Lynn Stokes & The Sol Surfers Wayne, Jeff Bedroom Heroes Mark Kelly’s Marathon BBP - podzemní orchestr Doc Holliday Urbane, The Keith Tippett Group Snakeye Quatermass

Články

2013-05-09

Chcem dávať profily na progboard

Predtým, než začnete pridávať nový profil, oznámte to v diskusnom vlákne Nové profily a vyčkajte na (súhlasnú) reakciu moderátorov! Inak môže byť profil odstránený.



Pre nových profilistov by som rád pripomenul niekoľko cenných a nezištných rád, ako na to. Rýchla pomôcka, stačí si preštudovať nasledujúce články a možno to pomôže:



Som encyklopedista, nekecám ...

A ako bonus pridávam aj Progboarďácke pravidlá slušného správania sa

... » celý článek

(23 komentářů)
 
2012-06-10

To je grc! - Písať, či nepísať o hudbe bez falošnej dobromyseľnosti?

Pokiaľ sa hociktoré webové sídlo nerozloží osobnými spormi a nechutnými hádkami, ktoré usvedčujú filmy od Tarantina z prehnanej slušnosti, väčšinou sa dostane k slovu opačný extrém. Áno, reč je o takzvanom diktáte pozitívnosti, ktorá sa, ako správny vírus, bez váhania vydáva zničiť akýkoľvek pokus o komplexný pohľad na vec.

Hm, po tomto vzletne znejúcom úvode, ktorý sa mi časom s príslušným výkladovým slovníkom cudzích slov azda... » celý článek

(12 komentářů)
 
» archiv článků

Naposledy přidané recenze

Byrds, The - Younger Than Yesterday

Byrds, The / Younger Than Yesterday (1967)

EasyRocker | 4 stars | 05.03.2021

Čtvrté album mozků a mimořádných inovátorů amerických 60-tek má kultovní status. Souhlas s horynou - v rané tvorbě se v jistém smyslu odráželi Brouci. I v tom, že další velkou inspirací Bob Dylan, a v dalších fázích nasála jejich tvorba mnohé z americké hudební tradice - od folku po jazz. Báječná a neslýchaná práce s vícehlasy - to pak byl jejich vlastní vklad do análů hudby.

Ano, laskavé melodie jsou ještě bezvýhradně a la sixties. Důkazem je úvod - trubkou omalovaná So You Want to Be a Rock 'n' Roll Star. V bookletu bezelstně líčí, jak při jejím hraní létaly na pódium dámské kalhotky... Po Hillmanově působivé beatlesovce Have You Seen Her Face je tu dobová, kosmická C.T.A.-102, ta by se neztratila snad ani na Pištci. A byla-li řeč o dokonalé souhře hlasů, máme tu lahodnou crosbyovku, mimořádnou Renaissance Fair. Dvou-minutovka Time Between odhalí, že Hillman si bral od Beatles měrou vrchovatou, tady však nezbývá než potlesk... Se slzavou baladou Everybody's Been Burned by Crosby dobyl asi i ten Woodstock. Thoughts and Words - jistě, inspirace jde z Liverpoolu, ale mr. Hillman spustil pořádný odvaz, letící jako svěží větřík. Crosbyho psychedelické ambice pečetí šílená Mind Gardens (na remasteru je i alternativní verze). A dusot Dylanovy My Back Pages představí onen folkový konec jejich hudební inspirace. Folk a country The Girl with No Name, to není žádné kotlíkaření, ale čisté emoce, kořeněné blues. Why, to je energická folkrocková tečka za normální verzí. A kdo znáte jejich remasterované edice, tušíte, že jde o přídavek jaksepatří. Informačně nabité booklety shrnující hudbu, ale i jednotlivé skladby i bonusy. A vedle vokální magie It Happens Each Day a sprintu Don´t Make Waves a jsou tu mimo jiné i Lady Friend a Old John Robertson, známé i ze singlových verzí, a alternativní verze ze studia.


Stejně jako většina jejich vrstevníků tu ale bylo vedle velebných hlasů o mnoho více. Lahodná přediva akustik, bujné řeky perkusí, dechová sekce, ale zejména rostoucí ponory do oblak psychedelie. S Jefferson Airplane, Grateful Dead a dalšími byli věrozvěsty a jedni z otců dekády kvítí - a to jim historicky nelze upřít. Ta více psychedelická alba mi sedla krapet více, zde za 4/5.

» ostatní recenze alba Byrds, The - Younger Than Yesterday
» popis a diskografie skupiny Byrds, The

UK - Danger Money

UK / Danger Money (1979)

legolas | 5 stars | 05.03.2021

Obě desky hvězdných UK jsou výborný. To je potřeba říct hned na začátku, aby se člověk vyhnul případným nesmyslným prohlášení o jejich (ne)originalitě. Nezasvěceného napadne lecco. V poslední době však dávám přednost dvojce. Vůbec neřeším nepřítomnost kytary. Eddie Jobson u kláves odvádí práci za oba nástroje.
Kvalita místních skladeb je obrovská. Od romantického kusu Rendez-vous, přes progový monument The only thing she needs, až po moji nejoblíbenější Nothing to lose, která jakoby Asii z oka vypadla.

Celkově mně přijde Danger Money přístupnější a melodičtější než jednička. Pořád jde o jazzrock, ale stravitelnější a popovější. Cítím mírný závan Asie, která se tady už pomalu probouzí k životu. Pořád je to ale hodně experimentální a virtuózní.  
Škoda je, že podobně stylotvorná alba už dnešní autoři napsat nedokážou.

» ostatní recenze alba UK - Danger Money
» popis a diskografie skupiny UK

Liquid Tension Experiment - Liquid Tension Experiment 2

Liquid Tension Experiment / Liquid Tension Experiment 2 (1999)

jirka 7200 | 4 stars | 04.03.2021

První Album kapely Liquid Tension Experiment vzbudilo poměrně značný ohlas a tak firma Magna Carta dala souhlas k natočení jeho následovníka. Dokud je železo horké, musí se kout. Hudebníci jej nahráli ve stejném složení, jeden rozdíl tu však byl. Klávesák Jordan Rudess se mezitím stal členem Dream Theater. Při natáčení prvního alba „Tekutého napětí“ se totiž Petrucci s Rudessem hodně sblížili a jeho neotřelý a pohotový způsob hry jej dovedl až k jeho zařazení do služeb Snového Divadla. Původní hráč Derek Sheridian byl odejit a posluchač mohl ještě v tom samém roce 1999 po vydání LTE 2 posoudit, v jak rozdílných hudebních světech se oba klávesáci nacházeli, při porovnání se Sheridianovým sólo albem „Planet X“ (1999)…

Vraťme se ale k hodnocenému albu :

1)Acid Rain - úvod druhého alba Liquid Tension Experiment začíná více než slibně. Přímo ohňostroj nápadů a hudebnÍch „soubojů“ . Dalo by se říci, že je to nejsignifikantnější skladba LTE všeobecně. Jasně potvrzuje slova o dokonalém porozumění a souhře kytaristy a klávesáka, jejich nástroje se mezi sebou divoce proplétají jako liány. V určitých okamžicích lze těžko rozeznat, který nástroj má zrovna nadvládu. Velmi poutavé úvodní číslo, v určitých pasážích Rudess používá postupy z vážné hudby…

2)Biaxident – v bombastickém symfonickém intru kapela jemně nastíní úhlavní melodický motiv, který je nadále ve skladbě hýčkán a rozvíjen v různém stylovém provedení, v odstínu jazzovém i přísně metalickém, doplněný o latinsko americké rytmy – všímám si, že oproti debutu Rudess více používá zvuk klasického klavíru.

3)914 - Kratší hříčka postavená na hutném rytmu bubeníka a pevné basové figuře. Na tomto podkladu klávesák rozmáchle preluduje na el. piano a syntenzátor. Petrucci má omluvenou absenci.
4) Another Dimension – Přímočařejší záležitost, v mezihře mě zaráží ta akordeonová pasáž, která mi moc nesedla…

5)When The Water Breaks – Název skladby (ve volném překladu „Když praskla voda“) a domixovaný pláč novorozence v úvodu a na konci třetí části poukazuje na skutečnost, kdy kytarista John Petrucci opustil nahrávání z důvodu předčasného porodu manželky. Nejdelší epos složený ze čtyř celků, každý má trochu odlišnou atmosféru a po Acid Rain ji považuji za nejpůsobivější okamžik desky

6)Chewbacca – zajímavě vystavěná improvizační skladba, (do této a následné písně John kytaru dohrával až později), která se v půli láme do psychedelické a experimentálnější části

7)Liquid Dreams – jazz rockem ovlivněná pohodová záležitost s dunící a valivou bezpražcovou basou Tonyho Levina, ozdobená zvonivou marimbou

8)Hourglass – křehký závěr obstarává okénko do světa vážné hudby - duet akustické kytary a klavíru

Závěrem : opět skvělá ukázka dokonalé souhry výjimečných muzikantů. První album jako by bylo kapánek rockovější, zde více prosvítají na pozadí prvky jazzové a vážné muziky. Důvodem této změny byla pravděpodobně částečná absence kytaristy při tvorbě, kdy trio jamovalo osamoceno. Ostatně, mnoho takových pokusů bylo zaznamenáno a část byla i vydána pod hlavičkou Liquid Trio Experiment a zde je ten příklon k experimentálněji pojatému jazz rocku jasně čitelný. Myslím si, že to menší soustředění muzikantů a pozdější dodělávky jsou trochu znát, některé songy (914, Liquid Dreams a Hourglass) působí méně výrazně. V rámci diskografie LTE dávám jen 3,5 hvězdy, za kabaretní vsuvku na konci páté skladby zaokrouhluji nahoru:-)

» ostatní recenze alba Liquid Tension Experiment - Liquid Tension Experiment 2
» popis a diskografie skupiny Liquid Tension Experiment

Jethro Tull - Benefit

Jethro Tull / Benefit (1970)

Gattolino | 5 stars | 26.02.2021

Poslední dobou, snad v souvislosti s očekávaným a stále odkládaným koncertem v Praze, a pod dojmem z výborné knihy pana Řepíka, jsem se k Jethrům opět vrátil. Jak už jsem někde psal, Aqualung je legenda a milník, This Was je skvostný debut před osudovou křižovatkou, ale moje pozornost se teď stále více upíná k oběma albům mezi těmito výraznými záseky v historii. Zprvu jsem preferoval Benefit nad Stand-Upem proto, že jsem měl u druhého k dispozici takovou hodně zahuhlanou verzi bez výšek, a tak se mi ty skladby dost slévaly v jedno. Dnes je mi jasné, že se jedná o úžasnou desku s překrásnými, různorodými písněmi, předvádějící výrazně nástup nezaměnitelného poznávacího zvuku kapely. Reason for Waiting bych osobně vypíchl jako vrchol alba. Ale zpět k Benefitu.
Trpím nešvarem srovnávání, ale nahrazuje mi to nedostatek vhodného slovního popisu. Zkrátka, Benefit mi stále zní jako nikoliv kolekce písní na předchozím albu, ale jako ucelený, z jednoho kusu oceli vytepaný monolit, podobně jako hutná zeppelinovská slitina Physical Graffiti oproti zvukové pestrosti Houses of the Holy a Four symbols. Ale to je prosím pochvala!
Písně se jakoby nesou ve stejné zvukové barevnosti a vytvářejí úchvatný hudební tunel, který se chce projít od začátku na konec. Nevytrhovat nic z kontextu. Aniž jsem nějak zkoumal texty, jde zjevně o hodně osobní zpovědi, až mi připadá, že album muselo vzniknout "na jeden zátah". Uchvacující mi zde připadá oproti jakési hravosti a snad i zasněné prozářenosti Stand Upu spíše tvrdá linie plná sebevědomého, možná až bojovného a hrdého expresivního zpěvu (který pak plně vygraduje na Aqualungu). Ve "For Michael Collins ..." v ovázaných refrénech Andersonův hlas nádherně úlétává do koncových "kohoutů", což napětí jinak trochu chmurné sklady oživuje. Taky se zde předvádí celá přehlídka mocných hardrockových riffů (To Cry You a Song, Son) a Barreho typická "tlumeně zasekávaná, drbaná" kytara, kterou si pak na Aqualungu užijeme dosyta (Hymn 43, Locomotive Breath). Zajímavé také je, nakolik se kapela už vzdálila od někdejší bluesové kolébky a našla svou originální polohu.
Jedna z mých nejmilejších je "Inside". Krásně to šlape, Anderson zpívá tak důvěrně, jako by seděl u vás doma na čaji, a "Take a walk in the park, does the wind in the dark sound like music to you?" s tou "civilní samozřejmostí i naléhavostí" mne uchvacuje.
Vášnivá "Play in Time" s mírně disharmonickými vložkami, to už není jen obyčejná písnička, to se člověk zastaví a poslouchá. Nemluvě o "Sossity", to je jedna z věcí, kde člověk nechápe, jak to mohli zkomponovat.
Prostě deska za jasných pět hvězd, ale popravdě řečeno, která z tullích desek do Stormwatche není za pět hvězd? A to tu hranici dávám jen proto, že ty další nemám dobře naposlouchané.

» ostatní recenze alba Jethro Tull - Benefit
» popis a diskografie skupiny Jethro Tull

Jethro Tull - Heavy Horses

Jethro Tull / Heavy Horses (1978)

steve | 5 stars | 24.02.2021

Jedenáctá řadová deska Heavy Horses, uzavírá
nejzdařilejší období v historii Jethro Tull.

Skladby Moths, Journeyman a Rover patří ke stěžejním věcem na Heavy Horses. V mém žebříčku jsou rovněž jedněmi z nejlepších skladeb z celého katalogu Jethro Tull. Překrásné písně plné něhy a opravdového muzikálního umu. Kdyby mě někdo požádal, abych mu představil o čem že JT jsou, byla by to právě tahle trojice, kterou bych mu pustil. Vlastně celá deska těžkých koňů je poctivá. Jak její začátek ...And The Mouse Police Never Sleeps a Acres Wild, tak famózní konec s titulním veledílem Heavy Horses. Tato gurmánsky složená věc zahraná s patřičnou vervou, patří k nejzdařilejším ozdobám pana Andersona.
Kdyby se na desce nevyskytl otravně nudný utahanec No Lullaby, neměla by slabšího místa. Ale i s tím malým škobrtnutím je to pořád plně bodovatelná věc. A vlastně ani nevím, mám-li víc rád předešlou Songs From The Wood, nebo právě Heavy Horses. Každopádně pro tuto desku mluví ještě originálně pojatá obálka, na které vede se skloněnou hlavou Ian Anderson dva plnokrevné hnědáky. Osobité.

» ostatní recenze alba Jethro Tull - Heavy Horses
» popis a diskografie skupiny Jethro Tull

Acqua Fragile - Mass-media stars

Acqua Fragile / Mass-media stars (1974)

Snake | 4 stars | 23.02.2021

CD Sony Music ‎– 88843099982 /2014/

Album Mass-Media Stars (1974) je druhým vroubkem v diskografii Acqua Fragile a pokud bychom ho porovnali s o rok starším, eponymním debutem, našli bychom celou řadu společných prvků...

Obě desky nahrála nemlich ta stejná sestava a první, co člověka praští přes uši je frontman Bernardo Lanzetti a jeho specifickej sólo zpěv s texty v angličtině. Unikát každým coulem, rozpoznatelnej na první poslech. Nezměnila se ani hudební náplň, kterou bych popsal jako britskou školou ovlivněnej symphonic prog a rozdíl mezi oběma alby je tak vskutku mizivej. Vystopovat by se tu dalo ledacos, ale jako největší vzory a zdroje inspirace bych tipoval Genesis, Gentle Giant a Yes. Jedinou, ale o to zásadnější změnou se ukázal přechod od nezávislého labelu Numero Uno k novému vydavateli, kterým se stala společnost Ricordi. Díky jejich dceřiné značce Import Records album vyšlo nejenom v Itálii, ale i v USA a tím se na tehdejší italské hudební scéně nemohl pochlubit každej.

Dlouho jsem si vystačil s eponymním debutem. Připadá mi výraznější a lepší nejen po stránce kompoziční, ale i zvukové. Album Mass-Media Stars však schovává eso v rukávu v podobě závěrečné Coffee Song, jedné z mých nejoblíbenějších písniček Acqua Fragile vůbec a tak jsem nakonec povolil. Celkem snadno dostupné cedlo od Sony se stalo součástí mé italské sbírky a po krátkém oťukávání jsem mu přišel na chuť.

První dvě skladby, Cosmic Mind Affair a Bar Gazing si berou z Genesis opravdu hodně. Připomínaj mi je hlavně instrumentální vsuvky s podobným zvukem klávesových nástrojů, ale co už. Ono je mi to nakonec docela šumák, protože především druhá jmenovaná je opravdu pěkná a tak není divu, že vyšla aj na samostatném singlu (jediném v dgf Acqua Fragile).

Od titulní Mass-Media Stars, po pátou Professor je to parádní artrocková jízda, protože všechny tři, do nejmenšího detailu vycizelované písničky odsejpaj v kvapíkovém tempu. Instrumentální kouzla, rytmické zvraty a vokální harmonie dávají vzpomenout na Gentle Giant a není divu. Acqua Fragile jim předskakovali na jejich italském turné a k jistému ovlivnění tak mohlo dojít velice snadno. Ta inspirace výše uvedenou, britskou legendou je navíc velmi volná a tehdy se podobným způsobem prezentoval kdekdo. Na úplnej závěr je tu krásná a uvolněná balada Coffee Song. Písnička, kterou jsem si zamiloval na první poslech a jediné, co bych jí vytknul, jsou nešťastně zvolené studiové efekty. Tady to pánové u mixážního pultu krapet přehnali...

Kromě Lanzettiho, který krátce po vydání alba odešel k PFM, se nikdo z kapely mediální hvězdou nestal. Uvolněnej flek po frontmanovi zalepil Roby Facini, klávesistu Maurizia Moriho vystřídal Joe Vescovi z The Trip, ale s Acqua Fragile to šlo od desíti k pěti a už o necelej rok později se rozpadli.

Původní album vyšlo ve velkém nákladu a tak je i dneska sehnatelné za rozumnou cenu. Reedic je taky dost a fungl nového nosiče chtivej sběratel by neměl odejít s prázdnou. Cédéčko od Sony (2014) je v klasickém jewel boxu, s transparentním držákem CD a čtyřstránkovým bookletem, obsahujícím dvě fotografie, sestavu, tracklist a texty. Jeho zvuk je detailní, čistej a třeba akustiky cinkají opravdu božsky, ale chybí mu výraznější basová složka. Na své domácí aparatuře jsem zvyklej muziku poslouchat většinou v "nulách", ovšem tady musím těm basům pořádně přidat.

Debut mám raději a na tom už se nic nezmění, ale aj album Mass-Media Stars je víc než dobré, poslouchám ho rád a tak těch 3,5 zaokrouhlím nahoru.

» ostatní recenze alba Acqua Fragile - Mass-media stars
» popis a diskografie skupiny Acqua Fragile

Wobbler - Dwellers of the Deep

Wobbler / Dwellers of the Deep (2020)

legolas | 4 stars | 23.02.2021

V poslední době jsem na zahraničních portálech neustále četl zprávy o tom, že nejlepší progresivně laděnou deskou minulého roku je poslední výtvor nějakých Wobbler. Pak je celkem pochopitelné, že mě taková informace nemohla dát spát. Budil jsem se v noci jestli je to fakticky pravda a ze snu křičel jméno interpreta tak dlouho, až si tu desku nakonec taky objednal.

Dwellers Of The Deep je zvláštní deska. Zvláštně nepůvodní. Až příliš okatě kopíruje své vzory ze sedmdesátých let, především kapelu Yes. Ale je prima, že i přes zjevnou inspiraci touto partou, Vám podobný handicap nemusí vadit. Vlastně se postupně stává jistou předností Wobbler. Deska zní jako zrychlenější a nabušenější Relayer. Pro ty, co neví co Relayer je, tak jde o signifikantní desku celých Yes, celých sedmdesátých let. Pravda, Wobbler sice holdují intenzivnějšímu pojetí, ale prezentují se stejně namachrovaně(nemyslím v pejorativním duchu) a s obrovským přehledem a zkušenostmi. Po patnácti letech přichází s nahrávkou podobně ohromující, jako byl kdysi jejich ikonický debut Hinterland.
Pořád si však lámu hlavu nad tím, co skutečně vede takové hudebníky k tomu, aby tak okatě vykrádali své vzory? Až toto pochopím, rád jim udělím vyšší známku. Zatím se to ale nedaří. I tak je průzkum jejich díla plnohodnotným dobrodružstvím, které si ty čtyři zlatavé hvězdy zaslouží.

» ostatní recenze alba Wobbler - Dwellers of the Deep
» popis a diskografie skupiny Wobbler

Cosmograf - End Of Ecclesia

Cosmograf / End Of Ecclesia (2009)

Všivec sudetský | 5 stars | 21.02.2021

Rocková hudba s obrovským přesahem od renesančních kytarových vybrnkávaček a westernových instrumentálek přes Purpleovský hard rock až po Oldfieldovský multiinstrumentální crossover a kdovíjak by se to vše dalo nazvat. Armstrong vytvořil album, které je jak decentní a křehké, tak úderné a "rockující". Je tak rozmanité, chytlavé a zároveň nemaistreamové, že mám chuť ho poslouchat pořád dokola.

» ostatní recenze alba Cosmograf - End Of Ecclesia
» popis a diskografie skupiny Cosmograf

Voivod - Phobos

Voivod / Phobos (1997)

EasyRocker | 4 stars | 20.02.2021

Druhé devadesátkové kapely pro mě zbožňovaných Voivod po odchodu zpěváka Snakeho s Ericem Forrestem za mikrofonem. Tvrdost zůstala, leč styl zesnulého velikána mr. Piggyho, vytesal přesto patentní ´vodovod´. Tým Jamese Cavaluzza dodal úchylné elektronické výboje a z typického koktejlu tak nechybí vlastně nic.

Přes typické intro Catalepsy I a destrukci Rise s geniálním Piggyho melodickým šitím a chaotikou sól, ač notně pohmožděni, dorazíme až k - Mercury. Ta by dokonale padla i na rockový Angel Rat, leč trio vizionářů profesorsky utkalo i tvrdý kabátek a po mezihře se opět pustí do spurtu. V titulních orgiích mr. Forrest jede jako popravčí a Piggy tu vládne šílenými výpady. Po elektronicky laděné nejdelší Bacteria s Piggyho prstolamy a psycho intermezzu Temps Mort se valí šest zkázonosných minut The Tower. Pomník Piggyho riffové potence, jed a síra, vykloubený rachot univerza... a taky další soda Quantum se přímo vyžívá ve středním tempu. Sci-fi posedlost nese nadřená Neutrino a našlápnutá Forlorn je techno-vyslancem s demolujícími Awayovými bicími. Po outru Catalepsy II a Piggym mistrně zdobené M-body je tu fantaskní dovětek, 21st Century Schizoid Man. Poklona žánru, který je hudebně zformoval a mocně ovlivnil.



V "nové" éře, kde bylo nutno nadechnutí a udržení kroku se světem, se poučili špinavým thrashem, hardcorem a industriálem. Po zkáze jménem Negatron malinko zvolnili a hudba tak dostala drásavou těžkost. Jaderné pohromy, člověk-ničitel, schizofrenie, pochodující čety robotů - paralelní realita a la Voivod. Nejen Negatron mi sedl o málo víc, a tedy 4/5.



» ostatní recenze alba Voivod - Phobos
» popis a diskografie skupiny Voivod

Collegium Musicum - Konvergencie

Collegium Musicum / Konvergencie (1971)

bullb | 5 stars | 18.02.2021

Neskoro, ale predsa sa zveziem na nostalgii Vianoc. Prečo?
Medzi prvé moje platne patrilo aj dvojalbum Konvergencie. Bolo tesne pred sviatkami, keď som si kúpil aj vytúžený stereo gramofón.

Prvá skladba P.F. 1972 začína jemným motívom Mariána na organ. Pri troche fantázie to môže pripomínať tichú zimnú krajinu. Preto moja asociácia s Vianocami.
Motív sa opakuje, stupňuje, prichádza gitarové sólo, basa a bicia statočne kontrujú. Toto sa končí krásnym organovým sólom a detský spevácky zbor spieva o hviezdičkách, stromčeku, koníkovi. Jednoducho Vianoce v plnej paráde.
Druhá časť je modernejšia. Účelné skreslené bicie Dušana Hájka pokračujú do divokejšej fázy, kde sa predvedie kvarteto v tej najlepšej forme. Experimentuje sa so zvukom, nie samoúčelne, poslucháč nemá pocit, že sa sóluje pre sólovanie. Všetko má svoje miesto a pritom hudba je radostná a hravá.

Suita po tisíc a jednej noci na motívy známej suity Nikolaja Rimského-Korsakova potvrdzuje povrchnú pre mnohých málo zainteresovaných, že Varga a Collegium propagujú a hrajú vážnu hudbu v rockovom štýle. Jasné, že to tak nie je, stačí počúvať. Táto nahrávka je zvláštna aj preto, lebo je nahrávaná v štúdiu ako „live“ so zopár desiatkami poslucháčov. Marián, Fero, Fedor a Dušan hrajú v životnej forme. Pokojne môžem porovnať s vtedajšou hudobnou špičkou – bez hanby.

Tretia skladba – Piesne z kolovrátku je štúdiová s prívlastkom: dokonalá. Ku štvorici sa pridáva spevák Hammel, toť dvorný Vargov spevák. Nádherná lyrická gitara, klavír jednoduchá basa a bicie spolu s civilným spevom vytvára unikát. Dosť bolo snívania, prichádza „beat“ so spevom (netradične) tuším Grigláka. Záver patrí experimentom Vargu. Nech to nie je pre poslucháča jednoduché !

Eufónia. Tak tu ma dostanete. Takmer päťdesiat rokov vlastním tento dvojalbum, ale pustil som si túto skladbu dvakrát.

Hanba? Neviem.

Záver: Varga musel mať neskutočné „konexie“. Vydupal si u ministra kultúry nový organ, nahrávalo sa v experimentálnom štúdiu rozhlasu. Technici urobili špičkovú prácu atď. Logicky: mali špičkových hráčov. Na vtedajšiu dobu úžasné stereo efekty. Dokonale snímané nástroje. Hodnotenie 3x10 (bez štvrtej skladby) hviezdičiek je málo. Absolútna hudba.
Pozn. mojich dávnych 4* už neplatí.

» ostatní recenze alba Collegium Musicum - Konvergencie
» popis a diskografie skupiny Collegium Musicum

Focus - In and Out of Focus

Focus / In and Out of Focus (1970)

legolas | 5 stars | 18.02.2021

Je fajn číst recenze o Jethro Tull, ale o těch toho každý ví už tolik a jejich adorace je tak průhledná, že se málo komu podaří vyštrachat nějaké skutečně zajímavé informace. Daleko přínosnější je povídání o minoritní části hudebního spektra. Třeba takových Focus. Toto holandské těleso založené ještě na konci šedesátých let, hrálo dost originální hudbu, kvůli které byli ve své zemi jasná jednička. Skupinu držela nad vodou dvojice Thijs van Leer - klávesy, flétna, zpěv a Jan Akkerman - kytary.

Jen velmi vzácně se stává, aby hned debut kapely byl tím nejlepším počinem. Tady to platí stonásobně. Možná není nejvyspělejší, třeba taková 3 je hodně povedená záležitost, ale jednička je o drobný chlup před ní. Je osobitější a magičtější. Je to dáno jednak atmosférou nahrávky a hlavně tím, že většina skladeb je odzpívaných. Už na o rok mladší Moving Waves se hlavně hraje, což tady naštěstí neplatí. Zpívat se začne už na začátku desky a skladby jako Sugar Island, nebo kouzelná Happy Nightmare (Mescaline), bych zařadil do zlatého fondu sedmdesátých let. Z čistě hraných tam patří ještě dvojici Anonymous a House of the King. To jsou exkluzivní parády.

Málokdo dnes taky ví, že původní název desky zněl Focus Plays Focus. Tedy nikoli In and Out of Focus. Bodování je v tomto případě nad slunce jasné.

» ostatní recenze alba Focus - In and Out of Focus
» popis a diskografie skupiny Focus

Santana - Welcome

Santana / Welcome (1973)

steve | 5 stars | 17.02.2021

Je pro mě už dlouhou dobu záhadou, proč je na nejžhavějšího adepta Santanovského katalogu neustále pasováno album Abraxas. Mistr si v následujících letech vyšlapával o dost zajímavější chodníček, porostlý jazzovým kapradím a ten teprve v kombinaci s jeho legendárním latinsko/americkým cítěním, působí daleko celistvějším a erotičtějším dojmem. Vygradoval jej například na desce Welcome, ale pěstěný byl z dob Caravanaserai a po lp Borboletta začal pomalu odkvétat.

Vokální kombinace Leon Thomas a Wendy Haas v Love Devotion and Surrender mě opájí neskutečným blahem. A po samba rytmech v třetí Samba De Sausalito, se během čtvrté When I Look Into Your Eyes zopakuje stejně mocný účinek dvojice Thomas/Haas. Flora Purim vznešeně dozdobí Yours is the Light a Leon ještě éterickou Light of Life. Za instrumentální vrchol považuji nekonečnou Flame-Sky a na učesání myšlenek je využita dvojice Welcome/Mantra.

Na desce Welcome našla Santanova tvář nového výrazu, to je nezpochybnitelné a být jazz jen trochu oblíbenějším a poslouchatelnějším žánrem, určitě by toto album stálo na stupních vítězů na místě, které zabírá nadceněný Abraxas.

» ostatní recenze alba Santana - Welcome
» popis a diskografie skupiny Santana

Bowie, David - The Man Who Sold the World

Bowie, David / The Man Who Sold the World (1971)

Egon Dust | 5 stars | 15.02.2021

Ak existujú,čo existujú na svete albumy v ktorých nie po 100om,ani 200om počutí stále nachádzame niečo nové,tak Man who sold the World by tam mal určite patriť.Po asi len vlažnom prijatí´´Space Oddity´´vraj vydaveteľstvo Mercury nevedelo ako to bude so začínajúcim folk rockovým spevákom Davidom vyzerať do budúcna.Agenti z Mercury videli potenciál pesničkárstva ala Donovan mierne mixnutý Sydom Barretom.

Životopisný snímok´´Stardust´´poukazuje práve na toto obdobie a jeho postupné prepojenie na Ziggyho éru.Nepredvídateľnosť Bowiemu vlastná asi dala riadne zabrať komukoľvek s kým David najmä v 70tých rokoch nejako spolupracoval.V roku 1970 založil kapelu Hype s ktorou poprvýkrát vystúpil v kostýmoch.Viem,že Visconti bol za Supermana,Bowie za pána Dúhového a ostatných dvoch Mickov (Ronson a Woodmansey) si nepamätám.Viem,že to dopadlo trapasom a kapela sa zmenila na štúdiovú. (Myslím, že Tony Visconti sa potom uberal skôr producentskou cestou.

V čase vzniku tejto platne bol Davidov nevlastný brat Terry zavretý na psychiatrickej klinike,ktorú spomínaju niekoľkokrát aj v tom trapase filmovom.Rodinná diagnóza rodiny Bowieovych z matkinej strany bola schizofrénia. Práve táto téma sa prejavila aj v hneď úvodnej dlhej kompozícii´´The Width of Circle´´.Mysticizmus,ktorý prenasleduje rovnako Bowieho ako aj napr.Pink Floyd tu ide v plnom prúde.Nasledujúci song hovorí úplne za všetko ´´All the madmen´´ (Všetkým šialencom).Tu úplne najviac cítiť podobnosť s Black Sabbathom,či Deep Purple.Ozzy síce vo všeobecnosti je najznámejší Madman v rock n rolle,ale kto ide do hĺbky veci,zistí že ranné Sabbathy sú síce geniálne rockové-metalové učebnicové diela,ale myšlienkovo je to ako porovnať ´´texaský masaker,či nejaký hustý strašidelný b-čkový horor´´ s niečim na pomedzí ´´1984´´ a ´´Prelet nad kukučím hniezdom´´ s dávkou psychadelie.

Špinavé blues prirovnávané v tom čase raketovo úspešnému Led Zeppelinu cítiť ´´ Black Country Rock´´.Oproti prvým mi príde ešte relatívne klasická ako keby si spravili jam Ozzy s Marcom Bolanom.Nemôžem si pomôcť,ale oproti Ozzymu ,Bolanovi a aj veľmistrovi Cooperovi (milujem ich všetkych) mi prídu takí ´´hračkárskí´´ rockeri-umelci. Bowie sa vždy tak stotožnil so svojimi dielami, že priam až hazardoval so svojim duševným zdravým. Albumy bral ako režisér a herec v jednej osobe.

Keby sa spýtate nejakého drsného rakera´´Aký je tvoj top song od Bowieho?´´ čo mi asi odpovie? no predsa ´´Man who sold the World´´ lebo Kurt, lebo Nirvana, lebo MTV Unplugged. Ja nedokážem na túto otázku ani odpovedať.V prípade tohto albumu je to song ´´After all´´.Tá apokaliptická nálada ma strhla do svojho deja.Neviem si ani predstaviť ako nákladná musela byť réžia tohto diela. Kam až sá dá zájsť v aranžovaní, čo všetko sa dá hudbou a slovom vyjadriť. LEvel Up !

Pre bežných popových poslucháčov David bol skôr balaďák a slušácký speváčik z čias´´Let´s Dance´´.Je to ako vidieť hrať Patricka Swayzeho najprv vo drsnom vojnovom dramate a potom v Hriešnom tanci.Takto vidím Davida v hudbe.Po pomalej apokaliptickej baladke sa opäť album vrátil k hard rockovému základu.Vypalovák ´´Running gun blues´´ ma úplne nezložil,ale ako klasická rocková šupa obstojí.
Pre znalejších je všeobnecne známe,že na začiatku 70tých David Jones priam hltal Friedricha Nietzscheho, Alistera Crowleyho,budhizmus a najmä Orwella.Toto sa nádherne pretavilo do tejto platne. Vypätá atmosféra´´Savior machine´´ musela byť pre vydavateľov zvyknutých na pesničky ala ´´Space Oddity´´ veľmi studená sprcha.

Temná bluesová vypätosť silne podobná Sabbathu ´´She shook me cold´´ je ako keby Elton John po ´´Your song´´ zložil ´´War Pigs´´.Nasledujúci titulný song v originále je podľa absolútne o inom ako Kurtov cover (obe sú samozrejme skvelé).Mám pocit akoby som v tom songu cítil temný folk mierne šmrncnutý temným country do finalnej scény ´´Život a doba Sudcu Roya Beana´´ale viac do apokaliptického divokého západu, ako do klasického westernu.Posledný song´´Supermen´´je jasný odkaz na Nietzcheho teoretizovanie o nadľudoch.Ani nechcem hovoriť,kto si osvojil túto myšlienku,lebo táto vec je absolútne jasná.Nacisti...

Výhodou tohto albumu je že dokáže zaujať tvrdým zvukom aj fanušikov Hard Rocku.Fanušikov prog-rocku,art rocku.Je to svojim spôsobom veľmi dôležitý a nie moc docenený album.
Málokto si uvedomí,že doba vzniku je len o nejaký ten mesiac novší od debutu Black Sabbath a prvých dvoch Zeppelinov.Tu sa môžme pozrieť,ale naozaj len na tú rockovú rovinu.Vyšiel mesiac ešte pred´´In Rock´´ od Purple, či Aqualungom od Jethro Tull,ktorý mu bol trochu podobný.Nádherne už tu na 3ej rádovej LP Bowieho vidieť,že sranda skončila a máme dočinenia s umelcom väčšieho rozmeru ako bežný popík boy.Vydavateľstvo Mercury Records bolo silne sklamané.Dostali neočakávané. Totiž svet ešte nebol pripravení na takýto zvukovo-myšlienkový atak.Už ten priamočiarejší hororový Sabbath,či nie ideovo úplne čistý Led Zeppelin mali znesiteľnejší potenciál pre komerciu.

Týmto albumom David a jeho parta skončili na dlažbe.
Trpezlivosť je dar biznismanov a predvídavejšia RCA Records videla práve v niekom takom ako Bowie potenciál.doba sa menila.Deti kvetov boli na posmech,začínali nové smery.Osobnosť Davida Bowieho už vtedy v istých kruhoch začínala byť neprehliadnuteľnou.Vo vydavateľstvách rozhodovali paprdovia,čo vydávali ešte Sinatru,Nat King Colea.Nová generácia lačne pýtala novú krv.Pozrime sa ešte na vizuálny obal albumu.David pózuje na diváne v elegantných ženských šatách po prvýkrát v histórii pop music výrazne androgýnnym štýlom.

Elegancia a bizarnosť obalu albumu akoby pridala viac zmätku ku komplexnému pohľadu na album. Stále bol len začiatok 70tých.O alternatívnej kultúre a sexuálnej nejednoznačnosti sa takmer nehovorilo.Ozzy Osbourne,Alice Cooper,Eric Clapton,Robert Plant aj napriek dlhým vlasom a úzkym nohaviciam stále pôsobili mužne.Gina ktorého David na tejto temnej LP vypustil rozbil titánovým kladivom niekoľko nových dvier pohľadu na umenie...

PS:História čakala na patrónov novej éry.Éry, ktorá
posunula 70té roky s rozbehom do 21storočia.

» ostatní recenze alba Bowie, David - The Man Who Sold the World
» popis a diskografie skupiny Bowie, David

Jethro Tull - Aqualung

Jethro Tull / Aqualung (1971)

Gattolino | 5 stars | 15.02.2021

Kdykoliv mne napadne zmínit zásadní alba rockové historie, vždycky mne přijde na mysl mezi prvními Aqualung. I s tím malovaným obalem na hrubě zrnitém kartonu s gotickým písmem. Jinak Jethro Tull poslouchám s nadšením v plném rozsahu jejich diskografie, éru před Stormwatch obzváště.
Možná jde o subjektivní dojem, ale zaznamenávám tajemný úkaz v hudební historii, a to období vzniku nepřekonatelných, stylotvorných a "Bohem inspirovaných" nahrávek v zhruba desetiletí, asi od roku 1967 do roku 1977. Ne že by předtím ani potom nevznikala úžasná nadčasová díla, ale myslím že už ne v takové intenzitě a v takové lavinové koncentraci. Stálo by za to udělat si graf a pak by to byla asi sinusoida s vrcholem cca 70-73. A rok 1971 je právě Aqualung.
Jen namátkou, v tomto "časovém vrcholu" vydávají svá nejúžasnější díla nejen Jethro Tull, ale i Bowie, John Cale, CSNY, Deep Purple, Genesis, Gong, George Harrisson, John Lennon, Incredible String Band, King Crimson, Led Zeppelin, Rolling Stones, Pink Floyd, Strawbs, T.Rex, Uriah Heep, Van der Graaf Generator či Yes. Samozřejmě spoustu ani nejmenuji.
Povídat o jednotlivých skladbách by bylo nošení příslovečného dříví do lesa, už to skvěle učinili jiní níže. A byly by to jen nadšené superlativy.
Pro zajímavost zmíním, že mi cca ve 14 letech můj švára nahrál z kotouče na kotouč něco, o čem tvrdil, že je to jednička Zeppelinů. Pak se mi do rukou dostala jednička Black Sabbath, a zjistil jsem, že jsou to ti domnělí "zeppelíni". Až na jednu skladbu na konci, nádhernou, začínající bohatýrským riffem, odsekávaným a ostrým jak šavle, s tlumeně sekanou kytarou s omamnými dozvuky akordů a drsňáckým, emotivním až vášnivě nazlobeným zpěvem s působivými chraplavými koncovkami, nesmlouvavou jízdou a mrazivě mocným kytarovým kouzlením. To mne fakt ihned dostalo. Byl to však, jak jsem později zjistil, závěr celého Aqualungu, Wind-up, jen bez toho klavírního zpívaného úvodu a bez poklidného závěru. Později mne dostal a dodnes drží v nadšení celý Aqualung, ale na Wind-up se vždy nejvíce těším.

» ostatní recenze alba Jethro Tull - Aqualung
» popis a diskografie skupiny Jethro Tull

Moore, Vinnie - Aerial Visions

Moore, Vinnie / Aerial Visions (2015)

horyna | 5 stars | 15.02.2021

Říká se, že dobrá muzika se prosadí a prodává sama. Avšak hudební dějiny jsou prorostlé tisícem nahrávek, které se i přes svou mimořádnou kvalitu do širší posluchačské pozornosti zkrátka nedostanou. Reklama je mocnou zbraní a bez ní... Jednou z takových nahrávek by mohla být i kterákoliv deska z pozdní tvorby kytarového mága Vinnie Moora.

Miluji jeho působení u ostrovanů UFO. Tam se však chlapec drží dosti zkrátka, hraje ve prospěch celku/kapely a své široko spektrální choutky nechává na kratším vodítku. Jeho sólová tvorba není zdaleka tak známá, o to je však bohatší a zajímavější. Satriani-ovské pojetí jeho hry je učebnicovým příkladem jak napsat, složit, zaranžovat a nahrát pestrobarevné album, sdružující několik stylů najednou. Zároveň je důkazem, že i bez tak důležité složky jakou je samotný zpěv, se dá v hudebním doprovodu obejít.

Osobně jsem na jeho vlastní práce narazil teprve nedávno, prostřednictvím poslední fošny Soul Shifter, kterou mě tento chlapík totálně smetl z povrchu zemského. Při dalším postupu, jsem z několika vyzkoušených věcí na netu zvolil nahrávku této poměrně podobnou a to její přímou předchůdkyni, desku Aeria Visions. Ta se od své následovnice příliš neliší. Co zůstalo stejné, tak je kytaristovo buldočí zaujetí a nasazení, podobný zvukový kolorit, skladatelská kvalita, feeling i atmosféra nahrávky. Vinnie pouze promíchal některé stylové škatule a tak je na Aerial Vision o dost méně fusion (snad jen ve čtyřce Slam), ale místo toho slyšíme například čisté boogie a to ve skladbách Mustang Shuffle a ZZ Top-áckém coveru La Grande. Nejimpozantněji vyznívá střed strany A. Písně jako jako snová, medově táhlá Satrianovka Faith, spolu se zmiňovanou Slam a druhou, na parádním odpíchnutém riffu postavená a krapet metalizující Now´s the Time, stojí opravdu za pozornost. Neméně zdatné je i samotné finále. Od kompozičně velice barvité a košatě vrstvené The Dark Dream, přes tempově úsečnější Calling Out, až po variabilně pulzující A Million Miles One, je čemu naslouchat a po pár posleších není problém najít zapamatovatelné motivy i celé skladby, které vás začnou ohromně bavit.

Vinnie Moore není žádným přehnaným inovátorem elektrické kytary, ale svůj nástroj ovládá nad jiné dobře a hlavně, hlavně dokáže do tohoto nelehkého stylového slohu složit parádní a snáze zapamatovatelné songy. Jeho melodie vám samovolně vplují do hlavy a pohodlně se tam usadí. Při příští návštěvě je nebudete složitě lovit, ale naopak jen lahodně povytahovat do popředí. Satrianovské pojetí, to jest styl i melodie a kvalita skladeb samotných, tyto dva kytaristy dnes spojuje. A věřím, že je to právě Vinnie Moore, který bude tento žánr po svém učiteli ještě nějakou dobu hrdě propagovat.

» ostatní recenze alba Moore, Vinnie - Aerial Visions
» popis a diskografie skupiny Moore, Vinnie

Přihlášení

uživatelské jméno

heslo

Auto-login
» nový uživatel

Progboard Radio

» Pustit radio
» Progboard TV

Kde to vře

UK / U.K.

stargazer
Kdysi se mi tahle deska líbila a dnes musím uznat, že je fakt fantastická. Brufordovy bicí se...

UK / Danger Money

pinkman
Houslový doprovod dělá z Uk slušný originál. Přesto už tady je cítit, Wettonovo tíhnutí...

» posledních 20

Naposledy hodnoceno

» posledních 20

Horké album

Top 5 (nejvíce 5 *)

Top 100 (Bayseian av.)

Statistika Progboardu

13543 recenzí
2231 skupin
188813 příspěvků ve fóru
2769 členů

Facebook

Reklama


copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje GMMedia.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000