Seasick Steve Black Dub NOIR Stonehouse Lanois, Daniel Jane’s Addiction Walrus Steely Dan Octopus Novalis

Články

2013-05-09

Chcem dávať profily na progboard

Predtým, než začnete pridávať nový profil, oznámte to v diskusnom vlákne Nové profily a vyčkajte na (súhlasnú) reakciu moderátorov! Inak môže byť profil odstránený.



Pre nových profilistov by som rád pripomenul niekoľko cenných a nezištných rád, ako na to. Rýchla pomôcka, stačí si preštudovať nasledujúce články a možno to pomôže:



Som encyklopedista, nekecám ...

A ako bonus pridávam aj Progboarďácke pravidlá slušného správania sa

P.P.S. Inštruktážne video od gunslingera:
Ako pridávať profily na Progboard (youtube)

... » celý článek

(21 komentářů)
 
2012-06-10

To je grc! - Písať, či nepísať o hudbe bez falošnej dobromyseľnosti?

Pokiaľ sa hociktoré webové sídlo nerozloží osobnými spormi a nechutnými hádkami, ktoré usvedčujú filmy od Tarantina z prehnanej slušnosti, väčšinou sa dostane k slovu opačný extrém. Áno, reč je o takzvanom diktáte pozitívnosti, ktorá sa, ako správny vírus, bez váhania vydáva zničiť akýkoľvek pokus o komplexný pohľad na vec.

Hm, po tomto vzletne znejúcom úvode, ktorý sa mi časom s príslušným výkladovým slovníkom cudzích slov azda... » celý článek

(14 komentářů)
 
» archiv článků

Naposledy přidané recenze

VARIOUS ARTISTS  - Bratislavský nárez

VARIOUS ARTISTS / Bratislavský nárez (2009)

adam | 4 stars | 25.07.2014

Kúpil som si to včera za 0,99€. Nelutujem, je to mňamka.
Neviem či to ako to znie je spôsobené tým že je to nanovo nahrané a predpokladám že na rôznych veciach hrá aj kopec rovnakých ľudí, ale znie to pradivne čerstvo a hutne. Niečo z toho si pamätám z konca tej dekády, niečo je pre mňa úplná novinka. Počúva sa to dobre a rýchlo.

» ostatní recenze alba VARIOUS ARTISTS - Bratislavský nárez
» popis a diskografie skupiny VARIOUS ARTISTS

Black Dub - Black Dub

Black Dub / Black Dub (2010)

vdeck | 4 stars | 25.07.2014

Zkušení mazáci Daniel Lanois, Brian Blade a Daryl Johnson spolu nahrávají poměrně často. Tentokrát své zkušenosti a muzikantský potenciál dali plně do služeb projektu Black Dub, aby pomohli na svět repertoáru, který dali dohromady s tehdy dvaadvacetiletou zpěvačkou/klávesistkou/bubenicí Trixie Whitley.

Soul, právě tímto hudebním stylem jsou provoněné nahrávky eponymního alba, které jinak přináší lanoisovskou typickou směs rocku, folku, cajunu a nově reggae s prvky dubu. Celým albem tak ezonuje jakási rituální magičnost.

Trixie skvěle zvládá poměrně těžké hlasové party a její sametově temný hlas patří mezi největší klady a překvapení alba. Psát cosi o nové Arethě nebo Ettě mi připadá jako mrhání místem. Její hlasová exhibice v nahrávkách jako jsou "Love Lives", "Surely" nebo "Silverado" je přesto pozoruhodná.

Zkrátka a dobře, trio zkušených, byť již trochu obstarožních chlápků, připravilo debut zajímavě znějící nádějné zpěvačce.

Daniel Lanois je člověk, který přesně ví, co chce a především toho umí dosáhnout. Projekt Black Dub mu nabídl možnost práce se stálou partou spřízněných muzikantských duší a Daniel toho využil do mrtě.

Jako geniální mi připadá především šíření prvních nahrávek formou černobílých videoklipů na YouTube. Je škoda, že práce na albu Black Dub byly přerušeny Danielovou nehodou na motorce. Mohli jsme se dočkat možná dalších nahrávek, případně celého alba.

vdeck škála 80/100

» ostatní recenze alba Black Dub - Black Dub
» popis a diskografie skupiny Black Dub

Beck, Jeff - Who else!

Beck, Jeff / Who else! (1999)

vmagistr | 4 stars | 24.07.2014

Jeff Beck se po deseti letech pustil do další sólové desky a ani tentokrát se to při vybírání hudebních přísad neobešlo bez nového žánrového kotrmelce. S industriální tvorbou sice Beck koketoval již na své předchozí sólovce Jeff Beck's Guitar Shop, na jejím následovníkovi se však tyhle Jeffovy choutky projevily naplno. Do svého přirozeného bluesrockového naturelu tu autor přimíchal prvky drum & bass, techna a (pro mě dosti překvapivě) i indické hudby. Desku Beck příhodně (i když sám nevím, jestli to myslel takto) pojmenoval Who Else!, neboť který jeho kytarový souputník by s šedesátkou na krku byl schopen držet krok s aktuálními módními trendy a nepřijít přitom o vlastní tvář?

Hned první dvě skladby bez obalu ukazují, jaký může být Jeff Beck přelomu tisíciletí - tvrdý, strojový, ale stále technicky zdatný a kreativní. Ve skladbě What Mama Said dostali za úkol vytvořit rytmický podklad Beckovi tehdejší hudební parťáci, baskytarista Randy Hope-Taylor a bubeník Steve Alexander, v následující Psycho Sam si zase zahostovali basák Pino Palladino a perkusionista Manu Katché. Druhá jmenovaná skladba nezapře v několika melodičtějších pasážích východní vlivy, jinak jde ale o dosti tvrdé oříšky, jejichž rozlousknutí a akceptování (alespoň částečné) coby přirozeného Beckova hudebního vývoje mi nějakou dobu trvalo. Kdo by po těchto divočinách čekal nějaké uklidnění, dočkal by se. Brush With The Blues je, jak už název napovídá, pomalé houpavé blues se sexy stoptimy a blahodárným účinkem na duši pravověrného rockera, zmučeného předchozími řezničinami. Nebohého posluchače je třeba na další nápor postupně připravit, pročež mistr zařazuje do programu skladbu Blast From The East, kterou je možno považovat za "kompromis" mezi syrovou tváří prvních dvou skladeb a jemnějších Beckových libůstek, kterých se na desce ještě také dočkáme. I zde jsou cítit v kytarové melodické lince orientální motivy a s bicími se Alexander také nijak nemazlí, celkové vyznění je ale běžnému posluchači přístupnější. Přichází čas na další pořádnou "kládu" - v kompozici Space For The Papa Beck smíchal hrátky s elektronikou a minimalističnost drum & bass, přičemž v kořenech skladby je navíc ještě cítit silně přetransformované blues, a celé to natáhl do olbřímí délky sedmi a půl minut, aby měl dost prostoru na své (tentokrát ale poměrně monotónní) kytarové dovádění. Po takovéto masáži působí melodická kytarová vyprávěnka Angel (Footsteps) jako očistná lázeň a Beckovy pohoukávající kytarové tóny jako kapky chladivé vody, skrápějící rozpukanou žíznivou zemi.

Skladba THX138 coby pocta režisérskému debutu George Lucase THX 1138 roubuje na dunící rytmickou sekci a elektronické miniatury od dalšího hosta, kytaristky Jennifer Batten, Beckovy kytarové obrazce - takový model se mi docela líbí. Od následující Hip-Notica se kromě vskutku omamující rytmické struktury dočkáme i výraznějšího přispění kláves Tonyho Hymase, v melodicky řízném příspěvku Even Odds si zase na staré časy spolu s Jeffem zavzpomínal jiný hvězdný klapkobřink Jan Hammer (a aby toho nebylo málo, obstaral tu i bicí nástroje). S blížícím se závěrem desky ale přichází radikální tematická obměna - ve skladbě Declan (původně irská lidová melodie, zpracovaná folkovým hudebníkem Dónalem Lunnym) Beckova kytara za přispění houslí a flétny vytvořila nádhernou přírodní scenérii, která dokáže pohladit i rozechvět, dotyk čisté krásy. A uklidňující účinky má i závěrečné kytarové drnkání Another Place, jímž je celá nahrávka završena.

Abych pravdu děl, Beckovy námluvy s elektronickými hudebními žánry pro mě nemají takové kouzlo, jako jeho blues- a jazzrockové období 60. a 70. let. Nemůžu ale ovšem ani říci, že by Jeffovi tato jeho "nová kůže" seděla hůře, než ty předchozí. Na Who Else! nacházím více silnějších momentů než těch slabších a myslím si, že se jedná o mistrovu nejlepší práci od konce 70. let, kdy se začal odklánět od jazzrockových struktur. Méně melodickou první polovinu bohatě vyvažuje krásná druhá část, takže pokud chcete vzorek vyzrálého, ale stále neklidně experimentujícího Jeffa Becka, s Who Else! nešlápnete vedle.

» ostatní recenze alba Beck, Jeff - Who else!
» popis a diskografie skupiny Beck, Jeff

Stonehouse - Stonehouse creek

Stonehouse / Stonehouse creek (1971)

Jardo | 4 stars | 24.07.2014

Nikdy ma neprestane udivovať, čo sa to na hudobnom (rockovom) poli koncom šesťdesiatych a začiatkom sedemdesiatych rokov dialo. Konkrétne myslím to množstvo neznámych a zabudnutých kapiel, ktorým vyšiel iba jeden album a potom už nevydali ani hlások, riff, či notu. Zmizli, ale našťastie to málo, čo po nich ostalo, má svoju hodnotu. Jasným príkladom je aj kapela Stonehouse so svojím jediným albumom Stonehouse creek z roku 1971.

Album začína veľmi sviežo – krátkou miniatúrkou s klávesmi a akustickými gitarami sa kapela ohlási titulnou piesňou. Ďalej do nás chlapci vpália hutný hardrockový kus s barovým klavírom, menom Hobo a to je zárez, ako sa patrí. Nasleduje vrchol albumu: Cheater. Táto ťažká hardrocková skladba, by mohla biť jednou z ozdôb diskografií aj tých najväčších legiend hardrocku. Vyníma sa tu famózny riff, ako keby ho zložili Blackmore a Iommi spolu. Famózny spev Jamesa Smitha ide na doraz, na hranicu (svojich) možností a gitarové sólo celú pieseň správne dotvára k dokonalosti. Nightmare je rýchly hardrock, kde miestami počuť Led Zeppelin, čiže je to ďalšia paráda. Crazy white folk je taký „ležérny“ hardrock s prvkami folku a country. Znie to zaujímavo a ani ten folk a country neuberajú piesni na tvrdosti, práve naopak, Peter Spearing má jasnú záľubu v tvrdých riffoch, v čom mám plnú podporu u Iana Snowa a Terryho Parkera. Down, down je energický a plnokrvný hardrock. Spearing tvorí riffy tak, ako keby to bola tá najjednoduchšia vec – to platí nielen o tejto piesni, ale o celom albume, ktorý je popretkávaný skvelými riffmi. Nemôžem si pomôcť, ale tie klávesy dodávajú tej hudbe strašne veľa. Ain´t no game nie je žiadna hra, ale poriadny rock z dielne Stonehouse. V Don´t push me sa s tým skupina nepára, pritvrdí a to jej veľmi svedčí. Topaz je kusisko poriadne tvrdého kameňa. Snáď ani nemusím dodávať, že aj tu sú prítomné výborné riffy, skvelé sólo a nabudená rytmika. Four letter word ponúka opäť súhru hudobníkov, tak ako ju mám rád. Ani tu neuberajú, ale dávajú do toho všetko. Album končí miniatúrkou, ktorou aj začal, pričom tentoraz je za jej názvom (reprise). Veľmi pekná bodka za albumom, ktorý mám rád. Tou prvou a poslednou piesňou mi tak pripomína veľdielo Animals od Pink Floyd

Ďalší zabudnutý album zabudnutej skupiny len dokazuje, že cenných starožitností nikdy nie je dosť a stále je čo objavovať, čo mi spôsobuje veľkú radosť.


P. S. Otáznik mám iba pri jednej veci a tou je fakt, že na albume počuť piano, kým v personálnom obsadení nie je o ňom (prípadne o ďalšom hráčovi) ani zmienka.

» ostatní recenze alba Stonehouse - Stonehouse creek
» popis a diskografie skupiny Stonehouse

Lanois, Daniel - Rockets

Lanois, Daniel / Rockets (2004)

vdeck | 4 stars | 24.07.2014

Album „Rockets“ v Lanoisově sólové kariéře vnímám jako jakousi codu k třetímu sólovému albu „Shine“. Titul nebyl distribuován klasickými kanály a Lanois jej nabízel na svých webových stránkách a prodával v rámci svých koncertních vystoupení.

Na „Rockets“ fanouškové najdou živé verze nebo alternativní studiové verze již dříve vydaného materiálu. Jsem velkým příznivcem nahrávek ROIO a podobné záležitosti mě vždy přitahují. Ať se jedná o titulní skladbu zachycující Danielovo improvizované kytarové sólo, koncertní verzi „The Maker“ nebo countryově vystřiženou „Under The Stormy Sky“, na které zpívají Emmylou Harris a Willie Nelson. A závěrečná rozvibrovaná verze „Space Kay“ mi vždy na dlouhou dobu zůstává v uších...

„Rockets“ nejsou úplně ideálním startovacím albem pro případné zájemce o tvorbu Daniela Lanoise. Míří spíše mezi věrné fandy a kompletisty.

Hodnocení vdeck škála: 85/100

» ostatní recenze alba Lanois, Daniel - Rockets
» popis a diskografie skupiny Lanois, Daniel

Lanois, Daniel - Shine

Lanois, Daniel / Shine (2003)

vdeck | 3 stars | 24.07.2014

Deset let, tak dlouho si museli fanouškové Daniela Lanoise počkat, než se dočkali jeho třetího sólového alba „Shine“.

Sám Daniel Lanois vysvětluje okolnosti vzniku alba takto: „Po dokončení alba U2 (All That You Can't Leave Behind) jsem si vzal dovolenou a rozhodl se zaměřit opět na mojí sólovou karieru. Postupně jsem pobýval v Mexiku, Kanadě a Francii. Během cestování ve mně uzrála myšlenka na vytvoření alba, které by posluchač přehrál celé od začátku do konce bez toho, aby na přehrávači přeskakoval poslech některých skladeb. Pro mě jsou takovým ideálem alba Kind of Blue a Bitches Brew od Milese Davise“.

Při recenzi alba „For The Beauty of Wynona“ jsem se zmínil o tom, že Danielova alba vnímám jako celek, který je poskládán z jednotlivých skladeb, které do sebe zvukově a koncepčně zapadají. Na album „Shine“ Daniel Lanois zařadil čtyři hudební pilíře/skladby a okolo nich vystavěl celou kostru alba.

Prvním takovým pilířem je „San Juan“, která vyjadřuje autorovu touhu po klidném životě bez termínů a stresů. Druhou je „I Love You“, na které hostuje zpěvačka Emmylou Harris. V jejím úvodu slyšíme vyzvánění zvonů, které Lanois slyšel při pobytu v Mexiku a struktura skladby je postavena na sonickém zvuku stále se opakujícího kytarového motivu. Instrumentálka „Matador“ a závěrečná pedalsteelová „JJ Leaves LA“ představují zbývající sloupy alba.

Daniel Lanois vytvořil album, které rozhodně stojí za poslech. Na „Shine“ je ale patrné, že většinu práce ve studiu odvedl sám Lanois a zdá se mi, že proti předchozím albům trochu ztratil sebekontrolu. Přesto si udržel vysoký standard a jeho verze mixu ambientu, folku a rocku je posluchačsky velice dobře „stravitelná“.

Hodnocení vdeck škála: 65/100

» ostatní recenze alba Lanois, Daniel - Shine
» popis a diskografie skupiny Lanois, Daniel

Lanois, Daniel - For The Beauty of Wynona

Lanois, Daniel / For The Beauty of Wynona (1993)

vdeck | 4 stars | 24.07.2014

Čtyři roky si fanoušci známého hudebního producenta Daniela Lanois museli počkat na jeho druhý sólový počin. Album „For The Beauty of Wynona“ zvukově nezapře svého předchůdce, ale lanoisovská dvojka je jiná, mírně ubylo ambientních prvků a z Danielova kytarového přediva začíná na posluchače výrazněji vystupovat řádně zkreslená elektrická kytara.

Skladby „The Messenger“, „Brother L.A.“, „Still Learning How To Crawl“ nebo „Lotta Love To Give “ patří ke kandidátům na „hitůvky“, ale Danielovi o tohle primárně určitě nejde. Jeho alba mají logickou stavbu a návaznost. Tudíž je dost těžké „vytrhávat“ jednotlivé skladby z kontextu.

Nebyl by to ale Lanois, aby posluchačům nenabídl francouzsky zpívaný repertoár. Balada „The Collection Of Marie Claire“ na posluchače působí, jako příběh z dávných dob, který vypráví nějaký starý bard u praskajícího ohně v krbu a venku je slyšet obcházet hladovou vlčí smečku.

Mezi další vrcholy alba řadím „Death of A Train“, která se postupně zvukově vynořuje z ticha a končí poměrně divokou kytarovou stěnou. Další nádherná lanoisovská kytarová laskomina.

Album „For The Beauty of Wynona“ patrně nemá v našich zeměpisných souřadnicích příliš příznivců, stejně jako je zde prakticky neznámá celá sólová tvorba Daniela Lanoise. Což je možná škoda. Jako třešničku na dortu pro případné zvědavce a zájemce doplňuji, že na titulní straně bookletu je použita fotografie Jana Saudka s názvem „Nůž“.

Druhé sólové album Daniela Lanoise je důstojným pokračovatelem debutu. Wynona je příjemný společník pro chvíle, kdy má člověk čas na soustředěný poslech a nic ho nenutí, aby se věnoval něčemu jinému.

Hodnocení vdeck škála: 95/100

» ostatní recenze alba Lanois, Daniel - For The Beauty of Wynona
» popis a diskografie skupiny Lanois, Daniel

Lanois, Daniel - Acadie

Lanois, Daniel / Acadie (1989)

vdeck | 4 stars | 24.07.2014

Třicetiosmiletý debutant Daniel Lanois se na svém prvním sólovém albu prezentuje tvorbou, která jasně odhaluje jeho francouzskokanadské kořeny a zvukově potvrzuje jeho dosavadní producentskou práci. Základem alba je lehce ambientní zvuk, zasněné tóny kytar, které se pomaličku linou prostorem. To vše z „Acadie“ dělá nadčasovou záležitost.

Několik skladeb zpívá Lanois ve francouzštině a pozorný posluchač tak může získat celkem reálnou představu, jaká muzika mohla znít např. v New Orleans v době, kdy ještě Louisiana patřila Francouzům. Francouzština, střídmý kytarový doprovod, lehké podupávání nohou a akordeón, to vše obsahují skladby „O Marie“, „Jolie Louise“, „Under A Stormy Sky“ které, společně s „The Maker“ tvoří vrcholy alba.
.
Album pro klidný večer při stlumených světlech a s trochou něčeho dobrého k pití...

Hodnocení vdeck škála: 95/100

» ostatní recenze alba Lanois, Daniel - Acadie
» popis a diskografie skupiny Lanois, Daniel

Young, Neil - Harvest Moon

Young, Neil / Harvest Moon (1992)

Le Fantak | 5 stars | 23.07.2014

I na poměry Neila Younga je album hodně subjektivní a jemné. Samozřejmě, jiná alba mám radši, ale ze studiových alb Younga ho mám nejraději.
Rozjíždí se poměrně nevýrazně, avšak od úplného začátku z ní přímo čiší opravdovost. Harvest Moon patří mezi Youngovy vůbec ty největší hity, ale nejlepší dva songy jsou War of Man a Natural Beauty.

» ostatní recenze alba Young, Neil - Harvest Moon
» popis a diskografie skupiny Young, Neil

Collegium Musicum - Zelená pošta

Collegium Musicum / Zelená pošta (1972)

rudka | 5 stars | 23.07.2014

Právě jsem doposlouchal jeden z dalších skvostů slovenské tvorby. Dle mého názoru je tato skvostní deska ukázkou originálního uměleckého rocku doplněného skvělou sekcí smyčců.Neuvěřitelně citlivý projev P.Hammela a jeho absolutní stotožnění se s texty a s hudbou.Osobně mi nesedí to,že někteří recenzenti titulují desku jako ''Slovenský Sgt.Pepper''. Určitě ale ne kvůli tomu,že by na to kvalitou neměla,ale hlavně proto,že tato deska neni klasickou písňovou tvorbou právě kvůli dlouhým instrumentálním pasážím Maroše,které desku řadí do úplně jiné kategorie než Sgt.Pepper. Spíše by jsem tento titul udělil desce Zvonky zvoňte,která je navíc ve slovenské,neboli československé hudbě poměrně zásadní a průlomová.

» ostatní recenze alba Collegium Musicum - Zelená pošta
» popis a diskografie skupiny Collegium Musicum

Collegium Musicum - Na II. programe sna

Collegium Musicum / Na II. programe sna (1976)

rudka | 5 stars | 23.07.2014

Tak jsem si dneska po delší době opět pustil tuto skvělou LP desku a přecetl si stejně starý článek Jana Krůty z Mladého světa napsaný při příležitosti ocenění této desky a udělení ceny Bílá vrána 77-Nejlepší deska Československa roku 1977.Dle mého názoru má deska skvělou vyváženost písničkového projevu,textů a instrumentálního mistrovstvý hlavních protagonistů desky-M.Varga,R.Hladík,F.Frešo,R.Vacho a D.Hájek.Jsou tam melancholické písničky s nádhernými vokály s kostelní atmosférou,ale i rockovější pecky,které i dnes každého znalce musí zaujmout.Osobně dávam jednoznačně 5*.

» ostatní recenze alba Collegium Musicum - Na II. programe sna
» popis a diskografie skupiny Collegium Musicum

Swans - My Father Will Guide Me Up A Rope To The Sky

Swans / My Father Will Guide Me Up A Rope To The Sky (2010)

zdenek2512 | 5 stars | 23.07.2014

O existenci skupiny s krásně poetickým názvem Swans jsem se dozvěděl z informací Jazzové sekce v souvislosti s náhodným koncertem skupiny v Brně v kulturním zařízení v ulici Šelepova. Skupina účinkovala na nějakém festivalu v Polsku, a na cestě do Rakouska se zastavila právě v Brně, kde skupina hrála na aparaturu české folkové skupiny Poutníci. Někdo pořídil dokonce záznam tohoto koncertu na kazetu, kopii koncertu mám někde doma na kazetě a jeden z fanoušků skupiny z té mé kazety vyrobil před patnácti lety CD, které rovněž vlastním. Na koncertě prezentovala skupina aktuální album Children Of God, v informaci Jazzové sekce mě zaujala věta “podium bylo osvětleno reflektorem s červeným světlem, toho bylo dosaženo přehozením vlajky spřáteleného státu“. Po této informaci jsem se pídil po nějakých nahrávkách souboru, kamarád mi zprostředkoval nahrání alba Holy Money, a když jsem si jej poslechl, tak se pro mě stala tahle skupina kultem. Po revoluci se informace o této kapele staly běžnou součástí obsahu Rocku & Popu a já jsem si postupně nahrál a později koupil všechny dostupné desky mimo právě toho Children Of God. Tohle bylo na počátku devadesátých let nedostupné. Vášní pro nahrávky této kapely jsem nakazil všechny kamarády, a proto byla taková odměna, že skupina po vydání alba Great Annihilator přijela do Prahy, kde vystoupila v Kulturním domě Eden, i když jsme na začátek čekali do jedenácti hodin, tak to stálo za to, nadšení pro tuto kapelu se u mě i kamarádů ještě zvýšilo. Od té doby jezdíme na všechna vystoupení Swans pořádaná, nyní dost pravidelně v českých zemích. V roce 1997 skupina po odchodu Jarboe přerušila činnost a k nahrávání desek a koncertování se vrátila v roce 2010 vydáním alba My Father Will Guide Me Up A Rope To The Sky.

Desku jsem si koupil okamžitě, jak jsem se dozvěděl, že je na světě. Michael Gira měl po odmlčení za sebou několik sólových desek a taky několik desek, které vydal pod jménem skupiny Angels Of Light. Na desce je osm skladeb a celková délka alba je na rozumných čtyřiceti čtyřech minutách. Písničky jsou takovou tvrdší variantou desek z počátků devadesátých let, není to ještě návrat k hlučným deskám z počátku tvorby. Úvodní a nejdelší skladba má skoro deset minut a její začátek vzdáleně připomíná počáteční desky spřátelené skupiny Sonic Youth. Cinkání, které tvoří hraní na struny kytary kovovým předmětem je přerušeno mohutným kytarovým riffem. Michael Gira zpívá, jako by všechna bolest světa byla soustředěna do jeho hlasu a možná i do textů písní. Písničky této skupiny rozhodně nejsou žádné písničky o lásce, myslím, že se spíše jedná o násilí, hrůzách a bolestech. Skladby Reeling The Liars In a Jim jsou takové poloakustické balady, které gradují za narůstajících industriálních zvuků a hluků. Skladba You Fucking People Make Me Sick začíná, jako takový něžný folk song ve kterém Michaela Giru doplňuje dětský hlas, tahle skladba následně přejde do hlasitého přelévání hluků z jednoho reproduktoru do druhého. Celkově se jedná o velice intenzivní skladbu. Skladba Inside Madeline začíná jako blues, ale v polovině skladby se přelomí do něčeho hodně tvrdého s těžkými rytmy a spoustou feedbacku a závěr skladby patří opět Michaelu Girovi a jeho zpěvu za doprovodu akustické kytary. Skladba Eden Prison je typická skladba kapely plná těžkých rytmů a naříkavého zpěvu Michaela Giry. Závěr alba patří rozskřípané Fear of Death, ve které je do úvodu zakomponováno vytí vlků, nebo psů, skladba, která se náladou hodí k pohřební tryzně, skladba plná citů a smutku. Dalo by se říct, že je to takové blues ve stylu Swans.

Deska, která mi v té době udělala velkou radost z návratu mého oblíbeného umělce. Hodně se mi líbí i nyní když jsem ji po čase vyhrabal ze skříně a pouštím si ji už po několikáté. Tahle deska podle mě patří k těm trvalkám, na něž se nezapomíná a která si zaslouží plný počet bodů.

» ostatní recenze alba Swans - My Father Will Guide Me Up A Rope To The Sky
» popis a diskografie skupiny Swans

Fermata - Dunajská legenda

Fermata / Dunajská legenda (1980)

rudka | 5 stars | 23.07.2014

Vynikající deska se silnou slovanskou melodikou a s prvky jazzu i rocku.Po instrumentální stránce neni co desce vytknout.Hudba je pestrá,plná nápadů a ani po opakovaném poslouchání se neokouká. Neni náhoda,že je toto album hodnocené odborníky jako jedno z nejlepších,co byli kdy na Slovensku natočené spolu s CM-Konvergence,Průdy-Zvonky zvoňte,D.Ursiny-Modrý vrch...Zasloužený plný počet hvězdiček.

» ostatní recenze alba Fermata - Dunajská legenda
» popis a diskografie skupiny Fermata

Perhacs, Linda - Parallelograms

Perhacs, Linda / Parallelograms (1970)

Miloš Novák | 5 stars | 22.07.2014

Tak tento folkový skvost,vydal sunbeamrecords remastered 2008.

Chinacun rain - hodně podobný hlas J.Mitchell,ale podání daleko jemnějším způsobem,balada na úvod ,jako hrom.Paní zpěvačka a hned na úvod ,krása nesmírná.

Paper mountain man - kdo má rád J. Mitchell,bude jásat,zpěv určitě podobný,ale technika muziky je jinde.Hodně harmoniky,kytara má také své a zpěv skvělý.

Dolphin - Další nádherná balada,na obalu píší 1967,je to až neskutečné,folkaři dávali do hudby,opravdu svoji duši a posluchač to cítil.Proto je milovali.

Call of the river - nevím,jak je to ovlivněno J.Mitchell,ale zpěvačka,možná jen hlasem podobná,se strašně činí a zpívá skladby,které v životě neuslyšíte(krom YT),ale cd je cd. Další trefa do srdíčka a parádní.

Parallelgrams - konečně se trochu přidalo v rytmu,zahraje více nástrojů ,zpěvačka chvílema dvojhlasně,to Vás naprosto dostane. Všichni se divíme,kam se tato mimochodem nádherná baba ztratila.

Hey,who really cares? - tato skladba zahučela trochu do tajemna,tenkráte skoro všechny kapely,měli v nějaké skladbě trochu úlet.

Moons and cataills - věřím tomu,že když se album vyčistilo a první poslech musel být pro lidi šok.Věřím, že brečeli a ptali se proč ,ta krása ,byla tak dlouho v archivu.

Morning colors - naprosto to nevybočuje,možná trochu slabší věc,ale nahrajte album,kde je vše naprostá špica,i když některé kapely to dokázaly.

Porcelan baked- over cast-iron wedding - dle mne nejkrásnější a velice citově zazpívaná skladba,album vrcholí a co říci o této nádheře.Prostě krása a bolí Vás srdíčko.

Delicious - opět jedna z r.69 (pozor ,není to žádný výběr,pouze Sunbeam records , tam napsal rok nahrání skladby.Je to oficelní řadovka č.1Trochu rychlejší,až nezvykle ,vůči celému albu,zakončila,jako J.Baez.Album je naprosto neskutečné,Kali napsal profil(skvěle),já vlastním,není co řešit,jedině 5 hvězd.

» ostatní recenze alba Perhacs, Linda - Parallelograms
» popis a diskografie skupiny Perhacs, Linda

Dylan, Bob - Time Out of Mind

Dylan, Bob / Time Out of Mind (1997)

vdeck | 5 stars | 21.07.2014

Daniel Lanois obklopil klasika a legendu Roberta Zimmermana zvukovou sítí spletenou z ambientně cinkajících kytar, lehounkých bicích a v pozadí vyhrávajících hammondek.

Album "Time Out of Mind" je učebnicovou ukázkou kvalitní producentské práce, která napomohla stvořit hudební nádheru i umělci, který již tzv. všeho dosáhnul a od něhož již fans tolik neočekávají. Lanois vytvořil zvuk, který vychází z ducha Dylanových nejlepších nahrávek z druhé poloviny 60. let, ale je současně moderní a navíc, je stále svěží i po více jak patnácti letech od doby, kdy byl nahrán.

O tom, že Robert podal i mimořádně dobrý pěvecký výkon není třeba pochybovat. Zvláště v baladě "Make You Feel My Love" se opravdu ukázal. Navíc, při poslechu Bobovy hry na harmoniku v "Tryin' to Get to Heaven" mi vždy naskakují "zimomriavky".

NÁDHERA!!!

vdeck škála 200/100

» ostatní recenze alba Dylan, Bob - Time Out of Mind
» popis a diskografie skupiny Dylan, Bob

Přihlášení

uživatelské jméno

heslo

Auto-login
» nový uživatel

Progboard Radio

» Pustit radio

Kde to vře

Collegium Musicum / Na II. programe sna

alienshore
že máš rád uja Adolfa a fašizmus nie je žiadna novinka, to tu už vie snáď každý :-),...

Collegium Musicum / Na II. programe sna

gunslinger
Do plynu s alternatívnym vláknom!!

» posledních 20

Naposledy hodnoceno

» posledních 20

Horké album

Top 5 (nejvíce 5 *)

Top 100 (Bayseian av.)

Statistika Progboardu

9732 recenzí
1801 skupin
124241 příspěvků ve fóru
2142 členů

Facebook

Reklama


copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje Internetplus.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000