Fläsket Brinner Blue Mammoth 23 Skidoo Subject Esq. Sahara (Subject Esq.) Kadavar Banco del Mutuo Soccorso Yardbirds, The News From Babel Danny Joe Brown Band

Články

2013-05-09

Chcem dávať profily na progboard

Predtým, než začnete pridávať nový profil, oznámte to v diskusnom vlákne Nové profily a vyčkajte na (súhlasnú) reakciu moderátorov! Inak môže byť profil odstránený.



Pre nových profilistov by som rád pripomenul niekoľko cenných a nezištných rád, ako na to. Rýchla pomôcka, stačí si preštudovať nasledujúce články a možno to pomôže:



Som encyklopedista, nekecám ...

A ako bonus pridávam aj Progboarďácke pravidlá slušného správania sa

P.P.S. Inštruktážne video od gunslingera:
Ako pridávať profily na Progboard (youtube)

... » celý článek

(21 komentářů)
 
2012-06-10

To je grc! - Písať, či nepísať o hudbe bez falošnej dobromyseľnosti?

Pokiaľ sa hociktoré webové sídlo nerozloží osobnými spormi a nechutnými hádkami, ktoré usvedčujú filmy od Tarantina z prehnanej slušnosti, väčšinou sa dostane k slovu opačný extrém. Áno, reč je o takzvanom diktáte pozitívnosti, ktorá sa, ako správny vírus, bez váhania vydáva zničiť akýkoľvek pokus o komplexný pohľad na vec.

Hm, po tomto vzletne znejúcom úvode, ktorý sa mi časom s príslušným výkladovým slovníkom cudzích slov azda... » celý článek

(12 komentářů)
 
» archiv článků

Naposledy přidané recenze

Miriodor - Cobra Fakir

Miriodor / Cobra Fakir (2013)

Miloš Novák | 5 stars | 16.04.2014

Myslím,že tato kapela,zraje jako víno. Slyšel jsem ještě další 2 alba,ale tady je slyšet,jak kapela vyzrála. La roue - Perfekt začátek ,je vidět,že muzicírování je baví,nic moc náročná instrumentálka,ale sedí to. Cobra fakir - tak to je takový nenápadný masakr Vaší duše,skladba vypadá naprosto nevinně,ale při druhém,třetím poslechu se Vám pěkně zažere do hlavy.Vynikající aranžmá,kapela nadoraz.Skvělé. RVB7 - Kanadská kapela to do nás pere,hlava ,nehlava a na to ,že hrají jen ve třech,je to porce muziky,až Vás přechází opravdu chci říci HLUCH. Opět tam slyším novátorství,možná,je to tím,že hrají ve třech,ale mají to namixované,jako když hraje celý orchestr.Není to žádná tvrdá nebo jazzrocková hudba,bylo by možné to k tomuto směru přiřadit,ale je to měkčí a spontánnější,možná hodně poslechové,ale jednoduché to určitě není. Paris roubaix - další skladba a na ní navazuje Titan - zatáhnou Vás do nějakého průseru a v další části se Vás pokouší z něj dostat,náročnější,ale melodické,linku to neztrácí,určitá naléhavost na posluchače tam je. Nádhera. Un cas sibérien - dovedu si představit,že jsem v lesích na Sibiři,když to tam rozflákal tunguzský meteorit,takto zní tato kratší skladba. Speed - dating sur Mars - prim klávesové nástroje,což se dalo čekat,dle názvu skladby,opět trochu změna rytmu a závěr skladby je naprosto skvělý,vyrobit takovou temnotu,která se Vám dostane do srdce i do mozku,smekám. Tandem - naprosto famózních pár pomalejších,nádherných akordů a kapela pokračuje v nasazené velmi vysoké laťce. Maringouin - Pěkná náladovka,velice krátká,ale povedená. Space cowboy - to jiná,ostrá kytara,keyboards různá cinkrlátka,vše nalinkováno do nejmenších podrobností.Skvělá skladba.Experiénce - závěr alba a název skladby napovídá,co můžete očekávat,nejnáročnější skladba na albu.Démoni,psychedelie a nápor na duši. Dle mého mínění,kapela dozrála a prot pět hvězd.

» ostatní recenze alba Miriodor - Cobra Fakir
» popis a diskografie skupiny Miriodor

Who, The - A Quick One

Who, The / A Quick One (1966)

Akana | 4 stars | 16.04.2014

V těch požehnaných dobách překotného vývoje se nové impulzy v rockové hudbě objevovaly takřka každý měsíc. Všechno bylo v pohybu a spokojenost s dosaženým hrozila propadem do bezejmenné masy průměru. The Who se ale na svém druhém albu nemínili opakovat a zamířili si to k novým metám. Namísto přímočarého energetického toku, který charakterizoval My Generation, nastal posun k větší hravosti, střídání tváří, členitějším kompozicím.

Budoucí autoři rockových oper právě na albu A Quick One poprvé prozrazují svou inklinaci k "dramatizaci" písničky. Typicky britské komediální prvky se objevují ve skladbách Boris the Spider, Happy Jack (ta vyšla pouze na americké verzi alba, jíž dala i název) a především ve ztřeštěné dechové maškarádě Cobwebs and Strange. Dechové party se objevují i v písních Whiskey Man a See My Way, Townsendova kytara se v Don't Look Away zlehka otře o country, do Moonovy I Need You je zakomponováno mluvené slovo a cemballová koda. Nejsmělejším krokem směrem ke koncepčním opusům je ale závěrečná šestidílná suita A Quick One While He's Away, znamení vzrůstajícího uměleckého sebevědomí kapely. Přísun novot ale vyvažují i přímočařejší kusy jako Run Run Run či So Sad About Us.

Následkem toho je dvojka The Who o něco roztříštěnější než debut, k čemuž přispívá i skutečnost, že autorství písní si netypicky rozdělili všichni členové kapely (britská verze obsahuje ještě jediný cover Heat Wave, pozůstatek fascinace skupiny motownským repertoárem). The Who nový terén ohledávají dychtivě a plni nápadů, ale zatím ještě spíš nárazově, bez myšlenkového a kompozičního svorníku. Skutečně trvalé plody vydá propojení jejich dvou základních předností - živelné energie a epické pompy - až s příští nahrávkou.


Recenze již zveřejněna na xplaylist.cz

» ostatní recenze alba Who, The - A Quick One
» popis a diskografie skupiny Who, The

Buckley, Tim - Tim Buckley

Buckley, Tim / Tim Buckley (1966)

Akana | 4 stars | 16.04.2014

Romanticky vzletný hlas nešťastného cherubína je od prvního tónu středobodem tohoto alba. Jeho vlastník, teprve devatenáctiletý Tim Buckley, ve své pozdější, tragicky krátké kariéře opsal odvážný žánrový oblouk přes jazzové a experimentální výboje až k funku a bluesrocku, ale na debutu zatím jede v relativně konvenčním dobovém folkrocku, kde jeho výjimečný hlasový fond zůstává ve službách tradičnější písňové formy se zpěvnými, klenutými melodiemi. Neznamená to ale, že by instrumentální doprovod byl snadno pominutelnou kulisou. Kytarista Lee Underwood, který pak hrál na všech Buckleyho deskách, už i tady poodhaluje svoje improvizační možnosti a nepřeslechnutelný je i pianista Van Dyke Parks, důležitá persona dekády nejčastěji spojovaná se skupinou Beach Boys.

Buckleyho zpěv přesto zůstává tím dodaleka zářícím majákem, vábivým hlasem Sirény (pro níž jednou složí svojí nejkrásnější píseň) plným pierotského smutku a mladické zasněnosti. V písních, které pro album napsal spolu se svým vysokoškolským spolužákem Larrym Beckettem, slyšíme esenci tehdejší folkové romantiky (včetně trochu nadbytečných smyčcových partů), zároveň ale už i zřetelnou stopu svébytného talentu vymykajícího se žánrovým stereotypům. Budoucí zvukově subtilní a formálně rozvolněné hudební imprese předznamenává třeba skladba Song Slowly Song, křehké balady jsou ale rovnoměrně prokládány svižnějšími hitovkami jako I Can't See You, Aren't You the Girl nebo Song for Janie a asi nejostřeji šlape kapela v závěrečné Understand Your Man, kde lehce bluesově zdrsní i protagonistův hlas.

Dvanáct songů pak dohromady tvoří lehce plynoucí, lahodný ale nepřeslazený celek, který nicméně z Tima Buckleyho udělal hudebního hrdinu spíš pro zasvěcené než pro masy, a písničkář sám se v následujících letech se sympaticky tvrdohlavou komerční nepřizpůsobivostí postaral o to, aby jím i zůstal.


Recenze již zveřejněná na xplaylist.cz

» ostatní recenze alba Buckley, Tim - Tim Buckley
» popis a diskografie skupiny Buckley, Tim

King Crimson - Lizard

King Crimson / Lizard (1970)

Snake | 4 stars | 16.04.2014

King Crimson do třetice a věru, pro nepřipraveného fanouška není to zrovna jednoduché poslouchání. Aspoň v mém případě to napoprvé skončilo naprostým fiaskem a nebyl jsem daleko od toho, poslat cédéčko otevřeným oknem směrem na jihozápad. Chtělo to pauzu a hlavně trpělivost. Pořád mě k té hudbě cosi přitahovalo, ona s každou další ochutnávkou získávala jasnější a pevnější kontury a nakonec všechno to do sebe zapadlo jak puzzle. Není to sice muzika zrovna ke každodenní konzumaci a na poslech musím být pořád ještě vnitřně připravený, odpočinutý a s jasnou myslí, ale o to víc si jej potom užívám.

Circus ( including Entry of the Chameleons ). Hned na úvod tu máme ony typické Crimsonovské hrátky s dynamikou. Rozvážný začátek skladby je opravdu velmi potichu, volume tak logicky otočíte doprava a vzápětí dostanete ránu jak elektrickým proudem. Na dobu svého vzniku jsou tu podivuhodné zvukové efekty a v instrumentální mezihře krásný výstup mellotronu se saxofonem. Frippova akustická kytara je tu poměrně v popředí a ozývá se střídavě z levého i pravého kanálu. Rytmus je nepokojný a složitý a za bicí soupravou excelentní práci odvádí Andy McCulloch.

Druhou v pořadí - Indoor Games - zahajuje unisono vyhrávající dechová sekce. Motiv je to opravdu chytlavý a skladba od samého začátku působí sevřeným a velice přístupným dojmem. No jo, jenže nebyli by to King Crimson, aby hned nato neotočili o 180 stupňů a v instrumentální masáži nebohého posluchače nezasypali kaskádou free jazzových sól.

Jedna podivnůstka končí a další začíná. Happy Family. Přes efekt prohnaný vokál, melodie připomínající dětskou říkanku, disharmonický, v závěru až kakofonický doprovod. Tady King Crimson opravdu nikoho nešetří a cestu vpřed razí si zásadou proč to dělat jednoduše, když jde to i složitě.

Pro běžného konzumenta nejstravitelnějším soustem je tady balada Lady of The Dancing Water. Akustická pohodička. Bohužel si ale také nelze nevšimnout, že Gordon Haskell není zpěvákem zrovna z nejvyjímečnějších...

Vrcholem alba je bezesporu třiadvacet minut dlouhá a ze čtyř hlavních kousků posbíraná skládačka Lizard. V první strofě Prince Rupert Awakes mile překvapí účast Jona Andersona a nejen jeho zásluhou úvod je to vskutku art rockový. Následující Bolero - The Peacock´s Tale je zcela instrumentální a jedním dechem dodávám, že úžasné. Kouzelně krásnou a podmanivou melodii dechových nástrojů, klavíru a mellotronu vystřídá dixieland a před mýma očima defiluje pohřební průvod v samotném srdci New Orleans. Pan nebožtík relaxuje v dřevěné truhle, na svět dívá se z výšky a kolem všechno to tančí v divokém a barevném reji. Nic netrvá věčně a když všechno ztichne, přesouváme se do části třetí - The Battle of The Glass Tears. Nejprve je tu opět neškolený a trochu nejistý vokál Gordona Haskella, ale atmosféra začíná pomalu houstnout a exploduje v poměrně tvrdé a disonantní instrumentální části. Celé je to velice nelibozvučné, navíc setsakra hlučné a člověk tak dostane znovu pořádně zabrat. V samotném závěru zprava doleva prohučí falešná a stále se zrychlující kolotočářská melodie - Big Top - a šlus.

Myslím si, že ve své době byli King Crimson skutečnými performátory. Zněli a hráli jinak, než drtivá většina konkurence a v porovnání s jinými alby s datem narození 1970 byli na míle vpředu. A nejen po stránce interpretační, ale i zvukové. Je skoro neuvěřitelné, jak svěže, moderně a hlavně skvěle deska i po čtyřiačtyřiceti letech zní...Preference každého z nás můžou se lišit, osobně album Lizard stavím mezi debut a In The Wake of Poseidon. S lehkým zaváháním čtyři hvězdičky.

» ostatní recenze alba King Crimson - Lizard
» popis a diskografie skupiny King Crimson

Aksak Maboul - Un Peu De L'Âme Des Bandits

Aksak Maboul / Un Peu De L'Âme Des Bandits (1980)

Miloš Novák | 5 stars | 14.04.2014

Druhé album, je lepší prvotiny.Velice silná skladba na úvod,již naznačuje,v jakém duchu se bude odvíjet celé album. Pěknej mazec hned na úvod,A modern lesson - Catherin září se zpěvem,Cutler dělé divy na bicí a kapela hraje na doraz,skvělý úvod. Palmiers en pots , skladba dvou částí,A - trio nuits d´argentine,B - Tango k tomu není co dodat,tango ,jako hrom tam je. Geistige nacht - není mi jasné,proč používají v názvech skladeb němčinu,francouzštinu,italštinu,možná je to s obsazením skupiny,ale Itala nevidím - velice rozvláčná skladba,avant prog ,trochu roztříštěné,jak to bývá. I viaggi formano la gioventú - tato skladba zahučela na dálný východ,hodně ovlivněno muslimskou muzikou,tak to je skvost na albu,perfektní nápad,hrají,co se do Vás vejde a nepoleví,až do konce skladby,říkám tomu krása nesmírná ikdyž se opakuji. Inoculating rabies - Kdyby tam nebyly dechy,tak je to pěknej trash metal,je to propojené,skvělý nápad. Ce qu´on peut viiw avec un bon microscope - Organizovaná zvukozměť,nedá si vyzdvihnout nějaký nástroj hrají všeci a skvěle.Je tam vše,hlavně hodně ponuré,naléhavé,chvílemi trochu rozplizlé,ale určitě záměr.Instrumentální pecka. Nejdelší skladba na albu a závěr .je naprosto neskutečný.Hodně připomínají Debilé Menthol,z doby jejich největší slávy,ale jsou sví. Bože,to je neskutečné,vrší na Vás neskutečnou hudbu s neotřelými nápady a vy končíte s hubou dokořán.Daleko nejlepší skladba a taky nejdelší na albu,ale geniální. Alluvions - Jasně slyším Cpt.Beefhearta - nevím , jestli byli ovlivněni,ale myslím,že je to jedno,skladba konečně s vokálem,je skvělé.Jak to dopadne,když hudební skupina ,za doby svojí existence vydá bohužel,jen dvě alba,někdy jednička lepší,tady lepší dvojka.Za výkon a taky za vynikající zvuk alba,nápady ,jako hrom ,střídání rytmů a za způsob jednoho z nejlepších nasazení muzikantůdávám pět hvězd.

» ostatní recenze alba Aksak Maboul - Un Peu De L'Âme Des Bandits
» popis a diskografie skupiny Aksak Maboul

Sensational Alex Harvey Band, The - Live

Sensational Alex Harvey Band, The / Live (1975)

vdeck | 3 stars | 14.04.2014

Na úvod musím přiznat dvě věci.

Mám zálibu v live nahrávkách, které považuji za zajímavější, než jsou studiově vypiplané verze. I když samozřejmě uznávám, že řada stěžejních nahrávek historie moderní hudby by bez možností, které nabízí studiové nahrávání, nikdy nevznikla.

A druhá věc, ke které se zde veřejně přiznávám, je skutečnost, že k přehrání některých titulů se dostávám, díky Prog?boardu, až po třiceti i více letech.

Zajímavé je, že některé tituly propast času přestály, jiné mi přinesly těžké zklamání.

K těm, které po letech překvapily a po "novém" poslechu zůstávám stejně nadšený, patří i tehle "živák" SAHB.

Ačkoliv jsem Sensational Alex Harvey Band znal a měl je naposlouchané notičku po notičce, tak při novém poslechu zjišťuji, že mě jejich věci chytají stejně, jako kdysi.

Album "Live" nabízí záznam natočený 24.5.1975 při jediném vystoupení v sále Hammersmith Odeon. Kapela hraje prověřený materiál z prvních třech studiovek a nějaké ty covery. Z nahrávek je slyšet, jak je kapela sehraná. Překvapila mě zvláště souhra rytmiky, jsou vynikající, dopředu to žene hlavně basák Chris Glen.

SAHB měli svůj jedinečný zvuk. Někdo v tom slyší glam-rock, někteří by přísahali na prog-rock... já tam slyším základy pub-rocku. Ale to vůbec není důležité.

Pokud bych měl vyzdvihnout nějaký konkrétní track, tak je to neskutečně "prdeliozní" polčíková předělávka od Toma Jonese "Delilah", která by jistě, v téhle úpravě uspěla na nějaké té vesnické zábavě v 70. letech.

Poctivých 70/100, ale zaokrouhlit na čtyři hvězdy se mi nechce. V Katalogu SAHB jsou i jinačejší skvosty.

» ostatní recenze alba Sensational Alex Harvey Band, The - Live
» popis a diskografie skupiny Sensational Alex Harvey Band, The

Rolling Stones, The - Big Hits (High Tide and Green Grass) [US]

Rolling Stones, The / Big Hits (High Tide and Green Grass) [US] (1966)

Akana | 5 stars | 14.04.2014

První vydavatelská dvouletka Rolling Stones je díky odlišné ediční strategii v Británii a Americe pěkná džungle. Ideálním průvodcem po ní může být právě tato kompilace, která shrnuje to nejdůležitější z formativní éry kapely. Zmatkům ale ještě přítrž nedělá, protože její anlická verze, která vyšla s několikaměsíčním odstupem, má opět jiný tracklist reflektující už i mezitím realizované album Aftermath.

Každopádně jsou ale Big Hits skvělou a poučnou vizitkou a pomyslnou pečetí na výučním listě jedné z nejdůležitějších rockových skupin historie. Z množství coververzí zařazuje jen ty opravdu zásadní (Time Is on My Side, It's All Over Now, Not Fade Away), jinak se logicky soustřeďuje na původní repertoár, který už byl v té době pro Rolling Stones jasnou prioritou. Máme tu rock'n'rollový archetyp, který neznají snad jen v Severní Koreji ((I Can't Get No) Satisfaction), soul poučený u Jamese Browna (Heart of Stone), blues (Good Times, Bad Times) i výrazně melodické balady (Tell Me nebo As Tears Go By proslavená v roce 1964 Marianne Faithfull), čili všechny ingredience krystalizujícího nezaměnitelného rukopisu tandemu Jagger/Richards, a u všech je už originální vklad autorů zcela zřetelný.

Ještě víc to platí o skladbách 19th Nervous Breakdown nebo Get Off of My Cloud, kde už Rolling Stones dopilovali svůj nespoutaný kytarový zvuk typický pro jejich mistrovské opusy z přelomu 60. a 70. let. Výběr je ale stejně dobrý nejen jako didaktická pomůcka při osvětlování kořenů kapely, ale i jednoduše jako sbírka nestárnoucích rockových fláků bez hluchých míst. Pokud se vám nechce shromažďovat (často těžko dostupné) jednotlivé mutace prvních řadovek, Big Hits jsou dostatečnou a výživnou kompenzací.

» ostatní recenze alba Rolling Stones, The - Big Hits (High Tide and Green Grass) [US]
» popis a diskografie skupiny Rolling Stones, The

Fugs, The - The Fugs

Fugs, The / The Fugs (1966)

Akana | 4 stars | 14.04.2014

Jedni ze zakladatelů hudebního undergroundu a lo-fi přístupu, angažovaní pošuci, podvratní živlové věčně s FBI za zadkem, míroví aktivisté, nadšení amatéři, vykutálení rýpalové, to byli (a vlastně se tu stále někde motají) The Fugs, respektive především ústřední duo básnických zvrhlíků Ed Sanders a Tuli Kupferberg, kterým v době největší slávy, tedy ve 2. polovině 60. let sekundoval dlouhodobě bubeník Ken Weaver a krátkodobě přehršel dalších podobně střelených muzikantů. Hudebně vzešli z folku (jejich první desku vydala - zřejmě ne úplně se znalostí věci - americká žánrová centrála Folkways), ale rychle vstřebali i rockové a bluesové podněty a na druhém a zřejmě svém nejlepším albu už to slušně rozjíždějí.

Přestože v čele kapely stojí literáti-provokatéři, pro které má mnohem větší váhu názorová vyhraněnost než muzikantská brilance, jsou The Fugs docela instrumentálně zdatní. Zvuk nahrávky je ovšem nejen na dnešní poměry dost kanální, i když oproti debutu přece jen čitelnější. The Fugs tu ale nebyli od toho aby ohromovali hráčskými finesami, ale aby pořádně hnuli žlučí spořádanému americkému občanovi a jeho vůdcům a ještě si u toho užili kopec srandy. Politická satira, protiválečná agitace (úderná Kill for Peace), sexuální tabu, drogy, vulgarismy, všechno náležitě společensky nekorektní a zabalené do odvázaných bigbítů (Frenzy, Group Grope) či téměř líbezných melodií s folkově rozevlátými vícehlasy. Taková jsou třeba vrcholná čísla I Want to Know či Morning, Morning, kterou před časem nahrál i náš Echt!(stejně jako píseň Wide, Wide River, která je na CD reedici zařazena mezi bonusy). Na druhou stranu se ale v závěru desky pustí i do rozsáhlé kakofonické koláže Virgin Forest, která je spíš jakousi zvukově-slovní performancí.

Blíž než k nastupujícímu naivnímu kytičkaření hippies mají The Fugs k beatnikům, Allenu Ginsbergovi či ještě sarkastičtějšímu Franku Zappovi a snad i proto je v následujících letech komerční úspěch, o který ostatně zřejmě moc nestáli, minul. Zato se stali velmi důležitým kamínkem v dláždění vedoucím k Velvet Underground, PPU, ale i k punku a dodnes dokážou být docela zábavní.

» ostatní recenze alba Fugs, The - The Fugs
» popis a diskografie skupiny Fugs, The

Crippled Black Phoenix - White Light Generator

Crippled Black Phoenix / White Light Generator (2014)

alienshore | 4 stars | 13.04.2014

Crippled Black Phoenix sa po výbornom albume (Mankind) The Crafty Ape opäť rozhodli nadviazať na tradičnejšiu pink-floydovskú tému. Skupina je oproti iným formáciám odkazujúce sa na tvorbu Pink Floyd v niektorých veciach odlišná. Ich hudba mi pripadá emotívnejšia, modernejšia a viac dráždi moje sluchové zmysly. Pomerne často sa mení zostava a neobišlo to ani ich siedmu štúdiovku White Light Generator. Výmena speváka je dosť citlivá záležitosť a výborného Joea Volka nahradil tentoraz frontman švédskeho pôvodu Daniel Änghede, ktorý je členom aj ďalšej kapely Hearts Of Black Science. Justin Graeves však naďalej vedie túto zaujímavú bandu a opäť mu vypomáhajú muzikanti, ktorí sa podieľali aj na o dva roky staršom dvojalbume (Mankind) The Crafty Ape.

Rozdiel medzi Volkom a Änghedeom je vo výraze a obaja ho majú značne odlišný. Volk bol nenahraditeľný v smútočných floydovkých baladách a vedel veľmi vierohodným spôsobom podať skľúčené, melancholické a bolestné emócie. Daniel Änghede pracuje so svojim zastretým hlasovým fondom trochu ináč a preto sú aj skladby prispôsobené jeho výrazu. Páči sa mi, že to stále vedia perfektne zdrsniť gitarami a nehrajú sa zbytočne na chladnokrvných profesorov. Mnohí by nazvali Crippled Black Phoenix totálnou kópiou Pink Floyd, no v žiadnom prípade by som ich nezaradil do nejakého revival bandu. Na to majú dostatok invencie a ich albumy majú zvláštnu pachuť niečoho čo sa dá len ťažko popísať. Rozvíjajú aj naďalej odkaz geniálnej anglickej štvorice, ktorá dala svetu nezabudnuteľné progresívne skvosty. Robia to však po svojom a vyslovene sa vyžívajú v typických pomalších rockových tempách. Vždy v pravý čas prichádzajú husté gitarové a rytmické plochy, ktoré sú pre ich hudbu ako živá voda.

Úvodná vybrnkávačka Sweeper Than You ma hodne udivila svojou ironickou sladkosťou. Keď sa však ozvú nápadité gitary v prvej časti No!, začína byť všetko v najlepšom poriadku. Veľmi dobre odsypáva aj jej druhá a oveľa dlhšia časť. Spestrením pre mňa je energickejšia titulná skladba White Light Generator, kde trochu viac šliapli na rýchlostný pedál. V podstate viac ako hodina muziky sa celkom dobre počúva a má to aj nejaký ucelený koncept. Zvláštne sú tu poňaté niektoré zbory napr. v takej Nothern Comfort. Čím viac ubieha čas, tým ďalej sa poslucháč dostáva k skutočným vrcholom albumu. Tými sú jednoznačne You'll Be Murdered a We Remember You. Pri nich sa dá neskutočne uvoľniť myseľ, pretože majú krásne zvukomalebné plochy a melódie. Je tu viacero odkazov na tvorbu Pink Floyd ako napr. gitarové sóla, bohato klenuté klávesy, psychedelické plochy a sem tam dokonca aj nejaké tie postupy. Ten kto má rád takýto typ hudby bude nadšený dokonalým splynutím časom minulých a súčastnosti. Verím tomu, že takých fanúšikov sa nájde určite dosť.

White Light Generator mal celkom dobrú odozvu vo Veľkej Británii a Nemecku. Vyzerá to tak, že tvrdá práca začala Crippled Black Phoenix prinášať aj úspechy. Osobne im to prajem, pretože ich hudba ma napriek nespornej reminiscencii na Pink Floyd skutočne baví a počúvam ich rád. Spojenie progresívneho rocku 70-tých rokov a post rocku má neobyčajne svieži nádych, a preto to má svojim spôsobom isté čaro. Neprekonalo to síce (Mankind) The Crafty Ape, ale rozhodne si White Light Generator zaslúži opäť pozitívne hodnotenie.

» ostatní recenze alba Crippled Black Phoenix - White Light Generator
» popis a diskografie skupiny Crippled Black Phoenix

Throbbing Gristle - The Second Annual Report

Throbbing Gristle / The Second Annual Report (1977)

Miloš Novák | 4 stars | 13.04.2014

Ke skupině Throbbing Gristle jsem se poprvé dostal asi před deseti lety,když jsem zakoupil album ”Giftgas”,A children´s story by Throbbing Gristle,které v oficielní diskografii není,nahráno 1975 a vydáno 1994 na Dossier records. Pokusím se Vám přiblížit jejich první album,které jsem nedávno zakoupil společně s třetím albem. Industrial introduction - již název skladby napovídá,co můžete očekávatFalešné zvuky syntezátoů,skřípe to vrže to a do toho,spíše mluva nežli zpěv stypickým chraplákem. Slug bait,Live at the I.C.A. London - silná basová linka,zkreslené zvuky syntezátorů,zpovzdálí chvílemi deklamování,opět pěkně strašidelné,chtějí na nás asi navalit všechnu špínu světa.Parádní skladba. Live at Southampton - Tady si velice silně pohráli se syntezátory,různé zvuky cinkání,chrustění a kdesi zezadu opět deklamování,když se zaposloucháte,je to zážitek. Live at Brighton velice rychle navazuje na studiovou Maggot Death - ze začátku kovový zvuk,jestli tlučou do plechu,ale spíše nějaká kouzelná krabička nebo syntezátor. Live at Rat Club,London - Koncerty pravděpodobně musely být děsivé,když na Vás někde v klubu vybalili v malém prostoru tuto strašidelnost,tak se člověk,asi bál jít domů. Live at Southampton - konečně skladbička,která až do konce zůstala neroztříštěna,ale je to spíše vsuvka. - Live at Brighton - jen mluva do mikrofonu a navazuje After cease to exist´ original soundtrack - nejdelší skladba alba,poněkud vybočuje z celé koncepce alba svou umirněností a srozumitelnou linkou,je hodně znát,že je to soundtrack.Určitě jedna z nejlepších skladeb na albu.Vlastním album z r.vydání 2011,kde je ještě bonusový disk s dalšími devíti skladbami a č.8a9,jsou skladby Zyklon B Zombie a United. Proto doplním,jak album vyšlo v původním vydání. Zyklon B Zombie - silně rozostřené syntezátory,hodně zkreslený zpěv a stále se opakující refrén,kvalita zvuku mizerná,možná úmyslně. United - až neočekávaně líbivé,dá se říci písnička,úplně nečekatelné,ale v bookletu jsem se dočetl,že je to singlová str. A , Zyklon B Zombie str.B. Myslím, že tato kapela se svou avantgardní muzikou , své příznivce najde. Velice podrobný profil kapely udělal Zdenek 2512,můžete nahlédnout.Za veliké novátorství ve zvuku a přínos jiného zvuku,na tehdejší dobu silně nadčasové a protože třetí album se mi zdá lepší,dávám čtyři hvězdy.

» ostatní recenze alba Throbbing Gristle - The Second Annual Report
» popis a diskografie skupiny Throbbing Gristle

Unit Wail - Retort

Unit Wail / Retort (2013)

Miloš Novák | 4 stars | 13.04.2014

Na druhém albu podává kapela,ještě lepší výkon,než na jedničce,ani tady se nevymanila z jistého vlivu King Crimson,ovšem nápady vlastní a velice působivé. Kakodeamon - perfektní úvod,syntíky ponurost ala K.C. skvělá basa a bicí. Peregrinato - pěknej mazec.Převládá sol. kytara a basa skvěle doplňuje po celou dobu trvánískladby.Sol.kytara chvílemi zní,jako nástroj J.Mc Laughlina z Mahavishnu orchestra. Tertium Comparationis - začátek hodně opět připomíná KC.ale dále se to rozvíjí dle jiného scénáře,. Concupiscentia Effrenata - jazzová kytara na začátku,dále ovšem podobnost s kytarou R.Frippa. Pumapunku - trochu z jiného soudku,pomalejší skladba,naléhavost,temnota,až bezútěšnost. Numinosity - silný vliv KC. z doby alba Red,ošem zahráno z bravurou,jejich vlastní. Agathodeamon - Konečně se ozývá i trochu zpěv,ale spíše kostelní,hodně silná basová linka,ta ovšem dominuje ve všech skladbách. Coincidentia Oppositorum - opět velice silná podobnost skladbám KC.velice silně se na kapele podepsal jejich vliv,ale je to velká paráda. Fixatio - tak zde dominují hlavně klávesové nástroje a sol.kytara. - Aqua Permanens - na závěr alba,trochu pomalejší začátek,opět velice tajemný podtón precizně nalinkovaná osnova,jsou to Páni muzikanti.Velice důstojný závěr alba.Album má vynikající zvuk,vyšlo na Soleil mutant 42. Dílo je myslím krapet lepší jedničky,ale přidal by jsem půlku hvězdy,jelikož to nejde,dávám čtyři.

» ostatní recenze alba Unit Wail - Retort
» popis a diskografie skupiny Unit Wail

Allman Brothers Band, The - The Allman Brothers Band At Fillmore East

Allman Brothers Band, The / The Allman Brothers Band At Fillmore East (1971)

zdenek2512 | 5 stars | 13.04.2014

Moje první setkání se skupinou Allman Brothers Band bylo právě přes tuto desku. Měl jsem možnost si ji poslechnout u kamaráda na kolejích někdy v roce 1974. Líbil se mi obal, i muzikanti vypadali správně drsně a účast dvou bubeníků byla na tu dobu něco velmi neobvyklého. Carlos Santana měl sice bubeníky tři, ale pouze jednoho hráče na klasickou sestavu a dva na různé percussion, tady se jednalo o dvě klasické soustavy. Když mi desku pustil tak mě to moc nezaujalo, cítil jsem tam velkou přítomnost country a to nebylo to, co jsem v té době poslouchal. Na chuť jsem této kapele přišel až trochu později, když jako znělka kolejního rozhlasu byla použita skladba Jessica z alba Brothers & Sisters, ta skladba se mi zalíbila a chtěl jsem si poslechnout celou desku. S touto deskou jsem vzal na milost i předchozí dílo a nelituji toho. Taky jsem se dozvěděl, že na této desce hraje skupina v původní sestavě včetně Duana Allmana a Berryho Oakleyho, kteří se s ročním odstupem zabili na motocyklu.

Jedná se o koncertní vystoupení v newyorkské hale Fillmore East v červnu 1971, tento datum evokuje koncertní záznam jiné legendy a to Franka Zappu a jeho Mothers, kteří ve stejné hale vystupovali taky v červnu 1971 a vydali záznam na albu Fillmore East June 1971. Na původním vinylu je pouze část koncertu třicetiminutová skladba Mountain Jam vyšla později jako součást alba Eat The Peach. Já jsem si koupil verzi DeLuxe, kde je na dvou CD koncert celý. Na koncertě hraje skupina jak písničky z předchozích dvou alb tak bluesové standardy. Celý koncert je neskutečná jízda a přímo exhibice všech muzikantů, kteří dokazují, jak umí hrát a improvizovat na své nástroje. Když je posloucháte tak si uvědomujete, jaká obrovská škoda bylo úmrtí Duana Allmana a Berryho Oakleyho, co mohla ještě skupina předvést. Po vydání alba Brothers & Sisters mám pocit, že to šlo se skupinou z kopce, jejich desky byly plné americké country, a to se nedalo srovnávat s bluesovými začátky.

Tahle deska koncert je úžasný zážitek, s každou minutou vás štve, že jste tam tenkrát nebyli. Nedá se říct co je vrcholem koncertu, mně se líbí každá skladba, když už bych měl jmenovat tak hned úvod Statesboro Blues a následující Trouble No More. Hodně se mi líbila na druhém albu Idlewild South instrumentální skladba In Memory Of Elizabeth Reed, tady ji hrají nataženou na třináct minut s fantastickou Duanovou slide kytarou. Vůbec nemluvím o jejich hitu z prvního alba Whiping Post, který tady natáhli na dvacet tři minut. Mountain Jam má skoro třicet čtyři minut. Z celé desky cítíte obrovskou chuť hrát a dělat radost lidem, kteří si je přišli poslechnout. Tahle deska se vám nikdy neoposlouchá, muzikanti to blues co hrají i cítí a prožívají, a vy ten smutek i touhu prožíváte s nimi.

Tahle deska je za pět hvězdiček, ale je to zároveň jeden z nejlepších koncertů, který kdy byl zaznamenán na magnetofonový pásek. Kdo máte rádi blues a neznáte tuhle desku tak ji vřele doporučuji.

» ostatní recenze alba Allman Brothers Band, The - The Allman Brothers Band At Fillmore East
» popis a diskografie skupiny Allman Brothers Band, The

Stray - Live in Japan 2013

Stray / Live in Japan 2013 (2014)

hejkal | 4 stars | 12.04.2014

Stray je stará hardrocková kapela, ktorá nikdy nepatrila k tým svetovo obdivovaným, ale to jej nezabránilo nahrať množstvo albumov. V roku 2013 sa prvý raz vypravila do Japonska a záznam z turné vyšiel v roku 2014 na albume Live in Japan 2013. Kapela okolo gitaristu Dela Bromhama sa zredukovala na trio, čo je esenciálny rockový počet od čias Creamu.

Desať skladieb vcelku demokraticky predstavuje „hity“ z prvých albumov a zároveň aj štvoricu skladieb z posledného štúdiového albumu Valhalla. A práve tie otvárajú aj koncertný záznam. Move a mountain, Free at last i Harry Farr ponúkajú niečo medzi hard rockom a 80’s pop metalom, čo však neguje hrubý zvuk, ktorý sa s tým nepára, ako ostatne celá kapela. Najviac sa mi páči posledná menovaná. Ako sa dostanú k slovu staré fláky, pozvoľna narastá minutáž na osem až dvanásť minút, aby sa hráči mohli vyšantiť. Skladby sú vyberané s gustom, Jericho z albumu Suicide úžasne udržuje napätie, ešte aj s írskym dupákom. I believe it je parádna balada zo štvrtého albumu Mudanzas, nikdy som ho nepočul, ale po tejto lajfke zvažujem, že sa na produkciu Stray predsa len pozriem z bližšia (mám len debut a trojku). V After the storm sa spočiatku nezáväzne „džemuje“, frontman vyzýva publikum, aby mu pomohlo si na túto starinku spomenúť, viem si živo predstaviť, ako sa poslucháč v publiku teší na to, až to začne. A naozaj to vypukne a fičí snáď donekonečna. 1600 Pennsylvania Avenue sa vracia k albumu Valhalla, má skvelú melodickú výbavu, ktorú neváha tu baladicky, tam žeravo pretŕčať na obdiv. Suicide načína gitarista, ktorý si zakvíli i zahrá napríklad Hendrixa či Sunshine of your love, masy sú vo vytržení a mňa to baví. Inak je to titulná pecka z druhého rovnomerného albumu, nemá chybu. Bromham sa v booklete zveril, že skladbu Buying time z ôsmeho albumu Hearts of fire (1976) zaradil do programu, pretože ju rád hrá, ale v minulosti ju hrával málokedy. Dobre urobil, v japonskom šate jej to na pódiu pristane. Nuž sa v nej predstaví kapela, basák si zasóluje, frontman vytiahne nejaký robotický efekt, no a bubeník tiež nezaostane pozadu so svojim mláteným sólom. Záver patrí skladbe All in your mind z debutu, klasická uháňačka bez konca zaujala svojho času i Iron Maiden, nuž ju „scoverovali“.

Starci plní energie a ich koncerty prosté súčasných prázdnych efektov ma bavia. Výborný živák nekomplikovaného gitarového hard rocku ma napĺňa nádejou, že ešte možno vidieť naživo aj poctivú rockovú muziku.

» ostatní recenze alba Stray - Live in Japan 2013
» popis a diskografie skupiny Stray

Santana - Santana

Santana / Santana (1969)

hejkal | 5 stars | 12.04.2014

Santana, to bola kapela, ktorej spočiatku nik nemohol nadávať do neoriginálnych.

Skĺbenie juhoamerickej perkusnej sekcie a rázneho rocku definovaného všadeprítomným
Hammondom a gitarou, ktorá si dodnes zachovala punc jedinečnosti, to je to, čo počuť hneď od úvodných tónov skladby Waiting. Koncom 60. rokov sa hľadali všetky cesty, ako sa odlíšiť od ostatných a Carlos Santana natrafil na zlatú baňu. Evil ways je preto jeho typickým prejavom. Pokojnejšie tempo, spevné vokály, do toho návaly rockových klávesov a gitarové meditácie opierajúce sa o bubenícku sekciu nevídaných rozmerov, skrátka, klasika. Podobne sa prezentuje aj Shades of time. Páči sa mi, že latino nevyhráva nad hardrockovým cítením, takže perkusie síce obohacujú zvuk, ale neurčujú smer. Každý ďalší album sa tento pomer prevažuje na stranu prvého menovaného a tým pádom ma aj mimo môj záujem. Predstavenie rytmiky sa odohrá v skladbe Savor a je to rozhodne vydarené predstavenie. Prechod k skladbe Jingo je priam automatický a asi nikoho neprekvapí, že práve tento kúsok je trademarkom ranej santanovskej tvorby. Výrazné perkusie a gitara škrípajúca zubami sťa tiger, ktorému pri love gaziel cvakli zuby naprázdno, čo viac si priať. Najviac sa mi aj tak páči totálny frontálny hardrockový útok Persuasion. Rolie nasadí svoj chripľavý hlas a už to ide! Ospalá bluesová balada Treat je podkreslená klavírom, napokon sa rozbehne do typicky santanovského inštrumentálneho besnenia. Je to jeden z tých gitaristov, ktorých človek spozná po sluchu, nemusí pátrať v booklete, kto tam vlastne udiera do strún. Tieto časy sú už, zdá sa, dávno preč. You just don’t care sa vrhá do náruče posadenej hardrockovice, ide logicky o ďalší vrchol albumu. Podobne ako záverečná mela Soul sacrifice, ktorá ponúkne aj rezké bubenícke sólo.

Pretože vlastním 2 CD edíciu od Sony z roku 2004, môžem si vypočuť rôzne štúdiové nahrávky a nedorobky, ktoré sa zachovali z nahrávaní, z ktorých vyniká Fried neckbones. Zlovestná rocková jazda, aké je radosť počúvať.

Plus je tu záznam koncertného vystúpenia z Woodstocku, čo je Santana na vrchole svojej živočíšnosti!

Najlepší štúdiový album od zoskupenia Santana je debut.

» ostatní recenze alba Santana - Santana
» popis a diskografie skupiny Santana

Zappa, Frank - The Best Band You Never Heard In Your Life

Zappa, Frank / The Best Band You Never Heard In Your Life (1991)

vdeck | 4 stars | 12.04.2014

V první polovině roku 1988 doplnil FZ koncertní kapelu o hráče na dechove nástroje a brázdil s ní po východním pobřeží USA a Evropě. Tehdy asi nikdo netušil, že to je Fanoušovo poslední turné s kapelou.

Výsledkem turné bylo vydání koncertního záznamu pod názvem "Broadway The Hard Way" a o tři roky později došlo k vydání zbývajícího materiálu, jenž byl na šňůře '88 hrán - komplet "Make A Jazz Noise Here" a "The Best Band You Never Heard in Your Life".

Pojďme si tedy poslechnout, co z koncertních záznamů "ukuchtili" ve studiu UMRK (pozn. název FZ studia se dá volně přeložit jako Laboratoř pro výzkum bábovek) k vydání pod tak slibným názvem.

FZ a kapela hrají ve skvělé formě a na repertoáru mají několik coverů, ale především starší čísla z dob Mothers a z FZ tvorby v 70. letech. Skladby jsou přearanžovány pro využití dechařů a řada z nich má i přepracované texty. FZ tím reagoval na aktuální dění v USA.

FZ tehdy zaujal skandál "pánbíčkáře" Jimmy Swaggarta, který navštěvoval pokoj #7 v neworleanském motelu Travel-Inn a společně s jinými "sponzory" využíval escortních služeb luxusní štětky jménem Debra Murphee.

FZ téma natolik zaujalo, že uprostřed skladby "Torture Never Stops" zahraje dávnou "Lonesome Cowboy Burt", která se poprvé objevila na hudebním soundtracku "200 Motels". Verze na koncertní šňůře '88 se ale věnuje právě kazateli Swaggartovi a utahuje si m.j. z jeho "slavného" veřejného pokusu o vysvětlení návštěv na pokoji #7, který Swaggart uvedl frází "I Have Sinned". FZ vykoupe pokrytce Swaggarta i v dalších přepracovánkách "More Trouble Everyday" a pikantním "Penguin In Bondage".

FZ na albu nabízí interesantní reggae verzi cashovské "Ring of Fire" o které FZ tvrdí, že se ji naučili před vystoupením poté, co v hotelu potkali Johnnyho Cashe a ten jim slíbil, že si přijde s FZ skladbu zazpívat. Johnny ale "nedorazil" a FZ to omlouvá tím, že mu to nedovolila jeho žena... 8-P

A když je kapela v ráži tak "šoupne" i další reggae v podobě LedZepp nedotknutelné krávy "Stairway to Heaven" a okoření to zpomaleným hendrixovským "Purple Haze", creamovskou klasikou "Sunshine of Your Love", ravelovským "Bolero", tématem z Kmotra...

Jako startovací album se potencionálním fanouškům a zájemcům o tvorbu FZ doporučuje album "Sheik Yerbouti". Já bych s klidným svědomím nabídl právě tento mnou recenzovaný titul. Je zde k poslechu vše, co FZ světu nabídl a proč je tak nesmrtelný.

Stále více si uvědomuji, jak mi FZ, a jeho vnímání světa a života, chybí. Jsem nadšený, že rodina udržuje FZ odkaz a pravidelně nabízí fanouškům laskominy z jeho bohatého archívu.

Normálně bych dal za PĚT, ale nemám potřebu dláždit Prog?board chodníkem ze samých hvězd.

Poctivé čtyři a půl, ale z výše uvedeného důvodu zaokrouhluji dolu..

» ostatní recenze alba Zappa, Frank - The Best Band You Never Heard In Your Life
» popis a diskografie skupiny Zappa, Frank

Přihlášení

uživatelské jméno

heslo

Auto-login
» nový uživatel

Progboard Radio

» Pustit radio

Kde to vře

King Crimson / Lizard

Snake
Děkuji za zpětnou vazbu. V budoucnu chtěl bych připojit několik vět i k následujícímu albu...

Miriodor / Cobra Fakir

Mayak
...pridávam sa, díky za recenziu, MIRIODOR je extraliga avant/progu a album si zaslúži...

» posledních 20

Naposledy hodnoceno

» posledních 20

Horké album

Top 5 (nejvíce 5 *)

Top 100 (Bayseian av.)

Statistika Progboardu

9434 recenzí
1719 skupin
114930 příspěvků ve fóru
2104 členů

Facebook

Reklama


copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje Internetplus.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000