pro comeback Aerosmith ve velkém stylu (vynikající alba Permanent Vacation a Pump).
Pro křížení rapu a rocku nebo metalu krátce nato zahořelo mnoho mladých kapel (viz první album Beastie Boys) a tenhle styl se na přelomu 80. a 90. let dočkal značné popularity (nejčastěji se mu říkalo crossover).
Další podobně slavná věc jako Walk This Way je např. Bring The Noise, kterou udělali thrash metaloví Anthrax spolu s hip hopery Public Enemy v roce 1991. V pozdějších dobách i tento zpočátku šokující styl poněkud zpopovatěl (viz nu metal).

hejkal @ 20.08.2009 12:11:48
Apache - neuveríš, ale cez obed som si bol po zásielku a okrem nemeckých Mammut (1971) a temných amíkov JPT Scare Band - Sleeping sickness (1973-1976) mám v ruke Pandora's box a hodlám sa mu cez víkend venovať. :)

Apache @ 20.08.2009 23:39:11
Skvělé! :-)

vmagistr @ 11.06.2013 21:17:16
Za dlouhých studijních nocí mého letošního zkouškového jsem se zakousl mimo jiné i do diskografie Aerosmith a byl jsem mile překvapen. Kapelu jsem předtím taky znal jenom v poloze "Armageddon", která mi sice v zásadě nevadí, ale cíleně bych si ji nepustil. Alba ze sedmdesátých let jsou rozhodně jiná třída! Nejvíc se mi líbí Get Your Wings a právě Toys in the Attic, ale celá tvorba Aerosmith až do roku 1979 včetně má šťávu a zaujaly mě i pozdější desky Get a Grip a Permanent Vacation (což už jsou ale zase o dost jiní Aerosmith).

Cossack @ 11.06.2013 22:56:30
Vmagistře, a co "Pump"?

vmagistr @ 11.06.2013 23:55:31
Cossack: Pump mi kupodivu (vnímám, že je u fanoušků kapely velmi oblíbený) mezi výše jmenovanými dvěma deskami přišel takový utopený, nevýrazný. Jsou tam sice pecky jako Janie's Got a Gun nebo Young Lust, které mě hodně baví, ale k albu jako celku jsem si zatím cestu nenašel. Na nějaké definitivnější hodnocení je v mém případě ještě brzy, neboť poslechů všech jmenovaných alb v nejbližší době bude určitě přibývat, ale zatím u mě Pump na Permanent Vacation nebo Get a Grip co do oblíbenosti ztrácí.

Cossack @ 12.06.2013 16:55:29
Tak to u mě je to jednoznačně to NEJ od „Vzdušných kovářů”, pak teprve „Vacation” a po ní „Grip” (a na špici je pro mne „Pump” i v celkové diskografii).
A díky za odpověď… ;-)

adam @ 12.06.2013 20:20:14
Toto CD predávali onehdá v TESCU za smiešnych 5€ v takom zvláštnom kovovom obale.
Mal som kamarata, hejkal ho isto pozna (bubenik Kuťo) a ten je do aerosmith total magor a vie o nich v podstate všetko. No a Kuťo mi toľko ničil uši, že som to napokon vzdal a keď som to za tých 5€ videl, tak som neodolal a kúpil to. Ostal som zdrvený. Super rock, tvrdé riffy, hustá atmosféra. To som od chlapíkov čo plodia tupé slaďáky pre násťročných absolútne nečakal. Vďaka Kuťo, vďaka TESCO, mám doma klenot.

Detail hodnocení alba (hodnoceno x)

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 2x
hejkal, b.wolf
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 3x
EasyRocker, Ginsberg, steve
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 2x
kaktus, ripo
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje Internetplus.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000