Capitolo 6 Astra Aragon Sonic Youth Blues Pills Nil Live Stromboli Tempest Elf

Články

2013-05-09

Chcem dávať profily na progboard

Predtým, než začnete pridávať nový profil, oznámte to v diskusnom vlákne Nové profily a vyčkajte na (súhlasnú) reakciu moderátorov! Inak môže byť profil odstránený.



Pre nových profilistov by som rád pripomenul niekoľko cenných a nezištných rád, ako na to. Rýchla pomôcka, stačí si preštudovať nasledujúce články a možno to pomôže:



Som encyklopedista, nekecám ...

A ako bonus pridávam aj Progboarďácke pravidlá slušného správania sa

... » celý článek

(23 komentářů)
 
2012-06-10

To je grc! - Písať, či nepísať o hudbe bez falošnej dobromyseľnosti?

Pokiaľ sa hociktoré webové sídlo nerozloží osobnými spormi a nechutnými hádkami, ktoré usvedčujú filmy od Tarantina z prehnanej slušnosti, väčšinou sa dostane k slovu opačný extrém. Áno, reč je o takzvanom diktáte pozitívnosti, ktorá sa, ako správny vírus, bez váhania vydáva zničiť akýkoľvek pokus o komplexný pohľad na vec.

Hm, po tomto vzletne znejúcom úvode, ktorý sa mi časom s príslušným výkladovým slovníkom cudzích slov azda... » celý článek

(12 komentářů)
 
» archiv článků

Naposledy přidané recenze

Threshold - Hypothetical

Threshold / Hypothetical (2001)

john l | 5 stars | 24.04.2017

Threshold jsou už dlouho zavedeným pojmem na metalové scéně a ve své muzice se zaobírají progresivními elementy. Pochází z Anglie a při životě kapelu udržuje skladatelský tandem, kytarista Karl Groom (též uznávaný a oblíbený producent) a klávesák Richard West. Ve svých řadách zaměstnávají technicky schopného bubeníka Johannea Jamese (jeho první album u Threshold) a jako zpěvák se představuje, dnes už zesnulý vokalista slyšící na jméno Mac.

Desku Hypothetical lze brát jako jeden z pilířů tvorby Threshold. Mezi fanoušky jde o vyhledávaný artikl s osmičkou vyrovnaných a výborných skladeb. Co se daří kapele vystihnout dokonale je atmosféra díla. Nezvratná zkáza lidstva, neodvratná budoucnost, společenská odcizení a tragika je s nimi napevno spojena. Lehce nabroušené kytary, klávesové stěny, klavírní pochody a apokylyptické vize, to jsou Threshold vrcholné éry. A písně The Ravages Of Time a Narcissus její vrcholné kousky.



V rámci diskografie je to na plný kotel, ovšem konkurenčně se jedná "pouze o progresivní metal", který ostrovní art rock a neoprog originalitou nepřsahuje.


» ostatní recenze alba Threshold - Hypothetical
» popis a diskografie skupiny Threshold

Oldfield, Mike - Tubular Bells

Oldfield, Mike / Tubular Bells (1973)

steve | 5 stars | 23.04.2017

Ve dnech, kdy se Mike Oldfield albem Return To Ommadawn navrací do svých nejlepších časů, se připomínám s jeho první a dosud nejprodávanější a neujznávanější nahrávkou, slavnou Tabular Bells číslo jedna. Ta svou krásou a naléhavostí vnesla na tehdejší scénu průzračný pramínek čistoty a elegance. Mikeova kytara v sobě snoubí příběh rozvíjejících se motivů, na který se nabalují další a další nezapomenutelné fantazie a kreace. Ty jde jen ztěžka přenést na obyčejný cár papíru (obrazovku) a velice těžko se o podobné muzice debatuje a polemizuje. Proto dost bylo psaní, tato hudba je určena pro klidné a tiché potemnělé večery, s hlavou připravenou bedlivě naslouchat. Jde totiž o muziku, která vás unese mimo čas a prostor.


» ostatní recenze alba Oldfield, Mike - Tubular Bells
» popis a diskografie skupiny Oldfield, Mike

Beatles, The - Rubber Soul

Beatles, The / Rubber Soul (1965)

lover-of-music | 5 stars | 22.04.2017

Rubber Soul je pro mě první album Beatles, které si zaslouží plný počet. Rubber Soul považuji za zásadní zlom v jejich kariéře. Sice už i na Help! byl jistý náznak změny, ale na Rubber Soul to dotáhli do absolutní dokonalosti. Album už si dobré 3 roky hýčkám na vinylu.

Beatles se už vzdalují od zamilovaných písniček pro zamilované slečinky s IQ 10 a dávají do svých skladeb takové NĚCO, co dělá z populární hudby něco výjimečného. A i když už tu je nějaká píseň o lásce, tak její text není stupidní, jak tomu bývalo v začátcích.

Většina písní se opravdu krásně poslouchá a já jsem rád, že je znám. Z alba čiší pohoda (Nowhere Man), radost z tónů, klidná i veselá atmosféra. George Harrison už byl trochu ovlivněný Indií a tak do skvělé Norwegian Wood zařadil sitár. Paul zde taky předvedl výtečný výkon v podobě Michelle. John Lennon mě taky velmi příjemně překvapil. Jeho přenádherná záležitost In My Life je věc, u které vždy zjihnu. Div, že u této skladby neuroním slzu. Nádherná melodie, nádherný text plný krásných vzpomínek. A mohl bych pokračovat.

Doufám, že mě album nikdy neomrzí a budu ho stále poslouchat s radostí a úctou jako vždy. Nechci provokovat, ale rok 1965 je pro mě rokem, kdy se narodila HUDBA.

» ostatní recenze alba Beatles, The - Rubber Soul
» popis a diskografie skupiny Beatles, The

Winery Dogs, The - Winery Dogs

Winery Dogs, The / Winery Dogs (2013)

john l | 4 stars | 21.04.2017

Jelikož nemám s penězi co na práci, doma se v nich koupu a když se chci dostat do spížky, musím je přehazovat vidlema na druhou stranu, proč si teda za pár stováků nepořídit i první album Vinnejch psů. Dva roky od dvojky a čtyři od vyplutí debutu z pásů výrobní linky přistál blýštivý kotouč o velikosti většího mexického dolaru do mojí sbírky. Jaký tedy je? Pěkný, pěkňoučký, voněl novotou zabalenec jeden, knížka obstojná, zvuk výborný, muzikantské výkony excelentní a hudba taky dost dobrá.

Tečka, za pět a je vymalováno.
Jsou tu ale určitá ALE a ty mě mrzí. A tak se ptám, proč musí kapela na desku nastrkat 13, 15 skladeb a tím ji množstevně devalvovat? V případě Winery Dogs vidím album oloupané jako pomeranč o tři skladby a rovnice líbivosti se v tu ránu řeší mnohem snadněji. Takže když vykrojím Not Hopeless, One More Time a Six Feet Deeper, získám krásně vyzrálý a čerstvý plod bezvadné chuti, plný rockových vitamínů, kytarové erudice, exhibující basy, bicích přesných jako dělostřelci u Stalingradu a deliciózní bluesový vokál navíc.

Zbyteček o desíti drobcích, to už je nějaký pošušňáníčko. Elevate, Desire a We Are One startují s ohromnou chutí z ranvejí číslo jedna, dva a tři. Několikrát se zpomalí, taková Damaged, nebo The Dying jsou skvostné. Netypický, sabbatovský riff produkuje skladba Time Machine, která vnáší zajímavou pochmuru mezi pozitivní rockovou metalízu.

Suma sumárum, 4 stars. Dvojka je o nějaký ten zajímavější hitík přeci jen bohatší.

» ostatní recenze alba Winery Dogs, The - Winery Dogs
» popis a diskografie skupiny Winery Dogs, The

Focus - Mother Focus

Focus / Mother Focus (1975)

bullb | 4 stars | 21.04.2017

Precízna a príjemná hudba. Tak by sa dala charakterizovať platňa Mother Focus.
Rok 1975 znamenal pre mnohé zoskupenia ústup od pozícií získaných vo svojich začiatkoch. Stačilo by uviesť chronicky známe mená skupín ...

Už neboli v móde dlhé skladby, dlhé improvizované sóla, ktoré bez nejakých obáv boli vydávané, dokonca s veľkým úspechom. Je to poznať práve na Mother Focus. Je takmer celá inštrumentálna. Thijs van Leer a Bert Ruite si svoje odspievajú (alebo parodujú spev) na prvých dvoch skladbách.

Potom nastupuje majstrovstvo hudby. V niektorých chvíľach mám pocit, že prechádzajú až do sladkej vaty, na ktorej by sa krásne spinkalo. Len pozorné počúvanie odhalí virtuozitu všetkých zúčastnených. Núka sa tu prirovnanie ku tvorbe britských Camel, ale len v tomto prípade. Na Mother Focus sú „sweet melody“ prepracované, pričom sa nedávajú do popredia bezúčelné machrovania sólovaním na nástrojoch. Naozaj pohoda na daždivé popoludnie.

Úprimne, ak Focus, tak Mother Focus. Nech sa na mňa Hamburger Concerto nehnevá. Dnes som počúval a písal „srdcom“.

» ostatní recenze alba Focus - Mother Focus
» popis a diskografie skupiny Focus

UFO - Mogg / Way ‎– Chocolate Box

UFO / Mogg / Way ‎– Chocolate Box (1999)

jirka 7200 | 3 stars | 20.04.2017

Schenker se stále nemá k návratu, tak duo Mogg/Way připravilo po dvou letech pro fandy další porci muziky v podobě alba s názvem Chocolate Box. Šéf vydávající firmy Shrapnel Mike Varney opět zalovil ve svém katalogu umělců a vzpomněl si na famózního kytaristu Jeffa Kollmana, kterého sehnal na nahrávání sólo alba Johna Westa.

Guitar Hero Kollman se stal dalším Američanem ve službách UFO. Bubeník Simon Wright (AC-DC, DIO) spolupracoval již s ústřední dvojkou na turné UFO - „Tour of the World“ a sestavu doplnil staronovej parťák Paul Raymond, tentokrát svou hrou na klávesy.

V porovnání s předchozí deskou Edge of the World je slyšet částečný posun ve zvuku – kytary jsou metalově moderně podladěné, basa zlověstně pobublává (to je hodně slyšet v prvních třech skladbách). Kytarista je po prvních pár posleších méně nápadný a ne tolik technicky exhibující, než jeho předchůdce Bellas. Po dalším repete však vylézají na povrch jeho drobné ozdůbky a hlavně nádherná sóla, které skladby obsahují.

Kollman se stal rovněž autorem všech skladeb, vyjma Death in the Family, kterou složil Mogg. Nedá se však říci, že by byl nahraný materiál zcela vyrovnaný. Mě zaujal hlavně třetí Song To Close to the Sun - to je solidní hit. Za zmínku dále stojí šestá, živelná King of the City se skvělým Kollmanovým sólem a hitová Death in the Family. Desku uzavírá baladická Sparkling Wine. Ostatní skladby standard UFO drží, ale o nezapomenutelné nahrávky již zcela určitě nejde.

Nahrávka tentokrát vznikla v Prairie Sun Recording Studiu v Kalifornii, kde byla i smíchaná. Za mastering je odpovědný Tim Gennert, který, jak bylo již v té době neblahým zvykem, nahrávku výrazně zkomprimoval a okrouhal dynamiku. Když se Mogga novináři na téma loudness war v souvislosti s jejich nahrávkami ptali, tak jsem ve třech rozhovorech zaznamenal, že absolutně nevěděl, o čem je řeč...

» ostatní recenze alba UFO - Mogg / Way ‎– Chocolate Box
» popis a diskografie skupiny UFO

Santana - Shape Shifter

Santana / Shape Shifter (2012)

| 5 stars | 20.04.2017

Staří následovníci a obdivovatelé mistra Santany u desky Shape Shifter lapají po dechu, chrochtají blahem a stále nemohou uvěřit, že po desetiletích hibernace, zakořeněných v pop/rockové (komerční) zemině, tvořené alby na ose Festival - Supernatural - Guitar Heaven, se Carlos dokázal této produkce zbavit a vyhrabat se ze záře reflektorů zpátky k holé podstatě své (instrumentální) hudby.

Shape Shifter je dokonalým zjevením v Santanově tvorbě a návratem do sedmdesátých let. Potvrdila to famózní "čtyřková" kolekce z minulého roku i přesto, že se v mezidobí albem Corazon zase navrací mezi pop kulturu. Titulní skladba v sobě skrývá nepoznanou mystickou krásu, druhá Dom má hutnější charakter a Nomad pochoduje přesně v kočovném stylu svého názvu. Uprostřed deska vydechne a je zapotřebí si vychutnávat Santanův zpívající nástroj. Až devátá Macumba in Budapest objevuje navrátivší se latinsko-americké prvky kytaristova stylu, stejně jako Mr. Szabo, nebo jediný zpěvný zástupce desky, Eres La Luz.

Nezdolný Santanův feeling v propojení s geniální nápaditostí sahající do vlastních řad opět zažehnul ne-mainstreamovou jiskru.

» ostatní recenze alba Santana - Shape Shifter
» popis a diskografie skupiny Santana

Tangent - A Spark In The Aether - The Music That Died Alone: Volume Two

Tangent / A Spark In The Aether - The Music That Died Alone: Volume Two (2015)

horyna | 4 stars | 20.04.2017

Jedno pořekadlo praví o dvou kohoutech, hádajících se jednom smetišti - něco podobného ve mě evokuje i spor Tangent, vrcholící v těchto dnech kousek opodál. Banální hádky o tom, jaká kapela/album je lepší a proč to, či ono zní tak, jak zní, jsou dětinské a směšné. Nikdo z nás nezná přesné okolnosti a cesty, které vedly Andyho myšlenkové pochody směrem, kterým se v případě A Spark... vydal. Prostě se jen oklikou vrátil na začátek, vypustil podobný materiál jako na jedničce, pojmenoval ho následně, navázal a jistě také prodal. Hlavně ale potěšil, v tomto případě zcela nepochybně více, než na předešlé Le Sacre Du Travail.
Zasvěcení určitě tuší, kam tímto "poselstvím" v těchto dnech mířím :-)

Kapelu Tangent mám v srdci zabudovanou už hezkou řádku let a první studiová šestka si už dávno předplatila svá místa s cestovní kanceláří Douší. Ještě stále poslední (ale prý se zase cosi v Tillisonově okruhu kutí) desku A Spark In The Aether jsem pořídil se značným zpožděním. Nebyl jsem ale (a stále nejsem) z její náplně zvlášť odvázaný, tak jako v případě alb jedna až šest.

Andyho rukopis částečně zprůhledněl a paní originalita si vzala neplacenou dovolenou. Ne! Samozřejmě přeháním, pořád se jedná o povedenou nahrávku, která už sice nemá dostatečnou zásobárnu silných atributů, aby vás povalila na zem jako hurikán Katrina, ale není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř. Občas i lehce zanudí, ustrne, nebo přeběhne nesourodý námět, jako na začátku písně Codpieces And Capes. Naštěstí se tu ale pořád najde slušná kupa nápaditosti i jazzových nápadů, kterými pan A. Tillison prošpikovává svoje kompozice, podobně jako kvalitnímu fláku masa dodají na chuti proužky slaniny.

Jako zdařilé se zdají býti (a vezmu to odzadu) závěrečný skoro-instrumentální fusion kus A Spark In The Aether (part two), určitě dvacet minut (americké) suity The Celluloid Road s hitovou částí San Francisco, kde žestě jen praskají, a jistě i hravá vzpomínka na časy "ztracené v Londýně", nazvaná Clearing The Attic.

Bodování: v rámci diskografie to vidím na povedenou trojku, v rámci hudby okolní se ale o žádný "prachsprostý" průměr nejedná.

» ostatní recenze alba Tangent - A Spark In The Aether - The Music That Died Alone: Volume Two
» popis a diskografie skupiny Tangent

Gillan, Ian - Toolbox [Gillan]

Gillan, Ian / Toolbox [Gillan] (1991)

horyna | 4 stars | 20.04.2017

V čínském zvěrokruhu je rok draka považován za nejšťastnější období, v němž dochází k přelomovým událostem. Rok 2017 by se dal, s mírným přeháněním, nazvat rokem Deep Purple. A jelikož je tato parta moje oblíbená, postupně si vybírám některá alba spjata s kapelou nebo jejími interprety k následému prostudování.
Pominu-li Blackmoreovy aktivity, jako nejhodnotnější mi vychází produkce jejich zpěváka - sólové platně Iana Gillana. Na trhu je jich solidní množství na výběr a já dal tentokrát přednost dvojici Naked Thunder a Toolbox. K první z nich jsem vyjádření poskytl minulý rok, Toolbox si vezmu na paškál dnes.

Oproti jen o rok starší předchůdkyni je posun ve výrazu i stylu patrný. Jako by se chtěl mistr Gillan s novým desetiletím nadechnout k novým výšinám a předhodit svým věrným mnohem ostřejší, chci říci metalovější jízdu, prošpikovanou skvostnými melodiemi i znatelně zapamatovatelnými nápady.

Hang Me Out To Dry a titulka Toolbox platí za perfektní, hard rockově šťavnaté pumelice. Do Dirty Dog nasázel Steve Morris velice zajímavá sóla a rock/metalový derivát Candy Horizon fičí jako dnešní ostrý vítr tam za okny. Pomalá Don't Hold Me Back je skvostem desky, stejně jako následující speeďárna Pictures of Hell. Druhá půle si ukrojí malý kousek z originality, ale dramaturgii alba výrazně nenabourá, doposlouchat nahrávky až do jejich konce se vyplatí.

Chce se mi vytáhnout známka nejvyšší, ale materiál není vyrovnaný do latě, a tak čtyřka bude nanejvýš slušivá.

» ostatní recenze alba Gillan, Ian - Toolbox [Gillan]
» popis a diskografie skupiny Gillan, Ian

Deep Purple - Slaves & Masters

Deep Purple / Slaves & Masters (1990)

Martin H | 3 stars | 19.04.2017

Když se zamýšlím nad změnami na postu zpěváka u Deep Purple, vždy di říkám, že po příchodu výrazného hlasu skupina okamžitě vyrukovala s nahrávkou nadprůměrných kvalit. Objeví se Gillan a za chvíli je venku deska In Rock, vystřídá ho Coverdale s Hughesem a ti posluchače nažhaví parádní deskou Burn, znovu se objeví Gillan a na světě je báječná deska Perfect Strangers. A pak přijde Joe Lynn Turner, najednou je všechno jinak a světlo světa spatří nemastné neslané album Slaves & Masters.

Ta deska určitě není úplně špatná, jenom jaksi nesplnila očekávání do ní vkládaná. Úvodní otvírák King of Dreams celkem ujde, má i docela tajemnou atmosféru, ale na druhou stranu je již tady patrné, že se budeme pěvecky držet spíše při zemi. Následující The Cut Runs Deep se snaží být jakýmsi rychlým kvapíkem, avšak svou kolovrátkovitostí mě velice brzy začne unavovat. Mnohem lepší je třetí skladba Fire In The Basement, v níž poprvé beru zpěv páně Turnera na milost a docela si tento svižný kousek s povedenou Ritchieho kytarou užívám.

V pomalejším tempu se nese skladba Truth Hurts, opět pěvecky zdařilá záležitost, akorát mám dojem, jakoby se spíš hodila na alba Rainbow. Blackmore zde předvádí své typické sólo a celkově se jedná o kousek, který neurazí. Závěr už si dokonce užívám. Píseň Breakfast In Bed se mi vždy líbila pro svou skočnou atmosféru a zajímavý riff v refrénu. Po ní následuje sladkobolná balada Love Conquers All, v níž je toho cukrkandlu přespříliš. V té době bylo povinností mít na desce nějaký ten „oplodňováček“, takže se na této vlně svezli i Deep Purple.

Následuje píseň Fortuneteller, v níž zpěvák podává jeden z těch lepších výkonů. Refrén jakoby pocitově odkazoval někam k Perfect Strangers. Osmý kousek Too Much Is Not Enough s dotěrnými fanfárami jako od Europe naštěstí svižně proletí mými oušky a máme tu závěr. Ten obstará skladba Wicked Ways, jedna z těch, které patří mezi ty poslouchatelnější. Blackmore zde vyšívá pro něj typické vyhrávky a píseň letí kupředu jako dobře vystřelený šíp.

Jak tedy zhodnotit desku, od níž se čekalo zahájení nové báječné etapy Deep Purple, leč skutečnost byla jiná? Deska je průměrná a takové je i moje hodnocení – 2.5*.

» ostatní recenze alba Deep Purple - Slaves & Masters
» popis a diskografie skupiny Deep Purple

Deep Purple - In Rock

Deep Purple / In Rock (1970)

horyna | 5 stars | 19.04.2017

V období proposlouchávání se novinkou Deep Purple jsem pocítil touhu připomenout si některé skutečně zásadní dílo od této kapely a bez dlouhého rozmýšlení jsem vybral nahrávku In Rock. Nával dávné živočišné a veskrze životaschopné energie, pramenící z tohoto zásadního počinu jejich hudebně/životní etapy, prvního skutečně ceněného aktiklu z katalogu D. P. a nahrávky tolik znamenající pro další nahlédání na tento žánr, lze silně pociťovat každou vteřinu jejího bytí.

Deska, jejíž obal s vytesanými podobiznami pětice hráčů podle skulptury v Mount Rushmore (který se shodou okolností nalézá i na dvacátém studiovém albu, ovšem s obličeji o 47 let starších, obměněných instrumentalistů) navždy změní koloběh nazírání na hudební žánr zvaný rock.

Předem musím podotknout, že jelikož jsem v době vzniku alba nebyl na světě, natož jakkoliv hudebně zainteresován, nikdy nemohu patřičně docenit přímý vliv tohoto monolitu na okolní vnímání těch, kteří s ním přišli bezprostředně do styku. Prostě byli u toho. Proto ani příval superlativů z mé strany na jeho adresu nedosáhne takové intenzity jako od člověka, spojeného s deskou imaginární pupeční šňůrou (a že tu takových pamětníků máme).

Speed King jsem původně znal jako singl verzi a ta úvodní instrumentální burácení neobsahovala. Na malebný varhaní poklid, který vystřídal běsnící spleť, zjasna naváže a ihned i udeří Blackmoreův mohutný riff, který nás patřičně přitlačí ke zdi. Dravá píseň s instinktem zabijáka si hned zkraje alba vybírá daň ve formě nepřipravených odpadlíků. Bloodsucker s těžkotonážním přívalem Ritchieho kytar a Gillanem, ječícím "no,no,no" patří k nejpřesvědčivějším položkám desky.

O písni Child In Time byly už popsány stohy papíru, to ona (dobře, tak společně se Smoke on the Water) zajistila kapele nesmrtelnost. Pevně věřím, že je to neoposlouchatelná (narozdíl od výše jmenované) a společně se zeppelinovskými Schody do nebe i nejfantastičtější výpravná rocková suita. Flight Of The Rat přivádí opět ostrý start, skladba solidně šlape a Lordovy hammondové výměny, spolupracující s Paiceho divokou hrou, vytváří šílený rej jak o sabatu.

Z trojice Into The Fire, Living Wreck a Hard Lovin' Man mě nejméně baví skladba prostřední (jediná pro mě slabá věc desky), naopak démonické varhany v Hard Lovin' Man a Gillanovy emocemi napružené hlasivky, které si s námi pohrávají jako kočka s myší, vytváří příjemně destruktivní konec desky. Nesmrtelný singlový hit Black Night, umístěný jako bonus na konci alba, je tou nejlepší tečkou za tímto plnokrevným materiálem.

Soudím, že jak Fireball, tak Machine Head ve své podstatě zaznamenaly ještě dokonalejší prácovní náplň těchto rodících se velikánů (jednoho) hudebního směru. Ale tu pravou revoluci zažehl právě In Rock, který si nejen proto nejvyšší známku plně zaslouží.

» ostatní recenze alba Deep Purple - In Rock
» popis a diskografie skupiny Deep Purple

Spock's Beard - Octane

Spock's Beard / Octane (2005)

john l | 5 stars | 19.04.2017

Hudba, kterou vytváří kapela Spock's Beard, je pro mě posvátná. Deska Octane mě přijde taková odstrčená a myslím, že další jen o rok mladší nahrávka je daleko důležitější a variabilnější, ale právě podceňovaná alba typu Octane mám rád. Je na něm všechno, co mám na S. B. rád, jen chybí větší moment překvapení a víc výraznějších skladeb. Nickův vokál je překrásný a práce Alana Morse jedinečná. Ze skladeb vyzvednu temně krásnou věc SHE IS EVERYTHING, veselou CLIMBING UP THAT HIL, spokovinu OF THE BEAUTY OF IT ALL, vlastně je ta deska dobrá celá. Jen začátek mi přijde trošku slabší, ale balada WATCHING THE TIDE na konci emoce pěkně urovnává.

Spokovský benzin si načepuju vždycky tuze rád.

» ostatní recenze alba Spock's Beard - Octane
» popis a diskografie skupiny Spock's Beard

UFO - Mogg / Way ‎– Edge Of The World

UFO / Mogg / Way ‎– Edge Of The World (1997)

jirka 7200 | 5 stars | 18.04.2017

Michael Schenker po natočení alba Walk on Water v roce 1995 UFO opustil, tandem Mogg a Pete Way však nelenil a začal skládat materiál na další desku. Angažovali matadora Aynsley Dunbara - bubeníka, který své kvality předvedl již mimo jiné u J. Mayalla, F. Zappy či Whitesnake a roli kytaristy převzal Američan George Bellas, multiinstrumentalista a skladatel, jež později nahrával desky třeba s Magellan či Ring of Fire. Tehdy však začínajícího umělce dohodila vydávající firma Shrapnel. Tím zabila dvě mouchy jednou ranou – zpěvákovi a baskytaristovi vytrhla trn z paty, neboť ti již nemuseli složitě hledat vhodného kandidáta na tento post a Bellas si vytvořil výbornou selfpromotion kampaň před rockovým publikem. To se hodilo, neboť firma v roce 1997 vydávala jeho první instrumentální album.

Jelikož se Michael Schenker stal spolumajitelem značky UFO, nemohli výše jmenovaní hudebníci hotové písně pod tímto názvem bez jeho účasti vydat. Proto se uskupení pojmenovalo jednoduše Mogg-Way.

Nutno říci, že George Bellas se role sólového kytaristy zhostil dokonale a to do té míry, že Schenkera plně zastoupil a nahradil. Na desce je podepsán překvapivě pod sedmi písněmi. Má sice trochu jiný styl hraní, tehdy odkazující na Y. Malmsteena (což je znát třeba v Gravy Train) nicméně ve většině songů zachovává klasickou atmosféru UFO. Je to axeman každým coulem, v nahrávkách pulzuje jeho kytara každou sekundu ve všemožných variantách, v určitých okamžicích je slyšet ve třech stopách najednou :-) Povedené písně oblékl do bohatě vyšívaného a slušivě moderního heavy kabátu. Někteří ufologové nemohou jeho stylu přijít na chuť, já tyto negativní pocity nesdílím, ba právě naopak. Důležité pro mě je, že jako celek vše působí velmi svěže a povedeně.

Deska je pestrá, najdeme tu balady Save Me From Myself či Spell on You, instrumentálku Totaled, kde Bellas vypouští páru, dvě dřevní hard rockové flákoty podobající se v základu Rolling Stones – House of Pain a It´s a Game, až speedovou jízdu Gravy Train, úvodní temnou středně tempou Change Brings a Change s procítěným zpěvem a ponurými klávesami či těžkotonážní a valivou Fortune Town. CD obsahuje i další cover UFO - tentokrát byla vybrána Mother Mary, kde si zazpíval společně s Moggem i Tony Martin.

Nahrávka vznikla v Sound Temple studiu v Kalifornii, jehož majitelem je James Murphy, kytarista Testament, Cancer či Death. Na desce si vzal na starost zvuk basy, kytar a kláves, částečně se podílel i na výsledném mixu nahrávky. Nutno však podotknout, že zvukových kvalit CD Walk on Water se dosáhnout nepodařilo.

Nechtěl bych tu vyvolávat sáhodlouhé diskuze o tom, zda toto dílo zveřejňovat v profilu UFO či nikoliv. Dle mého názoru to je klasická řadová deska UFO, která vyšla pod jiným názvem jen z právních důvodů. Přesto jsem tento krok s vedením konzultoval.

» ostatní recenze alba UFO - Mogg / Way ‎– Edge Of The World
» popis a diskografie skupiny UFO

Spooky Tooth - Spooky Two

Spooky Tooth / Spooky Two (1969)

horyna | 5 stars | 18.04.2017

O existenci jakýchsi Spooky Tooth jsem donedávna neměl sebemenší tušení. Na jejich stopu mne přivedl kolega Balů, ve spojitosti s kytaristou Foreigner, Mickem Jonesem. Zájem, který jsem v té době (cca před rokem) projevil byl pramalý, až náhoda a energické přehrabování se v konci 60. a začátku 70. let, tedy v době, kdy vznikala "ta nejlepší produkce" a kapely rostly jako houby po dešti, zapříčinily, že jsem v plné míře objevil i tyto velikány.

Krásně vyvedený remaster s boží fotografií na přebalu a kvalitní zvuk plně podtrhly mé očarování, pramenící z této desky. S. T. jsou jiní než jejich souputnící, mají v sobě zdravou neurvalost, drsnost a velkou energetickou hodnotu, znějí variabilně a značně progresivně. V kapele je zakořeněn konec šedesátých let v kapkách psychedelie. Dokáží napsat originální kompozice, které (mně osobně) padly okamžitě na míru. Harrisonův drsný vokál a Wrightův (hughesovský) výškáč k sobě perfekně pasují, nejfantastičtěji pak v energické vzpruze Evil Woman (tu znám jako cover od Quiet Riot, kde druhý vokál zpíval právě Glenn Hughes).

Album jsem si zamiloval celé, tak jak ho pánové zkonstruhovali. Waitin' For The Wind mě drapla okamžitě, refrén je geniální, ovšem z dvojky Feelin' Bad proudí emoce ještě silněji, vokály jsou parádní a akustiky nádherné. Soulová I've Got Enough Heartaches jde ve svém poselství ještě dál a "přečůrá" i podobné atmosférické poklady od Free, nebo Led Zeppelin. O E. W. jsem se už zmínil, pak je tu opratě držící temnota Lost In My Dream a Spooky Tooth se dotýkají nebes.

Melancholicky vyvedená harmonika, krásný kytarový tón a Harrisonův dobyvačný vokál, to je kompozice That Was Only Yesterday, dýchající koncem parního letního dne konce šedesátých let. Better By You, Better Than Me proslavil další známý cover, tentokrát z repertoáru Judas Priest, originál je ovšem daleko zajímavější, vyzrálejší a hlavně mnohem procítěnější. Hangman Hang My Shell On a Tree se loučí s koncem předchozího desetiletí v slzách.

Tak a teď honem na další Spokáče, cítím, že se z nich dá vytřískat mnohem víc a doma tak postavit další výbornou diskografii.

» ostatní recenze alba Spooky Tooth - Spooky Two
» popis a diskografie skupiny Spooky Tooth

UFO - Walk on Water

UFO / Walk on Water (1995)

jirka 7200 | 5 stars | 18.04.2017

Neuvěřitelné. Michael Schenker přišel po 16 letech, zasunul jack do zesilovače, kytaru rozpálil do běla, nahrál nejlepší desku UFO za uplynulých 16 let, poté zabalil kufry a zmizel, aby se za dva roky vrátil a teprve odjel k desce turné. K tomu se sešli a zdatně mu sekundovali ostatní hudebníci z období největší slávy této kapely. To byl opravdu comeback ve velkém stylu !!!

Esence toho nejlepšího z hardrocku made in UFO - ve skladbách nacházím to, co mi chybělo na posledním pro mě poslouchatelném albu s názvem Mechanix: tu živelnost, chemii mezi muzikanty a nadšení ze hry. Naprostými top skladbami jsou pro mě Darker Days a Dreaming of Summer nebo Venus s parádními klávesami.

Produkci desky svěřili UFO starému známému Ronu Nevisonovi a o mastering se postaral slavný Doug Sax, díky němu zní deska naprosto luxusně, dynamicky a vzdušně s minimem komprimace, což již bylo v tomto období nadstandardem. Naměřeno DR11.

Moc nerozumím zařazení coverů Doctor, Doctor a Lights Out. Asi pro nové fandy, kteří původní verze neznali.

» ostatní recenze alba UFO - Walk on Water
» popis a diskografie skupiny UFO

Přihlášení

uživatelské jméno

heslo

Auto-login
» nový uživatel

Progboard Radio

» Pustit radio
» Progboard TV

Kde to vře

Deep Purple / In Rock

bullb
Living Wreck ja hodnotím ako jednu z vynikajúcich na In Rock. Doteraz si pamätám, ako som musel...

Oldfield, Mike / Tubular Bells

bullb
Pod vplyvom názorov na nahrávku v čase vydania som si Bells púšťal často. Dnes mi skôr...

» posledních 20

Naposledy hodnoceno

» posledních 20

Horké album

Top 5 (nejvíce 5 *)

Top 100 (Bayseian av.)

Statistika Progboardu

11325 recenzí
2059 skupin
154616 příspěvků ve fóru
2480 členů

Facebook

Reklama


copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje Internetplus.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000