Gumshen Coma Dr. Dopo Jam Keith Tippett Group Brosh, Nili Zero Hour Slapp Happy Dragonland Stone Raiders Cressida

Články

2013-05-09

Chcem dávať profily na progboard

Predtým, než začnete pridávať nový profil, oznámte to v diskusnom vlákne Nové profily a vyčkajte na (súhlasnú) reakciu moderátorov! Inak môže byť profil odstránený.



Pre nových profilistov by som rád pripomenul niekoľko cenných a nezištných rád, ako na to. Rýchla pomôcka, stačí si preštudovať nasledujúce články a možno to pomôže:



Som encyklopedista, nekecám ...

A ako bonus pridávam aj Progboarďácke pravidlá slušného správania sa

P.P.S. Inštruktážne video od gunslingera:
Ako pridávať profily na Progboard (youtube)

... » celý článek

(22 komentářů)
 
2012-06-10

To je grc! - Písať, či nepísať o hudbe bez falošnej dobromyseľnosti?

Pokiaľ sa hociktoré webové sídlo nerozloží osobnými spormi a nechutnými hádkami, ktoré usvedčujú filmy od Tarantina z prehnanej slušnosti, väčšinou sa dostane k slovu opačný extrém. Áno, reč je o takzvanom diktáte pozitívnosti, ktorá sa, ako správny vírus, bez váhania vydáva zničiť akýkoľvek pokus o komplexný pohľad na vec.

Hm, po tomto vzletne znejúcom úvode, ktorý sa mi časom s príslušným výkladovým slovníkom cudzích slov azda... » celý článek

(12 komentářů)
 
» archiv článků

Naposledy přidané recenze

Koenji Hyakkei - Viva Koenji

Koenji Hyakkei / Viva Koenji (1997)

Brano | 5 stars | 23.05.2015

K tejto nahrávke som sa dostal tak,že som nerozvážne klikol na odkaz v Rio/avant vlákne.A to som nemal robiť!To,čo sa vyvalilo na mňa z reproduktorov ma asi tak šokovalo ako keď si hlavu strčíte do práčky počas žmýkania.V živote som nič také nepočul a bol som na to totálne nepripravený.Ešte šťastie,že som mal poruke svätenú vodu,omšové víno a ruženec,pretože inak neviem ako by to so mnou dopadlo.Negatívny zážitok som následne musel neutralizovať tak,že som ležiac na podlahe vtákom hore, pol hodinu počúval gregoriánske chorály.Utrpenie mladého Werthera je proti tomuto nič a Johann Wolfgang-bang Goethe sa musí v hrobe obracať.

Tí japonci sú rýchli národ,ale táto nahrávka je fakt vysokorýchlostná.Myslím,že to nahrávali normálne a potom tú nahrávku pustili s vyššou rýchlosťou.Niečo podobné robil aj starý Scatman,to je ten čo mal takú brblavú papuľu.Ja blbec som sa vtedy čudoval,že ako môže ten starčok tak rýchlo brblať a ono to išlo na vyššiu rýchlosť.Ale späť k Viva Koenji.Môj prvý pokus vypočuť to trval síce iba desať minút,ale keďže ma Najvyšší obdaril trpezlivosťou a húževnatosťou tak potrebnou na prežitie v dnešnom svete,k Viva Koenji som sa vrátil a vypočul do konca.Poviem vám,zmenilo mi to život.K horšiemu.Už nikdy to nebude také ako predtým.Už bude len pred a po Koenji.Ešte šťastie,že sa tohto nedožil môj kamarát Leoš Janáček,lebo jeho liška bystrouška by veľmi rýchlo opĺzla.

Výsledný zážitok z tejto muziky by som prirovnal k prvej návšteve urológa v živote.Človek si dá dole gate,predkloní sa a naivne čaká že pri najhoršom dostane nejakú injekciu do zadočku.Vidím však,že doktor si navlieka latexovú rukavicu(čo je veľmi podozrivé) a s hrôzou zisťujem,že mi strčil prst do môjho rektálneho otvoru.A takto som prišiel o moje homosexuálne panictvo.

Viva Koenji je pre mňa tak zásadná nahrávka,že ju nemôžem oceniť inak ako piatimi hviezdičkami.Už nikdy více Domažlice!

PS: Pokorne prosím moderátorov,aby mi za toto vyznanie citov nedávali ban.

» ostatní recenze alba Koenji Hyakkei - Viva Koenji
» popis a diskografie skupiny Koenji Hyakkei

Marsupilami - Marsupilami

Marsupilami / Marsupilami (1970)

Jardo | 4 stars | 23.05.2015

Niektoré skupiny ostávajú neprávom zabudnuté a Marsupilami určite patrí medzi nich.

Už počet skladieb (päť) a v súvislosti s tým aj ich minutáž (najkratšia má necelých šesť minút) dáva tušiť o čom by tento album mohol byť. Áno, ide o progresívny rock. Je pravda, že hudba je to náročná na počúvanie, preto tých posluchov by malo byť viac, aby človek do tohto diela mohol vniknúť a vychutnávať si ho. Súhlasím, že sa jedná o crimsonovsko-generatorský typ progresívneho rocku. Vo vokáloch to možno miestami prirovnať ku Gentle Giant. To som uviedol len kvôli opisu hudby, aby mal prípadný záujemca lepšiu predstavu o nej. Nechcem tým tvrdiť, že hudobníci sa vyššie zmienenými telesami nutne inšpirovali (hoci možno aj) – veď tento album uzrel svetlo sveta v roku 1970, čiže veľa času na inšpiráciu a „odkukávanie“ zmienenej muziky ani nebolo. Pri takomto type hudby, je príjemným prekvapením, že sa v zostave nachádza aj žena (vokály, flauta). Je to taká experimentálna forma progresívneho rocku s melancholicko-pochmúrnou náladou. To všetko je kombinované s džezom a psychedéliou. Rozhodne nečakajte nejaké melodické orgie alebo genesiovský artrock. Skladby sú miestami dosť tvrdé.

Škoda, že skupina ostala zabudnutá. Podľa mňa za King Crimson alebo VDGG nejako výrazne nezaostáva. Pochúťka pre milovníkov náročnej hudby.

» ostatní recenze alba Marsupilami - Marsupilami
» popis a diskografie skupiny Marsupilami

Opeth - My Arms, Your Hearse

Opeth / My Arms, Your Hearse (1998)

Petr87 | 5 stars | 22.05.2015

My Arms, Your Hearse...
Tak tento "třeskutě optimistický" název ukrývá jednu z mých nejoblíbenějších fošen od švédských OPETH, díky kterým jsem se začal před pár lety opět zase zajímat o extrémnější formy rockové hudby...

Pamatuji si, jak jednoho krásného dne přišel za mnou brácha, v ruce držíc nějaké CD, a se slovy: "Tohle tě naprosto rozseká!" mi jej vnutil...
Já okamžitě, hledíc zamyšleně na obal, pojal nedůvěru a po chvíli mu se slovy: "Víš, že mě už tihle chrchloni nezajímaj!" mu CD vrátil...
Jenže milý sourozenec se nenechal jen tak odbýt, položil mi CD na stůl a s potutelným úsměvem zmizel...
V té době jsem byl totiž až po uši ponořený v progresivním rocku 70-tých let a neoprogu a divokou metalovou minulost jsem chtěl už navždy nechat za sebou - to jsem byl ale vůl, co?
Ale co, když už se s tím bráchanec tahal, tak mu uděláme radost...
Nasadil jsem si na květák sluchátka, vložil CDčko do mechaniky a poslouchal a poslouchal a poslouch......
Za pár hodin mě našel brášin ležícího na zemi, s pěnou u úst a s navýsost spokojeným výrazem v xichtě...
"Já věděl, že tě to chytne!" poznamenal a zase odkráčel.
No bomba! Do té doby jsem nikdy nic takového neslyšel a byl jsem z toho totálně paf.
Upřímně - dříve by mne ani ve snu nenapadlo, že by si někdo troufl míchat smrtonosný metal s progresivním rockem!
No zkrátka - od té doby jsem si začal od těchto výborných Švédů shánět postupně všechna alba a stal se jejich velkým fanouškem... a tohle album se stalo mou srdeční záležitostí.

Dílo je koncepční a pojednává o dvou milencích... Ovšem žádné skotačení na prosluněných loukách a lovestory se št'astným koncem nečekejte - jen temnotu a depresi...
Rozhodně nedoporučuji tuto desku pouštět nerozhodným sebevrahům, protože by je následný poslech mohl už definitivně přesvědčit o tom, aby se konečně od té římsy odrazili... No nic, zpátky k příběhu:
Album se týká mužské postavy, která umírá a stává se duchem...
A následné vyprávění se točí kolem ženy, kterou za svého života miloval a u které si není úplně jistý, jestli ji jeho odchod skutečně zarmoutil, takže je jeho duše v neustálém zmatku....
Snaží se s ní po celou dobu všelijak navázat kontakt, ovšem jeho přítomnost zůstává stále neodhalena a to jej velmi trápí...

Když porovnám hudbu na tomto albu s hudbou na předchozích dvou deskách, tak musím uznale pokývat hlavou a říct, že od té doby hudebníci ušli obrovský kus cesty...
Mikael Åkerfeldt už nemá úplně ten přiškrcený "blackový" chraplák a pomalu zde začíná nacházet svoji polohu.
Přibylo i více dalších akustických výletů, prolínajícími se s agresivními riffy... Mikael střídá growling s čistým zpěvem už naprosto suverénně a vlastně celá kapela zde působí ještě více sehraně, než kdy předtím...
Svou nezpochybnitelnou zásluhu má na tom i výborný nový bubeník Martin Lopez, který do kapely jednoznačně skvěle zapadl, a tepe jako králíček Energizer.
Rozepisovat se o jednotlivých skladbách nechci, protože album beru jako takový pevně sevřený celek... ale pokud bych měl vyzdvihnout jednu jedinou, která mě totálně srazila k zemi, tak by to byla Demon Of The Fall - tak chorobně, démonicky znějící growling, jaký Mikael vystřihl na začátku, jsem snad ještě neslyšel! Opravdu nic pro slabé uši... Věřím tomu, že spousta slabších jedinců by zdrhla už během ponurého klavírního intra..
Co už...

Co ještě dodat víc?
Ano, kdekdo by mohl namítnout, že to nejlepší měla banda teprve před sebou, ale... to je vlastně fuk.
V každém případě, tomu, kdo začal poslouchat OPETH až po vydání alba "Heritage", album opravdu nedoporučuji - hrozí totiž, že by následný poslech mohl odskákat nějakou tou újmou. :))

Výborné, temné dílo...
Pět hvězd!

» ostatní recenze alba Opeth - My Arms, Your Hearse
» popis a diskografie skupiny Opeth

Whitesnake - The Purple Album

Whitesnake / The Purple Album (2015)

yngwie3 | 5 stars | 22.05.2015

Určite si veľa poslucháčov tohto alba položí otázku, prečo ? ... má niekto s takým kreditom ako David zapotreby prerábať veci, tak známe a tak dokonalé ? je na tom vážne tak finančne zle ? skutočne už ho nič "kloudného" ale hlavne nového nenapadá ? žeby nastupovala starecká demencia ? ...

Úvodný, nesmrteľný Burn dá zabudnúť na všetky pochybovačné otázky, lebo vynovená zostava Evinho bieleho pokušiteľa má skvelý zvuk /tu by som chcel poznamenať ... ak niekto nepozná aký je rozdiel medzi Gibsonom Les Paul Customom a Fenderom Stratocasterom, najslávnejšímí to gitarami, nech si prehráva jednotlivé skladby tohoto alba a následne porovná s vyhľadaným originálom v Ritchieho, prípadne Tommyho prevedení - rozdiel potom už bude poznať/ ... a

Je pravdou, že Davidov hlas už nemá tú silu a vyššie party sú už trocha nižšie, ale charizma zostáva ...
Joel Hoekstra ktorý prišiel ako náhrada za Douga Aldricha, svoj part zvláda na výbornú a s Rebom Beachom sú zohraté duo, tvoriace krásne dvojsóla ...

Aj napriek niektorým harmonickým zmenám, ktoré považujem za príjemné osvieženie, sú to všetko staré dobré pecky zo zlatého fondu ...

Tak ochutnajte 5-hviezdičkové nachové v podaní bieleho ...


» ostatní recenze alba Whitesnake - The Purple Album
» popis a diskografie skupiny Whitesnake

Laser - Vita sul pianeta

Laser / Vita sul pianeta (1973)

hejkal | 5 stars | 22.05.2015

Talianska skupina Laser si hovie v zemi zabudnutia, krajine nevedomia a pod. dobrých štyridsať rokov, rozhodol som sa preto, že ju musím prebrať z bezvedomia a vraziť pod nos aj v našich končinách. Kapelu som spoznal vďaka labelu Akarma, ktorý k cédečkam pribaľoval vždy aj katalóg s vyobrazenými obalmi toho, čo táto pirátska spoločnosť vydávala. A tak nevkusný červený obal so žltým nápisom si jednoducho v záplave umeleckých diel nešlo nevšimnúť. Pravda, k albumu Vita sul pianeta som sa dostal až po mnohých rokoch, vďaka talianskej značke AMS. A verte, neverte, táto hudba si ma získala hneď prvým počúvaním. Prečo?

Po nejakých space recitáloch sa na poslucháča vrhne príjemná artrockovo zaonačená skladba Vita sul pianeta. Akoby som počul to najlepšie, čo zdobí taliansky artrock 70. rokov. Melodika, vypätý emocionálne nadržaný spev, slovom, klasika. A k tomu radno zarátať aj nekompromisnú sólovú gitaru, ktorá zvláda ako melodické vyhrávanie, tak prskanie kyseliny á la Votrelec (kto pozná kultové sci-fi filmy, vie). Tak úžasne ladený úvod albumu som už dlho nepočul. Non vede la gente neváha ani okamih, okamžite prinúti gitaristu, aby sa poihral, na to, že je to tvrdé, si zvuk uchováva príjemnú vzdušnosť. Na nástroje stratené v hluku a šume zabudnite, všetko počuť akoby ste zízali do kryštálovo čistej pokojnej hladiny horského oka na mieste, kam nedorazil ani len náznak smogu, nieto ešte civilizácie. Sconosciuto amico sa upokojí ako slon po mamutej dávke uspávacieho prostriedku nadobudnutého od žičlivých lovcov kdesi na safari. Počas melodramatických refrénov mám dojem, akoby sa celé stádo vlastníkov klov a chobotov rozhodlo zriadiť v danom čase a priestore nové slonie pohrebisko. Dove andremo? plynulo nadväzuje, klávesy budia dojem „symfonična“, napokon sa to svižne rozbehne, nemôžem si pomôcť, celé je to také operne dramatické. Spevák mi miestami pripomína Jumbo, hudba nezaprie oporu v Banco Mutuo Soccorso alebo Alphataurus. Inými slovami, je to pecka. L’ultimo canto del killer má opäť priam hardrockový úvod (však aj otvára pôvodnú druhú stranu platne), spevák sa v slohe tvári, že hlasivky si vykričal už v pred desaťročiami, zdatne mu sekunduje chripľavá gitara. Vo výsledku tu máme najtvrdšiu skladbu albumu. Hardrock koketoval s klasikou už kdesi v 60. rokoch, pokus o niečo podobné (navyše v prehnane expresívnom „talianskom“ podaní) prináša Corri uomo... a dobre jej tak! Eri importante si ani nevšimnete, že už začala. Muzika skladbu za skladbou prirodzene graduje, ani sa mi nechce opakovať, ako „prehnane“ to kapela berie. Alla fine del viaggio celé dielo zavŕši veľkolepým spôsobom, pri ktorom bledne nejedna „shakespeareovská“ dráma. Potiť krv a páchať emocionálnu genocídu za hranicami príčetnosti takto dokážu len Taliani.

Keby chcela extáza materiálne vypodobenie, zvolila by nepochybne tento album. Neobjektívna päťka je na mieste, už len preto, lebo po tomto archeologickom kúsku ani pes neštekne.

» ostatní recenze alba Laser - Vita sul pianeta
» popis a diskografie skupiny Laser

Angels of Light - Akron/Family & Angels of Light

Angels of Light / Akron/Family & Angels of Light (2005)

zdenek2512 | 4 stars | 21.05.2015

Michael Gira po rozvodu s Jarboe v roce 1998 rozpustil americkou no wave legendu skupinu Swans, po té se začal věnovat různým projektům s názvy Body Lovers, Body Haters a hlavně skupině Angels Of Light, kterou tvořil hlavně on a hosté. Hudba, kterou tehdy produkoval, by se dala nazvat jako undergroundový folk rock křížený s ambientem a industriálem. První album nazval New Mother a vydal jej na svém labelu Young God Records, také koncertoval a jeho ryze akustický koncert v Brně na Flédě byl nezapomenutelný. V tom samém New Yorku kde Michael Gira žije a tvoří, vznikla kolem roku 2002 parta tří muzikantů, která si říkala Akron/Family, Michael Gira je viděl a slyšel na nějakém vystoupení a tak jej nadchli, že jim nabídl natočení a vydání alba v jeho produkci na jeho labelu Young God Records. Album vyšlo v roce 2005 s prozaickým názvem Akron/Family & Angels of Light.

Na albu je nahráno dvanáct skladeb, prvních sedm je pod nálepkou Akron/Family a složila je skupina Akron/Family, která je i zpívá, předěl tvoří coververze Boba Dylana s názvem I Pity the Poor Immigrant, závěrečné čtyři skladby zpívá Michael Gira s doprovodem Akron/Family. Úvodní skladba Awake začíná nádherným vícehlasem s něžným doprovodem akustických kytar, pohoda je přervána industriální vřavou a následuje hodně tvrdý riff, který tvoří začátek další skladby. Na všech skladbách se mi hodně líbí právě to citlivé vkládání tvrdých a industriálních pasáží. Hodně pěkně působí kánonický vícehlasý zpěv ve skladbě Raising the Sparks. Skladba I Pity the Poor Immigrant v dylanovském duchu tvoří předěl mezi skladbami zpívanými Akron/Family a Michaelem Girou. Ze skladeb zpívaných Michaelem Girou mě zaujala skladba Mother/Father, která původně vyšla na albu Great Annihilator. Když si pouštím tohle album, tak mám pocit, že takhle nějak by mohli znít Crosby, Stills & Nash v těchto letech, jen s tím rozdílem, že na této desce je hodně prvků, které patří k jiným žánrům jako je noise, industriál a ambient. Znovu jsem si potvrdil fakt jaký je Michael Gira skvělý skladatel a zpěvák, ty jeho skladby jsou přesně v duchu a náladě křehkých písní z alba Burning World.

Čím více album posloucháte, tím více se vám dostává pod kůži, pro mě neoposlouchatelná záležitost.

» ostatní recenze alba Angels of Light - Akron/Family & Angels of Light
» popis a diskografie skupiny Angels of Light

Coma - Financial tycoon

Coma / Financial tycoon (1977)

Jardo | 4 stars | 21.05.2015

Coma je ďalšia zappoidná kapela z Dánska. Jej debut však neprišiel v čase rozmachu miestnej (a vôbec) svetovej progresívnej scény, ale o niekoľko rokov neskôr.

Ako je už v úvode naznačené, hlavý inšpiračný zdroj týchto muzikantov je americký hudobník Frank Zappa. Jeho vplyv je tu cítiť takmer všade. Sú to podobné hudobné postupy, hojné využitie saxofónov, ba dokonca aj v textoch a speve to možno postrehnúť. Spevu je tu málo, ale keď sa ozve, napr. hneď na začiatku, tak aj to frázovanie je typicky zappovské, nehovoriac o dávke humoru, ktorá je ďalším poznávacím znakom jeho tvorby a ktorá tu tiež nechýba. Okrem svojského Zappu, kapela uviedla aj svoje ďalšie inšpiračné zdroje: Jimi Hendrix – prekvapivo v súvislosti s ostatnou muzikou, King Crimson a John Coltrane. Inšpiráciu čerpali aj od krajanov Dr. Dopo Jam. Na základe toho všetkého si možno vytvoriť určitý obraz o tu prezentovanej hudbe. Saxofón ponúka počúvateľné vyhrávky, čo je fajn, no niekedy sa mi zdá, že je tu toho saxofónovania až príliš – najmä, keď je až veľmi „free“ a uletený. Gitara tu v porovnaní s ním nedostáva až toľko priestoru, no keď sa prihlási k slovu, počúvaj sa to naozaj dobre. Dal by som jej viac miesta.

Coma na svojom debute ponúka v celku príjemnú zmes progresívneho rocku/ avant-jazzu a napriek tomu, že som z albumu nepadol „na zadok“, počúva sa veľmi dobre.

Všetci Zappa-pozitívni by tu mali zvýšiť pozornosť.

» ostatní recenze alba Coma - Financial tycoon
» popis a diskografie skupiny Coma

Dr. Dopo Jam - Entrée

Dr. Dopo Jam / Entrée (1973)

alienshore | 5 stars | 19.05.2015

Dr. Dopo Jam je relatívne neznáma kapela z Dánska, ktorú si tzv. archeológovia budú asi pamätať hlavne preto, že sú zo 70-tých rokov. Nielen to je na nich zaujímavé, ide predovšetkým o hudbu. Ich debutový album Entree je totiž štýlovo blízko k tej menej uletenejšej a zároveň rockovejšej tvorbe Franka Zappu. Svojrázny kompilát jazz-rocku, blues-rocku a art-rocku s prímesou rôznych nástrojov je naozaj pestrý a hudobne podnetný. Bizarnejšie znejúce plochy nie sú na úkor samotnej skladby a skôr ju len spestrujú.

V podstate ešte aj teraz je Entree neobyčajne sviežim dielkom a to vzniklo pred štyridsiatimi dvoma rokmi. Rok vydania teda nie je ani tak podstatný, ak sa hudobníkom podarí vytvoriť kompozície so silným feelingom a na svoju dobu naozaj vypracovaným, a dalo by sa povedať že až nadčasovým štýlom. V tomto prípade má drvivú väčšinu materiálu na svedomí skladateľ a hlavný líder kapely Kristian Pommer.

Na úvod nám Dr. Dopo Jam pripravili rovno 25-minútovú jazz-rockovú kompozíciu Opening. Na prekvapenie ubehne rýchlo ako voda a je naplnená melódiami a výbornými motívmi, ktoré veľmi prirodzene do seba zapadajú. Samelam-samelam je skladba, ktorú si viem predstaviť na ich koncertoch a páči sa mi, že je tam zakomponované slovné spojenie Dr. Dopo Jam. Tiahne viac k blues-rocku, akurát mi pripadá živšia vďaka využitiu dychových nástrojov.

Prvá z rady inštrumentálok s rovnomenným názvom Entree's je krásnym spojením jazz-rocku a brass-rocku. Ďalšia inštrumentálna záležitosť Spring-Theme-Summer-Theme je snáď ešte lepšia vďaka neposednému rytmu a opäť skvelými aranžmánmi. Prichádza však mierne odlišný song In The Morning a ten sa vyložene mazná s jemnou melódiou. A máme tu nakoniec tretiu inštrumentálnu vec Desserts: Forest-Flower-Picking-Preludium s voľnejšou štruktúrou a atmosféra silne evokuje latino-rock aj kvôli rôznym perkusiám. Na záver príde nečakaná zmena a nastupujú sarkastické popevky, ktoré sú celkom podarené.

Nezvyknem bezhlavo adorovať 70-té roky, no v prípade kapely Dr. Dopo Jam a ich Entree sa jedná o veľmi kvalitnú, a aj raritnú (v prípade LP vinylov) nahrávku. V mojom ponímaní tu žiadne slabé miesto nie je. Navyše je to veľmi hravá a otvorená hudba siahajúca do viacerých žánrov. Je to niečo čo poznáte a je vám to blízke, a zároveň je to svojim spôsobom vždy nové (ako napr. ženy). S prihliadnutím na dobu vzniku a prepracovanému konceptu skladieb sa prikláňam k najvyššiemu hodnoteniu.

» ostatní recenze alba Dr. Dopo Jam - Entrée
» popis a diskografie skupiny Dr. Dopo Jam

Futurum - Ostrov Země

Futurum / Ostrov Země (1984)

Petr87 | 5 stars | 19.05.2015

1984:
Československé hudební žebříčky začíná po(s)tupně obsazovat Janečkova mafie v čele s mazlíky jako Míšou Dejvem, Pavlíkem Horňákem aka normalizačním Džastýnem Bíbrem, Markétou Muchovou aj... a začínají cíleně kur.it hudební vkus mnoha mladým lidem (není nic smutnějšího, než když člověk vidí dnešní padesátníky křepčit na "Holky z naší školky" nebo "Poupata").
...Mno, tak v těchto veksláckých dobách vychází, pro mne jedna z nejlepších desek československé rockové hudby, "Ostrov Země", brněnské skupiny FUTURUM, založené "utečenci" z PROGRES 2 a SYNKOP - Romanem Dragounem, Milošem Morávkem, Emilem Kopřivou a Romanovým kamarádem z dětství, bubeníkem Janem Seidlem...

Hudba pro toto album vznikala údajně v dosti velkém spěchu, při jam sessions... Ale to kompozicím rozhodně nijak neublížilo.
Deska je plná energické, moderní rockové hudby s výbornými texty z pera brněnské básnířky Soni Smetanové.

Placku otevírá velmi dobrá skladba Miloše Morávka s názvem "Spěch".
Nemůžu si pomoci, ale v té úvodní kytarové exhibici slyším jistou podobnost s instrumentálkou "Ozvěny" z progresáckého alba Třetí kniha džunglí... A trochu zde cítím i inspiraci PRAŽSKÝM VÝBĚREM...

"Vyplouvám I." je autorským dílem Romana Dragouna s výraznými, atmosférickými syntíky, navozujícími takřka snovou atmosféru... A ten zpěv - no nádhera.

Ostrov Země... Skvělá, funkově dusající, rytmická kompozice z dílny Emila Kopřivy... To sólo na bicí uprostřed skladby je perfektní.

Kámen tvář... Takřka meditativní věc z pera Miloše Morávka, unášející posluchače až někam do exotických krajin.

Sluneční město... Syntíkový úvod, silně inspirovaný britskými TANGERINE DREAM otevírá jednu z mých nejoblíbenějších skladeb na albu...
Výborná, dynamická kompozice, postavená na výrazných klávesách a skvělé kytaře.

Stopy... V porovnání s ostatními, poněkud jednodušší skladba s opakující se kytarou... Není špatná, ale že by mne nijak chytla za srdce - to ne.

Hledání... Autorský příspěvek Jana Seidla, né nepodobný skladbě "Kámen tvář", s podobnou meditativní, tajemnou atmosférou, vybudovanou na výrazných klávesách.

Oblouk... Další příspěvek na albu pocházející z pera Jana Seidla... Rychlá, pulzující skladba, opět postavená na výrazných syntezátorech, s výborným pěveckým výkonem Romana Dragouna.

Vyplouvám II... Repríza atmosférické Romanovy skladby z první části alba, s lehce pozměněným textem...

Genese... Fantastická, odlehčená instrumentální kompozice Emila Kopřivy, která takřka unáší do oblak... Výborný závěr!

Je více než jasné, že v tehdejší záplavě bezduchého a vtíravého normalizačního popu a diska, musela tato deska působit jako totální zjevení, tím jsem si jistý...

Skvělé dílo, které i dnes zní stále výborně a svěže...

Pět hvězd je jasných!

» ostatní recenze alba Futurum - Ostrov Země
» popis a diskografie skupiny Futurum

J.E.T. - Fede speranza carità

J.E.T. / Fede speranza carità (1972)

hejkal | 4 stars | 19.05.2015

J.E.T. je ďalšou z ohromného zástupu talianskych skupín, ktoré v 70. rokoch tvorili „svet vo svete“ zvaný taliansky progresívny rock. Jediný album Fede, speranza, caritá z roku 1972 navyše dokazuje aj to, že navzdory veľkej dávke melodiky a „artového“ expresionizmu to Talianom šlo aj v po stránke hardrockovej.

Organ si pre seba vyhradil úvodné navodenie chrámovej atmosféry, ktorú mu s chuťou sprzní špinavá gitara. Vo výsledku dostávame v úvodnej skladbe Fede, speranza, carita obludnú dávku dobového hard rocku s niekoľkými inštrumentálne frivolnými pasážami, kadejaké stopky sa striedajú s porušovaním dávania prednosti v jazde, tu i tam má klavírna predvádzačka dočinenia s džezom či závanom klasiky. Nechýbajú psychedelické výkriky, skrátka, je to dobová momentka pripomínajúca prvé albumy Uriah Heep alebo Bodkin. Aby som nezabudol, spev je z kategórie jačákov, nuž je vám asi jasné, koľká bije. Nad rozbúrenou rytmikou (najmä bubeník sa počuteľne odviazal, po nahrávaní najskôr stiekol spoza súpravy) si klávesy vyhrávajú srdca bôľne motívy aj v druhej, jedenásťminútovej, kompozícii Il prete e il pescatore. Spev sa spočiatku nechá sprevádzať iba klávesmi, aby to znelo patrične náladovo, celkovo je to typická preemotivovaná talianska rocková balada, ktorá nemá k rachotu ďaleko. Sólové pasáže sú samozrejme plné nadžezlého ubiehania z vytýčenej trasy, symfonických ladných medzihier a všetkého, čo má tento typ muziky v génoch. Ce’ chi non ha začína ticho i zlovestne, kapela sa evidentne vyžívala v pomalých nástupoch, aby mala priestor gradovať „do aleluja“. Vo svojej podstate je to napokon najpozitívnejšia balada na albume, refrén je priam zaliečavý. Že bude Sinfonia per un re najambicióznejšou skladbou kapely azda dôjde aj tým, čo z taliančiny nerozumejú ani ň. Progresívny hardrock v symfonickom artrocku určite dostane do varu nejedného škatuľkára, tak prečo to nenapísať... Na záver je tu vlasrtne jediná krátka skladba, Sfogo sa mierne vymyká doterajšiemu dianiu, bezslovný spev vo veselej klavírnej skladbe, to tu ešte nebolo!

Bonusové skladby sú na mojom CD hneď dve. Gloria, Gloria je skôr rádiová záležitosť, popové vokálne zbory, troška disko, za hrsť slákovej polevy, podobný pokrm mi nechýba. Guarda col tuoi occhi je na tom lepšie, ide o preexponovaný slaďák so zaujímavými staccatovými dôrazmi.

Klávesový melodický hardrock, ktorý sa nebojí opustiť priamočiare vody a hrať, čo sa mu zachce, môžem vždy. Obzvlášť, keď je tak skvelý ako v podaní kapely J.E.T., nuž ak ste podobne naladení, skúste. Ľutovať pravdepodobne nebudete.

» ostatní recenze alba J.E.T. - Fede speranza carità
» popis a diskografie skupiny J.E.T.

Dr. Dopo Jam - Entrée

Dr. Dopo Jam / Entrée (1973)

Jardo | 4 stars | 19.05.2015

Kapela Dr. Dopo Jam je ďalšou z rozmanitej a bohatej dánskej rockovej scény sedemdesiatych rokov.

Čo je potrebné hneď zdôrazniť, to je určitý vplyv Franka Zappu. Hudba je tu plná všelijakých zvratov, úletov, srandičiek, humoru a muzikantských vtipov. V ich poňatí progresívneho rocku sú prítomné tiež džezové prvky a silná je tu dychová sekcia, ktorú tvoria saxofóny, trúbka a flauta. Oproti dychovým nástrojom je tu gitara zastúpená v menšej miere, no keď príde na jej sóla a vyhrávky, vždy ma poteší. Je zaujímavé sledovať striedanie jednotlivých motívov. Takto si človek môže vytvoriť určitý obraz o muzike, ktorú táto nevšedná skupina hrá. Predovšetkým v prvej dvadsaťpätminútovej piesni Opening je to najviac počuť, ale (v menšej miere) tiež aj v ostatných.

Ako sa zvykne hovoriť, toto nie je na prvý posluch a je to tak aj dobre. Obvykle nie som veľmi naklonený rôznym, až avantgardne podfarbeným, experimentom a úletom, ale tu je to podané takým spôsobom, že nahrávku počúvam ozaj rád.

Milovníci Franka Zappu, by rozhodne nemali tento album obísť len tak.

» ostatní recenze alba Dr. Dopo Jam - Entrée
» popis a diskografie skupiny Dr. Dopo Jam

Koenji Hyakkei - Hundred Sights of Koenji

Koenji Hyakkei / Hundred Sights of Koenji (1994)

zdenek2512 | 4 stars | 19.05.2015

O existenci téhle skupiny mi řekl jeden kamarád, který je popisoval jako japonskou Magmu. Fakt, že se jedná o skupinu, kterou založil Tatsuya Yoshida jsem zjistil, až když jsem si koupil jejich údajně nejlepší dílo Viva Koenji. Obdivuji bubeníka Tatsuya Yoshidu a snažím se pořídit si k poslechu všechen materiál, který vytvořil, nebo na něm spolupracoval. S koupí tohoto alba jsem trochu otálel, protože mi kamarád, který jejich tvorbu znal, říkal, že se mu tahle deska moc nelíbí, ale změnil názor a poslal mi odkaz na YouTube se slovy, že ta deska je vlastně dobrá. Odkaz z YouTube jsem si poslechl a desku jsem si koupil, tohle album rozhodně stojí za to.

Tatsuya Yoshida se nikdy netajil svým obdivem k Christianu Vanderovi a jeho kultovní skupině Magma. Silný vliv francouzské legendární skupiny je znát z prvních desek dua Ruins, které Tatsuya Yoshida založil, ale Magma je taky o vokálních liniích a eposech. Proto Tatsuya Yoshida založil boční projekt s názvem Koenji Hyakkei, kde chtěl realizovat své hudební nápady s větším počtem hudebníků a taky bohatými smíšenými vokály. Debutové album s názvem Hundred Sights Of Koenji vyšlo v roce 1994 a obsahuje deset skladeb. Už úvodní skladba Loss obsahuje nádherný chorálový zpěv, který jako by utekl z nějaké wágnerovské opery. Všechny skladby jsou proti Magmě takové dynamičtější a do některých jako třeba Yagonahh jsou zakomponovány prvky japonské etnické hudby. Můžete si představit, že za podobných zvuků defilovaly zástupy samurajů před císařem, myslím, že mu říkají Syn nebes. Do skladby Zoltan je nádherně zakomponován tradiční chorál Kyrie Eleison, kterým začíná katolická mše, a který zpopularizovala skupina Electric Prunes na desce s názvem Mass In F-Minor. Tahle píseň zazněla i ve filmu Easy Rider. Zkomoleninu Krleš v českých zemích zpopularizoval Alois Jirásek, to na okraj. Moderní rocková hudba v podání japonských umělců přináší spoustu nových a netradičních postupů s pověstnou japonskou dokonalostí a smyslu pro detail.

Tohle album je možná o něco slabší než následující album Viva Koenji, ale přináší spoustu nového.

» ostatní recenze alba Koenji Hyakkei - Hundred Sights of Koenji
» popis a diskografie skupiny Koenji Hyakkei

Kin Ping Meh - No. 2

Kin Ping Meh / No. 2 (1972)

hejkal | 3 stars | 18.05.2015

Druhý album nemeckej formácie Kin Ping Meh láka ľudí na poriadne bravčové hody.

Preto je vcelku prekvapením, že dielo otvára tuctová rádiovka Come down to the riverside. Našťastie, v Don't Force Your Horse sa vracia priamočiary hard rock, doplnený akýmsi spotvoreným „keltským“ dupákom. Najmä gitary sú príjemne ostré, asi ako katova sekera po brúsiacej kúre. A jej prvou obeťou sa stala beatlesovská megapecka Come together. Tá skladba je tak dobrá, že ju asi ani nejde pokaziť (ak, pravda, hovoríme v intenciách rockovej muzikálnosti, dajaké techno by určite vedelo napáchať škody, nerád by som ho (a jemu podobné tvary) v tomto smere podceňoval). Nuž je to tak, že je to naozaj parádna záležitosť, masovka, za akú by ani gilotína nehanbila. A doplňuje ho ešte aj inštrumentálna nádielka Together jam. Na koncertoch sa táto záležitosť hrala určite vďačne aj štvrť hodinu. Livable ways je prvá skladba, ktorá sa snaží priniesť aj niečo navyše, nielen rysovanie priamok. Kúštik psychedeélie ozdobuje hardrockovú tortu ako vhodne zvolená poleva. Kto sa teší na niečo podobné ako úvodná skladba z debutu, bude určite nadšený. Podobne ako z nasledujúcej „space“ balady Day dreams. Obligátna „country“ vsuvka Very long ago mi k srdcu neprirástla. A text refrénu je tak zle napísaný, že ho spevák ozlomkrky neartikulovane vystrieľuje z hrdla, len aby ho stihol napasovať do melódie. To vážne nešlo ubrať na slabikách a vymyslieť trojslabičný popevok? A záverečná skladba I wanna be lazy je z toho istého súdka – blbinka soft-strihu. Ten, kto zostavoval playlist, podľa mňa nezvládol situáciu, pretože celý album sa akoby vytratil kamsi do nezaujímavosti.

Bonusové kúsky Sometime a Sunday Morning Eve mierne vylepšujú celkový dojem.

No. 2 je taký normálny, ničím nevybočujúci, melodický gitarový hard rock. Kto ho má rád, pravdepodobne sklamaný nebude. Fakt je, že ho nijako zvlášť často nepočúvam, ale nie je zlý. Len ten úvod a záver sú akoby z iného (horšieho) sveta.

» ostatní recenze alba Kin Ping Meh - No. 2
» popis a diskografie skupiny Kin Ping Meh

Fusion Orchestra - Skeleton In Armour

Fusion Orchestra / Skeleton In Armour (1973)

Jardo | 4 stars | 17.05.2015

Človek nikdy nevie, čím ho môže neznáma rocková kapela prvej polovice sedemdesiatych rokov prekvapiť. A že sa jedná o zaujímavé kúsky, o tom by mohli rozprávať viacerí, ktorí tejto muzike holdujú. Jedným z takých príjemných prekvapení je aj jednoalbumovka Fusion Orchestra. Netypický a pozornosť pútajúci je obal albumu s názvom Skeleton in armour. Pozostáva zo série drevorezieb od Hansa Holbeina, pomenovanej Tanec smrti.

Po úvode v podobe niekoľko sekúnd znejúcich fanfár, nasleduje takmer dvanásť minútová Sonata in „Z“, kde kapela predstavila svoju verziu progresívneho rocku. O zaujímavé momenty nie je núdza a pieseň dosť rýchlo zbehne. Inštrumentalisti sú zdatní, no tu chcem vyzdvihnúť rýchle gitarové sólo a speváčka, hráčka na syntetizátor – Jill Saward, ponúkne aj sólo na flautu. Pieseň sa nesie v dosť rýchlom tempe, miestami je až hardrockovo tvrdá a jednoducho baví. Ďalšia dlhšia skladba sa volá Has I left the gas on? a má necelých deväť minút. Skupina tu pokračuje v tom, čo sme počuli v druhej piesni, no v porovnaní s ňou, táto o niečo zaostáva. Trochu mi prekáža spev Jill Saward, jednoducho mi veľmi nesadol a viac ma tešia inštrumentálne časti. Ako odľahčenie pôsobí necelú minútu trvajúca OK boys, now´s you´re big chance, kde počuť aj harmoniku. Nasleduje titulná skladba, v ktorej to kapele proste ide. Jeden skvelý motív tu strieda ďalší, no opäť zopakujem, že inštrumentálne časti ma bavia viac, ako tie spievané. When my mama´s not at home je veselá pesnička, ktorá by mohla znieť aj z rádia. Vôbec tu nemuselo byť osem sekundové čudo Don´t be silly Jilly. Nasleduje takmer dvanásť minútová Talk to man in the sky, ktorá ponúka opäť heavy progovú hudobnú porciu. Neviem prečo, ale vokál Jill Saward ma až tak neberie. Proste je to tak – na to neexistuje nejaký logický rozbor – neoslovil ma až tak, ako hudba, ktorá sa tu odohráva. Ale pozor! Keď začne spievať pred šiestou minútou, počúva sa to výborne. Zmenila polohu hlasu, spôsob podania, vokálny prejav a to ma zaujalo viac, ako jej doteraz prezentovaný spev. Netrvá to však dlho, no nevadí, pretože potom príde striedanie pekných momentov a všelijakých vyhrávok. Fanfáry, ktoré odštartovali túto svojskú nahrávku, ho aj ukončujú.

Jediný album tejto skupiny je vydarený a svedčí o jej schopnostiach. Škoda, že sa nepresadila a nevydala toho viac. Kvalitu na to mala.

» ostatní recenze alba Fusion Orchestra - Skeleton In Armour
» popis a diskografie skupiny Fusion Orchestra

AC/DC - The Razors Edge

AC/DC / The Razors Edge (1990)

vmagistr | 3 stars | 17.05.2015

Skupinu AC/DC jsem objevil už na střední škole, byl to tehdy myslím nějaký napálený výběr, který mě seznámil s největšími hity této kapely. S pronikáním do tajů internetových zákoutí a datových úložišť jsem si postupně zkompletoval jejich diskografii v elektronické podobě a jeden čas jsem se jí rád proposlouchával při běhání - hudba AC/DC na mě působí velmi motivačně.

Stejně jako mnozí další fanoušci kapely, ani já se neubráním srovnání "scottovského" a "johnsonovského" období - ve tvorbě kapely ze 70. let, kde je ještě v tom špinavém elektrickém rachotu silněji cítit blues, jsem jako doma, jakmile ale AC/DC v 80. letech svůj zvuk zmetalizovali, začal jsem si v jejich diskografii hodně vybírat. Albem The Razors Edge jsem si před nedávnem doplnil svou (zatím skromnou) sbírku CD téhle kapely, neboť jej považuji za jejich (zatím) poslední výraznější desku.

The Razors Edge je hodně hitově orientovaná deska - hned úvodní Thunderstruck s "trademarkovým" Angusovým riffem pravděpodobně bude znát ledasjaký hudební posluchač, i mainstreamověji orientovaný. AC/DC měli práci s dvojicí kytar vždycky perfektně zmáknutou, absence kterékoli z nich by pravděpodobně skladbu položila. Další vynikající věc, hymnickou refrénovku Moneytalks, zdobí jednoduché, ale účelné akordové podklady, temnější titulní skladbu The Razors Edge zase protkává Angusovo hypnotické kytarové vyšívání. Velmi melodickým příspěvkem je skladba Are You Ready, ve Shot Of Love si zase užívám ty kytarové přiznávky ve slokách.

Tak to by byly ty vyložené blockbustery - ale ani další materiál na desce není špatný. Fire Your Guns uhání jako splašený rychlík a trošku evokuje klasické AC/DC alá Let There Be Rock, Mistress For Christmas by dokonce se sedmdesátkovým nazvučením a aranžemi mohla být bluesovka jako řemen. Rock Your Heart Out je také slušný rockový kolotoč s dravostí na rozdávání, naproti tomu Got You By The Balls už sklouzává do takového toho střednětempého rocku, kterým mě tvorba AC/DC z posledních 20 let spíše nudí. Let's Make It je i přes nadějný začátek a zpěvný refrén to stejné v bledě modrém a příliš mě nebaví ani poslední dvě skladby Goodbye and Good Riddance To Bad Luck a If You Dare.

Začátkem 90. let se po slabší předchozí pětiletce podařilo nahrát silnější alba mnoha různým rockovým skupinám, namátkou jmenujme třeba Queen, KISS či Judas Priest. Myslím, že AC/DC k nim můžeme albem The Razors Edge také zařadit, i když se na desce (respektive hlavně při jejím konci) nachází několik výrazněji slabších momentů. Rozhoduji se mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, nicméně tentokrát budu asi přísný a zůstanu na silných třech. To nejlepší mají už AC/DC od roku 1980 zkrátka za sebou.

» ostatní recenze alba AC/DC - The Razors Edge
» popis a diskografie skupiny AC/DC

Přihlášení

uživatelské jméno

heslo

Auto-login
» nový uživatel

Progboard Radio

» Pustit radio
» Nová videa

Kde to vře

Opeth / My Arms, Your Hearse

Petr87
Ahoj Palo... HAGGARD znám, zajímavá banda - a koukám, že jsou i tady na Progboardu, což mne...

Koenji Hyakkei / Viva Koenji

Gerry
Taky se musím zeptat, co máš proti Domažlicím? Už jdu zvednout místní Chody na...

» posledních 20

Naposledy hodnoceno

» posledních 20

Horké album

Top 5 (nejvíce 5 *)

Top 100 (Bayseian av.)

Statistika Progboardu

10298 recenzí
2031 skupin
126465 příspěvků ve fóru
2254 členů

Facebook

Reklama


copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje Internetplus.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000