Alcatrazz Mercyful Fate Něžná noc Forcefield Huis Monroe, Michael Cage Traffic Walrus Hellhammer

Články

2013-05-09

Chcem dávať profily na progboard

Predtým, než začnete pridávať nový profil, oznámte to v diskusnom vlákne Nové profily a vyčkajte na (súhlasnú) reakciu moderátorov! Inak môže byť profil odstránený.



Pre nových profilistov by som rád pripomenul niekoľko cenných a nezištných rád, ako na to. Rýchla pomôcka, stačí si preštudovať nasledujúce články a možno to pomôže:



Som encyklopedista, nekecám ...

A ako bonus pridávam aj Progboarďácke pravidlá slušného správania sa

... » celý článek

(23 komentářů)
 
2012-06-10

To je grc! - Písať, či nepísať o hudbe bez falošnej dobromyseľnosti?

Pokiaľ sa hociktoré webové sídlo nerozloží osobnými spormi a nechutnými hádkami, ktoré usvedčujú filmy od Tarantina z prehnanej slušnosti, väčšinou sa dostane k slovu opačný extrém. Áno, reč je o takzvanom diktáte pozitívnosti, ktorá sa, ako správny vírus, bez váhania vydáva zničiť akýkoľvek pokus o komplexný pohľad na vec.

Hm, po tomto vzletne znejúcom úvode, ktorý sa mi časom s príslušným výkladovým slovníkom cudzích slov azda... » celý článek

(12 komentářů)
 
» archiv článků

Naposledy přidané recenze

Cinderella - Long Cold Winter

Cinderella / Long Cold Winter (1988)

horyna | 4 stars | 18.01.2020

Že nebyl jižanský rock jen mrtvým pojmem, dokázali na konci let osmdesátých v rozmezí nějaké pětiletky dvě nově vzniklé hudební formace. Tou druhou a pozdější, jež se momentálně věnovat nechci, je slavné sdružení bratrské dvojice Robinsonovců, jež se snad konečně po letech vnitřních rozbrojů dá brzo zase do kupy a nese název Black Crowes. Tou první a o půl dekádu starší je Philadelphká sebranka Cinderella.

Ta žala své největší úspěchy na konci let osmdesátých právě s recenzovaným druhým albem Long Cold Winter. Jedinou potíž, kterou může zaznamenat fanoušek čerstvě se seznamující s repertoárem této kapely je image muzikantů, v té době jasně ukazujících na glam rockové hnutí, svými výstředními obleky a natupírovanými vlasy. Ale to je tak jediná spojující linka, která popelku a glam nějakým způsobem naplňuje. Hudebně zde není po glamu, sleezi, nebo street rocku ani ň. Snad ještě na prvním, trochu nevyprofilovaném nosiči, ale od mega úspěšného záseku č. 2, přes geniální country počin Heartbreak Station, po vrcholný a zřejmě navždy poslední majstrštyk Still Climbing, se toto sdružení prezentuje šmrncovní a rozbujele energickou jižaninou. Jižaninou, která čerpá také z blues, country a samozřejmě hard rocku.

Na rozdíl od černých vran popelka vyznává dynamičtější a energičtější pojetí. Kytary jsou občas pěkně nabroušené, sóla rychlá a hitově funkční, riffy ostré, nadupané a neskutečně in (viď taková Bad Seamstress Blues/Fallin' Apart at the Seams, nebo Second Wind-největší nátěr alba, šlupka rovnou mezi vaše oči), ale když je potřeba pořádně přibrzdit a šlápnout na atmosférické kuří oko, najednou se vám před zraky otevřou melancholické rovinaté pláně amerického Texasu a do ucha vám k tomu hraje třeba Don't Know What You Got, nebo překrásná věc titulní.

Tom Keifer je génius, to on skládal vždy většinu materiálu, navíc dokáže velice efektivně ovládat svůj šestistrunný nástroj a ještě k tomu tím správným chraplákem zpívat. Viva Cinderella. Miluju tuhle kapelu.

» ostatní recenze alba Cinderella - Long Cold Winter
» popis a diskografie skupiny Cinderella

Watch, The - Vacuum

Watch, The / Vacuum (2004)

EasyRocker | 5 stars | 17.01.2020

Nelze zapřít, že můj postoj k téhle italské partě byl nedůvěřivý, až odmítavý. Genesisovská iluze jejich výrazu je tak dokonalá, že logicky stojíte na scestí - plagiát či nádhera? Ale podlehl jsem, přiznávám.

Wonderland se vstupní miniaturou Hills je celkem s více než osmi minutami. Gabrielovsky výpravný zpěv, totálně banksovská vtělení Gabriela Manziniho. Zdánlivou přímočarost narušují křivolaké hackettovské pěšinky. Syrověji odsýpá Shining Bald Heads, v závěru Salati s Manzinim melodickou extázi; jako krajinu, chvátající za oknem. Out Of The Land krášlí zpívající klávesy, vrstvené akustiky a vznešený vokál. Genesis se zhmotňují kol dokola v plné polní. Goddess je drsnou jízdou, ovšem s Rossettiho skvělým vokálním i kytarovým podílem. Deeper Still je melodicky mimořádná a programming ji dává lesk prvotřídního zboží. Obskurní křížení lidí a zvířat, obskurní biolog Voronoff. Nejen o tom všem jest aranžérsky a kompozičně bezchybná pětidílná The Vacuum. Klávesy občas jako by trýznil sám Hammill či Varga - na vlastní riziko. A dvouminutovým "přídavkem" rajská hostina Taliánů končí. Malebné nálety kláves zvolna uhasínají...

Se zpívanou italštinou mám zásadní potíže. The Watch jsou tedy jedni z nemnohých, kde se moje duše otevřela - a zaplesala. Dokonale vyvážený revival vrcholné progové éry. Hravá, básnivá, ale i vážná lyrika násobí blahodárný umělecký dopad. Jinak než plnou palbu nemohu.

» ostatní recenze alba Watch, The - Vacuum
» popis a diskografie skupiny Watch, The

Fish - Sunsets On Empire

Fish / Sunsets On Empire (1997)

horyna | 5 stars | 17.01.2020

Poslední dny si připomínám tvorbu bývalého zpěváka Marillion, skotského obra Fishe. Jen jako připomínku jeho snah jsem si k poslechu vytáhnul cd Suits a až díky němu začal postupně plánovat i další sondy do zpěvákovi sólové tvorby. Jen málo kdy si k poslechu beru alba určitého interpreta chronologicky. Častější případ je ten, že mám chuť na jedno cd a díky zálibně v něm nalezené, postupně přidávám další a další. A tak podobně je to právě teď s Fishem. Namátkou tedy beru jedno cd za druhým a poslouchám a poslouchám. Zároveň jsem rád, že se mi během několika let podařilo vyzobat celou jeho tvorbu, všech devět alb sólových. Některé z nich nejsou v běžné distribuci k sehnání a nebýt Discogs…

Dnes většinu z těchto nahrávek stavím na jednu kvalitativní úroveň a rozděluji do třech etap. V první jsou logicky alba počáteční od Vigil… po Suits. V druhé zlatý střed a zřejmě i zpěvákův osobní top, desky od Sunsets… po Fellini a třetí etapa spadá do období pozdního, reprezentovaného alby Field… až A Feast… Na řadovku číslo deset se netrpělivě čeká a jestli se nemýlím, měla vyjít snad už loni. Interentové stránky o jejím vzniku mlčí (nebo jsem hledal špatně) a tak nezbývá než čekat a čekat. Ale jestli se nepletu, i Fish patří k autorům, jež se v pozdním věku potýkají se zdravotními problém, což může vést k vysvětlení o (ne)plánovaném odsunu novinkového materiálu.

A teď tedy i něco málo k tomuto fenomenálnímu albu, prvnímu z trojice nej-fenomenálnějších:-)
Fish se zde i na nahrávce další spojil pro mne dost nečekaně s dalším, tehdy teprve rostoucím mohykánem v oboru, se Stevnem Wilsonem. Vznikl dobrý team a za přispění starých známých jako jsou Robin Boult, nebo Frank Usher nahrál prvotřídní materiál. Tato vyrovnaná hodinová kolekce mne vždy dokáže rozpumpovat do vysokých obrátek. Avšak je to především trojice songů What Colour Is God?, Jungle Ride a Brother 52, které se pro mne stali nesmrtelnými. Energické pecky jež jsou kolorovány povětstným Fish-ovským naturelem, a bohatou kompoziční škálou pohybující se hned v několika stylových oblastech. I zbytek alba je nápaditý a přesvědčivý. Fish zpívá možná nejlépe ve své dlouhé kariéře s Wilson mu ušil zvuk přímo na tělo.

Jeden čas bylo právě Sunsets on Empire moje nejoblíbenější Fishovo dílo. Dnes už tu jistotu nemám, jelikož například Suits, nebo Raingods jsou bomby podobné, s nemenším destrukčním rozsahem.

» ostatní recenze alba Fish - Sunsets On Empire
» popis a diskografie skupiny Fish

Frisell, Bill - Okno (with Emil Viklický, Kermit Driscoll, Vinton Johnson)

Frisell, Bill / Okno (with Emil Viklický, Kermit Driscoll, Vinton Johnson) (1980)

luk63 | 5 stars | 16.01.2020

Na úvod musím zdůraznit, že jde o projekt moravského jazzového klávesáka Emila Viklického, který je autorem všech skladeb na albu Okno i většiny na albu Dveře, které je jeho jednovaječným dvojčetem (první strana LP, která je součástí CD z roku 2012 - naopak na CD nebyla logicky zařazena dlouhá Suita pro klavír č. 2 z druhé strany LP, kterou autor nahrál už bez ostatních muzikantů jako sólový projekt).

V roce 1977 odjel Viklický na roční studijní pobyt na Berklee College of Music do Bostonu. Tam často hrával se začínajícím fenomenálním kytaristou Billem Frisellem, natáčeli spolu ve školním studiu a stali se přáteli. Proto jeho a další dva spolužáky (Kermit Driscoll - baskytara a Vinton Johnson - bicí) později pozval do Prahy k natočení skladeb, které z větší části vznikly už za mořem a dokončeny byly v Praze. Osm jich bylo zařazeno na LP Okno (1980) a zbytek dostal šanci o pět let později na albu Dveře. Obě desky mám ve sbírce ode dne, kdy se objevili na pultě prodejny Supraphonu v Sokolově, nově jsem si včera pořídil i CD Okno & Dveře.

Na konci 70. let bylo Československo jazzrocková velmoc (Jazz Q, Energit, Fermáta, Mahagon, Impuls, SHQ, ….) a na této vlně se nyní svezl i Viklický, který do té doby vydal jen akustickou LP v Holomóci městě. V prostoru, který mu styl fusion nabízel, si vybral především funkově zbarvené rytmické pozadí, na kterém malovali spolu s Frisellem svými nástroji krásné melodie. Jejich hrátky vytváří rozmanité jazzové nálady a ve mně budí chuť CD poslouchat stále dokola. Skladby jsou zahrány s naprostou muzikantskou precizností všech čtyř aktérů a mohou se směle poměřovat nejen s významnými jazzrockovými alby na tuzemské scéně, ale i s deskami Return To Forever, Billy Cobhama, Mahavishnu Orchestra, Weather Report, Brand X a dalších světových velikánů žánru.

» ostatní recenze alba Frisell, Bill - Okno (with Emil Viklický, Kermit Driscoll, Vinton Johnson)
» popis a diskografie skupiny Frisell, Bill

Death - Symbolic

Death / Symbolic (1995)

horyna | 5 stars | 15.01.2020

Deska Symbolic, od nejpřednějších vůdců technické linie smrtícího kovu kapely Death, tímto představila před pětadvaceti lety (bože, jak ten čas příšerně letí) veřejnosti své nejvyspělejší, nejucelenější a nejfamóznější dílo.

Dle mého skromného úsudku už jej svou poslední plackou Sound..., ani deskou Chuckova bočního projektu Control Denied nikdy nepřekonala. A domnívám se, že jej nepřekonala ani žádná z dalších kapel provozující svou muziku na profesionální bázi, v podobném stylovém slohu s touhou posunout výrazové prostředky s nimiž pracuje na další úroveň. Symbolic zůstal, a stále pevněji se domnívám, že i navždy zůstane tím NEJLEPŠÍM, co mohl člověk v mantinelech, ač maximálně rozšířených, v tomto odvětví vybádat. Tato deska mne totálně uchvacovala v době svého vzniku a uchvacuje mne stejnou silou a působivostí i dnes.

Cestu k ní si mistr Chuldiner dláždil pomalu, avšak velkými kvalitativními skoky. Album Human pozvedlo kapelu do nejvyšší možné (technické) ligy. Individual T. P. šlo o pár centimetrů ještě dál no a Symbolic, Symbolic rovnou skočil na samotný Olymp a zůstal nesesazen. I když já sám podobné muzice už spousty let absolutně neholduji, tento výlisek mám zařezán v krvi jako málo co jiného. Znám každičký tón, sloku, refrén, přechod, vyhrávku i (a to hlavně) sólo.

Před pár dny jsem si desku pustil dvakrát po sobě. Poprvé na domácí aparatuře, podruhé v mp3 na výletu do přírody. Zatímco první poslech (ač z technického hlediska o mnoho kvalitnější) mne neustále "nabourávala" až příliš čitelná hra/nazvučení Hoglanovy baterie (předně pak dvou-kopákové kulometné palby), což mne odvádělo od toho, co mám na Symbolic nejradši, a to jsou mistrné kytaristovi prvky, harmonie a sóla, druhý pokus s nadstavbovým přírodním efektem, už byl přesně podle mého gusta a znovu mi po letech dokázal navodit stavy jen těžko popsatelné, stavy bez tíže v bezprostřední blízkosti tohoto klenotu.

Pokud bych měl říci něco k obsahu alba, tak asi toto:
Úvodní stejnojmenná skladba mě přijde sic v pořádku, ale jen jako taková rozehřívací a ještě ne tolik propracovaná oproti tomu, co bude následovat vzápětí. Navíc je zbytečně dlouhá a konec mě už malinko nudí. Jenomže, s příchodem asi nejlepší písně (ale kdo přesně určí, která z následujících perel je ta nej:-) Zero Tolerance se vše otočí o 180 st. a následuje plejáda těch nejcharismatičtějších kompozic, jaké kdy Chuck za svou krátkou kariéru složil. Každá položka je úchvatná a jedinečná. Každá obsahuje neuvěřitelné množství geniálních riffů, vyhrávek, kytarových harmonií a výměn, funkčních přemosťovacích prvků a naprosto dech beroucích závratných sól. Kapela šlape jako hodiny, Hoglan do toho mydlí sic občas dost rychle, ale pořád neskutečně technicky. Basa i druhá kytara jsou tu spíš k doplnění party, ale i u nich se několik zaznamenání hodných míst najde a předpokládám, nehrát zde tito lidé, nahrávky by možná nebyla tak geniální (i když S. Di Giorgio by k zahození rozhodně nebyl). Empty Words, Sacred Serenity, rychlejší 1,000 Eyes, Without Judgement a Crystal Mountain, představují spolu s dříve jmenovanou Zero Tolerance středobod nahrávky a to vůbec nej v tomto slohovém ranku. Obrovské kouzlo působí i prostřednictvím zvuku a charakteru jednotlivých nástrojů, které posluchač vnímá. Není to jen dojem, či nějaká imprese, je to skutečný stav dokonale provázaného a zaranžovaného (jestli podobný slovosled mohu použít, přec tu nejsou žádné, nebo jen minimální klávesy a zvuky, vše tlačí instrumentálně nabušená čtyřka plus zpěv) díla, ve kterém se desítky a desítky motivů na sebe vzájemně přilepují, proplétají, doplňují a jeden šikovně podpírá druhý. Malinko mne mrzí, že Chuck častěji nesměřuje svůj pohled k akustickým břehům, protože když se tomu tak na několika místech děje, skrze svérázně atmosféricky nastavený zvuk jeho nástroje, stoupá posluchačova mysl do nebe jako při poslechu Stairway to Heaven. Žel bohu toto své maximální pozitivum nemohu použít u posledních dvou tracků, jelikož jsem jim ani za pětadvacet let nedokázal přijít na jméno. Tyto položky pro mne znamenají sestup o tři třídy dolů a takřka ničím mne nikdy nedokážou zaujmout. Nevím jak to na těchto pozicích cítí ostatní, ale já se zde neuvěřitelně nudím a tak si vždy kladu otázku, jestli i pan Chuldiner cítil, že ony skladby doznali znatelný úbytek invence a obsadil s nimi tak raději příčky poslední.

Tož asi tolik. Domnívám se tedy, že už není potřeba se albu Symbolic recenzentsky více věnovat a klanět. Vše potřebné jsem řekl, zbytek je na vás konzumentech, posluchačích, kriticích a … co vy a Symbolic?

» ostatní recenze alba Death - Symbolic
» popis a diskografie skupiny Death

Pavlov's Dog - Pampered Menial

Pavlov's Dog / Pampered Menial (1975)

horyna | 5 stars | 14.01.2020

Kdyby mi někdo zhruba před rokem řekl, že už brzo budu mít doma dvě desky Pavlov´s Dog, asi bych se mu vysmál. Několikrát jsem tuto kapelu testoval a vždy se stejným výsledkem. NE!! NIKDY!! ANI NÁHODOU!! No a rok se sešel s rokem i rockem a na čestném místě sbírky se hrdě vyjímá poslední a první kotouč party sdružené okolo svérázného zpěváka Davida Surkampa.

Když éterem zazní jeho jméno, většině rockových příznivců, kteří muziku Pavlov´s Dog kdy alespoň z části ochutnali, okamžitě naskakuje husí kůže. Tento jev projevující se na pokožce i pocitech onoho jedince se děje ve chvílích, kdy David otevře ústa a svým tuze vysoko položeným hláskem začne intonovat. I já sám jsem s ním měl donedávna obrovský problém a vlastně hlavně proto tvorbu kapely totálně ignoroval. Postupně však přišel blíže nevysvětlitelný zlom, po němž jsem soubor začal zcela běžně přijímat a velmi rychle si obě desky oblíbil. Ta poslední přišla mi omylem po chybně odeslané objednávce, ta první před pár dny. Obě jsou skvělé, jedinečné a vysoce originální. A není to jenom díky Davidovu zpěvu, ale především díky kvalitně odvedené skladatelké přípravě, dostatku nápadů a citu na melodiku i atmosféru. Desky od sebe dělí čtyřicet tři let a Davidův hlas je dnes položený na úplně jiné tónině, ale výsledný pozitivní dojem ze způsobu jakým se do skladeb pokládá a prožívá je zůstává neměnný.

Obsahově je tento debut velice variabilní. Od romanticky klenutých něžností (Julia), přes majestátní řežbu (Song Dance), jemný houslový dotyk Kansas-stylu v (Natchez Trace), až po načančanost typu Of Once and Future Kings. Zkrátka, Pavlov´s Dog v sobě mají od některých kapel kus jejich identity (Caravan, Moody Blues, Budgie, Led Zeppelin), zároveň však pevně stojí na vlastních nohou a zní nezaměnitelně.

» ostatní recenze alba Pavlov's Dog - Pampered Menial
» popis a diskografie skupiny Pavlov's Dog

Magellan - Impending Ascension

Magellan / Impending Ascension (1993)

Brano | 5 stars | 14.01.2020

Tento album patrí do klenotnice progresívneho rocku.Veľmi ma srdce bolí,že takýto klenot korunovačného charakteru nemá tu na Progboarde ani jedno hodnotenie a ani zopár slov,nieto ešte recenziu.Tak skúsim ja,zopár slov ,tak od srdca.

S hudbou kalifornskej skupiny Magellan som sa stretol tak vyše 20 rokov dozadu,prostredníctvom albumu Test Of Wills(1997).Okamžite to so mnou zalomcovalo a dostal som takú šlehu akoby vypadla okresná elektrocentrála.Tá nespútaná energia,sila hladačstva,objavovania nových hudobných území,elegantné spojenie art-rocku, neo-progu a prog-metalu s pridaním veľkej dávky dramatickej pompéznosti.Najviac ma "zabili" metalové riffy a do toho trombón Trenta Gardnera!Maximálne nezvyklé spojenie,dovtedy som nič také nepočul!

Magellan však nie je hudba pre každého.Je to ťažká hudba a rovnako aj textovo náročná.Nemyslím to nejako elitársky,alebo snobsky,že ten kto počúva Magellan je intelektuálne niečo viac ako poslucháč iných žánrov.To vôbec nie!Jednoducho kompozičná aj aranžérska práca Tenta Gardnera je natoľko specifická,že osloviť široké masy asi ani nebol zámer.Témy,ktoré sa v textoch rozoberajú nie sú veselé.Vojna,násilie,smrť,zmysel utrpenia,otázky viery či neviery v Boha,krízové duševné stavy,kríza hodnôt a ľudskosti,opis dramatických historických udalostí-napr. krutovláda diktátora Pinocheta v Chile,vojna vo Vietname...

Možno poslucháčsky najprístupnejší je prvý album Hour Of Restoration(1991).Parádna nahrávka plná nákazlivého nadšenia,pozorný poslucháč vybadá vplyv velikánov Kansas,ale aj takých Styx...Nasledujúce dielo Impending Ascension(1993) má už značne inú atmosféru.A temnejšiu.Kostru albumu tvoria tri vyše 11 minútové kompozície Estadium Nacional,Waterfront Weirdos a Storms And Mutiny-ktorá pojednáva o vzbure na lodi slávneho portugalského moreplavca,podľa ktorého je vlastne skupina Magellan pomenovaná. Estadium Nacional popisuje krvavý vojenský prevrat v Chile v roku 1973.Mohutne zosynchronizované zborové vokály dávajú tejto skladbe neskutočnú silu!Virtual Reality to je prorocký obraz doby v ktorej práve žijeme a ktorá naberá stále absurdnejšie rozmery.

Tragický osud mali aj bratia Gardnerovci.Najstarší brat Jack padol vo vojne vo Vietname,gitarista Wayne trpel zhubným nádorom na mozgu a príšerné bolesti ho dohnali až k samovražde.A Trent Gardner,duša celej kapely,skladateľ a hudobný génius,tvorca legendárnej rockovej opery Leonardo-The Absolute Man,zomrel v roku 2016 iba dva roky po svojom bratovi Wayne-ovi.

Bratia,chýbate mi veľmi!Vašu hudbu na strieborných kotúčikoch opatrujem ako oko v hlave...ale to vedomie,že už nie ste na tomto svete ma jednoducho desí!

» ostatní recenze alba Magellan - Impending Ascension
» popis a diskografie skupiny Magellan

Phillips, Anthony - Private Parts and Pieces X. - Soirée

Phillips, Anthony / Private Parts and Pieces X. - Soirée (1999)

EasyRocker | 5 stars | 13.01.2020

Večer u mě nečekaně nabyl slavnostní nálady... Z Japonska dorazil luxusně provedený digipack. K Anthonymu mě poutá letité duchovní pouto. Jeho umělecký záběr je hoden obdivu: artrock, folk, pop, bytostně zůstal však věren klasice. Nádheře Trespass od Genesis vtiskl nezaměnitelnou 12strunnou pečeť. Po odchodu z kapely se vydal nejistou sólovou stezkou...

Monolity jako Soirée se z pohledu běžného rocku obtížně přibližují. Té oblasti je také na míle vzdálen. Ale co Antova hudba měla vždy - velebnost, smutek a plačtivou ostrovní melancholii. Romantické období klasiky rezonovalo ale nejsilněji, jako osudový prožitek. Absolvoval náročné kurzy, ovšem i samostudium. Rozjuchanou Scythii, Hope of Ages a mrazivá vyvrcholení - Rain Suite a Summer´s Journey tak bez problémů identifikují i znalci staré tvorby. Krasavicí a dvojnicí dávné perly Collections - to je entrée Sad Ballerina. Sultry Leaves, Venetian Mystery, The Oregon Trail, Passacaglia - u těch musí zjihnout i bičované severské pláně. V obdobné náladě jsou vůbec vyvedeny všechny kratší položky. Mocně dunící Creation pamatuje prapůvodní éru Genesis. Dva roky po skonu lady Diany nechybí pocta - slzavé údolí Fallen Flower.

Letitá Rybackova recenze tohoto Díla je dokonalá a mluví i z mého nitra. Ant přináší díla z odlišného časoprostoru a v dnešním chvatu a zmatku jim hrozí zapomnění. Pro mě však posvátná, čistá, pokorná a překypující talentem. X.díl bohatého seriálu Private Parts je 20dílnou, čistě klavírní suitou.


» ostatní recenze alba Phillips, Anthony - Private Parts and Pieces X. - Soirée
» popis a diskografie skupiny Phillips, Anthony

Mandel, Harvey - Baby Batter

Mandel, Harvey / Baby Batter (1971)

Otikk | 4 stars | 12.01.2020

Výborné album. Vlastím německé vydání 1071, liší se pouze obalem,sám nevím,který lépe vystihuje hudbu na LP.
Všech sedm skladeb jsou instrumentálky. Od první skladby se na vás hrne směsice jazz- rocku,ochucená blues. Albu jsem získal nedávno, je to mé druhé setkání ze sólovou tvorbou Harvey Mandela.
Mám již album Righteous, také výborné, ale daleko více bluesové. Album Baby Batter, mě překvapilo svojí lehkostí a přímočarostí. Po prvním puštění, jsem musel jít zkontrolovat stopáž jednotlivých stran, tak jsem byl unešen a plně pohlcen hudbou a kytarou Hervey Mandela. Čas přestal existovat. A pak jsem ji pustil ještě třikrát.
Jsem stále více ovlivněn blues a tak pro mě nejlepší obě poslední skladby na každé straně - Just A Hair More, Campus Blues.
Dávám čtyři hvězdičky, ale pro mě pět.

» ostatní recenze alba Mandel, Harvey - Baby Batter
» popis a diskografie skupiny Mandel, Harvey

Fermata - Fermáta

Fermata / Fermáta (1975)

EasyRocker | 4 stars | 11.01.2020

Jazzrock je fenomén, do kterého jsem teprve nedávno konečně ponořil svá zvědavá zvuková čidla. Dnes už mám ve sbírce tak 30 titulů, před rokem to byly pouhé dvě nebo tři. A zájem a chuť stále roste. Mezi úplně prvými byla právě prvá studiová dvojka slovenské Fermáty.

Bleskurychlý úder Enescovy Rumunské rapsódie: hned na první dobrou bezchybní ´bratia´. Zázrak, že jsme ve Federaci měli cosi tak světově znějící! Unisono nápor celé čtyřky kontra melodičtější Griglákovy malby. Vrchol pro natěšené masy? Jeho nekončící duel s Berkovými keyboardy. A znovu perlící klapky a živelné basové a perkusní hřmění Antona Jara ovládají Perpetuum II.
Griglákova desetiminutovka má volnější tempo i lehčí stavbu, kytarista přece jen magnetizuje zdrcujícím sólem. Postavím si vodu na čaj jsou skvostné čtyři minuty pokory a jazzové kontemplace. Strunná overtura otevírá show, hlavně profesora Petera Szapu. Valčík pre krstnú mamu je ukrutně rozparáděným jazzrockem. Bleskové zrychlení a mahavišnovský energetický nápor, puls akceleruje do nelidských dimenzí. Griglák s Berkou si dopřáli suverénní konfrontaci, dokonale ve prospěch celku. Perpetuum III je nejdelší a také tečkou za 40 minutami. Slováci se tedy žánrových klasiků King Crimson, Mahavishnu Orchestra, Santany, Colosseum a dalších nelekají a z jejich řádění jde místy hlava kolem.

Když kytarový hrdina Fero Griglák opustil Vargovo Collegium, zrodila se nová, stylově odlišná jednotka. Mezi čs. jazzrockem a slůvkem Fermáta klidně lze připsat rovnítko. I další počiny (v čele s Huascaranem) se zaryly do našich hudebních análů. Pochválit třeba i remastery, s popisky jazzového kritika Igora Wasserbergera. 4/5

» ostatní recenze alba Fermata - Fermáta
» popis a diskografie skupiny Fermata

Mahavishnu Orchestra - Mahavishnu

Mahavishnu Orchestra / Mahavishnu (1984)

stargazer | 4 stars | 10.01.2020

John McLaughlin začátek osmdesátých let pojal víceméně akusticky. V roce 1984 vyrazil na syntezátorovou jízdu pod staronovým názvem Mahavishnu Orchestra. Ze staré party přizval ke spolupráci Billyho Cobhama a Billy na Johna apeloval, aby se sešla na natáčení ta první parta MO. No nedopadlo to. A navíc Billy a John měli mezi sebou osobní i pracovní problem, tak Billy po skončení frekvencí odešel.

Album Mahavishnu se rozjíždí zcela nenápadně, z naprostého ticha....do jamování mezi saxofonem, synty kytarou a klávesy až po gradace bicích...a celé to padá do zracena.
Nostalgia je balada, která jako by pohřbívala hudební směr fusion. Další song je jediný, na kterém je možné si poslechnuot hru J.McL. na el.kytaru.
Album jede dál neskutečnou rychlostí...brejky saxofonu, bicích, basy, kláves a synclavieru....to je skladba East Side West Side.
Na postu osmé písničky je záležitost, která nese název Pacific Express a dokonale evokuje jízdu tímto jazzfusion vlakem, neuvěřitelná koláž zvuků....jízda do jazzfusion enkláv. To se musí slyšet. Nemá chybu. No a na závěr Mahavishnu končí akustickou meditací v kombinaci intro piana, pak tabla, flétna a 12strunná kytara.

Toto album jasně zapadá do své doby, je obrazem tehdeších technologií a možností, tlaku určitých subjektů atd. Ukazuje muzikantský kumšt, který je nepopiratelný. Pro mne, jako pro obdivovatele Johnovy tvorby, má MO v osmdesátých letech v mém srdci stálé místo.

» ostatní recenze alba Mahavishnu Orchestra - Mahavishnu
» popis a diskografie skupiny Mahavishnu Orchestra

Ursiny, Dežo - Nové mapy ticha

Ursiny, Dežo / Nové mapy ticha (1979)

EasyRocker | 5 stars | 10.01.2020

Beatmen, Soulmen, českými matadory okované Provisorium či silně jazzová Pevnina detstva... Dežo Ursiny coby pojící mozek byl vizionář, zřetelně vymezený vůči pop music. Bohatý stylový koktejl, cit pro spoluhráče zaručoval vždy vrcholné zážitky. Až do nešťastné smrti patřil k naší umělecké elitě a uspěl rovněž za železnou oponou.

Titulní skladba udeří dokonale ve funk/jazzovém tempu s parádní basou Pavla Daňka, až tryská pot. Prvé klávesové sólo a druhý "nášup" s duetem kláves a polymoogů Deža a Jaroslava Filipa. A na to myslím - vrstvené klávesové kaskády a fontány, nechybí ani Filipovo Fender piáno. Tempové sprinty působivě krotí oddechové atmosféry. Na malej stanici s geniální Štrpkovou reflexí života lesa, ptáků, křižujících vzduch... Křehký, uměřený začátek se před půli zlomí do nepopsatelné genesisovské suity a jako zlatý hřeb je tu Dežova kolize s varhany Mariana Vargy. Víťaz je natlakovaný rock, ovládaná neústupným hlasem a kytarovým běsněním. Zelené jablko magnetizuje mnoha barvami. Oceán kláves a moogů, dokonalé Dežovo frázování, saxofony Dušana Húščavy. Prchavé lidské vztahy, ale i
"moře, kterým musíme projít". Nejdelší Domestic Flight upomíná jazzrockovým pojetím Pevninu detstva. Nad dvojkou Daněk/Hlinenský kraluje Dežo - kytara řve, naříká a v pekelném laufu zběsile sóluje. Je tu i Filipovo cembalo, závěr je opět artrockově ozdoben. Hádanka je akustickou malůvkou Petera Smolinského. Text o jablku zpracovali i naši Progresáci, Štrpka je ale mistr; jeho lyrické podobenství je mi bližší.

Dežo neopustil tehdy populární jazzrock ani funk. Přimíchal vyzrálé artrockové kompozice, odvozené od ostrovních titánů Genesis, King Crimson nebo VDGG. Poezie Štrpkova doplnila hudbu citlivě a stala se její součástí, třeba jako u Petera Sinfielda, nebo Josefa Kainara. Tak mezi 4 a 5, ale u Deža rád zaokrouhlím hore.

» ostatní recenze alba Ursiny, Dežo - Nové mapy ticha
» popis a diskografie skupiny Ursiny, Dežo

Druid - Fluid Druid

Druid / Fluid Druid (1976)

horyna | 5 stars | 10.01.2020

Debutní nahrávka Toward The Sun stoletým prachem zapadaných ostrovanů Druid, mně příjemně vyrazila dech svým totálně pro-Yes-ovským pojetím. Není to úplný klon, ale vztyčných míst by člověk našel hodně a podobnost je v určitých momentech až neuvěřitelná. Fluid Druid už jde daleko víc svou vlastní cestou a i proto je mi kapánek sympatičtější. Co si na ní ale cením nejvíce jsou samotné, velice nápaditě budované kompozice. Takřka každá je postavena na velmi silném a působivém motivu, který posluchač nemá problém si zapamatovat.

V úvodní Razor Truth se ladně střídají sytější dynamické plochy s těmi, v nichž budují náladu daleko intimnější lyričtější prostředky. Vše se po vzoru Gabrielovských Genesis chytře stiší, v povzdálí ševelí akustika a klávesy dojemně dobarvují okolní bukolickou scénu. Druhá Painters Clouds hned v zárodku obsahuje tolik myšlenek a nápadů, že by s nimi jiní vystačili na desku celou. Camelovská melodika, Yesovsky bublající basa a atmoška vzor Druid vás vtáhnou do děje a jen lehouce konejší. V instrumentální FM 145 "řídí" basu snad samotný Chris Squire, ale daleko zajímavější nápad mi připadá použitý ve čtvrté Crusade. Po určité části vždy zpěvák ohlásí – a teď zpívají děti – a opravdu, z hůry se ozve andělský dětský sbor se svým na, na, na, ná, ná… Skvostné. Nothing But Morning pro změnu pojme sborové vokály z jakési mše, dalšímu klenotu Barnaby dominuje pulzně burácející basová figura v kooperaci s ladnými výstřely kláves. A osmá Left To Find je zhudebněnou bajkou plnou poezie a jímavé hudební krásy.

Desku první jsem obodoval čtyřmi puntíky, tady rád ještě jeden přiložím. Škoda rychlého konce Druid, věřím, že by další deska opět stála za to. A pro fans Yes je tohle naprostá povinnost, vsadím se, že neznat podtitulek, nepoznají rozdíl.

» ostatní recenze alba Druid - Fluid Druid
» popis a diskografie skupiny Druid

Young, Neil - Rust Never Sleeps

Young, Neil / Rust Never Sleeps (1979)

makrelaman | 5 stars | 09.01.2020

Som prekvapený, že tu ešte nie je recenzia na jeden z najzasádnejších albumov Neila Younga & Crazy Horse. Absolútna klasika sedemdesiatich rokov. Prvá akustická strana LP sa nesie v duchu albumu "Harvest", hneď prvá skladba "My My, Hey Hey (Out Of The Blue)" chytí za srdce a je to čisto vydestilovaný Neil bez škodlivých prísad. Treba vypiť na dúšok. Druhá strana je už nefalšovaný Crazy Horse v tej najklasickejšej podobe. Surové, špinavé, šlapajúce garážové potešenie. Táto kapelka je výborná počas celej existencie ale trúfam si povedať, že v sedemdesiatich rokoch bola na vrchole. Čistých päť hviezd.

» ostatní recenze alba Young, Neil - Rust Never Sleeps
» popis a diskografie skupiny Young, Neil

VARIOUS ARTISTS - Jesus Christ Superstar (original version)

VARIOUS ARTISTS / Jesus Christ Superstar (original version) (1970)

Kritik Vláďa | 5 stars | 09.01.2020

Projekt Jesus Christ Superstar je pro mě dalším monumentálním dílem, kterému by se měla věnovat mimořádná pozornost. Mám štěstí, že u nás v Ostravě v Národním divadle moravskoslezském, konkrétně v Divadle Jiřího Myrona, se tento skvost hraje už málem 4 roky nepřetržitě, a já ho pochopitelně navštívil už nesčetněkrát, a pokaždé to byl velký zážitek. I když musím přiznat, že české přebásnění od Michaela Prostějovského mohlo být lepší. Originál z roku 1970 si opatruju už víc než půl roku na vinylu, pravidelně se k němu vracím, a když si ho pouštím, jsem přeplněn mimořádnými pocity.

Rok 1968 byl pro geniálního skladatele Andrewa Lloyd Webbera a skvělého libretisty Tima Rice velmi zásadní. V tomto roce totiž měla premiéru jejich „oficiální“ prvotina ‚Joseph And The Amazing Technicolor Dreamcoat‘, (o jejich skutečně první dílo ‚The Likes Of Us‘ nikdo v té době neprojevil zájem). Na této premiéře se objevil také jistý David Land. Divadelní producent, který obou autorům nabídl spolupráci, a tím to vše začalo. Tima Rice napadlo, že by jejich nový příběh měl pojednávat o posledních 7 dnech Ježíše Krista, ale pohledem Jidáše Iškariotského. To samozřejmě v sobě neslo určitou dávku kontroverze, a tak pan Land byl z toho nejprve mírně zděšený, že se budou zbytečně vystavovat problémům buď s církví, nebo s věřícími. Ale Andrew Lloyd Webber ani Tim Rice neměli v plánu nikoho provokovat či zesměšňovat. Oba tvrdě makali po celý rok 1969, a ke konci tohoto roku vyšla na singlu notoricky známá titulní píseň Superstar, původně nazvaná ‚Jidášův song‘, a David Land se docela uklidil.

Samotné originální album bylo vydané na podzim roku 1970 a zaznamenalo nevídaný úspěch. Zejména v Americe. Není se čemu divit, že mělo takový ohlas. Silný příběh v silných melodiích mistra Webbera. Každá nota, každé slovo má na desce své opodstatnění, všechno je dokonale propojené, hudební motivy se často opakují, ale to právě ještě tu geniální celistvost umocní. Ian Gillan v roli Ježíše je nepřekonatelný. Getsemanskou zahradu asi nemusím připomínat (škoda, že Ian Gillan nemá k tomuto dílu bůhvíjaký vztah, trošku mě to mrzí, ale nenadělám s tím nic). Úctyhodnou práci zde odvádí Murray Head v roli Jidáše. Skladby jako Heaven On Their Minds, Superstar, nebo Judas’ Death jsou neskutečné. Zejména Heaven On Their Minds je skvost na první dobrou. Před Yvonne Elliman jako Máří Magdalénou taky musím smeknout klobouk. Everything’s Alright je nádherná balada, a I Don’t Know How To Love Him je ještě krásnější. Tu, myslím zná opravdu každý. Když Jesus Christ hrají u nás, tak se pokaždé těším z toho, že Máří Magdalénu hraje Martina Šnytová. Majitelka nádherného hlasu.

Co mě ještě neskutečně dostává, je parádní a majestátní Hosanna, což je skladba, kterou vždy vyzpěvuju, jak kdyby šlo o život. Pak je to neuvěřitelná The Last Supper. Takhle geniálně vystavěná skladba se neslyší každý den. Změny nálad, něžnost se střídá s naštvaností, melodická krása s melodickými „hádkami“. Subjektivně jí označuju za mini-suitu. Myslím, že Poslední Večeře by obstála i jako samostatný majstrštyk. No a samozřejmě Trial Before Pilate, což je další geniální šílenost zahrnující 39 pověstných ran bičem. To člověk má husí kůži až tam, kde jí vlastně ani nemívá.

Úplně závěrečná John Nineteen: Forty-One už je jenom smutná melodie hraná na smyčce. Poslední tóny tohoto díla doznívají, a ve mě opět dlouho přetrvává mimořádný umělecký zážitek a třesou se mi kolena. Tímhle projektem si Andrew Lloyd Webber a Tim Rice zajistili nesmrtelnost.
Plný počet hvězd bez jediného zaváhání !

» ostatní recenze alba VARIOUS ARTISTS - Jesus Christ Superstar (original version)
» popis a diskografie skupiny VARIOUS ARTISTS

Přihlášení

uživatelské jméno

heslo

Auto-login
» nový uživatel

Progboard Radio

» Pustit radio
» Progboard TV

Kde to vře

Watch, The / Vacuum

EasyRocker
Hoj! Díky za post, odolával jsem, ale nakonec mě Hlídka dostala úplně. A tipl bych si i...

Watch, The / Vacuum

horyna
Mé nejoblíbenější album od The Watch. Spolu s dalším Primitive. Naopak Ghost ani nulté...

» posledních 20

Naposledy hodnoceno

» posledních 20

Horké album

Top 5 (nejvíce 5 *)

Top 100 (Bayseian av.)

Statistika Progboardu

13081 recenzí
2200 skupin
180499 příspěvků ve fóru
2687 členů

Facebook

Reklama


copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje GMMedia.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000