AC/DC - High Voltage

Kdo mohl tušit, že banda, která vznikla v Sydney v roce 1973 okolo kytaristy Malcolma Younga se stane jednou z nejvíc nejlepších rockových kapel? A zvlášť když ji zakládal se svým 15tletým bratrem Angusem, který pochodoval po pódiu ve školní uniformě. Ale stalo se tak.

Kapelou prošlo zpočátku několik bubeníků a basáků, až se k oběma bratrům Youngovým připojil bassman Mark Evans, bubeník Phill Rudd a původního zpěváka D. Evanse nahradil Bon Scott. Pokud se vám zdá obskurní běhat po pódiu ve školní uniformě, raději se blíže neseznamujte s Bonem Scottem. Byl učiněním ztělesněním magora. Ať to bylo stylem života, pódiovou prezentací a vůbec svým zjevem, který daleko více než zpěváka připomínal pouličního rváče.

Tato pětice spáchala v letech 1975-76 v Austrálii dvě desky (High Voltage, T.N.T.), ale po turné v Anglii, kde na sebe upozornila i mimo svoji klokaní vlast, vydala takový výcuc z těchto dvou desek, který vyšel ještě v roce 1976 pod názvem High Voltage.

Desku otvírá syrová pecka It’s a Long Way to the Top, která nám naznačí s čím budeme mít čest celou desku. Syrové rify obou kytaristů a bluesová sóla Anguse, který svou kytaru zkresluje, co to dá. K tomu přidáme jednoduchý rytmus a hlas Bon Scott u kterého mám podezření, že při natáčení spořádal několik balení žiletek a máte výborný mix, kterému se v civilizovaném světě říká sofistikovaná hudbu a mezi normálními lidmi: nářez!!!! V It’s a Long Way.. si navíc střihnou duo kytara a dudy na které ve videoklipu i hraje i mr. Bon Scott (přeborník v hraní na tento nástroj)

Další song, který si určitě zaslouží vaši pozornost je trojka The Jack, která je textově postavena na roztomilém dvojsmyslu. Záměna karty s pohlavní chorobou. Velmi morální. A obzvláště skvělá koncertní skladba, kdy si celý stadion (tehdy ještě klub) může zahalekat: „She’s got the Jack!“

Do kolonky the best of AC/DC patří určitě i částečná pocta Alfredu Nobelovi s názvem T.N.T., která je také součástí stálého repertoáru australské smečky. Angus si zde vystřihne opravdu výborné kytarové sólo. Do stejné kolonky patří i poslední pecka High Voltage a všechny tyto 4 skladby patří stále do repertoáru AC/DC, což zcela jistě vypovídá o jejich kvalitě.

Ostatní skladby se ale stěží můžou nazývat nepovedenými. Obzvlášť dvojku Rock ‚N‘ Roll Singer Bonu Scottovi naprosto uvěříte, že kašle na tak odporné věci, jako jsou jistou běžného života spořádaného bohabojného člověka. Rozhodně mě zaujala i na AC/DC dost hopsavá Can I Sit Next to You Girl.

Světový debut AC/DC má spoustu předností a výhod. Výhodou je, že jako kompilace je v podstatě The Best nejranějšího období AC/DC, což by už tak mělo vylučovat špatné songy, které ale deska naštěstí neobsahuje. Z předností zmiňme aspoň několik: nezaměnitelný zvuk kapely tvořený hlavně hrou Anguse Younga a zpěvem Bona Scotta, jehož charisma se na vás valí ze sluchátek jako lavina. Každá skladba je opatřena chytlavým refrénem, který si posluchač zapamatuje maximálně na druhý pokus a proto si při každém dalším poslechu užíváte relativně jednoduchou syrovou rockovou desku čím dál víc. Co může někomu vadit, je fakt, že všechny songy zní docela podobně a můžou se vám plést a do refrénu kolikrát třeba netušíte, kterej je to song, ale tohle jsou prostě AC/DC a tohle je jejich muzika a když to funguje, tak proč by hráli něco jiného? S vědomím, že It’s a Long Way to the Top dávám ****
reagovat

1) It´s A Long Way To The Top (If You Wanna Rock ´N´ Roll) (9/10)
- desku otevírá tato syrová rocková píseň znamenitě. Po pár vteřinách víte, s čím budete mít tu čest při poslechu celého alba. Píseň s příznačným názvem začíná silným kytarovým riffem Malcolma Younga. Angus Young nelení a přidá se také. Poté basa a bicí a vše se může rozjet. Samozřejmě nesmí chybět ostrý hlas Bona Scotta, který po minutce začíná refrén "It´s A Long Way To The Top". Bon se chopí dud a ukáže své umění ve znamenitém sólu na tento hudební nástroj. Angus poté začne také se svým sólem a je z toho úžasný poslech. Třetí minuta a máme tu druhý refrén a další sloku a po páté minutě je konec této zajímavé a hodně dobré písničky z alba T.N.T.

2) Rock ´N´ Roll Singer (8/10)
- dobrá skladba, ve které Bon zpívá o rocku a o tom, jak chtěl být zpěvákem. Začátek se line v ostřejším podání Angusovy kytary, na kterou hraje nádherná sólíčka již od začátku. Poté Angus Young se sóly ztichne a vrací se k původnímu riffu. Přidává se se zpěvem Bon a po chvíli je tu refrén. Sloka ve stejném podání a opět velmi nakažlivý refrének. Na řadu přichází sám mistr Angus, aby předvedl, jaké kvality v něm vězí. To prokáže na úderném sólu velmi přesvědčivě. Dozní sólo a Bon do zpěvu dává vše, nástroje se uklidní a opět je tu refrén a konec této fajn věcičky.

3) The Jack (10/10)
- velice známá skladba The Jack patří i po 30 letech do repertoáru AC/DC na koncertech. Skladba se line v poklidném tempu a je to taková pohodová píseň, ve které AC/DC ukazují, že umějí i pomalejší věci v podobě blues-rocku. Sloka začíná poklidně, postupně se vše stupňuje a už jsme u refrénu: "She´s Got The Jack", který se vám vryje do paměti a skvěle se na něm "vyřvete" na koncertech. Angus nasadí silnou zbraň a tou je krásné sólo, opravdová lahůdka, pro všechny rockové labužníky. Bon pokračuje další slokou a je tu refrén. Přidá se i publikum (jakýsi sbor), ale nejedná se o živé vystoupení. Poté rychlé ukončení, kdy Bon všem poděkuje a máme tu konec této legendární písničky.

4) Live Wire (10/10)
- nádherná píseň, jedna z mých nejoblíbenějších od AC/DC vůbec. Touto písničkou vždy začínali "elektrikáři" své koncerty až do roku 1979, velmi se pro to hodí. Do děje nás uvede lehkým pobrnkáváním baskytarista Mark Evans. Stejně zlehka se přidá i Angus s kytarou, kterou pomalu ostří. Angus své SGčko stupňuje a vy už očekáváte, kdy to celé vypukne. Stane se tak kolem první minuty, kdy se rozbuší i bicí a vše se přitvrdí. Za chvilku tu máme Bona se svým lahodným hlasem, který vás dovede až k refrénu: "I´m Live Wire!". Vystupňovaná písnička se poté uklidní a jede opět v kolejích riffu celé písně. Opět refrén a je tu mezihra, na kterou navazuje úžasné sólo Anguse Younga. Vrácení se do mezihry, kterou Angus ukončí jakýmsi držením struny v jedné poloze. To vydává stupňující tón a na něj navazuje rozjetí v podobě refrénu, samozřejmě v dvojité porci s dalším sólíčkem kytarového mistra Anguse a pomalé ukončení.

5) T.N.T (10/10)
- další úžasná pecka, která nedá spát Vám, ani vašim sousedům. Nejde poslouchat potichu. Zkratka trinitrotoluenu značí tuto výbušninu a to se odráží i v písni samotné. Můžete ji dodnes slyšet na koncertech AC/DC. Již začátek je plný obav a očekávání z výbuchu. Riif se vám vryje pod kůži znamenitě. Tuto sloku doprovází hlasité: Oi, Oi, Oi. Píseň je plná energie a vystihuje náladu výbuchu, který přijde kolem první minuty v podobě refrénu: "Cause I´m T.N.T". Bon zapojuje další sloku a opět je zde chytlavý refrének a po něm už je na řadě Angus s jedinečným kratším sólem a refrénem. Konec je velmi hektický (jakoby útěk před výbuchem). Užasná bombová (a to doslova :) ) písnička, která vás nenechá v klidu a budete si ji chít pouštět pořád a pořád.

6) Can I Sit Next To You Girl (5/10)
-tato píseň pochází z prvního singlu skupiny. Má lehce přes čtyři minuty. Začneme poměrně dynamicky a po půl minutce nás Angus obohatí o svůj neméně dynamický výkon. Je to prostě klasický "rokec". Nic na tom nezmění ani zpěv, který začne okolo pětapadesáté sekundy. Po refrénu hned začne další sloka. Nakonec nás čeká několika násobný refrén prokládaný sóly a různými hudebními i pěveckými vyostřeními.

7) Little Lover (9/10)
- tato píseň je o lásce. Je to slyšet i na jejím tempu. Little Lover, neboli malý milovník se nese v poklidném bluesovém houpavém tempu. Je to pěkná pohodová píseň na odpočinek. Po minutce začíná Bon Scott svůj pěvecký projev. Jeho whisky nasáklý zpěv je prostě nezaměnitelný.Refrének, sloka a sólo. Před pátou minutou uklidnění, pár vteřin ticha a následuje jakési outro, dohra.

8) She´s Got Balls (10/10)
- silný pěkný kytarový riff již od úplného začátku písně. Tento riff, který provází celou píseň je sice jednoduchý, ale platí zde pravidlo: v jednoduchosti je síla. Po minutce se přidá Bon Scott, který svůj zpěv příjemně zasazuje do hudby. Po minutě a půl následuje chytlavý refrén. Pak sloka, refrén a už je tu perfektní sólo v podání Anguse. Poté sloka a po necelých pěti minutách je tu konec. Song je pomalejší, ale vyzařuje z něj "elektrická energie", jak to známe u AC/DC. Kdo slyší poprvé, už je doma. Tuto hezkou písničku nezaměníte s žádnou jinou skupinou.

9) High Voltage (10/10)
- další pecka, často se hraje na koncertech. Je to hodně skvělá písnička s příznačným názvem: "High Voltage". Vysoké napětí- tak by se dali definovat AC/DC, protože jejich hudba je plná elektrické energie. Nyní k písni. Song začíná předehrou v klasickém rocknrollu, který bude provázet i celou píseň. Bonův text je o této krásné muzice. Za malou chvíli se sloka přehoupne na velice chytlavý refrén "High Voltage Rock ´N´ Roll". Nádherná píseň hlavně na koncertech, kde si ji pořádně zahulákáte. Bon předvádí úžasnou show a ostatní členové kapely také nejsou pozadu. Angus vévodí svými nádhernými sóly od půlky písně.



Závěr:

Deska High Voltage, která vyšla ve Velké Británii obsahuje výběr hitů z prvních dvou alb skupiny, která byla vydána v Austrálii. Sedm písní je stejných jako na australské desce T.N.T (AUS), zbylé dvě- Little Lover a She´s Got Balls pocházejí z prvního australského počinu High Voltage (AUS). Deska by neměla chybět ve sbírce fanouška AC/DC. Toto album bych nazval jakousi "bestofkou" začátků AC/DC, které skvěle mapuje první hitovky skupiny. Za povšimnutí také stojí pěkný obal, který trefně vystihuje Anguse Younga zasaženého elektrickým proudem.

Hodnocení: 80%

recenze převzata se souhlasem autora z >> odkaz
reagovat

Ve třech etapách vyšlo prvních patnáct (mezinárodních) alb hardrockových klasiků poté, co s celým katalogem přešli od Atlantic k Epic. Znovu se masterovalo, obaly (digipacky) jsou rozšířeny o fotografie a obsažné informace. Mezinárodní kariéru australského bandu se třemi Skoty v sestavě otevřela deska z 28.9.76. Je to vlastně výběr ze dvou prvních australských alb High Voltage a T.N.T. (obě ‘75). Nezapomenutelné jsou úderné T.N.T. a hlavně svérázné blues The Jack. V It’s A Long Way To The Top (If You Wanna Rock’n’Roll) zpěvák Skotsko připomíná tóny dud.

****
reagovat