Coltrane, Alice Pere Ubu Campo Di Marte Cantrell Jerry Colaiuta, Vinnie Korn Gilgamesh Morna MacAlpine, Tony Los Jaivas

Články

2013-05-09

Chcem dávať profily na progboard

Predtým, než začnete pridávať nový profil, oznámte to v diskusnom vlákne Nové profily a vyčkajte na (súhlasnú) reakciu moderátorov! Inak môže byť profil odstránený.



Pre nových profilistov by som rád pripomenul niekoľko cenných a nezištných rád, ako na to. Rýchla pomôcka, stačí si preštudovať nasledujúce články a možno to pomôže:



Som encyklopedista, nekecám ...

A ako bonus pridávam aj Progboarďácke pravidlá slušného správania sa

... » celý článek

(23 komentářů)
 
2012-06-10

To je grc! - Písať, či nepísať o hudbe bez falošnej dobromyseľnosti?

Pokiaľ sa hociktoré webové sídlo nerozloží osobnými spormi a nechutnými hádkami, ktoré usvedčujú filmy od Tarantina z prehnanej slušnosti, väčšinou sa dostane k slovu opačný extrém. Áno, reč je o takzvanom diktáte pozitívnosti, ktorá sa, ako správny vírus, bez váhania vydáva zničiť akýkoľvek pokus o komplexný pohľad na vec.

Hm, po tomto vzletne znejúcom úvode, ktorý sa mi časom s príslušným výkladovým slovníkom cudzích slov azda... » celý článek

(12 komentářů)
 
» archiv článků

Naposledy přidané recenze

Cream - Disraeli Gears

Cream / Disraeli Gears (1967)

terka | 4 stars | 17.07.2018

Mooto - Cream neposlouchám a Claptona už vůbec ne, vydrželo našemu rodu docela dlouho. Tahle kytarová osobnost a jeho kapela, si cestu do mého srdce hledali obtížně. Stejně jako bratr jsem ji musela ignorovat, protože desky Cream se u nás zkrátka nepouštěli. Je to sice už historie, ale mě se tenhle stihomam stále vybavuje.

Ne,není to Clapton, kterého bych z tohoto tria začala jakkoliv uznávat. Osoba, která je mě nejsympatičtější je Jack Bruce. Toho jsem znala z fantastické nahrávky Around the next dream. Kvůli tomuto dílku jsem si jej oblíbila a jelikož to je on, kdo má na hudbu Cream veliký vliv, volání jeho hlasu nešlo odmítnout.

A kterou jinou desku začít poslouchat, než tu nejznámější. Disraeli Gears jsem přicházela na kobylku pomalu. Bruceho vizitky jsou jasné, jeho uhrančivý přednes ve World of Pain, Dance the Night Away, Tales of Brave Ulysses a We're Going Wrong mě fascinuje. Zbytek desky už neprožívám tak silně, Bakerův kus číslo pět a poslední skladba mě moc nebaví, úvod je tak trochu sterilní a Sunshine of Your Love znám nazpaměť.

Dnes se sama sebe ptám, jaký byl důvod, Cream tak dlouho igorovat. Třeba se tu odpověď někdy dozvím.

» ostatní recenze alba Cream - Disraeli Gears
» popis a diskografie skupiny Cream

Raw Material - Raw Material

Raw Material / Raw Material (1970)

jirka 7200 | 3 stars | 14.07.2018

Jak se mi v přehrávači ocitnula tato nahrávka opravdu netuším. Po několika posleších jsem musel konstatovat, že se opravdu jedná o "surový materiál" z nezapomenutelného období rockového kvasu - roku 1970. Tento anglický spolek Raw Material dokázal zaujmout hned první skladbou Time and Illusion, která je psychedelickým mixem raných Doors a Floydů s vibrafonem, následující I'd Be Delighted mě zase chytila svým živelným rhythm and blues. Třetí Fighting Cock v úvodu klame tělem, neboť z pomalého ospalého rytmu se vyklube pěkný kvapík s hammondkami a klavírem.

Další skladby různě variují v podobném duchu. Je to hodně dřevní nahrávka, kde se teprve všechny výše jmenované styly formovaly do konkrétnějších rockových směrů. Poslech každého hravě přenese strojem času o cca padesát let a za ten pocit to stojí.

>> odkaz

» ostatní recenze alba Raw Material - Raw Material
» popis a diskografie skupiny Raw Material

Foreigner - Can't Slow Down

Foreigner / Can't Slow Down (2009)

horyna | 5 stars | 14.07.2018

Foreigner - kapela, které v osmdesátých letech ležel celý svět u nohou. Milovníkům zaoceánské A.O.R. produkce jistě není třeba historii Foreigner nijak důkladně vykreslovat. Vždyť právě oni jsou společně s Toto a Journey zařazováni mezi její čelní představitele. Přestože jsou bráni jako britsko-americká kapela, svým hudebním záběrem v letech osmdesátých patřili do zmíněné sorty právem. Nikomu z této trojice nelze upřít obrovitánský vliv na stovky, možná tisíce podobných kapel, které v zemi indiánů rostly jako houby po dešti. Kdo z této trojky byl vedoucím tahounem nejde přesně identifikovat, jelikož každá z těchto akvizic prodávala desky po celém světě v miliónech.

Jen pár střípků z historie:
Foreigner zapřahali koně už koncem let sedmdesátých a svými prvními produkcemi ještě sledovali progresivnější rockovou linii. Nejpozději svým čtvrtým albem z roku 1981 pojmenovaným lakonicky 4 přešli na stranu "hudby pro milióny". Byl to kasovní trhák s pěticí singlů v hitparádách a geniální baladou Waiting for a Girl Like You, při níž slzy po tváři stékaly takřka samovolně. Málem bych zapomněl uvést, že kapele vdechl život kytarista Spooky Tooth Mick Jones, který se spolu se zpěvákem Lou Grammem stal ztělesněním oné epochy v první půli osmdesátých let.

Ti dva nejdůležitější:
Abych to tedy zkrátil. V příběhu Foreigner figurují dvě ega, která se postupně střetávala tak často a intenzivně, až jedno z nich muselo z ringu ven. Tím odejitým byl pochopitelně Gramm a náhradník slyšící na jméno Johnny Edwards už nedokázal úpadek kapely zastavit. Ta se na nějakou dobu odmlčela, aby v roce krize melodické hudby, kdy grunge spolykal snad vše co mu přišlo do cesty, vydala opět společně s Grammem přepychovou nahrávku Mr. Moonlight. Tak velkou kvalitu od kapely čekal málokdo a tato věc se společně s deskou kapely Asia nazvanou Aria zasloužila o malou obrodu stylu přezdívaného pomp rock. Zde se krásně ukázalo, jak snáze jde v těžkých časech vyplodit maximum. Jenže sváry, nesnášenlivost a komerční neúspěch si vybraly svou daň nanovo a cesta skladatelského tandemu se znovu rozešla. Na novou nahrávku si musel fanda kapely počkat celých 15 let a na místě Lou Gramma už nalezl tvář novou - zpěváka kapely Hurricane Kelly Hansena. Ten je tou nejlepší volbou za s nemocí bojujícího Loua a přesto, že nemá tak velké charisma a sílu, barvou mu není nepodobný a technicky je na tom také velmi dobře. K novým písním pasuje dokonale a roli zpěváka tak známé a populární kapely převzal se ctí. S Jonesem si jdou na ruku a rozumí si společně jak skladatelsky, tak koncertně i přátelsky.

Konečně k desce:
Can't Slow Down je famózní hard rocková práce. Není už zatížena nešvary doby a za každou cenu nepokukuje po komerčním úspěchu. Marti Frederiksen ji propůjčil dynamický zvuk, ze kterého je cítit, jak kapelu nahrávání ve studiu bavilo. Uvolněnost, pohoda, nadhled i kreativita deskou rezonují a toho, kdo má podobný druh hudby rád, nemůže nebavit ji poslouchat. Jde o výrazně vyrovnanou třináctiskladbovou kolekci, ze které - pokud mám vybírat - ukážu na nejreprezentativnější věci typu Can't Slow Down, In Pieces, When It Comes to Love na začátku desky, a poté silný závěr se zřejmě nejlepší As Long As I Live a následující Angel Tonight.

Resumé:
Domnívám se, že kapela Foreigner vydala několik opravdu dobrých desek a napsala několik skutečně skvělých a silných songů, které zakrátko zdomácněly u mnoha rockových posluchačů. Velkou zásluhu na tom mají rozhlasové stanice i známe coververze jejich obrovských hitů. Pokud jejich možná už navždy poslední nahrávku Can't Slow Down neznáte nebo nevlastníte, zkuste se po ní poohlédnout. Věřím, že vás může příjemně překvapit.

» ostatní recenze alba Foreigner - Can't Slow Down
» popis a diskografie skupiny Foreigner

Lucifer Was - Morning Star

Lucifer Was / Morning Star (2017)

jirka 7200 | 3 stars | 13.07.2018

Seveřani se ohlížejí za 45 lety své kariéry. Ano, již mnoho let obšťastňuje Lucifer Was fanoušky svou tvorbou, i když k prvnímu albu byli dotlačeni až před 20 lety. Od té doby průběžně v intervalu 3-4 let vypouští na trh nová CD. To poslední z minulého roku s názvem Morning Star mě ovšem nijak nenadchlo. K dílu sice přiložili ruce i zakládající členové kapely, oprášili dvě nevydané skladby, ale výsledný dojem z desky nijak nevylepšili.

Při několikerém poslechu stále slyším monotónní a lehce psychedelický ale i zčásti melodický retro hard rock s hammondkami a flétnou (něco mezi Deep Purple a Hawkwind z poloviny sedmdesátek) ozvláštněný snad jen místy ponurejší severskou atmosférou. V tom nejvíce vyniká poslední, skoro šestnáctiminutová (!) skladba Pur, která je esencí všeho výše jmenovaného. Pamětníci tak zavzpomínali na své mládí a potěšili své dlouholeté fandy a o to asi jde. Třeba v dnešní době, kdy zájem o podobné archaicky znějící kapely sílí, osloví i někoho dalšího.

» ostatní recenze alba Lucifer Was - Morning Star
» popis a diskografie skupiny Lucifer Was

Jethro Tull - Crest Of A Knave

Jethro Tull / Crest Of A Knave (1987)

terka | 4 stars | 13.07.2018

Před pár dny mě šokovala odpověď mého kamaráda, který na otázku, jakou hudbu poslouchá, řekl, že neskutečně miluje (doslova s nadšením vyhrkl, že žere) osmdesáté roky. Alba kapel Def Leppard a Scorpions jsou jeho nejoblíbenější. Jde o mladého (něco přes dvacet let) odchovaného rockera, to je tedy něco. Musím říct, že jsem z jeho odezvy byla pořádně paf, protože mi začal jmenovat ještě další popové protagonisty z toho období, které se tu ani neodvážím jmenovat. Jeden z nich je "říkal si hurikán" - asi poznáte, o koho jde. To jen na okraj a pro zasmání. Já tuhle dějinnou periodu respektuji, určitě by se i v hudbě pár pro dalo objevit. Třeba melancholicky romantizující nálada new age, kterou do několika písní převzali také folkaři Jethro Tull na svém zajímavém nosiči Crest of a Knave.

Propracovaný artefakt v sobě spojuje lidovou kulturu kolující v jejich krvi s hnutím nové moderní doby opravdu zajímavě. Pokud kapele věříte a máte ji rádi, dovede se přenést i přes několik nepovedených nápadů. Například uměle naprogramované bicí ve třech skladbách nebo místy stadionové halekání v rytmu "but ty čvachty". Vliv Dire Straits je tu cítit často, to je pravda. Ale to je asi ta nejmenší vada, kterou můžete na desce objevit. Kvalitní skladby s nádechem venkovského života a krajiny 19. století, jako jsou Farm on the Freeway, Said She Was, Dancer, Budapest a Mountain Men Farm mám na desce nejraději. Fotografiím uvnitř alba se musím smát. Z hlediska módy je to katastrofa, z hlediska známkování už tak přísná nebudu.

» ostatní recenze alba Jethro Tull - Crest Of A Knave
» popis a diskografie skupiny Jethro Tull

Bad Company - Straight Shooter

Bad Company / Straight Shooter (1975)

Martin H | 4 stars | 12.07.2018

Po vydařeném debutu skupina Bad Company brzy zamířila znovu do studia připravit nový hudební materiál, kterým by potěšila fanoušky a potvrdila své místo na britské rockové scéně. A jelikož doba již skutečně přestává přát dlouhým kompozicím, tak i zde se jedná o sbírku osmi spíše kratších skladeb, z nichž pouze dvě přesahují stopáž šesti minut.

Na svém druhém albu Straight Shooter skupina Bad Company začíná zlehka přibrušovat ostré hrany, ale pořád se jedná o parádní muziku postavenou na invenční Ralphsově kytaře, výjimečném Rodgersově hlasu a bezchybné rytmice pánů Kirka a Burrella. Hned úvodní kousek Good Lovin' Gone Bad parádně zařezává a stává se jednou z nejlepších věcí, jakou jsem zatím od skupiny slyšel. Následně se sice zvolní, ale to vůbec nevadí, protože píseň Feel Like Makin' Love patří určitě k těm nejkrásnějším v rockové hudbě. Málokdy se podaří vymyslet tak dokonalou melodii, která by zároveň nebyla vlezlá a podbízivá. Hudební pohodička však pokračuje skladbou Weep No More. Rodgers u piana zlehka preluduje a Ralphs občasnými kytarovými vstupy se snaží mírně přeslazenou atmosféru narušit, jakoby chtěl naznačit, že už toho cukrování bylo dost. Dočká se. Hned následující kousek Shooting Star opět patří k těm říznějším a navíc je pro mě po pěvecké stránce tím nejzajímavějším kouskem na albu.

V ostrém tempu začínáme i na druhé straně desky. Deal With the Preacher se nezadržitelně hrne vpřed a nekompromisně valí vše před sebou. Rodgers se zde předvádí v úžasné hlasové formě, dokonce mám dojem, že snad chce překonat i samotného Roberta Planta. Píseň Wild Fire Woman obsahuje nádherný refrén a při jejím živém provedení určitě musely ženy přítomné v publiku doslova jihnout. Bluesové vyznání Anna má posluchače dojmout, ale u mě se žádné dojetí nekoná. Dokonce si říkám, že by se určitě nic nestalo, kdyby tato píseň na desce vůbec nebyla. To už lepší je závěrečná skladba Call on Me s Rodgersem u piana a Ralphsem jemně vyšívajícím v nekonečném závěru podmanivé kytarové ornamenty.

Pánové ze špatné společnosti si svým druhým albem ostudu určitě neudělali. Osobně si však myslím, že jejich debut z předcházejícího roku byl o chloupek lepší. Každopádně pořád se jednalo o skupinu disponující mimořádným zpěvákem a skladatelsky velice schopnou.

» ostatní recenze alba Bad Company - Straight Shooter
» popis a diskografie skupiny Bad Company

Caravan - Waterloo Lily

Caravan / Waterloo Lily (1972)

horyna | 5 stars | 12.07.2018

Waterloo Lily - utajený drahokam prog rockové minulosti? Ano i ne, určitě ne pro každého. Jelikož se nad diskografií kapely stále jako stín vznáší pro mnohé stěžejní deska In the Land of Grey and Pink, na Waterloo zbude nesměle se krčící místo kdesi opodál. Pro někoho je těžké připustit myšlenku rozvoje, potřebu kapely vydat se jinou cestou a okusit novou skladatelskou formuli.

Pro mě je to krásné, překrásné album, na němž nabírají Caravan jazzové obrátky, pohybují se ladně, prakticky po špičkách. Jejich nenucený a vysoce umělecký přednes v kombinaci s bravurní melodikou, slušnou zásobou brilantních nápadů a osvěžujícím hudebním laděním jaksi automaticky posílá jejich muziku nad rámec podobně zaměřených kapel z oné éry.

To vše a mnohem víc nabízí jejich čtvrtý společný kotouč. Nahrávka, na níž pulzuje baskytara neomylně profesorsky a zároveň ladně (nejzřetelněji především v dvojce Nothing at All/It's Coming Soon/Nothing at All (reprise) a zpěv absorbuje vášeň i citový náboj (písně Songs and Signs a The World is Yours). Melodické struktury kloubí směry fusion s rockovým zápalem (orchestrální mazec The Love in Your Eye/To Catch Me a Brother/Subsultus/Debouchement/Tilbury Kecks) tak umně, že si s každou další minutou říkáte: Hrome, ti kluci byli hudební géniové.

Waterloo Lily tedy zní nad očekávání dobře a není JEN další deskou z řady alb Caravan. Není ani lepší, ani horší než její kolegyně je prostě jiná. A Pye Hastings zde opět pěje jako bůh.

» ostatní recenze alba Caravan - Waterloo Lily
» popis a diskografie skupiny Caravan

Schenker, Michael - Temple of Rock [Michael Schenker´s Temple of Rock]

Schenker, Michael / Temple of Rock [Michael Schenker´s Temple of Rock] (2011)

jirka 7200 | 3 stars | 11.07.2018

Čas od času si rád pro odreagování pustím nějakou mně neznámou desku Michaela Schenkera. Jelikož byl (a vlastně stále je) tento fenomenální kytarista workoholik, který neustále zakládal nové a nové projekty s rozličnými muzikanty, tato zábava mi ještě pár let vydrží, než si všechna ta kvanta jeho nahrávek vyposlechnu. Tentokrát jsem několikrát v přehrávači protočil jeho debutní desku projektu Temple of Rock z roku 2011, na kterou Michael sezval odpadlíky Hermana Rarebella ze Scorpions a Petera Waye z UFO. Na doporučení zaskočil i Wayne Findlay, který kdysi hrál s W. Moorem (který v UFO hraje nyní) a veterána německého hard rocku Michaela Vosse ze spolku Mad Max. Na desce hraje dalších asi stopadesát (trochu přeháním) hostů z oblasti anglické hard rockové smetánky, jako například Don Airey či Doggie White. Dostavil se i brácha Rudolf či sekerník Michael Amott z Carcass.

Podle toho zástupu jmen by si člověk řekl, že deska bude hodně barevná a šťavnatá, nakonec však stejně hodně záleží na kvalitě napsaných písní. Na tomto albu jsou všechny písně složeny Michaelem (jen ve dvou je i spoluautorem někdo jiný) a dle mého se mu zde nepodařilo složit dostatečně silný repertoár, většina songů je průměrný melodický hard and heavy stylu Bon Jovi a podobných spolků. Zpěvák mě nijak nezaujal - kdykoliv nějakou píseň zpívá někdo jiný, hned pookřeji – například výbornou věc Before the Devil Knows You're Dead, kterou s bravurou přednesl Doggie White, nebo Lover's Sinfony s Robinem McAuleyem, kterého jinak moc nemusím.Na albu se mi ještě líbí svižná The End of An Era, hitová Miss Claustrophobia se zajímavě použitou kytarou v úvodu a kupodivu i ploužák With You s tady jasně rozpoznatelným Michaelovým rukopisem. Ostatní skladby mi splývají s miliony melodií od no name kapel snažících se o podobnou muziku.

Co říci na závěr? Ne vždy se zadaří, přitom třeba o tři roky dříve vydané CD In the Midst of Beauty s Bardenem bylo celé naprosto skvělé. Třeba se příště s Michaelem potkám v lepších časech.

» ostatní recenze alba Schenker, Michael - Temple of Rock [Michael Schenker´s Temple of Rock]
» popis a diskografie skupiny Schenker, Michael

Rush - Grace Under Pressure

Rush / Grace Under Pressure (1984)

Adam6 | 5 stars | 10.07.2018

Musím sa pripojiť k všeobecnému názoru, že Rush "zvládli" osemdesiate roky oveľa lepšie, ako niektorí z ich ostatných rovesníkov. Vidím, že hlavne Moving Pictures a Power Windows majú veľkú odozvu, ale bol by som veľmi nerád, keby aj tento skvelý album ostal opomenutý.

Už v dobe vydania albumu si Rush získali prívržencov. Moving Pictures je majstrovské dielo a navyše ho páni veľmi dobre nasledovali Signálmi. A tak mal Grace Under Pressure neľahkú úlohu odpovedať na otázku, čo ďalej. Zachovať to najlepšie z predošlých dvoch-troch albumov a ešte viac synťákov? Na prvý pohľad sa môže zdať, že nejde o najšťastnejšiu voľbu, ale opak je pravdou. Synťáky dodali albumu isté čaro. Niektoré skladby (najmä Afterimage, Red Sector A a Between The Wheels - ktoré len tak mimochodom považujem za vrcholy albumu) si neviem bez nich predstaviť. Inak celkovo si skladby zachovávajú svoju rockovosť, zložitosť, ale aj typický zvuk osemdesiatych rokov.

Taktiež mi príde, že album je trošku melancholickejší ako pár jeho predchodcov. Geddy Lee už našťastie od Permanent Waves neškrieka ako vrana. Všetko spolu zapadá do krásneho celku. Pri Red Lenses som bol ešte pevne rozhodnutý držať sa pri zemi a dať solídnu štvorku. To by ale na albume nesmela byť aj posledná skladba Between The Wheels.

Vrcholy tejto dekády Rush sú jednoznačne už spomínané Moving Pictures a Power Windows. No a hneď na tretie miesto si dosaďujem Grace Under Pressure.

» ostatní recenze alba Rush - Grace Under Pressure
» popis a diskografie skupiny Rush

Lucifer Was - The divine tree

Lucifer Was / The divine tree (2007)

jirka 7200 | 4 stars | 10.07.2018

Norští Lucifer Was se v roce 2007 předvedli skvělým retro hard rockovým albem. Na daný styl docela dlouhá stopáž písní, avšak 5 hutných a valivých, u Deep Purple inspirovaných songů s poctivým zvukem hammondek nenudí. Na mimořádném a poctivém vyznění skladeb se podílel také norský rockový veterán a kytarista Freddie Lundquist, který skupině vypomohl s několika skladbami a rovněž desku ve svém studiu vyprodukoval. Třešničkou na dortu je ponurá a pomalá balada Crosseyed s výborným sborem a flétnou. Tuto skoro jedenáctiminutovou skladbu Thor Engen složil po inspirativním setkání s Ianem Andersonem z Jetro Tull a je jakousi parafrází na jejich Croos Eyed Mary.

Kdyby toto vzácně vyrovnané album vzniklo o třicet let dříve, bylo by dnes legendou. I tak mezi záplavou různých dnešních retro spolků kvalitou materiálu tato deska jasně vyčnívá.

» ostatní recenze alba Lucifer Was - The divine tree
» popis a diskografie skupiny Lucifer Was

David Crowder*Band  - Give Us Rest Or (A Requiem Mass in C [The Happiest of All Keys])

David Crowder*Band / Give Us Rest Or (A Requiem Mass in C [The Happiest of All Keys]) (2012)

luk63 | 5 stars | 09.07.2018

Tak tohle je potřeba slyšet, protože slovy těžko popsatelné. Labutí píseň kapely David Crowder*Band je zároveň jejich těžko někdy v budoucnu překonatelným vrcholem. Zpěvák a jeho skupina k němu směřovali se svým originálním pojetím rockové religiózní hudby po krůčcích už od natočení první desky v roce 2002. A i když předchozí alba jsou dost dobrá, Give Us Rest Or je skutečný vrchol této velmi moderní a hudebně nápadité americké partičky se vším všudy.

Na ploše dvou disků a 34 tracků, které zcela přirozeně tvoří jednolitý hudební celek, dostávají významný prostor tradiční chvály, které zná každý, kdo občas zajde na bohoslužbu v některé z křesťanských církví. Jsou přioděné do alternativního elektronického hávu, ale tato dost neobvyklá kombinace mi zní naprosto přirozeně a velmi příjemně, přestože nejsem ani znalec ani fanoušek současných elektronických trendů. To ještě není všechno - do toho si zkuste představit občerstvující vliv amerického country a nástrojovou, stylovou i náladovou pestrost (tu potvrzují použité akustické nástroje: banjo, housle, cello, mandolína, klarinet etc.)

Nádherných momentů je na albu, ze kterého prýští čirá radost, celá řada: od křehkých akustických písniček přes elektronické propojovací prvky až k mohutným a majestátním rockovým skladbám. Já za opravdový vrchol považuji Sequence 1 a Sequence 2. Deska i přes poměrně rozsáhlý časový formát nenudí - bez přestání nabízí poslechově zajímavé a pestré chvíle. Poslouchám ji stále radši

» ostatní recenze alba David Crowder*Band - Give Us Rest Or (A Requiem Mass in C [The Happiest of All Keys])
» popis a diskografie skupiny David Crowder*Band

Emerson, Lake & Palmer - Trilogy

Emerson, Lake & Palmer / Trilogy (1972)

terka | 4 stars | 09.07.2018

Když jsem kdysi dávno - a že je to už nějakých let nazpátek - poprvé uslyšela skladbu From the Beginning, okamžitě jsem běžela zeptat se, kdo tuhle písničku hraje. Jména protagonistů jsem si samozřejmě nezapamatovala, ale zkratku tvořící začáteční písmena jejich jmen ano. Za pár dnů jsem se začala prohrabovat naší sbírkou a hledala cédéčko, na kterém byla tahle moc pěkná balada. V jedné řadě za sebou jsem našla několik desek ELP a s českým překladem té skladby na rtech nakonec i album Trilogy. Vsunula ho do přehrávače, zmáčkla play a přeskočila na píseň číslo čtyři.

Už podruhé s ústy dokořán jsem žasla nad tím, jak překrásnou písničku tato trojice dokázala složit. Cit a něha, které jsou do její atmosféry a Lakeova zpěvu naočkované, se jen tak neslyší. Tohle je parádní kompozice, ne nějaká obyčejná pomalá písnička určena k rozvlnění se na parketu. Píseň skončila a já čekala co uslyším dál. Hned jsem přeskočila zpátky na začátek, a jelikož jsem tvorbu kapely vůbec neznala, byla jsem fakt zvědavá, o co půjde.

Ten první poslech byl trochu děsivý. Rozhodně ale překvapivý a čím víc jsem poslouchala, aniž bych byla výrazně nadšena, něco mě táhlo k tomu nepřestat a snažit se tento oříšek rozlousknout. Bylo tam hodně klasiky - když hrála druhá Fugue, připadala jsem si jako na chopinovském koncertu, jenže ostré údery Palmerova stroje mě rychle vrátily zpátky do reality. Poslouchám rock, ne vážnou hudbu. Každopádně se mi ten začátek zaryl do paměti a líbí se mi dodnes - stejně jako Emersonovo předvádění se ve skladbě Sheriff, které má k nějaké pěkné muzikálnosti dost daleko.

Titulní Trilogy začíná opravdu zajímavě. Tajemný úvod vystřídá lyrický klavírní přehoz a moc pěkný Lakeův text. Keith hraje na klavír oduševněle, když pak přeskočí na hammondy a využívá další klávesovou hradbu, obyčejný posluchač si rychle zacpává uši. Právě v této pasáži kdosi cizí vstoupil do místnosti a pronesl "to je hrozná muzika". Podle mě je tahle skladba instrumentálním vrcholem celé desky. Kdyby přišel o tři skladby dřív, bude mluvit určitě jinak.

Postupně jsem vyzkoušela také další alba ELP, ale From the Beginning byla už navždy ta první skladba, kterou jsem od nich poznala. Asi to není ta správná věc, podle které se dá jejich tvorba posuzovat, ale...

» ostatní recenze alba Emerson, Lake & Palmer - Trilogy
» popis a diskografie skupiny Emerson, Lake & Palmer

Lucifer Was - The crown of creation

Lucifer Was / The crown of creation (2010)

jirka 7200 | 4 stars | 09.07.2018

Pokud se nechcete nudit, pořiďte si desky kapely Lucifer Was z Norska. Každé album z jejich produkce je trochu jinak stylově zaměřené. Jednou jsou to "sabaťácké" riffy okrášlené flétnou, další CD je big beatové nebo ve stylu blues. To z názvem The Divine Tree směřovalo kamsi k produkci současných Deep Purple, proto jsem se neodvažoval tipovat, jaké další překvapení mi Norové přichystají. Udělal jsem dobře, že jsem nic nepředjímal, protože bych to stejně neuhodl. Soubor z Osla naservíroval posluchači přímo rockovou operu.

Čekáte-li neumělé spojení hard rocku s muzikanty z Kristiansand Symphony Orchestra, budete mile překvapení kvalitou nahrávky. Orchestrální aranže na melodie členů kapely stvořil skladatel vážné hudby a hudebník Dagfinn Koch. Až poté byly zapracovány rockové pasáže. Ač deska vyšla teprve před osmi lety, mnoho informací o vzniku této spolupráce hudebníků z rozdílných hudebních světů nenajdete. Jen kusou informaci, že písně z této desky poprvé zazněly v rámci festivalu Southern Discomfort Metal roku 2009. Desku svým umem vyšperkovali i dva světově známí sólisté z oblasti vážné hudby - dánská zpěvačka Michala Petri a švédský houslista Jan Stigmer. K tomuto repertoáru se znělý a čistý hlas zpěváka Jona Rudera hodí více, než k tvrdší rockové muzice prezentované na předešlých albech a krásně ladí se školeným hlasem Michaly.

Rockové jsou první Wonder a šestá Rising Sun, částečně Bethaniam Theme a Into the Blue. V ostatních písních se klasických rockových nástrojů dočkáte jen velmi zřídka. Rozmáchlé muzikálové melodie nezvykle vyzrálých písní neustále poutají pozornost. Občas mi připomenou nějaký výpravný muzikál z Broadwaye, někdy filmovou muziku, lze zaslechnout i art rockové postupy. Nahrát rockovou operu se snažilo mnoho kapel z různých hudebních zákoutí, z drtivé většiny byl výsledek nevalný a nekonzistentní. Lucifer Was se to ovšem kupodivu povedlo – celá deska se příjemně poslouchá, má výborný zvuk (jak je u vážné hudby zvykem) i chytré a přemýšlivé texty o vzniku a zániku života.

Kdo nepohrdne mixem nekýčovitého rockového muzikálu a vážné hudby jemně okořeněné hutnější elektrickou kytarou a chce si zpříjemnit večer kvalitní muzikou, poslechem této desky neprohloupí.

» ostatní recenze alba Lucifer Was - The crown of creation
» popis a diskografie skupiny Lucifer Was

Alice Cooper - School's Out

Alice Cooper / School's Out (1972)

Egon Dust | 3 stars | 06.07.2018

Ako to už bolo povedané, táto platňa je preceňovaný album. Mám zmapovanú celú Aliceho tvorbu. Album Love it to death je fakt majštryk, ako to uvádzajú recenzie, Killer slušne pokračoval v načatom hororovom štýle, i keď možno výraznejšie hity tam nie sú - čo tam po hitoch keď album ako celok sa dobre počúva, čo o Schools Out neplati. Vypichnem lepšie stránky albumu. Menovite mega hit "Schools out" ktorý vlastne predal toto "dielo", "Gutter Cats vs. Jets", "My Stars" a mccartneyovský znejúca "Alma Mater". Zvyšok slabota.

Obal bol síce super originálny, ale aj obal na lacnú odpornú čokoládu dokáže predať, iná vec je kvalita. Alice Cooper je moja srdcovka hneď vedľa Bowieho, Iguana, Reeda, Queen atď. V roku 1972 síce mal silne rockovú Ameriku pod kontrolou, no Ziggy Stardust mu umelecký vytrel kocúra. Aj napriek nie moc pozitívnej recenzii tú LP mám taktiež v zbierke, lebo je to historický artefakt v histórii rock'n'rollu.

» ostatní recenze alba Alice Cooper - School's Out
» popis a diskografie skupiny Alice Cooper

Nice, The - The Thoughts of Emerlist Davjack

Nice, The / The Thoughts of Emerlist Davjack (1967)

vmagistr | 4 stars | 05.07.2018

Než na podzim roku 1969 ukázali King Crimson světu tvář "sedmdesátkového" progresivního rocku, plnila - minimálně na britských ostrovech - roli "spojnice mezi rockem a uměním" psychedelie. Ta se silně ozývala i v rané tvorbě tehdejšího pomyslného "progresivního triumvirátu" tvořeného skupinami Moody Blues, Procol Harum a The Nice. Poslední zmíněná kapela se svou tvorbou ze všech tří uskupení nejvíce vychylovala směrem k adaptacím klasiky, do akademičnosti a "instrumentálního obžerství" budoucích ikon classical-rockového žánru Emerson, Lake & Palmer však zatím měla velmi daleko a svůj debut The Thoughts of Emerlist Davjack okořenila řádnou dávkou originální melodiky.

Od následujících titulů v katalogu The Nice se debut odlišuje mimo jiné přítomností kytaristy Davida O'Lista, jehož party jsou výraznou protiváhou Emersonovým "klasicizujícím" tendencím. Skladby Bonnie K a Flower King of Flies, ve kterých O'List dostane nejvíc prostoru, patří na desce k mým nejoblíbenějším. Ještě v instrumentálce War and Peace si oba sólové nástroje rozdělí prostor "na férovku", dál už ale hrají prim Emersonovy klapky. Někde se povedlo na výbornou (plíživé dusno Dawn, melodická vyprávěnka The Cry of Eugene), něco vnímám jako slušný průměr (Tantalising Maggie s hutným rockovým spodkem a vokálními experimenty), jinde už se mi na můj vkus zdá přeslazeno (při tom vyšponovaném úvodním a závěrečném motivu z titulní skladby Thoughts of Emerlist Davjack se dost ošívám).

No a pak je tu ještě více než osmiminutová "kláda" Rondo, předzvěst classical-rockové orientace na pozdějších deskách kapely. Jsou to samozřejmě klávesové hody, navíc ještě poháněné rozdováděnou rytmikou, ale do "písničkového" konceptu desky mi tak úplně nezapadají. Možná budu za kacíře, ale poloviční stopáž by mi vůbec nevadila. Co mi naopak na desce chybí, je béčko ze singlu s titulní skladbou - nápaditým riffem opatřená Azrial (Angel of Death).

Navzdory dvěma "cukrářským" a "hodinářským" výtkám se mi debut The Nice hodně líbí a pro progresivní boom počátkem sedmdesátých let jej považuji za velmi zásadní - jakkoli "sluníčkově" (bez jakýchkoli konotací ze současnosti) ta hudba místy působí. Ode mě čtyři hvězdičky za svěží psychedelicko-klasicizující rock.

» ostatní recenze alba Nice, The - The Thoughts of Emerlist Davjack
» popis a diskografie skupiny Nice, The

Přihlášení

uživatelské jméno

heslo

Auto-login
» nový uživatel

Progboard Radio

» Pustit radio
» Progboard TV

Kde to vře

Spock's Beard / Noise Floor

horyna
Několik dnů před opuštěním rodné hroudy, jsem nahrávku po přestávce od recenze znovu...

Foreigner / Can't Slow Down

steve
Na Foreigner stoprocentně. Jejich hity se hrají a budou hrát pořád. Všechno je v neustálém...

» posledních 20

Naposledy hodnoceno

» posledních 20

Horké album

Top 5 (nejvíce 5 *)

Top 100 (Bayseian av.)

Statistika Progboardu

12261 recenzí
2159 skupin
167140 příspěvků ve fóru
2568 členů

Facebook

Reklama


copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje Internetplus.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000