Sonata Arctica Temple of the Dog Gramm, Lou Celtic Frost World Trade Finnegans Wake Renaissance Gevende Nicholls, Billy Christopher

Články

2013-05-09

Chcem dávať profily na progboard

Predtým, než začnete pridávať nový profil, oznámte to v diskusnom vlákne Nové profily a vyčkajte na (súhlasnú) reakciu moderátorov! Inak môže byť profil odstránený.



Pre nových profilistov by som rád pripomenul niekoľko cenných a nezištných rád, ako na to. Rýchla pomôcka, stačí si preštudovať nasledujúce články a možno to pomôže:



Som encyklopedista, nekecám ...

A ako bonus pridávam aj Progboarďácke pravidlá slušného správania sa

... » celý článek

(23 komentářů)
 
2012-06-10

To je grc! - Písať, či nepísať o hudbe bez falošnej dobromyseľnosti?

Pokiaľ sa hociktoré webové sídlo nerozloží osobnými spormi a nechutnými hádkami, ktoré usvedčujú filmy od Tarantina z prehnanej slušnosti, väčšinou sa dostane k slovu opačný extrém. Áno, reč je o takzvanom diktáte pozitívnosti, ktorá sa, ako správny vírus, bez váhania vydáva zničiť akýkoľvek pokus o komplexný pohľad na vec.

Hm, po tomto vzletne znejúcom úvode, ktorý sa mi časom s príslušným výkladovým slovníkom cudzích slov azda... » celý článek

(12 komentářů)
 
» archiv článků

Naposledy přidané recenze

Styx - Greatest Hits

Styx / Greatest Hits (1995)

jirka 7200 | 5 stars | 17.10.2017

Tento výběr vydávající A&M Records se stal impulsem k setkání členů toho času rozpuštěné kapely Styx. Z jednoho prostého důvodu. Na vůbec první hit Styx - "Lady" vlastní autorské práva firma Wooden Nickel. Kapela se tedy sešla (za tehdy těžce nemocného Johna Panozza zaskočil studiový bubeník Todd Sucherman) a natočila novou verzi této písně s názvem Lady ´95. Současný, kapánek zemitější zvukový kabátek ji moc sluší !

Další skladby netřeba rozebírat, jedná se o prověřené hity kapely posbírané z předchozích studiových alb.

Dvojitá platina tohoto výběru přiměla muzikanty k rozhodnutí oživit kapelu a v roce 1996 odjeli na mamutí turné společně se spřízněnou kapelou Kansas, které čítalo přes 70 koncertů po USA odehrané během necelých 5 měsíců.

Tato deska je připomínkou pro fandy, kteří kapelu znají. Pro neznalého tu číhá malé úskalí v tom, že jsou tu prezentovány většinou jen ty hitparádami prověřené songy, přičemž kvalitou je na řadových deskách předčily mnohé jiné.

Ale to je asi obecně problém každého výběru.

» ostatní recenze alba Styx - Greatest Hits
» popis a diskografie skupiny Styx

Yes - Going for the One

Yes / Going for the One (1977)

pinkman | 5 stars | 17.10.2017

I po čtyřiceti letech se musím často a spupně divit. Stačí otevřít internet, trochu se začíst a objevím zářný příklad toho, jak je jeden z art-rockových slabikářů a neodmyslitená část vývoje celé historie hudby často nepochopen a schytává mizerná hodnocení. Pro rockové dědečky a odborníky jde o hrubé rouhání a porušení všech estetických hledisek, která dokáží nazírat na hudbu v daleko širších souvislostech, než je pouze vlastní egoistická cetralita.
Going for the One je monumentální rockové monstrum a mělo by tak být i hodnoceno. Má specifickou atmosféru. Čistota a éteričnost z něj probublává formou překrásně střižených hymnických melodií, kterým nesmazatelné kouzlo propůjčuje hlas Jona Andersona. Mimořádné vzepětí sil celé Yes-ovské pětky vyústilo do vzniku tak strhujícího díla, jakým Going bezesporu je. Já osobně přikládám největší podíl na tomto skvostu návratu Ricka Wakemana. Ponor do Going for the One přináší pokaždé mimořádně povznášející zážitek.
Momentální TOP skladba: 2. Turn Of The Century !!!!!

» ostatní recenze alba Yes - Going for the One
» popis a diskografie skupiny Yes

Black Sabbath - Born Again

Black Sabbath / Born Again (1983)

Martin H | 4 stars | 16.10.2017

Bůh je mrtev, zrodil se ďábel! To se mi chce zvolat vždy, když poslouchám jedenáctou studiovou nahrávku skupiny Black Sabbath nazvanou Born Again. Tím bohem je samozřejmě míněn vzrůstem malý zpěvák velkého hlasu Ronnie James Dio, a tím ďáblem neméně vynikající frontman Ian Gillan, který ho po dvou deskách za mikrofonem hard rockové legendy nahradil.

Ale je to ještě hard rock? Pokud se někdy o partě kytaristy Iommiho mluví jako o zakladatelích heavy metalu, tak zde je to naplněno beze zbytku. Skupina zde předvádí na svou dobu místy velice nabroušený sound, za který by se později nemusela stydět ani skupina Ministry či Trent Reznor se svými Nine Inch Nails. Iommi zde zapomněl na své kořeny a posunuje svou hudbu za hranice neslyšeného a pro mnohé z fanoušků v té době také těžce stravitelného. V tom mu zdárně sekundují staří známí Bill Ward a Geezer Butler společně s Ianem Gillanem, jehož hlas je zde chvílemi k nepoznání ostrý, až mám dojem, že přichází z hlubin samotného pekla.

Od úvodní skladby Trashed je cítit, že se nudit nebudeme. Gillan okamžitě dává zapomenout na své předchůdce a nastoluje jasné pravidlo, dle něhož je jediným pánem on, a ty, posluchači, buď na tuto hru přistup, nebo si najdi k poslechu něco klidnějšího. Ale jelikož jsi vydržel, můžeš se vydat na výlet k magickému Stonehenge, do hlubin dávnověku, z něhož tě vyvede až skladba Disturbing the Priest, jedna z těch, kterou byste u zpěvákovy domovské kapely těžko hledali. Gillanův zpěv zde má chvílemi až jedovatý nádech a lehce mě při něm mrazí. Poté se propadneme do temnoty, v níž nalezneme úžasnou skladbu Zero the Hero, jednu z těch, při jejichž poslechu zůstanete v němém úžasu stát a hlavou vám poběží, že tohle snad není ani možné. Od začátku až do konce nevíte, co obdivovat dřív. Zda zpěv, Tonyho kytary nebo celkovou potemnělou atmosféru. A to sólo, to se přímo zadírá pod kůži a nutí posluchače si tu parádu pustit okamžitě ještě jednou. Ale my spěcháme dál, čeká nás svižná Digital Bitch, po níž přijde další vrchol alba, titulní skladba Born Again oplývající tajemnou náladou a ukazující Gillana ve vrcholné formě. Kapela se nikam nežene, jakoby jen zlehka zpěvákovi přihrávala a čekala, co předvede. V závěru to ale kytara nevydrží a přidá se nádherným sólem. A jízda pokračuje, přichází kousek s názvem Hot Line a nezadržitelně nás přivádí k samotnému závěru, písni Keep it Warm, která jenom potvrzuje, že spojení Black Sabbath s Ianem Gillanem není jenom kuriozitkou na jeden poslech, jak jsem si bohužel donedávna myslel.

A co bylo dál? Jakmile deska opustila peklo a zamířila k fanouškům, tak bubeník Ward opět odešel ze skupiny. Gillan si ještě stihl zničit hlasivky během turné s Black Sabbath, aby poté podlehl vábení jménem Deep Purple. Pro Black Sabbath škoda, že tato sestava nepokračovala dál. Ale takový už je muzikantský život.

» ostatní recenze alba Black Sabbath - Born Again
» popis a diskografie skupiny Black Sabbath

Metallica - Load

Metallica / Load (1996)

EasyRocker | 5 stars | 16.10.2017

Když bádám nad svými hudebními oblíbenci, už léta se se mnou, jako s nějakým desperátem, táhne jako červená nit jeden fenomén, pro mě však velmi příjemný. Je to srdeční obliba velkou většinou ostatních zatracovaných, či dokonce zavrhovaných či opomíjených desek. Jednou z nich je nepochybně tohle kontroverzní album Metallicy.

I když se mi ušima rozjíždí Ain´t My Bitch po dvousté, stále těžkotonážní rozjezd ve starém střihu, valící se kovová lokomotiva tu nejde zastavit, jiskry, zápalky a tuny adrenalinu.

Pořádný záhlavec vám utrží i 2 x 4, sleví na tempu a pokovená minulost se tu sráží s alternativním rockem, špetkou elektronických ruchů a rozmazaným melodičnem. Skvěle pulzující parostroj Jasona Newsteda.

Hned třetí, pro mě památná a nostalgická hymna The House Jack Built, má pro mě až magický nádech, ani nenapočítám, kolikrát mi vylepšila splíny do širokého úsměvu. Živá voda nového přístupu, skvělé gradace i Hammettova sóla a obří výkon Jamese Hetfielda.

Klipový, silový hit Until It Sleeps netřeba moc představovat, znovu lehké grungeové doteky - vystopujete klidně Pearl Jam a celou alt-rockovou kohortu za zády. Jdu v protisměru toho oceánu odsudků, nadšeně tleskám a křičím!

Synovský vztah mám i k další notorické hitovce King Nothing, proslulé svým sněhovým klipem. Běsná vazba, Newstedovo basové brumlání, a doslova monstrózně vypálený dělobuch na křídlech melodií. Parádně rozostřené skřípající kytary.

I další, opět grungeově políbená Hero of the Day znovu náleží do kategorie hitů. Křehkost, mrazivé doteky, smutek a nostalgie, na konci ale i prapůvodní poctivá energie, nekonečno melodií.

Je-li deska jakýmsi prolnutím kovu a vlivů třeba ze Seattlu, asi jen hluchoněmý by v památné hymně Bleeding Me přeslechl další mé horké favority, Alice in Chains. Klidně můžu říci, že je to jakási pocta této legendě. A s těmi slovy se u mě pojí hrdost a vztyčená hlava - dokonaleji to už nešlo.

To následující Cure určitě bez potíží můžu označit jako slabší položku na albu, chybí ji nějaký nosný motiv, které ozdobily předchozí zářezy. Rytmický rachot, syrový riff, ale relativně málo přidané hodnoty - nej je tažený refrén.

Poor Twisted Me si k hardrocku více než přičichla, až zeppelinovský oděný riff a celá nálada a atmosféra upomíná rockové časy dávno ztracené. Jede si zatvrzele jako buldozer, nedivím se, že s ní spoustu lidí naštvali. Záleží na náladě.

Wasting My Hate spolutvoří drsné, jiskřivě kovové jádro alba. Taky pro mě slabší kousek, tempový kolovrátek za pár poslechů vyšumí do povětří.

Těžko bychom našli kontroverznější a zatracovanější skladbu, než countryově, laděnou Hetfieldovu osobní zpověď Mama Said, jinak krásně, civilně, "irsky" vystřiženou píseň, vytesanou z pár akordů. Přesto byl metalový národ na základě této pětiminutové položky (z 80 minut) ochoten prohlásit album za country!

Nástup Thorn Within značí opět jiskření a kovový skřípot, rozjíždí se s parádním riffem, jako vypůjčeným od Zakka Wyldea. Drsná jízda s ostrými lokty, kterou změkčuje křehký Hetfieldův zpěv. Těchhle šest minut vás zhoupne a pak zničí.

Ani u Ronnie si určitě neodpočinete - další odhalení rockových prakořenů, polito kovovou životodárnou mízou. Můžete zapisovat počet hardrockových velikánů, u kterých si metla vzala inspiraci. Ale stále je to jízda.

A vězte, že tou je i závěrečný opus magnum The Outlaw Torn, deset minut trvající očistec a nejlepší definice pojmu hymna. Postupně rostoucí, mohutně sekané kytarové asfalty Hammetta a Hetfielda, historický melodický sled tónů mě zbavují slov. Zvukové čáry, zpěv hrající si s basovými tóny, mnoho rozjezdů a skvostných výbuchů refrénu. Zklidnění a postupný růst. V závěru brutální exploze a dokonalá, živelná a nelidská nástrojová přehlídka s Hammettovými mizejícími sóly...


Abych to rozumně shrnul - neříkám, že to nejsou pasáže, které mi nečpí nudností. Všichni by pořád chtěli stylotvornost, být v čele proudu a upírají umělcům právo na to, co si tady vlastně dovolila M - tedy odlít svou verzi tehdy aktuální hudby a pokusit se nalézt v ní novou inspiraci. I za ten arogantní, výtržnický úsměšek v bookletu, garderobu a vlasy vlastně tleskám. A teď do mě!

» ostatní recenze alba Metallica - Load
» popis a diskografie skupiny Metallica

Styx - Brave New World

Styx / Brave New World (1999)

jirka 7200 | 3 stars | 16.10.2017

Reunion kapely s navrátilcem Tommym Shawem v podobě živého dvojalba (s nováčkem za bicími, Toddem Suchermanem, jež nahradil zesnulého Johna Panozza) Return to Paradise z roku 1995, které připomnělo solidní formou největší úspěchy Styx, vyvolalo hlad po dalších nahrávkách této kapely.

Při skládání nového materiálu se však utvořily dvě party, které umístily na album písně ve svém stylu.

Tommy Shaw a James Young přišli s těmi hard rockovějšími (Brave New World, Everything is Cool či Heavy Water, kde jsou znát hard rockové inspirace Bon Jovi, Damn Yankees a podobnými spolky. Ty musím pochválit, neboť zní vcelku podařeně.

Druhý tábor zastupuje Dennis DeYoung, který přichází s pateticky unylými ploužáky a baladami typu While There's Still Time, Fallen Angel či Goodbye Roseland.

Některé songy z obou táborů jsou však přímo katastrofou – např. parodie na hip hop High Crimes & Misdemeanors (Hip Hop-Crazy) nebo pseudo rock n rollová Just Fell In.

Výsledný dojem působí velmi nesourodě, ani vcelku kvalitní zvuk nic nezachránil, staré rány nejsou zahojeny a neustálé dohady o všem je jen jitří. Prodeje Brave New World nebyly nijak valné, album se probojovalo jen na 175 místo v žebříčku Billboardu.

Odchází pro změnu Dennis DeYoung, oficiálně pro onemocnění citlivosti oční sítnice, které mu bránilo živě vystupovat....

» ostatní recenze alba Styx - Brave New World
» popis a diskografie skupiny Styx

Emerson, Lake & Palmer - Welcome Back My Friends To The Show That Never Ends (live)

Emerson, Lake & Palmer / Welcome Back My Friends To The Show That Never Ends (live) (1974)

northman | 4 stars | 16.10.2017

Na společných koncertech The Nice a King Crimson se potkali Greg Lake a Keith Emerson, a tady padla nabídka spolupráce na dalším projektu Keitha Emersona, který zvažoval založení superskupiny složené z hvězd. Přibrali ještě Carla Palmera ze skupiny Crazy World Of Arthur Brown a Atomic Rooster a začali s přípravou debutového alba. Z debutového alba vás zaujme skladba Knife Edge s úryvkem z Janáčkovy Simfoniety a hlavně nádherná balada Lucky Man, po debutu následovalo album Tarkus, které pro mě představuje vrchol tvorby skupiny. Následující Trilogy mám rád, ale trochu lepší na úsovni Tarkusu je pro mě album Brain Salad Surgery s nádherným úvodem s názvem Jerusalem a rozsáhlou skladbou Karn Evil.

To nejlepší z prvních čtyřech alb zazní na live záznamu s nádherným názvem Welcome Back My Friend To The Show That Never End, tímto proslovem začíná po úvodní Hoedown z alba Trilogy vlastní koncert. Po Jerusalemu s alba Brain Salad Surgery následuje živé provedení Tarkusu s veršem ze skladby Epitaph, kterou Greg Lake hrál se svou mateřskou skupinou. Závěr prvního disku obstará balada Lucky Man.

Druhý disk začíná klavírní improvizací Keitha Emersona, při které možná použil nože, jako na koncertě se skupinou Nice v Praze. Následují Jeremy Bender z Tarkusu a The Sheriff z Trilogy, skladby téměř hardrockové. Závěr koncertu patří rozsáhlé symfonii Karn Evil z Brain Salad Surgery. Výkony všech účinkujících jsou fantastické, mně se vždycky líbil a líbí zpěv Grega Lakea a bubnování Carl Palmera.

Tohle 2CD, nebo 3LP patří k nejlepším živým záznamům, které jsem slyšel, ale plný počet jim nedám.

» ostatní recenze alba Emerson, Lake & Palmer - Welcome Back My Friends To The Show That Never Ends (live)
» popis a diskografie skupiny Emerson, Lake & Palmer

Queen - Innuendo

Queen / Innuendo (1991)

| 4 stars | 15.10.2017

Kdo z nás věřících Queenovských starochů na sklonku osmdesátých let doufal, že se kapela povede rozloučit v tak velkém stylu, jaký předvedla prostřednictvím své poslední kolekce Innuendo? Hm, asi jen hrstka. Nebýt jí, měli bychom kapelu zafixovanou jako spolek výborných stratégů, kteří v sedmdesátých letech tvořili jednu z etap v dějinách progresivní hudby a v další periodě totálně podlehli trendu a přetransformovali se na továrnu disco hitů.

Ne, Innuendo není žádný návrat k podstatě hudby Queen, ani k jejich art poloze. Je jen a to slovo JEN je velice podstatné, o uvědomnění si vlastní sounáležitosti s důležitou myšlenkou ve svém záhlaví, která se obrací k postavení člověka na tomto světě. Celé toto existenčno má svůj původ v Mercuryho zdravotním stavu a neuvěřitelně pevném postoji v boji se zákeřnou chorobou. Pěvec zde podává jeden ze svých nejlepších výkonů, na němž je celá nahrávka postavena.

Najdeme tu několik skvělých hymnických čísel. Na úvod je to titulní skladba s nezaměnitelnou španělskou mezipasáží a na závěr lahůdka The Show Must Go On. Zvláštní náladu má vysoce originální tepavá I'm Going Slightly Mad, ale i povedené I Can't Live with You, procítěná balada Don't Try So Hard, úprk Ride the Wild Wind, nebo popová vzpomínka Delilah.

Mám rád Queen a mám rovněž rád Innuendo. Ne tolik jako ranné nahrávky, ale jak píšu na začátku, rozlučka je to skutečně pěkná.

» ostatní recenze alba Queen - Innuendo
» popis a diskografie skupiny Queen

Styx - Kilroy Was Here

Styx / Kilroy Was Here (1983)

jirka 7200 | 3 stars | 15.10.2017

Skupina Styx byla přes fenomenální úspěch předchozí desky Paradise Theater sužována osobními rozepřemi jednotlivých členů o dalším hudebním směřovaní kapely. Šéf Dennis DeYoung vehementně protlačoval návrh další desku pojmout jako muzikál a celé to zvětšnit na filmový pás. Bohulibé téma brojící proti cenzuře, totalitarismu a obavy ze zneužití technologií bylo jistě zajímavé a vzrušující, ostatní členové však z tohoto nápadu moc nadšeni nebyli. Zdálo se jim, že doba těmto projektům již nepřeje, náklady na jevištní provedení by byly astronomické a hlavně se jim moc nechtělo na jevišti ztvárňovat nějaké divadelní role. S několika členy cloumala také závislost na alkoholu a drogách.

Prostě super ovzduší na skládání nových písní : - )
Komerčně to sice nedopadlo nijak zle : 2 000 000 prodaných nosičů mluví za své, nenažraný management poukazoval však na to, že předchozí desky dosáhly o 1 miliónek větší prodejnosti. Takže v řeči čísel vlastně neúspěch.

Já osobně jsem si příliš kladný vztah k písním na této desce nikdy nevytvořil. Samozřejmě, Mr. Roboto funguje, ať chci nebo ne, tu skladbu mám v hlavě nabouchanou z té doby, kdy album vyšlo - hrála se totiž všude. Jinak oceňuji velice solidní, v duchu předešlé tvorby znějící Just Get Through This Night a Double Life a částečně i Haven't We Been Here Before.

Celkově mají však skladby již onen v té době tak populární pop sound obarvený syntenzátory a udusané automatickým bubeníkem. Ten rockový, občas až hardrockový náboj s prog elementy je dávno pryč. Ještě se mi líbí kytarové sólo v Cold War.

Konec kapely v tomto složení byl neodvratný. Na jednom koncertě Tommy Shaw neudržel nervy na uzdě, zničil kytaru a část scény a odešel. Druhý den byl vyhozen a bylo po živé prezentaci Kilroy Was Here a této, tak úspěšné sestavě, která se již spolu na dalších nahrávkách nikdy neobjevila.

I zbylí členové Styx se rozcházejí k sólovým projektům a další fungování kapely je v nedohlednu ...

» ostatní recenze alba Styx - Kilroy Was Here
» popis a diskografie skupiny Styx

Led Zeppelin - Houses Of The Holy

Led Zeppelin / Houses Of The Holy (1973)

pinkman | 4 stars | 15.10.2017

Od rozpadu Led Zeppelin protekla řekou Temží už spousta kalné vody. Jejich návrat si přály milióny lidí po celém světě, které tihle muzikanti nikdy nepřestali fascinovat. Spolu tvořili silnou čtyřčlennou formaci, ve které se stal každý jedinec vyzrálou a silnou osobností s velkým hráčským apetitem. Jedním z důvodů, proč se kolem kapely vytvořil kultovní statut, byla tajemná duchovní aura která Plantovce provázela - na rozdíl od vyrovnané skladatelské kvality.

Led Zeppelin mají alba dobrá, ale taktéž mizerná a Houses of the Holy stojí někde těsně za křižovatkou, ale ještě stále na té lepší straně. Dvojice Page/Plant tvořila buď silné originály, nebo lascivní nedodělky. I ty jsou na zdejším albu přibaleny v podobě skladeb Dancing Days a The Ocean, i funky záležitost The Crunge byla tehdy zkouškou nervů mnohých fans. Zbytek je samozřejmě velkolepý, jenže ono "ale" u tohoto alba visí ve vzduchu stejně, jako u následujících i některých předešlých nahrávek LZ. Hledání nových principů kapele upřít nelze, jenže ne každý model se povede vždy vybrousit do dokonalého lesku.

Momentální TOP skladba: 7. No Quarter

» ostatní recenze alba Led Zeppelin - Houses Of The Holy
» popis a diskografie skupiny Led Zeppelin

Trinity - Jools and Brian

Trinity / Jools and Brian (1969)

vmagistr | 2 stars | 14.10.2017

Albová produkce Briana Augera a Julie Driscoll je v 2. polovině 60. let poměrně roztříštěná a obtížně sledovatelná. Ani značka Trinity, různě variovaná se jmény obou hlavních představitelů, situaci rozhodně neulehčuje.

Deska Jools and Brian, vydaná v USA roku 1969, je vlastně výběrem z jejich britských singlů z let 1965-1967 - tedy žádný nový materiál a i toho rocku je tu jako šafránu. Julie Driscoll tu zpívá v pěti skladbách, všechny jsou ale posazené do osmyčcovaných aranží a snadno zaměnitelné. Takhle tehdy zpívaly třeba Sandy Shaw, Cilla Black, Dionne Warwick či Petula Clark, tedy popové hvězdy, které se o rock spíše jen tu a tam otřely. Když už, možná o něco lépe zní ostřejší I Know You, kde Driscoll nezůstane v tak unylé hlasové poloze jako v ostatních skladbách

Téměř všechny singlové skladby jsou od externích skladatelů, Auger sám tu má jen dvě autorské věci. Zatímco první z nich, Tiger, je zajímavý pop-rockový kousek, druhá Oh, Baby Won´t You Come Back... je nepříjemně vlezlá halekačka. Pár dalších instrumentálek jde jedním uchem tam a druhým ven.

Jools and Brian není album, které by fanoušek Augerovy charakteristické hry na hammondky či podmanivého vokálu Julie Driscoll musel nutně slyšet. Dobové singly opravdu zaujmou asi jen zaryté augerovce či posluchače, které oslovuje šedesátkový smyčcový pop.

» ostatní recenze alba Trinity - Jools and Brian
» popis a diskografie skupiny Trinity

Yes - The Yes Album

Yes / The Yes Album (1971)

pinkman | 5 stars | 14.10.2017

První a pro rozbíhající se kariéru kapely Yes skutečně důležitou nahrávkou byla až jejich třetí souborná práce, lakonicky nazvaná The Yes Album. Na předchozích dvou dílech se chemie kapely teprve hledala a v dnešní době tyto nahrávky pozbyly klíčový význam.

Do kapely však vstoupila nová, instrumentálně velice schopná osoba v podobě precizního kytaristy Steva Howea, který pozvedl kompoziční schopnosti o nezanedbatelný kus vzhůru. Tudíž se může zdát, že jeho předchůdce Peter Banks velkou kreativitou neoslňoval, což není úplně pravda.

Přesto, že deska působí mírně rozkolísaným dojmem, prvotně jde o velice nápaditou a instrumentálně dotaženou nahrávku. Její součástí je rovněž skladba Starship Trooper, která se stala základem Yes repertoáru prakticky dodnes. The Yes Album je dnes vnímáno jako vybroušená a duchaplná, veskrze klasická záležitost, hájící si u fanoušků přední pozice v oblíbenosti.

Momentální TOP skladba: 1. Yours is No Disgrace (s fenomenální Chrisovou bass linkou) R.I.P.

» ostatní recenze alba Yes - The Yes Album
» popis a diskografie skupiny Yes

Flower Kings, The - Banks of Eden (2CD)

Flower Kings, The / Banks of Eden (2CD) (2012)

| 5 stars | 13.10.2017

Potichu, s pokorou a skromností se vracejí The Flower Kings v roce 2012 s nenápadnou a skrytě ambiciózní deskou Banks of Eden. Z dnešního úhlu pohledu a tudíž s odstupem několika let můžu prohlásit, že tahle na počet písní chudá kolekce vyzrála jako víno. Kapela se redukovala na pětičlennou formaci, v jejím středu už nefigurují saxofonista Ulf Wallander ani hráč na perkuse Hasse Bruniusson. Bicí tentokrát obsluhuje nový člen Felix Lehrmann.

Hudebně jsou to klasičtí Flower Kings, jen starší, klidnější a rozvážnější. O své muzice víc přemýšlí, víc, než kdy předtím. Už z toho důvodu si dovolí výkop trvající 25 minut. Ten nese název Numbers a svou časově obrovskou plochu zaplňuje hromadou poutavých fíglů, vyhrávek, melodí, přechodů, zvratů, dynamikou, tragikou, prostě vším, s čím dovede Stoltova parta odedávna pracovat. Následuje čtveřice kratších skladeb a opět stačí podotknout, že jsou skvělé. Dlouhá pauza, která následovala po předešlé The Sum of no Evil, kapelu očistila a probudila v ní hlad po nové muzice. Ta je na tomto sevřeném díle velmi svěží a vyvážená. Překážky se tvorbě a originalitě u Stolta a spol. do cesty nikdy nepletly. Proto tvrdím, že tady jim to hraje doslova samo.

» ostatní recenze alba Flower Kings, The - Banks of Eden (2CD)
» popis a diskografie skupiny Flower Kings, The

Ten Years After - Ssssh

Ten Years After / Ssssh (1969)

horyna | 5 stars | 13.10.2017

Moje druhé setkání s Ten Years After proběhlo prostřednictvím tolik chváleného a oblíbeného alba Ssssh. Tady rád souhlasím, že recenze, kritiky a názory jejich obdivovatelů na toto dílo absolutně nelžou. Stejně jako v případě Stonedhenge se jedná o silně návykovou záležitost, jakési "best of" blues rocku.

Alvin Lee hraje opět vysokou ligu a zpívá s větším klidem a přehledem. Zvuk je šťavnatý jako krvavý biftek a Lyonsovy basové tóny se naddimenzovaně šponují vzhůru. Deska nepostrádá razanci a optimální nadhled, je skvěle poskládaná a energie z ní stříká na kilometry. Kdybych měl vypíchnout pouze jednu jedinou a největší pecku, pak najisto mířím k tracku číslo sedm s názvem The Stomp. Potřeba dát volume pěkně doprava a letíte napříč bluesovými galaxiemi jako střela z nábojnice ráže...

Skvělá deska, podpis a ještě jedno poslechové repete navrch.

» ostatní recenze alba Ten Years After - Ssssh
» popis a diskografie skupiny Ten Years After

Lukather, Steve - All's Well That Ends Well

Lukather, Steve / All's Well That Ends Well (2010)

pinkman | 5 stars | 11.10.2017

Steve Lukather je roku 2010 přistižen ve fusion záběru. Vytvořit desku tak barevnou a na mnoha pólech odlehčenou jako je právě kolekce All's Well That Ends Well chce velkou míru invence. Ta ke Stevimu přichází neustále - ať je to v Toto nebo v tvorbě vlastní. Jde o promakanou a značně progresivní nahrávku, složenou z neuvěřitelně silných melodií a výborných nápadů.

Pozvaný instrumentální výkvět z kytaristova okruhu drží laťku kvality pevně nahoře a zpívající kytarista se tak může věnovat tomu, co mu jde nejlépe - silným kompozičním schématům. Naprostou lahůdkou je závěrečná fusion třaskavina Tumescent, připomínající kapelu Planet X.

Momentální TOP skladba: 03. Can't Look Back

» ostatní recenze alba Lukather, Steve - All's Well That Ends Well
» popis a diskografie skupiny Lukather, Steve

Kansas - Monolith

Kansas / Monolith (1979)

pinkman | 5 stars | 11.10.2017

Jedna z vůbec nejlepších desek Kansas. Odtajněný poklad věnovaný skutečným fandům kapely, kteří nehledí na prvoplánovitost a nepotřebují si nechat radiostanicemi diktovat do omdlení to stejné. S Monolith jsou Kansas na vrcholu. Ne hitparádovém, ale osobním.

Pole, která svou hudbou orají, jsou roztažena do nedozírné šířky. Tohle je skutečný, umělecky hodnotný art-rock top prostoru a nebýt dotěrné čtyřky How my soul cries out for you, jde taktéž o nejvyrovnanější album hochů z jižní strany US polokoule.

Momentální TOP skladba: 03. Angels have fallen

» ostatní recenze alba Kansas - Monolith
» popis a diskografie skupiny Kansas

Přihlášení

uživatelské jméno

heslo

Auto-login
» nový uživatel

Progboard Radio

» Pustit radio
» Progboard TV

Kde to vře

Yes / Going for the One

Balů
První poslech této desky mi naservíroval pořad Větrník a dodnes mne ta hudba fascinuje. Tak...

Yes / Going for the One

EasyRocker
Taky mám radost, jedna ze dvou, tří nejoblíbenějších desek. Možná že díky nostalgii ji...

» posledních 20

Naposledy hodnoceno

» posledních 20

Horké album

Top 5 (nejvíce 5 *)

Top 100 (Bayseian av.)

Statistika Progboardu

11743 recenzí
2133 skupin
159819 příspěvků ve fóru
2518 členů

Facebook

Reklama


copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje Internetplus.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000