A Perfect Circle Lifesigns The Kooks Innerspace Downes, Geoff Agnes Strange Ikarus 10cc Ten Years After Proto-Kaw

Články

2013-05-09

Chcem dávať profily na progboard

Predtým, než začnete pridávať nový profil, oznámte to v diskusnom vlákne Nové profily a vyčkajte na (súhlasnú) reakciu moderátorov! Inak môže byť profil odstránený.



Pre nových profilistov by som rád pripomenul niekoľko cenných a nezištných rád, ako na to. Rýchla pomôcka, stačí si preštudovať nasledujúce články a možno to pomôže:



Som encyklopedista, nekecám ...

A ako bonus pridávam aj Progboarďácke pravidlá slušného správania sa

... » celý článek

(23 komentářů)
 
2012-06-10

To je grc! - Písať, či nepísať o hudbe bez falošnej dobromyseľnosti?

Pokiaľ sa hociktoré webové sídlo nerozloží osobnými spormi a nechutnými hádkami, ktoré usvedčujú filmy od Tarantina z prehnanej slušnosti, väčšinou sa dostane k slovu opačný extrém. Áno, reč je o takzvanom diktáte pozitívnosti, ktorá sa, ako správny vírus, bez váhania vydáva zničiť akýkoľvek pokus o komplexný pohľad na vec.

Hm, po tomto vzletne znejúcom úvode, ktorý sa mi časom s príslušným výkladovým slovníkom cudzích slov azda... » celý článek

(12 komentářů)
 
» archiv článků

Naposledy přidané recenze

Hammill, Peter - From The Trees

Hammill, Peter / From The Trees (2017)

Ryback | 4 stars | 11.12.2017

Díky výhodě elektronické komunikace jsem nedávno trávil jeden sobotní večer několikahodinovým povídáním s Timem Bownessem (ano, opravdu s ním), a mimo jiné i na téma Peter Hammill. Tim byl velice, velice příjemný a dozvěděl jsem se zajímavé věci – odrazovým můstkem pro náš rozhovor se stal jeho koncert s Peterem Hammillem (a dalšími umělci) 25. listopadu ve Švédsku. Musel to být úžasný večer, škoda, že jsem tam nebyl. Tim Bowness mi ho velice barvitě popsal. No a teď se možná ptáte, proč se o tom zmiňuju?

Následkem toho rozhovoru bylo, že jsem zahodil do virtuálního koše rozepsanou recenzi na album Petera Hammilla From the trees a začal ji psát znova a jinak, přičemž jsem si říkal, že bych jí mohl dát nějakou tu přidanou hodnotu.
„Jak a jakou?“ říkal jsem si. Brzy mě napadla odpověď.

Toto album Petera Hammilla je totiž víc o textech než o hudbě, tak jsem si řekl, že se zaměřím spíš na texty než relativně suchopárně popisovat, že v téhle skladbě hraje prim Hammillova kytara a v téhle zase Hammillův klavír. Důkladný ponor do Hammillových textů mi způsobil nejedno překvapení, kdy jsem neočekávaně vyvalil svoje bulvy, jinak bezpečně schované a mžourající pod nánosem lehké nadváhy. To, že Peter Hammill není žádný textař, ale básník (už od roku 1966), je jasné, ale přece jen jsem takovou porci originality a poodhalení nečekal. Navíc je Hammillovi příští rok (2018) 70 let…

CD tedy začíná…
My Unintended
Úvodní skladba. Žádná pompéznost à la Emerson, Lake & Palmer se nekoná. Hammill si se španělkou dělá, co chce (s akustickou kytarou, se ženou by to bylo s velkým „Š“), jak na Chameleonu ve stínu noci.
Tématem skladby je Čas. Oblíbené Hammillovo téma na sólo albech i albech Van der Graaf Generator.
„Nemohu předstírat, že vím, co udělám. I když je něco naplánováno, neznamená to, že je zcela promyšleno.“
Výborné.

Reputation
Klavírní skladba v podstatě mimo rock, je o křehkosti pověsti. „Ta pověst, se kterou jsi obchodoval, již pro mě moc neznamená.“
Ne mnoho lidí si dělá hudbu přes padesát let (přes občasné přešlapy) podle svého. A navíc způsobem, jakým to dělá Peter Hammill.

Charm alone
Velice smutná skladba… Peter Hammill bilancuje a nepřímo odhaluje své slabší stránky nebo se v tom částečně odráží… Přesnou hranici mezi autobiografickým psaním a fikcí ví Vždy jen umělec sám a ne moc rád se o to matematické tajemství dělí… „Nečinnost a motiv v praktickém chování…“ „Myslel jsem, že jsem požehnaný, myslel jsem, že jsem zvláštní, ale nezbylo nic…“

What Lies Ahead
„Nedostatečná očekávání se stala mou zásobou v obchodě…“ Výborně sladěná kombinace Hammillem nahraných kytarových a klávesových nástrojů! Tady nelze hudební stránku nevyzdvihnout!

Anagnorisis
Téma církve, papeže (?), klavírní skladba o lidech, kteří nenechají svůj talent dojít poznání. Náročné/rozsáhlé a intelektuální/filozofické téma, které by si zasloužilo spíš psychologicko/historickou studii, než „píseň“. Hammill musí být hodně hloubavý člověk.

Torpor (Strnulost)
Jedna z fascinujících věcí na Peterovi je ta, že… tento pozitivně a v pohodě vypadající a působící člověk dokáže napsat něco tak temného/smutného, pro někoho možná až depresivního. „Apatie se ke mně stáčí v mlze, usazuje se jako pot na kůži“… Téma odcizení koneckonců Hammill mistrně zpracovával s Van der Graaf Generator (skutečně depresivní singl W, alba Pawn hearts, World record…)

Girl to the North Country
Vzpomínáte na album Over, jehož jednotícím tématem byl Hammillův rozchod/rozvod s jistou Alicí? Nevím, do jaké míry platí Time heals, že čas léčí, ale Hammill se v této skladbě k Alici vzpomínkami vrací… Nevyřčené otázky, pocity vyplouvají na povrch, text je chvílemi tak otevřený, že… já bych váhal, jestli být takto osobní /odhalující se ve veřejně publikované písni… Klobouk dolů za odvahu… Čas léčí… Je to trochu fráze – někdy ano, někdy ne. A když neléčí a nepomáhá, slouží tato fráze jen jako jakási útěcha… Ale utěší? Pochybuju. Co muselo plout Hammillovi hlavou při psaní této skladby? Muselo to být něco hodně smutného a stále silného. Rozčarování, zklamání… Dá se na to zapomenout? Někdy ano, někdy ne. Někdo to umí, někdo ne.

On Deaf Ears
V neslyšících uších… Další neveselá píseň o neporozumění… Vygradovaná do závěru „tlesknou rukama – nikdo teď neposlouchá“… Tolikrát se tváříme, že posloucháme druhé, ale neposloucháme, jsme sami pohrouženi do svých všedností /radostí / depresí…

The Descent
Závěrečné skladby progrockové kapely většinou uměly… Gradace… To nejlepší na závěr… I takoví Uriah Heep by mohli vyprávět…
Sestup – skladba o promarněných šancích…

Nádherné album. Nemám patent na rozum a nejsem vědma. Hovořím o tom, jak album vnímám, jak na mě působí, ne jaké 100% je – jak to Hammill myslel. Přesto si myslím, že se snad trefuji šipkou do cíle… Tolik věcí je u Hammilla nevyřčených, naznačených, že záleží na posluchači, jak si to „Hammillem předložené“ prožije.

Když navíc člověk zažije v osobním životě neveselé věci, vnímá určitá zobrazení intenzivněji…

Jako textař mě Hammill několikrát zasáhl hodně silně. Na „Who am the only one“. Nebo na „World record“ v úvodním textu Meurglys III – není týdne, kdy bych si ten text nevybavil (jako x jiných, a jsou to někdy prostě iracionální vyplutí, i když…)… Byť tohle album takovou sílu nemá (protože ji mít možná nechtělo), děje se na něm mnoho zajímavého, ale člověk musí být tak trochu nelíný potápěč a ponořit se do hloubky, pod tu relativně, zlověstně klidnou hladinu, nad kterou si často akorát matoucně hoví nezúčastněné lekníny.

» ostatní recenze alba Hammill, Peter - From The Trees
» popis a diskografie skupiny Hammill, Peter

Camel - Moonmadness

Camel / Moonmadness (1976)

steve | 5 stars | 10.12.2017

Jestli si to ještě dobře pamatuju, byli Moonmadness jedni z prvních Camel které jsem si pořídil. Docela dlouho pak trvalo, než jsem jejich hudbu dokázal akceptovat. Původně jsem totiž čekal, že bude deska klasicky zpívaná, něco na způsob Yes. Dlouhatánské a táhlé plochy pomalu se posunující jako karavana na poušti mě přišli zdlouhavé a nudné. Až časem jsem si uvědomil že právě v tom je krása hudby Camel a charakteristika jejich prvního období .

Cela deska vyluzuje zvláštní chladivý dojem, který navíc často podtrhne Latimerova tesknivá flétna. Její party dokáží diváka povznést i obloudit. Hned z kraje alba v Song within a Song jsou takové momenty k dispozici. Kapele jde o náladu, o momentální rozpoložení, které dokáže dokonale ovládat. Ještě subtilněji se o to snaží ve čtvrté Spirit of the Water, to už je Camelovský parnas. Mistrně sejmuta basa Douga Fergusona, ale také rozdělení vokálních linek mezi celou kapelu. To jsou další z poznávacích znamení těchto Camel.
Deska Moonmadness zakončuje jejich první období, které je dnes chápáno jako jedno z klíčových v dějinách tohoto souboru.
Vysoká známka je nad slunce jasná.

» ostatní recenze alba Camel - Moonmadness
» popis a diskografie skupiny Camel

Gong - The Owl And The Tree (Mother Gong with Daevid Allen)

Gong / The Owl And The Tree (Mother Gong with Daevid Allen) (1990)

steve | 4 stars | 09.12.2017

Na tuhle desku jsem kápnul úplně náhodou na jednom českým portále s muzikou teprve nedávno. Zkusmo jsem ji na Youtubku profrčel a okamžitě objednal. Chtěl jsem doma mít nějaký novější vzorek těh pravých čajovo-drogově-extravagantních Gong a trefa na černo se proměnila na trefu do černého.

Řekl bych, že se pokračuje tam kde deska You končí, jenom zvuk je zmáknutější a vyspělejší. Je to pořád stejná psychárna, jen se častěj improvizuje po jazzovsku a Gilli Smyth víc recituje než zpívá. Vokál Daevida Alenna je objeví jen občas, hodně se hraje a část materiálu by mohla být klidně na nějakém Moerlenovském albu. Jsou tu krásné improvizační pasáže, ale na pilu se moc netlačí, občas máte halucinogení pocit, to když Gilli opakuje podobná slova stále dokola.

Na hudební mapě jsou Gong zvláštní vzezření. Neznám nic tak podobně ujetého, možná právě proto mě přitahují, ale musím na ně mít speciální náladu, už tak je to dost těžký oříšek.

» ostatní recenze alba Gong - The Owl And The Tree (Mother Gong with Daevid Allen)
» popis a diskografie skupiny Gong

Spock's Beard - Brief Nocturnes And Dreamless Sleep

Spock's Beard / Brief Nocturnes And Dreamless Sleep (2013)

| 5 stars | 09.12.2017

Ztráta, která přišla s koncem činnosti kapely Gentle Giant, je dodnes pro mnoho příznivců komplikované strukturální muziky nenahraditelná. Dlouho se nenašli žádní přímí následovníci, až v polovině devadesátých let se jako zdatní žáci a věrozvěsti progresivního směru představilo sdružení okolo skladatelské osoby Neala Morse.
Takřka na každém albu svých domovských Spock´s Beard kterým tento pilný konstruktér vdechl život, se dají vystopovat prvky mající svůj původ právě v Gentle Giant.
Ať se jedná o znásobené, na sebe navrstvené pěvecké stopy, složitou písňovou zástavbu, zálibu v jazzu, nebo jen jemnou melodikou vyzdobené kytarové linky, všechno ukazuje na inspiraci Schulmanovskou školou.

Deska Brief Nocturnes And Dreamless Sleep je postavena na pyramidovém efektu. To znamená že každá následující skladba je na pomyslném schodišti kvality postavena o jeden stupínek výš. S poslechem díla tak vzniká sugestivní zlepšující se pocit a očekávaná katarze přichází s koncem nahrávky.

Vývoj této kapely ve které její zakladatel už dávno nefiguruje je nepřeslechnutelný. Spock´s Beard se stále někam pohybují, jejich růst a potenci nejde přehlédnout.

» ostatní recenze alba Spock's Beard - Brief Nocturnes And Dreamless Sleep
» popis a diskografie skupiny Spock's Beard

Transatlantic - Bridge Across Forever

Transatlantic / Bridge Across Forever (2001)

| 5 stars | 09.12.2017

I kdyby tady nebylo nic jiného, tak dětský sbor zpívající Motherless children, Wandering nowhere... mě pokaždé připraví tolik zbožňovanou neopakovatelnou chvíli, že mám nadlouho emočně vystaráno. Už jenom za to, jak dokázali pánové z Transatlantic vyšponovat atmésféru při zmiňovaném nápěvu musí dostat pět hvězdiček. Ale tohle album je pochopitelně suprové celé, stejně jako jeho předchůdce, možná ještě o kousíček lepší. Vůbec nezáleží na délce písní, je v nich tolik silných okamžiků že se posluchač nemůže nebavit. Je to hudební extáze a nářez dohromady. Žádná bezbřehá exhibice, ale smysluplná a do detailu propracovaná muzika.

Poslouchat hudbu Transatlantic je jako vrátit se v čase do dob Relayer a Tales From Topographic Oceans.

» ostatní recenze alba Transatlantic - Bridge Across Forever
» popis a diskografie skupiny Transatlantic

Led Zeppelin - II

Led Zeppelin / II (1969)

bullb | 5 stars | 08.12.2017

Citujem sám seba: „Už sú to desiatky rokov, čo som začul Heartbreaker a doteraz mám z toho zimomriavky.“
Neviem inak, ale pri hodnotení tohto diela sa pociťujem úctu a pokoru zmiešanú s obavou, aby som správne vystihol to, čo robí túto platňu výnimočnou. Určite to nie je tým, že moje prvé počutie bolo v čase, keď všetko zo Západu bolo nezvyčajné. Predsa sa to dalo selektovať , napríklad že Sweet je „čaj“, ale že Pink Floyd je „fajn“ (vtedajšie naše puberťácke hodnotenie). Skôr je to tým, že aj po rokoch je možné konštatovať len toto: Vynikajúca a neopakovateľná hudba.

Led Zeppelin II. je hudobný drahokam, lebo:
Nahrávanie platne trvalo oproti „jednotke“ dlhšie, preto „dvojka“ pôsobí celistvým dojmom
Sled skladieb má premyslené poradie.
Jimmy Page je „hitmaker“, jeho gitarové riffy aj dnes jednoznačne vyhrávajú ankety.
Led Zeppelin je kvarteto hráčov mimoriadne vysokých kvalít.
Nebáli sa vsunúť „psychedelickú“ časť do Whole Lotta Love.
Nebáli sa dať priestor Bonhamovi v legendárnej Moby Dick.
Nebáli sa spracovať bluesové štandardy po svojom.
atď ...
Analyzovať nemá zmysel. Povedali to už mnohí predo mnou. Ťažko je popísať všetky atribúty hudby vydanej v októbri 1969.
Jedno je však isté. Je to absolútna hudba. Pre mňa jeden z hudobných vrcholov.

» ostatní recenze alba Led Zeppelin - II
» popis a diskografie skupiny Led Zeppelin

Lunatic Soul - Fractured

Lunatic Soul / Fractured (2017)

horyna | 4 stars | 08.12.2017

Pokud bych měl stroze charakterizovat nové dílo sousedů Lunatic Soul nějkým reklamním bonmotem, určitě by uvnitř oné fráze stála narážka na programování a rozsáhlé plochy plné nasamplovaných pasáží, bez kterých se nová Dudova kolekce v tomto čase nepohne z místa ani o píď. Jaké pak přijde vysvobození od těch všech mašinek a futuristických segmentů se třetí skladbou Crumbling Teeth And The Owl Eyes, když člověk konečně uslyší brnkat i obyčejnou akustickou kytaru.

Uvnitř bookletu nového alba najdeme zmínku, možná dooknce varování, že Marius si na Fractured spokojeně vystačí bez elektriky, kterou dokáže zasuplovat rozmanitá zvukomalebná škála, vytvořená pomocí všemožných mašinek poplatných dnešní moderní technologii.

Zvukový záznam je i letos velice kvalitní a tak si můžeme spokojeně debužírovat u skvěle sejmuté mistrovi baskytary, občasných smyčcových doprovodů, lehounce připlých bicí Wawrzyniece Dramowicze, nebo se pohoupat na zvuku saxofonu Marcina Odyniece. Autor přesně ví kam jaký zvuk nasadit, jak s písní pracovat, jak ji přetvářet a dochucovat aby měla svou logiku a chytré vyústění.

Přesto, že vypadá spousta materiálu na první pohled/poslech sterilně a působí trochu banálně, možná dokonce stereotypně, je to pouze zdání prvotní. Pokud si dá posluchač tu práci a u desky několik dnů vydrží, nebude ničeho litovat.

Jde o zajímavou muziku která rozhodně nehledí do minulosti, ale rozevírá svá okna budoucnu a ukazuje cestu kudy se má moderní progrock vyvíjet. S mateřskými Riverside nemá zhola nic společného, v součinnosti s temnými vizemi samotného autora cítíme spíš vlivy Depeche Mode, či Matheosova projektu O.S.I.

» ostatní recenze alba Lunatic Soul - Fractured
» popis a diskografie skupiny Lunatic Soul

Galahad - Sleepers

Galahad / Sleepers (1995)

john l | 5 stars | 08.12.2017

Neuvěřitelné! Před několika dny jsem se dal svést horynovou a zpětně také branovou recenzí na tuhle skvělou desku a dnes ji poslouchám a nemůžu najít tak silné atributy, které by vyjádřili můj obdiv a spokojenost. Tihle Galahad jsou ještě něco víc než jen hudební nirvána. Dokázali dopilovat svůj styl do podoby, které není co vytknout. Slyším krásně čitelnou produkci, silné jednotlivé skladby a naprosto pohlcující atmosféru. Po hudební stránce působí album velmi uvolněným dojmem, ale když je potřeba dokáže kapela pěkně šelápnout pedál a přitlačit váš ksicht na progrockovou fasádu. Sleepers neobsahuje žádný vyložený megahit, na druhou stranu je nebývale konzistentní, což ve výsledku mnohem víc vypovídá o skvělé formě kapely.

Výborně propracované instrumentální pasáže prostřídají lyrické úštěpky a změny nálad, které nám kapela servíruje s dominantní preciznosí a ve velkých dávkách. Snoubí se zde pokrok nového věku, ale i staré prog postupy, které zažraného posluchače cvrnknou do boltců. Mě se to několikrát přihodilo a vyneslo Sleepers ještě o malinko nahoru.

A než uteču zpátky k přehrávači pustit si desku zase znova, připomenu ještě překrásnou písničku Julie Anne, protože její melodie a vytříbený refrén se mě do hlavy zaryli na první dobrou.

» ostatní recenze alba Galahad - Sleepers
» popis a diskografie skupiny Galahad

Irish Coffee - Irish Coffee

Irish Coffee / Irish Coffee (2004)

jirka 7200 | 4 stars | 06.12.2017

Belgičtí Irish Coffe si ale dali na čas !

33 let trvalo, než se posluchači dočkali druhé kolekce písní s opět bezejmenným názvem.

Z původní sestavy se zapojil zpěvák a kytarista William Souffreau, bubeník Hugo Verhoye a starý známý Luc De Clus,bývalý člen kapely, který s Irish Coffe hrál v období roku 1973-4. Nováčky v týmu se stali o generaci mladší klávesák Stany Van Veer a basman Cranky Cooreman.

K vydání této desky hudebníky dohnal fakt, že první album, které se stalo za ta desetiletí skutečnou legendou, bylo stále žádané a jakákoliv legální či nelegální reedice byla vždy brzy rozprodána.

Hudebníci našli v šuplíku nepoužité a výborné čtyři songy ze sedmdesátých let (na albu v pořadí 1-4) a dopsali další 4 nové songy (5-8), které vcelku zapadly k starým kouskům a doplnili ji vlastní cover verzí písně I´m Lost z debutního alba.

A jak to dopadlo ? První čtyři písně jsou skutečně hard rockovou klasikou ve stylu Deep Purple tak přibližně v období Perfect Stranglers. Pátá až osmá skladba, je více stylu elektrického blues okořeněného tvrdým rockem.

Závěrečný akusticky přepracovaný hit z první desky nezní zle, ale oproti originálu poněkud mdle.

Tato deska není vůbec špatná, dá se ohodnotit klidně pětkou, čtyřkou nebo trojkou podle toho, jakou váhu kdo přikládá původnosti a novátorství. Staré pardály určitě potěší. Skladby jsou zahrané poctivě s přehledem starých hard bluesmanů a od srdíčka. Tak svěže jako original však již nezní.

>> odkaz

» ostatní recenze alba Irish Coffee - Irish Coffee
» popis a diskografie skupiny Irish Coffee

Lucifer's Friend - Mind Exploding

Lucifer's Friend / Mind Exploding (1976)

horyna | 5 stars | 05.12.2017

Hlad po nové muzice, třebaže byla nahrána před čtyřiceti roky mě s přibývajícím věkem stále neopouští. Céda která si pravidelně objednávám v počtu větším než mi dovolí časové možnosti je důkladně naposlouchat ukládám bokem a když na ně přijde ta pravá chuť, letí igelitový obal do koše a stříbrná placka do přehrávače. Udělat si čas na hudební laskominy všemožného druhu není jednoduché pokud vlastníte a stále rozšiřujete sbírku několika (hodně) stovek alb. Své druhé luciferovi pomocníky jsem měl „pod polštářem“ zašité jářku půl roku. Předchozí nahrávka Banquet mě udělala velkou radost a něco podobného jsem očekával i od Mind Exploding.

Kulatý tovar si před pár dny pomalu zajíždí do hrací skříňky a už první minuta úvodní Moonshine Rider mi maluje úsměv ve tváři. Krásně čitelný zvuk všech nástrojů (tenhle remaster se Repertoire rec. opravdu povedl), strhující rockové tempo které popohání cválající bicí s perkusemi a už se přidává TEN NÁSTROJ- mocný hlas Johna Lawtona, díky kterému Lucifer´s Friend vlastně poslouchám. Vydržím ještě dynamicky volnější free dvojku Blind Boy ozdobenou pěknou melodií a musím k sobě zavolat ženu, ať si alespoň několik sekund také poslechne. Nasazuje sluchátka a vzápětí i úsměv. Znáš to, znáš ten hlas? Volám na ni v tom kraválu. Hm, asi jo odpovídá. Co na to říkáš? Kdo to je? (dost často mě baví ji takto zkoušet:-) Po chvilce odpovídá, že jí to připomíná uriáše, ale ti to určitě nejsou. Tak kdo, ptám se neodbytně znovu? A... neví. Ukazuju jí disk a jméno zpěváka. Konečně je doma. Dobrý, skvělý, já vím odpovím jí, sedlo mi to okamžitě. Zkus ještě nástrojově bohatou trojku ve které drnčí španělky, perkuse a Lawton zpívá jako bůh. Čtvrtá Fugitive je pěkně dunící našťavenej jazz rock, vlastně jako celá deska. Ta je stejně jako její předchůdkyně na tomto stylovém kotrmelci postavena a odlišuje se od místní konkurence. Žesťů sice ubylo, kreativní myšlenky však zůstávají.

Německé kapely kterých jsem kdysi míval ve sbírce nadpočet dnes nijak zvlášť v lásce nemám. Až na pár vyjímek je poznáte většinou okamžitě.
Lawtonovo uriášovské před-období je ale jiné. Spíš než pozice středoevropská by zde slušelo zařazení ostrovní. Jedná se totiž o porci kvalitní muzikantské školy, ne nepodobné kapelám soustředěným okolo řeky Temže.

» ostatní recenze alba Lucifer's Friend - Mind Exploding
» popis a diskografie skupiny Lucifer's Friend

Irish Coffee - Irish Coffee

Irish Coffee / Irish Coffee (1971)

jirka 7200 | 5 stars | 05.12.2017

Taky máte někdy ten pocit, když posloucháte neznámé CD, jak se vám v případě dokonalé nahrávky rozlévá příjemné teplo okolo srdíčka ? Ne, není to rozlitou kávou, kterou si při stařeckém třesu rukou občas vybryndám na hrudník. Nyní je to zapříčiněno muzikou belgické kapely Irish Coffe, která v sedmdesátých letech vydala jen jedno album a nespočet singlů.

Bez uzardění říkám, že je to opravdu jedna z nejlepších nahrávek dřevního hard rocku šmrcnutého blues z té doby. Ani jedna z osmi písní není do počtu. Na desce se nachází skutečná esence tvrdého rocku, který v té době získaval na oblibě.

Písněmi se proplétají důmyslná sóla a riffy kytaristy, v pozadí krásně dobarvují zvuk hammondky.

Deska byla nahrána do 8 stop a v pohodě to stačí. Zvuk je archaicky rozdělen stylem hammondky vlevo, sólová kytara hraje z pravého kanálu. Zvuk je ale výborný, plně dynamický, basa krásně tvrdí spodek.

V období 1971 - 4 vystupovali jako předkapela Colosseum,Uriah Heep či Focus. Potom se bohužel rozpadli.

Jako perličku na závěr uvedu, že v některých pasážích je skladba A Day Like Today velmi podobná skladbě od Vítkova kvarteta - Pražskej démon :-) Schválně posuďte sami.

>> odkaz

» ostatní recenze alba Irish Coffee - Irish Coffee
» popis a diskografie skupiny Irish Coffee

Transatlantic - SMPTe

Transatlantic / SMPTe (2000)

| 5 stars | 05.12.2017

Neskutečně propracované album ve kterém jsou gejzíry nápadů napresovány až za okraj. Lahodná muzika, složitá jak hrom, přesto posluchačsky zábavná a poučná. Tři dlouhé a komplikované skladby se proloží dvěma pochopitelnějšími a hned dostane dramaturgie desky ten správný směr. Je dobře že se tihle špičkoví hudebníci dokázali navzájem seřadit na jednu kolej a ega(tihle je ani nemají) nechat stranou. Za nejlepší bych označil kupodivu Stoltovku My new world, to je vtělená nádhera.

Pohodové album, které dokáže přetavit ten nejlepší art rockový mustr svých učitelů(Yes) nové generaci. Řekněte kdo se v dnešní době může něčím podobný pochlubit.

» ostatní recenze alba Transatlantic - SMPTe
» popis a diskografie skupiny Transatlantic

Colosseum - Daughter Of Time

Colosseum / Daughter Of Time (1970)

steve | 4 stars | 04.12.2017

Deska Daughter of Time je jediná fošna, která se mě od přechvalovaných Colosseum zamlouvá. Jejich poměrně často praktikované „holé“ instrumentální uchopení na mě nepůsobí nikterak závratným kouzlem. To bývá u podobných technicky špičkově vybavených kapel z okolních luk a hájů, které míchají šťavnatější koktejly z vícero nakomulovaných jazzových ingrediencí daleko působivější. Předchůdcům Daughter of Time něco chybí a to něco je ohromující představení Chrise Farlowea, který jejich třetí hudební zápis vynáší svou nadpozemnskou vokální akrobacií, silou a hlavně barevností vysoko nad nějaký obyčejný rockový rámec. Pak jsou to samozřejmě VELKÉ skladby které kapela pro tuto chvíli vytvořila a hned ta první Three Score and Ten Amen je strhující fatální symfonií celých Colosseum. V pomalejších momentech Time Lament nebo páté Theme For An Imaginary Western se mnou cloumají emoce a hudební hrátky trhají ještě bušící srdce na kusy.

» ostatní recenze alba Colosseum - Daughter Of Time
» popis a diskografie skupiny Colosseum

Kansas - Freaks of Nature

Kansas / Freaks of Nature (1995)

jirka 7200 | 4 stars | 04.12.2017

Vítejte při čtení recenze na jediné původní studiové album Kansas v devadesátých letech. Nejhorší období průměrných až podprůměrných desek z minulé dekády máme šťastně za sebou, tak se snad už dočkáme kvalitního rockové menu…

Od vydání poslední studiové desky In the Spirit of Things uplynulo 7 let a nastaly drobné změny. Za kytaristu Steve Morseho (který odešel do Dixie Dregs) nastoupil v roce 1991 houslista a kytarista David Ragsdale a klávesista Greg Robert povýšil z pozice hosta na oficiální místo v sestavě. Na pozici v měkkém křesle u nahrávacího pultu studia a do role producenta byl nominován starý známý Jeff Glixman (mj. Black Sabbath, Y. Malmsteen, Magnum), který s nimi pracoval na nejlepších deskách ze sedmdesátek.

Jaká je tedy deska Freak the Nature?

Po několika slabých deskách experimentujících křížením popu s AOR je to příjemné překvapení. Po třinácti dlouhých letech slyšíme opět v nahrávkách Kansas pro ně tolik typický zvuk houslí, i když pan Ragsdale má trochu odlišný styl, než jeho předchůdce. Tento muzikant se překvapivě zapojil i do psaní písní, spolu se Steve Walshem vytvořili 4 songy. Zrovna ty patří mezi nejenergičtější na albu, zaslechneme tam až metalické kytary! Schválně si pusťte třeba úvodní I can fly – odmyslete si tančící housličky a dosaďtě drsnější zpěv a máte heavy metal jak vyšitej. A to rámcově platí i pro všechny jejich společné skladby – všude tam vylézají hard/heavy riffy, jako třeba v solidní Black Fathom 4. Samozřejmě aranže a zvuk houslí s celkem utopeným zvukem kláves výsledný sound upravuje do patřičných prog mantinelů ostatních písní.
Těch, které Walsh napsal sám. Ty se mi po pravdě líbí o kapánek více. Netlačí tolik na pilu, jsou poklidnější a více vyplouvají na povrch krásné melodie. Výborná je třeba singlová Hope Once Again z hostující zpěvačkou a herečkou Reneé Castle. Zvláštní je i skladba Need, která mi atmosférou připomíná Petera Gabriela.

Album zakončují úžasná Cold Grey Morning s bezútěšným textem, pulzující hard rockovou energií. Autorem je Kerry Lifgren, jak se ocitla na této desce, to opravdu netuším.

Závěr alba je svěřen opět skvělé, z velké části akustické Peaceful and Warm, v jejíž finále to pěkně rockově zabouří.

Skvělý comeback !

» ostatní recenze alba Kansas - Freaks of Nature
» popis a diskografie skupiny Kansas

Flash - Flash

Flash / Flash (1972)

| 5 stars | 04.12.2017

Všechno podstatné už zhrnuly předchozí recenze, za mě jen řeknu, že jde o neznámou na okraji žánru paběrkující kapelu, která po sobě zanechala naprosto skvostnou muziku. Především její první album se může poměřit s těmi nejlepšími art-rockovými projekty sedmdesátých let. Namakaná, částečně Yes-ovsky pojatá muzika plna nápadů a brilantní instrumentace(Peter Banks řádí jako Yes zbavený), které vévodí vysoko posazený vokál Colina Cartera. O dobrý dojem se přičiní taktéž povedený zvuk remasterovaného nosiče a jak už bylo zmíněno i lákavý obal, který pod letmou sukýnkou a dráždivými kalhotkami skrývá tolik obdivovaný ženský poklad.

» ostatní recenze alba Flash - Flash
» popis a diskografie skupiny Flash

Přihlášení

uživatelské jméno

heslo

Auto-login
» nový uživatel

Progboard Radio

» Pustit radio
» Progboard TV

Kde to vře

Lunatic Soul / Fractured

Pegas
steve: Já o tom hodně slyšel, ale sám jsem ve škole nic nezaznamenal, ale je fakt, že na...

Galahad / Sleepers

john l
Z tvorby Galahad jsem prubnul různé vzorky z různých desek. Pořád mě připadá Sleepers...

» posledních 20

Naposledy hodnoceno

» posledních 20

Horké album

Top 5 (nejvíce 5 *)

Top 100 (Bayseian av.)

Statistika Progboardu

11831 recenzí
2138 skupin
161273 příspěvků ve fóru
2527 členů

Facebook

Reklama


copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje Internetplus.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000