AC/DC - Let There Be Rock

ZÁSADNÍ ALBUM ACDC
podle mne již nikdy nepřekonané album acdc ,acdc jedou jako dobře promazaný stroj album nemá jediné hluché místo nervní riffy malcolma a anguse,album postrádá načančané hitovky typu highway to hell ale to je naprosto v pořádku neboť skladby zní dokonale syrově , také si myslím že pozdější metalová pompéznost zařadila acdc mezi běžné heavy metalové kapely a kapele sice přinesla ohromnou popularitu ale to pravé ořechové to už pro mne není ,zde slyšíme podle mého názoru dokonalou směs klasického rocknrollu a blues v dobovém syrovém punkovém balení
kdo má rád rocknroll musí toto album mít !!
reagovat

Tak a máme tu velmi silné album od rockerů z Austrálie. Ano, řeč je o formaci AC/DC. Pojďme se tedy podívat, jaké to album tedy ve skutečnosti je.

1) Go Down (9/10)
- one two three a vše může začít! Silný riff z kytary Anguse Younga provází celou píseň. Opravdu silný a pěkný kytarový riff. První píseň a vy už jste doma- správně, jste u AC/DC. Nezaměnitelný styl AC/DC je slyšet ze všech stran. Zpěvák Bon Scott je už od prvního momentu až po poslední vteřiny celého alba ve skvělé kondici. Sloka nás dovede k refrénku "Go Down", kde všechno vrcholí. Bon opět pokračuje se slokou, refrén je samozřejmostí. V půlce písně přichází na řadu Angus s výtečným sólem. Nádhera! Angus nechá doznít kytaru a vše jede opět pozvolna a zlehka. Bon přidává na razanci a máme tu nezaměnitelný refrén a konec této skvělé písně.

2) Dog Eat Dog (10/10)
- Angus s Malcolmem vypalují první tóny této písně jako z kanónu. Nebyli by to AC/DC, kdyby se neozval Bon Scott se svým úžasným hlasem. Sloka jede v ostrém riffu. To se dá také řici o úderném refrénu. Sloka, po refrénu zaštěká pes a je tu další bombastické sólíčko Anguse. Toto Vás už nemůže nechat v klidu. Po tomto mistrovském kousku nechybí další sloka a refrén. Bon si ještě oslavně "zaštěkne" a pokračuje v nakažlivém "Dog Eat Dog" až do konce této pořádné pecky.

3) Let There Be Rock (10/10)
- titulní píseň Let There Be Rock se nesmazatelně zapsala do deníku AC/DC. Je to šest minut trvající pecka, kterou hrají elektrikáři dodnes na svých koncertech. Už od začátku kapela nastolila pekelně rychlé tempo, které provází celou píseň. Po půl minutce je na řadě Bon se svojí citací. Elektrické kytary utichly, slyšíme pouze lahodný zvuk baskytary a bubnování Phila Rudda. Při zvolání "Let There Be Rock" kytary "obživnou" a jedou opět rychlé tempo. Angus do toho přidá pěkné sólíčko a máme z toho úžasný poslech. Celou píseň provází rychlá část, která se v okamžiku změní na klidný úsek, kdy Bon zpívá citace o pořádné muzice- o rocku. Na řadě je další sólo a opět ten riff, který Vás zvedne ze židle. Angus pálí sóla jako o život, to nej přichází kolem páté minuty, kdy jede všechno naplno až do úplného závěru této nepopsatelně úžasné písně. Let There Be Rock je jako pořádně namazaný rockový stroj. Rockový stroj v podání AC/DC!

4) Bad Boy Boogie (9/10)
- celý song nastartujeme pořádně. Silnou slokou a ještě silnějším refrénem, který je velmi krátký. Poté se vše točí okolo celého základního riffu. Angus ostří svého Gibsona SG a po krátké pauze začne své skvělé sólo. Po sólíčku Angus zpomaluje, ale vše se v tu ránu zrychluje a máme tu opět ten elektrizující zvuk a refrén. A i rychlý konec.

5) Problem Child (10/10)
- tato pecka vypráví, jaké byl Angus problémové dítě. Je to slyšet i z písně samotné. Silná sloka provází celý song. Bon Vás svým zpívaným příběhem zavede k refrénu. Opravdu pěknému a chytlavému refrénu. Angus Young kolem druhé minutky zahájí své mistrovské sólo a poté se vše přehoupne zpět do jednoduchého riffu celé písně. Po třetí minutě následuje prodloužený refrének, do kterého přidá Angus další sólo. To samé se stále opakuje do konce celé písně.

6) Overdose (10/10)
- song začíná pomalým pobrnkáváním kytary Anguse Younga. Vše se jeví jako pomalá a klidná píseň, ale nebyli by to AC/DC, kdyby do Vás nepustili pořádnou dávku elektrické energie. A to se na tomto albu a zvláště v této písni povedlo dokonale. Tuto píseň prostě miluji. Úžasné rozjetí celého songu. "Pobrnkávání" se přiostří a během první minuty tu máme kytarový riff silný jako břitva. Vše se rozjede a vy cítíte tu elektrickou energii od hlavy až k patě. Ano, toto umí AC/DC dokonale, nenechají Vás ani na moment v klidu. Hned tu máme Bona Scotta se svou slokou a refrénem. Pořádnou ránu zasazuje Angus se svým fantastickým sólem. Riff pokračuje, refrén také a opět se ozývá nezadržitelný ďábel Angus se sólem. Kolem páté minuty se tempo zklidní a pokračuje až do konce této neuvěřitelně skvělé písničky. Overdose (Přilišná dávka, Předávkování) opravdu sedí, protože při a po poslechu tohoto alba budete doslova "nabití" pořádnou dávkou elektrické energie a dobré nálady.

7) Hell Ain´t A Bad Place To Be (10/10)
- ano, peklo není zas až tak špatné místo. Často mi přijde, že samotní AC/DC odtamtud pocházejí. :) Úvod ve znamení silného riffu, jak jsme u "ejsí" zvyklí. Po této krátké předehře se ozve Bonovo "Hey You" a vše se přehoupne do ještě ostřejšího kytarového soundu. Sloka, vystupňování a už jen "Hell Ain´t A Bad Place To Be" a už jsme opět ve vodách celého riffu písně. Toto se opakuje ještě jednou a poté už nastupuje Angus s mistrovským kratším sólém. Opakování refrénku, dohra a konec této skvělé věci.

8) Whole Lotta Rosie (10/10)
- a máme tu šíleně rychlou a úžasnou poslední písničku na albu LTBR. Whole Lotta Rosie je moje nejoblíbenější píseň od AC/DC. Již od první vteřiny na Vás kytaristé pálí riffy jako o život. Přidá se Bon Scott s příběhem a vše může začít kolem čytřicáté vteřiny. Opravdový kytarový "nášleh" ve skvělém tempu. Tento song Vás nenechá klidným. Po první minutě si také určitě společně zazpíváte to "Whole Lotta Rosie". Zběsilé tempo pokračuje a už tu máme po sloce refrének a jedno z nejkrásnějších sól v podání Anguse. Dále se vše zpomalí a přehoupne do riffu na úplném úvodu písně. Angus zase může pokračovat ve svém parádním a dlouhém sólíčku. Bon dává do zpěvu vše a máme tu lahůdku pro každého rockera. Bohužel touto písní končí celé album.

Závěr:

Album se vyřítilo na svět dne 23.6.1977. Je to tak, už je to neuvěřitelných 30 let a kapela stále oslovuje nové a nové posluchače. A je to dobře. Tato klasika si to opravdu zaslouží. Celá deska obsahuje vyložené pecky. Najdeme zde plno fantastických sól, ostré kytarové riffy a chytlavé refrény. Zvuk je typický pro AC/DC. Ukázkové album skvělé tvorby těchto rockerů. Po poslechu celého alba budete doslova nabití elektrickou energií, kterou do Vás našlápla tato kapela. Toto album je zároveň poslední pro basáka Marka Evanse, kterého poté nahradil Cliff Williams. Celé dílko Vás nenechá v klidu a zvedne ze židle. Po strop nacpané riffy se Vám z hlavy jen tak nedostanou. Na krásném obalu je opět Angus se svojí typickou školní uniformou. Dovolím si tomuto albu dát plný počet. Nemohu najít chybičku. Budiž rock! 100%

Hodnocení: 100%
reagovat

Další z víceméně vyrovnané série prvních alb se objevil 23.6.77. Skupina většinou nahrávala „živě ve studiu“, dohrávky byly minimální. V titulní písni zní citace Berryho Roll Over Beethoven. Whole Lotta Rosie nejen názvem připomíná Zeppeliny. Jak se v prvních letech alba AC/DC překrývají, zde se opakuje další trvalka Problem Child. Album je labutí písní původního baskytaristy Marka Evanse, kterého nahradil Brit Cliff Williams. Částečně to souviselo i s přesídlením kapely z Austrálie do Anglie. Na obal se vrací tradiční Angusův koncertní úbor - školní uniforma.

****
reagovat