AC/DC - T.N.T.

Na počátku své kariéry udělali AC/DC svým fandům trochu zmatky ve vydaných deskách. Písně z toho druhého LP T.N.T. (1975) ve stylu originální směsky boogie, blues, rock'n'rollu a hard rocku jsme nejdříve znali z evropského vydání pod názvem High Voltage (1976), které obsahovalo písně z výše zmiňované desky, doplněné o dva songy z australského vydání, rovněž pojmenovaného High Voltage (1974).

V současné době, kdy jsou přece jen originální australská vydání snadněji sehnatelná, si můžeme vychutnat původní nášup i s dvěma vynechanými songy ve stylu rock'n'rollu – School Days, což je vlastně cover od Chucka Billyho a Rocker, což je divoký rockec zahraný tak svižně, že člověk snadno nabyde dojmu, že při přehrávání na gramofonu špatně zvolil rychlost přehrávání.

Druhá deska australského souboru AC/DC se stala tím milníkem, který je proslavil na domácím hřišti. Zapříčinily to z dnešního pohledu klasické fláky Live Wire, T.N.T., High Voltage nebo těžkotonážní blues s kontroverzním textem The Jack. I úvodní It's a Long Way to the Top s použitými dudami, které obsloužil Bon, má svůj půvab.

Velký podíl na úspěchu tohoto alba měl i precizní a plně dynamický zvuk, kde zvláštním způsobem zkreslené kytary hřmí, ale přesto zůstávají v nahrávce obě krásně čitelné, takže je slyšet každý dotek struny. Nahrávka má velký prostor a i ostatní nástroje i zpěvák nijak nezanikají, vše je precizně vyváženo.

AC/DC jsou kapela, kterou většina rockerů pozná po pár taktech podle nezaměnitelného zvuku kytar a a jedinečného projevu Bona Scotta. T.N.T. je zase album, které pomohlo zrodit hvězdu první velikosti.

reagovat