De De Lind Metaphor Zappa, Dweezil Aum Mezquita Mogwai Sisterhood Of Klangpedal McCartney, Paul Black Sabbath Os Mundi

Články

2013-05-09

Chcem dávať profily na progboard

Predtým, než začnete pridávať nový profil, oznámte to v diskusnom vlákne Nové profily a vyčkajte na (súhlasnú) reakciu moderátorov! Inak môže byť profil odstránený.



Pre nových profilistov by som rád pripomenul niekoľko cenných a nezištných rád, ako na to. Rýchla pomôcka, stačí si preštudovať nasledujúce články a možno to pomôže:



Som encyklopedista, nekecám ...

A ako bonus pridávam aj Progboarďácke pravidlá slušného správania sa

... » celý článek

(23 komentářů)
 
2012-06-10

To je grc! - Písať, či nepísať o hudbe bez falošnej dobromyseľnosti?

Pokiaľ sa hociktoré webové sídlo nerozloží osobnými spormi a nechutnými hádkami, ktoré usvedčujú filmy od Tarantina z prehnanej slušnosti, väčšinou sa dostane k slovu opačný extrém. Áno, reč je o takzvanom diktáte pozitívnosti, ktorá sa, ako správny vírus, bez váhania vydáva zničiť akýkoľvek pokus o komplexný pohľad na vec.

Hm, po tomto vzletne znejúcom úvode, ktorý sa mi časom s príslušným výkladovým slovníkom cudzích slov azda... » celý článek

(12 komentářů)
 
» archiv článků

Naposledy přidané recenze

Bloodrock - Bloodrock 3

Bloodrock / Bloodrock 3 (1971)

Jardo | 4 stars | 10.02.2016

Tretí album Bloodrock nahrala rovnaká zostava, ako jeho predchodcu. Pôjde kapela v jeho šľapajách alebo sa vráti k zvuku z debutu?

Odpoveď na túto otázku môžeme hľadať niekde medzi obomi nahrávkami s miernym príklonom k debutu. Album otvára pomerne razantná Jessica. Whiskey vengeance hovorí jasnou rečou a síce, že temný a poriadny hardrock z debutu je späť. No neplatí to o každej piesni, pretože hneď nasledujúca Song for a brother má mierny sound. Zaujme však atmosférou a striedaním sól gitary a kláves – tie sú perfektné. You gotta roll by zasa mohla byť aj na druhom albume. Jej ozdobou je gitarové sólo pred koncom.

Najdlhšia skladba Breach of lease je jasným vrcholom nahrávky a aj celej tvorby kapely (Melvin laid an egg a Fantastic piece of architecture odpustia). Je tajomná, temná, ale aj poriadne tvrdá – tak, ako to vie Bloodrock. Je tu aj bluesrockové (!) gitarové sólo (čo je mimochodom zaujímavý kontrast a niečo tu fakt nečakané), ktoré je fakt výborné, spev zasa vynikajúci a predovšetkým atmosféra je neskutočná. Famózne! Po nej nasleduje rytmicky príťažlivá Kool-aid-kids so smutnou medzihrou. Určite zaujme aj baladická A certain kind, kde dokonca počuť aj saxofón (!), čo je v hudbe Bloodrock určite novinka. Krátka, akustická America, america je záverečnou bodkou.

Aj tretia nahrávka tejto americkej formácie je veľmi dobre počúvateľná a ešte raz musím vyzdvihnúť masakrálnu Breach of lease, ktorá patrí medzi moje naj skladby vôbec.

» ostatní recenze alba Bloodrock - Bloodrock 3
» popis a diskografie skupiny Bloodrock

Tears For Fears  - Songs from the Big Chair

Tears For Fears / Songs from the Big Chair (1985)

alienshore | 4 stars | 09.02.2016

Osemdesiate roky mali samozrejme svoje neduhy a istým spôsobom sa ukázali aj na druhom albume Tears For Fears s názvom Songs From The Big Chair. Komerčnosť a prílišný dôraz na image sa stal tvrdým pravidlom. Odvádzalo to aj samotných hudobníkov od podstaty veci. Nechali sa neraz nahovoriť na veci, ktoré by dnes už pravdepodobne nespravili. Súvisí to samozrejme aj s produkciou albumov. Na debutovom The Hurting bolo cítiť viac človečenstva. Na Songs From The Big Chair je cítiť pre zmenu viac umelých sladidiel v podobe dôrazu na zvuk syntetizátorov a tvrdého úderu bicích. Expresivita zohráva kľúčovú rolu na tomto albume a aj pre špecifickú príchuť patrí medzi skupinku veľmi zásadných diel 80-tých rokov populárnej hudby.

Songs From The Big Chair je postavený predovšetkým na troch skladbách, ktoré sa stali najväčšími hitmi v kariére Tears For Fears. Shout ako úvod je naozaj výborný, avšak na túto masívnu a pomerne aj ťažkú skladbu si musí človek trochu zvyknúť. Svoj pôvab odhaľuje až postupne. Everybody Wants To Rule The World a Head Over Heels sú veci, na ktoré sa v pop-rocku jednoducho nezabúda. Môžete sa k nim vracať naozaj často a vždy vás dostane do kolien ich dokonalosť. Zvyšok sa dá hodnotiť rôzne. Medzi tie, ktoré mi naozaj imponujú svojou melodikou patrí napr. The Working Hour a popovo-šansónovo-barová I Believe s krásnym spevom Curta Smitha. Je venovaná prekvapivo Robertovi Wayttovi, zakladateľovi prog/jazz-rockových Soft Machine. Pôvodne mala byť určená jemu, nakoniec ju ale nahrali Tears For Fears a na B-strane singlu sa nachádza Wayttov cover Sea Song. Slabším článkom albumu je jednoznačne posledná Listen a taktiež štvrtá hitovka Mothers Talk s tanečným rytmom.

Album tentoraz nemá až tak celkom koncepčný charakter ako predošlý The Hurting. Zamerali sa viac na skladbu, akceptovateľnú pre širšiemu publikum. Aj napriek zopár veciam, ktoré mi nie celkom sedia sa jedná o nadpriemerný počin, už len kvôli niektorým nadčasovým piesňam, ktoré v pop-rocku narobili poriadny rozruch. Roland Orzabal nebol len skvelým spevákom, ale predovšetkým ešte lepším skladateľom. Curt Smith ho pre zmenu prevyšoval v speve citlivejším prejavom aj rozsahom. Vzájomne sa však dopĺňali ako bratia, i keď až také ružové to medzi nimi nebolo. Vďaka albumu Songs From The Big Chair sa stali z Tears For Fears hviezdy pop-rockového neba a nie je celkom od veci si ho občas aj pripomenúť.

» ostatní recenze alba Tears For Fears - Songs from the Big Chair
» popis a diskografie skupiny Tears For Fears

It's A Beautiful Day - It´s A Beautiful Day

It's A Beautiful Day / It´s A Beautiful Day (1969)

angus16 | 5 stars | 09.02.2016

K této kapele jsem se dostal poměrně pozdě. Myslím že to je tak rok zpátky. Brouzdal jsem přes hudební službu Spotify, která streamuje hudbu a narazil jsem na písničku White Bird v jakémsi šedesátkovém výběru. Skladba mě naprosto okouzlila a pohltila svou slunečnou kalifornskou náladou. Velice mi připomínala tvorbu Jefferson Airplane a jelikož Jefferson Airplane patří mezi mé nejoblíbenější kapely okamžitě jsem začal zjišťovat o kapele více informací a jejich debut jsem si velice oblíbil. Několik dní jsem si ho přehrával pořád dokola a nemohl se ho nabažit. Z celého alba na vás sálá kalifornské slunce, léto a svoboda. Proto tohle album velice rád poslouchám při letních procházkách lesem. Musím se přiznat, že album jsem také slyšel pod vlivem LSD a byl to velice silný zážitek. Album na mě působilo v některých částech nesmírně pohádkově velmi mě uklidňovalo. Použití elektrických houslí je velmi kouzelné. Byl jsem opravdu překvapen kolik krásných momentů jsem zde objevil. White Bird, Girl With No Eyes a Time Is jsou pro mě nejsilnější kousky na albu. Nedávno jsem si udělal radost a album jsem sehnal v bazaru na vinylu.
Album doporučuji opravdu každému. Milovníci psychedelické hudby, kteří tuto kapelu neznají budou jistě po prvním poslechu překvapeni. Protože jsem si poslech desky okořenil kouzelným psychedelickým papírkem, který mě provedl všemi kouty alba dal bych nejradši deset hvězd. Málo alb mě v posledních dvou letech uchvátilo tolik jako debut kapely It's a Beautiful Day. Pět hvězd je jasných.

Muzika je osvobození. Výlet do cizích a krásných zemí plných překvapení.

» ostatní recenze alba It's A Beautiful Day - It´s A Beautiful Day
» popis a diskografie skupiny It's A Beautiful Day

Joplin, Janis - Pearl

Joplin, Janis / Pearl (1971)

Martin H | 5 stars | 08.02.2016

Když 4. října 1970 bylo nalezeno mrtvé tělo největší zpěvačky květinové éry, byl to šok. Vždyť před dvěma týdny zemřel kytarista Jimi Hendrix a nyní odešla za lepším v oněch magických sedmadvaceti letech i Janis Joplin. Hudební svět přišel takřka v jednom okamžiku o své dvě nejzářivější hvězdy a pro mnohé to byl důkaz, že šedesátá léta skutečně a neodvratně skončila. Naštěstí jak po Hendrixovi, tak i po Janis zůstala studiová alba a živé nahrávky, které dokazují v plné šíři míru jejích talentu.

Zpěvačka těsně před smrtí pracovala na svém čtvrtém studiovém albu. To vyšlo v lednu 1971 a bylo nazváno velice jednoduše, ale výstižně – Pearl. Janis sama cítila, že nový materiál bude výjimečný a k nahrávání přistupovala jako k nové etapě ve svém hudebním vývoji. Obklopila se novými hudebníky tvořícími skupinu Full Tilt Boogie a společně nahráli písně, z nichž mnohé patří k těm nejsilnějším z celé její tvorby. Zatímco z předchozích desek může mít posluchač mnohdy vtíravý pocit, že zpěvačka je tlačena do poloh, které jí vždy nemusí být úplně vlastní, na posmrtném albu vše plyne naprosto přirozeně, hlas se stává součástí skupiny a jednotlivé hudební nástroje se jej nesnaží přesvědčovat o své nadřazenosti. Dravé momenty se elegantně střídají s něžnými, tklivě procítěnými tóny, při nichž nelze jinak, než si tichounce opakovat, jaká je to krása. Tady se blues střetává s dalším ryze americkým žánrem, s country, aby splynuly v naprosto nový a unikátní styl, který bohužel nebylo dopřáno zpěvačce již dále rozvinout. Nejslyšitelnějším představitelem výše řečeného je píseň Me & Bobby McGee, skladba, jejíž countryový základ je posunut až někam k rockové ostrosti a břitkosti. A pokud chcete píseň, v níž se zpěvačka citově obnaží na úplnou dřeň, poslechněte si nádhernou baladu Cry Baby. Někdy mám dojem, že Janis sedí přímo vedle mě a snaží se vyzpívat ze všech strastí a bolestí, které se v jejím krátkém a intenzivním životě nastřádaly. Ale takových písní vycházejících z bluesového základu je na albu víc, například My Baby nebo Get It While You Can. Největší parádou je však a cappella zpívaná drobnůstka Mercedes Benz, při níž se zpěvačka jednoduše doprovází plácáním dlaní o stůl. Důkaz absolutního hlasového mistrovství, z něhož mi chvílemi běhá mráz po zádech.

Je škoda, že různé jiné závislosti u Janis Joplin zvítězily nad závislostí na hudbě. Určitě by bylo zajímavé sledovat, jakým směrem se bude její hudební kariéra ubírat dále, zda bude opět zářit, nebo zapadne, jako mnozí vzešlí z hudebního podhoubí šedesátých let. A možná je dobře, že to nevíme, protože takhle Janis zůstává v srdcích fanoušků jediná a věčná.

» ostatní recenze alba Joplin, Janis - Pearl
» popis a diskografie skupiny Joplin, Janis

Tears For Fears  - The Hurting

Tears For Fears / The Hurting (1983)

alienshore | 4 stars | 08.02.2016

Tears For Fears sú obvykle braní ako zástupcovia pop-rocku a novej vlny. Je to v podstate aj pravda, no svojim spôsobom trochu čerpajú aj z progresívneho rocku, čo tiež nie je žiadnym tajomstvom. Obviňuje ich z tohto tvrdenia fakt, že tvorili koncepčné albumy a ambicióznosť ich skladieb prevyšovala bežný formát pop-rocku ako takého. Už prvý album The Hurting je nesmierne prepracovaný, či už z hľadiska melodických štruktúr alebo aranžmánov. Jedná sa o dielo s koncepčnou myšlienkou, ktoré pojednáva o citových útrapách v detstve. Roland Orzabal v textoch zhmotnil samého seba a dal tak prvému albumu obrovskú hĺbku. Hudba má temný náboj, no silné melodické cítenie jej dáva rozmer a hlavne nadhľad, ktorý dokáže pochopiť takmer každý za predpokladu, že nie je úplne hluchý.

Hity ako Mad World, Pale Shelter a Change obleteli svet. Predovšetkým Change mi prirástla k srdcu vďaka krásnym rytmickým kreáciám. Sú tu však aj iné zaujímavé skladby. Takými sú napr. do detailu vypracované The Hurting, Memories Fade, Watch Me Bleed a aj skvelý koniec Start Of The Breakdown. Najviac ide do popredia kvalita samotnej melódie a jedinečné hlasy Rolanda Orzabala aj Curta Smitha. Všetky hudobné nástroje sú viac menej v rovnováhe a tento pomer akceptujú klávesy a aj gitary. Pestrosť zvukov sa tiež ráta do celkového pozitívneho dojmu. Dokonca aj produkcia je na svoju dobu mimoriadne kvalitná. Album nepredkladá jednoduchý typ pop-rocku, ale naopak rytmicky aj inštrumentálne ťažšie uchopiteľného, čo núti si ho pripomenúť aj viackrát. O to viac sa však poslucháčovi odmení.

80-té roky opäť dostali do popredia skladbu vo svojej holej podstate a odzvonilo 10-15 minútovým orgiám art-rockových borcov. Taktiež dali možnosť novej generácii vniesť do hudby väčšiu otvorenosť, mladícku energiu a toleranciu voči žánrom. Tears For Fears urobili množstvo skvelej práce počas svojej kariéry, o čom svedčí už hneď prvý počin The Hurting, ktorý svoj punc nestratil ani po rokoch. Možnosť dostali aj iné kapely podobného razenia ako napr. Talk Talk, A Flock Of Seagulls alebo The Fixx. Aj vďaka týmto skupinám a mnohým ďalším je hudba neustálym zdrojom inšpirácie a interakcie medzi ľuďmi.

Hodnotenie: 4,5

» ostatní recenze alba Tears For Fears - The Hurting
» popis a diskografie skupiny Tears For Fears

Baker Gurvitz Army - Baker Gurvitz Army

Baker Gurvitz Army / Baker Gurvitz Army (1974)

alienshore | 2 stars | 08.02.2016

Občas niekedy zájdem do minulosti, no v zásade to nerobím často, keďže z prvej polovice 70-tých rokov je naozaj ťažké vyberať perly alebo "perličky", čo by stáli za zmienku. Väčšina vecí z tohto obdobia znie pre mňa na jedno kopyto. Tentoraz som si ale vybral Baker Gurvitz Army a ich debut, keďže ho poznám veľmi dobre a je pomerne obľúbený medzi rockermi. Nebudem sa zmieňovať o tom, aký významný je bubeník Ginger Baker alebo akí dobrí muzikanti sú bratia Gurvitzovci. To až také dôležité nie je, dôležitá je vždy len samotná hudba.

Na obale sú teda štyria hladní lovci, ktorí sa rozhodli niečo dobré uloviť. Nakoniec ale všetko, čo malo nohy utieklo a vrátili sa domov s prázdnymi rukami. Tento nemiestny sarkazmus by som pretransformoval do podoby – prišli štyria (resp. hlavne traja) muzikanti do štúdia a nevedeli zrazu, čo majú hrať. Presne tak znie debut Baker Gurvitz Army. V danom období môjho dospievania som mal z tejto platne vždy akýsi divný pocit, že títo lovci si uvarili skôr vodu na chlípanie, namiesto poriadneho žrádla. Nevyzretosť materiálu podporujú aj kadejaké inštrumentálne vsuvky, slaboduché spomalené refrény a samoúčelné exhibície.

Help Me je ako úvodná pecka relatívna dobrá, ale kazia ju pomalšie úseky a ten koniec kde stále omieľajú "help me" je naozaj otravný. Ide sa teda na číslo dva a Love Is nám povie ako vyzerá láska v inštrumentálnom podaní – fakt bizarná predstava. Refrén k skladbe Memory Lane znie tak, akoby ho napísali päť minút pred dvanástou. Keď už nevedeli ako ďalej, tak si povedali – čo keby si tam Ginger trochu zabúchal? A veru aj zabúchal a je to nakoniec jediná vec, čo tam za niečo stojí. Inside Of Me patrí medzi najlepšie kúsky, proste blues-rock ako sa patrí. Avšak prichádza "vrchol" v podobe I Wanna Live Again. Tak slizký song o tom ako strašne chcem žiť sa nepočuje každý deň. V podstate nechápem, čo táto pop-gospelová záležitosť tu vlastne robí, keďže pred sebou máme hard-rockový album. Tak a to je koniec prvej strany vinylu.

Otočíme na druhú stranu a pustíme si Mad Jack. Nie je to rozhodne žiaden zázrak. Je to priemerná rocková skladbička s dlhými nudnými sólami. Prekvapí však až na samotnom konci, keď Ginger Baker tam začne čosi kvákať s typickým anglickým prízvukom. Ďalšiu, čisto blues-rockovú inštrumentálku 4 Phil vám zahrá v bare kadejaká kapelka a presne tomu zodpovedá aj jej vyznenie. Paradoxne na jej konci sa začne niečo diať, ale to už chlapci nemali záujem vymýšľať nové veci. Prichádza konečne posledná Since Beginning. Tentoraz je to taká solídna variácia na art-rock a skupinu Yes, i keď až také veľké opisovanie by som od týchto muzikantov nečakal.

Debut Baker Gurvitz Army je niekedy zbytočne preceňovaný opus, ktorý neprináša ani jednu skladbu, ktorá by bola hodná zápisu do zlatého fondu rockovej hudby. Tento status si zaslúži hneď druhý album Elysian Encounter, kde konečne našli samých seba a predviedli hard-rock na vysokej úrovni. Bohužiaľ, je "len" druhým v poradí a tak akési prvé miesto zastáva práve tento emocionálne aj hudobne nevyrovnaný počin. Osem skladieb znie tak, ako by ich nahralo osem rôznych skupín. Pestrosť je skvelá vec, ale toto zaváňa dezorientovanosťou a neistotou, ktorá sa dá pripísať aj syndrómu začínajúcej kapely. Nasledujúce albumy sú našťastie o niečom inom.

Hodnotenie: 2,5

» ostatní recenze alba Baker Gurvitz Army - Baker Gurvitz Army
» popis a diskografie skupiny Baker Gurvitz Army

Bloodrock - Bloodrock 2

Bloodrock / Bloodrock 2 (1971)

Jardo | 4 stars | 07.02.2016

Čo prináša druhý album Bloodrock?

Z personálneho hľadiska: Spievajúci bubeník Jim Rutledge sa vzdal bicích, za ktoré si sadol jediný nováčik - Rick Cobb a venuje sa len spevu. „Nehrajúci člen“ John Nitzinger zložil polovicu piesní nahrávky.

Po hudobnej stránke: nie je to až taký zdrvujúci úder, ako debut a muzikanti stavili viac na melodickú nôtu. To znamená, že album je pre poslucháča prijateľnejší, ako úvodný počin, v porovnaní s ktorým sa tu nachádza viac prívetivých melódií. No zároveň treba dodať, že žiadne slaďáčiky, či cukrovinky tu očakávať nemožno. Jasným príkladom zmeny môže byť trebárs Sable and Pearl, kde platí všetko vyššie spomenuté, ale kde frontman miestami vyvádza, ako utrhnutý z reťaze. Naopak, taká Dier not a lover, by kľudne mohla byť aj na debute. Za (viac než) zmienku stojí aj najdlhšia a tajuplná D. O. A.

Preferujem prvotinu, ale aj tu prítomný melodický hardrock si vypočujem rád. Je to vydarené dielko.


P. S. Ktovie, či by skladateľská absencia Nitzingera vyústila do rovnako tvrdej nahrávky, ako je debut.

» ostatní recenze alba Bloodrock - Bloodrock 2
» popis a diskografie skupiny Bloodrock

Goblin - Suspiria

Goblin / Suspiria (1977)

Snake | 3 stars | 07.02.2016

CD Bella Casa - CASA12BOX /2012/
Box Set, CD 3

Mladá americká primabalerína přijíždí do Německa, aby se v prestižní baletní škole zdokonalila v tanečním umění. Brzy je konfrontována s všudypřítomným nadpozemským zlem a musí bojovat o holý život.

Suspiria je hudbou ke stejnojmennému hororu Daria Argenta a zároveň třetím zářezem v diskografii Goblin. Příběh je to poněkud kostrbatej, ale atmosféra, výtvarná stránka a hudba jsou fajn. Ta spolu s filmem funguje skvěle, ovšem bez pohyblivých obrázků už je to trochu horší. Ale pěkně popořádku :

Album otevírá titulní skladba - Suspiria - která je ústřední melodií filmu a zcela určitě patří k vrcholným okamžikům celého soundtracku. Claudio Simonetti využil netradičního sólového nástroje a právě zvonění Čelesty se zvonkohrou si budu už navždy spojovat s tímto filmem. Jednoduchá a monotóně opakující se melodie doprovázená tlukotem perkusních nástrojů mísí se se strašidelným skuhráním lidského hlasu. (patří Simonettimu, anžto jako jediný z kapely mluvil anglicky) Celé mi to připomíná primitivní šamanský obřad, nebo nějakou zvrácenou ukolébavku. Atmosférický úvod postupně graduje a když stává se téměř nesnesitelným, vynoří se bicí, připojí baskytara a hlavní téma převezme syntezátor. Zní to velmi symfonicky a vpřed žene to precizní rytmika Marangolo / Pignatelli. Po této svižné intenzivní vsuvce se hudba vrátí k původnímu tématu a celá skladba pomalu končí.

Následující kousek Witch se trochu zdráhám označit jako skladbu. Jeho cílem bylo vybudit divákovy emoce a tak je to spíš taková nervydrásající koláž složená z perkusí, lidských výkřiků a nějakých pazvuků, na kterou navazuje ještě sotva třicet vteřin dlouhá Opening To The Sighs. Bez filmu to moc nefunguje a líbit mohlo by se to milovníkům podivností typu Devil´s Triangle od King Crimson.

Podobně je na tom i "hlukovka" Sighs. Dlouhá jízda kamery potemnělou, do červena nasvícenou chodbou doprovázená nervním drnkáním etnických strunných nástrojů a směsicí lidského šepotu, skřeků a zaříkávání nahání strach. Ale jen u sledování bijáku, jinak mě to spíš znervózňuje...

Markos je založena na jednom pořád dokola se opakujícím motivu kláves a art rockové parametry tak splňuje až teprve následující dvojskladba Black Forrest / Blind Concert. Volnější najazzlý úvod kolorovaný saxofonem vygraduje do houpavé pasáže s chrochtající baskytarou a instrumentálními kouzly obou klávesistů.

Původní album končí valčíkem Death Valzer, ale nebyla by to Bella Casa, aby se nevytasila s nějakými těmi bonusy. Je jich pět, ale krom původních skladeb v různých úpravách nepřinášejí nic zásadního.

Deska vyšla v celé řadě zemí a téměř pokaždé s jinou obálkou. Jenom všechny je poshánět by vydalo na slušnou sbírku. Reedice od Bella Casa má obal podle původního vydání od Cinevox - Siluetu tanečnice v typickém baletním postoji, s proříznutým hrdlem a zbrocenou krví spolu s obrovskými bílými nápisy Suspiria a Goblin - a je opravdu efektní.

Řada fanoušků považuje "Suspirii" za masterpiece, ale já bych byl trochu zdrženlivější. Je tu pár skvělých kousků, ale zbytek považuji za průměr, který bez filmu prostě nefunguje. Deska je to dobrá, však nikoliv zásadní a moc často se k ní asi vracet nebudu. Tedy za tři.

-----------------------------------------------

Na rok 2017 je naplánovaný remake, který bude režírovat Luca Guadagnino. Počítám, že Goblin už v něm hrát bohužel nebudou...

» ostatní recenze alba Goblin - Suspiria
» popis a diskografie skupiny Goblin

Dream Theater - The Astonishing

Dream Theater / The Astonishing (2016)

elbunda | 3 stars | 07.02.2016

Bývá zvykem, že když se na něco hodně těším, tak většinou přijde zklamání. Ne jinak tomu je i u The Astonishing, i když........ V globálním měřítku jde stále o nadprůměrnou muziku, ale v rámci tvorby Dream Theater jsem přeci jen čekal trochu víc. Nic proti Manginimu, je to virtuos, ale jeho hra mi přijde strojová, bez emocí, ve srovnám s Portnoyem zní trochu jako automat. Portnoyova lehkost a nadhled mi u nových alb DT bude asi vždy chybět. Veškerou naději jsem tedy vkládal do Petrucciho kytar. A zde opět narazila kosa na kámen, vzhledem k šílené stopáži bych té invence čekal o mnoho větší nálož. Nepovedený temný zvuk celého alba mě také moc netěší.

Dost bylo nadávání, zas tak hrozné to není. Líbí se mi, že je celé dílo rozsekáno na hodně kratších kusů, jakmile mám trochu naposloucháno, tak už si vybírám a nudné kusy vynechávám. V některých dlouhých skladbách na předchozích albech se těžko orientuji, tohle se povedlo. První třetina CD1 je super, některé skladby mi trochu připomínají Yes a až psychedelické vyhrávky staré dobré Gentle Giant. S první baladou ale přicází příšerná nuda, která pokračuje nesmyslně dlouho, na pár světlých výjimek až do konce celého alba. Výborná skladba je A New Beginning, ta má vše, co od DT chci slyšet a konečně si můžu užít Petrucciho nápady. Naopak, co nepřekousnu, je floydovské Brother, Can You Hear Me? Tak vtíravá pompézní melodie mi vyloženě pije krev, obzvlášť v následujících symfonických variacích. Líbí se mi zpěv, Labrie, který mi nikdy moc neseděl, zraje jak víno.

» ostatní recenze alba Dream Theater - The Astonishing
» popis a diskografie skupiny Dream Theater

Neon Rose - Dream of glory and pride

Neon Rose / Dream of glory and pride (1974)

murky | 5 stars | 06.02.2016

Když jsem se poprvé dostal ke kapele Neon Rose musím říct , že jsem chtěl něco ve stylu November.Ale to co se na mě vyřítilo z reproduktorů jsem nečekal.Vymakaná muzika a promyšlené skladby do posledního detailu.Vynikající výkony všech zúčastněných hudebníků.Potom jsem cedlo vzal ke kámošovi , že se musím pochlubit z úlovkem.Při poslechu na večerní hudební seansi z popíjením moravských pokladů,nám spadla čelist až na podlahu.
Kámoš hned řekl , že to je přesně ta muzika , kterou chtěl vždy hrát sám , když byl aktivním muzikantem.
A škoda , že se tak nestalo mohli jsme obdivovat i klenoty z našich luhů a hájů.Vynikající práce obou kytaristů , rytmika šlape a vokály prostě nádhera.Zejména bych vyzdvihnul skladbu A Picture of Me , která se pozvolná rozvíjí a graduje tak , že nechcete aby skončila.Také poslední A Dream of Glory A Pride je majstrštyk.Celé album je pro mně v diskografii těchto švédů jednička a dál už nepřekonané.Podle mně se jedná opravdu o album , které je škoda , že neprosadilo dál.Ale v té době bylo kvality na úkor kvantity hodně a je asi dobře , že ten kdo ho najde učitě ocení jeho nadčasovost.U mně jasně pět hvězd.Dobrou chuť a jak říká angličan a můj kámoš Bedra - heads off.

» ostatní recenze alba Neon Rose - Dream of glory and pride
» popis a diskografie skupiny Neon Rose

Genesis - Abacab

Genesis / Abacab (1981)

Jarouš | 4 stars | 05.02.2016

Cesta od "And Then There Were Three...", přes "Duke" k "Abacab" je cestou od progresivity k jednoduchosti až taneční. Skalní posluchači byli touto proměnou zaskočeni, někdy až znechuceni. Přiznejme si však, že kdyby dnešní komerční rádia (jejichž poslechu se občas nevyhne nikdo), hrála takovouto hudbu, byl by to velký úspěch. "Abacab" mám z této trojice nejradši, protože si již na nic nehraje, změna je jasná, progrock je pryč a zůstala kvalitní komerce.

» ostatní recenze alba Genesis - Abacab
» popis a diskografie skupiny Genesis

Joplin, Janis - I Got Dem Ol' Kozmic Blues Again Mama!

Joplin, Janis / I Got Dem Ol' Kozmic Blues Again Mama! (1969)

Martin H | 4 stars | 05.02.2016

Koncem roku 1968 zpěvačka Janis Joplin opustila skupinu Big Brother and the Holding Company a vydala se vlastní cestou. Neodešla sama. Spolu s ní odešel i kytarista a druhý výrazný hlas Big Brother Sam Andrew. Vzniká doprovodná skupina Kozmic Blues Band, v níž účinkuje i výrazná dechová sekce. Potud by všechno bylo určitě v pořádku. Co však ale v pořádku nebylo, to byla narůstající zpěvaččina závislost na alkoholu a omamných látkách, jež se začala negativně podepisovat na některých koncertních vystoupeních. O tom svědčí i nepodařené vystoupení na Woodstocku v srpnu 1969. O pár týdnů později, v září, vychází album I Got Dem Ol' Kozmic Blues Again Mama!, které mělo být důstojným zahájením zpěvaččiny sólové kariéry.

Jaká je deska, na níž se Janis Joplin konečně představuje sama za sebe? Mám dojem, že energie a syrovost z desky Cheap Thrills jakoby se někam vytratila a výsledný sound spíš připomíná pokus přiblížit se posluchačsky masovějšímu publiku. Především místy až soulové vyznění může vyznívat jako snaha konkurovat produkci vydavatelství Motown. Jindy důraz kladený na dechové nástroje připomíná Blood, Sweat and Tears. Na druhou stranu právě dechy mnohdy ubírají na možné živočišnosti předloženého materiálu, což je patrné zvláště u skladby As Good As You've Been To This World začínající dlouhým a poměrně nudným dechařským intrem. Asi největším hitem celého alba je skladba Try (Just A Little Bit Harder), která ve mně právě vzbuzuje ten pocit, že Janis toužila po uznání i u publika do té doby netušícího, že nějaká hippies scéna vůbec existuje. Samotnou kapitolou je předělávka Bee Gees, píseň To Love Somebody, která je snad ještě sladší než originál a pro mě jasné potvrzení zpěvaččina směřování do komerčnějších vod. Na druhou stranu musím zmínit, že skladby vyrůstající z bluesového základu jako Maybe, One Good Man a Little Girl Blue působí ve výsledku mnohem přesvědčivěji než ostatní písně. Ale je mi jasné, že zpívat ty písně někdo jiný, asi by jejich vyznění bylo diametrálně odlišné.

Ve výsledku se jedná o klidnější desku s několika vynikajícími místy a dosti odlišným zvukem od předchozích nahrávek. Co materiál povyšuje nad průměr, je hlas Janis Joplin. I když musela bojovat se svými démony, kteří ji postupně ničili, pořád dokazovala, že je pěvecky výjimečná.

» ostatní recenze alba Joplin, Janis - I Got Dem Ol' Kozmic Blues Again Mama!
» popis a diskografie skupiny Joplin, Janis

Magnum - Wings of Heaven

Magnum / Wings of Heaven (1988)

EasyRocker | 5 stars | 05.02.2016

Tohle album u mě tvoří s předchozím Vigilante jakýsi vrcholový dvojboj v tvorbě Magnum. Navazuje stylově přesně tam, kde předchozí skvost skončil. Obě patří mezi komerčně nejúspěšnější desky kapely.

No, už nástup v podobě Days of No Trust je nástup hodný králů melodického rocku - krátký úvod, kdy jakoby netušíte, co se bude dít, a pak už to pánové odpálí přímo na solar. Hymna jako zvon, poněkud upomínající mou milovanou Back Street Kid či Vigilante, nic se tady neřeší, nepředstírá a jen se strhávají davy. Už tohle mě nakopne k horečné aktivitě všeho druhu. Wild Swan ukazuje více rockovou, kytarovou polohu Magnum, Clarkin taky opravdu exceluje a nasazuje syrový hardrockový riff, monumentální refrén je typický, pak ale přijde nečekaný, až progresívně vedený zlom do atmosféricky nádherně zasněné části, kde si uvědomuju i instrumentální mistrovství kapely. Klávesový výpravný motiv za doprovodu vypjatého Catleyho je opravdu famózní. Netypická, a přesto geniální věc. Start Talking Love je ovšem další hit, který rozhoupe i hluchého, tohle je silná devíza Magnum a je neskutečné, s jakou lehkostí podobné pumelice sype. One Step Away - klávesové melodické střípky ukazují zase tu progresívnější tvář AOR, kde nesmí chybět typicky monumentální refrén, pak celá věc nabere přece jen rockovější, energičtější podobu s krásným kytarovým sólem. Zase přehršel melodií, ale celé je to inteligentněji vystavěné. It Must Have Been Love je nezaměnitelnou baladou, která po zásluze sklidila hitové ambice. Krásný houpavý klávesový motiv se neodolatelně rozbíhají, kytarové sólo patří už také ke klasickým. Hit jako hrom, ale zase netuctový a neodbytý. Different Worlds - start výrazných zasekávaných kláves se přelije do poctivé rockové skladby, kterou ale z průměru k výšinám vytahuje krásná melodie vpravená v Catleyově hlase. Klasický příklad osmdesátkového monumentálního AOR. Pray for the Day - to je nádherně vyvedená magnumovská melodie, rozvinutá v krásnou skladbu, pohybující se mezi baladickým a dravě rockovým vyzněním. Krásně dynamicky provedená věc, kde si říkám, kam na ty nápady pánové stále chodí. Závěr v podobě Don´t Wake the Lion je na více než desetiminutové ploše asi nejvýraznějším přiblížením k progresívnímu rocku. Nenápadný klávesový úvod s Catleyovou deklamací a postupný růst hlavního motivu - hlavně v první půli si užijete instrumentálních orgií, za které by se nestyděli ani tehdejší Marillion či floydovská Zeď, atmosférických vsuvek s deklamovanými hlasy na pozadí. Ve druhé půli se pak hromaděná energie uvolní, přichází monumentální Catleyův zpěv ve všech podobách a závěr je uvolněním energie a absolutním zrychlením směřuje až do úplného konce. Není to pro každého asi lehký oříšek k rozlousknutí, ale dá se to označit jako mistrovský závěr, i když úplně jiný, než na předchozí desce. Je sympatické, že Magnum se ani na vrcholu osmdesátkové vlny nebáli něčeho podobného. Palec nahoru!

Tohle je tak neuvěřitelný příval adrenalinu, že musím po doposlouchání vždycky na chvíli počkat, než nabudu znovu na cokoli koncentraci. Nejlepší volbou je ale spustit tlačítko play zkrátka znovu. Za pět!!

» ostatní recenze alba Magnum - Wings of Heaven
» popis a diskografie skupiny Magnum

Magnum - Vigilante

Magnum / Vigilante (1986)

EasyRocker | 5 stars | 05.02.2016

Ačkoli nejsem skalním fanouškem 80´s, jsou kapely a interpreti, ve kterých vidím kvalitu a dokonce jsou mými srdečními záležitostmi. Jednou z nich je i sdružení kolem Boba Catleyho a Tonyho Clarkina, zvoucí se Magnum... Právě Vigilante a Wings of Heaven mi tolikrát spravily náladu do sluníčkového úsměvu, že se to snad ani nedá spočítat.


Už rozmáchlý úvod dává tušit, že osmdesátkové pompézní umění Magnum tu dosáhlo vrcholu - kytarový riff je jasný, ale jde ruku v ruce s klávesovými stěnami, které vytvářejí až filmově epický rozměr. Bob Catley zpívá od první vteřiny tak, že vás dokonale vtáhne do děje, a vše korunuje monumentální a patřičně klenutý refrén. Need a Lot of Love - různé názvuky klávesových melodií se propojují a vytváří poměrně temnou náladu, do které vstupuje i naléhavý Catleyův zpěv. Refrén je nádherně exponovaný, skladba má ale dramatičtější a pochmurnější vyznění než úvodní, přesto je krásná a vybroušená. Sometime Love je zde asi nejklasičtějším zástupcem osmdesátek - úsporná bicí linka, taneční klávesy, upozaděné kytary a suverénně podaný hitový refrén. Ve druhé polovině se ale dočkáme i řízného kytarového sóla. Magnum ale uměli i krásné akustické balady, důkazem budiž Midnight (You Won´t Be Sleeping), kde se po křehkém úvodu dostávají ke slovu klávesové stěny až k melodicky nádherné explozi, kde se Catley vydává i z posledního. Typická skladba vhodná pro film, kde by dámy všeho druhu promáčely kapesníky od slz... emoce se hrnou všemi směry a hostující Daniel Bourquin krásně okoření skladbu saxofonem. Red on the Highway je opět více přímočará osmdesátková věcička s odsekávanými klávesovými kily a průbojnými kytarami. Tuhle věc osobně vidím jako nejslabší, nikdy mě neoslovila tak, jako ostatní, ale jde o osobní pocit. Holy Rider začíná dobově vytaženými bicími a matematicky přesně odsekávaným kytarovým motivem a Catley nás dramaticky vedeným hlasem vede nezadržitelně k melodickému vyvrcholení v refrénu. Dá se říci, že jde o podobný model skladby, jako předchozí, má ale dramatické, znovu až filmové přemostění ve středu, pak se zase rozjede poctivý sekaný motiv. Tyhle dvě skladby uprostřed jsem vždycky považoval za nejslabší část desky, kde mě pozornost nějak ochabuje, ale závěr je skutečně famózní. When The World Comes Down je balada v nejlepší tradici Magnum, krásná, křehká, nadýchaná záležitost, kde je Catleyův zpěv opravdu ozdobou. Jedna z nejpůsobivějších pomalých skladeb, které znám. Vigilante je krásně gradovaný rockový nářez se vším všudy, který vás svou energií musí odpálit až na oběžnou dráhu. I když jde o nejdelší skladbu alba, chlapci si tu vyhráli s každým detailem a výrazné sekané klávesové motivy a metalické kytarové jízdy jsou k nezastavení. Catley je doslova všude a jeho hlas zde vévodí. Když už se mi zdá, že tohle nejde překonat, vytáhnou hoši na závěr úplný triumf - Back Street Kid. To, se přiznám, je skladba, která je pro mě prostě osobní srdeční záležitostí. Kdyby měl mít pojem ´hymna´ nějaké synonymum, tak asi tuhle skladbu. Krátký dramatický úvod a pak už neuvěřitelný nástup a uvolnění energie, jeden z nejlepších refrénů, které jsem vůbec kdy slyšel. Nakopává i text o cestě od ničeho až k životě rockové hvězdy. Tohle můžu poslouchat dokola pořád, a stejně mě to neomrzí...


Při poslechu mistrovských desek On a Storyteller´s Night, Vigilante a Wings of Heaven si mnohokrát říkám, že pokud osmdesátky, tak právě takhle. Magnum vždy do své hudby dokázali vpravit velkou porci muzikantství, nebáli se ani progresívních prvků a ty nádherně vyvedené melodie prostě není možno ignorovat. Jejich hudba mě nabíjí ohromnou dávkou energie, že bych vyletěl z kůže. Vypaluju pětku!

» ostatní recenze alba Magnum - Vigilante
» popis a diskografie skupiny Magnum

Bloodrock - Bloodrock

Bloodrock / Bloodrock (1970)

Jardo | 5 stars | 05.02.2016

S Bloodrock som sa zoznámil prostredníctvom Progboardu a hneď, ako som si prečítal recenzie, bolo mi jasné, že by ma to mohlo zaujať, osloviť.

Bloodrock je meno, ako stvorené pre skupinu, produkujúcu takúto hudbu. Hudobníci nám ponúkajú razantný hardrock, ktorý nikoho nenechá na pochybách, že ide o pravú, nefalšovanú verziu tohto žánru, ktorej je akékoľvek pózerstvo a zbytočné, ba až smiešne siláctvo cudzie. Gitaristi do toho režú a sekajú ťažké riffy, klávesák tvorí temnú, záhadnú atmosféru, bubeník poriadne tlčie, basák duní sťa´ gigantický mamut a spevák kričí, reve, no spievať vie. Pozor, bubeník a hlavný spevák je tá istá osoba! Už som tu raz písal, že niekto môže hrať naraz aj na tucet nástrojov, no kombinácia – bubeník a hlavný spevák ma dostane najviac. Rytmika je perfektná a sóla, či už tie gitarové alebo klávesové, sú ďalšími svetlými miestami tejto výbornej nahrávky. Viac hlasové, zborové vokály, ktoré lemujú celý album sú tiež skvelé – napr. Gimmie your head. Vyzdvihnem ešte rezkú a melodickú Castle of thoughts, ťažkú riffovačku Double cross, úžasnú Timepiece, ktorá ukážkovo strieda nálady, pomalú i záhadnú Fantastic piece of architecture a nakoniec poslednú a tiež vrcholnú Melvin laid an egg, brutálny to nárez – znie to, akoby sa spojili (inrockoví) Párpli, (počiatoční) Sabbati a (debutoví) Sir Lord Baltimore so Švajčiarmi z Toad.

Poctivý hardrockový ošiaľ, ktorý majú na svedomí pomerne zdatní muzikanti má u mňa vždy zelenú.

» ostatní recenze alba Bloodrock - Bloodrock
» popis a diskografie skupiny Bloodrock

Přihlášení

uživatelské jméno

heslo

Auto-login
» nový uživatel

Progboard Radio

» Pustit radio
» Progboard TV

Kde to vře

Baker Gurvitz Army / Baker Gurvitz Army

EasyRocker
Jardo: palec nahoru:-) dopsal jsi a domyslel to, co jsem chtěl napsat a vyjádřit...

Baker Gurvitz Army / Baker Gurvitz Army

Jardo
Easyrocker: napísal si to dobre - "počúvam to, čo ma osloví". A týmto sa riadim aj ja,...

» posledních 20

Naposledy hodnoceno

» posledních 20

Horké album

Top 5 (nejvíce 5 *)

Top 100 (Bayseian av.)

Statistika Progboardu

10185 recenzí
1986 skupin
139378 příspěvků ve fóru
2338 členů

Facebook

Reklama


copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje Internetplus.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000