Alcest Cairo Nosound Xibalba Sadler, Michael Schelinger, Jiří Zoo Tomorrow Parzivals Eye Graveyard

Články

2013-05-09

Chcem dávať profily na progboard

Predtým, než začnete pridávať nový profil, oznámte to v diskusnom vlákne Nové profily a vyčkajte na (súhlasnú) reakciu moderátorov! Inak môže byť profil odstránený.



Pre nových profilistov by som rád pripomenul niekoľko cenných a nezištných rád, ako na to. Rýchla pomôcka, stačí si preštudovať nasledujúce články a možno to pomôže:



Som encyklopedista, nekecám ...

A ako bonus pridávam aj Progboarďácke pravidlá slušného správania sa

... » celý článek

(23 komentářů)
 
2012-06-10

To je grc! - Písať, či nepísať o hudbe bez falošnej dobromyseľnosti?

Pokiaľ sa hociktoré webové sídlo nerozloží osobnými spormi a nechutnými hádkami, ktoré usvedčujú filmy od Tarantina z prehnanej slušnosti, väčšinou sa dostane k slovu opačný extrém. Áno, reč je o takzvanom diktáte pozitívnosti, ktorá sa, ako správny vírus, bez váhania vydáva zničiť akýkoľvek pokus o komplexný pohľad na vec.

Hm, po tomto vzletne znejúcom úvode, ktorý sa mi časom s príslušným výkladovým slovníkom cudzích slov azda... » celý článek

(12 komentářů)
 
» archiv článků

Naposledy přidané recenze

Flower Kings, The - Flower Power

Flower Kings, The / Flower Power (1998)

Adam6 | 3 stars | 28.09.2016

The Flower Kings sa v poradí štvrtým albumom - Flower Power, pustili do menšieho rizika. Vydali totiž druhé dvoj-cédečko v tak krátkom čase po vydaní Stardust We Are. Takže znova viac ako 2 hodiny hudby. Na jednej strane chápem ich zámer - ak máte v rukáve kopec nápadov,
prečo ich neukázať svetu. No otázka znie, či im ten risk vyšiel. Moja odpoveď ? Aj áno, aj nie. Flower Power nie je zlý album, a áno obsahuje veľa dobrých hudobných momentov. No myslím si, že to páni tou stopážou prehnali. Na rozdiel od predošlého albumu.

To sa paradoxne netýka hneď prvej skladby, hodinovej Garden Of Dreams. Je v nej všetko čo od F.K. očakávam. Vynikajúce progresívne momenty, veľa zvratov, pekné
pokojnejšie pasáže a vždy dobrý Ronnie. Nenudí ma ani jedna časť celej skladby. Ak by som mal vymenovať obľúbené časti tak by to boli:

Attack Of The Monster Briefcase
Garden of Dreams
Don't Let The d'Evil In
There's No Such Night
Dungeon Of The Deep
Indian Summer
Shadowland
The Final Deal
A úplne najväčšie mrazenie na chrbte mám pri gitarovom sóle z All You Can Save. Túto skladbu radím veľmi vysoko v rámci celej tvorby F.K.

Ale predstava, že po hodinke Garden Of Dreams čaká poslucháča ešte viac ako hodina hudby, nie najhoršej hudby ale predsa... Prečo ? Prečo nevydali páni len jedno CD zahŕňajúce Garden Of Dreams, Deaf Numb And Blind a k tomu ešte nejaké kratšie piesenky ? Mohol to byť ďalší vynikajúci album. Takto však aj po veľa pokusoch stáleho počúvania (aj ako samostatné cédečka) sa mi prosto druhé CD už nevie zapáčiť. Ako som už spomínal, nájdu sa aj na ňom dobré skladby. Napríklad už spomínaná Deaf Numb And Blind (taká typická Flower Kingovka, jej naozaj nemám čo vytknúť), Power Of Kidness (má zaujímavú - až Vianočnú atmosféru, aspoň si to myslím) a Magic Pie (prvý významný
moment Hassa Froberga pri ktorom som spozornel). Ale v konečnom dôsledku mi druhé CD príde trošku
zbytočné.

Na záver však dodávam, že aj keď mne osobne Flower Power veľmi nesadol, stále je to kvalitná porcia hudby. Pánom ani zďaleka nedochádzajú nápady, no mohli si nejaké ušetriť na neskôr. Takto toho „vybalili“ na mňa priveľa. Neodpustím si ale povedať jednu vec: Tento album má v istom ohľade aj trocha smoly. Je obklopený veľmi silnými albumami z oboch strán. Nasleduje po troch vynikajúcich
albumoch, a to ešte nespomínam tri albumy, ktoré nasledujú po ňom. Z tohto uhla pohľadu
sa mi Flower Power zdá byť miernym sklamaním.

Takto to bude „len“ silných 3,5 boda. Tentoraz však zaokrúhlene nadol.

» ostatní recenze alba Flower Kings, The - Flower Power
» popis a diskografie skupiny Flower Kings, The

Muse - Drones

Muse / Drones (2015)

zdenek3 | 4 stars | 28.09.2016

Muse----, byla to pro mne, až do nedávna, jedna z milionu kytarovek (moderních kytarových kapel, hrající kde co), která šla zcela mimo mne.Jen název jsem znal.
Na TV a videoklipy se nedívám, rádio neposlouchám, do hospody nechodím, takže se mne tato kapela, jako mnoho jiných zpěváků a kapel hrajících všude a ze všeho a kde co, vesele vyhýbala.

Není to tak dlouho, co jsem čistě náhodou po ránu zavítal do apartmá mé manželky, která měla cosi puštěno na TV ( něco jako Snídaně s Novou či co?) a najednou se z obrazovky vyhrnula a z reproduktorů vyvalila, hřmotná hudba nějakých tří mladíků. Byli to Muse a jejich Psycho.
Koukal a poslouchal jsem opravdu s otevřenou hubou až do konce. Něco podobného v dnešní době unylých kytarovek, sladkých nicneříkajích songů, hiphopu a Byoncé a já nevím čeho všeho, to bylo jako bych se vrátil do 70 let. Jen trochu v moderním stylu.

Srovnávat jejich (Muse) podobnost s Queen, či U2 je asi v určitých okamžicích oprávněné. Mně občas při tvrdých skladbách trochu ještě připoměli i F.N.More. Ale kde dnes není slyšet určitá podobnost s tím či oním, při tom kvantu skvělé rockové muziky.

No mrzí mně kvalita nahrávek Muse. DR pohybující v rozmezí 4-7 je dost ubohá. Je to přeřvané a bohužel na úkor kvalitního poslechu.
Sehnal jsem si jejich japonská vydání, v domnění, že to bude o dost lepší. Bohužel, jako dnes většina věcí žije z podstaty, japan není co býval. Rozdíl je nepatrný proti klasickému vydání, pokud vůbec nějaký.

Ale Muse jsou na všech vydaných CD dost dobří a jsou tam mnohdy opravdu výborné skladby, nejen na tomto Drones.
Použiji slovní spojení mé vnučky, nyní přenesené na hodnocení tvorby Muse.

"Mé znalosti (této kapely)jsou zatím v tomto směru určitým způsobem omezené, takže mi neumožňují kvalitní hodnocení jejich celé tvorby." :)))))

4****

» ostatní recenze alba Muse - Drones
» popis a diskografie skupiny Muse

Return To Forever - Light As A Feather

Return To Forever / Light As A Feather (1972)

bullb | 4 stars | 28.09.2016

Album nahrané prakticky v tom istom obsadení ako prechádzajúce, ktoré je prvotinou zoskupenia okolo Chicka Coreu. Hovorí sa, že nikdy nevstúpiš dvakrát do tej istej rieky. V tomto prípade to prekvapivo platí. Samotný názov platne poslucháča „naláka“ na pohodovú, pokojnú a skoro romantickú atmosféru. Logicky aj poslucháč poznajúc jedničku Return to Forever by v Light as a Feather očákaval pokračovanie...

Nestalo sa. S výnimkou Children’s Song, ktorá je detská so všetkými atribútmi, je v ostatných skladbách viac latino prvkov, viac plnokrvného jazzu. Všetky skladby mimo vyššie uvedenej sú zahrané s úžasným jazzovým nasadením. Už to nie sú pokojné vody, už je to živel. Neviem, prečo sa chlapci rozhodli nás poctiť toľkou dávkou vynikajúcej hry na jednotlivých nástrojoch, vrátane spevu.

Našťastie my to už vieme. Chceli sa s nami rozlúčiť. Veď ďalšia platňa je Hymn of the Seventh Galaxy, a to je míľnik, ktorý je neprehliadnuteľný! To však až nabudúce.

» ostatní recenze alba Return To Forever - Light As A Feather
» popis a diskografie skupiny Return To Forever

Prúdy - Zvoňte, zvonky

Prúdy / Zvoňte, zvonky (1969)

lover-of-music | 5 stars | 28.09.2016

Další slovenský hudební poklad, který jsem objevil ještě dříve než jedinečné Konvergencie. Toto album se stalo mým obrovským letním hitem a od té doby snad neexistuje den, kdy bych si z něho nepustil aspoň tři písně.

Na desce je každá skladba jedinečná, ale přece bych některé vyzdvihl ještě výš. Třeba hned titulní skladbu Zvonky, Zvoňte. Tu jsem si hned zamiloval a skoro každou chvíli mi zní v hlavě. Balada O Smutnom Jánovi je neuvěřitelně silná věc. Běhá mi mráz po zádech v části "smiech je praskot suchých konárov, to vie i Ján" Chudák se nejspíš oběsil. Poď So Mnou má zase skvělé protijízdy. Chvílemi je skoro hard rocková, chvílemi zase něžná. Možno je zase taková optimistická lidovka. S Rukami Vo Vreckách je další silná skladba.

Pokud by jste se mě zeptali, které slovenské album je nejlepší, jedná-li se o Zvoňte, Zvonky nebo Konvergencie, tak vám odpovím jednoduše. Já fakt nevím.

» ostatní recenze alba Prúdy - Zvoňte, zvonky
» popis a diskografie skupiny Prúdy

Porcupine Tree - Signify

Porcupine Tree / Signify (1996)

john l | 5 stars | 27.09.2016

Signify dohrálo a způsobilo mě nemalé hudební překvapení. Na to, že desku znám docela dlouho a její sílu jsem načerpával postupně, nebylo to rychlé očarování jako třeba v případě Stupid Dream, Lightbulb... nebo Fear... jsem hodně omámený. Pořád se schovávala za těma ostatníma, které ji častokrát převyšovali, sice jsem chápal její revoluční rozměr, ale jelikož mám v oblibě spíš písničkovější tvář kapely tady jsem byl skeptičtější.
Nevím jak se to přesně stalo, ale momentálně si mě nahrávka podmanila nečekanou silou a osobitě zvláštní aurou tajemna i nostalgie.
Tohle byl čistý a nečekaný direct ze kterýho se pomalu vzpamatovávám. Dokonale smontovaná psychedelie, metalový elementy a progresivní rock, přemalovnej svým decentním přístupem charakteristickým právě pro P.C. a zaobalenej dokonalým soundem položeným na oltář nefalšované hráčské kreativity. A to jsem si myslel, že z toho co ve sbírce mám, mě už nic nemůže dostatečně překvapit, ale jak řekl Spejbl, pak že zmílená neplatí:)

Halucinogení vesmírná bomba Bornlivedie a instrumentálka Signify to všechno odstartujou krutě podmanivou režií s pěkně tepajícím Ch. Maitlandem.
The sleep of no dreaming je překrásná, pomalu se s ní pohupuje na větvi utkané z mařeny. Kaťoučká velice sugestivní monstr-modlitba Pagan a je tu stěžejní kus Waiting Phase one s Wilsonovskýma španělama, Barieriho sampl-revolučními zvuky a hlavně neopakovatelnou zádumčivou atmosférou. Ambientní dvojka a pak už destruktivní náboženská skladba Sever, další známka geniality svého stvořitele. Idiot prayer je pěkně vydrážděná techno šílenost s programovatelnými sequencery, která se rozjede jako splašená kobyla. Porce melodií dorazí s líbezňoučkou Every home isw ired, aby Intermediate Jesus zahrozila na temnou a vzdorovitou notu. A aby těch modliteb nebylo málo, tentokrát se uchýlím do ústraní a jen tiše medituju při Light mass prayers a co se stran víry týče, i v poslední Dark matter je cítit vnitřní pnutí orámované dějinými událostmi spjatými s vírou.

Škoda konce mé milované kapely, sláva PORCUPINE TREE.



» ostatní recenze alba Porcupine Tree - Signify
» popis a diskografie skupiny Porcupine Tree

Jethro Tull - Heavy Horses

Jethro Tull / Heavy Horses (1978)

kamila | 5 stars | 27.09.2016

Za všechno dobrý můžou těžký(tažní) koně :) , aneb jak jsem ke štěstí zvaném Jethro Tull přišla. Je to tak, vlastně hlavně díky těžkým koním, jsem začala pošilhávat po další muzice od této kapely. Do té doby jsem znala Aqualung a Thick as a Brick, pak přišely Heavy..., dlouho nic a naráz obrovská touha začít mnohem důkladněj poznávat tuto kapelu. Prostě tohle album mě tenkrát nadobro přivedlo na jejich cestu a dodnes pomalými kroky zkouším, sbírám, poslouchám, obdivuju a hlavně se jich nemůžu nabažit. Diskografie je dost velká a kvalitní (v 70tých snad bez černého petra, teda neznám ještě všechna, třeba do War Child se mě nějak nechce, ale láká mě i Passion Play) a tak čas ukáže co všechno z ní postupně vlastně sesbírám. Teď mě zaujala léta devadesátá a tak zkusím i něco odtamtud, ale zpěk ke koníkům.

...And The Mouse Police Never Sleeps a Acres Wild, se snad fanouškovi kapely nemůžou nelíbit, španělky duní do vesnických dálav staré dobré Anglie a Ianův hlas je pěkně naléhavý a ostrý, flétna si s náma pohrává, stejně jako basa Johna Glascocka, nádhera. No Lullaby mi vždy přišla přetěžkaná až depresivní, je to ale částečný omyl, není jen tak zkočná a lidová jako předchozí repertoár. Moths obrací pozornost zpátky, až do časů, kdy po lesích běhala družině Robina Hooda. Má překrásnou melodii, jak kytarovou, tak flétnovou, o vokální lince škoda vyprávět, to se musí slyšet, je to taková albová parádnice. Journeyman vyznívá dost progresivně, opět skvělá basa i hodně zajímavý klávesový zvuky. Maškarní rej a veselí na středověkém panství lorda Famfulína, taková je melodicky rozverná a instrumentálně mega bohatá Rover. One Brown Mouse, asociace skotské dálavy a simultánní představy v folkrockovém duchu. Napětím napěchovaný titulní track Heavy Horses nahrávku korunuje, jde o velice sugestivní artově vybudovanou skladbu, se silnou a zapamatovatelnou hlavní melodií, které předchází dojemné piánové sloky. Svůdná Weathercock album ukončí. Na remasteru mám ještě dva hodně dobré bonusy.

Co mě na nahrávce taky přitahuje, je její dokonalý a dynamický zvuk a čitelný folkový záměr, ne nepodobný předešlým písním z lesa, na které koně jakoby navazujou, ale snaha posunout se dál a odlišit je tu přeci jen patrná.

» ostatní recenze alba Jethro Tull - Heavy Horses
» popis a diskografie skupiny Jethro Tull

Fates Warning - Inside Out

Fates Warning / Inside Out (1994)

horyna | 5 stars | 27.09.2016

Časopisu Spark archaické doby vděčím za mnohá hudební procitnutí a spoustu skvělých nahrávek, jež jsem si s dokladovanými recenzemi (články) opatřil. Píše se rok 1994 a na béžové hlavní stránce se nachází američtí Obituari (jestli si to tedy vybavuji správně) a mezi recenzemi se v pravém dolním rohu, nebo to byl levý horní (těžko po více jak 20 letech říci) :-) krčí recenze (jinde i rozhovor) na zrovna aktuální desku amerických progresivistů Fates Warning a mne po jejím přečtení přepadá ona náhlá touha, tento obelisk slyšet a snad i vlastnit. Sny postupně přecházejí ve skutečnost a cd se už nějakou dobu vyhřívá v mém přehrávači. Tato dnes už historická událost, má zasluhu na objevení oné kapely a její zařazení na přední příčky v tomto hudebním sektoru.
Dnes s nadhledem můžu tento monolit bez skrupulí zařadit za nesmrtelného předchůdce Parallels, jež na něj navazuje, ale nemá patřičné atributy ho zkolit. Někdo může říci, že pánové pouze recyklují nápady použité v minulosti, osobně bych to takhle neviděl, snaží se rozvíjet progresivní myšlenky, jdou na to trochu oklikou a jinými prostředky, přeci jen uplynuly tři dlouhé roky a hudební svět té doby utíkal mílovými kroky a tak i F. W. opatřili tuto nahrávku více syrovým a chladivým krunýřem, oproti Parallels více nepřístupným a mám za to, že Bill Metoyer nebyl úplně tou nejsprávnější volbou za producentským stolem. Terry Brown by myslím z kapely vymáčkl více entuziasmu, ale to už je vedlejší, ono se něco působivějšího přihodí přec pod jeho taktovkou o další tři roky později.

Musím se přiznat, že desku znám za těch více jak 20 let skoro nazpaměť a poslouchal jsem ji ze všech děl F. W. nejspíš i nejčastěji, při první Outside Looking In- se teprve rozehřívám exponovaný Alder ve výškám mne tu až tolik neuchvacuje, za to Markova hra naprosto.
V pravdě progresivně hitová je Pale Fire- skutečný skvost tvorby kapely s překrásnou akustikou i sóly Jima Matheose, sametovým hlasem Raye a specificky znělým, zapamatovatelným refrénem.
The Strand- zpomalí a její hloubavý charakter položený na basovém podkladu se v přicházejícím chorusu kvalitně rozepne do patřičné šíře.
Shelter Me- patří díky "podmořským" akustikaám k mým oblíbeným, její ezotericky malebná nálada, tolik jiná od předešlé kolekce kapely prezentuje zcela svébytný svět hudbní náplně těchto američanů.
Balada Island In The Stream- tvořena překrývajícími se španělkami a akustikou, pevně řídí Adlerův hebký vokál, krátká klavírní vložka a dynamicky parádně členěná Zonderova bicí technika dotváří jedinečnou náladu písně, která především v chorusu přidává další emocionální aspekty. Krásné.
Do druhé půle přiváží kaskády melodických riffů a bicí přechodové linie rytmicky dravější píseň Down To The Wire, jež dá lehce vzpomenout na první, už artové dílo Perfect Symmetry.
I skladba Face The Fear- využívá spektrum hudebních barev a nuancí v ráznějším a rychlejším sledu, Mark dávkuje tempa s patřičnou přesností a dynamikou, vše je dotaženo k dokonalosti, Matheosova kytarová hra prostě baví.
Inward Bound- přichází oděna do očistného kabátce s překrásně vyhotovenou paletou barev a uklidňuje naši mysl.
Devátá Monument- plně slouží svému názvu, platí za stěžejní položku alba, v níž pánové naprosto uchvacují uchopením daných témat i dokonalou aranžerskou prací, sólové pasáže s exoticky stavěnou španělkovou parádou v druhé části nemá chybu.
Poslední Afterglow- doslova zbožňuji, je to virtuozní, noblesně procítěná parádnice s intenzivní pochmurnou částí.

Neexistuje nic, co bych albu vytkl, nepříváží sice mnoho nového do stylu, či tvorby F. W., ale to vůbec nevadí, pozorný poslech přesto rád odhalí prostředky, které skupina prozatím nepoužívala, ale pro budování atmosféry sloužící této desce jsou nepostradatelné.

» ostatní recenze alba Fates Warning - Inside Out
» popis a diskografie skupiny Fates Warning

Hughes Turner Project - HTP 2

Hughes Turner Project / HTP 2 (2003)

horyna | 4 stars | 27.09.2016

Dvojice Glenn Hughes a Joe Lynn Turner nám na svém druhém společném hudebním projektu předkládá směsici zajímavého a živočišného hard rockového koktejlu. V době, kdy jsem se pídil po nahrávkách Hughesových, nedalo mi, nezamířit i k tomuto slepenci rockových celebrit a neokusit tak nápoj namíchaný především z Hughesových kompozičních ingrediencí. Mám za to, že výsledek dopadl vcelku schopně a písně na tomto albu obstojí v okolní konkurenci.
Především energický úvodní kus Revelation- který po hudební stránce není žádný zázrak, ale svým nasazením strhne nejedno rockově bušící srdce. To dvojka Alone I Breathe- maluje kreativnějšími štětci, zdvojený duet, melodický refrén, tepající basa a pedantsky dohlížející Hughes, už zní mnohem zajímavěji. K nejoblíbenějším položkám řadím hned následující Losing My Head- pro zcela omamnou atmosféru tvořenou pomocí kláves, zajímavých riffů, ale hlavně pronikavě zpěvným, naprosto božským Hughesovým partem, když potom přijde násobený brigde s tvořivým refrénem, jsem nadmíru spokojen. Turnerovku Going My Way- při níž si vždy vybavím album Slaves and Masters od D.P., pro Lordovské klávesové linky i zvukově charakteristický Turnerův vklad. Hitovou, tempově srocenou a zajímavou basovou linkou podepřenou Lost Dreams- kde oběma ve vokálech vychází každý tón a melodie písně je zdravě nakažlivá, mám moc rád. Po baladické Time and Time Again- v níž se blýske silnou melodikou Marshova kytara a Turnerovi píseň neuvěřitelně sedne, se zmíním ještě o deváté Time and Time Agai- volně plující rockové písničce, kde Hughesův espit na míle předbíha Turnerův (ve srovnání s Glennem, obyčejný) vokál a především barva baskytaristova je pro charakteristiku skladby romantizující. Jako poslední skvost alba uvedu píseň Sofia- naplněnou tou správnou hard rockovou dynamikou i krásnými akustickými běhy na pozadí malebného refrénu.

Po celou hrací dobu kotouče, se nemohu ubránit dojmu, jakoby zde J.L. Turner hrál pouzde druhé housle, do velikášského hlasu svého soukmenovce mu sakra hodně chybí. Ošmoulaná 4.

» ostatní recenze alba Hughes Turner Project - HTP 2
» popis a diskografie skupiny Hughes Turner Project

Alcest - Souvenirs d'un autre monde

Alcest / Souvenirs d'un autre monde (2007)

Petr87 | 4 stars | 26.09.2016

No nic, dnes to vezmeme hopem...
Zkuste si v poslechovém sále svého mozku přehrát průměrnou black metalovou skladbu...
Agresivní, blasfemické kytary, kulometné bicí a do toho všeho d'ábelský, přiškrcený vokál zvěstující zkázu a zmar... Máte? No skvěle!
A ted' si místo toho soptícího démona za mikrofonem představte líbezně pějícího baculatého růžolícího andělíčka na obláčku, přidejte nějaké ty nápadité melodie a k tomu všemu početné atmosférické akustické výlety á la OPETH, místy směřující až někam do folku a celé to trošku zpomalte...
Máte? Bravo! Třeba si zrovna ted' ve hlavince přehráváte nějakou skladbu od těchto francouzských úderníků, a možná zrovna z této desky!
I když... tohle první album je poprvé a pravděpodobně i naposledy celé nahráno a nazpíváno jedním člověkem, dodnes mozkem celého projektu, bravurním multi-instrumentalistou s tajemnou přezdívkou Neige.
K další desce si už přizval bubeníka a zároveň kamaráda užívajícího také další tajuplný pseudonym Winterhalter a který s ním v kapele odírá paličky dodnes.
Co ještě dodat víc? Snad jen, že ALCEST jsou a budou takovým mým (bude to znít asi divně) relaxačním soundtrackem k letošnímu podzimu - jejich hudba je k tomu jako stvořená; pro mne tedy určitě!

Silné čtyři hvězdy!

» ostatní recenze alba Alcest - Souvenirs d'un autre monde
» popis a diskografie skupiny Alcest

Pendragon - Men Who Climb Mountains

Pendragon / Men Who Climb Mountains (2014)

kamila | 4 stars | 26.09.2016

V moři hudby, která mezi nás každým rokem proudí se vždycky najdou zajímavý a velkolepý objekty. Sama si říkám, jak musí být hudebník geniální, když dokáže vygenerovat příběh, doplnit ho zajímavým a poutavým dějem a navíc ho provázat s hudbou takovou, která nejen že příběhu dodá autenticitu a podtrhne jeho silné stránky, ale navíc s ním dokáže korespondovat a souznít tak, že je posluchač do jeho děje sám vtažen a stáva se jeho součástí. Určitě není lehké vytvořit dobré, spíše výborné libreto, je potřeba aby na takovou věc komponista dozrál, potřebná inteligence napomůže jeho stvoření, zkušenosti a nápaditost básnickému přerodu do lyrických vokálních struktur a příslovečná genialita je ku pomoci sepsání poutavé muziky, u které si řeknete, ta se k tomu příběhu opravdu hodí, ta přesně sedne.
Takové pocity mám při poslechu posledního díla kapely Pendragon, pojednává o horolezecké turistice, objevováním nepoznaných končin míst a veškerém dobývání ledových prostor, ale i o osamění, devastaci a smrti.

Začátek třetí minuty (zhruba 2:07-2:23) druhé písně Beautiful Soul oplývá mrazivým chladem atmosféry místa, až se mi nechce věřit, že je tohoto účinku tak málo prostředky dosaženo. Hodně má na svědomí zvukové inženýrství, hodně dokonale naplánované nástrojové a vokální (i dámské) obsazení daného momentu. Zvuková kulisa je poutavá a iluze místa a prostoru dokonalá, parádní zvuk baskytary, bohaté bicí, chladné samply a akustický podklad dotváří prostor pro práci s hypnotickým hlasovým rejstříkem.

Začátek Come Home Jack ve mě symbolizuje vidinu zasněžené bílé pláně táhnoucí se do nedozírna, pocity strachu, odcizení, samoty i smrti.

Nádhera i smutek současně je přetavený do Faces of Light.

Iluze ducha bílé s kosou a mrazu putující celým vašim tělem v písni Faces of Darkness je nejdokonalejší, zjevné progresivní uchopení slyšitelné v baskytaře, decentních tónech kytary, technických bicích(to jak Craig Blundell vyplňuje prostor) i slušivých samplech nemá chybu, jde o nejfantastičtější věc alba.

Depresivní poselství For When The Zombies Come sem snad ani neměla zkoumat, už tak je muzika dost trpká a text to ještě podtrhuje.

Explorers of the Infnite září všemi barvami muziky Pendragon jako jasná večerní hvězda, dokonale vyvážené instrumentální prostředky staví na odiv jedinečnou práci v jejich ovládání svými pány.

Muzika je i o představách, tady mi je evokuje hodně míst.

» ostatní recenze alba Pendragon - Men Who Climb Mountains
» popis a diskografie skupiny Pendragon

Return To Forever - Return To Forever

Return To Forever / Return To Forever (1972)

bullb | 5 stars | 26.09.2016

Večnosť v siedmej galaxii.

Dovolil som si poetický úvod, lebo zoskupenie hudobníkov okolo Chicka Coreu s názvom Return To Forever je fenoménom jazzrocku sedemdesiatych rokov.

Prvá samostatná platňa Chicka Coreu so spoluhráčmi, s príznačným názvom skupiny aj platne. Spoluhráč Milesa Davisa v jeho „elektrickom“ období. K sebe si pribral esá ako Airto Moreira, Flora Purim, aby to ostalo v rodine, tu hraje na perkusie s manželom. Esá sú štyri, tak doplním Joe Farrell - saxofóny a flauta, ktorý s Coreom hraje na jeho ďalších albumoch v sedemdesiatych rokoch. Niet sa čo diviť, skúsenosti Farrell získaval hraním s Milesom Davisom, ale aj napr. McLaughlinom. Nakoniec Stanley Clarke, ktorý sa neskôr stane (aj vďaka ohlasu Return To Rorever) legendárnym vďaka špecifickému hraniu na nástroji.

Mám rád túto hudbu. Nikto na mňa nevykrikuje svoje frustrácie. Spev Flory je pohladením uší, aj keď v závere prvej skladby to rozpáli spolu so Stanleyho basou, Airtovým netradičným sprievodom bicích, pričom všetko riadi Chick na elektrickom piane.
Mám rád túto hudbu: Nikto na mňa nevyvalí zhluk zvukov, znetvorených násilným hraním. Páni muzikanti odchovaní jazzom sa najmä počúvajú a jemne hecujú. Ani kapelník nehrá samoúčelné sóla.
Mám rád túto hudbu. Tu hrajú absolútni profíci, ktorí si nepotrebujú nič dokazovať.
Mám rád túto hudbu. Tu hraje aj ticho. Dynamika má prednosť. Stačí počúvať Crystal Silence.
Mám rád túto hudbu. Značka Manfred Eicher a jeho ECM sú zárukou, že z počúvania sa stáva obrad.

Pôvodne som chcel analyzovať jednotlivé skladby. Načo. Stačí počúvať. Corea a spol. vytvorili základný kameň, na ktorom vybudovali svoju „večnosť“.

» ostatní recenze alba Return To Forever - Return To Forever
» popis a diskografie skupiny Return To Forever

Anathema - Weather Systems

Anathema / Weather Systems (2012)

horyna | 4 stars | 26.09.2016

Rozkvétá nám ta Anathema, kvete pěkně do krásy, s každou další kolekcí písni, kterou naděluje, se kousek po kousku vzdaluje ze svých původních teritoriálních vod a míří do hájemství čistého rocku, čisté muzikantské krásy, jež zosobňuje prostřednictvím vlastních pocitů a prožitků dávajíc plně na odiv těm, kteří po takovýchto smyslech touží. Na zmíněném albu dostává ještě větší prostor andělský hlásek zpěvačky Lee Douglas a jistě tak přispívá k velké barevnosti a variabilitě předloženého materiálu, navíc zvuk snad krystaličtější být nemůže a tak vysoký závěrečný dojem je umocněn nanejvýš pestrou sbírkou prezentovaných písní.

Rychlý spurt španělek nám nabízí první mimořádného zástupce této desky, skladba Untouchable, Part 1- uhání v rytmu ne zrovna typickém pro kapelu, oduševnělý Vincentův zpěv k nám promlouvá v klidnějších rozměrech než instrumentální složka písně, kterou dusot bicích neúporsně žene kupředu. Untouchable, Part 2- jemná klavírní melodie a zastoupení obou vokálních složek činí z této záležitosti zarmouceně uhrančivý drahokam. The Gathering of the Clouds- famózní zvuk klasických kytar v tempu upomínající na začátkek alba, doslova strhává pozornost svými vyjadřovacími schopnostmi, skladba postupně kulminuje, na pomoc přispěchá smyčcová sekce a finále je obdivuhodné. Oproti tomu čtvrtá Lightning Song- je zcela v režii Leeho vokálního vedení a poukazuje na lyričtější stránku alba. Rozjívená Sunligh- patřící spíše ke standardu alba, záhy přejde v jednu ze stěžejních kompozic desky, píseň The Storm Before the Calm- ve svém výpravném stylu vyzařuje velké napětí a změny, její pohnutá nálada a ponurá aura vytváří neklid a pochyby, akustické kytarové stěny padají pod údery samplovaných bicí. Po rezonujíích tónech instrumentální souhry souboru, se prostřednictvím orchestrální sekce dostavuje odpuštění a konečné smíření. The Beginning and the End- posmutnělý žalm s výstižnou textovou výpovědní hodnotou, deroucí se postupně na emoční povrch. The Lost Child- elegické klavírní noty nesou na svých bedrech Vincentův emotivně doširoka rozprostřený vláčný vokál, divák bedlivě poslouchá a cítí, že se s písní dokáže plně ztotožňit. Závěr, podobně jako u minulé sbírky vyznívá velice pesimisticky a duchovně prostřednictvím Internal Landscapes.

Nedá mi to, abych na konec této recenze krapet nepodráždil kobru bosou nohou. Nabízí se totiž srovnání s podobně začátečnicky vyhlížející kapelou gothického stylu anglické domoviny- Paradise Lost. Vývoj obou spolků byl totiž podobně strmě raketový, postupné zjemňování produkce se dělo, dá se říci v obdobných mantinelech, ovšem podstatný a zásadní rozdíl se objevil v dalším směřování a rozvoji tvorby každé z nich. Zde se najednou P.L. prudce otočili a vrátili ke svým kořenům, prakticky své rozvíjející volnomyšlenkářství zahrabali pod zem, pohřbili ho svým návratem k těžkému kovu a v myslích pokrokových posluchačů dávno skončili. Kežto Anathema si jde celou tu dlouhou dobu svou vlastní cestou, bez ústupků a jakýchsi návratů, držíce se svých ideí, pevně kormidluje svou bárku melancholickými vodami za svým cílem. A nejen proto, je mi tento spolek mnohem, mnohem sympatičtější.

» ostatní recenze alba Anathema - Weather Systems
» popis a diskografie skupiny Anathema

Talisman - Cats and Dogs

Talisman / Cats and Dogs (2003)

horyna | 4 stars | 26.09.2016

Kočky a psi severských Talisman nevyznívají tolik funky jako jejich následovník sedm, zato rockový švih a nevysychající studnice originálních nápadů, pečlivě rozlévajících se mezi těchto dvanáct tracků, je stále hodně inspirativní. Frederick Akesson je zpět a z desky jde cítit jak to pány pospolu zase baví, ve vzduchu je cítit jiskření, jež muselo stavbu alba provázet, skvělý zvuk a od počátku jasný tah na bránu představují Talisman v tom nejlepším světle.

Sotův dravý, energií sršící vykřik a neučesané Akessonovo sólo propukají v Skin on Skin- vysunutou basou kořeněný plně útočící techno věc, kde krkolomný riff i božský chorus hrají na první signální.
Famózní hard rockový monolit Break It Down Again- plný Jacobovy a Akessonovy zajímavé práce uhání rychlostí monopostu a na závratném tempu podkuřuje značné množství kytarových sól.
Pro Jeffův krásný vokál je napsána třetí In Make Believe- jež z baladického začátku volně přestoupí do zničujícího funky, nástrojové bohatství a svěží Borgerův styl bubnování automaticky posunuj tuto vynalézavou píseň o level výše.
Love Will Come Again- už přec trochu zvolní, Fredrik hraje první housle a hymničnost plně vykristalizuje do refrénu.
Basovou exhibicí počatá Outta My Way- se s tím příliš nepáře, tempo je vysoké, vše ženou dynamické bicí a vytříbený Jacobův styl.
Programingem opasovaná Sorry- matří k nejmelodičtějším na albu, její až romantický podtext dokládá především Sotův sametový vokál.
Trapped- natupuje hned od počátku cestu hardrockové zemitosti, kapela se noří v temnotě ze kterí jí na světlo pomáhá až refrénem opanující Soto.
Do závěru zmíním ještě dvě poslední skladby, jedenáctou, na skvělé a zapamatovatelné melodii postavenou Lost in the Wasteland- z níž dokonale vystupuje dobrá nálada a kreativní pnutí, parádnická sóla a Soto na výsluní, dokladují schopnost kvarteta napsat silné písně.
A poslední Hell in Paradise- kde Fredrik riffuje jako o život, hard rockové aroma, postavené na tvrdém metalovém základě, posluchače upoutá a ten bytostně cítí, jak jím katarzní refrén dokonale prostupuje.

Rockový fanda mající kladný vztah k melodické kreativní hudbě, právě pro něj je určena tato svěží kolekce, jejíž poslech není vůbec problém si náležitě užít.

» ostatní recenze alba Talisman - Cats and Dogs
» popis a diskografie skupiny Talisman

King's X - Faith Hope Love

King's X / Faith Hope Love (1990)

john l | 5 stars | 26.09.2016

Jedná se zřejmě o nejbarevnější, nejvýraznější a taky nejoblíbenější desku King's X. Dotaženou po všech stránkách, aranžérsky precizní, vokálně sebejistá a nápady se tu plýtvá tak moc a dostatečně, že vás její poslech bude náležitě bavit.
Kings nám posílají hitovku It's Love, zasněnou I'll Never Get Tired of You, rock baladu Mr. Wilson, čarokrásnou meditativní polohu progresivního tvaru Six Broken Soldiers, Pinnickovým groove střídajícím se s kytaristovou melodickou polohou v devítce Talk to You, procítěnou akusticky i vokálně Everywhere I Go, depresivní převalující kytarovou strukturou tvořenou Faith Hope Love, či Taborovu nuantní výpoveď Legal Kill.
Prostě pastva pro uši.

» ostatní recenze alba King's X - Faith Hope Love
» popis a diskografie skupiny King's X

Olympic - Jedeme jedeme

Olympic / Jedeme jedeme (1971)

lover-of-music | 5 stars | 24.09.2016

Pokud se bude uvažovat normálním rozumem a nebude se brát ohled na to, na jakém albu od Olympicu někdo vyrost, tak zjistíme, že se jedná o jedno z jejich nejlepších, co kdy vydali.

Jak už tady někdo napsal: 10 písniček - 10 perel. Na albu není slabé místo. Od úvodního vlaku až po závěrečný rockový nářez Tobogán. Jedna píseň tu střídá lepší. Máme tady nádherné balady typu Mr. Den A Lady Noc, legendární klasiku Bon Soir Mademoiselle Paris. U dalšího skvostu Danny jsem si až později uvědomil, že je to Hey Jude ala Olympic.

Pokud jste pozorně poslouchali text písně Elixír, tak jste určitě zjistili, že se jedná o reklamu na viagru. (Dokonce tady zpívají "trochu modré barvy", "trochu ptačích radostí" co to asi může být?) V některých písní, třeba Brouk, je zase znát trošinku vliv Jethro Tull.

Prostě album doporučuji všem, kteří pořád jen vyzdvyhují Želvu, nebo Ulici či Prázdniny Na Zemi.

» ostatní recenze alba Olympic - Jedeme jedeme
» popis a diskografie skupiny Olympic

Přihlášení

uživatelské jméno

heslo

Auto-login
» nový uživatel

Progboard Radio

» Pustit radio
» Progboard TV

Kde to vře

Muse / Drones

zdenek3
Já už všechna alba slyšel, ale nejsem si jistý vůbec tím, že bych toto pasoval na...

Porcupine Tree / Signify

john l
Snake: Porcupine Tree beru jako novou nejdokonalejší kapelu devadesátých let a přelomu...

» posledních 20

Naposledy hodnoceno

» posledních 20

Horké album

Top 5 (nejvíce 5 *)

Top 100 (Bayseian av.)

Statistika Progboardu

10751 recenzí
2010 skupin
147220 příspěvků ve fóru
2415 členů

Facebook

Reklama


copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje Internetplus.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000