Články
Úpravy
Vážení návštěvníci a příznivci Progboardu,zhruba 10 týdnů po odchodu J. Merhauta z tohoto webu se zdá být příhodným časem pro dílčí bilancování, zda je možno Progboard ještě pořád považovat za 'slušnej oddíl'.
Podkladem budiž jednoduché počty, resp. součty nových příspěvků (od 13. 7. 2008), potažmo jejich kvalita.
V případě nechtěného opomenutí čehokoli se omlouvám, příp. doplním.
nově... » celý článek
(72 komentářů)
Opravy
Vážení návštěvníci a příznivci Progboardu,proběhly opravy nejhorších chyb a tak se dá na progboardu zase existovat! Udělal jsem to bez svolení a vědomí admina, ale řekl bych, že je to pro dobro věci. Tak si to užijte a kdyby něco, pište do fóra. » celý článek
(51 komentářů)
Naposledy přidané recenze
Rolling Stones, The / Exile on Main St.
| 2009-07-03
Mick Jagger vzpomínal na nahrávání alba a jedna ze zmíněných historek byla o tom, že naprosto běžně se jelo nonstop - kdo zrovna nenahrával, tak byl stejně přítomen a třeba jen tak pozoroval, užíval si nebo třeba jedl - a prý v některé z písní je slyšet hodně v pozadí zvuk příborů a hovor. Nevím kde, ale jestli je to pravda, pak to dost vystihuje celou atmosféru tohoto skvělého dvojalba.
Pokud není Exile on Main St. nejlepším albem Rolling Stones, tak rozhodně mezi ta nejlepší alba patří. Já jsem se k němu dostal v patnácti a okamžitě se mi zalíbil hudební koktejl, v němž dokázali 'stouni' smíchat všechny možné i nemožné styly, které do té doby hráli. Materiál vzniká v letech 1969 - 1972 na několika místech, především ve francouzském Nellcote, kam se kapela jednu dobu usídlila, aby unikla příliš vysokým daním v rodné Británii.
Podle slov Keitha Richardse bylo Nellcote za druhé světové války hlavním sídlem Gestapa, což dokazovaly svastiky, namalované na podlaze sklepu, ve kterém nahrávali. Proces byl dost chaotický, jelikož fungování kapely byla v té době jedna dlouhá jízda, plná drog, alkoholu a groupies. Prostě přesně tak, jak si člověk představuje život rockové kapely.
Úvodní vypalovačka Rocks off je jednou z těch pro 'stouny' typických skladeb - výrazný riff, odlehčená rytmika, dechy, nařvaný Jagger a překřikující se hlasy ve sborech. Tak to navnadí na poslech celé desky.
Druhá Rip this joint je klasický rock'n'roll, během jejích dvou a půl minut se sice nic zvláštního nestane, ale je to jízda.
Shake your hips je staré blues Slim Harpa, kapela se víceméně drží tradičního pojetí, což zaručí syrové blues.
Casino Boogie svým názvem také leccos prozrazuje. Barová atmosféra z něj přímo dýchá a Bobby Keys tomu ještě přispěje sólem na saxofon.
Pak je tu hitovka Tumbling Dice, tu snad ani není nutno představovat. Atmosféra zakouřeného baru pokračuje. Zvuku kytar v tomto songu se stále nemůžu nabažit. Konec první strany.
Sweet Virginia pro změnu koketuje s folkem a country, ale naprosto skvěle. Zase tu máme ságo a sbory v refrénu, které odpovídají Jaggerově sólovému zpěvu. Paráda. Přestože je celé album dost přehráváno a naplaybackováno, tak tato píseň působí dosti živě hraná.
Následuje balada Torn and Frayed, politické country-blues Sweet black angel a také Loving cup, další naprosto skvělá balada, která se jen tak neoposlouchá. Vypjatý duet Jaggera a Richardse je fakt skvělý.
Druhou desku odpálí Richardsem zpívaná Happy, jeho klasická věc, kterou si kapela dodnes na koncertech neodpustí.
Krátká Turd on the run je další neurvalý nářez, který kolem jen tak proletí a už je tu Ventilator blues, další song, který stavím mezi to nejlepší, co se na desce dá najít. Skvělý riff a hlavně tempo, které má takový tah, že jen těžko vydržíte v klidu.
I just want to see his face je gospel se zpěvem nahraným přes telefon. Původně jen jam Taylora a Wattse. A třetí strana končí opět baladou Let it loose. Také výborná. Navíc v ní hraje na klavír další můj oblíbenec - Dr. John.
A poslední strana? Jiným by došel dech, ale Rolling Stones si to ženou dál výraznou All down the line, také oblíbené koncertní číslo té doby.
Stop breaking down je od Roberta Johnsona, čímž se nedá nic zkazit, ba naopak.
Předposlední je Shine the light, ovlivněná návštěvou kostela v Londýně. A také patří k tomu nejlepšímu - melodie, sbory, aranžmá.
Závěrečná Soul Survivor je pravděpodobně nejslabší písní dvojalba, ale nijak neurazí.
Wow! Tak jsem zmínil všechny skladby, což jistě dokazuje můj téměř až fanatický obdiv tohoto alba. Je to tak. Deska je to pestrá, každý si tu něco najde. Někde máme promakané aranže, jindy je to záměrně odfláknuté a syrové, mix občas není úplně ideální, ale to je právě ono - tahle deska je totiž po všech stránkách opravdová. A co jsem se jí naposlouchal...a ještě naposlouchám.
» ostatní recenze alba Rolling Stones, The - Exile on Main St.
» popis a diskografie skupiny Rolling Stones, The
Waters, Roger / In the Flesh - Live
| 2009-07-02 Živé album nahrané při turné v roce 2000 v Americe .Na albu převažují ty nejlepší skladby Pink Floyd . Se solové tvorby překvapivě chybí skladby v Americe vděčně přijaté Radio K.A.O.S. ,pravděpodobně jeho koncepce neumožnovala vytrhnout jedinou skladbu . Album uzavírá nová skladba Each Small Candle . Cd je skvělé ,ale dvd i s obrazem je mnohem lepší .
» ostatní recenze alba Waters, Roger - In the Flesh - Live
» popis a diskografie skupiny Waters, Roger
Waters, Roger / Radio K.A.O.S.
| 2009-07-02 Radio K.A.O.S. je koncepční album na jaké jsme od R.Waterse zvyklí ,minimálně od Dark side of the moon . Album je pojato jako hudební proud L.A. púirátské stanice "Radio Kaos",uváděné DJ,včetně rozhlasových reklam .Pomoci skladeb se Dj dozvídá příběh chlapce Billyho,který odjel do USA za strýčkem .Kromě jiného simuloval jaderný útok,aby ukázal jeho nesmyslnost . Vyníkající album .
» ostatní recenze alba Waters, Roger - Radio K.A.O.S.
» popis a diskografie skupiny Waters, Roger
Gillan, Ian / Gillan's Inn
| 2009-07-02 Gillan pojal své kompilační album netradičně ,pozval spoustu hostů zvučných jmen ,díky nimž každá písen zní trochu jinak než originál ,mně se to líbí a určitě má smysl si takou desku pořídit . Díky hostům zajímavá deska z výběrem Gillanovy tvorby a z působení v domovských Deep Purple ,ale nezapomněl i na krátké působení v Black Sabbath písní Trashed . Výborná deska .
» ostatní recenze alba Gillan, Ian - Gillan's Inn
» popis a diskografie skupiny Gillan, Ian
Spirit Of John Morgan / Spirit of John Morgan
| 2009-07-02
Spirit Of John Morgan mám od Repertoire (1993), kde sa píše, že nahrávka vznikla v roku 1969, ale pé v krúžku obsahuje rok 1971, tak neviem, kedy presne tento album uzrel svetlo sveta.
Klávesy zachrámujú atmosféru a už sa na poslucháča vrhne rifový blues rock I want you. Paráda hneď na úvod, to máva obvykle dve možné pokračovania. Buď je všetko ostatné v tieni alebo je to, naopak, na výslní a ide o geniálne dielo. V prípade Spirit of John Morgan je výsledok rozporuplný. Album obsahuje dve čisto klavírne boogie exhibície hlavného protagonistu (Honky tonk train blues a Shout for joy), niekoľko tvrdých rifoviek v blues rockovom šate (úvodná vec, She’s gone, Orpheus and none for ye s výnimkou spevu), jednu haluz (spev Orpheus and none for ye), dva meditačné svižnejšie „blúziky“ (The yodel, Ride on) a jeden pomalý dlhočizný blues (Yorkshire blues).
Takže, nie je to ani prepadák a ani geniálne dielo do siene slávy. Vlastných skladieb je tam všeho všudy polovica, čo nie je chyba, iba som to skonštatoval. Čo to teda je? Výborný blues rock postavený na klávesoch. A to mám rád.
» ostatní recenze alba Spirit Of John Morgan - Spirit of John Morgan
» popis a diskografie skupiny Spirit Of John Morgan
Varga, Marián / Marián Varga, Vladimír Merta - Cestou k... ...stabil instabil
| 2009-07-01 Teda, poviem Vám, som rád, že toto album som zohnal. Je to totiž ozaj skvost. Spoločný koncert Mariána Vargu a Vladimíra Mertu je úchvatný. Krásne improvizácie-neimprovizácie plné kvality. Aj hovorené slovo Vladimíra Merty je príjemné, navyše vždy, keď Marián Varga niečo prehovorí, som v slzách smiechu, ja skrátka zbožňujem jeho hlas (v dobrom, vôbec to neberte ako výsmech). Určite krásne počúvanie, zároveň však dosť náročné. Odporúčam tým, čo majú v duši nepokoj.
» ostatní recenze alba Varga, Marián - Marián Varga, Vladimír Merta - Cestou k... ...stabil instabil
» popis a diskografie skupiny Varga, Marián
Pink Floyd / Wish You Were Here
| 2009-07-01 Wish you were here je krásne album a bol som po Dark side plný očakávanie. Niekde som čítal, že Dark side bol hudobne prekonaný Wish you were here a textovo The wall. Môže byť, avšak napriek tomu, že dávam plný počet, Wish you were here zarďujem až za Dark side. Skladby sú tu nádherné, hlavne titulná a samozrejme Shine on your crazy diamond. Ale to už tu všetci rozoberali.
» ostatní recenze alba Pink Floyd - Wish You Were Here
» popis a diskografie skupiny Pink Floyd
Kiss / Destroyer
| 2009-07-01
První tři alba Kiss sice nebyla vůbec špatná a našlo se na nich několik velmi kvalitních písní, ale zvukově a hlavně komerčně přece jen trošku pokulhávala. Všechno změnil "živák" Alive!, který katapultoval Kiss mezi nejslavnější rockové kapely té doby. Ovšem bylo třeba to potvrdit i studiovým albem. Kapela proto pozvala ke spolupráci uznávaného producenta Boba Ezrina. A vyplatilo se - Destroyer je mezi mnoha fanoušky dodnes nejlepší deska Kiss.
Nevím, jestli je i u mě deska nejlepší, co kdy Kiss vydali, ale rozhodně patří minimálně mezi tři nejoblíbenější. Už úvodní vypalovačka Detroit rock city ukazuje, že tohle bude něco jiného než první tři alba - nejen chytlavá melodie, ale také (na svou dobu) výborný zvuk. Následující King of the night time world, která na úvodní song navazuje, je asi mou nejoblíbenější písní na albu. Temná God of thunder, veleúspěšná balada Beth, nebo příjemný rock v podobě Do you love me jen podtrhují kvalitu alba. Příjemným osvěžením je také píseň Great expetations - málokdo by čekal od Kiss něco podobného.
Slabší místo? Snad jen Sweet pain mě nějak extra nechybla, ale jinak zaslouží Destroyer velkou pochvalu.
» ostatní recenze alba Kiss - Destroyer
» popis a diskografie skupiny Kiss
Sam Apple Pie / Sam Apple Pie
| 2009-07-01
Zabudnutý debut skupiny Sam Apple Pie by sa mohol dávať ako učebnicový príklad neférovosti kolobehu histórie a úspechu/neúspechu v hudobnom biznise.
Vo všeobecnosti, blues rock sa mi neopočúva nikdy, takže je jasné, že budem nadšený. Výrazný vokálny prejav Sama Sampsona nemá chybu, ale aj vymakané náladové gitarové kĺzania stoja za zmienku. Čo sa rozmanitosti týka, nájde sa tu Fleetwood Macovská vzdušnosť (Sometime girl, Annabelle), Doorsovská atmosféra (Winter of my life), výrazný a často drsný blues (Hawk, Swan song, Uncle Sam’s blues, Moonlight man) a aj vtipné momentky (Tiger man – king of te jungle).
Album má však ešte jeden tromf, výborný zvuk a nevšednú vzdušnú atmosféru, to nebýva pri drsných blues rockových partách pravidlom, a preto svoje nadšenie nebudem tlmiť. Za päť.
» ostatní recenze alba Sam Apple Pie - Sam Apple Pie
» popis a diskografie skupiny Sam Apple Pie
Gov't Mule / High & mighty
| 2009-06-30
O dva roky to skupina skúsila znovu.
Budem stručnejší, než obvykle. Album trpí tým istým, ako aj jeho predchodca. Je dlhý, chýba mu výnimočnosť zostavy s Woodym. Vo výsledku poslucháč dostane štandardný, avšak nenápaditý rockový album, Gov’t Mule kopirák. Chcelo by to novú krv. Platí síce, že neznalec pôvodnej zostavy by mohol byť nadšený, krk by som na to nedal.
Za zmienku stoja skladby Mr. High & Mighty, Streamline woman a bonusová 3 string George.
A to je málo. Šedivý priemer (pozor, na dnešné pomery je to stále výborná doska a je živšia ako Déjá Voodoo).
» ostatní recenze alba Gov't Mule - High & mighty
» popis a diskografie skupiny Gov't Mule
Gov't Mule / Déjá voodoo
| 2009-06-30
Nová zostava, rozšírená o klávesáka (to neprekvapuje, aj tak ich už v minulosti hosťovala celá kopa) a basáka, ktorý sa dostal do nevďačnej pozície nahradiť legendu, nahrala svoj prvý počin.
Na úvod je tu trošku funkujúca hard rocková vypaľovačka v strednom tempe (takmer klasika Gov’t Mule) s názvom Bad man walkin’. A už vnímam prvý nesúlad. About to rage chce byť pomalá aj ťažká skladba, ale od čias albumu Dose sa takáto poloha už nevyskytla a ani toto nie je úplne ono. A minutáž sa ťahá až do blba. Perfect shelter kváka ako ropucha. Teraz neviem, či je to dobre alebo zle. Vylúhovaný slaďák Little toy brain tiež nemá ten povestný chĺpok, ktorý by z neho robil niečo výnimočné. Srandovná Slackjaw Jezebel je divná, ale celkom ma baví. Opäť tu máme jednu sladkobôľnu precítenosť (Wine and blood), opäť bez emočných nábojov, ktoré by neboli slepé. Správne posadený hard rock v Lola leave your light on konečne napráva hluché minúty. Tento skrat si však vynahradzuje hneď nasledujúca dlhočizná Silent scream. Z nej sa dá počúvať iba stredná metalovo ťažká sólová pasáž. Viacero polôh od ticha po rachot poskytuje No celebration, čo ja viem, či jej to prospelo? Svižná vypaľovačka Mr. Man ma baví. Zdĺhavá pokojná My separate reality je vata a New world blues to tiež nezachráni.
Vlastním dvojcédé verziu s bonusovým živým vystúpením Live in Chicago 22.10.2004. O niečo horšie zvukové prevedenie ako som bol doteraz zvyknutý, ale v pohode.
Ak by sa tento album dostal do rúk niekoho, kto nič iné nepočul, mohol by byť aj nadšený, predsa len je to dielo skúsených hudobníkov s pravým rockovým cítením, avšak oproti minulým albumom je to nudný odvar. Nemôžem si pomôcť. A hlavne, je až príliš dlhý.
» ostatní recenze alba Gov't Mule - Déjá voodoo
» popis a diskografie skupiny Gov't Mule
Gov't Mule / The deepest end
| 2009-06-30
Mohutná niekoľkohodinová šou, kde sa na pódiu vystrieda hromada hosťujúcich hudobníkov, to chce naozaj výnimočné organizačné schopnosti alebo ignoranciu a drzosť totálneho magora.
DVD má okolo troch hodín, priložené dve cédéčka obsahujú aj ďalšie skladby, škoda, že neurobili radšej dvojdévédéčko. Výborné muzikantské výkony, silný materiál, evidentná radosť a pohoda protagonistov, to všetko robí z tohto diela viac, než len komerčný ťahák na fanúšikov všetkých zúčastnených.
Ak by som mal niečo vyzdvihnúť, tak je to skladba Greasy granny’s gopher gravy 1&2 s Lesom Claypoolom. To je típek na pohľadanie (povšimnite si visačky/cenovky na jeho Rickenbackerovi).
Z bonusov sa človek dozvie ďalšie pikošky. Napríklad, basák, čo hrá v skladbe Mule, mal so svojou skupinou v ten večer koncert, takže odišiel. Ako večer pokročil, volali mu, či sa vráti, chlapík prisľúbil, že hej, takže na záver šou sa opäť zjavil na pódiu. Husté. Alebo, Haynes zabudol, ako začína skladba Sweet leaf, takže kývol na bubeníka a ten struhol improvizované bicie sólo v troch častiach. Vždy na konci dostal pokyn, že stále nič, takže musel pokračovať. Mimochodom, je to jedno z mojich najobľúbenejších sól na bicie. Nakoniec sa ho Warrenovi uľútostilo, takže zaimprovizoval iba gitarové sólo až sa mu v hlave rozsvietilo a skladba mohla začať. Záverečná Thorazine shuffle prebehne s tromi (!) basákmi na pódiu.
Jedno z najzaujímavejších živých vystúpení, aké sa často nevidí a nezrealizuje. To je na plný počet.
» ostatní recenze alba Gov't Mule - The deepest end
» popis a diskografie skupiny Gov't Mule
Gov't Mule / The deep end volume 2
| 2009-06-30
Varovanie na úvod – toto je sumárka celého projektu Deep end, čiže rovnaký text nájdete pri obidvoch dieloch.
Po smrti výnimočného Allena Woodyho mohla skupina Gov’t Mule pokojne skončiť a nikto by sa nečudoval. Haynes s Abtsom však dokázali niečo dosť ojedinelé. Zlanárili okolo 24 významných basgitaristov (medzi inými aj také esá ako Jack Bruce, Les Claypool, John Entwistle, Tony Levin, Jason Newsted, Chris Squire a ďalších) a behom dvoch rokov nahrali dva albumy, kde sa zmienení protagonisti vyblbli do sýta. Všetko sa to nieslo v obľúbenom marketingovom klišé „Pocta zosnulému“. Aby sa nešetrilo, k basákom pribudlo aj množstvo iných hudobníkov (napríklad Chuck Leavell, John Scofield a iní). Niečo takéto je možné realizovať v štúdiu, avšak to Gov’t Mule nestačilo, takže aj za prispenia množstva ďalších hudobníkov (trebárs Béla Fleck) tento mamutí projekt dotiahli aj na pódium (a vydali DVD, o tom neskôr).
Pre poslucháča to znamená asi toľko, že na obidvoch albumoch dostane prierez basovými technikami a štýlmi všetkých možných rockových žánrov. Prevláda pôvodný materiál, čo dokazuje, že Haynes mal stále dostatok nápadov, v tomto smere je striedanie basákov dokonca oživením. Napriek zameraniu ide hlavne o skladby a nie o exhibície, nejaké dlhočizné basové onanie sa nekonajú. A to je veľké plus.
Neriešim jednotlivé pesničky, to si treba vypočuť, k veciam, ktoré sa mi páčia, patria:
Bruceovka Fool’s moon, nádherne gradovaná Effigy, džezová Sco-mule, krehká Beautifully broken, tvrdá Trying not to fall, uletená Greasy granny’s gopher gravy pt.1 a 2 (Les Claypool je figúrka, toto normálne žeriem), krajinná Lay of the sunflower, tradično-bluesová Catfish blues a naliehavá Which way do we run?.
Rozhodne sa zmienim o jednej skladbe, ktorá však dosť stratila oproti originálu – Sin’s a good man’s brother. Tu by to chcelo „ducha“ Grand Funk, ktorý absentuje. Paradoxne, je to asi posledná štúdiová nahrávka s fenomenálnym Allenom Woodym.
Celkové hodnotenie projektu – opäť vynikajúce hudobné hody. Kým vo svete (a v USA hlavne) je Gov’t Mule veličina, ktorá pritiahne na takýto projekt hudobnú elitu, na Slovensku (v Čechách neviem) po nich ani pes neštekne a stavím sa, že ak by tu mali koncert, tak bude poloprázdne hľadisko. Ja by som tam bol.
» ostatní recenze alba Gov't Mule - The deep end volume 2
» popis a diskografie skupiny Gov't Mule
Gov't Mule / The deep end volume 1
| 2009-06-30
Varovanie na úvod – toto je sumárka celého projektu Deep end, čiže rovnaký text nájdete pri obidvoch dieloch.
Po smrti výnimočného Allena Woodyho mohla skupina Gov’t Mule pokojne skončiť a nikto by sa nečudoval. Haynes s Abtsom však dokázali niečo dosť ojedinelé. Zlanárili okolo 24 významných basgitaristov (medzi inými aj také esá ako Jack Bruce, Les Claypool, John Entwistle, Tony Levin, Jason Newsted, Chris Squire a ďalších) a behom dvoch rokov nahrali dva albumy, kde sa zmienení protagonisti vyblbli do sýta. Všetko sa to nieslo v obľúbenom marketingovom klišé „Pocta zosnulému“. Aby sa nešetrilo, k basákom pribudlo aj množstvo iných hudobníkov (napríklad Chuck Leavell, John Scofield a iní). Niečo takéto je možné realizovať v štúdiu, avšak to Gov’t Mule nestačilo, takže aj za prispenia množstva ďalších hudobníkov (trebárs Béla Fleck) tento mamutí projekt dotiahli aj na pódium (a vydali DVD, o tom neskôr).
Pre poslucháča to znamená asi toľko, že na obidvoch albumoch dostane prierez basovými technikami a štýlmi všetkých možných rockových žánrov. Prevláda pôvodný materiál, čo dokazuje, že Haynes mal stále dostatok nápadov, v tomto smere je striedanie basákov dokonca oživením. Napriek zameraniu ide hlavne o skladby a nie o exhibície, nejaké dlhočizné basové onanie sa nekonajú. A to je veľké plus.
Neriešim jednotlivé pesničky, to si treba vypočuť, k veciam, ktoré sa mi páčia, patria:
Bruceovka Fool’s moon, nádherne gradovaná Effigy, džezová Sco-mule, krehká Beautifully broken, tvrdá Trying not to fall, uletená Greasy granny’s gopher gravy pt.1 a 2 (Les Claypool je figúrka, toto normálne žeriem), krajinná Lay of the sunflower, tradično-bluesová Catfish blues a naliehavá Which way do we run?.
Rozhodne sa zmienim o jednej skladbe, ktorá však dosť stratila oproti originálu – Sin’s a good man’s brother. Tu by to chcelo „ducha“ Grand Funk, ktorý absentuje. Paradoxne, je to asi posledná štúdiová nahrávka s fenomenálnym Allenom Woodym.
Celkové hodnotenie projektu – opäť vynikajúce hudobné hody. Kým vo svete (a v USA hlavne) je Gov’t Mule veličina, ktorá pritiahne na takýto projekt hudobnú elitu, na Slovensku (v Čechách neviem) po nich ani pes neštekne a stavím sa, že ak by tu mali koncert, tak bude poloprázdne hľadisko. Ja by som tam bol.
» ostatní recenze alba Gov't Mule - The deep end volume 1
» popis a diskografie skupiny Gov't Mule
Captain Beefheart & The Magic Band / Strictly Personal
| 2009-06-29
Strictly personal je album, ktorý si rozhodne musím dnes vypočuť. Výhoda toho, že rodina je u svokry na prázdninách.
Vražedný úvodný proslov hlavného protagonistu vystrieda jeden brutálne uletený blues. Ah feel like ahcid je asi najlepšia vec od skupiny, dodnes si pamätám, že keď som sa ju naučil vnímať, tak som ostal čumieť. Safe as milk je typické netypické blues á la Magic Band. Záverečné psychedelické zvuky naznačia, o čom bude neskoršia doska. Mŕtvolná Trust us sa driape z hrobu ako čerstvo oživená mŕtvola. Tu už záložka blues nevystačí. Toto je niečo nadprirodzené. Exorcizmus v priamom prenose. Son of mirror man – mere man je psychicky zdeptaný blues, tam, kde životom súžený blues man mrmle niečo o ťažkom walkin’ on the road, Beefheart a kompánia dávno zodrali podrážky aj s nohami a bezvládne sedia v kresle zavýjajúc ako vlci na mesiac. Mnohovokálová On tomorrow patrí do kategórie čistá haluz. Alebo nefalšovaná genialita. Ak by som mal prísť so skupinou do podniku a spustiť niečo takéto, tak ma do minúty vyrazia a na honorár môžem zabudnúť. Ak by som začal s Beatle bones ‘n’smokin’ stones, tak nevydržíme ani pol minúty. A predsa to niekto nahral s plnou vážnosťou. V podstate „obyčajný“ drevný blues je Gimme dat harp boy, kde sa na harmoniku naozaj dostane. Záverečná Kandy Korn je, neváham to pomenovať, skrytý hard rock. Skúste si to, čo tam hrá gitara, zbustrovať a máte vážny rif. Posledné výkriky nerátam.
Ako, z čisto poslucháčskeho hľadiska tento album považujem za najlepší. Trout mask replica je už moc za hranicou a Safe as milk zasa príliš pred ňou. V správnom styčnom bode sa nachádza Strictly personal. U mňa za päť.
» ostatní recenze alba Captain Beefheart & The Magic Band - Strictly Personal
» popis a diskografie skupiny Captain Beefheart & The Magic Band
