Accept - Predator

Accept - Predator - tracklist alba, hodnocen?, recenze

1996

Tracklist:

01. "Hard Attack" (Hoffmann/Baltes/Dirkschneider) – 4:46
02. "Crossroads" (Hoffmann/Baltes/Dirkschneider/Deaffy) – 5:13
03. "Making Me Scream" (Hoffmann/Baltes/Dirkschneider/Deaffy) – 4:14
04. "Diggin' In The Dirt" (Hoffmann/Baltes/Dirkschneider/Deaffy) – 4:01
05. "Lay It Down" (Hoffmann/Baltes/Deaffy) – 5:02
06. "It Ain't Over Yet" (Hoffmann/Baltes) – 4:17
07. "Predator" (Hoffmann/Dirkschneider/Deaffy) – 3:37
08. "Crucified" (Hoffmann/Baltes/Dirkschneider/Deaffy) – 3:01
09. "Take Out The Crime" (Kaufmann/Dirkschneider/Deaffy) – 3:12
10. "Don't Give A Damn" (Hoffmann/Baltes/Dirkschneider/Deaffy) – 2:58
11. "Run Through The Night" (Kaufmann/Dirkschneider/Deaffy) – 3:19
12. "Primitive" (Hoffmann/Baltes) – 4:38

Produced by Michael Wagener


Obsazení:

Udo Dirkschneider: Vocals
Wolf Hoffmann: Guitar
Peter Baltes: Bass, Lead Vocals on "Lay It Down" "It Ain't Over Yet" and "Primitive"
Michael Cartellone: Drums Except "Primitive"

 
16.03.2016 horyna
4 stars

Tohle není recenze pro klasického fanouška Accept, pro metalového fanouška Accept,spíše pro milovníka kvalitní rockové / metalové muziky.
Nikdy jsem nebyl jejich stoupencem, obdivovatelem a řeknu rovnou- nemám rád jejich raná alba z 80-let, ani jejich vrcholné výtvory co přišli později. Za mladších let jsem některé z nich sice poslouchal, ale nikdy mě příliš neoslovovali. Těmito zcela subjektivními tvrzeními je ale nechci v žádném případě nějak zpochybňovat, to není účelem této recenze, jelikož jsem si plně vědom všeho co dokázali v rockové muzice. Být právověrný heavy metalák, tohle bych nikdy nemohl napsat, jelikož ale mé srdce okupují kapely zcela jiného ražení, prostě to tak je. Ovšem tři alba co přišla po jejich comebacku na začátku let devadesátých se mi líbí podstatně víc. Chápu že většina fanoušků si teď ťuká na čelo (a hrstka těch nepřeživších, jak se říká, obrací se v hrobě:-) ).

Comeback prostřednictvím Objection Overruled byl myslím nanejvýš zdařilý a nesl znaky jejich předchozí tvorby, rozmanité nápady, perfektní zvuk i nějaký ten hit a kapela strhla okamžitě své fanoušky zpět na svou stranu. S Death Row už to tak jasné nebylo, album mi až tak neimponuje, kvůli velkému početu skladeb najdou se zde i vatové výplně, co mi ještě nesedí je plochý zvuk alba, skladby si jsou podobné až příliš, přesto ale nahlížím na desku, jako na album které má neuvěřitelný tah (od třetí skladby,první dvě mi nic neříkají) a masíruje nás po celou dobu svým drsným soundem uragánu, jež ničí vše co mu stojí v cestě. No a Predator, tady už naprostá většina fandů skřípe zuby, co že to ti chlapci vyplodili za paskvil zcela se odlišující. A právě tohle se mi na některých kapelách / albech líbí, že se nebáli experimentů (a i když to už mezi nimi příliš nefungovalo) nahráli "jinou" desku.

Vše začíná s Hard Attack a nástup je vskutku impozantní, středně tempá skladba valící se na nás prostřednictvím melodického riffu. S Crossroads plesám v kytarovém opojení plném originálních melodií, klasických kytar a změn nálad, refrén tlačí skladbu vzhůru, přichází katarze. Making Me Scream- proplétající se Hoffmanovy sóla, tepající rytmus a s pomocí zpětného efektu skvěle zpívající Udo, plusové body. Musím zmínit i obě skladby zpívané Peterem Baltsem-Lay It Down a It Ain't Over je z nich cítit skladatelská svoboda a dodávají albu na barevnosti, jejich melodické linky se mi opravdu zamlouvají. Masáž přichází s démonickou Crucified kde to do nás kapela pere s pomocí originálních akusických vsuvek, Take Out The Crime- věc ve které prostřednictvím riffoidního refrénu prožívám nezapomenutelné chvíle. Závěr alba obstarává Run Through The Night- středně tempá hard rocková skladba s košatými melodickými linkami. Za opravdu sklabé označuji příšernost na závěr Primitive a i titulní věc mě nijak zvlášť neuchvacuje.

Účast Michaela Cartelloneho za bicími kapelu pozitivně nakopává a jiskrný zvuk, jež vzešel od slovutného Michaela Wagenera, snažící ho se z kapely vytáhnout opravdu něco navíc, něco zcela originálního vyznívá na jedničku. Prostě se mi ta deska líbí...a pardón všem Restless and Wildům a metalovým srdcím.
reagovat

domy @ 16.03.2016 18:19:08
Čirou náhodou jsem zrovna dnes poslouchal Objection Overloaded a říkal si sakra to vůbec není tak špatný. Death Row taky znám ale alba Predator jsem se vždy trochu bál. Asi to ale po těchto tvých slovech přeci jen zkusím. Mám taky daleko raději pozdější období než začátek 80tých let. Dokonce jsem si ve svojí sbírce CD nechal Accept až od Eat The Heat dále. Jen jsem skončil u Blood Of The Nations a vynechal již zmíněného Predatora. Teď to napravím.

horyna @ 16.03.2016 19:12:46
domy: Eat the Heat se mi také vždy celkem líbilo, evropa střetávající se s amerikou- tak nějak mi vždy znělo. Zkus poslechnout recenzované, zajímá mne co řekneš, bude to chtít ale více slechů:-)

Petr_70 @ 17.03.2016 11:16:14
Netřeba se omlouvat, i když já patřím k těm, co si prošli jejich 80tky neboť jsem v té době dospíval.
Po nástupu na střední školu jsme poslouchali všechen možný heavy metal, neb to byl fenomén té doby. Když do toho ale vstoupili Accept se svým "opus magnum" Metal Heart, dokázali tím vše ostatní téměř převálcovat a s nádsázkou platilo: "kdo neslyšel Metal Heart, ten jakoby nežil" :D
Vzpomínám si dobře, jaké zavládlo zklamání, když rok poté jim vyšel výrazně "vyměklý" Russian Roulette. Ne tak pro mne - i dnes s odstupem času jej považuji za jejich nejlepší album.

Přiznám se ale, že jejich další tvorba už šla mimo mne, tak můj názor berte prosím s rezervou. :)

domy @ 17.03.2016 11:35:41
Russian Roulette mám taktéž z jejich diskografie nejraději. Ve sbírce ho nemám v podstatě jen proto, že jsem zatím nesehnal originál neremasterovanou verzi CD :)

Petr_70 @ 17.03.2016 12:08:14
domy:
Děkuji za příspěvek - jsem rád, že nejsem sám kdo si to myslí. :)

a mimochodem: též jsem někde četl, že jejich (a nejen jejich) remasterovaná CD jsou slušný průšvih... :(

domy @ 09.01.2018 15:17:47
Tak jsem originál CD Predator před časem sehnal a naposlouchal. Za nmě je to klasická deska Accept, která pokračuje přesně ve šlépějích Objection Overruled. Není to žádný zázrak ale slušně šlapající poctivá deska, která určitě zůstane v moji sbírce.

Pegas @ 09.01.2018 20:01:04
Accept už jsem neslyšel spoustu let, maximálně občas někde nějaký klip. Ale koncem devadesátek jsem několik desek měl, pamatuji si Russian Roulette, Metal Heart, Objection Overruled, Predator a pak ještě nějaké starší. Kromě pár hitů si moc skladeb z hlavy nevybavím, ale přesně si pamatuji, jak jsem různě četl, že Predator není žádná sláva, ale mě se to strašně líbilo. Musím si to poslechnout a připomenout.

Detail hodnocení alba (hodnoceno x)

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 2x
horyna
5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

5 hv?zdi?ek - hodnoceno 0x

copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje Internetplus.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000