Články
Informace
Vážení návštěvníci a příznivci Progboardu,při pokusech o přidání 'nových skupin' na stránky Progboardu došlo v poslední době k opakovaným nedorozuměním.
Pro zdar příští aktivní spolupráce v tomto směru třeba akceptovat tři následující poznámky:
- uvést základní informace o skupině, tj. název, zemi původu, odkaz na webovou stránku a její popis (biografii/profil/životopis), obsahující alespoň základní... » celý článek
(0 komentářů)
Úpravy
Vážení návštěvníci a příznivci Progboardu,zhruba 10 týdnů po odchodu J. Merhauta z tohoto webu se zdá být příhodným časem pro dílčí bilancování, zda je možno Progboard ještě pořád považovat za 'slušnej oddíl'.
Podkladem budiž jednoduché počty, resp. součty nových příspěvků (od 13. 7. 2008), potažmo jejich kvalita.
V případě nechtěného opomenutí čehokoli se omlouvám, příp. doplním.
nově... » celý článek
(78 komentářů)
Naposledy přidané recenze
Styx / The Serpent Is Rising
| 2010-02-08
Toto album jsem v diskografii Styx vždy vnímal jako jedno z nejslabších. Dodnes myslím, že z prvních pěti alb s Johnem Curulewskim je to nejslabší kousek. Ale tím se nenechte mýlit. Co je v diskografii jednoho za slabé, v tvorbě jiného může být zlatým hřebem. Ono, když máte Styx opravdu rádi, přirostou vám k srdci i ty jejich relativně méně reprezentativní věci.
Nakonec svému stylu se kapela nijak nezpronevěřila - stále tu máme starý dobrý 70's hard rock s vlivy progrocku a sem tam nějakým tím popovým pableskem. Pompa, tvrdost, melodie, sbory, zadumané art rockové pasáže - všechno tu je. Jen ty hity (a já Styx vnímám jako hitovou kapelu) trochu scházejí. Nejvíce na ně aspiruje úvod v podobě těžkotonážní "Witch Wolf" se silným sborovým refrénem a zpěvně melodická "Winner Take All". První z nich je poháněna rytmickým bluesovým motivem, který kapela na pozdějších deskách využije ještě několikrát (viz skladby Shooz či Southern Woman), druhá pak tuším vyšla i jako singl.
Na největší lahůdku v uších vyznavače progresivního rocku bude ale nejspíš kandidovat dramatická kompozice "Young Man", která (uznávám) má mnoho co do sebe. Mimochodem, právě progrockeři a také fanoušci Uriah Heep, za jejichž americkou obdobu se dají Styx do jisté míry pokládat, by mohli tuto chicagskou formaci ocenit asi nejlépe.
Curulewského zasněná "As Bad as This" hodně připomíná hudbu, jakou dělali jen o pár let později Heart. Skladba obsahuje (na původním vydání utajený) track "Plexiglas Toilet" - překvapivý úlet v duchu mexikánských odrhovaček, na kterém si (jak píšou Styx v bookletu) zapěli všichni jejich přátelé.
Od této chvíle působí album koncepčně už docela roztříštěným dojmem. Rock 'n' rollové dupárny ("22 Years") střídají hřmotné hard rockoviny ("Jonas Psalter") a ty zas ozvěny progrese (titulní "The Serpent Is Rising"), aby vše nakonec uťal slavný Handelův "Hallelujah Chorus".
Jednoduše řečeno, další tak různorodou kolekci aby v diskografii chicagské pětice pohledal. Já jí přišel na chuť až s odstupem času a dnes jsem ochoten připustit, že má v sobě jisté kouzlo a vtip. I tak si ji ale moc často nepouštím a nijak zvlášť ji nedoporučuji.
Pokud bychom použili progboardovskou hodnotící terminologii, je toto album určeno více sběratelům a fanouškům, než že by šlo o "excelentní přírůstek do každé sbírky".
Na cestě Styx znamená The Serpent po velmi dobré "dvojce" spíš přešlápnutí, či ještě lépe, takové rozverné poskočení na místě, než opravdový krok kupředu. Může být vnímáno jako dobré album, ale jako zásadní určitě ne.
» ostatní recenze alba Styx - The Serpent Is Rising
» popis a diskografie skupiny Styx
Uriah Heep / Very 'eavy...Very 'umble
| 2010-02-08
Debutové album kapely, která ještě v době nahrávání těchto snímků nevěděla, že ponese jméno později hodně proslavené, se svým stylem a datem vydání přesně trefilo do doby, těhotné změnami, které připravil kvas konce šedesátých let na poli rockové hudby. Pár měsíců před ním vyšlo eponymní album Black Sabbath a první reakce na něj dávaly hudebním producentům tušit, že o tento druh muziky bude velký zájem.
Gerry Bron prosadil kontrakt u zavedené značky Vertigo, kapela Spice sebrala aktuální materiál a šlo se do studia. V průběhu frekvencí se jádru kapely (Box, Byron, Newton) s alternujícími bicmeny (Alex Napier, Nigel “Ollie” Olsson) a novicem u kláves (Ken Hensley, ten je ještě na některých kouscích zastoupen multiinstrumentalistou Colinem Woodem a dle některých informací i Roy Sharlandem) podařilo nasnímat velmi zajímavý materiál.
Vinyl byl zabalen do mimořádně efektního rozkládacího obalu, jehož přední strana poměrně věrně evokuje potemnělou atmosféru většiny skladeb (uvnitř obalu byl zdařilý snímek “On Stage” s logem z přední strany obalu v pozadí za kapelou), celkově s ohledem na ostatní produkci té doby nadstandardní provedení. Volba nového jména kapely se ukázala rovněž jako velmi dobrý tah, neobvyklý a zvukomalebný název zabral, aniž (s vyjímkou čtenářů děl Charlese Dickense - kolik jich ale mezi “máničkami” bylo?) kdo věděl , co znamená.
Co se týče zvukové produkce, výběr skladeb vycházel z možností “začínající” kapely, která chce hrát až na vyjímky svůj repertoár. Jednalo se vesměs o snímky nazkoušené na koncertech Spice plus jeden cover. Stylově je ještě album poměrně nevyrovnané, jakoby kapela zkoušela, co jí nejlépe sedne. Svou roli zřejmě sehrál i nepříliš zaplněný “šuplík” autorských skladeb kapely , ale tak už to u rychlých debutů chodí . Zvukově jde o průměr, některé věci (třeba 2.) mají zvuk docela odfláknutý, jakoby plechový. Ale psal se rok 1970, tedy nic neobvyklého, nadto u dosud neznámé kapely.
Už úvodní kousek Gypsy je mistrným skloubením ostrých kláves, heavyrockového spodku, hypnotických kytarových figur a vemlouvavého projevu mimořádně originálního frontmana, který, jak se později ukáže, se stane na (tehdy relativně dlouhých) šest let poznávacím znamením a ochrannou známkou nové kapely. Full Length verze tého skladby má i po čtyřiceti letech drive, její aranžmá a zejména vokální přednes nezevšedněl ani po tak dlouhé době. 4,3
Ořezaný Single Edit skladby (viz bonus na CD) je slabým odvarem.
Walking In Your Shadow je ve středním tempu se hrnoucí kytarový duet (tentokrát s absencí kláves, druhou kytaru hraje tedy pravděpodobně Mr. Hensley. Ve výškách Byronova hlasu jsou patrné ještě určité rezervy. Strojový rytmus snímku a možná až příliš úsporné aranžmá z něj dělá pouhou vzpomínku na staré časy. 2,8
Come Away Melinda je v rámci alba odbočením do popíkových vod. Když už cover, mohli vybrat citlivěji (viz např. Deep Purple – Hey Joe). Nicméně ve ztišené poloze je zde prezentována krásná barva Davidova hlasu, jen ty “sláčiky” bych zrovna na téhle desce oželel. 2,0
Lucy Blues je dalším repertoárovým zpestřením desky výletem do oblasti později již nenavštívené. Tento styl je kapele (Spice) hodně vzdálený, nicméně jejich nový klávesák s ním určité zkušenosti má a na feelingu skladby je to znát. Nakonec i David se nahrávky zhostil se ctí, i když to není jeho “cup of tea”. 3,6
Dreammare otevírá druhou stranu vinylu opět kytarovkou s poněkud těžkým zadkem, ale zde již s mnohem bohatšími aranžemi, hammondkami v úvodu, vokálními harmoniemi typickými pro pozdější období (viz např. Tears In My Eyes) a Kenovým útokem na druhé frontě – slide kytarou, která zejména v závěru skvěle podbarvuje možná trochu těžkopádné vícehlasy. 3,7
Real Turned On je klonem Walking … z první strany, ovšem s větším drivem a to opět zejména díky slide kytaře Kena. Bylo by docela zajímavé poslechnout si celé album, nahrané tímto stylem heavy + slide guitar, s absencí kláves, má to něco do sebe … Myslím, že Mr. Hensley by se uchytil i s pouhou kytarou … 3,3
Keep On Trying je členitá skladba s využitím všeho, co v dané chvíli kapela měla k dispozici. Propracované aranže, promyšlená stavba snímku a Mickova kytara s občasným kvákadlem podbarvená hammondkami spolu se zárodky typických uriášovských vícehlasů bohatě uplatněných v následujícím období pro mě dělá z této skladby pomyslný vrchol alba. Zdá se mi skoro neuvěřitelné, že alespoň na této skladbě skladatelsky neparticipuje Mr. Hensley, protože některé okamžiky zde přímo odkazují na jeho pozdější legendární pecky. 4,5
Wake Up (Set Your Sights) je na závěr alba zařazená opět trochu “out of range”, najazzlá (viz bicí) rytmicky svižná věc s výbornou basou (Newton se asi ve studiu zapotil), opět s výrazným Davidovým vokálem. Se zbytkem alba korespondující asi jako Melinda, ale hudebně o třídu výš. 3,3
Jak jste si všimli, s ohledem na značnou nesourodost materiálu tohoto alba jsem hodnotil po skladbách a výsledná známka je aritmetckým průměrem : 3,44, - tedy zaokrouhleno na tři hvězdy. Je to málo ?
S ohledem na skutečnost, že z následujících alb mám naposlouchánu po těch letech doslova každou notu a musím na ně brát ohled, se mi hodnocení zdá přiměřené. Tím ovšem netvrdím, že deska není velmi dobrá. Pro mě představuje vstup budoucí skvělé kapely do světa bigbítu v tu správnou dobu za použití materiálu, který měli tehdy k dispozici. Je to takový přerod Spice s doprovodným hemžením na postech kláves a bicích v novou kapelu se jménem později zařazeným mezi skutečné rockové legendy. Jako archiválie a dokument o vývoji kapely je tato deska pro příznivce kapely nepostradatelná.
» ostatní recenze alba Uriah Heep - Very 'eavy...Very 'umble
» popis a diskografie skupiny Uriah Heep
Who, The / Live at Leeds
| 2010-02-08
Hneď na úvod poznamenám, že som svoje pôvodné CD zamenil za 2CD Deluxe edition, čiže vnímam Live at Leeds ako dvojhodinovú jazdu.
Myslím, že každý, kto sa zaujíma o rockové nahrávky z koncertov, už o tomto diele aspoň počul. Obvykle sa spája s titulmi ako zásadný, skvelý, neopakovateľný a pod. Skoro by som súhlasil.
K The Who nemám vybudovaný žiadny blízky vzťah, jednotliví protagonisti tvoria priveľmi nesúrodú zmesku, ktorá však spolu vytvára absolútne jedinečný mix. Kým bubeník je šialený a to predovšetkým naživo, najlepším hudobníkom je pre mňa Entwistle. Rád si vypočujem aj Daltreyho, čo však na tejto skupine fakt nemusím, je gitarista. Páči sa mi, že Pete (podobne ako Ringo) vidí svoje hráčske schopnosti triezvo a nehrá sa na nejakého macha. Rozhodne sú jeho skladateľské schopnosti nadpriemerné, ale jeho sóla... no, trpím (ich a aj ja:)).
Live at Leeds má niekoľko jedinečných vlastností. Dáva na frak celej štúdiovej produkcii skupiny (ktorá mi moc nereže), je surová, neprikrášlená, dokonca aj tie ich lalalá hitíky typu I’m a boy znejú ako niečo, čo si zaslúži označenie „hard“. Z pôvodnej dosky (ale aj pre rozšírenú edíciu to platí) vyčnievajú veci ako Young man blues, kde sú Who absolútne bomboví, ďalej v coveroch Summertime blues a Shakin’ all over, nemôžem opomenúť smrteľný mix klasiky My generation a zmesky z Tommyho a v neposlednom rade aj záverečnú pohodičku Magic bus (čo ma privádza ku konštatovaniu, že platňa koncentrovala naozaj to najlepšie a tej by som dal päť hviezdičiek, ale to už predbieham).
Super je, že druhé CD obsahuje prakticky kompletné prevedenie Tommyho naživo, čo naplnilo moju túžbu počuť to podobne, ako sa to v útržku zjavilo vo filme Woodstock. Štúdiová verzia je priveľmi uškrtená, film je výborný, ale toto živé prevedenie má energiu, ktorá prekonáva všetky menované. See me feel me nikdy neznelo lepšie.
Vynikajúci koncert si vždy rád vypočujem a Live at Leeds toto spĺňa na 100%.
V konečnom dôsledku by som to mal asi ohviezdičkovať. Tommy za päť, prvý disk za 4, a to hlavne kvôli Townshendovi a skladbám Happy Jack a I’m a boy, ktoré veľmi nemusím. Celkovo zaokrúhlim nadol z dôvodu, že v mojom osobnom rebríčku živých albumov mám viacero iných favoritov. Od Who však lepší album nepoznám.
» ostatní recenze alba Who, The - Live at Leeds
» popis a diskografie skupiny Who, The
Styx / Styx II
| 2010-02-06
Druhé album de facto rozhodlo o budoucnosti Styx. Mohla za to píseň „Lady“, která je typickým autorským dílem Dennise DeYounga. Výrazná balada s pompézně vznosným melodickým motivem zabodovala až více než rok po vydání alba, díky tomu, že si ji oblíbilo několik rádiových dýdžejů, kteří ji zpopularizovali širokým vrstvám posluchačů. Akcie Styx šly rázem nahoru, ale trvalo ještě nějakou dobu než kapela definitivně prokázala, že není žádným jednohitovým zázrakem. Posluchači, kteří si „dvojku“ koupili, to už ale věděli dávno.
Jaké tedy druhé album chicagských vlastně je?
Stejně jako mnoho jiných počinů Styx, i tento obsahuje několik klenotů, které už na první poslech ční nad ostatním materiálem. Zde je to úvodní trojice skladeb – úderný melodický hard rock s progresivními tendencemi v "You Need Love", již zmíněný baladický megahit "Lady" a delší fantastická, zasněně poklidná a vábivě psychedelická kompozice "A Day". To nejlepší z raných Styx tu máme jako na dlani.
Rozverná "You Better Ask" a krátké pohrávání si s motivy vážné hudby v "Little Fugue In G" (Johann Sebastian Bach) ovšem také nejsou k zahození. Závěrečná "I’m Gonna Make You Feel It" pak dokonce šlape úvodní trojce výrazně na paty. Relativně slabší momenty desky jsou hravě přebity naprostou převahou těch silnějších, což není u Styx zdaleka pravidlem. Právě to dělá z „dvojky“ jeden z kvalitativně nejvíce vyrovnaných počinů kapely.
Společně s albem Equinox je Styx II nejlepší nahrávkou původní sestavy s Johnem Curulewskim (období 1972 – 1975) a jako takovou je třeba ji i ocenit.
» ostatní recenze alba Styx - Styx II
» popis a diskografie skupiny Styx
Styx / Styx
| 2010-02-06
Styx mě provázejí životem od mých čtrnácti let a nikdy se mi neomrzeli. Je to jedna z těch kapel, které považuju pro sebe za natolik důležité, že vlastním na originálních CD jejich kompletní diskografii.
Stejně jako třeba v případě Motley Crue, můžu o Styx mluvit jako o významné součásti "soundtracku mého života" - mnohé z jejich hudby mi vždy připomene různé momenty z něj, a tak beru komentování jejich desek jako takovou příjemnou povinnost k sobě samému.
První, co jsem od Styx slyšel, bylo v roce 1982 album Cornerstone (a krátce nato také Paradise Theater a Kilroy Was Here). Debut měl u mě premiéru až o nějakých dvacet let později - dlouho mi unikal, kapelu jsem měl zmapovanou až od "dvojky".
Obavy z přílišné progrockovosti či dřevnosti materiálu vzaly za své okamžik poté, co jsem si v ostravském TNT pustil do sluchátek úvodní část kompozice "Movement for the Common Man" - Youngovu "Children of the Land". Tak výživný (sice opravdu "dřevní", ale zato hutný, rychlý a zemitě opravdový) to byl hard rock! Mé sluchovody potěšil natolik, že jsem s koupí CD neotálel už ani vteřinu.
Podobná palba se sice na debutu už nekoná, ale taková "Best Thing" je co do rock 'n' rollové výživnosti možná ještě vydatnější. Spojení Youngova tvrdého rockerství a DeYoungovy zpěvné melodiky bude velkou devizou Styx po mnoho následujících let a tato skladba je v tomto naprosto signifikantní. Jak napovídá už její název, možná jde o opravdu "nejlepší věc" celého alba. V každém případě, na singl se hodila znamenitě.
Třetí položkou pocházející přímo ze styxovské dílny, je závěr Movement for the Common Man v podobě jemné "Mother Nature's Matinee".
Zbylé dvě třetiny alba zabírají coververze, z nichž se sice žádná nezapsala zlatým písmem do historie této chicagské formace, ale každá z nich vypovídá mnohé o jejím probouzejícím se potenciálu.
Debut Styx lze bez rozpaků označit za kvalitní a dobře se poslouchající kolekci dobového hippie hard rocku se zřetelným otiskem rockové progrese přelomu 60. a 70. let.
Chicagská studentská parta začala svou pouť hodně dobře. Všechno tím také mohlo skončit, a Styx by zůstali zapomenutým potěšením hledačů ztracených rockových klenotů. Ale to se (pro mnohé naštěstí, pro jiné bohužel) nestalo a už druhé album kapely rozhodlo prakticky o všem.
» ostatní recenze alba Styx - Styx
» popis a diskografie skupiny Styx
Hatfield and the North / The Rotters' Club
| 2010-02-06
V roce 2006 vyšel v nakladatelství Odeon mírně autobiografický román Jonathana Coea s názvem Pár trotlů. Děj knihy se z větší části odehrává v Birminghamu a popisuje školní léta tří jejích hlavních hrdinů, se kterými společně projdeme od roku 1973 až po blížící se nástup Margaret Thatcherové do čela konzervativní strany.
Co to má společného s Progboardem a rockovou hudbou, ptáte se? Odpověď je jednoduchá. Kniha se v originále jmenuje The Rotters' Club, což je shodou okolností i název druhého a bohužel i posledního řadového alba kapely Hatfield and the North. Společně s jedním z hrdinů, Benem Trotterem, navštívíme i koncert HATN v jednom z birminghamských hudebních klubů.
Děj knihy vám prozrazovat nebudu, připravil bych vás totiž o velice příjemný literární zážitek. Můžu se ale pokusit přiblížit vám pár mých dojmů z poslechu výše zmíněného alba, které přišlo na svět v roce 1975. Sestavu Phil Miller, Pip Pyle, Richard Sinclair a Dave Stewart na něm doplňují opět významní hosté, kterými jsou Mont Campbell z Egg (lesní roh), Lindsay Cooper a Tim Hodgkinson z Henry Cow (hoboj, resp. klarinet) a Jimmy Hastings z Caravan (flétna a saxofon).
Co se hudby samotné týče, pokračuje opět v intencích předchozího alba. Obsahuje jak zpívané, tak instrumentální skladby, přičemž hned úvodní Share It je asi tím největším a nejznámějším hitem HATN. Vrcholem a mistrovským opusem téhle kapely je ale více než dvacetiminutová skladba Mumps, která v sobě zahrnuje všechno, čím Hatfieldi obohatili světovou rockovou hudbu. Skvělé instrumentální výkony, příjemný zpěv Richarda Sinclaira a The Northettes a v neposlední řadě i klasický britský humor v textu vložené písně The Alphabet Song.
Byl bych rád, kdyby vás tahleta má minirecenze přitáhla jak k tvorbě kapely Hatfield and the North, kterou považuji za jednoho z nejvýznamnějších představitelů canterburské scény, tak i k výše zmíněné knize. Přeju příjemný poslech a hezké zážitky z četby.
» ostatní recenze alba Hatfield and the North - The Rotters' Club
» popis a diskografie skupiny Hatfield and the North
Hatfield and the North / Hatfield and the North
| 2010-02-06
Na prvním eponymním albu Hatfield and the North se kromě kmenových členů kapely podíleli další významní hosté z okruhu canterburské scény, konkrétně Robert Wyatt (Soft Machine, Matching Mole), Didier Malherbe z Gongu a Geoff Leigh z Henry Cow.
Prvním vrcholem alba je Calyx s nepřeslechnutelným vokálem Roberta Wyatta, k dalším jeho vrcholům pak rozhodně patří hned následující skladba, Son of "there's no place like Homerton", kde můžeme slyšet na pixiefon hrajícího Jeremyho Bainese. Vyzvednout musím i další instrumentálku Shaving is Boring, která mi něčím připomíná Fermatu. Kratší zpívané skladby v závěru alba, konkrétně Licks for the Ladies a Bossa Nochance, mi zase znějí jako něco z dílny Gentle Giant. Celá druhá polovina prvotiny HATN je zpěvnější, velice příjemně tady zní dívčí vokální trio The Northettes.
Prvotinu Hatfield and the North můžu rozhodně doporučit nejen všem příznivcům canterburské scény, ale i všem fanouškům výborné muziky. Obě alba téhle superskupiny právem patří k vrcholům britského jazzrocku první poloviny sedmdesátých let.
» ostatní recenze alba Hatfield and the North - Hatfield and the North
» popis a diskografie skupiny Hatfield and the North
King Crimson / Starless and Bible Black
| 2010-02-05 Starless and bible black pokračuje v hudobnom smere, ktorý započal predchádzajúci album. Napriek tomu má mnoho odlišností, improvizácie tu majú väčší priestor. Najradšej mám priamočiare veci, ako nadupanú The great deceiver, Lament, The night watch s krásnou gitarou a The mincer pre zmenu s krásnymi husľami. Improvizované skladby majú náboj, ale niektoré z nich (napriek vydareným pasážiam) mi nesadli až tak moc (Starless and bible black, Trio). Ale zasa Fracture je celkom podmanivá. V každom prípade opäť vydarené crimsonovké album.
» ostatní recenze alba King Crimson - Starless and Bible Black
» popis a diskografie skupiny King Crimson
Black Spirit / Black Spirit
| 2010-02-04
Bol to Mirek Kostlivý a jeho krátke predstavenie skupiny v rádiu Beat, ktoré bolo propagované na stránkach progboardu niekedy pred pár rokmi, čo ma viedlo k objednaniu tohto CD. Obzvlášť, keď ju tuším prirovnal k mojim miláčikom Atomic Rooster. Úprimne, bol som skeptický a moc šancí som si nedával, pretože jediné vydanie na CD bolo z roku 1993 a nič nenasvedčovalo tomu, že by sa ešte dalo zohnať bežne v predaji. Ale dalo.
Päť skladieb s nechuťou ku krátkym stopážam ma vždy vábi, a tak sa celkom rád započúvam do jemného intra skladby Crazy Times, ktorá sa neskôr vtelí do ráznej rockovej smršti, kde je evidentné, že gitaristu baví sólovať furt dokola. Tento model sa následne uplatní aj v skladbe Punk rock'n roll, kde si svoje užije aj klávesák. Bez úvodného intra to do poslucháča napáli priamočiara skladba Nicolino, ktorá v druhej polovici vytvára dojem niečoho gradujúceho. Nezvyčajne krátka skladba Who Are You má skôr rock’n’rollovú náladu, svoju minutáž prebehne rýchlejšie než ten dlhonohý šprintér Bolt a už je tu záver. Dlhočizná Old Times sa tvári ako blues. Priam rozkošná je zrýchlená sólová pasáž, kde sa gitarista snaží ukázať rýchle prsty á la Alvin Lee. Začne dobre, ale väčšinu času je jeho úsilie priam hmatateľné, nehovoriac o niekoľkých bezcieľnych šumení na struny, kedy dúfa, že rýchle kmitanie prstov je to isté ako premyslená hra. Napriek uvedenému sa to počúva dobre. Silnejším momentom je ďalšia pasáž, tentoraz tichá a jemná. Je jasné, že blues ustupuje a vracia sa hard rocková gradácia v klasickom štvorštvrťovom rytme. A gitarovo-klávesový duel sa na tomto podklade vyšantí do sýtosti.
Na to, že ide v podstate o demo, je to po zvukovej stránke celkom dobré a aj to prispieva k môjmu pozitívnemu hodnoteniu. Zaujímavá momentka doby a súci hard rock, hodnotím ako slušné tri hviezdy. Plus jedna subjektívna navrch, za príjemné chvíle, ktoré s Black Spirit zažívam zakaždým, keď si ich pustím.
» ostatní recenze alba Black Spirit - Black Spirit
» popis a diskografie skupiny Black Spirit
Black Sabbath / Black Sabbath
| 2010-02-04
Debut Black Sabbath.
Black Sabbath!!!
Nič tak nevystihuje hudbu tejto skupiny ako rovnomenná úvodná skladba z debutu. Tajomná, tvrdá, intenzívna, plná vnútornej energie a vonkajšej agresie. Vlastne ani neviem, čo by sa dalo napísať nové k tomuto veľdielu.
Tak ako aj iní, aj ja žeriem harmonikovú Wizard, idem si hlavu vykrútiť pri metaní sa do podmanivých figúr Behind the wall of sleep, zatváram oči k väčšiemu precíteniu basovej predohry v N.I.B., ktorá prejde do neprvoplánovej melodickej skladby, akých veľa niet. Evil woman... čo dodať, to je vec! A tá milá basová vyhrávka... Vydýchnutie vo vánku transcendentálnej hudby s príznačným názvom Sleeping village trvá akurátne, kým nastúpi ďalšia sabbathovská variácia na to, čo sa raz bude nazývať metal. Záverečné varovanie znie ako prísľub budúcnosti, pozor, toto je len začiatok, s Black Sabbath je potrebné počítať!
Kde sú tie časy, keď sa debuty robili takto... Dnes už ten pocit nahrávania od podlahy a s jasnou predstavou, čo sa chce, bez zbytočných meditácií a dvojtýždňového nastavovania zvuku rytmičáku a každého ďalšieho nástrojového komponentu, zakúšajú iba amatérske skupiny, ktoré nemajú prachy na dlhodobý prenájom štúdia. A to je vlastne dobre, aspoň majú šancu nahrať niečo podobne nespútané.
» ostatní recenze alba Black Sabbath - Black Sabbath
» popis a diskografie skupiny Black Sabbath
King Crimson / Larks' Tongues in Aspic
| 2010-02-03 Toto album otvára novú éru kapely. Krátku, ale zaujímavú. Pre mňa je to prvé album od debutu, ktoré ma zaujalo od prvej po poslednú notu. Larks´ tongues in aspic part one má tak geniálne tvrdý riff, že máloktorá drsná metalová kapela taký má v repertoári. Ale táto časť skladby trvá krátko, pretože dôraz je tu aj tak skôr na nádherné husle a jazzrockové improvizácie. Ďalšie štyri skladby sú takisto geniálne, hlavne Exiles (krásny spev Johna Wettona) a The talking drum. Záverečná Lakrs´ tongues in aspic part two je pre mňa vrchol albumu. Opäť geniálny a tvrdý riff, ktorému tentokrát dodáva šťavu aj rytmika Wetton-Bruford. A opäť treba pochváliť husle. Toto dielko je jedným z vrcholných okamihov King Crimson. Celý album nemá prakticky chybu, aspoň ja som ju nenašiel. Takže hodnotenie je jasné.
» ostatní recenze alba King Crimson - Larks' Tongues in Aspic
» popis a diskografie skupiny King Crimson
Dave Matthews Band / Big Whiskey and the GrooGrux King
| 2010-02-03
Poslední album DMB "Big Whiskey" je velmi povedené. Tomu, kdo nerozumí obsahu písní, vřele doporučuji sehnat si české překlady, protože to stojí za to. (platí pro všechny jejich skladby DMB i DM solo).
Pár vět navíc pro milovníky opravdu kvalitní hudby - DMB je spolek výjimečných hudebníků. Komerčně ohromně úspěšní, škoda jen, že se zatím (?) nepodívali do Prahy, protože jejich živé koncerty jsou nabité neopakovatelnou energií. Osobně jsem byl na jednom z koncertů turné Everyday (Miami 2001), což je mimochodem jedno z jejich průměrnějších desek, přesto ale zážitek z tohoto koncertu u mě hravě předčil dojem z Metaliky, Rolling Stones nebo David Gilmour a od té doby je počítám do TOP 10 mých nejoblíbenějších muzikantů. Dokud nepřijedou do ČR, doporučuji podívat se na záznam koncertu Listener supported (2000). Mluví za vše.
» ostatní recenze alba Dave Matthews Band - Big Whiskey and the GrooGrux King
» popis a diskografie skupiny Dave Matthews Band
Satriani, Joe / Time machine
| 2010-02-02 První disk obsahuje pár nových songů, ten druhý několik live nahrávek, budu tedy komentovat jen první disk. Tato nahrávka je často ostře kritizována, monžná trošičku oprávaněně, ale už kvůli 'All Alone', 'Thinking of You' nebo 'The Mighty Turtle...' nemohu dát méně než 2 hvězdy.
» ostatní recenze alba Satriani, Joe - Time machine
» popis a diskografie skupiny Satriani, Joe
Satriani, Joe / The Extremist
| 2010-02-02 Tahle deska obsahuje první song, který jsem kdy od Satche slyšel - 'Cryin''. Krom této přenádherné skladby se zde najde velmi tvrdá věc 'War', které snad chybí jen vizuální doprovod k dokonalému ztvárnění války. Pro mě je tato deska asi nejsilnější, co se výdrže songů týče - je téměř nemožné je oposlouchat, což je úžasné plus. Završení vrcholné Satrianiho kariéry. 5*.
» ostatní recenze alba Satriani, Joe - The Extremist
» popis a diskografie skupiny Satriani, Joe
Satriani, Joe / Flying in a blue dream
| 2010-02-02 Satriani po 'Surfing' zažívá vrchol.. což potvrzuje tímto albem, na kterém si vyzkoušel i vokály. 'Flying in..' nebo 'I Believe' jsou nádherné písně následované vypalovačkou v podobě 'One Big Rush' nebo 'Big Bad Moon'. Pokud byste si album rozdělili na 2 poloviny, zjistíte, že první půlka je značně silnější - ale přesto je to zhruba 10 vynikajících songů.. bla bla. No prostě 5*.
» ostatní recenze alba Satriani, Joe - Flying in a blue dream
» popis a diskografie skupiny Satriani, Joe
