Madrugada Lyd, The Steak Number Eight Glory Damnation Of Adam Blessing, The Big Bertha Solefald Christmas Bodin, Tomas Kestrel

Články

2013-05-09

Chcem dávať profily na progboard

Predtým, než začnete pridávať nový profil, oznámte to v diskusnom vlákne Nové profily a vyčkajte na (súhlasnú) reakciu moderátorov! Inak môže byť profil odstránený.



Pre nových profilistov by som rád pripomenul niekoľko cenných a nezištných rád, ako na to. Rýchla pomôcka, stačí si preštudovať nasledujúce články a možno to pomôže:



Som encyklopedista, nekecám ...

A ako bonus pridávam aj Progboarďácke pravidlá slušného správania sa

P.P.S. Inštruktážne video od gunslingera:
Ako pridávať profily na Progboard (youtube)

... » celý článek

(22 komentářů)
 
2012-06-10

To je grc! - Písať, či nepísať o hudbe bez falošnej dobromyseľnosti?

Pokiaľ sa hociktoré webové sídlo nerozloží osobnými spormi a nechutnými hádkami, ktoré usvedčujú filmy od Tarantina z prehnanej slušnosti, väčšinou sa dostane k slovu opačný extrém. Áno, reč je o takzvanom diktáte pozitívnosti, ktorá sa, ako správny vírus, bez váhania vydáva zničiť akýkoľvek pokus o komplexný pohľad na vec.

Hm, po tomto vzletne znejúcom úvode, ktorý sa mi časom s príslušným výkladovým slovníkom cudzích slov azda... » celý článek

(12 komentářů)
 
» archiv článků

Naposledy přidané recenze

Pavlov's Dog - Pampered Menial

Pavlov's Dog / Pampered Menial (1975)

Gattolino | 5 stars | 04.07.2015

Ü nejkrásnějších, nestárnocích rockových alb je obtížné stanovit svého favorita - vždy je nejlepší to, co právě slyším, protože je prostě dokonalé, naprosto výjimečné, Bohem inspirované. Ať už je to série alb gabrielovských Genesis, staří Strawbs, Yes do roku 1977, Stivellova Symhonie Celtique, jethrovský Aqualung, první Zeppelini, dvojka Queenů, Abbey Road a White Double od Beatles, Bowieho Hunky Dory a Ziggy, uriášovské Salisbury, Hamillovo In Camera, apod...
Album Pampered Menial znám a obdivuji už dost dlouho, ale nyní po nových posleších nekompromisně vystoupalo do této vrcholné ligy legend.
Surkampův rozechvělý emotivní ječák si směle řadím vedle Davida Byrona, Davida Bowieho, Davida Cousinse (abych vzal nejprve Davidy), ale i třeba Roberta Planta, Petera Gabriela nebo Robina Gibba. Vedle mrazivých výšek se dokáže jako oni dotknout hlubin duše svým nefalšovaným citem.
Všechna alba Pavlov´s Dog jsou krásná, nádherné je i poslední studiovka Echo and Boo, ovšem žádná nedosahuje dokonalosti a síly Pampered Menial. Takové nahrávky se rodí opravdu výjimečně.
Analýzy skladeb se pěkně a zevrubně chopili předchozí recenzenti, takže bych rád jen vypíchl skvostný a slavný otvírák Julia, jednu z asi nejpřímočařejších milostných písní všech dob, údernou a agresivní nádheru Song Dance, především úchvatnou baladu Episode (překlad je dost volný a pocitový):

"Zastihl jsem Vás procházet se za deštivého dne
a házet lístky do kaluží.
Tak zapomeňte na vše minulé,
neboť já za Vámi brzy přijdu.

Předstírejte, že jste tanečnice,
i když byste mohla být spíše královnou
a před odchodem raději počítat růže,
a bláznivým, bláznivým způsobem chtít volat.
Chcete-li, dám Vám taneční střevíce,
a vystřelím šíp okolo slunce.
Staňte se navždy strážcem mé mysli a srdce
nebo je nejlepší odejít nespatřena.

Párkrát jste byla hvězdou na dosah, a párkrát ne
Pak se věci pokazily, tak, jak se to stává.
A já ukradnu všechny duhy nebes,
jen když budu moci.

Já jsem jen Váš voják,
dědictví v královnině košíku,
jen bublina v naší horečce,
a pouze ticho zabilo mé sny.
Chcete-li, dám Vám taneční střevíce,
a vystřelím šíp okolo slunce.
Staňte se navždy strážcem mé mysli a srdce.
Myslíte si, že máte nadvládu, ale ne,
to se nikdy nedozvíte, to se nikdy nedozvíte.

Budete strážcem Svatého Grálu,
můžete jej získat rychle, nedovolíte si selhat
Budete jediná přeživší z Vaší svaté výpravy,
nebo je nejlepší odejít nespatřena"

Písně z Pampered Menial a následného In The Sound of Bells byly i zlatými hřeby pražského koncertu.

Zpěvák z takovým hlasovým darem od Boha by mohl být světoznámou hvězdou první velikosti, ale David Surkamp zřejmě o lákadla pozlátek showbusinessu nestojí. Když jsem se s ním v Praze po koncertě na autogramiádě setkal tváří v tvář, vytušil jsem, že je to nejen geniální hudebník, ale i obdivuhodný, skromný a moudrý člověk.

» ostatní recenze alba Pavlov's Dog - Pampered Menial
» popis a diskografie skupiny Pavlov's Dog

Zappa, Frank - Feeding the Monkies At Ma Maison

Zappa, Frank / Feeding the Monkies At Ma Maison (2011)

Jarouš | 5 stars | 04.07.2015

FZ sám bez dalších hudebníků (kromě dcery Moon) zde exceluje nikoliv na kytaru, ale na synclavier, elektronický klávesový nástroj. Na nahrávce se střídmě podílí jeho dcera Moon krátkými hlasovými vsuvkami.
Za soustředěný poslech jsme odměněni výletem do fantaskních krajin a prostorů.
Podobně na mne působila v 70-desátých letech Niemenova kompozice Requiem dla van Gogha s famózním kontrabasistou Helmutem Nadolskim.

» ostatní recenze alba Zappa, Frank - Feeding the Monkies At Ma Maison
» popis a diskografie skupiny Zappa, Frank

Mystery - Theatre Of The Mind

Mystery / Theatre Of The Mind (1996)

Sajgon3 | 4 stars | 03.07.2015

Nedávno ma napadlo, že by nebolo zlé vypočuť si staršie vecičky od MYSTERY, ktoré síce nie sú kritikou až tak tak vyzdvihované a mňa až tak tiež neohúrili - ale človek niekedy mení názor. Tak som prehnal hlavou dvakrát debut a aké sú pocity? No ono to vôbec nie je neo-prog priemer - kapelu už na tomto albume mala svoj "špecifický", ľahko rozpoznateľný sound a ako debut si teraz po opätovnom vypočutí tento album podľa mňa zaslúži viac ako len cca. 3,10 na Progarchives. Samozrejme - ako nadšenec Mr. Benoita pozorne porovnávam vokálne linky - tak samozrejme Benoit to nie je, ten feeling tam trocha chýba, ale pôvodný vokalista má svoje kvality a v niektorých skladbách ma dokonca viac ako príjemne prekvapil. Album je kompaktný , snáď len trošku "hitovejšia" úderka BLACK ROSES sa mááááálinko obtrela o "softrock", na druhej strane sú tu silné balady, ktoré sú všeobecne silnou stránkou Mystery - vyzdvihol by som hlavne MY DREAMS. Takže podtrženo, sečteno - vydarený debut, ktorý upozornil poslucháčov NEOPROGU, že je tu viac ako kvalitná grupa z Kanady. 3 a 3/4 hviezdičky , zaokrúhlujem samozrejme hore -)

» ostatní recenze alba Mystery - Theatre Of The Mind
» popis a diskografie skupiny Mystery

Kansas - Kansas

Kansas / Kansas (1974)

Jardo | 5 stars | 03.07.2015

Kansas patrí v rockovom svete medzi známe kapely, preto nie je prekvapením, že má miesto aj v tom mojom svete hudby. Koho by nezlákal debut renomovanej kapely s pekným obalom?

Can I tell you je energická „otváračka“, ako má byť. Husle mi tu veľmi „šmakujú“ a skvele sa tu hodia - tak to je aj počas celej nahrávky. Bringing it back je ďalšia energická pecka a tu už nevydržím a veselo si podupkávam. Nemôžem nepochváliť husle – tie tu teda parádne vyhrávajú! Klávesová hra je však tiež prínosná. Po dvoch nadupaných husľovo-klávesových melodických rockoviciach prichádza nádherná balada Lonely wind, čo je krása na pohľadanie. Nasleduje tvrdšia Belexes s čarovnými husličkami a skvelo makajúcou rytmikou. Gitara sa tu pekne vyriadi a ku koncu aj bubeník. Journey from Mariabronn má takmer osem minút, no o zábavu je postarané od začiatku do konca. Jeden pekný motív strieda druhý a v týchto inštrumentálnych častiach je jej sila, ale aj počas spevu je to zážitok, ako má byť. Melodická The pilgrimage hrá k radosti a spokojnosti. Pri epickej skladbe Apercu sa ani nezdá, že ubehlo vyše deväť minút. Je to hocičo, len nie nuda. Muzikanti robia to, čo vedia a čo ich baví a tomu zodpovedá aj výsledok. Zaujímavo pomenovaná posledná pieseň - Death of mother nature suite je fantastickým ukončením nevšedného albumu. Je to pôsobivé (takmer) osemminútové dobrodružstvo.

Ťažko niečo vyzdvihnúť - asi najskôr baladu a tri najdlhšie a zároveň najviac prepracované piesne. To sú fakt výstavné kusy.

Napriek tomu, že husle v spojení s rockovou hudbou v tom čase už neboli novinkou, tak Kansas to celé poňali po svojom a aj preto považujem skupinu za originálnu a svojim spôsobom dosť ťažko zaraditeľnú, čo je len a len plus. Skvelé hudobné nápady v skvelom prevedení - čo viac dodať.

» ostatní recenze alba Kansas - Kansas
» popis a diskografie skupiny Kansas

Marillion - Anoraknophobia

Marillion / Anoraknophobia (2001)

Sajgon3 | 3 stars | 02.07.2015

Tak som sa rozhodol, že napíšem zopár slov aj na nejaký ten album, ktorý veľmi neni v mojom košíku "obľúbenosti". Tento album pokladám za súčasť tzv. "spanilého"obdobia Marillion spolu s predchádzajúcimi dvoma počinmi.Album som si prepočul po pomerne dlhom období - dal som si záležať, aby mi nič neuniklo - ale proste - nie a nie to dostať pod kožu. Samozrejme, zlý album to zďaleka nie je - nájdu sa v ňom niektoré krásne momenty, najmä v druhej skladbe, ale proste - chcem v tom "byť doma", ale je to marný, je to marný, je to marný. Proste "This Strange Engine" - to je moje gusto - ale v zbierke tento album samozrejme mám -))

» ostatní recenze alba Marillion - Anoraknophobia
» popis a diskografie skupiny Marillion

Clear Blue Sky - Clear Blue Sky

Clear Blue Sky / Clear Blue Sky (1971)

Jardo | 5 stars | 02.07.2015

Nakoľko milujem staré hardrockové vykopávky bolo zrejme len otázkou času, kedy sa dostanem aj ku Clear Blue Sky. Tento počin, ktorý som získal niekedy minulého roku, ma neprestáva baviť ani po mnohých posluchoch.

Na hardrock tu máme hneď na úvod nezvykle viacdielnu pieseň s názvom Journey to the inside of the sun. Jej prvá časť – Sweet leaf je vrchol albumu a hoci ostatné považujem za naozaj výborné, túto hodnotím ďaleko-ďaleko vyššie. Je to čistá (významom, nie zvukom) gitarová fantázia. To neúnavné sólovanie je neskutočné. Hrdzavá gitara sa počúva priam orgazmicky. Až keď sa ozve v druhej piesni spev, tak si uvedomím, že v úvodnej absentoval, no napriek jej dĺžke mi tam vôbec nechýbal. Druhá má podnázov The rocket ride a ide o skvelú odsekávanú riffovačku s fajnovým sólom. Tretia, I´m comin´ home, je výrazne rytmická a počúva sa sama. Trojdielna pieseň skončila a nasleduje You mistify, čo je hardrockový zárez, ako má byť so striedaním motívov a nálad. Chalani z kapely to zmiernia v Tool of my trade. Má určitý melancholický nádych a nechýba vybrnkávanie. Miestami sa pieseň rozbehne a naberie na razancii. Presposledná – My heaven je moja obľúbená a vyznačuje sa neodolateľným prevedením a atmosférou, ako i naliehavým spevom. Pred koncom príde aj na poriadne sólo a pritvrdenie. Záver obstaráva Birdcatcher, čo je hardrockovica, ako sa patrí.

Delikátne hardrockové rinčanie s vlastnou tvárou.

» ostatní recenze alba Clear Blue Sky - Clear Blue Sky
» popis a diskografie skupiny Clear Blue Sky

Jethro Tull - Stand Up

Jethro Tull / Stand Up (1969)

Martin H | 5 stars | 01.07.2015

Dva kohouti na jednom smetišti dlouho nemůžou vydržet. To samozřejmě platí i pro rockové hudebníky, proto ten bluesovější, kytarista Mick Abrahams, po vydání alba This Was odchází z Jethro Tull a nechává je plně pod kontrolou Iana Andersona. Skupinou se krátce mihl Tony Iommi, aby v ní nakonec natrvalo zakotvil Martin Lancelot Barre, který do Jethro Tull zapadl jako ozubené kolečko do dobře seřízeného hodinového strojku a zároveň se stal pro celkový sound stejně důležitým jako principál Anderson. Ten zvolna opouští bluesovou rovnici jako jediné východisko své hudby a se svými spoluhráči se vydává objevovat dosud nepoznané hudební světy.

Ty chtěl předvést na druhém albu Stand Up, které skupina vypustila do světa v roce 1969. Jistě, blues jakoby zatím u některých kompozic zůstávalo tím hlavním východiskem, ale již zde se důrazně ukazuje další směřování hudebníků a jejich široký žánrový rozptyl. Skupina je schopna nejen překvapit jazzovými pasážemi, ale dokáže si poradit i s klasickou hudbou a křehkým folkem, to vše mnohdy okořeněné značnou dávkou důrazu a tvrdosti. Poslední vyřčené platí hned pro první skladbu, z bluesového vzorce vycházející A New Day Yesterday. Jakmile si posluchač začne říkat, že to vůbec není špatné a že by se nezlobil, kdyby se v podobném duchu neslo celé album, tak hned následující Jeffrey Goes To Leicester Square ho rychle vyvede z omylu. Příjemná, folkem ovlivněná skladbička, ve které se Barre blýskne hrou na flétnu, upoutá na první poslech. Potom se flétny chopí sám Anderson, aby předvedl svou variaci na Bachovo Bourée. Nezbývá než žasnout nad tou krásou. Ale aby toho nebylo málo, hned v následující skladbě Back To The Family nás skupina přesvědčí o tom, že si umí poradit i s jazzovými pasážemi. Zvlášť ten souboj Barreho kytary a Andersonovy flétny v závěru ve mně vždy vyvolává pocit naprosté dokonalosti. A opět zvolníme s písní Look Into The Sun, nádhernou baladou, která stojí na souhře akustické a elektrické kytary. I když by se mohlo zdát, že píseň by se dala protahovat do nekonečna, oba hlavní tahouni mají cit a ví, že v nejlepším je potřeba skončit. Opravdu nádherná záležitost.

Druhá strana alba začíná říznou Nothing Is Easy, což je opět další příležitost, aby nám všichni zúčastnění předvedli své mistrovství, nejenom Anderson a Barré, ale také baskytarista Cornick a bubeník Bunker. Pokračujeme písní Fat Man. To je opět folkem inspirovaná záležitost, v níž se Anderson, stylizující se mnohdy do role středověkého kejklíře a trubadúra, musí cítit jako ryba ve vodě. Po této rozverné taškařici se nálada zklidní skladbou We Used To Know s nádherně sólující Barreho kytarou. Andersonův zpěv je neskutečně procítěný, a i když by mohl sklouznout až do patosu, po celou dobu udrží tu vyváženou míru mezi civilností a přehrávanou trapností projevu. Následující Reasons For Waiting je něžná, zadumaná píseň, svou propracovaností připomínající klasickou symfonii. Tuhle náladu ovšem rozbije závěrečná skladba For A Thousand Mothers, pro kterou jsou opět typické ostré souboje mezi Andersonovou flétnou a Barreho elektrickou kytarou.

Jsou interpreti a skupiny, jimž se nepodaří vytvořit takovou nádheru za celou kariéru. Skupině Jethro Tull se to povedlo hned s druhým albem. A to ještě nikdo netušil, že takových skvělých nahrávek Anderson a spol. vytvoří vícero. Zatím byli na počátku cesty.

» ostatní recenze alba Jethro Tull - Stand Up
» popis a diskografie skupiny Jethro Tull

Galahad - Beyond The Realms Of Euphoria

Galahad / Beyond The Realms Of Euphoria (2012)

Brano | 4 stars | 01.07.2015

GALAHAD,to nie je len tak nejaká bežná neoprogová skupina!Veď skĺbiť techno,disco rytmus,sekvencery a všelijaké elektronické hračky ktorým ani nerozumiem,tvrdé metalové gitarové riffy a šľahy a neoprogrockovú melodiku do jedného celku...tak to teda skutočne dokáže len málokto!Pri počúvaní ich hudby sa spokojne priblblo vyškieram ako grécky minister financií Varufakis a chrochtám blahom.

GALAHAD si albumom Empires Never Last(2007) postavili latku tak prekliate vysoko,že aj Sergej Bubka,v čase najväčšej slávy,by mal problémy.Práve tento Magnum Opus priniesol veľmi moderný trendový sound v kombinácii s dravým pompéznym neoprogom.Rok 2012 bol pre skupinu pestrý a tvorivý pretlak si páni ventilovali až na dvoch albumoch-Battle Scars a Beyond The Realms Of Euphoria.Album otvára overtúra Salvation l. v znamení techno nášupu,neskôr sa v druhej časti pridá nekompromisná diskorytmika,pompézne klávesové steny a drtivé metalové riffy.Celý tento akoby chaos v pravej chvíli skončí v pokojnejšej melancholickej nálade presne v štýle skupiny IQ.Skľudnenie zbesilých zmien a prudkých zvratov hudobného deja prinesie až skladba Guardian Angel,ktorú považujem za najsilnejší moment tohto albumu.Najtvrdší kúsok je All In The Name For Progress,kde sú gitarové riffy nenormálne brutálne a celé to končí až zverským grcavým growlingom.Nakoniec sa nám vráti v repríze anjel strážny,v závere slastne vygradovaný zborovým spevom a kostolným organom.Štýl spevu Stuarta Nicholsona je veľmi podobný Petrovi Nichollsovi z IQ a to isté platí aj o kompozičných postupoch celej skupiny a melodickej výstavbe jednotlivých skladieb.

GALAHAD je skupina s originálnym špecifickým soundom,nápadným ako muchotrávka červená na lesnej čistinke.Nedá sa jednoducho prehliadnúť!Prečo je to tak?No,lebo Galahad!

» ostatní recenze alba Galahad - Beyond The Realms Of Euphoria
» popis a diskografie skupiny Galahad

Five Day Rain - Five Day Rain

Five Day Rain / Five Day Rain (1970)

Jardo | 4 stars | 30.06.2015

Kapelku Five Day Rain som mal v pláne niekedy sem pridať, preto keď sa tu objavil jej profil, tak som bol rád a povedal som si, že ho nenechám „len“ tak...

Melodická a energická Marie´s a woman je hitovka, ako sa patrí a na štart je to dobré. Ďalšie piesne Leave it at that a Don´t be misled sa nesú v znamení jemnej psychedélie a tiež tu cítiť aj beatlesácke vplyvy, ako v aranžmnánoch, tak aj vo vokáloch – tie viachlasy sú proste skvelé. Rough cut marmalade sa volá najdlhšia pieseň (cez 11 min.) a je to jasný vrchol nahrávky. Skladba je úplne iná, ako ostatné na albume a ponúka fantastický sled gitarových sól a vyhrávok, ktoré sa parádne počúvajú. Skvelé! Klávesy tu hrajú až „druhé husle“, ale nemožno ich úplne odpísať. V ďalších piesňach: Goodyear, Sea song, Lay me down, Reason why a Fall out, sa znovu prihlási chytľavo podaný psychedelický rock s inšpiráciami od slávnych Chrobákov.

Album vás určite neohúri, no nájdete tu prívetivú jemnú psychedéliu so silnou melodikou, čo sa veľmi príjemne počúva. Emócie, pocity jednoducho neoklamem. K tomu stačí pridať fakt vynikajúcu Rough cut marmalade a je z toho vydarené dielko.

» ostatní recenze alba Five Day Rain - Five Day Rain
» popis a diskografie skupiny Five Day Rain

Captain Beefheart & The Magic Band - The Spotlight Kid

Captain Beefheart & The Magic Band / The Spotlight Kid (1972)

Akana | 4 stars | 30.06.2015

I když je album The Spotlight Kid – a později téhož roku vydané Clear Spot ještě víc – pro uši pohodlnější, než předchozí revoluční nahrávky, pořád je to ve srovnání s většinou kolegů freakovská muzika. Dekonstrukce blues už neprobíhá s takovou nespoutaností a zarputilostí, aranže jsou krotší, rytmika přehlednější a stylové kořeny obnaženější. Beefheartova vstřícná gesta vůči většinovému publiku ale nezavánějí vypočítavostí, pořád to ani zdaleka nejsou písničky do rádií. Prominent rockové avantgardy pouze přeladil na jinou, volnější úroveň, kde je méně vzrušujícího objevitelského hazardu a více pohody.

Ne všichni muzikanti z Magic Bandu (protentokrát neuvedeného v titulu), namlsaní spletitými experimenty Pstruží masky, byli tímto vývojem potěšeni. Možná pozapomněli na to, že v blues, které i nadále pro šéfa zůstalo hlavním inspiračním zdrojem i pokusným králíkem, nejde primárně o počet not. Skladby na The Spotlight Kid mají skutečně vesměs ležérní tempo a nenabízejí moc prostoru pro divoké instrumentální kotrmelce, ale jejich zvuková i kompoziční podoba je pořád velmi neobvyklá, nemluvě o Kapitánově skučení, hýkání a mručení balancujícím mezi úctou k tradici a obrazoboreckými schválnostmi.

Plíživě pokroucené kytarové i rytmické figury, marimba i úchylný zpěv drží album vně konzervativního rhythm'n'bluesového teritoria, celková nálada ho přesto staví blíž k jeho hranicím, někam do sousedství mystických bažin Dr. Johna, do míst, kde bude jednou romantičtějším způsobem pábit Tom Waits. The Spotlight Kid nemá tu burcující sílu Beefheartových vrcholných alb a přiznám se, že mě při nevhodném rozpoložení dokáže i lehce nudit. Pak jsou ale zase nálady, do kterých sedne lépe, než bezuzdné experimenty. I pošuk má právo trochu relaxovat.


Recenze již zveřejněna na xplaylist.cz

» ostatní recenze alba Captain Beefheart & The Magic Band - The Spotlight Kid
» popis a diskografie skupiny Captain Beefheart & The Magic Band

King Crimson - Islands

King Crimson / Islands (1971)

Akana | 5 stars | 30.06.2015

Deskou Islands končí první klasická etapa v životopise King Crimson, etapa, v níž se muzikantská škatulata kolem Roberta Frippa hýbala nejčastěji a jediným, kdo s ním absolvoval práci na všech čtyřech albech, byl textař Peter Sinfield. Na Islands je opět nová rytmika: na bicí hraje Ian Wallace a basu i mikrofon převzal po Gordonu Haskellovi Boz Burrell. Mel Collins a Keith Tippett zůstávají věrní už od In the Wake of Poseidon, nicméně pro všechny jmenované je právě toto labutí píseň v barvách skupiny.

Kritika celkem shodně Islands přehlíží, podle mého soudu ale nezaslouženě. Album opravdu jakoby scházelo z cesty vytyčené předchozí tvorbou a možná Fripp při jeho vzniku už cítil, že potřebuje radikálnější změnu směru. Ale nic jako vyčerpání nebo bezradnost v těch šesti skladbách neslyším. I kdyby jen mimoděk, vzniklo album s jedinečnou introvertní atmosférou plnou osamělosti a s mnoha momenty, které neomračují okázalostí, ale s emocemi a detaily pracují ve vyšším rozlišení. Znamená to méně pasáží, při kterých hned napoprvé padá čelist a více soudržnosti a „měkké síly“ celku.

Patrný je ústup rockových vlivů. Fripp omezil účinkování elektrické kytary a mellotronu, čímž celý sound prořídl a větší prostor získaly neobvyklé kombinace a souzvuky smyčců, kláves a dechových nástrojů. Zároveň ovšem album nesměřuje k nějaké pastorální idylce, naopak bych řekl, že Fripp teď vráží libozvučnosti nůž do zad ještě častěji a zákeřněji, jen s pomocí jemnějšího nástroje. Pěvecké linky jsou v drtivé většině delikátně baladické a Burrellův subtilní ale pevný hlas do nich skvěle zapadá. Instrumentální složka mu ale naštěstí neustále podráží nohy a nedovolí sklouznout do sladkobolnosti, a tady možná pramení ono úzkostné napětí a pocity izolovanosti.

Úvodní posmutnělou melodii ve Formentera Lady podmalovává abstraktní preludování kontrabasu, piana a flétny, druhý melodický motiv – nejkrásnější na albu – na chvíli dokáže zpěv i nástroje sladit do jednoho lahodného plynutí ale závěr už je zase ve znamení roztříštěných partů saxofonu a kytary. Do instrumentální Sailor's Tale se nečekaně zařízne agresivní Frippův beglajt, který nakonec vyústí do mellotronové klenby a ještě větší kontrasty mezi křehkými a brutálními pasážemi jsou ve výborné skladbě The Letters. Ladies of the Road se po většinu času valí s jakousi neotesaností (i Burrelův hlas tentokrát o něco zdrsní), kterou ale několikrát protnou beatlesácky zpěvné úseky. Prelude: Song of the Gulls je nejvíce ovlivněná klasickou hudbou, slyšíme v ní především smyčce částečně hrané v pizzicatech a flétnu. Výše řečené ohledně neustálého narušování libozvučnosti má svou překvapivou výjimku v závěrečné skladbě Islands. Právě na závěr by člověk znalý předchozí tvorby kapely čekal nějaký experimentální rambajz a ejhle: romantika, snění, kontemplace bez rušivých vpádů a finále jak k filmovému happyendu se západem slunce.

Přes všechny dynamické i zvukové experimenty a přemety zůstává po doznění desky až překvapivě silný pocit završenosti, konzistence a provázanosti, možná nejvíc z celé první albové čtyřky. Pocit, že jsme se právě setkali ne zrovna s převratným stylotvorným monumentem, ale zato s nahrávkou, která pro formální vynalézání nezapomíná na procítěnost. Neveselá, přesto hřejivá deska, která sice pro „sinfieldovské“ King Crimson znamenala derniéru, ale nikoli nějak rozpačitou nebo vyprázdněnou.


Recenze již zveřejněna na xplaylist.cz

» ostatní recenze alba King Crimson - Islands
» popis a diskografie skupiny King Crimson

VARIOUS ARTISTS  - Bazarem proměn - Tribute To Vladimír Mišík

VARIOUS ARTISTS / Bazarem proměn - Tribute To Vladimír Mišík (2015)

Jarouš | 3 stars | 27.06.2015

1. Slunečný hrob - Musica Folklorica: Otvírák desky zní dobře. Kytaru Radima Hladíka nahradil cimbál a housle. Pěkná atmosféra. Co bude dál?

2. Sadem, lesem, parkem - Bratři Orffové: Nic mně to neříká. Sterilní.

3. Tea and Crumpets - Ondřej Galuška: Hudba ani zpěv nejsou špatné. Ale proč text v angličtině?

4. Variace na renesanční téma - Lesní zvěř: Dobrý cover, temnější než originál. Posouvá původní verzi do jiné dimenze.

5. Návštěvní den – Květy: Nelíbí, nepřesvědčivé, o ničem.

6. Tma stéká do kaluží – Ladě: Líbí. Platí to, co u Variace na renesanční téma. A v dáli slyším Toma Waitse.

7. Stříhali dohola malého chlapečka - Jan P. Muchow feat. Ela: Muchow ano, Ela ne – méně teatrálnosti by přispělo. Přeskakuji na další song.

8. Bazarem proměn – Jarret: Zde tak trochu nevím. Není to špatné, ale pro mne to zní jako cover Mišíka a CK Vocalu.

9. 20 deka duše – Kieslowski: Nelíbí. Cítím jakoby „pokus o umění“, který ale vůbec neodpovídá textu.

10. Cesta do dětství - Mňága & Žďorp: Bohužel. Ani Mňága ani Mišík.

11. Ďáblíci - Lucie Redlová: Nezarmoutí ani nenadchne.

12. Noc - Boris Carloff: Z Mišíka toho moc nezůstalo, a Carloff má dobré svoje skladby,

13. Co ti dám – ILLE: Nelíbí, nepřesvědčivé, o ničem.

14. Koukni na tu fotku - Tady To Máš: Dobré zpracování, ctí originál a má svoji duši.

15. Balada - David Stypka Band: Líbí, má to atmosféru. Zpěv odpovídá textu. Hudba dobře podbarvuje. Cítím lehký odkaz na balady Toma Waitse.

16. Deserted Alley - Nylon Jail: Moderní psychedelika se potkává s klasickou v původní nahrávce Blue Effectu. Hudební provedení dobré. Zpěvák je pro mne někde trochu jinde – syntíkové 80desátky.

17. S nebem to mám dobrý - ZVA 12-28 Band: Pěkné. Fajn šraml-blues.

18. Sochy – Jablkoň: Kapela hraje dobře, ale zpěvaččin hlásek jako skřivánek je perp mne zcela vedle a úplně zabíjí Kainarův vášnivý text.

19. Co jsem si vzal - Tara Fuki: Dorota Barová a Andrea Konstankiewicz-Nazir se originálu zhostily dobře, ale vadí mi zde neupravený v mužském rodě (… co jsem si vzal, mohu si nechat).

20. Proč ta růže uvadá – Bran: Líbí, zvláště instrumentální zpracování. Keltské motivy k Mišíkovi sednou.

21. Byl jsem dobrej - Jan Spálený & ASPM: No comment. Perfektní. Mišík a Spálený jsou podobná krevní skupina.

22. Jua kaburi – Čankišou: Pěkné zakončení. S Mišíkem to sice nemá nic moc společného, ale Čanki jsou skvělí.

» ostatní recenze alba VARIOUS ARTISTS - Bazarem proměn - Tribute To Vladimír Mišík
» popis a diskografie skupiny VARIOUS ARTISTS

Formula 3 - La grande casa

Formula 3 / La grande casa (1973)

Snake | 4 stars | 26.06.2015

CD Sony Music /2014/ 88875000422

La grande casa bylo čtvrtým a na dlouhou dobu posledním zářezem v albové diskografii této italské rockové úderky. Následoval rozpad úspěšné sestavy a až do reunionu koncem osmdesátých let bylo ticho po pěšině...

Od vydání úspěšného Lp "Sognando e Risognando" uběhl sotva rok, ale obě nahrávky jsou velmi rozdílné. Produkce se tentokrát ujal spolupracující textař Mogol a posun - a vlastně i návrat - od art rockové okázalosti a delších a členitých skladeb ke kratším, "písničkovějším" celkům asi překvapil nejednoho fanouška. V nahrávání předcházejících alb se hodně angažoval skladatel, producent, zpěvák a tehdejší popová hvězda Lucio Battisti, tentokrát však jeho jméno v seznamu autorů chybí a do skládání hudby se tak větší měrou zapojili členové kapely. Svůj potenciál rozvinul především kytarista Alberto Radius a nejspíš právě proto je album daleko kytarovější, než jeho předchůdce. Prim však nehraje elektrika, ale akustika a ta spolu s klávesami a vokálními harmoniemi vytváří těžko popsatelný, křehce zasněný sound.

Album je velmi krátké (tehdy to byl u desek italských kapel téměř standart) a na plochu sotva třiceti minut se nevešlo víc, jak šest kousků. Takovým pomyslným vrcholem je pro mě v pořadí třetí skladba Liberta' per Quest'uomo. Od ševelení akustické kytary až po pompézně explozivní refrén má neskutečnou gradaci a sborový zpěv, podpořený tlukotem tympánů mi způsobuje "husí kůži". Ani zbytek materiálu však výrazněji nezaostává. Neméně výborná je úvodní Rapsodia di Radius, která mi svou melodií a posmutnělou, melancholickou náladou připomíná další italské velikány Le Orme, nebo titulní La grande casa. Za jediný slabší článek bych označil snad jen rozpustilej popík La Ciliegia non e 'di Plastica, přímočarou písničku vhodnou do rádia a nepřekvapilo by mě, kdyby se objevila na nějakém singlu.

Desku hodnotím mezi třemi a čtyřmi, ovšem pěkný zvuk a především skladba Liberta' per Quest'uomo mě nutí skóre zarovnat směrem nahoru. Doporučuji především fanouškům melodických sedmdesátek...

» ostatní recenze alba Formula 3 - La grande casa
» popis a diskografie skupiny Formula 3

Black Sabbath - Technical Ecstasy

Black Sabbath / Technical Ecstasy (1976)

Gattolino | 4 stars | 25.06.2015

Toto album je na rozdíl od šesti předchozích - výborných a celkem vyrovnaných desek, kde se kapela mění, vyvíjí a posouvá, aniž by opouštěla svůj nenapodobitelný sound - v něčem jiné. Je snad slabší? Nevím, je zvukově výborné, možná oproti Sabotage jednodušší i v kompozicích. První skladba BACK STREET KIDS je parádní otvírák s klasickým sabbatím nástupem, Ozzyho hlas zní stejně podmanivě, jedovatě a řezavě jako dříve, možná ještě ostřeji.
Záhrobní balada YOU WON´T CHANGE ME, hrozivě v úvodu kráčející jako zeppelinovská Dazed and Confused, má chytlavou a osudově zlověstnou melodii, chvílemi zní jako z kosmu. Kytarové vyšívání Iommiho patří nepochybně k jeho nejlepším sólům a decentní klávesy ten funebrmarš působivě podbarvují.
IT´S ALL RIGHT je obyčejnou příjemnou odlehčující písní, ale i ona svým sólem v prostřední části kapelu nezapře. Příjemná akustika a snový závěr připomene Lagunu Sunrise. A už je tu čas na vrchol alba. Rachotivé sólo bubnů uvede rozmáchlý riff nápadité skladby GYPSY,kompozice o více motivech, v níž opět dominuje takřka stratosférický Ozzy.
Osvědčený a sympatický postup střídání různých rytmů a nálad zazní i v následné ALL MOVING PARTS, která by klidně mohla být i na Master of Reality. Možná nepřináší nic nového, než osvědčené recepty BS, ale proč ne? I příští ROCK´N ROLL DOCTOR je opravdu "jen rokenroll", ale zdravě po sabbatovsku. Trochu hospodský klavír a Ozzyho vyšponované koncovky zpívaných frází příjemně souzní s přiměřenou délkou nejkratší písničky alba. A v nejlepším dost, aby se představila teskná milostná balada SHE´S GONE. Česká verze její smutnou náladu zvedla do jiné polohy, ale jen při této opravdu mrazí v zádech.
A jak je u Sabbatů dobrým zvykem, přichází relativně dlouhá, na riffech vybudovaná paráda na závěr. V DIRTY WOMAN si užijeme i dostatek parádní instrumentální hry, a pak náhle nastoupí motiv, poněkud sice připomínající N.I.B z 1.alba, ale kompozice mocně graduje a Ozzy přitvrzuje, už nezní tak atmosféricky, ale hutně. Dá se říci, že na této desce není vysloveně slabá věc, a pár je jich dokonce skvělých.
Zkusím takovou psychologickou hru - představím si, že by album mělo tradiční černý obal a nějaký temný strašidelný výjev. Myslím, že by se pak směle mohlo přiřadit k předcházejícím nahrávkám. Takže asi slabým momentem sedmého sabbatího alba je pouze naprosto nesabbatí obal. Takže čtyři body kvůli obalu. Dal bych i čtyři a půl.

» ostatní recenze alba Black Sabbath - Technical Ecstasy
» popis a diskografie skupiny Black Sabbath

Led Zeppelin - I

Led Zeppelin / I (1969)

Martin H | 5 stars | 25.06.2015

V průběhu roku 1968 nastala situace, která znamenala konec důležité anglické skupiny The Yardbirds. Tu postupně opustili všichni členové až na kytaristu Jimmyho Page, který musel nějak řešit nasmlouvané skandinávské turné. Obrátil se na baskytaristu a hráče na klávesové nástroje Johna Paula Jonese, který na jeho nabídku kývnul. K těmto dvěma zkušeným studiovým hudebníkům se přidali do té doby nepříliš známí členové skupiny Band Of Joy, zpěvák Robert Plant a bubeník John Bonham. Tato čtveřice krátce působila pod názvem The New Yardbirds, aby velmi brzy zvolila údernější označení – Led Zeppelin. Zbytek už je rocková historie.

Čtveřice velice brzy zjistila, že si rozumí jak hudebně, tak i lidsky. Jakmile získali šikovného manažera Petera Granta, zamířili do studia, aby své hudební představy uchovali natrvalo. V lednu roku 1969 spatřilo světlo světa album s hořící vzducholodí Hindenburg na obalu. Základem jejich hudby se stává samozřejmě blues, ovšem hrané tak hlasitě a agresívně, až se ta původní bluesová podstata mnohdy vytrácí a je nahrazována hardrockovou ostrostí a břitkostí. Skladby na albu mají mohutný, mnohdy až orchestrální zvuk. Hned první skladba, Good Times Bad Times, je neskutečná, ohromně vzrušující jízda. Lepší začátek si posluchač nemůže přát. Následující píseň Babe I'm Gonna Leave You prověří pěvecké kvality Roberta Planta. Nádherná balada se střídavými erupcemi bicích a kytary. Blues Willie Dixona You Shook Me hrál ve své době kdekdo a píseň se stala skvělou příležitostí k tomu, aby se jednotliví členové skupiny předvedli a ukázali, kde jsou jejich hudební kořeny. Pak přijde skladba, kterou Page hrával již s Yardbirds, totiž Dazed and Confused. Jeho hra smyčcem na kytaru vytváří magickou náladu, která je vzápětí rozbita Bonhamovou baterií bicích. Plant vede s kytarou rovnocenný dialog, jenž chvílemi přerůstá v hudební orgasmus. Chvílemi mám pocit, že to celé drží pohromadě jen díky Jonesově baskytaře. Poté je načase, aby si posluchač odpočinul při kousku Your Time Is Gonna Come, který zvolna přejde v křehkou instrumentální věcičku Black Mountain Side, ve které se předvede na akustickou kytaru Jimmy Page doprovázený na tabla. Jakoby si zbytek kapely potřeboval odpočinout před další peckou Communication Breakdown. Ta se hrne nezadržitelně vpřed jako dobře promazaný stroj. Ukázka, jak má vypadat a hlavně znít hard rock. A opět se loví v dílně Willie Dixona, tentokrát to je blues I Can't Quit You Baby, ve kterém Page vystřihne jedno ze svých mnoha nezapomenutelných sól. Závěrečná kompozice How Many More Times opět ukazuje dokonalou souhru všech čtyř hudebníků a podobně jako Dazed and Confused se vymyká žánrovému zařazení.

Myslím, že v historii rockové hudby je málo takových debutů, které měly určující vliv na daný žánr. První album Led Zeppelin k nim můžeme bez obav přiřadit. Vzducholoď úspěšně vzlétla.

» ostatní recenze alba Led Zeppelin - I
» popis a diskografie skupiny Led Zeppelin

Přihlášení

uživatelské jméno

heslo

Auto-login
» nový uživatel

Progboard Radio

» Pustit radio
» Nová videa

Kde to vře

Galahad / Beyond The Realms Of Euphoria

Brano
Petr87:Ďakujem za upresnenie.V týchto moderných elektronických diskoštýloch sa nevyznám,ide...

Jethro Tull / Stand Up

Ivan26
Stand Up je asi vůbec nejlepší album od JT, ale já miluji i to předchozí. Nevím, jestli ti...

» posledních 20

Naposledy hodnoceno

» posledních 20

Horké album

Top 5 (nejvíce 5 *)

Top 100 (Bayseian av.)

Statistika Progboardu

9917 recenzí
1908 skupin
129551 příspěvků ve fóru
2267 členů

Facebook

Reklama


copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje Internetplus.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000