Nalepa Tadeusz Eneide Kaprekars Constant Lynch Mob Dr. John Julian's Treatment Under The Sun Livgren, Kerry Flaming Bess Gryphon

Články

2013-05-09

Chcem dávať profily na progboard

Predtým, než začnete pridávať nový profil, oznámte to v diskusnom vlákne Nové profily a vyčkajte na (súhlasnú) reakciu moderátorov! Inak môže byť profil odstránený.



Pre nových profilistov by som rád pripomenul niekoľko cenných a nezištných rád, ako na to. Rýchla pomôcka, stačí si preštudovať nasledujúce články a možno to pomôže:



Som encyklopedista, nekecám ...

A ako bonus pridávam aj Progboarďácke pravidlá slušného správania sa

... » celý článek

(23 komentářů)
 
2012-06-10

To je grc! - Písať, či nepísať o hudbe bez falošnej dobromyseľnosti?

Pokiaľ sa hociktoré webové sídlo nerozloží osobnými spormi a nechutnými hádkami, ktoré usvedčujú filmy od Tarantina z prehnanej slušnosti, väčšinou sa dostane k slovu opačný extrém. Áno, reč je o takzvanom diktáte pozitívnosti, ktorá sa, ako správny vírus, bez váhania vydáva zničiť akýkoľvek pokus o komplexný pohľad na vec.

Hm, po tomto vzletne znejúcom úvode, ktorý sa mi časom s príslušným výkladovým slovníkom cudzích slov azda... » celý článek

(12 komentářů)
 
» archiv článků

Naposledy přidané recenze

Dio - Diamonds - The Best Of Dio

Dio / Diamonds - The Best Of Dio (1992)

| 4 stars | 28.03.2017

Diovo best of je naprosto ideální produkt pro seznámení se se zpěvákovou sólovou dráhou. Nabízí postačující vzorky z prvních pěti alb v podobě těch největších hitů. První trojice a nedostižné debutové album Holy Diver, lépe vybrat určitě nešlo. Rainbow in the Dark je neskutečně energická a Don't Talk to Strangers to je Diův dokonale vystavěný rockový chrám, úplně žeru Appicovy mocné údery do bubnů. Další tři a na přetřes přijde deska Last in Line, opět silná ruka při výběru s (hard)rockovou definicí We Rock v čele. Tady jsou bicí ještě hromovější, tempo blahodárně ubíjející a když k nebi letí chorus se slovy We Rock je dokonáno. Svaté srdce je zastoupeno další trojkou. V úvodu je pohodovka Rock 'N' Roll Children s dobovými klávesami a po ní démonická titulní píseň. Zařazena je i výborná Hide in the Rainbow z ep, ale poslední trojice už postupně uvadá, stejně jako Diova kariéra.
Ten se už nikdy za vzdálenější horizont nepodívá a servíruje zcela standardní písničky na průměrných, či i zhola obyčejných deskách. Strange Highways je těžší než Sabbath samotní, Angry Machines nudí k uzoufání a Magica která měla vrátit Dia zpátky do hry se pachtí a potí, ale výrazně zabodovat, nebo snad opětovně okouzlit nedovede. O zbytku není zapotřebí se zmiňovat, je to protipól zpěvákových začátků, chybí nápady, energie, skladatelské invence i výraznější kytarový průvodce dějem.

85%

» ostatní recenze alba Dio - Diamonds - The Best Of Dio
» popis a diskografie skupiny Dio

Weather Report - Mysterious Traveller

Weather Report / Mysterious Traveller (1974)

bullb | 5 stars | 28.03.2017

Weather Report v roku 1974 touto platňou odštartovali svoju hviezdnu éru. Priala tomu doba, ktorá významne preferovala všetky možné spojenia rocku a jazzu. Konkrétne duo Shorter Zawinul by som nestrkal do škatuľky jazz-rock minimálne už len z toho dôvodu, že bicie vôbec nie sú rockové, sú viac-menej súčasťou skupiny rôznych rytmických nástrojov. Basový part bol na skorších albumoch zastúpený Miroslavom Vitoušom, ktorý určite nehraje štýlom „dej mi pánbú kýbl bublin“. Samozrejme, že sú to aj ďalšie veci ťažko definované, ktoré robia hudbu dobrou a výnimočnou.

Asi zopakujem slová niektorého z hudobných publicistov, ktorý Weather Report prirovnal k dokonalej syntéze živelnosti , hravosti prameniacej z najlepších odkazov jazzu (Wayne Shorter) a disciplinovanej, premyslenej stredoeurópskej klavírnej škole (Joe Zawinul). Po úvodných albumoch, ktoré niekedy zasahovali až do free jazzu sa vytvoril štýl, ktorý sa dá spoznať takmer na prvé počutie. Stali sa pojmom na hudobnej scéne. Čo môže hudobník viacej očakávať? Má úspech, koncerty sú vypredané, kontrakty na nahrávanie platní podpísané. (Tak si to aspoň ja predstavujem, keď hudobníci hrajú a poslucháči sú spokojní).

Preto na Mysterious Traveller sú skladby, ktoré oslovovali (a dúfam že aj oslovujú) terajších poslucháčov. V nasledujúcich rokoch popularita rástla každou vydanou platňou, o čom svedčí aj vtedajšie licenčné vydanie Heavy Weather.

Nemám v úmysle analyzovať jednotlivé skladby na tomto albume. Nebol to zámer. Skôr som chcel zachytiť a priblížiť dobu, ktorá priala tejto dobrej hudbe. Počúva sa stále dobre doteraz.

» ostatní recenze alba Weather Report - Mysterious Traveller
» popis a diskografie skupiny Weather Report

Riverside - Anno Domini High Definition

Riverside / Anno Domini High Definition (2009)

john l | 5 stars | 28.03.2017

Zpráva, že se Riverside se zakončením úvodní trojdeskové trilogie vrhli objevovat nová hudební zakoutí, bylo to nejlepší co mohlo jejich posluchače i je samotné potkat. Od roku 2009 nese každé jejich dílo svou jedinečnou pečeť. Tady nám pánové trochu zhrubli, aby si to za čtyři roky vybrali otočením k sedmdesátým létů a v roce 2015 naopka ukázali mnohem přehlednější a líbivější tvář.

Vždy jsou ale jasně identifikovatelní, takže žádné blbosti typu-Riverside hrají metal, Riverside se zhlédli v D.T.... NEHROZÍ! Kdyby Petruciovci na některém ze svých posledních alb využili jen poloviny nápadů z polských luk a hájů, dnes by si jich jejich fanoušci vážili daleko víc. Takže stručně a jasně. Progresive rock, futuristic rock, melancholy rock, depressive rock, Riverside se nemění, ale posouvají, Riverside se vyvýjí.

Deska je pyramidálně sestavěna, nezačíná se ale v žádném přízemí, člověk se při spuštění tlačítka play nachází rovnou v 63 patře nereálného mrakodrapu a s každou další stopou se vyhoupne o několik (stop)poschodí vzhůru. Takže očekávání jsou pokaždé větší a větší, což přináší nejen zábavu, ale i čirý proud nadšení. Pro mě je tohle album Michala Lapaje, jeho klávesy vydolované z letopočtu 3009 mě (jestli to tak hanlivě můžu napsat) "udělají" na spoustě míst této výborné desky. Najhruběji pak v Egoist Hedonist a Hybrid Times.

Pět hvězd je v případě Riverside dostačující ohodnocení.

» ostatní recenze alba Riverside - Anno Domini High Definition
» popis a diskografie skupiny Riverside

Bad Company - Rough Diamonds

Bad Company / Rough Diamonds (1982)

horyna | 5 stars | 28.03.2017

Píše se rok 1982 a většina hard rockových mohykánů předchozího desetiletí jen paběrkuje, koketuje s popem a ti nejslabší dokonce pokukují po škatulce s nápisem disco. Nejsou takový ovšem všichni, ti co si vždy vystačili ve "čtyřech", se s gigantickým nadhledem mohou na všechny patolízaly dívat ještě z patra, však ono na ně také dojde, jak dá Paul Rodgers kapele vale a že to dlouho trvat nebude, pozbude skupina velkou část své aury. Ta je ale na tomto albu ještě vitálně silná a tváří se neporazitelně.

Myslím že kompozičně pánové dozráli do stádia maximální vyspělosti a akademické nadýchanosti. To, s jakou elegancí a grácií se naše čtveřice dokáže pohybovat mezi westernově easy melodií v Nuthin' on the TV, na bluesových základech postavené Painted Face, nebo předkládá vyloženě ležérní nadýchané motivy během Kickdown a za pár minut si střihne rokec s žesťovou účastí, piánem a melodií alá Elvis Presley v šestce Ballad of the Band je dráždivě obdivuhodné. V Cross Country Boy rezonuje opět westernová příchuť, swingový rytmus za podpory harmoniky a Collinsova sága. Ke konci deska ulítává na funky a tohle dráždivá aroma ji sluší víc než cokoli před tím. A to jsem záměrně nevysekl poklonu prvním písním alba, jasným koncertním tutovkám a hitům této barevně dotažené desky, která je v mých očích dokonale dokonalá.

Předsudky stranou, jistě první alba jsou mimořádná, ale ta Rodgersovská pozdní... poslechněte, a možná budete sami překvapeni.

» ostatní recenze alba Bad Company - Rough Diamonds
» popis a diskografie skupiny Bad Company

Toto - Fahrenheit

Toto / Fahrenheit (1986)

steve | 4 stars | 27.03.2017

Mám rád pohodovou muziku u které stačí zavřít oči a oddat se bláhovému snění. Ať už se sklenkou koňaku, nebo bez ní, kdy moje myšlenky bloudí ruku v ruce s pěnou dívčinou romantickou krajinou a do ucha mého mě ta kráska lahodně splétá slova o lásce a milování. K podobným pocitům se přímo nabízí muzika kapely Toto zachycená na albu Fahrenheit, ta dokáže působit jako dokonalá terapie. Není to žádná zalepovačka na zbloudilé bolící hercny, ale vitální a akademicky dobře zvládnutá kapsle s potřebnou energy vzpruhou. Především první tři něžné skladby jsou pro tohle ezo cestování dokonale ideální, mít vedle sebe partnerku, je vcelku jasný co se bude dít...


» ostatní recenze alba Toto - Fahrenheit
» popis a diskografie skupiny Toto

Eneide - Uomini Umili popoli liberi

Eneide / Uomini Umili popoli liberi (1990)

Snake | 4 stars | 27.03.2017

AMS – AMS 190 CD /2011/
Papersleeve edition.

Eneide byla až donedávna jen jednou z mnoha - ze zdánlivě nekonečného zástupu - zapomenutých kapel a za svou "reinkarnaci" vděčí především obrozenému zájmu o italský progresivní rock a internetu.

Pod názvem Eneide Pop vznikla v roce 1970, o dva roky později si jméno zkracuje na Eneide a vyráží na turné jako předskokan Van Der Graaf Generator. Koncerty jsou nadočekávání úspěšné a tak dostává nabídku na první studiové album. Matroš na desku byl natočen a smíchán koncem roku 1972, jenže vydavatel zahučel do dluhů a tak to šlo k ledu. O další dva roky později se Eneide definitivně rozpadají...

Naštěstí si kluci z kapely nechali studiové pásy a v roce 1990 - na vlastní značce LPG - vydali limitovanou edici 500 ks očíslovanejch a podepsanejch elpíček. Na CD se to prvně objevilo v roce 1995 a potom - v podobě luxusní mini vinyl repliky - v roce 2011. Nejnovější reedice na vinylu je od AMS a vyšla loni - tzn. v roce 2016.

Deset kousků (plus dva bonusy z roku 1995), čtyřicet sedm minut. Podle některých opakujících se pasáží a nápěvů soudím, že by tady mohlo jít o nějaký koncept, ale důkazy nemám. Nejdelší skladba na desce - propracovaná Non voglio Catene - má téměř osm minut, ty ostatní jsou překvapivě krátké. Je to takový mix hard a prog rocku, s pěknými kytarovými a klávesovými sóly. Myslím, že milovníci Hammond organu si tady přijdou opravdu na své. Skvělej je i bubeník, který hraje na spoustu úderů, takřka jazzově a to mám rád. Pochopitelně nechybí ani příčná flétna a tak to (občas) připomíná Jethro Tull. Z italské scény tady slyším PFM, Jumbo, nebo Capitolo 6.

Téměř každá pecka je z trochu jiného těsta, album je tak velmi rozmanité a chvíle s ním strávená uteče jak voda. Dvě skladby ("Oppressione e disperazione" a "Ecce omo") jsou instrumentální, zbytek s pěknými a "bohatýrskými" vokály v italštině. Zajímavé je i využití kontrabasu ve třech baladách. Zvuk je - s ohledem na italskou kapelu a rok výroby - velmi dobrý a detailní. Fanouškům archaického prog rocku ze samého kraje sedmdesátých let by se to mohlo líbit...

Povedené jsou i dvě bonusové skladby z plánovaného, ale nikdy nerealizovaného projektu "Il Sogno di Oblomov" (1995).

Reedice od AMS je luxusní a pečlivě zpracovaná, takhle kdyby to chtělo vždycky vypadat. Je v podobě rozkládací mini vinyl repliky a osmistránkový booklet obsahuje předmluvu (v italštině i angličtině), texty písní a spoustu raritních fotografií. Italové si ty svoje klenoty umějí hýčkat...

Vynikající přírůstek do každé rockové sbírky !


» ostatní recenze alba Eneide - Uomini Umili popoli liberi
» popis a diskografie skupiny Eneide

Kansas - Song for America

Kansas / Song for America (1975)

kamila | 5 stars | 27.03.2017

Verze č. 1 - Science fiction:

Americká Kapela Kansas stihla za svou krátkou kariéru vydat pouze tři plnohodnotné desky, které dodnes patří mezi nejlepší alba z artrockové vlny sedmdesátých let. A právě album Song for America je obligátně mezi prog veřejností velebeno jako jejich nejlepší.

Jižanský kolorit debutní nahrávky šel stranou a do popředí se natlačily progresivní směry, přívětivé pro fanoušky kapel z ostrovní Británie. Skladbám se přirozeně natáhla minutáž. Je tady šest písniček, tři kratší (první, dechberoucí ostrá palba, kterou si odhalekal houslista Rob) a tři desetiminutové suity natřískané nápady, které v nich vřou a probublávají z Kansas-hrnce až na rozpálenou plotnu.

Verze č. 2 - Přítomnost:

Americká Kapela Kansas stihla za svou dlouhatánskou kariéru vydat už čtrnáct klasických studio nahrávek a deska Song for America patří neprávem mezi zapadlé poklady ze sedmdesátých let. Deska stojí ve stínu skvělého, ale přístupnějšího dubutu, přestože byla - co se prodejů týče - úspěšnější. Ze strany druhé je rámována alby, která Kansas zajistila hudební nesmrtelnost. Přitom ale tahle okvětní sbírka není o nic horší než vrcholek ledovce Leftoverture, jen nebyla v pravou chvíli na pravém místě a čas pro Kansas teprve dozrával.

Dnešní fanda progresivní muziky je pochopitelně rád, že v platnost vešla verze č. 2 a tahleta výjimečná kapela ze sebe za čtyřicet let své činosti dokázala vyždímat spoustu skvělých alb. Kdyby totiž platila ta první, Kansas by zapadali prachem a pavučinami, jejich desky by ležely na půdách našich otců, možná občas vyšly jako remaster nebo by se z nich stalo horké a těžko dostupné zboží a Song for America by byl brán jako výstavní exemplář. Ale on výstavní stejnak je! Pro mě určitě.

» ostatní recenze alba Kansas - Song for America
» popis a diskografie skupiny Kansas

Thunder - Rip It Up

Thunder / Rip It Up (2017)

john l | 5 stars | 26.03.2017

Tož jsem si zrovinka prožil naordinovaných 2x50 minut rockového blaha s novým CD Rip it up od kapely Thunder. Pranic jsem od desky nečekal, byl to spíš pokus zaposlouchat se zase do něčeho trochu jiného - a jak dobře si to nakonec sedlo. Rockové srdce ve mě stále bije a několik příznivých recenzí na tento nový produkt ve mě nahlodalo myšlenku risknout to. Během chvíle se ve mě rozhostilo neskutečné blaho a učiněná satisfakce za to, že starý dobrý hard-rock ještě zaleka nevymřel. Pokračovatelé dávného odkazu velkých Párplů zase světu ukázali, jak napsat neskutečně silný a návykový materiál.

No One Gets Out Alive - Na 1. poslech obyčejná a nudná odrhovačka na, 2. poslech se vyloupl neskutečně dravý našlapaný otvírák s pěkným akustickým podložím. Rip It Up - po několika vteřinách je jasné, že Thunder zkomponovali skutečný hit, znáte to o tom dobře namazaném stroji.

She Likes The Cocaine - klasická hard kytarová citace, Morley čaruje společně s Bowesem, skladba má šťávu a ženský podpůrný prvek. Right From The Start - vznešeně odprezentovaná dokonalá baladická píseň. Shakedown - hybná, riffoidní jízda, Thunder pádí, až se jim zapalují lýtka.

Heartbreak Hurricane - stěžejní song alba, progresivní výstavba, tisíce kytar a parádní atmoška. In Another Life - kapela experimentuje s hammondy, otáčí se směrem k Byronovským U.H. v poklidné kouřové atmosféře. The Chosen One - na tuhle výpravu si pořiďte kvalitní kajak, jinak riskujete, že se mezi místními dravými peřejemi pěkně namočíte.

The Enemy Inside - hutnější moment alba, kapela exceluje ve svém Thunder-portfoliu. Tumbling Down - další nesporný hitík, jde tu cítit, jak kapela svou hudbou dýchá a žije. There`s Always A Loser - zajímavé spojení bicí/klavír (kytara se přidá až později), druhá pomalejší věc a výborná tečka.

Vynikající (léčivé) kurare na občasné bolehlavy, způsobené nadužíváním hudby sedmdesátých let.

» ostatní recenze alba Thunder - Rip It Up
» popis a diskografie skupiny Thunder

Barock Project - Detachment

Barock Project / Detachment (2017)

alienshore | 5 stars | 26.03.2017

Barock Project bola už od albumu Coffee In Neukölln pozoruhodná prog-rocková kapela. Teda kapela, ktorá má sľubnú budúcnosť a aj konkrétnu víziu, čo sa týka hudby. Máme tu pred nosom dielo Detachment, ktoré je ich piatym štúdiovým počinom a vyzerá to tak, že aj zásadným pre ich tvorbu a aj prínos do moderného progresívneho rocku.

Luca Zabbini ako hlavný skladateľ sa sústredil viac na písanie kvalitných melódií a skladieb o kratšej časovej dĺžke, než na dlhometrážne progové maratóny, ktoré tak či tak väčšinu publika len nudia a privádzajú do apatie. Detachment je dielo zamerané viac na estetiku a vyjadrovanie emócií. Oplýva krehkou atmosférou, no zároveň v pravom čase na pravom mieste ukáže energickú stránku hudby Barock Project.

V podstate sú stále verní svojmu zameraniu, čo je progresívny rock. Avšak implementovanie vážnej hudby, jazz/fusion, folku a popu ich robí výnimočnými a zároveň otvorenými v emočnej oblasti. Spájajú sa tu témy, prvky a motívy, tak aby vždy vynikla nádherná myšlienka, ktorá je zosobnená v každej jednej skladbe. Hudba nepôsobí vôbec zložito. Naopak, je veľmi prístupná, no po hráčskej stránke si vyžaduje absolútnych profíkov. Práve tá sofistikovaná povaha albumu, ktorá jednak ponúka zrozumiteľné hudobné fresky a zároveň dostatočne uspokojuje aj ego samotných muzikantov ma nesmierne baví.

Klavírna predohra Driving Rain je krásna, niet čo dodať. Dvojka s názvom Promises je klasický progový kúsok, ktorý ma nejako až tak neprekvapuje, ale zato vynikajúci bubenícky vklad Erica Ombelliho povýšil skladbu o jednu triedu vyššie. Luxusné hody a švédske stoly nastupujú pri Happy To See You a končia až pri poslednej Spies. Rôznorodé vsuvky, či už sa jedná o elektroniku, akustické alebo perkusívne nástroje nadmieru obohacujú túto hudbu. Nad tým všetkým znejú priam božské verzie a refrény, z ktorých mi behá mráz po tele. Neskutočná porcia skladateľského rukopisu Lucu Zabbiniho, ktorý evidentne zo seba vyšťavil maximum. Sú tu postrehnuteľné vplyvy aj z minulosti, ale rozhodne sa jedná o kusisko poctivej a úprimnej muziky. A keď už, tak občasné zálety smerom k Jethro Tull alebo Stevenovi Wilsonovi nemôžu hádam nikoho uraziť. Moje obrovské sympatie si získali najmä skladby Secret Therapy, prepracovaná Broken, rytmicky úderná Rescue Me, "jethro-tullovka" A New Tomorrow a nostalgiou ochutená Spies.

Barock Project vypálili rybník mnohým podobne zameraným kapelám. Oddelili sa od konkurencie a prinášajú skutočné umenie, ktoré sa neskrýva za falošné pózy či fikcie. Takto má vyzerať progresívny rock, ktorý má byť výživnou a kaloricky hodnotnou potravou pre dušu. Vedel som, že na to majú, ale urobili to ešte lepšie než som čakal. Detachment si moje srdce definitívne získal. Privítajte teda kapelu, ktorá prinavrátila tomuto štýlu podstatu a tým pádom ich radím medzi skutočných klasikov žánru.

» ostatní recenze alba Barock Project - Detachment
» popis a diskografie skupiny Barock Project

Fates Warning - Perfect Symmetry

Fates Warning / Perfect Symmetry (1989)

| 5 stars | 26.03.2017

Ti, kteří dnes přiznávají, že propadli kouzlu progresivního metalu s albem Images and Words, postupně přišli na to, že stejnojmenná kapela už o tři roky dřív snesla výborný debutní materiál. Ale ve stejném roce a na jiném místě vzniklo ještě důležitější album pro vývoj tohoto žánru.

Američtí Fates Warning byli první roky spojováni s termínem power a svou scifi tématikou rychle zapadli mezi kultovní smečky zámořské oblasti z té doby. Ovšem kapele byl tento krunýř po dvou deskách příliš těsný, proto se prostřednictvím svého kreativního a rychle rostoucího zkladatelského šampiona Jima Matheose rozloučila s dosavaním zpěvákem Johnem Archem a angažovala mnohem variabilnějšího a tvárnějšího Raye Aldera.

Po zvláštním, nevyrovnaném a místy chaotickém albu No Exit naplno udeřili právě s Perfect Symmetry. Na něm už kapela představuje vyzrálý progresivní monument, v němž mnozí slyší jejich nejlepší materiál a základní kámen prog metalu. Melancholie, technika, instrumentální souboje, emotivní vokál, netypické pasáže, smyčce, ale i práce s atmosférou a dokonale pospojované, i když na první pohled netypické plochy, to všechno nabízí toto vynikající album.

» ostatní recenze alba Fates Warning - Perfect Symmetry
» popis a diskografie skupiny Fates Warning

Jane’s Addiction - The Great Escape Artist

Jane’s Addiction / The Great Escape Artist (2011)

| 5 stars | 25.03.2017

Excentrické duo Farrell/Navarro je dlouhá léta spjato se zvláštním hudebním stvořením, nazvaným Jane´s Addiction a pohybujícím se mezi rockovou extraligou už od konce osmdesátých let. Jejich obskurní koncertní činnost na prahu stylu grunge nelze vnímat jako zcela běžnou a usedlejší prog fanda by s ní měl asi těžkou hlavu.

Kapela se na dlouhou dobu odmlčela a především dospěla, dnes tu stojí opět a bez excesů, ovšem svou produkci usměrnila mezi přijatelnější mantinely a nepůsobí tolik extravagantně. Její ráz je teď umírněnější a vyzrálejší, vyznívá ale stejně fatálně jako před lety a pro originalitu nejde daleko.

Farrell se svým expresivním výrazem, kterému často sekundují mašinky, je frontman a především pěvec první ligy, přičemž ve výškách zní skoro jako Bono. Ovšem emoční množiny hudby J. A. vytváří a míchá Navarrův kytarový, těžko zaměnitelný projev. V něm jsou přítomny prvky psychedelie, Pageova škola, mix metalu i funku, rocku i independentu, zní teatrálně a je težce nad věcí.

Kapele se podařilo namíchat vzácný derivát, sílu vtáhnout a nepustit má většina skladeb, především ale úvodní píseň Underground, dále Curiosity Kills, I´ll Hit You Back, nebo Splash a Little Water on it. Je stále slyšet, že Jane´s Addiction chce být tam, kde se tvoří hudební historie.

» ostatní recenze alba Jane’s Addiction - The Great Escape Artist
» popis a diskografie skupiny Jane’s Addiction

Colosseum - Daughter Of Time

Colosseum / Daughter Of Time (1970)

EasyRocker | 5 stars | 25.03.2017

Když přemýšlím nad dojmy z posledních dnů, kdy jsem se proposlouchával vedle debutu colosseovskou dvojkou a trojkou, nejvíce mému uchu zalahodila právě tahle deska, kde se sestava měnila hned na dvou místech.

Three Score and Ten, Amen hned prozradí pro mě nečekaně příjemné změny ve zvuku i znění. Dramatický, až filmově klenutý vstup, Hisemanova jízda a drsné údery basového novice Marka Clarka připravují půdu pro nejpříjemnější změnu. Farloweho za mikrofonem a jeho sytě vypravěčský, napjatý hlas jsem si totiž zamiloval hned na první kontakt. Jsou tu divoká sóla dalšího mistra za kytarou - Davea Clempsona, a v mezihrách se konečně naplno prosazují dva základní stavební kameny - Heckstall-Smith a Greenslade. Vše je odbržděno až na maximum, vypuštěná dynamitová energie je neskutečná.

Time Lament - dechy soupeří s pevnou rytmikou a rozjíždí se magický rockový kus, kterému ale dodává Farlowe svým elastickým zpěvem správné proporce. Drží se většinou při zemi, dokáže ale i řádně zatlačit. Pak přichází instrumentální pasáž se strojově sekanými riffy a krásně bublající basou a Heckstallovým jemným saxovým chmýřím.... Nápady se střídají s rychlostí blesku a hudební proud tříští se o kameny jako divoký horský potok.

Take Me Back to Doomsday je pro mě jednou z nejlepších perel na tomto královském náhrdelníku. Greensladeovo klavírní představení, krásné a procítěné, postupné zapojování zbytku osazenstva, kvílící Clempsonova kytara - tento pan hráč si tu i zazpíval a je to zase příjemná změna. Rozjetá jazzrocková mašina na pozadí vypouští neuvěřitelné tuny energie a je to Hiseman, který zespoda vše neomylně jistí. Souboj saxofonu, kytary a kláves patří k nejfamóznějším momentům a zbavuje mě jakékoli síly reagovat - už jsem dávno poražen a unášen touhle rozpoutanou nástrojovou lavinou. Uvědomuju si tady, jaký vliv tohle mělo na všechna Flamenga a spol....

Titulní skladba má svižné rockové tempo, Heckstall-Smith se zapojí s divoce poskakujícím saxofonem, refrén je monumentální, objímá celá nebesa a propracovaný do nejmenšího detailu. Zase, jako by se nám před očima odvíjel nějaký imaginární film...

Theme For an Imaginary Western - už název by v posluchači měl vyvolat jisté asociace. Klidně cválající rytmus, hlasem spíše vyprávějící Farlowe, přidávající ale postupně na síle a energii v hrdle, a jemná nostalgická atmosféra čiší z toho kousku každým coulem, přichází představení páně Clempsona, ale i zapojení zbytku tohoto jedinečného ansámblu. Přestože tu klid převážil nad drsností, je tu vše, čím mě životodárná řeka Colosseum tak skvěle staví na nohy.

Clarkeovy basové údery uvozují znovu překvapivým motivem Bring Out Your Dead - tohle je instrumentální vagon, který se utrhl od zbytku soupravy a za pomoci ďábelského saxu a bicích se řítí někam na dno propasti. Ovšem pozor - je tu atmosférický zlom, maličký prostor pro klid a kontemplaci, aby se vše za chvíli opět rozjelo na plné obrátky. Nemám slov, jak bych popsal, jak umí pánové propojovat jednotlivé slitiny motivů, vrstvit je a překládat, aby vznikl takhle kouzelný hudební ingot nejvyšší třídy.

Heckstall-Smith a jeho nádherný saxofonový úvod uvádí předposlední Downhill and Shadows, otlučenou, na zčernalé bluesové řece odkojenou stařenu, kde se Farlowe vydává hlasem k poslednímu tažení. Hisemanovy bicí se sice drží podstaty žánru, a tedy jsou poněkud více vyklidněné, stejně ale cítíte, jak nepokojně rozrývají terén jako buldozer. Blýskl se tu ale i Dave Clempson, jehož spalující sóla vypalují na kůži horká pouštní znamení, a pod ním sází Clarke pevné basové údery. Snad nejdokonalejší pocta blues, jakou si lze představit, krása, těžce se potácející až k neodvratnému finále.

Jako poslední hřebík do naší nebohé tělesné schránky tu máme ještě živou verzi Hisemanova bicího sóla The Time Machine, které vám na osmiminutové ploše, věřte nebo ne, vyčistí obsah lebky do běla. Tento mistr paličkář patřil vskutku se jmény jako Bonham nebo Baker do nejelitnější společnosti a s Heckstallem-Smithem tvořili dva ohromné opěrné sloupy, od kterých se odvíjelo vše ostatní. A je toho tady tolik, že by to některým vystačilo na celou diskografii. Děkuji vám, pánové, s úklonem až k podlaze...

Krásná melodická, uvolněná a vzdušná deska, kterou hlavně Chris Farlowe za mikrofonem vyzvedl k nebeským výšinám. Když se prokousávám obsahem, uvědomuju si, jak velký vliv mělo tohle sdružení i v našich luzích a hájích. Zásadní ingredience Colossea - tedy postupně rostoucí energie a dokonalé propojení a navázání motivů nezmizely, byly jen podány z jiného pohledu a trochu jinými prostředky. Krásné, skvostné album.

» ostatní recenze alba Colosseum - Daughter Of Time
» popis a diskografie skupiny Colosseum

Aunt Mary - New Dawn

Aunt Mary / New Dawn (2016)

jirka 7200 | 3 stars | 23.03.2017

Po dlouhé době nečinnosti se rozhodl producent a fanda kapely Ronni Le Tekro oživit v roce 2013 tuto norskou legendu. Po několika personálních rošádách a úmrtích dvou zakládajících členů zůstal nakonec jediným veteránem v kapele kytarista Bjoern Christiansen. Ten s novými členy dokončil po třech letech desku s názvem "New Dawn".

Toto CD je pro pamětníky, staré pardály, či pro obdivovatele starého dřevního hard rocku, který je (jak jinak) šmrncnutý blues s troškou toho jižanského koření navrch. Neurazí, ale ani nijak zvlášť nenadchne.

» ostatní recenze alba Aunt Mary - New Dawn
» popis a diskografie skupiny Aunt Mary

Wishbone Ash - Argus

Wishbone Ash / Argus (1972)

steve | 5 stars | 23.03.2017

Jednou jsem se tak procházel po prodejně s muzikou a do oka mi padlo CD Argus. Koupil jsem jej, aniž bych ho někdy slyšel (věděl jsem jen, že jde o rock ze sedmdesátých let, na který jsem zahlédl pozitivní reakce), a když jsem ji doma pustil, moc velká originalita se z repráků nelinula.

Až za nějaký čas, co jsem cd obrousil, se začala dostavovat kýžená spokojenost. Rock, co se touží odvázat, má zde zajímavé výrazové prostředky a křehoučká melodika v hojném zastoupení pamalých pasáží je tuze moc pěkná. Jednou si musím přeložit i texty, protože jestli se v nich opravdu zpívá o době rytířů, hradních pánů, velmožů a urozených panen, určitě to můj zájem o kapelu a desku ještě víc umocní. A abych se od kolegů nelišil, ta druhá strana tu první skutečně s přehledem převálcuje.

Sometime World mi v první půli připomíjná staré dobré Uriáše, ale okovaná truhla plná pokladů obsahuje zlaté vázy, svícny a další cennosti s cedulkami The King Will Come, Leaf and Stream, Warrior a Throw Down The Sword. Pěkné, skutečně dobrá koupě. VŘELE DOPORUČUJI všem milovníkům sedmdesátých let, kteří ještě s kapelou neměli co do činění.

» ostatní recenze alba Wishbone Ash - Argus
» popis a diskografie skupiny Wishbone Ash

Screaming Trees - Sweet Oblivion

Screaming Trees / Sweet Oblivion (1992)

horyna | 5 stars | 23.03.2017

V roce 1992, tedy pouze rok po předešlé, skvěle přijaté desce Uncle Anesthesia a po překonání vnitřní krize, během níž si soubor dával pár měsíců nenucený oddech, který vyústil ochodem dlouholetého bubeníka Marka Pickerela a příchodem nové osobnosti, slyšící na jméno Martin Barrett, na uvolněné místo za škopky, přichází "Sladké zapomnění". Deska, na které se kapela absolutně profiluje, deska ještě silnější, než její předchůdkyně, deska variabilnější, pestřejší a v řadě neposlední také deska zbavující se syrových a dravých okovů minulosti.

Z alba opět dýchá silná melancholie, která se prvoplánovitě prostřednictvím Markova hlasu a poté i Garyho kytary z reproduktorů doslova líně vyvaluje. Náladově bohatou sbírku jedenácti písní odstartuje silnými emocemi obepnuta Shadow Of The Season. Na hitové stupně aspiruje zpěvná záležitost Butterfly, stejně jako dominantní pecka Nearly Lost You, kterou ovíjí spousta povedených kytarových sól. Hned další v pořadí, třetí jižanská Dollar Bill patří mezi nejemotivnějších balady, které kdy kapela napsala. Ve Winter Song se štěpí akustické stopy a v opozici k mocnému Markovu hlasu tu svádí boj, jako když mořský příboj naráží na špičatá skaliska. Dotek temných Sabbath nás ovane se začátkem písně Troubled Times, ze které se za pár chvil vyklube pořádnej odvaz, díky němuž si nejeden posluchač rád připomene své mládí. Krásná albová tečka je poté houpavá skladba Julie Paradise.

Vymazelený zvukový potah z dílny Dona Fleminga je dotažen k absolutní dokonalosti a jiskřivě sentimentální obsah alba, jež se vám bude odkrývat po částech a o to intenzivněji, je největší nahrávkou party křičících stromů a devadesátých let vůbec.

» ostatní recenze alba Screaming Trees - Sweet Oblivion
» popis a diskografie skupiny Screaming Trees

Přihlášení

uživatelské jméno

heslo

Auto-login
» nový uživatel

Progboard Radio

» Pustit radio
» Progboard TV

Kde to vře

Barock Project / Detachment

PaloM
Sajgon3: s hodnotením albumu sa zhodneme, ostatné nemá zmysel komentovať, lebo negatívna...

Barock Project / Detachment

Sajgon3
No, tak sa k tomu vyjadrím aj ja - je naozaj vskutku zvláštne hodnotiť toto dielo ako...

» posledních 20

Naposledy hodnoceno

» posledních 20

Horké album

Top 5 (nejvíce 5 *)

Top 100 (Bayseian av.)

Statistika Progboardu

11262 recenzí
2053 skupin
153805 příspěvků ve fóru
2475 členů

Facebook

Reklama


copyright Progboard 2005 | created by www.potentus.com and Poki | hosting sponzoruje Internetplus.cz | RSS kanál RSS kanál

Pravidla pro užívání webu Progboard.com naleznete zde.

Přidej na Seznam optimalizace PageRank.cz ?esk? toplist SuperLink Add to Google

Google Pagerank - www.progboard.comGoogle Pagerank S-Rank - www.progboard.comS-Rank JyxoRank - www.progboard.comJyxoRank

Ikonky

Rock Shock Hudba 2000