Accept - Metal Heart

všechno podstatné bylo sice napsáno, ale tenhle flák definitivně posadil Accept na vrchol pyramidy Kovových srdcí. Tahle deska se hned tak neoposlouchá. Jasně, R&Wild a Balls jsou pecky, ale pro mě je Kovové srdce srdcovka. Hned úvodní track, následovaný stejně dobrou Midnight Mover až po závěrečnou Bound To Fail - paráda. Vzpomínám si, jak jsme kdysi dávno osmažili vinyl na kazetu a jeli jsme ji v autě až do totální destrukce. Skvělé album.
reagovat

PiKey @ 02.11.2009 20:51:09
Mna velmi sklamal remaster na cd, hra priserne, navyskovane, sterilne... Nevie niekto ci existuje na cd aj lepsia zvukova podoba?

martin69 @ 02.11.2009 21:52:30
Neremastrované cd .

Apache @ 02.11.2009 22:22:18
Remaster mám, a zdá se být OK.
Ve své době mě album dost zklamalo. Po letech už ho beru na milost, i když si z něj pouštím skoro výhradně jen první dvě hitovky. Díky Metal Heart jsem se v roce 1985 rozloučil s Accept (samozřejmě jsem se k nim po nějaké době zase vrátil, ale to už dávno nebyli jedni z mých nej) a začal si hledat jiné favority.
A objevil jsem Motley Crue.
To byl začátek mého nenápadného směřování od německého a britského hard & heavy k americkému rock 'n' rollu: glamu, blues rocku, AOR a southern rocku. Zájem o tyto styly měl pak za následek můj nenápadný přesun na teritorium 70. let, kde jsem pátral po začátcích mnoha zajímavých amerických 80's kapel a interpretů (Alice Cooper, Cheap Trick, Heart, Blue Oyster Cult, Aerosmith, ZZ Top atd) a přitom objevoval další klenoty. Třeba Lynyrd Skynyrd.
A začalo to všechno mým zklamáním z Metal Heart - alba, ze kterého se mohl ve své době kdekdo zbláznit, a které v našich zemích vyvolalo sice poměrně krátkou, ale o to intenzivnější "acceptmánii".
Takže pro mě nakonec vlastně docela významné album. :-) Dal jsem mu tři hvězdičky.
Jinak pro Accept (a U.D.O.) mám pořád jistou slabost - ty dva tři roky mého urputného fandění této kapele jen tak nevymažu. Je jisté, že to na mě zas někdy přijde, a já tyhle germány nechám zase jednou pořádně prosvištět mými sluchovody. Pak snad napíšu nějaké "recenze" i ke zbývajícím deskám v jejich diskografii.

Filozof @ 03.11.2009 15:00:05
Někdy v roce 1984-5 nás spolužák seznámil s neskutečně těžkou a tvrdou hudbou. �íkalo se jí "metal" a proti Helence Vondráčkové a Vašku Neckářovi z LP-platní našich rodičů i proti mým tehdejším favoritům (Berry, Little Rihchard, Elvis, Beatles, Abba) to byl šok.
A našil do nás právě Accepty a Helloweeny. Nikdy jsem metalu nepropadl, vždy mi přišel po 5 skladbách k uzoufání nudný. Z Iron Maiden, Blind Guiridian, Motorhead a mnoha dalších se mi nezalíbilo vůbec nic. Ale je pár skladeb, které mne hodně oslovují dodnes - a část z nich je právě z tohoto alba. Ale musí to trochu upalovat, jinak mne to fakt nebaví (s výjimkou pár věcí od Metallicy).
Takže Wrong Is Right, Fast As a Shark a částečně i Metal Heart a Princess Of a Dawn si jednou za rok poslechnu i dnes. A když se ve výprodeji objevilo loni tohle CD, investoval jsem podruhé v životě do metalového nosiče. :-)

martin69 @ 03.11.2009 21:11:32
Apache : proč tě zklamalo Metal Heart ? Jinak máš pravdu s rozpoutanou Acceptomanii ,mně jako v té době antimetalistu (až na pár vyjímek) ,neoslovilo ,dostal jsem se k ní ,jako i k ostatním deskám až po vojně .

Apache @ 03.11.2009 22:18:19
martin: Nelíbilo se mi. Připadalo mi to ve srovnání s předchozími deskami, které jsem miloval, jako velké nabubřelé nic s minimem invence. Neseděl mi sound, nebraly mě písničky, místo obvyklého tahu na bránu, na který jsem u nich byl zvyklý, náhle kopa zbytečného lomození v jakoby velkém stylu, a místo známého Udova fascinujícího vokálu přepísklý chropot. Žádné hitovky, žádné chytlavé melodické refrény ani postupy, jako měli dříve, jsem tam nenašel. A to zoufalé vypůjčování si z profláklých motivů klasické hudby, to doslovné podbízení se fanouškům metalu (metal heart! metal heart!)... Prostě mě to nebralo za... srdce. :-) Přestal jsem jim věřit. Ti Motley Crue do toho vpadli v pravý čas.

pito63 @ 03.11.2009 22:31:55
Čítam nové číslo Sparku (11/2009). Je tu Udov profil a medzi iným aj jeho názor na Metal Heart.
Udo: "Veľmi známy album Accept, ktorý určite počul každý fanúšik heavy metalu. Nepovedal by som však, že sa jednalo o najdôležitejšiu nahrávku v diskografii."